Jiná láska

Napsala: Niky

Hlavní postavy:
Kimberly, Tracy, Sarah, Sharon, Jamie, Megan, Andy, Nicol.

1

V Miamském baru:

„Tak jak, Kim?“…ptá se Tracy. „No, víš“…Kim přemýšlí, protože ví, že kdyby řekla pravdu, budou se na ní všichni dívat přes prsty…“Jde to jako vždy, však víš.“ Tracy vstala, chytla Kimberly za ruku a odvedla na dámské toalety. „Sakra holka, řekni mi pravdu. Nejsem slepá!“…řekla Tracy výhružným hlasem. „Nic, jsem v pohodě. Proč to sakra nikdo nechcete chápat?!“… odpověděla Kim a z očí se jí začala valit jedna slza za druhou. Tracy se na ní smutně koukla a řekla…“No, jak myslíš, nebudu se s tebou hádat, protože sama moc dobře vím, co se děje!“ „Nevíš nic, tak mi dej pokoj!“…odpověděla Kim a praštila silou do dveří. „Co to sakra děláš, do hajzlu?“…zeptala se Tracy a odešla. Mezitím co Tracy odešla úplně z baru, mezi ostatní holky se vrátila Kimberly, vyklepaná si sedla a zeptala se, kdo je v baru autem. „Co se ti stalo, Kim? To ti udělala Tracy?“…zeptala se Sarah. „Potřebuju prostě odvoz do nemocnice, myslím, že to mám zlomené!“…řekla Kim a vyšla ven, podívat se, zda před barem třeba nestojí taxi. V tom přijela Tracy. „Nasedni, hodím tě k doktorovi!“...nařídila. „V pohodě, mám nohy.“…odpověděla Kim a dala se na cestu. „Ty tady vážně bydlíš chvíli.“…nadhodila Tracy. „Nechápu, o čem mluvíš.“…odvětila Kim. „Nemocnice je na druhou stranu, tímhle směrem se dostaneš do toho nového bordelu, co tu otevřeli.“…řekla Tracy a usmála se. Kim se tedy otočila a pokračovala v cestě do nemocnice. Jenže Tracy ji pronásledovala autem. „Pojď a nasedni, prosím tě. Co ti to udělá?“…řekla Tracy a otevřela dveře u spolujezdce, protože čekala, že se Kimberly zlomí a nasedne. „Běž někam, Tracy! Nemám zájem o pomoc od lesby!“…naštvala se Kim a přidala do kroku. Tracy se na ní podívala, chvíli váhala a pak uznala za vhodné, že vážně nemá cenu se Kim doprošovat. „Dobře, Kim. Jak myslíš, já už se nevtírám!“…řekla a se vztekem odjela.

Mezitím ostatní holky v baru:

„Holky, myslím, že Dereck s tím nepřestal.“…nadhodila téma Sarah. Andy na ní mrkla a říká…“Mám pocit, že máš pravdu, ale stejně to nechápu. Proč jsou chlapy vůči těm křehkým ženským stvořením tak krutí?“…zeptala se Andy a zamyšleně se podívala ven. Najednou se přiřítila Tracy, udýchaná, rozlobená, sedla si k baru, poručila si panáka a hodila ho do sebe. „Sakra Trac, ty dnes válíš.“…řekl jí barman, který je do Tracy už dlouho zakoukaný. „Chtěl jsem se zeptat, jestli bys někdy někam nezašla.“…zeptal se a v krku měl divný pocit. „Sakra Done, přestaň s tím. Už jednou jsem ti řekla své, tak to začni respektovat!“…odvětila Tracy a klopila do sebe už třetího panáka. „Jsem si toho vědom, ale znáš mě, nic bych si nedovolil, jen mě hrozně baví se na tebe jen tak dívat, protože každičký tvůj pohyb je naprosto dokonalý.“…řekl jí Don, přesto, že se bál každé její reakce. „Kéž bys byl nějaká krásná ženská, Done. Pak bych tě s těma řečičkama brala hned!“…řekla mu Tracy a v tom si k ní přisedla Sára. „Co se stalo, Tracy?“…zeptala se. „Kimberly mě začíná už štvát!... odpověděla Tracy a praštila do stolu. „No tak, nech toho. Vždycky se na ní může přece vykašlat a víš, že ona ti za to nestojí! Není to ta pravá, chápeš?“…zařvala na ní Sára a čekala na odpověď. Jenže Tracy se sebrala a odešla. „Ježiš Done, zaplatila ti vůbec za ty panáky? ...zeptala se Sára barmana. „V pohodě. Je mi jí hrozně líto, kdybych věděl, jak jí pomoct, udělal bych to.“…řekl Don a dal si také panáka. „Pomůžeš jí jedině tím, že přestaneš mít tak blbý keci, jako máš vždycky!“…řekla Sára a přesedla k holkám.

