Kolegyně

Napsala: Heather

Seznámení

Vcházím do mého oblíbeného baru a uslyším hrát hudbu. Projdu kolem stolu,kde sedí moc pěkná brunetka. Usměju se na ní a navážu oční kontakt. Jdu k baru a sedám si na barovou stoličku. Zrovna,když si chci objednat pití, někdo mi zaklepe na rameno. Otočím se a tam stojí ta pěkná bruneta a s úsměvem mi povídá .,,Ahoj,já jsem Sára.'', a propaluje mě svýma velkýma očima.
Prohlídnu si jí,pěkně odzhora až dolů,usměju se a povídám. ,,Moc mě těší..Já jsem..“
BUM,BUM,UTIKEJTE!!!!

Co to? Otevřu oči,zamžourám a sedám si na posteli. Aha,to byl jen sen,škoda. Vypínám budík a schovám si tvář do dlaní. ,,Ach bože,ono už je to dneska,to nedám.''
Vstanu,navštívím koupelnu,obléknu se a jdu se nasnídat. Moc toho nepojím,jsem hrozně nervózní. Co když tam nezapadnu?Co když to nezvládnu?
,,Třeba to tam nebude tak zlé,klid holka.'', řeknu si pro sebe nahlas. Ještě poslední pohled do zrcadla a vyrážím směr mé nové práce,kde mě čeká dnes první směna.

Vystupuju z autobusu a před sebou mám budovu a na ní nápis Krajská nemocnice. Hluboce se nadechnu a vcházím vrátnicí dovnitř. Tak jdem na to,hlavně úsměv,ono to půjde.
,,Tak vás tady vítáme,'', povídá mi staniční, ,,pojďte se seznámit a nebojte se,my nekoušem.'' No to doufám. Usměju se a vcházím s ní na oddělení.
Na sesterně sedí pět děvčat,a když vejdu,tak se všechny oči stočí na mě. Paráda,teď nebudu vůbec nervózní. ,,Dobrý den'',pozdravím. ,,Dobrý den'', řeknou skoro jednohlasně. ,,Tak se nám představte a můžem začít pracovat'', usmívá se staniční. Hlavně nekoktej.

,,Takže ještě jednou dobrý den,jmenuji se Natalie,všichni mi říkají Natt,ale to je samozřejmě na vás. Je mi 19 let a zrovna jsem vyšla zdrávku,takže zkušenosti mám pouze ze školy,tak doufám,že se mnou budete mít trpělivost. Budu se snažit co nejdříve vše naučit.''
Všechny se usmály a začly se představovat. Zjistila jsem,ze dvě děvčata jsou po noční a zbylé tu budou se mnou. Mezitím,co se mi představují,upoutá moji pozornost blondýnka,která se ještě nepředstavila. Vypadá,že je v mém věku. Je docela sexy,doufám,že neslintám. Najednou se ke mně natočila.
,,Takže ahoj,'' usmála se, ,, já jsem Victorie,pro všechny Viky. Vypadá to,že jsem tvoje školitelka,takže tě budu zaučovat.'', mrkne na mě a mně se mírně podlomí kolena.
,,Těší mě.'',usmála jsem se a podala jí ruku. Cítili jste tu jiskru? ,,Snad se mnou nebudeš mít moc práce,budu se snažit, co nejvíc to půjde.“, nervozně se usměju. ,, Nedělej si starosti ,navíc,teď spolu budeme pořád,tak doufám,že mě na konci adapťáku nebudeš mít plný zuby '', opět na mě mrkne a usměje se.Zmůžu se jen na nervozní úsměv. Jak že se to jmenuju?

Večírek

V práci šlo zatím vše celkem lehce,učila jsem se rychle. Holky jsou fajn a hlavně máme mladý kolektiv,takže super. Není nic horšího než starý kozy s 20-ti letou praxí a se spoustou povýšených poznámek.
S Viky jsme si padly do oka,je nejen sexy,ale taky inteligentní a má smysl pro humor,který je nebezpěčně blízko tomu mému. Takže se pořád smějem. Má ty nejkrásnější oči,které jsem kdy viděla. Když jsem jí při převlíkání viděla ve spodním prádle,tak jsem se musela držet,abych po ní neskočila. Víte,jak to myslím. Moc toho o ní zatím nevím,ale jedno vím jistě. Ta holka mě totálně dostala. Když vím,že se nedívá,tak jí nenápadně pozoruju. Mohla bych se na ní dívat hodiny a nikdy by mě to neomrzelo. Nic jsem zatím nezkusila,neměla jsem příležitost. Pořád nevím,jestli kope za náš tým. O nikom nemluvila,takže přítele asi nemá. Musím to zjistit,jinak se zblázním.

Dnes se koná večírek pro celou chirurgii na počest atestace dvou doktorů,tak jsem zvědavá,jak se zdravotníci uměj bavit. A hlavně se teším na Viky,pár promile občas dělá zázraky. Třeba se konečně něco dozvím.

,,Jdeš dneska na ten večírek zlato?'',ptá se mě Viky hned ráno v práci. ,, Jasně,že jdu,to si nenechám ujít'', mrknu na ní.,,Jen jsem trochu nervózní,přeci jen,jsem tu nová a skoro nikoho neznám,teda kromě našeho patra.''
,, Neboj,aspoň tam právě všechny poznáš,tohle je nejlepší způsob,věř mi.'', usměje se na mě.Chvíli na sebe jen tak koukáme.a usmíváme se.Myslí na to samé,na co já?Je to snad narážka? .,,Jasně,máš pravdu,bude to fajn.“ , konečně odpovím.
,, Pak můžem zajít někam na dízu,kousek vedle se má otvírat zrovna dneska novej podnik.'', povídá Viky. ,, Tak s tím nemůžu jinak než souhlasit,dlouho jsem nikde nebyla '', usměju se. A zase vedeme oční konverzaci,poslední dobou se to stává často. Tak to vypadá na pořádnej mejdan,my dvě,alkohol,hudba,to musí vyjít.

Po práci jedu domů,mám pár hodin na přípravu. Chci vypadat krásně,tak si dám záležet. S holkama máme sraz před vchodem. Kontrola v zrcadle a vyrážím do víru velkoměsta.
,,Ahoj holky,'', pozdravím skupinku děvčat .,, Ahoj Natt,tak jsi přišla,paráda,sluší ti to.'', povídá Viky. ,, Děkuju,tobě to taky sluší,'', usmívám se a mrknu se ní. .,, No tak jsme všechny,tak půjdem dovnitř,ne?'', zavelí Viky.

Po pár hodinách je večírek je v plném proudu. Díky alkoholu se to slušně rozjíždí. Poznala jsem spoustu kolegyň a kolegů,nechala se pozvat na pár panáků. S Viky jsem byla jen chvíli,jelikož jsem tu nová,tak mě chtěli všichni poznat. Teď je to zrovna nějakej doktor a začíná být vlezlej. Ale nespustila jsem jí z očí a ona mě očividně taky ne. Teď sedí naproti mně propaluje mě očima. Penny za tvoje myšlenky. Když jsem se ho konečně zbavila,tak se mě zmocnila Viky a doslova mě odtáhla k baru. Strávily jsme tam pěknou dobu a předháněly se,kdo koho pozve na víc panáků.Prohrála jsem.

Všichni už jsou celkem pod parou,ani já nejsem pozadu a taky mám celkem upito. Musím uznat,že se vážně skvěle bavím.
,,Tak co,nepůjdem si zatrsat?'', vybafne na mě Viky na záchodě. Usmívá se jak měsíček na hnoji,je roztomilá. Vypadá to,že je na tom podobně jako já.,, Jasně,já jsem pro,navíc,obě vypadáme,že nám čerstvej vzduch prospěje.'', směju se.
,,To máš asi pravdu,navíc chlapi začínaj bejt slušně dotěrní.'', šklebí se. ,, No tak to je nejvyšší čas se vypařit,než dostaneš nabídku k sňatku.'', směju se. ,, Tak toho bych se nebála,dneska jsem jsem jen tvoje.'', mrkne na mě. Tak o tom nepochybuj,to mám taky v plánu. ,, Jen moje jo? '', zvednu jedno obočí. ,, To si piš zlato,dneska žádnej chlap nemá šanci. '', mrkne na mě a mírně se zapotácí. Ona se mnou snad flirtuje,to se mi líbí., , Já bych k tobě taky žádnýho nepustila,kotě .'', mrknu na ní a odcházím. Po chvilce vychází i Viky a jdeme se rozloučit s těmi,co zbyli a vyrážíme směr diskotéka.
Dneska to bude ještě zajímavý.O tom není pochyb.

Vhodná chvíle

Čerstvý vzduch nám opravdu prospěl. Do klubu to naštěstí nebylo daleko,tak v nás nějaký alkohol ještě zůstal. Cesta probíhala v zábavném duchu,až jsem chvílemi měla pocit,že na nás vyběhnou maníci s kazajkami. Na Viky bylo vidět,že se náramně baví,tak jsem využila situace. Stihly jsme probrat její osobní život,respektive to,jak má smůlu na chlapy. Vyprávěla mi o nedávném vztahu,který byl podle jejích slov katastrofa. Sice mluvila jen chlapech,což mě trochu zklamalo,ale něco mi říkalo,že ještě není vše ztracené. Když přišla řeč na mě,tak jsme se naštěstí ocitly před klubem. Neberte to špatně,chci jí to říct,ale počkám na vhodnou chvíli.

,,Dobrý den dámy,vítejte v našem novém klubu,Love in Paradise,je nám ctí,že jste k nám zavítaly.", usmíval se na nás u vstupu nějaký namakaný borec,očividně na steroidech. Poděkovaly jsme a šly dovnitř. Nevypadalo to tam špatně,to se musí nechat. Hudba hrála hlasitě a já začínala cítit,jak mi proudí v těle. Rozlížela jsem se po nějakém volném místě k sezení a najednou mi naskočila husí kůže. ,, Co si dáš,zlato?", zašeptala mi Viky zezadu do ucha. Už jen z toho malého doteku mě polévalo horko. To mě chce snad zabít? ,, Dala bych si Tequilu,zlatou.", vydechnu. ,, Hned to bude,najdi nám zatím nějaké místo," usmívá se na mě Viky,jak kdyby  se nechumelilo,jak kdybych kvůli ní před chvílí neztratila všechen rozum,co mi ještě zůstal. ,, Jasná páka,šéfe.", pokusím se o úsměv.

Nakonec se nápad jít do klubu ukázal jako velice dobrý. Alkohol opět tekl proudem,tentokrát jsme soupeřily o počet koupených Tequil. Opět jsem prohrála. Tancovaly jsme,až jsme sotva popadaly dech. Začala jsem cítit,že bych měla s alkoholem brzdit,tak jsem zavítala na záchod,abych se trochu opláchla. Takže tu už nějakou dobu stojím a koukám na sebe do zrcadla. Paráda,vypadám jak rozteklý rajče,takhle jsem určitě neodolatelná. ,, Stejně to je k ničemu", řeknu vztekle. ,, Co je k ničemu Natt? ", ozve se za mnou. Super,to mi ještě chybělo.Tak je asi na čase uskutečnit aspoň jeden bod z mého plánu.Takže buď teď,nebo nikdy. ,,Víš Viky,já bych ti měla něco říct.", začínám opatrně. ,, Ty jsi úžasná holka,sice se neznáme dlouho,ale vážně je mi s tebou skvěle a věř mi,že ti nechci lhát. A protože vím,že ta otázka stejně jednou přijde,tak ti to povím sama. Možná jsi to už sama poznala,víš,já jsem na holky.", podívám se na ní nejistě a očekávám reakci. ,, Ty jsi vážně pako,já už myslela,že se děje něco vážného.To je v pohodě,já jsem bi,takže v klidu,určitě mi to nevadí.", mrkne na mě a mě spadne obrovský kámen ze srdce.Tak to je asi nejlepší zpráva večera,děkuju bože.

Páteční večer

Probudím se odpoledne s pořádnou kocovinou a obrovským pocitem žízně. Hlava mi třeští a plíce se mi při každém nádechu asi roztrhnou. Je mi zima a bolí mě snad každý sval v těle. Sáhnu pod polštář,vytáhnu mobil a posadím se. 2 nové zprávy. Obě od Viky. V první je naše selfie s poděkováním za hezký večer/noc.V druhé píše,že mám vykopat svůj zadek z postele a neflákat se celý den. Vtipná,opravdu.