„Proč se na ní Tracy prostě nevykašle?“…zeptala se Sharon, nejlepší kamarádka Tracy. „Víš, ono je těžké se vykašlat jen tak na někoho, koho miluješ. To už bys mohla chápat, ne?“…řekla Sára a chytla Sharon za ruku. „To víš, že to chápu, beruško. Jen bych pro ni chtěla prostě jen to nejlepší! Mám jí ráda, jako svou sestru.“…řekla Sharon a zvedla se s tím, že půjdou pryč. „Já vím, jen protě v životě nemůže být něco, tak jak by sis přála. Pak by ten život byl až moc lehký. Časem to sama pochopíš. A myslím, že bysme měly nechat Tracy, ať se s tím sama popere.“…řekla Sára, chytla Sharon za ruku a odešly.

Mezitím, co Tracy jen tak projížděla městečkem, narazila na někoho, o kom si myslela, že už ho nikdy neuvidí. Zastavila a snažila se polapit dech. „Nazdárek, Tracy. Jak se pořád máš?“…optala se Jamie a přistoupila k ní blíž. „Ježiš, co ty tu děláš, Jamie!?!“…pošklebila se Tracy. „Abych pravdu řekla, přijela jsem kvůli tobě, brouku.“…odpověděla Jamie a laškovně mrkla na Tracy. „No, tak to mi ještě chybělo!“…odvětila a chtěla nastartovat auto. „Kam ten spěch, zlato? Nezajdeme spolu někam? Chtěla bych si promluvit.“…nadhodila Jamie a drze si nasedla vedle Tracy. „Hele, vážně dnes nemám náladu, nezlob se. Ani bych nečekala, že tě ještě někdy uvidím.“…řekla Tracy a pustila autorádio, když v tom začali hrát písničku, kterou kdysi Tracy milovala společně s Jamie. „Jé, to je znamení, miláčku“…řekla Jamie a snažila se Tracy políbit. „Sakra nech mě, zbláznila ses!?!“…odstrčila ji a podívala se ni pohledem, jako by ji chtěla snad zabít. „Uklidni se, Tracy. Po našem rozchodu jsem si uvědomila, že tě potřebuju, že mi chybíš. Tracy, já tě pořád miluju, chápeš?...řekla Jamie a vystoupila z auta. „Budu asi tak týden v našem hotelu. Pokud budeš chtít, stav se.“…řekla a odešla. To už bylo na Tracy ale moc, rozhodla se, že pojede domů, připravit se na párty, která se koná večer.

2

U Tracy doma:

Tracy si vaří kávu, mezitím co slyší zvonek jako o život.