Ulehnu zpátky do postele a zkouším zapátrat v paměti,co se tak mohlo v noci odehrát. Vzpomínám si,že jsme tančily,pily,a vzpomínám si,že jsme debatovaly na záchodě. A jéjé,už si vzpomínám,moje tajemství je venku. Poté,co jsem Viky sdělila,že jsem na holky,a poté,co mi sdělila,že jí to nevadí a že je vlastně bi,jsme se asi 15 minut smály jak blbky a pak šly zase tancovat. Domů jsem přišla asi o půl 6 ráno a pak upadla do bezvědomí.

Nějak se mi podařilo vyhrabat z postele. Takže teď piju kávu a odepisuju Viky,že je hrozně vtipná,a že kdyby do mě nelila ty panáky,tak nemám místo těla rosol a místo hlavy špendlíky. Píšem si asi hodinu než usoudím,že toho dneska opravdu moc nezvládnu a ulehám do říše snů.

V pondělí ráno sedím na sesterně a začínám nový pracovní týden. Dneškem jsem tu už 2 měsíce,a myslím si,že jsem se toho už hodně naučila. S holkama vycházím dobře,musím říct,že se mi tu líbí. Dneska mám směnu s Viky,těším se na ní. ,, Ahoj zlato, " povídám Viky,když si sedá vedle mě. ,,Ahoj krásko,tak co,kocovinka je pryč? ", směje se Viky. ,, Ha ha,jen počkej,já ti to vrátím. Kvůli tobě jsem celý víkend proležela. " ,, Ale no tak,neříkej,že se ti to nelíbilo? ", škádlí mě Viky.Místo odpovědi na ní jen vypláznu jazyk a na nic víc není čas,musíme jít pracovat.

Ve čtvrtek večer mi přijde zpráva od Viky. Píše,jestli zítra někam nevyrazíme,že musím trénovat,abych neměla kocoviny. No není roztomilá? Samozřejmě souhlasím,a hned se domluvíme. Takže další mejdan,paráda. A půjdem jen my dvě,to je další plus. Vybrala jsem diskotéku kousek ode mě,moji oblíbenou.

Je pátek večer a čekám na Viky. Vyzvedně mě před domem a půjdem ten kousek společně. Zamyslím se nad tím,jak to bude asi dneska probíhat a ani si nevšimnu,že Viky stojí předemnou. Musím uznat,že vypadá vážně božsky. Já si taky dala záležet a to pořádně. Po tom,co se obejmem,přichází opět na řadu naše oční konverzace. Jen tam tak stojíme a usmíváme se na sebe. Kdyby nás někdo viděl,tak by si asi pomyslel,že jsme blázni. Ale mně to dává malinkou šanci,že se tady něco rýsuje.

Cestou se bavíme o práci,když se mě najednou Viky zeptá. ,, Máš teď někoho? " ,, Teď nikoho nemám,proč se ptáš?" , odpovím. ,, Já jen tak,zajímalo mě to.O nikom si nemluvila,tak jsem si nebyla jistá,a nechce se mi věřit,že taková kočka jako ty nikoho nemá. ", mrkne na mě. ,,Tak to děkuju,ale je to tak,nemám nikoho. Asi pořád čekám na tu pravou. A jsem hrozně vybíravá. ", směju se. ,, A ani nikdo,kdo by se ti líbíl?", vyzvídá Viky. ,, Ty jsi mi nějaká zvědavá.Ale když už se ptáš,tak ano,je tu někdo,kdo se mi líbí.Navíc,třeba dneska někoho ulovím.", mrknu na ní. ,, Tak v tom případě pojďme dovnitř,ať si paní vybíravá stihne vybrat.", směje se Viky a popohání mě ke vchodu.

Po pár hodinách popíjení notné dávky alkoholu se Viky ocitá na podiu,kde je umístěna tyč. Ladně se kolem ní kroutí a jí z ní nemůžu spustit oči. Celou dobu kouká na mě,a já si nepřeju nic jiného,než jít za ní a políbit jí. Jsem jako v tranzu,než si uvědomím,co dělám a zruším náš oční kontakt. Potřebuju víc alkoholu.Rozhodně víc alkoholu. U baru si objednám pití a sednu si. ,, Mě neobjednáš?Kam si zmizela? ", sedá si vedle mě Viky. ,, Měla jsem žízeň. " , zní moje chabá odpověď. ,, Už sis někoho vyhlídla?", ptá se mě Viky,zatímco jí podávám pití. ,, Možná jo,možná ne.", škádlím jí. ,, Nedělej Dášu a řekni,která to je?Támhleta bruneta?", vyzvídá Viky. ,, Víš zlato,já jsem spíš na blondýny a neřeknu ti to,nevyzvídej.", mrknu na ní a zvedám se,jdu na záchod.

Zrovna hrajou mojí oblíbenou píseň a s Viky tančíme jak o závod. Naše těla se dotýkají,mám ruce kolem jejího pasu a ona na mém krku. Trochu se mi motá hlava,možná z alkoholu,ale dost možná z přítomnosti jejího těla. Viky se na mě upřeně dívá a vypadá,že o něčem přemýšlí. Pak se mě přitiskne ještě víc a čeká na mojí reakci. Trošku překvapená si jí přitáhnu co nejblíž k sobě a Viky se usměje. Tohle mě zabije,to mi dělá naschvál? Naše těla se pohupují do rytmu a já se cítím být šťastná.

Proběhlo ještě pár takových tanců,pár drinků a noc se chýlila ke konci. Čekám s Viky na taxík před mým domem. ,, Bylo mi s tebou krásně,děkuju ti.", povídá Viky. ,, To já děkuju,jsi opravdu úžasná.", usmívám se. ,, Jen mě mrzí,že sis nikoho nenašla.Ta bruneta si na tobě mohla nechat oči,", směje se Viky. ,, Tak toho jsem si nevšimla,navíc,určitě by nebyla můj typ. Mrzet tě to nemusí,já se náramně bavila. ", mrknu na ní. Obejme mě a pak se mi zadívá do očí. Má v očích zvláštní výraz,který neumím přečíst. Pak se mírně nakloní,dá mi malý polibek na rty a odtáhne se. Nejistě se usmějě. Zrovna přijíždí taxík a Viky se slovy dobré noci doslova utíká. .Teď si mi možná utekla,ale příště už mi neutečeš zlato. Cestou domů se usmívám,vím,o kom se mi bude dneska zdát.

Dovolená

Ačkoli jsem měla kocovinu,vstávalo se mi výborně. Zdálo se mi o Viky,o jejích očích,o jejím těle,které se houpe do rytmu společně s mým a o jejích rtech přitisknutých na těch mých. Posadím se a zkontroluju stav telefonu. 1 nová zpráva. Píše Viki,že dorazila domů v pořádku a že se jí to se mnou líbilo. O puse ani zmínka. Ale to nevadí,já nikam nespěchám. Odepisuju,že to byl jeden z nejhezčích večerů mého života a ať si užije dovolenou,která jí právě začala.

V práci to jde skvěle,baví mě a holky jsou opravdu super. V pátek jsem se rozhodla,že půjdu s kamarádkami na kafe. Někoho jsem tam poznala. Objednávala jsem si další kávu na baru a ona přišla za mnou,usmála se a povídá: ,, Ahoj,nerada tě ruším,ale nepomohla bys mi? Támhleten chlap mě už dlouho otravuje a já se ho nemůžu zbavit. Řekla jsem,že jsi moje kamarádka,na kterou čekám. ", vydechla s mírnou nervoziou v hlase. Chvilku jsem na ní koukala,jestli si nedělá srandu,ale vypadala,že opravdu potřebuje pomoc. ,, Ahoj,tak v tom nevidím problém,pokud je kráska v nesnázích,ráda pomohu. Teď tě obejmu,ať vypadáme věrohodně.",usmívám se a objímám pro mě zatím neznámou brunetku.

Ashley,jak jsem později zjistila,tu opravdu čekala na kamarádku,ale ta na poslední chvíli odřekla a protože na ní nějakou dobu čekala,tak jí začal slizoun otravovat. A pak jsem přišla na řadu já a zachránila jí. A protože byla moc sympatická,tak jsem se nenápadně omluvila kamarádkám,které už byly stejně na odchodu a šla si sednout s Ashley do jednoho z prázdných boxů. Musely jsme přeci vypadat důvěryhodně,slizoun po nás pořád pokukoval. ,, Moc ti děkuju,zachránila jsi mi večer,ani nevím,jak ti to odčiním. Nevadí kamarádkám,že jsi tu se mnou a ne s nimi? Určitě si měla nějaké plány? ", chrlí ze sebe Ashley. ,, To je v pohodě,opravdu. Navíc,stejně jsou na odchodu,nedělej si starosti. Mimochodem,jak víš,s kým tu jsem?", zeptám se zvědavě. ,,Noo,já přemýšlela,jak se ho zbavit,a chvíli jsem se rozhlížela a pak jsem uviděla tebe a dostala jsem ten nápad. Byly jste tam tak schované,věděla jsem,že vás nemohl vidět,takže jsem se rohodla,že nebudu čekat,až přijde někdo nový a půjdu za tebou.",chrlí ze sebe Ashley. ,, Jak mazané. Ještě,že jsem si šla objednat to kafe,co by sis jinak počala. ", smějem se teď obě. Strávily jsme spolu asi 2 hodiny,a já odcházela s bolavou pusou od smíchu. Vyměnily jsme si čísla a slíbily si další kafe.

Viky se vrátila  z dovolený. Včera mi psala,že mi potřebuje něco říct. Takže máme za chvíli sraz v kavárně. Popravdě jsem jí nechala čas na přemýšlení,nechci na ní tlačit. Podle toho,jak od té pusy utekla soudím,že je sama zmatená. Nerada bych o ní přišla,mám jí moc ráda. Navíc,teď je tu Ashley. Od našeho ,,seznámení " uběhl týden a není den,kdybychom si nepsaly. Vlastně si píšem pořád. O všem. S tou holkou se člověk opravdu nenudí.

,,Ahoj zlato,chyběla jsi mi.", objímá mě Viky a sedá si ke stolu. ,, Ty mě taky,tulačko.", směju se. Je opálená a asi sluníčkem jí ještě zesvětlaly vlasy. ,, Sluší ti to,dovolená ti očividně prospěla.", mrknu na ní. Objednáváme si kafe a rozebíráme její dovolenou. Je hezké ji zase vidět,chyběla mi. Povídáme  si asi hodinu a já si mezitím stihla vyměnit pár zpráv s Ashley. ,, S kým si jako píšeš?Vůbec mě neposloucháš,jen se přiblbe usmíváš do telefonu. Halo,já jsem tady,mě si neviděla 14 dní.", rozčiluje se Viky. ,, Promiň zlato,to víš,že tě poslouchám,už ho odkládám.", směju se.Viky si odfrkne a pokračuje ve vyprávění.

Všimnu si,že Viky začíná být nějaká nervozní a pořád kouká na hodiny. ,, Co se děje zlato?Spěcháš? Jsi nějaká nervozní,dávaj ti snad oblíbenej seriál? " , ptám se Viky. ,, Víš,já bych ti asi měla něco říct. Proto jsem tě sem taky pozvala. Teda ne jen proto,ale byl to jeden z důvodů.", sklopí oči na stůl a já začínám být taky nervozní.. ,, Tak to vyklop.", zvednu jedno obočí. ,, Někoho jsem poznala. A ten někdo jsem za chvíli přijde. Je to můj bývalej spolužák,moje první láska. Potkali jsme se na dovolený,no chápeš to? Taková náhoda.", rozplývá se Viky. A mě začíná být špatně. ,, Jmenuje se Josh,a je úžasnej.Je to můj přítel,Natt. ", dodává Viky,jak kdyby mě to už nedošlo při první větě. Trochu s se mi motá hlava a zvedá se mi žaludek,nejspíš se o mě pokouší panickej záchvat.Snažím se rychle uklidnit a nedat na sobě nic znát. Místo toho dělám,jak je to úžasný a jak jí to moc přeju. Asi za 10 minut dorazil Josh. Nagelovanej machírek,co má místo mozku svaly. Líp si opravdu nemohla vybrat. Asi půl hodiny mezi sebou cukrovali,a já už se na to nezvládla dívat. ,, Co ti je?Jsi nějaká bledá?Je ti špatně?", ptá se mě starostlivě Viky. ,, Není mi dobře,to bude asi tím dnešním obědem. Nezlobte se,ale já vás opustím,půjdu si lehnout.", hraju divadlo jak profík.

Při příchodu domů sebou hodím na postel a zírám do stropu. Je mi mizerně. Je zamilovaná a nejsem to já. Místo mě se zamilovala do hory svalů. Ošiju se při vzpomínce na jejich cukrování. Najednou nevím,co mám dělat. Myslela jsem si,že když jí dám prostor,že si uvědomí,že chce mě,ne že si najde blbečka na steroidech. Ukápne mi slza a zabořím hlavu do polštáře. V tom mi přijde zpráva. Píše mi Ashley,jestli by mě mohla pozvat do kina. Při vzpomínce na ní se usměju. Potřebuju se odreagovat,tak jí napíšu,že čím dřív,tím líp. ,, Vyzvednu tě za 10 minut.", hlásí telefon novou zprávu od Ashley. ,, Hodina bude stačit,děkuju.", odepisuju a jdu se chystat.

Kino

,. Tak na co půjdem? Hlavně neříkej,že chceš jít na horor.", prosí mě očima Ashley. Přesně jak slíbila,vyzvedla mě za hodinu a vyrazily jsme do kina. Ačkoli byla moje nálada pod psa,když jsem ji uviděla,musela jsem se usmát a hned ji obejmout. ,, Mě je to celkem jedno,vyber něco ty. Já si odskočím,počkej tady na mě,prosím." Musela jsem se jít trochu uklidnit,nechtěla jsem jí kazit večer a popravdě mi bylo úplně jedno,co to bude za film. Když jsem se vrátila,Ashley čekala u malého stolečku a u sebe měla dva popcorny a dvě pití. ,, Vzala jsem ti Colu,doufám,že ji piješ? ", mrkne na mě. Podivně se na mě usmívá. ,, Jsi hodná,kolik ti dlužím? Půjdem koupit lístky? ", ptám se a ukazuju směrem k pokladně. Ashley mírně zrudne a s nervozním usměvem mi sděluje,že už lístky koupila a že žádný peníze nechce. Usmívá se,ale je vidět,ze je nervozní z mojí reakce. Koupila popcorn,Colu,zaplatila lístky..Počkat,je tohle snad..rande? Nechci se ztrapnit nebo ji urazit,tak se radši neptám. ,, Dobře,ale příště platím já,jasný? ", usměju se a zachraňuju už tak dost trapnou situaci. Sál se zrovna otevírá,tak si jdem zabrat místa. Následuju Ashley,která míří až nahoru. Jsem docela ráda,nevím,jestli bych zvládla kopání do sedačky od nějakého prcka. Naštěstí vybrala komedii a ne uslzenou romantiku,tu mám totiž v reálu.

Film kupodivu ušel,párkrát jsem se i zasmála. Ačkoli moje myšlenky bloudily kolem Viky. Několikrát jsem přistihla Ashley,jak na mě kouká,vždycky se usmála a dál sledovala film.Zvláštní.

Rozhodly jsme se ještě zajít na večeři,Ashley vyhládlo.,, Tak co si dáme? Já mám hlad jako vlk.", směje se Ashley. ,, Já popravdě ani nemám hlad,dám si jen dvojku vína.", snažím se neznít otráveně. Objednáme si a já jen zaraženě koukám z okna. Je mi mizerně. ,, Tak ven s tím,co se děje? Celej večer jsi jak tělo bez duše,co se stalo? Ani ten film jsi pořádně nevnímala.", ptá se starostlivě Ashley. Podívám se na ní a už to v sobě nemůžu dál potlačovat. Moje oči se naplní slzami,schovám tváře do dlaní a dám se do pláče. Ashley vstane,obejde stůl a obejme mě. A já se jí zhroutím do náručí. Drží mě přesně tak,jak to teď potřebuju. Po pár minutách můj pláč ustane a já jsem schopná zase dýchat. ,, Lepší? Teď mi pověz,co se stalo.", povídá něžně,zatímco mi utírá slzy a podává kapesník.

Nakonec jsem se uklidnila a Ashley vše pověděla. Pěkně od začátku,jak jsem Viky poznala,a co k ní cítím. O našem malém polibku a o tom,jak mi místo vyznání lásky ukázala přítele. Ashley mě jen mlčky poslouchala a občas mě pohladila po ruce. Musím říct,že se mi ulevilo,potřebovala jsem se někomu svěřit. ,, Je mi to moc líto,vím,jak se cítíš. Něco podobného se mi taky stalo. Jmenovala se Spencer.", utěšuje mě. Tak mě můj radar nezklamal,já věděla,že kope za náš tým. ,, Děkuju,opravdu je mi líp,jsem ráda,že si mě vytáhla ven.", usměju se na ní.

Pokračovaly jsme v konverzaci asi 3 hodiny a já usoudila,že je čas jít domů. Ashley trvala na tom,že mě doprovodí. ,, Ještě jednou ti děkuju,ani nevíš,jak jsi mi pomohla.", objímám jí před domem. ,, Nic se nestalo,teď jsme si alespoň kvit. Sice se neznáme dlouho,ale je mi s tebou vážně skvěle ", mrkne na mě a usmívá se. ,, Tak to jsme na tom stejně,mám pocit,jako bych tě znala odjakživa. Jsi vážně skvělá kamarádka.", znovu ji obejmu.V jejích očích se na chvíli objeví smutek,ale vzápětí zmizí. Doufám,že si nemyslí,že..Ne,to se mi jen zdálo. ,, To ty si skvělá,ani nevíš jak.", usmívá se a odchází.

Nechala jsem mobil doma,tak si kontroluju zprávy. Mám tam dvě od Viky,jestli jsem v pořádku a proč jí neodepisuju,jestli něco provedla. Taky mám od ní zmeškané volání. Nenechám si zkazit dobrou náladu,kterou díky Ashley mám a jen jí odepíšu,že jsem byla pryč a mobil neměla s sebou. Obratem se mě ptá,kde jsem byla a že je ráda,že je mi líp. BYLA JSEM S ASHLEY V KINĚ. Píšu jí. Ptá se mě,kdo je Ashley. Aniž bych o tom nějak přemýšlela,moje prsty se dají do pohybu. ASHLEY JE MOJE PŘÍTELKYNĚ. Ach bože,co jsem to provedla?

Plán

Z pohledu Ashley

Rozhlížím se po svém oblíbeném podniku,jestli neuvidím nějakou známou tvář. Je pátek večer a jsem tu s kamarádkou,která se mě snaží už nějakou dobu dostat do postele. Bohužel marně. Pro ní bohužel,protože ta holka mě ani trochu nepřitahuje. A tak tu sedím a poslouchám žvásty o tom,jak jsem úžasná a jak mi to dneska sluší. Najednou si všimnu dívky na baru. Je opravdu překrásná. Zrovna,když se odhodlávám,že ji půjdu pozvat na drink,příjde k ní blondýnka. Očividně jsou tu spolu. Ta dívka na ní může oči nechat. Nechávám kamarádku kamarádkou a přemístím se tak,abych na dívku co nejlépe viděla. Nikdy jsem na lásku na první pohled nevěřila,ale ty její oči..ty oči jsou jak magnety,které mě nutí,abych se v nich utopila. K mojí smůle si mě dívka ani nevšimla a já ji jen pozorovala. Když ty dvě tančily tělo na tělo,projela mnou vlna žárlivosti. Nemohla jsem dělat vůbec nic. Poté odešly a já propásla svojí šanci.

Nejspíš to byl osud,ale dívku jsem potkala podruhé. V kavárně,kde jsem měla mít rande naslepo,do kterého mě donutila moje kolegyně,jsem si jí všimla u stolu s nějakými děvčaty. Na denním světle vypadala ještě krásnější. Po blondýně ani stopa,tak jsem se rozhodla,že jí musím poznat. Využila jsem toho,že moje rande nedorazilo,což mi mimochodem vůbec nevadilo a navíc zrovna vešel můj známý,což mi výborně zahrálo do karet. Vymyslela jsem ďábelský plán a poprosila jsem ho o spolupráci. Počkala jsem na vhodnou situaci a zrovna,když si šla dívka na bar objednat,vyrazila jsem do akce. Zahrála jsem chudinku,kterou otravuje slizoun a ona mi uvěřila. Chtěla mi pomoct a zahrála si na mojí kamarádku. Pak jsem s ní strávila pár hodin u kávy a oficiálně se zamilovala. Je prostě dokonalá.

Asi týden jsme si pořád psaly a já sbírala odvahu ji někam pozvat. Vypadalo to,že jsem ji taky sympatická,ale pořád jsem nevěděla,jak to bere. Navíc tu byla ta blondýna,sice o ní nemluvila,ale něco mi říkalo,že to nebyla jen kamarádka. Nakonec jsem odvahu sebrala,vypadalo to,že i ve správnou dobu,podle toho,jak zněla zoufale. Pozvala jsem jí do kina,ale zdála se mi jako tělo bez duše. Nechtěla jsem se jí ptát,čekala jsem,až začne ona. U placení to bylo dost trapné,protože jsem jí pozvala,logicky jsem vše zaplatila. Navíc,chtěla jsem,aby to bylo rande. Tvářila se zvláštně,ale asi to nějak přešla. Vybrala jsem místa až nahoře,abych jí mohla nepozorovaně sledovat. Několikrát mě načapala,ale já dělala jakoby nic. Ona film nevnímala,poznala jsem to na ní.

Chtěla jsem vědět,co se děje,tak jsem navrhla ještě večeři. Bylo na ní vidět,že se každou chvíli rozbrečí,tak jsem nevydržela a zeptala se jí. A ona to konečně pustila ven,začla plakat. Nemohla jsem se na ní dívat,jak se takhle trápí a běžela jí obejmout.Schoulila se mi v náručí a já ji jen držela a čekala,až se uklidní natolik,aby mi pověděla,co se stalo. Po nějaké době jsem se dočkala. Šlo o tu blondýnu. Je do ní zamilovaná,ale ona má přítele. To znám velmi dobře. Řekla jsem jí,že se mi stalo to samé. Usmála se a došlo jí,že kopeme za stejný tým. Hurá.

Doprovodila jsem jí domů a ona mi děkovala. Věděla jsem,že teď u ní nemám šanci,ale co není teď,může být později. Ale když řekla,že jsem skvělá kamarádka,chtělo se mi brečet. Naštěstí si ničeho nevšimla. Já přesto odcházela domů s nadějí,že tahle dívka bude jednou moje.

Asi hodinu po tom,co jsem dorazila domů,mi od ní přišla zpráva. Psala,že neví,jak se to stalo,a že se mi strašně omlouvá,že mě do toho zatahuje,ale že blondýně napsala,že jsem její přítelkyně. Mají zítra sraz a prosí mě,jestli bych s ní nesehrála divadlo. Na rtech se mi objeví šťastný úsměv. Její přítelkyně..i když jen naoko. Nemůžu být šťastnější. Odepíšu,že to má u mě,ale že jí určitě pomůžu. Usmívám se a v hlavě se mi spřádá plán,abych jí získala jen pro sebe.

Polibek

Jsem totálně v loji. Je to jak ve špatným snu. Řítím se někam,odkud není cesta zpět,někam,kde se vaše skutky nepromíjejí. Jedna malá lež a já se cítím jak největší zločinec. Tohle nemůže dopadnout dobře,cítím to. Určitě shořím v pekle.

Musela jsem Ashley napsat,co jsem provedla. Bála jsem se,že mě pošle do háje,ale byla jako vždy skvělá. Mám štěstí,že mám kamarádku jako je ona. Je s ní legrace,člověk se s ní snad nikdy nemůže nudit. Můžu si s ní hodiny povídat o čemkoli a pořád budeme mít o čem mluvit. Je hodná,ale takovým tím andělským způsobem. Neznám jí moc dlouho,ale mám pocit,že jí znám odjakživa. Spřízněná duše,tak se tomu myslím říká.