„Ahoj, zlato. Tak jak se připravuješ na akci??“…zeptala se majitelka baru, do kterého holky chodí. „Megan, ahoj!“...odpověděla Tracy. „Ale jo, jde to. Dopřeju si kávu a začnu se pomalu připravovat.“…řekla. „No počkej, holka. Párty je už za půl hodinky, a ty ještě nejsi připravená?“…zeptala se Megan udiveně. „Neboj, já už to nějak zvládnu.“…odpověděla Tracy a usmála se. S Megan měla totiž aférku, která by mohla pravděpodobně pokračovat. V tom Tracy napadla bláznivá myšlenka. „Né holka, ani na to nemysli. Není čas na blbosti.“…řekla Megan a prohrábla si dlouhé blonďaté vlasy. „Blbosti? Víš, jaký mám dnes den? Radši bych se na nějakou párty vykašlala a válela se s někým jen tak v posteli. Jsem unavená a vyčerpaná.“…řekla Tracy a šla si zalít kávu. Když se však vrátila, Megan už tam nebyla. Vzala si tedy kávu a šla si lehnout do postele k notebooku. V tom zahlédla cosi velmi zajímavého. „Sakra Megan, neříkala jsi, že není čas na blbosti?“…zeptala se Tracy ležící a vysvlečené Megan na její posteli. „Neříkej hlouposti a přidej se. Nic se nestane, když na párty přijdem o chvíli později.“…odpověděla Megan a hodila na Tracy škádlivý pohled. „Do hajzlu, proč bych si ten dnešek trochu nezpříjemnila???“…řekla si Tracy a začala se svlékat. „Víš, měla jsem pocit, že už nechceš, aby k něčemu mezi námi došlo.“…řekla Tracy a vysvlékla se do spodního prádla. „Tracy, nikdy jsem přece neřekla, že s tebou už nechci nikdy nic mít. Jen jsem myslela, že miluješ Kim, nebo se pletu?“…odpověděla Megan a sváděla Tracy doteky. „Nemluv mi o ní, pokud chceš, abych k tobě ještě dnes došla, ano?“…řekla Tracy a posadila se na Megan, podívala se jí hluboce do očí, až se v nich ztratila. „Víš, že jsi hrozně sexy, Tracy?“…zeptala se Megan a něžně Tracy políbila. V tom líbání z ní strhla i spodní prádlo a svalila ji na druhou půlku obrovského letiště. Bylo to tak spontání, krásné a až neuvěřitelné.

Párty začala a děvčata už měla divný pocit z toho, že zatím nepřišla ani Tracy a ani Kimberly.

„Kde můžou být, k sakru?“…děsí se Andy. „V klidu, jedna nepřišla kvůli druhé a naopak.“…odpověděla Sára. Nebuď tak naivní, Sáro. Tak to určitě není.“…řekla Sharon, když v tom zahlédla Kim. „Ahoj holky, tak už se to rozjelo?“…ptá se Kim. „Počkej, Tracy není s tebou?“…zeptala se Sharon? „Né, ona tady není s vámi?“…odpověděla a zároveň se zeptala Kim. Sharon se podivila a rozhodla se Tracy najít. „Kam jdeš, Sharon?“…volala na ní Sára. „Jdu se poohlédnout po Tracy! Když vám není divné, že tu není.“…řekla Sharon a odešla.

Došla přímo až k Tracy do bytu, zazvonila a čekala, co se bude dít. V tom otevřela Megan. „Ehm…ahoj, je tu Tracy?“…zeptala se Sharon. „Jo jasně, zavolám ti jí, moment.“…odpověděla Megan a odešla. „Čau Sharon, co se děje?“…zeptala se Tracy a oblékla si kalhoty. „Sakra Tracy, kde vězíš? Čekáme na tebe v baru na párty a ty se tu muchluješ s Megan?“…ptala se Sharon a sledovala Tracy, jak si obléká kalhoty naruby. „No, víš, já…měla jsem zkrátka den D a potřebovala jsem se nějakým způsobem odreagovat. Je to snad špatné?“…řekla a sáhla po košili. „Zlato, tak za 1) máš kalhoty na ruby, za 2) nemám problém s tím, že sis zlepšila určitým způsobem náladu, jen jsem prostě měla strach, protože ses neozývala, víš?“…odpověděla, když v tom přišla Sára. „Moment, doobléknu se a vyrazíme, počkejte venku.“…řekla Tracy a zavřela dveře. „Tak co se děje, sakra? Kde je Tracy, do hajzlu!?“…zeptala se Sára. „V pohodě, počkáme. Už půjdou.“…dopověděla Sharon a v tom dorazily Tracy a Megan. „Můžeme vyrazit?“…optala se Tracy a chytla Megan kolem krku. „Copak Tracy, Kim tě konečně přešla?“…usmála se Sára. „Do háje, nemluv pořád o ní, když mám konečně dobrou náladu! O co ti sakra pořád jde!?!“…zeptala se výhružně Tracy. „Klídek, holka…vždyť se nic neděje, tak buď v klidu.“…odpověděla Sára a šly na párty.