Sedím v kavárně a sledují mě dvě nasupené oči,které sedí naproti mě. ,, Proč jsi mi neřekla,že někoho máš? Já myslela,že jsme kamarádky. Já ti říkám všechno,myslela jsem,že to funguje oboustranně. ", supí Viky. ,, Nechápu,proč tak vyvádíš. Kdyby jsi mě nechala mluvit,tak bych ti řekla,že jsme se daly dohromady až ten večer,co jsme byly v kině. Tudíž nebylo,co ti mám říct. Řekla bych ti to hned,jak bych tě viděla. ", říkám smířlivě. ,, Stejně jsi mi měla říct,že si někoho poznala,nemyslíš? ", supí dál Viky. ,, Přijela jsi celá natěšená z dovolený a když jsem se chystala ti o Ashley říct,přišel tvůj přítel. Pak už jsi mě vůbec nevnímala,tak to nemělo smysl. Nechápu,proč jsi tak naštvaná,snad se toho tolik nestalo,ne? ", snažím se Viky trochu uklidnit. Nechápu,proč tak zuří,snad jsem toho tolik neprovedla. ,, Dobrá,už jsem klidná. Jen mě to naštvalo. Myslela jsem si,že jsi jí předemnou tajila. Chápu to,omlouvám se. Mír? ", šklebí se na mě. ,,Mír.", usmívám se. Pak už byla nálada veselejší. Musela jsem jí vyprávět,jak jsme se seznámily a jak jsme se daly dohromady. Nechápu,jak lehce ze mě padaly všechny ty lži. Nicméně potom začla básnit o tom svým frajírkovi. Aspoň mám čas přemýšlet,vůbec jí totiž neposlouchám. ,, Takže zítra v sedm? Nebo dýl? Řekni si,mě je to jedno." povídá mi Viky. EHM,cože? Něco jsem prošvihla?  ,, Co zítra v sedm? ", ptám se zmateně. ,, To je vidět,jak mě posloucháš. Večeře. Zítra. Ty a Ashley. Double rande? Pořád se nechytáš? ", směje se Viky. Cože?To jako...ne,to ne. Ne,to se mi jen zdá. ,, Jo tohle. Jo jasně v sedm by to šlo. Mexická restaurace?,, snažím se na sobě nedat znát nervozitu. Nemám žádnou výmluvu,proč nejít. Stejně by mi žádná neprošla. I kdyby jo,stejně k tomu musí jednou dojít. ,, Paráda,domluveno. Už teď se nemůžu dočkat. ", rozplývá se Viky. Shořím v pekle.

Tím se nám to pěkně komplikuje. Co jsem si ksakru myslela? Tohle jsem vůbec nedomyslela. Já totiž nemyslela vůbec,to bude tím. A co mám říct Ashley? Jak se budeme chovat? Určitě nám na to přijdou a já Viky ztratím. Napsala jsem Ashley, jestli má zítra čas a vysvětlila jsem jí situaci. Začínám propadat panice,když mi přijde od Ashley zpráva,že se nemám bát,že to nějak zvládnem a ať to nechám na ní. No neříkala jsem,že je ta holka úžasná?

Jsem nervozní. Ne já nejsem nervozní,já začínám být hysterická. Nejen,že se musím dívat na ty dva,jak jsou nechutně zamilovaní. Musím se dívat na to,jak ji ohmatává. Jak ji líbá. To mám dělat já,jenom moje ruce se jí smějí dotýkat. Ale moje hysterie pramení hlavně z toho,že čekáme před restaurací na Ashley. Na mojí fiktivní přítelkyni. Nemám absolutně potuchy,jak tohle zvládnu. Zvedá se mi žaludek,asi budu zvracet. Už vidím Ashley,jak se k nám blíží. Usmívá se a vypadá v pohodě. To nechápu,já tady skoro kolabuju. Musím říct,že vypadá nádherně. Opravdu jí to sluší,kdybych nebyla zamilovaná do Viky...Ne,to beru zpět. Když dojde až k nám,okamžitě se na mě vrhne a políbí mě. Zůstávám nehybně stát a jsem více než v šoku. Ona mě...líbá. Přitáhnu si jí k sobě blíž a její polibek jí oplácím. Cítím zvláštní mravenčení v podbřišku a mám pocit,že mám místo nohou gumový medvídky. ,, Chyběla jsi mi lásko. ", usmívá se na mě Ashley,když se od sebe odtáhneme. Já se na ní jen zmateně dívám. Co se to právě stalo? Vzpamatuj se,byla to jen malá pusa. Viky se na mě dívá a její výraz neumím přečíst. Svalovec se jen směje. ,, Ty mě taky,moc. ", odpovídám konečně. Ashley na mě spiklenecky mrkne. Ti tři se navzájem představí a náš večer může začít.

Ashley mě celou dobu drží za ruku. Usmívá se na mě jak na svatej obrázek,myslím si,že je profesionální herečka. Jinak si to neumím vysvětlit. Ti dva neustále cukrujou. Ačkoli Viky se zdá nějaká nabroušená. Snaží se to na sobě nedat znát,ale já to na ní vidím. Pořád se Ashley na něco vyptává a občas cítím náznak sarkasmu. Nechápu,co se to s ní děje. Každopádně Ashley si nenechá kazit náladu a každou její poznámku s grácií přejde. Jak říkám,profesionální herečka. Tupoun šel pozdravit nějakého kolegu a já si odskočila na záchod. Když jsem přišla,cítíla jsem u stolu napětí. Co se tady stalo?Pohádaly se ty dvě snad? Viky se na mě ani nepodívala. Otočila jsem se na Ashley a snažila se zjistit,co se stalo,když v tom mě dnes překvapila podruhé. Zaútočila na mé rty jak hladovej pes a já byla dnes podruhé v šoku. Začla jsem opět spolupracovat a polibek jí oplácela. Ještě,že jsme seděly,jinak bych to asi neustála. Celé tělo jsem měla jak v jednom ohni. Celý večer jsem na ten polibek myslela a teď se to děje zase. Je to přeci jen divadlo,ne? Všechno to je jen naoko,je to jen kvůli Viky. Nebo ne? 

Když náš polibek skončil a já mohla zase dýchat,Ashley se na mě jen usmála a omluvila se,že musí na záchod. Podívala jsem se na Viky a ta vypadala dost naštvaně. Tupoun se mezitím vrátil a něco jí vyprávěl. Ona ho očividně neposlouchala a očima propalovala mě. Určitě mi chtěla něco říct,ale asi si to rozmyslela. Proč je tak naštvaná?Ona snad...žárlí?  ,, Děje se něco? Ty jsi naštvaná?", ptám se Viky. ,, Nic se neděje. Co by se mělo dít. Všechno je v naprostý pohodě. ", lže mi Viky. ,, Je vidět,že jsi zamilovaná,přeju ti to. ", dodává a já cítím náznak sarkasmu. Zbytek večera jsme prožili v relativním klidu.

,, Moc ti za dnešek děkuju,byla jsi skvělá. Ani nevím,jak ti mám pořádně poděkovat. ", objímám Ashley,když se loučíme.Ti dva už oděšli a já čekám na taxi. ,, To je v pohodě,ráda ti pomůžu. Navíc jsem si to užila,byla to docela legrace. ", směje se Ashley. ,, S tím polibkem jsi mě překvapila,asi jsem vypadala dost zmateně,co?", směju se teď já. ,, No popravdě jsi vypadala,jak když vidíš UFO. Ale byla jsi roztomilá. Říkala jsem ti,ať to necháš na mě. " , mrká na mě Ashley. ,, Důležitý je,že to zabralo,tak,jak to zabrat mělo. ", dodává Ashley. ,, Co tím myslíš? A co se mezi váma stalo? Když jsem přišla ze záchodu,tak to vypadalo jak na bojišti.", vyptávám se. ,, Nebuď zvědavá,navíc,nic se tam nestalo. Jen trochu žárlí. ", směje se Ashley. ,, Opravdu? Žárlí? No mě se zdála nějaká naštvaná. Tak to je...dobře. Vypadá to,že moje malá lež byla k něčemu dobrá.", mrkám na Ashley. ,, To víš,že jo a teď už mazej domů.", popohání mě do auta Ashley.

Když doma ulehám,tak mám zvláštní pocit. Mám radost z toho,že na mě Viky žárlí. To znamená,že jí nejsem lhostejná. Ale musím pořád myslet na Ashley a její rty. Asi jsem vypila moc vína. Ashley je moje kamarádka. Moje nejlepší kamarádka. Celé to je jenom hra. I pro ní to je jenom hra. Musím na to přestat myslet a soustředit se na Viky. To je přeci holka,kterou miluju.

Nebo snad ne?

Šílenec

,, Myslela jsem,že jsi říkala,že sis tý brunety tenkrát v klubu nevšimla?", ptá se mě Viky a vybírá si v nemocniční kantýně oběd. ,, Co prosím? O čem to mluvíš?", ptám se zmateně a sedám si ke stolu. ,, Říkala jsem ti,že z tebe nemůže spustit oči a ty jsi tvrdila,že sis jí vůbec nevšimla. Mohla jsi mi to říct,nepřekážela bych.", říká jízlivě a sedá si ke mě. ,, Znova ti opakuju,o čem to sakra mluvíš? Přeskočilo ti snad nebo co?", ptám se už mírně naštvaně. Od tý večeře se Viky chová divně. Je pořád nabroušená a neustále na mě s něčím útočí. ,, Nepřeskočilo mi. Mluvím o Ashley. O tvojí přítelkyni. Tak nedělej blbou a přiznej se.", říká už taky naštvaně. O čem to mluví? Mám vážné podezření,že se dočista zbláznila. ,, Fakt nevím,o čem to mluvíš. Řekla jsem ti,že jsem Ashley poznala v kavárně. Nechápu,co tímhle sleduješ,od tý večeře jsi pořád nasupená.", snažím se neznít otráveně. ,, Tenkrát v klubu jsem ti říkala,že po tobě jede bruneta,ale ty jsi dělala,že nemáš zájem. Byla to Ashley. Tak jak to bylo? Vrátila ses tam za ní? Proč jsi mi to neřekla?", ptá se Viky,jak kdyby zrovna přišla na velkou záhadu. ,, Hele,já vážně nevím,co tady rozjíždíš za konspirační teorii,ale znova ti opakuju,že jsem Ashley poznala a potkala poprvné v kavárně. Tobě už fakt přeskočilo.", směju se. ,, Fajn,jak chcete. Ashley mi to u večeře taky popřela. Ze mě ale blbce dělat nebudete.", říká a naštvaně odchází. Ani se jí nesnažím zastavit. Tak o tohle při večeři šlo,proto ta bojová nálada. V klidu si dojím oběd a vracím se na oddělení. Do konce směny se mnou Viky nepromluvila.

Nevím,proč mi o tom Ashley neřekla. Asi nechtěla,aby Viky vypadala jako blázen. Zrovna jsem na cestě k ní,máme v plánu filmovej večer. Jsem trochu nervozní. Každou noc se mi zdá o jejích rtech,nevím,co se to se mnou děje. Zakázala jsem si na to myslet a soustředit se na Viky. Jenže ona mi s tím svým chováním moc nepomáhá. Myslela jsem,že mi bude třeba nadbíhat,že o mě projeví zájem a ne,že se bude chovat jak pološílenec.

,, Tak co si dáš k pití? Mám tu víno,pivo,vodku,rum,tequilu,nějaký nealko", křičí na mě Ashley z kuchyně,když si sedám na její gauč v obýváku. ,, Nevěděla jsem,že jsem přišla do baru.", směju se a jdu za ní do kuchyně. ,, Dám si víno a vodu,prosím.", vybafnu na ní a ona se mě lekne. ,, Nemáš čistý svědomí?", ptám se pobaveně. Ashley se na chvíli zarazí,ale pak po mě jen hodí utěrkou a ušklíbne se. Otočí se směrem k lince a já si jí můžu v klidu prohlídnout. Vypadá skvěle. Ostatně jako vždy. Sjíždím jí očima odzhora dolů a můj pohled zůstane na jejím zadečku. V tom se Ashley otočí a přistihne mě. Dělám jakoby nic,ale moje rudé tváře mě určitě prozradily. Ashley se jen usmívá. Otočím se a jdu radši zpátky do obýváku.

,, Tak jak bylo dneska v práci? A co Viky? Už se něco rýsuje?", ptá se Ashley a pokládá pití na stolek před gaučem. ,, Chová se jak šílená,nechápu to. Dneska při obědě na mě vyrukovala s další konspirační teorií.", říkám otráveně. Vyprávím Ashley celou historku. Ta se pak začne smát. ,, Jo,to na mě spustila při večeři taky. Musela si mě s někým splést,ale nechtěla o tom ani slyšet. Nechtěla jsem z ní udělat blázna,tak jsem ti to neřekla. Ale koukám,že ho ze sebe vydařeně dělá sama.", směje se Ashley. Má pravdu,opravdu je teď šílená.

Ashley zapálila svíčky a přinesla deku. Kdyby to nebyla moje kamarádka,řekla bych,že se pokouší o dokonalou romantiku. Popíjíme víno a koukáme na film,zabalené do deky.Jsme u sebe až moc blízko. Když si Ashley opře hlavu o moje rameno,přestávám dýchat. Ona jen dál v klidu sleduje film. Otočím se na ní a pozoruji ji. Zrovna se nečemu směje,asi vtipná pasáž. Já se na film nemůžu soustředit,když je takhle blízko mě. Jakoby vycítila můj pohled a vzhlédne ke mě. Sladce se usměje a já se topím v jejích očích. Chvíli se jen tak díváme do očí. Když v tom její oči ztmavnou a olízne si rty. Můj pohled sklouzne právě na ně. Mám sto chutí jí políbit,toužím po těch rtech od první doby,co jsem je ochutnala. Místo toho se odtáhnu a napiju se vína. Musím se uklidnit,tak se jdu opláchnout na záchod. Vážně jsem jí málem políbila?

Zbytek večera se snažím nedostat se k Ashley moc blízko. Při druhém filmu ji přistihnu,jak usla. Přehodím přes ní celou deku,vypnu televizi a chystám se odejít. Naposledy se na ní podívám a odcházím domů.

Ráno mi přišla zpráva,že se omlouvá,že tak usla. Ujišťuji jí,že se nic nestalo a že se brzy uvidíme. Jsem opět v práci a mám směnu s Viky. Snažím se s ní mluvit,ale ona mě vnímá jen při pracovních záležitostech. Všechny moje pokusy o rozhovor odráží.

Dneska máme provozní schůzi. Vrchní sestra nám klade na srdce,ať zůstáváme nadále tak skvělými sestrami. Hlavně prý nepolevit. Skvělá rada,opravdu. ,, Všichni víte,že se jako každý rok koná kongres mladých chirurgů. Letos jsem vybrala dvě,které se ho příští týden zúčastní.", říká vrchní sestra a podívá se na Viky. ,, Vybrala jsem Viky a jako druhou,", podívá se mě, ,, jsem vybrala vás, Natalie.", usmívá se mě. Cože?

Takže strávím dva dny s Viky. Jedna noc v hotelovém pokoji. Jen my dvě. Nemusím říkat,že Viky nevypadala potěšeně. Tak to bude ještě zajímavé.

Přiznání

Co si má člověk sbalit na dva dny? Vždycky mám problém,že si toho beru moc a pak si vždycky říkám,proč jsem si toho brala tolik. Zkusím to tentokrát odhadnout. Zítra odjíždíme na kongres. Viky se mnou stále nemluví,ale vidím jako pokrok to,že mi dneska napsala zprávu,že mě vyzvedne zítra v 8hodin a pojedeme jejím autem. Pojednou s námi holky z ambulance,určitě se chtěla pojistit,že se mnou nebude muset mluvit. Je mi z toho všeho smutno. Kdybych věděla,že se takhle odcizíme,nikdy bych si přítelkyni nevymyslela. Navíc máme společnej pokoj,jen my dvě. Nevím,jak to zvládnu,tahle hra už mě přestává bavit. Chci zase zpátky tu starou Viky,i kdyby jen jako kamarádku. Chybí mi,strašně mi chybí. Musím se nějak pokusit promluvit si s sní,zjistit,proč je na mě tak naštvaná. Mám pocit,jakoby mezi náma vznikla obrovská propast a pokud se nepokusím něco udělat,už se k sobě nikdy nedostaneme. A to já nechci,nechci jí ztratit.

Včera jsem volala Ashley a sdělila jí novinky. Byla trochu zaskočená,a když jsem jí řekla,že budeme s Viky sdílet jeden pokoj,tak asi minutu nemluvila. Svedla to na blbej signál,ale já vím,že se jí to nelíbilo. Trošku jsem o ní přemýšlela a myslím si,že ke mě něco cítí. Že mě nebere jen jako kamarádku. Sice dělá,že nemá zájem,ale její oči jí prozrazujou. Nemám jí to za zlé,naopak mi to docela lichotí,vždyť i já jí chtěla políbit. Ale pořád je tady Viky,pořád k ní něco cítím a dokud nezjistím,jak je na tom ona,tak bude Ashley pořád jen moje kamarádka. Bude to tak nejlepší,sice se říká,že malé zpestření nikdy neuškodí,ale já taková nejsem. Teda,aspoň si to myslím. Zítra snad budu moudřejší,doufám v to. Musím hlavně zůstat v klidu a pokusit se získat Viky zpět.

Před hodinkou jsme přijeli,je to taky opravdu nádherné. A ta příroda,to je neskutečná krása. Cesta byla docela v pohodě,Viky se na mě dokonce usmála. Sice se mnou nemluvila,ale to nevadí. Prozatím. Holky se v autě bavily o velkém večírku,který je prý vždycky nezapomenutelný. Je to prý pokaždé docela divoký. Vypravovaly,jak to tady chodí,na jaké přednášky stojí za to jít a co si rozhodně nedávat k jídlu. Nakonec jsem docela ráda,že s náma jely. Při příjezdu jsme se museli zaregistrovat. Je tu strašně moc lidí,vypadá to,že se všichni znají se všema. I Viky neustále někoho zdraví. Já pár tváří také poznávám,ale to je tak všechno. Jsou tu i bratia zo Slovenska,tak to už se nedivím,že to bývá večer divoké. Dostali jsme program na celý den,vypadá to opravdu nabitě. Je tady spousta přednášek,jak sesterských,tak lékařských. Tak jsme se zabrala do zkoumání programu a okolí,že jsem ani nepostřehla,že Viky tady nikde není. Teď nemám čas jí hledat,ale kam asi tak zmizela?

,, Pokoj číslo 89. Půjdete rovně kolem baru,tam zahnete doleva,vyjdete schody a pak už uvidíte čísla pokojů. ", usmívá se na mě modroočka u recepce. ,, Děkuju,jste moc hodná.", oplácím jí úsměv a jdu si hledat svůj pokoj. Teda náš pokoj. Viky jsem stále neviděla,asi se mi vyhýbá. Ale celé dva dny se mi vyhýbat nemůže. I když nic není nemožné.

Konečně jsem ho našla. Náš pokoj. A je to nádhera. Máme dokonce i balkon. Akorát mě zaráží uspořádání postelí. Čekala jsem dvě válendy,ale tady je letiště. Ne,že bych si stěžovala,ale bude sakra těžké udržet od Viky svoje ruce. Mimochodem,ta už tu byla. Má tady svoje věci. Asi se mi opravdu vyhýbá. Jenže jak si s ní mám promluvit,když jsem ji vlastně kromě auta ještě pořádně neviděla? Za neustálého přemýšlení si vybaluji věci,když v tom slyším,že někdo otevírá dveře.

,, Ehm,ahoj. Jen jsem si přišla pro peněženku. ", povídá nervozně Viky. ,, Ahoj,kde jsi byla? Myslela jsem,že půjdem najít pokoj spolu,ale ty jsi zmizela.", zkouším být velice milá. ,, Joo,no musela jsem jen něco zařídit.Promiň. ", nejistě se na mě usměje a posadí se na postel. Chvíli na sebe jen tak koukáme a ani jedna očividně neví,kde začít. Formuluju si v hlavě věty,které bych měla a chtěla říct,ale žádná mi nejde ven z úst. Mám pocit svázaného jazyka. ,, Ehm,no..Jdeme s holkama na kafe,přednášky začínají až za hodinu. Chceš se přidat? ", prolomí ticho Viky. ,, Jo,to by bylo skvělé. Jen se trochu upravím. ", nervozně se usměju. ,, Dobrá,tak se sejdem dole v hale za 10 minut? ", ptá se mě Viky a odchází ke dvěřím. ,, Určitě,budu tam. A Viky? ", podívám se na ní a ona se v očekávání otočí. Má ve tváři zvláštní výraz a v jejích očích vidím záblesk strachu. Chvíli na ní hledím a pak odpovím. ,, Ale nic,jen,že mi to bude trvat možná o 5 minut dýl. " Přikývne a odchází.

U kafe se na mě Viky potají dívala. Myslela si,že jí nevidím,ale viděla jsem jí. Když se náhodou naše oči střetly,pokaždé se podívala jinam. Naštěstí si toho nikdo nevšiml,ale napětí mezi námi by se dalo krájet. Cítím to z každého milimetru svého těla. Jenže nemám možnost se jí na nic zeptat. Pokaždé jsem obklopeny spousty lidma a navíc si chtějí všichni povídat. Takže to alespoň zatím vzdávám. Za chvilku vyrážíme na přednášky a pak bude trochu volněji a snad budu mít příležitost.

Viky si v sále,kde probíhají přednášky sedla vedle mě. Nemůžu říct,že mě to nepřekvapilo. Samozřejmě mile. Sedačky byly docela blízko u sebe,takže jsme se dotýkaly stehny. Nemohla jsem se pořádně soustředit. Měla jsem pocit,že mám nohu v jednom ohni. Viky se taky pořád vrtěla,buď potřebovala na záchod nebo jí asi bolel zadek. Hlavou se mi honily různé myšlenky a rozhodně nebyly o operacích. A to jsem se na ty přednášky tak těšila. Musím to vydržet,pak si dám studenou sprchu.

Po přednáškách jsme měli volný program až do večeře,která byla za dvě hodiny. Šly jsme opět na kafe. Sice jsme se teď s Viky bavily,ale bylo to jen o tomhle kongresu. Pořád mezi námi visel otazník. Rozhodla jsem se,že si půjdu na chvíli oddáchnout. Viky zůstala s ostatními. Lehla jsem si na postel a přemýšlela,jak se k Viky dostat. Jak si s ní promluvit. Někdo mě asi vyslyšel,protože Viky zrovna přišla. ,, Docela náročné co?" ptá se mě Viky a sedá si na druhou stranu postele. ,, To mi povídej a to nás ještě čeká náročnej mejdan.", směju se. ,, No někteří asi do večera nevydrží.", směje se Viky a vypráví o kolezích,kteří už teď vydatně degustují. Plácne sebou na postel vedle mě. Ležíme na boku a jen na sebe koukáme. Mlčíme,mluví jen naše oči. V těch jejích vidím malé jiskřičky. Vypadá,že chce něco říct,ale já jí předběhnu. ,, Víš Viky,musíme si promluvit. Něco se mezi námi pokazilo a mě to ničí. Už se nechci dál hádat,zabíjí mě to. Strašně mi chybíš." poslední větu řeknu šeptem. ,, Já vím,je to všechno moje vina. Strašně ráda bych ti to vysvětlila,ale nemůžu. Ještě ne. Taky mi strašně chybíš.", říká Viky potichu a lesknou se jí oči. Ukápne jí slza a já ji okamžitě setřu palcem. Chvíli ji jen tak hladím a snažím se jí uklidnit. ,, To bude dobré zlato,je to chyba nás obou. Já počkám,až budeš připravená mi to říct. ", usměju se na ní. ,, Mám tě ráda.", dodávám. Viky mě obejme. Drží mě pevně a já jí objetí oplácím. Je to nepopsatelnej pocit. Držím jí v náručí a hladím jí po vlasech. Najednou se Viky mírně odtáhne a zadívá se mi do očí. Mám strašnou chuť jí políbit,ale nemůžu. Nemůžu to všechno zkazit. ,, Musím jít,slíbila jsem,že se tam vrátím.", usměje se na mě Viky a prolomí ticho. ,, Jen běž,já si dám ještě sprchu.", směju se. ,, Takže hádám,že se uvidíme u večeře?", ptá se mě Viky. ,, To si piš. Budu ta s největší porcí. Budu ti držet místo.", směju se na ní. Viky vyprskne smíchy,zakroutí hlavou a odchází.

Tak to šlo lépe než jsem čekala. Sice jsem se nic nedozvěděla,ale i tak mám hned lepší pocit. O moc lepší. Určitě si máme ještě co vysvětlovat,ale tohle je dobrý začátek. Mám Viky napůl zpět a jsem štastná. A teď je čas na tu ledovou sprchu.