Hudba jim dopřávala, sešli se všichni přátelé a skvěle se bavili. Do jediného momentu, kdy přišla Kimberly za Tracy, dívala se na ní, s pocitem viny. S pocitem, který ani ona sama nedokázala vysvětlit. Potřebovala se s takovou neuvěřitelnou touhou se svěřit, potřebovala ze sebe dostat, že jí přítel Dereck bije. Chtěla jí toho tolik říct, potřebovala tolik obejmout, ale zároveň měla strach, že ji odmítne, že ji nevyslechne. Zkusila to, i přes ten pocit, i přes ten strach.

„Tracy, potřebuju s tebou mluvit. Je to možné?“…zeptala se se strachem v očích. „Jasně, proč ne?“…odpověděla Tracy.

„Víš…měla jsi pravdu. Lhala jsem ti. Měla jsem strach.“…svěřila se Kim. Tracy chytla Kim za ruku a odtáhla ji na klidné místo. „Sakra Kim, řekni mi už konečně pravdu. Potřebuju vědět, co přesně se děje, abych ti dokázala pomoct. Ale věř mi, že se snažím, než mě pokaždé odpálkuješ.“ „Víš,Trac…není to jednoduché, o tom takhle mluvit…“ řekla Kim a začala potichu vzlykat. „Jak sama dobře víš, prožívám s Dereckem poslední dobou hotové peklo. Nesmím pomalu ani nikam jít, a když už,tak jen s ním,jinak mě pak doma čeká překvapení.“…svěřila se Kim s velkým strachem a slzami v očích. Na to se na ní Tracy udiveně podívala, chytla ji za ruku, dala ji na svou hruď a řekla: „Nejsi sama, zlato! Pokud s tím budeš souhlasit, my už ti nějak pomůžeme, ano?“ „Nejsem si jistá, jestli do toho chci zatahovat někoho, koho mám ráda, ale na sto procent vím,že už to dál nezvládnu a sama už vůbec ne“…odpověděla Kim něžně políbila Tracy na rty. „Děkuji, že stojíš při mně!“…řekla Kim a odešla za ostatními. Mezitím, co Tracy se z toho nemohla pořád tak nějak vzpamatovat,párty se rozjížděla v plném proudu.