U večeře sedíme ještě s partou holek z ambulance. Všichni se náramně baví,včetně mě. Holky vyprávěj zážitky z minulých kongresů a my se s Viky můžeme počůrat smíchy. Konečně jsme se obě uvolnily a začly si to tu pořádně užívat. Teď máme čas na zkrášlení a poté náš čeká večerní program. Nejdříve nám zahraje nějaká skupina,jméno si nepamatuju a poté nám bude k dispozici DJ. O spoustě alkoholu a bohatém rautu asi nemusím vyprávět. Při večeři už jsme mírně začaly a vypily trochu vína. Teď jsme na pokoji a snažíme se ze sebe udělat něco jako hezký holky. Viky to rozhodně jde,vypadá úchvatně. Ani já snad nejsem pozadu,při pohledu do zrcadla musím říct,že mě to fakt sluší. I Viky si to asi myslí,pořád na mě zírá. ,, Sluší ti to.", usměje  se na mě Viky a potvrzuje moji domněnku. ,, Ne,to tobě to sluší. A už pojď,ať na nás taky něco zbyde.", směju se.

,, Dvě Tequilly prosím.", objednávám si u baru. ,, Můžu tě na něco pozvat?",ozve se za mnou hlas nějaké ženy. Otočím se a vidím naší doktorku z jiného patra. Zkoumavě si jí prohlížím a ona na mě mrkne. ,, Zrovna jsem si objednala,ale děkuju. " odpovídám jí a usměju se. ,, Jsem Claudie,mimochodem.", přesladce se na mě usmívá a podává mi ruku. ,, Natalie,těší mě. Tak se tady ještě uvidíme,měj se.", beru si svoje pití a odcházím. Přicházím ke stolu,kde sedí Viky a vypadá,jak kdyby jí ulítly včely. ,, Co je? Viděla jsi ducha?", ptám se jí pobaveně. ,, To byla Claudie viď? Co ti chtěla?", supí Viky. ,, Jo,byla. Ale nic důležitého,jen mě chtěla na něco pozvat.", dělám jakoby nic. Viky vypadá naštvaně. ,, Mrcha. Půjdeš s ní?", ptá se mě útočně Viky. ,, Hele,klídek,za prvý není můj typ,za druhý je mi nesympatická a za třetí nemám prostě zájem,ok? Co se tak čertíš?", ptám se pobaveně. ,, Promiň,já jen,že ona je známá tím,že si pokaždý vybere jednu,užije si s ní a pak ji odkopne.", říká už trochu mírnějším tonem. ,, Tak to ti děkuju,že o mě máš takovej strach,ale jsem už velká holka a navíc,mám přítelkyni,pamatuješ?", odpovídám a hned toho lituju. To je poprvé,co jsem se zmínila o Ashley. Viky najednou posmutní,ale snaží se to nedat najevo. ,, Jasně,jak bych mohla zapomenout.", vyplivne na mě a omlouvá se,že musí na záchod. Tak tohle nešlo moc dobře.

Když se Viky vrátila,vypadala už normálně a začaly jsme se zase bavit. Cítila jsem,že už potřebuju tancovat,tak jsem vytáhla Viky na parket. DJ hrál výborně a já se ponořila do hudby. Viky se na mě zezadu nalepila a tančily jsme tělo na tělo. Rukama mě držela za boky a pohupovala s mojí pánví a přitom měla hlavu zabořenou v mém rameni. Nevydržela jsem to a otočila jsem se čelem k ní. Teď jsem držela za boky já jí a druhou rukou jsem jí hladila po paži. Viděla jsem,že má husí kůži,ale nepřišlo mi,že by tady byla zima. Pohupovala jsem společně s ní do rytmu a dívala se jí hluboko do očí. Ona mi pohled oplácela a její oči byly najednou tmavší. Byly jsme u sebe čím dál blíž,nohy do sebe zaklesnuté. Moje ruka jí držela těsně nad úrovní zadečku a druhou jsem jí položila zezadu na krk.Ona mě držela za rameno a druhou ruku měla na mých zádech. Cítila jsem se neskutečně. Její oči mě propalovaly a já měla pocit,že mi vidí až do úplného nitra. Měla jsem neskutečnou potřebu jí teď políbit. Alkohol v mé hlavě a přítomnost jejího těla tak blízko u mě,to byla nebezpečná kombinace. Najednou jsem cítila,jak se ke mě někdo přiblížil a nalepil se na mě zezadu. Byla to nějaká žena,cítila jsem její prsa na svých zádech. Nechtěla jsem přeřušit spojení s Viky,tak jsem tu ženu nechala,ať se kolem mě motá. Najednou si jí všimla i Viky a podívala dolů mezi naše těla. Ruce té ženy byly teď nebezpečně blízko mých prsou. Pak se podívala na mě a já jen pokrčila rameny. Viky vypadala hodně naštvaně. Druhá žena si mě najednou hrubě otočila k sobě a vpletla mi jednu ruku do vlasů. Poznala jsem,že je to Claudie. Nalepila se na mě a snažila se mě políbit. Skoro se jí to povedlo,měla opravdu velikou sílu. Podařilo se mi z jejích chapadel vymanit a otočila jsem se za Viky. Ta už tam ale nebyla. Rozhlédla jsem se a viděla,jak rychle odchází. Vymanila jsem se od Claudie úplně,nechala jí tam stát a běžela jsem za Viky.

,, Viky počkej,kam utíkáš,co se zase děje?", ptám se jí udýchaně,když jí dohoním. Chytla jsem jí před záchodama. Viky se zastaví,ale neotočí se ke mě. Chytnu jí za paži a snažím se jí otočit čelem ke mě. Když se po dlouhé době otočí,vidím,že její obličej je brunátný. ,, Běž si zpátky za tou courou,nech mě na pokoji.", křičí na mě Viky. ,, Ježíš Marja,já se z tebe zblázním! Jednu chvíli jsme v pohodě a pak zase nejsme! Řekla jsem ti,že o ní nemám zájem,ne?" ,kříčím na ní frustrovaně. ,, Nechala ses od ní osahávat,tak asi zájem máš! Vždyť ti sahala na prsa a tys jí nechala! Klidně se tam za ní vrať!", hystericky ječí Viky. Pár lidí se za námi otáčí,tak ji čapnu za paži a odvleču jí na balkon,kterej je kousek od záchodů. ,, Přijde ti tohle normální? Já tě vůbec nechápu! Přijde ti normální,že mi tady děláš žárlivý scény? Krucinál,já se v tobě fakt nevyznám!", horlivě rozhazuju rukama a chodím sem a tam. ,, Ó čem to mluvíš,jaký žárlivý scény?! Já na tebe nežárlím!", křičí na mě Viky. ,, Nežárlíš? A co je jako tohle? A co je Ashley? Nemyslím si,že kamarádce by vadilo,že jí osahává někdo jinej! Pochybuju,že ti jde o mojí čest!", ječím na ní. Už toho mám po krk,je to jak na horský dráze. Nutí mě cítit se špatně,jako kdybych jí podváděla,i když na to vlastně ani nemá právo. ,, Jsi úplně mimo,nevíš,o čem mluvíš! Já na tebe nežárlím! Klidně si tam za ní jdi zpátky!", teď už pochoduje i Viky. ,, Fajn,jak chceš. Klidně si dál lži. Ale já s tebou tuhle hru hrát nebudu,rozumíš? Už toho mám plný zuby. Nejdřív mě políbíš a pak děláš,že mě neznáš. Pak žárlíš na Ashley a odmítáš se se mnou bavit. A teď žárlíš na Claudii a opět jsem ta špatná já?", říkám už trochu klidněji. Viky jen mlčí a zírá na mě. Zrychleně dýchá,ale nemá se k odpovědi. ,, Dobře,chápu to. Hraj si tuhle hru dál. Ale sama. Copak vážně nevidíš,že já mám oči jen pro tebe?", řeknu už úplně klidně. Viky dál neodpovídá. Jen stojí a zírá. ,, A teď ti nestojím ani o to,abys mi odpověděla? Tak mi sakra řekni,co ke mě cítíš!", začínám opět frustrovaně ječet. Chvíli na sebe jen tak zíráme a když se Viky stále nemá k odpovědi,tak se otočím a chci odejít. Jsem už skoro u dveří,když mě najednou Viky prudce otočí k sobě a políbí mě. Ačkoli její jednání bylo zbrklé,polibek je něžný. Lehce mě líbá,jako kdybych se měla rozpadnout. Na chvilku se odtáhne a podívá se mi do očí .Teď jsem to já,kdo zruší mezeru mezi námi a políbí jí. Přitáhnu si jí za krk a náš polibek prohloubím. Když se naše jazyky střetnou,obě zasténáme. Mám pocit,jako kdyby byly stvořené přímo pro sebe. Líbáme se vášnivě,jako kdyby jsme doháněly ztracený čas. Uvězním Viky mezi sebou a zdí. Jednou rukou si jí za krk přitahuju blíže a druhou mám kolem jejího pasu a nepřestávám jí líbat. Když jí sjedu ke krku a lehce jí nasaju krční tepnu,prohne se a z úst jí unikne zasténání. Pak si mě přitáhne opět k sobě a líbá mě,jako kdyby měla za chvíli umřít. Oddálíme se od sebe a opřem si o sebe čela,abychom nabraly ztracenej dech. ,, Stačí ti tohle jako odpoveď?", usměje se na mě Viky. ,, Rozhodně.", oplatím jí úsměv. Takže,co bude teď?

Štěstí

Ptali jste se někdy sami sebe,jestli je možné,aby se vám vaše sny splnily? Já se ptala často. A pokaždé jsem si odpověděla,že nikoli. Ale teď vím,že to nebyla pravda. Protože je to možné. I to,co se vám zdálo býti nemožné,se může splnit. Jako právě teď mě. Přála jsem si,aby mě Viky chtěla,aby ke mě něco cítila. Trápila jsem se tím,že má přítele a že o mě nestojí. A když už jsem byla na pokraji sil a chtěla to vzdát,tak se mi konečně otevřela. Dala mi najevo,co ke mě cítí a políbila mě. Neuvěřitelné,já vím. Byl to ten nejkrásnější polibek,který jsem dosud zažila.J ejí rty mě spalovaly zevnitř a já si okamžitě na těch rtech vytvořila závistlost.

Cítím se jako puberťačka po prvním polibku.Vážně. Viky na tom očividně není o nic líp. Stojíme pořád na balkoně a koukáme dolů. Držíme se za ruce a usmíváme se jak blázni. Panuje mezi námi ticho,ale není to nepříjemné. Obě víme,že si toho musíme ještě hodně vyříkat,ale momentálně si prostě užíváme tenhle okamžik. Viky se ke mě otočí a přitáhne si mě za boky k sobě. Dívá se mi do očí a já se opravdu nemůžu přestat usmívat. Mírně nakloní hlavu na stranu,jakoby mi chtěla říct něco ve smyslu,že mě z toho smání bude bolet brzo pusa,ale já jí k tomu nedám prostor,protože opět spojím naše rty v nežném polibku. Viky začne hned spolupracovat a když ucítím,jak mi přejíždí jazykem po spodním rtu a vyzívá mě,abych jí pustila dovnitř,nemůžu než jí vyhovět. Když se naše jazyky spojí a Viky si mě přitáhne ještě blíže k sobě,cítím,jak se mi dole rozlévá teplo a to se jen líbáme. Chytnu jí za zadek a a druhou ruku jí vpletu do vlasů,abych si jí přitáhla ještě blíž k sobě,cítím,jak mi zasténá do úst. Hořím. Líbáme se vášnivě a pokud nepřestaneme,tak se obávám,že mi bude brzo jedno,že jsme na veřejnosti.Víte,jak to myslím. A to nechci,a Viky určitě taky ne. Přeruším náš polibek a ihned si vysloužím lehké zabručení. Musím se usmát. Je k sežrání,vážně.

,, Proč jsi přestala?,", špulí na mě rty Viky. Začnu se smát. Viky se začne mračit. ,, Ale no tak bručounku,nemrač se.", směju se a dám jí malý polibek na nos. ,,Věř mi,že nechci přestat,ale musím. Jinak bych se asi přestala kontrolovat. A to já nemůžu,protože jsem přeci hodná holka.", směju se. ,,Hmm,tak přestala kontrolovat,říkáš?.", dělá hloupu Viky a snaží se mě opět políbit. Dá mi velikou námahu jí polibek nedovolit. ,, Hele,neprovokuj jo? Ty jsi mi teda číslo. Jsi zlobivá holka,víš to?", hraju naštvanou. ,, Tak to by jsi mi asi měla naplácat,ne? ", provokuje Viky. Lehce při té představě zalapám po dechu a Viky se baví nad tím,jak mě trápí. ,, Ne,máš pravdu,promiň.To ode mě nebylo hezké,já vím. Taky mám problém,nemysli si,že ne. Jen tě škádlím.", snaží se mě Viky udobřit a dá mi pusu na tvář. Já pořád hraju uraženou,ale cukají mi koutky,takže to dlouho nevydržím a obě se začneme smát. ,, Už je to věčnost,co jsi mi dala pusu,co kdybys teď odčinila,jak jsi na mě byla zlá a radši mě políbila? Ve vší počestnosti,samozřejmě. ", usmívám se. Viky na nic nečeká opět spojí naše rty.

,, Takže co teď? Chceš se tam vrátit a ještě si dát panáka?", ptám se Viky,když jsme byly jakž takž schopné se od sebe oddělit. ,, No,jak chceš ty,ale pokud potkáme tu mrchu Claudii,tak za sebe neručím.", mračí se Viky. ,, Jen klid,ona nemá absolutně žádnou šanci. Navíc jsem ti snad dokázala,o koho mám zájem ne? Nebo to potřebuješ zopakovat? Protože poslední hodinu líbám jen tvoje rty.", směju se.Viky na mě jen vyplázne jazyk,chytne mě za ruku a vede mě směrem k baru.

Claudii jsme nakonec nepotkaly,asi už si svojí obět našla. Díkybohu. Toho drama bylo na jednu noc až až. S Viky jsme si daly ještě pár panáků a chvilku jsme tancovaly. Moc lidí už na parketě nebylo a já měla čím dál větší problém udržet svoje ruce ve slušných zónách. Viky na tom nebylo o nic lépe. Sice nevím,jestli někdy s holkou spala,ale podle všeho jí to v ničem nebrání. Její ruce byly všude a na krku se mi rýsuje pěknej flek. Usoudila jsem,že tady nebudeme  dělat divadlo a odvedla Viky z parketu. Myslela jsem,že si půjdeme dát ještě panáka,ale Viky mě nekompromisně táhla směrem k pokojům. Ne,že bych si stěžovala.

Těsně před pokojem jsme se začly opět líbat. Přisála jsem se Viky na krk a myslím,že flek tam bude mít taky. Viky mi do toho krásně mručela. Ani nevím,jak jsme se ocitly v pokoji,Viky musela nejspíš otevřít,protože já si toho nejsem vědoma. Když se dveře zabouchnou,vrhneme se na sebe jak hladoví psi. Tohle se netvořilo za jeden den,tohle se tvořilo měsíce. A teď jsme to obě vypustily ven. Všimnu si,že na sobě nemám tričko a usměju se. Cítím,jak po mě Viky touží,cítím to z každého doteku,z každého pohledu. Cítím se šťastná tak,jako nikdy. A ačkoli se mi nechce,musím to přerušit. Viky se na mě zmatené podívá. Tváře jí hoří a rty má napuchlé od našeho líbání. Já na tom jsem stejně. ,, Viky,počkej chvilku. Já..chci tě. Vážně,ani nevíš,jak moc. Nebo,možná,že víš. Každopádně,dokud jsem ještě aspoň malinko schopná souvislé věty, chci ti říct,že to nemusíme dělat. Nemusíme spěchat. Můžeme klidně počkat,pokud chceš a pokud se na to necítíš.", snažím se vypadat přesvědčivě,protože moje slabiny momentálně křičí uplně něco jiného. Viky se usměje a pohladí mě po tváři. Dívá se mi do očí a já se z nich snažím něco vyčíst. Chytí mě za ruku a přiloží si jí k prsu na straně,kde má srdce. ,, Slyšíš,jak mi bije srdce? Bije jako o závod a to je pocit,který jsem dlouho nezažila. Dokud jsem nepotkala tebe. S tebou se vždycky rozbuší a já mám opravdu pocit,že žiju. Chápu,že  chceš být ohleduplná a opravdu si toho vážím. Ale nemyslím si,že jsme obě ve stavu,kdy můžeme přestat. Po tomhle toužím od první chvíle,co jsem tě poznala. Chci tě,chci se s tebou milovat.", usměje se Viky a setře mi slzu,která mi stéká po tváři. Vezmu její tvář do dlaní a podívám se jí do očí. Chci,aby tam viděla veškerou lásku,kterou k ní cítím. A pak jí dlouze a vášnivě  políbím. Viky mi polibek oplácí a pokládá mě na postel.

Vzbudí mě obrovské nutkání na záchod. Venku je šero. Když malinko procitnu,tak cítím teplo po celém těle. Otočím se za zdrojem toho tepla. Viky spokojeně spí. Nohy a těla máme propletené. Nechce se mi jí opouštět,ale opravdu potřebuju na záchod. Opatrně vyklouznu. Viky se naštěstí nevzbudila. Když se vrátím,Viky je pořád v té samé pozici. Musím se usmát,je úplně vyřízená. Nedivím se,to byla pěkně žhavá noc. Nejlepší sex v mým životě. Vážně. Myslím,že Viky už někdy s holkou spala. Musela. Po třech kolech jsme obě vytuhly. Nenápadně se vrátím zpět na své místo a přitulím se k Viky. Spánek na sebe nenechá dlouho čekat.

,, Dobré ráno zlato.", snažím se vzbudit Viky. ,, Vstávej ty Šípková Růženko,nebo prospíš celej den.", pokračuju ve svém úsilí a nakonec jí políbím. ,, Hmmm,dobré ráno krásko.", usměje se mě Viky jen co otevře oči. ,, No konečně,myslela jsem,že tě tady budu muset nechat.", směju se. ,, To bys mi neudělala. Nediv se,v noci si mi dala pořádně zabrat,to pak člověka unaví.", mrkně na mě Viky. Jo,to má pravdu. Po společné sprše,která obsahovala spoustu sténání,jsme se rozhodly,že se nasnídáme. Dneska by jsme měly po obědě odjíždět.Když v tom mě něco napadne. ,, Zlato? Co by jsi řekla tomu,kdybychom si to tu ještě o jeden den prodloužily?", ptám se Viky. ,, To je skvělej nápad. Zavolám na recepci a ty zatím promysli,co budeme dělat.", usmívá se Viky a políbí mě. Nemůžu být šťastnější.

Ráj

Mám pocit,že jsem se dostala do nebe. Ptáte se proč? Zažívám totiž ten nejlepší den v mém životě. Doufám,že nikdy neskončí,protože nikdo neví,co bude zítra. Zítra se totiž vracíme zpět do reality a já vůbec netuším,co s námi bude. Nechci si kazit tenhle úžasný den,proto se snažím tyhle myšlenky vypustit. Ale malý červíček v mé hlavě ne a ne přestat. Ale teď zpátky do ráje.

Poté,co jsme se s Viky nasnídaly a zajistily si další noc v hotelu,jsme se rozhodly,že zkusíme místní bazén. Voda byla báječná. A navíc,Viky v bikinách,to je smrtelná kombinace. Poté,co jsem dokázala odtrhnout oči a začít smysluplně uvažovat,jsem ukázala na malý tobogán. Viky se jen potutelně usmívala. Mrška jedna.

S Viky jsme řádily jak malé holky,cákance,potápění,neustále chichotání. Asi proto jsem také zahlédla pár opovržlivých pohledů od odstatních rekreantů. No co,jen závidí,protože nevědí,co je to zábava. Když jsme usoudily,že vody bylo pro dnešek dost,šly jsme umýt na pokoj. Společně. Konečně jsem mohla Viky ukázat,jak moc se mi její představení v bikinách líbilo. Její sténání mi bylo důkazem,že to pochopila.

Po výborném obědě jsem se šly projít. Okolí je tady nádherné a byla by škoda ho trochu neprozkoumat. Došly jsme až k nedaleké přehradě. Za chvilku se nám zalíbil malý kousek pláže,kde to vypadalo opuštěně a tak jsme tam zakotvily. Viky mě naučila házet žabky a pokaždé,když mi to nešlo,tak se mi smála. Já se vždycky naoko urazila a pak jsem dostala za odměnu omluvnou pusu. Vůbec jsem to proto nekazila schválně,nene.

Blížil se čas večeře,tak jsme vyrazily zpátky. Pořád jsme si povídaly,myslím si,že nám nikdy nedojdou témata. A bolí mě břicho,jak se pořád směju. Jsem vážně šťastná. V tu chvíli se zase ozve ten malý červíček. Nesnášim ho. Moje nálada se trochu pokazí a ačkoli se snažím nedat to na sobě znát,Viky to pozná. ,, Co se děje zlato? Stalo se něco? Jsi najednou nějak potichu.", ptá se mě Viky. Zakroutím hlavou a přemýšlím,jestli jí o tom mám říkat a podívat se pravdě do očí nebo zůstat v ráji a nechat to na dobu,kdy to bude nevyhnutelné. Nakonec se rozhodnu pro kompromis. ,, Nic se neděje,jen mi došlo,že zítra už odjíždíme. Je mi tady s tebou krásně a nechci,aby to skončilo.", povídám a podívám se jí do očí. Usměje se a políbí mě. ,, Já taky nechci,aby to skončilo,ale musíme se vrátit. V práci by nás asi postrádali. A nikde není psáno,že se sem nemůžeme zase někdy vrátit.", mrkne na mě a já se jen široce usmívám. Třeba to nebude tak zlé.

Po večeři,která byla opět výtečná jsme šly do pokoje. Večer je tady nějaká zábava. Diskotéka a tak. Rozhodly jsme se tam na chvíli jít,tak se musíme trochu připravit. Ale ne moc,nemám v plánu dělat na nikoho dojem.

Sedíme na baru a popíjíme. Viky zítra řídí,takže jsme se domluvily na jednom drinku. Stejně nemám v plánu opít se. Chci si dnešní noc pamatovat. Když jsme obhlídly okolí a zjistily,že kolem nás jsou buď důchodci nebo namyšlené dámičky a DJ asi dneska nemá den nebo zapoměl,jak se hraje,usoudily jsme,že nemá cenu tady zůstávat a vrátily se na pokoj. Jen co se zabouchly dveře,Viky se na mě vrhla jak hladovej pes. Mezi polibky mi stihla říct,že na to myslela od dnešní sprchy a že mi něco dluží. Pak už můj mozek nefungoval a ani Viky nebyla schopná souvislé věty. Prostě ráj.

Viky mě totálně unavila. Bolí mě snad každej sval v těle. Ale je to taková ta příjemná bolest,víte jak to myslím. Ležíme v objetí a cítím,že usníná. ,, Nespi ještě,chci si povídat.", směju se a šťouchám do Viky. Ta nesouhlasně zabrblá a otevře jedno oko. ,, O čem si chceš povídat? Jsem úplně mrtvá.", směje se. Lehnu si tak,abych se jí mohla podívat do očí. Do jejích krásných očí,do kterých jsem se zamilovala na první pohled. Zvedne jedno obočí a čeká na odpověď. ,, Já nevím,co bude zítra nebo pozítří nebo za týden,ale chci,abys věděla,že pro mě je tohle skutečné. Nechci být záležitost na jednu noc a nebo jen experiment. Nemusíš mi odpovídat,jen mi prosím slib,že mě neopustíš. Ať se rozhodneš jakkoli. Já bez tebe nemůžu být. Potřebuju tě ve svém životě. Já..já..", než stihnu dokončit větu,tak mě Viky přeruší polibkem. Slzy mi tečou po tváři a nevím,co ten polibek znamená. Viky to pochopí,vezme mi hlavu do dlaní a podívá se mi do očí. ,, Nikdy jsi nebyla jen experiment. To,co s tebou zažívám je opravdové. Každý polibek,každý dotek je přímo z mého srdce. Nikdy bych tě neopustila,protože pak bych umřela.", šeptá Viky a tvář má taky mokrou od slz. Dlouze jí políbím a usínám s pocitem,že tenhle příběh má možná opravdu šťastný konec.

Z pohledu Ashley

Když mi Natt volala,že jede na ten kongres a bude tam s blondýnou,tak to se mnou málem seklo. Zamumlala jsem něco o špatným signálu a radší co nejdřív telefonát ukončila. Byla jsem totálně zničená,bylo mi jasný,že se tam ty dvě dají dohromady a já zůstanu na ocet. Ale je zvláštní,že malinká část ve mně jim to vlastně přála. Možná do Natt nejsem tak zamilovaná,jak jsem si myslela? Sama nevím,jsem zmatená. Ta holka se mi vážně líbí,je zábavná,chytrá,milá a vážně je to kus. Ale něco mi na ní chybí,něco,co doposud měla jen jedna dívka. Dívka,která mi zlomila srdce na milion kousků. Spencer.

,,Dáte si ještě něco?“ , ptá se mě servírka s krásnýma očima. ,,Dám si ještě jednu kávu, děkuji vám “ , opovídám s úsměvem. Sedím ve své oblíbené kavárně, šla jsem sem přemýšlet. Rozhlížím se kolem sebe. Vídím páry,které vypadají tak šťastně. Projede mnou vlna smutku. Zatímco míchám svou kávu,tak se nevědomky vracím do minulosti. Vzpomínám na střední školu. Byla jsem docela oblíbená,patřila jsem do takové té cool party. Když jsem si uvědomila,že mě víc přitahují dívky,bez okolků jsem se vyoutovala. Měla jsem štěstí na lidi kolem sebe,protože to vzali úplně v pohodě. Tak jsem začala randit s dívkami,můžu říct,že jsem byla docela žádaná. Ale do žádné jsem nebyla zamilovaná. Asi jsem tenkrát zlomila hodně srdcí. Po nějaké době mě to přestalo bavit a tak jsem začala být známá jako ´´ Ashley nedostupná,ledová královna ´´.

Pak se stalo něco,co jsem nečekala. Přišla ONA. Nastoupila k nám na školu v půlce školního roku. Líbila se mi na první pohled. Blondýna,nejmodřejší oči,které jsem kdy viděla a taky ty nejdelší nohy na světě. Dělala jsem,jakože jsem jí vůbec nezaregistrovala,docela se mi to dařilo do té doby,než jí někdo přivedl do naší party. Takže jsem se dozvěděla,že se jmenuje Spencer. Všichni si jí okamžitě oblíbili. Já pořád dělala,že nemám zájem se s ní jakkoli bavit. Někdo jí řekl,že jsem ledová královna,ať si to nebere osobně. Spencer to stejně ale párkrát zkusila,neúspěšně. Sama nevím,proč jsem se tak chovala,asi jsem chtěla dostát svému jménu. Když se nedívala,tak jsem ji tajně pozorovala. V noci se mi o ní zdálo. A když jsem jí viděla v šortkách a tílku na tělocviku,tak jsem si běžela dát ledovou sprchu. První dvě měsíce se mi dařilo držet si jí od těla. Ačkoli jsem věděla,že jsem ztracená.

Pak jsme dostali ve třídě úkol,který obnášel práci ve dvou. Byli jsme rozděleni do dvojic. Já si vylosovala Spencer. Byla jsem vyděšená a šťastná zároveň. Navenek jsem nedala nic znát. Spencer čekala,co budu dělat,tak jsem ji překvapila a pozvala k nám domů,abychom mohly začít pracovat. Její pohled byl k nezaplacení. Vypadala,jak kdyby viděla UFO. První týden jsme se vídaly každý den po škole.Někdy u mě,někdy u ní.Kvůli tomu projektu,chtěly jsme být nejlepší,na tom jsem se shodly hned na začátku. A někdy v půlce toho týdne jsem se do Spencer zamilovala.

Nedala jsem to na sobě znát,neřekla jsem jí to.Teď vím,že to byla chyba. Po onom projektu se z nás staly kamarádky. Prolomila moji zeď a já ji pustila do svého života. Věděla,že jsem na holky a nikdy jí to nevadilo. Ona sama o klucích nikdy nemluvila.Vlastně nemluvila o nikom,kdo by se jí líbil nebo koho by chtěla. Ubíjelo mě být vedle ní a dělat,že chci být jenom kamarádka,ale nechtěla jsem to zničit,bála jsem se,že se mnou potom už nepromluví. Párkrát se mi zdálo,že by ke mně mohla taky něco cítit,ale nikdy jsem nesebrala odvahu si s ní o tom promluvit. Takhle to šlo celý zbytek střední školy. Když nastal čas závěrečné párty,tak jsem se rozhodla,že jí to řeknu. Každá jsme šly na jinou vysokou a já věděla,že už jí třeba nikdy neuvidím. Ačkoli se dušovala,že si budeme psát a když to půjde,tak i vídat.

Každopádně na večírku jsem se strašně opila.Sbírala jsem odvahu tak dlouho,až jsem to přehnala s alkoholem. Spencer jsem celý večer viděla jen párkrát. Každý ji chtěl pro sebe. Občas mi poslala omluvný pohled a pak zase zmizela. Musela jsem se jít vyvětrat,tak jsem šla ven a sedla si na lavičku. Nevím,jak douho jsem tam seděla,ale najednou byla Spencer vedlě mě. Jen jsme na sebe koukaly a já už nemohla dál.Políbila jsem jí.Nejdřív byla v šoku,ale pak mi začala polibek oplácet. Byl to nepopsatelnej pocit,cítila jsem se šťastná jako nikdy. Když se odtáhla,vypadala zmateně. Já jsem nemohla dál čekat,tak jsem jí konečně vyznala lásku. Ona začala plakat a řekla,že tohle nemůže.Utekla.

Druhý den jsem se jí snažila dovolat,dokonce jsem šla i k ní domů,abych si s ní o tom promluvila.Jenže Spencer byla pryč.Odjela a ani se nerozloučila.Nechala mě tam se zlomeným srdcem. Od té doby jsem o ní ani neslyšela,ani jsem jí neviděla.

Dopila jsem svoji kávu a setřela si slzy,které mi během vzpomínání stékaly po tvářích. Už je to tak dávno,tak proč na ní nedokážu zapomenout? Zaplatila jsem a vyrazila domů. U dvěři do mě někdo vrazil.Spadla mi kabelka a rozsypala se,tak jsem jí začala sbírat a chtěla začít nadávat tomu,kdo neumí koukat.Když na mě promluvila a omlouvala se,tak se moje srdce zastavilo.

,,Spencer?!´´, vzhlédla jsem k té osobě. Vypadala vyděšeně. ,,Ashley?´´

Nemohla jsem věřit svým očím.Spencer.Nejistě se na mě usmála a ještě jednou se mi omluvila. Chvíli jsme na sebe jen tak zíraly. Prolomila ticho a zeptala se,jestli mě může pozvat na kávu. Byla nervozní. Nejdřív jsem nevěděla,co odpovědět. Když vypadala,že za chvíli vyletí z kůže,tak jsem souhlasila. Strávily jsme v kavárně asi tři hodiny. Omluvila se mi,že tenkrát tak utekla,ale byla vyděšená a zmatená. Věděla,že ke mně něco cítí,ale nebyla připravená na vztah s holkou. Celou dobu si to vyčítala,ale neměla odvahu se mi ozvat a omluvit se. Před měsícem si tady našla práci,tak se vrátila a pronajala si kousek odtud byt. Měla v plánu se mi konečně ozvat,ale osud byl rychlejší. Nevím proč,ale odpustila jsem jí. Přeci jen jsme tenkrát byly ještě děti.

Zeptala jsem se,jestli někoho má. Chvíli se na mě usmívala a pak odpověděla,že se zrovna rozešla s dívkou. Řekla jsem,že je mi to líto,ale moje šťastné oči mě asi prozradily. Když se zeptala,jestli mám někoho já,tak jsem chvíli váhala. Vzpomněla jsem si na Natt a najednou už jsem na ní nemyslela jako na dívku,kterou chci,ale na dívku,nejlepší kamarádku. Tak jsem odpověděla,že nikoho nemám. Její úsměv se rozšířil ještě víc. . Při odchodu jsme se krátce objaly a slíbily si další kafe. Po smutku nebylo najednou ani stopy a já se cítila šťastná. A zmatená.

Epilog

,,Zlato,pospěš si,za chvíli tady budou. Nechci,aby čekaly,jako posledně.´´, volá na mě Viky z kuchyně,když se oblékám. Usměju se a protočím očima. Tahle je to vždycky. Viky je připravená hodinu dopředu a já vše dělám na poslední chvíli. Nechápu,jak může být tak dokonalá. ,,No jo,vždyť už jsem ´´, směju se a jdu za ní do kuchyně. ,,Kde máme ty barevné ubrousky? ´´ , ptá se mě Viky s nervozitou v hlase. ,, Jsou ve skříňce pod umyvadlem, jako vždycky. ´´, směju se jejímu nervoznímu pobíhání. Přistoupím k ní a zezadu jí obejmu. ,, Zlato,uklidni se. Já vím,že chceš mít všechno perfektní,ale vsadím se,že holky stejně přijdou pozdě. Divila bych se,kdyby od sebe dakázaly odtrhnou ruce. Vážně,jsou jako pijavice. ´´,směju se a hladím jí po břiše. Viky se taky začne smát. ,,Máš pravdu,ale…´´, dál už mluvit nemůže,protože ji umlčím svými rty. Zdá se,že krize je zažehnána. Viky se otočí a vzduch začíná houstnout. Líbáme se jako smyslů zbavené a zrovna,když jí chci sundat halenku,tak se ozve zvonek. Kruci. Zrovna dneska musejí přijít na čas. Viky s vyděšeným výrazem utíká do koupelny,aby se upravila a já si jen prohrábnu frustrovaně vlasy a jdu otevřít.

,,Vypadá to,že jsme něco překazily,co myslíš zlato?´´, ptá se Ashley blondýnky po svém boku,když otevřu dvěře a oni mě spatří. ,,Fakt vtipný,to musíte přijít zrovna dneska včas?´´,zeptám se sarkasticky. Chvíli na sebe jen tak koukáme než propuknem v záchvat smíchu. ,,Konečně máme něco,čím je můžeme příště odpálkovat,až nám budou zase vyčítat,že jsme ze sebe nesundaly ruce dostatečně včas´´,směje se Spencer a políbí Ashley. Propukneme v další záchvat smíchu a já je pozvu konečně dál.

Když se usadím hosty,tak se objeví Viky. Je celá rudá,je roztomilá,jak se pořád stydí. ,,Nechci slyšet ani slovo.´´ ,řekne rádoby výhružně. Chvíli koukám na oční souboj těch tří než přijde daší výbuch smíchu,tentokrát i s Viky.

,,Takže´´, zaklepu nožem na skleničku a pozvednu ji výš. ,, Dovolte mi malý přípitek. Je to přesně rok od doby,kdy jsem získala tuhle nádhernou,skvělou a nejvíc sexy dívku,která se kdy narodila. A je to zhruba rok od doby,kdy se tyhle dvě hrdličky daly konečně dohromady. ´´ , podívám se na ty dvě,jak se usmívají. ,, Jsem ráda, že jste překonaly celej ten středoškolskéj omyl,protože věřte mi,že po nás dvou jste ten neúžasnější pár,kterej jsem měla tu čest poznat. Ashley,jsem ráda,že jsi našla někoho,kdo tě miluje,tak jak si zasloužíš.´´,podívám se na Ashley a ta mi pošle vzdušnej polibek. Pak se podívám na dívku mého života a pokračuju. ,,Lásko,jsi to nejlepší,co mě v životě potkalo,já vím,že to zní jako klišé,ale vážně je to tak. Vím,že jsi to neměla lehké,musela jsi se rozejít s tím tupounem,musela jsi překonat to,že jsi s holkou. Tys to všechno zvládla bez mrknutí oka a já jsem ti nikdy neřekla,jak jsem na tebe pyšná. Ale chci,abys věděla,že si tě nesmírně vážím a že jsi to jediné a ta jediná,kterou v životě chci. Miluju tě. ´´, dokončuju svůj projev a Viky se na mě okamžitě vrhá a útočí na mé rty. Setřu jí slzu,která jé stéká po tvářích,zatímco mě ujišťuje,že mě taky moc miluje. ,, Šťastné double výročí! ´´,vykřikuje šťastně Ashley a všechny se začnem navzájem objímat.