„Tracy brouku, pojď konečně pařit. Před pár minutami jsi byla hotové zvíře a teď tam v rohu stojíš, jako bys spatřila ducha.“…řvala přes celý plac Megan. „Hele, neřvi tolik, nemusí to každý vedět.“…řekla Tracy a otevřela si pivo. „Vědět co? Vy jste spolu teď něco měly?“…zeptala se Kim a otevřela si taky pivo. Do toho začala mluvit Tracy: „Né,jak by taky.“…a začala se hrozně smát. „Ale jistě, že měly. A byl ten sex snad ještě lepší, než ten poslední.“…řekla Megan a taky se smála. Kim se hrozně naštvala a otočila se na Tracy: „Jak si jen mohla!?! Já myslela, že jsi jiná! „Moment, teď to nějak nechápu…jak jsem mohla co? Co jsem provedla?“…zeptala se. „Jo tak ty nechápeš! Víš co, Tracy? Nech mě už být, vyřeším si všechno sama, jako tomu bylo vždycky tak! Sbohem!“…vykřikla Kimberly a odešla. „Do hajzlu už!“…řekla Trac a vydala se za ní. V tom ji zastavila Megan: „Nech ji být. Neví, co dělá a navíc, máš na víc, zlato.“ „Kim!“…řvala Trac…“Kim počkej přece! Žádám vysvětlení!“ „Co chceš slyšet, hm? Zklamala jsi mě! To je celé!“… odpověděla Kimberly a šla dál. „Dobře, ale čím jsem tě zklamala? Tím, že jsem měla aférku s Megan?“…ptala se Tracy a uháněla za ní. Byla z ní unešená, představovala pro ni bohyni. Milovala ji natolik, že by za ni dala vlastní život. Šla za ní a s detaily poslouchala každé její slovo a snažila si všechno srovnat v hlavě. „Ano Tracy, ano! Mezitím, co já se můžu utrápit, ty se taháš s takovou courou!“…řekla jí a sedla si na zem, bez ohledu na to, že měla na sobě nově koupené šaty. Tracy si sedla vedle ní, svlékla sako a dala jí ho kolem ramen. „Nestojím o to! Řekla jsem ti, abys mě nechala už být“…řekla potichu Kim, ale sako si nechala, inspirovala ji jeho vůně. „Nenechám tě být, Kim. Nemohla jsem přece vědět, že to cítíš stejně.“…odpověděla, zapálila si cigaretu a objala ji kolem ramen. „Cítím teď tak maximálně šílenou bolest, Tracy. Už nic nezvládám, mám pocit, že už ležím na samotném dně a jediný člověk, který mi byl momentálně ze všech nejblíž, mi ublížil.“…řekla jí Kim a opět se rozbrečela. „Odpusť mi. Jsem neschopná, ale neznamená to, že bych ti chtěla nějak ublížit. Já tě miluju, Kimberly.“…dostala to ze sebe Tracy a na moment měla malý zásek, nemohla uvěřit tomu, že to řekla.

„Nechci se o tom bavit…vlastně už ani není o čem.“… odpověděla jí na to Kim, zvedla se a kráčela po ulici zaplněné jen samou tmou. Tracy se na ní jen smutně podívala, chtěla mluvit, ale zároveň věděla, že to nemá smysl. Aniž by chtěla, teoreticky o ni přišla. Pro Tracy tento den skončil tragicky, a i když měla chuť to jít spláchnout alkoholem, vydala se na cestu domů. Nikdy není vše tak, jak bychom chtěli. Ač to na moment vypadá jako chvilková idea, život si občas s námi krutě zahrává, bez ohledu na bolest.

3

Mezitím v klubu:

„Andy, nevíš, kam šla Tracy? Přišly jsme spolu a najednou jsem tu úplně sama.“… zeptala se Megan. „Jo holka, to já nevím, ale myslím, že naposled jsem jí viděla s Kim, jestli ti to pomůže.“…odvětila Andy. „S Kim? No to snad nemyslí vážně! Kolikrát jsem jí říkala, ať se na tu ubožačku vykašle a ona stejně dolejzá!“… naštvala se Megan, chytla Andy za ruku a vytáhla ji na parket. „Megan, nebuď šílená. Já nejsem cena útěchy.“… smála se Andy. Megan na ní mrkla a pošeptala jí do ucha: „Zlato, nejsi útěcha. Jsi víc. Jsi moje dnešní kořist a zítra si nemusíš nic pamatovat, tak si to pořádně užijem!“ Megan po proslovu začala Andy zuřivě líbat po celém krku. I když byly na parketě v klubu, vůbec jí nezajímalo, že kolem je plno lidí. Byla náruživá, vlnila se kolem Andy jako kolem tyče. Andy si její přítomnost dokonale užívala, ale zároveň nemohla pochopit, že si Megan vybrala zrovna ji. Byla sice přitažlivá, byla sexy, chytrá a upřímná…jen si lidi v okolí nepouštěla moc k tělu. Byla okouzlená z Meganina chování, líbilo se jí to. Když už zašlo pomalu do tuhého, vyzvala Megan Andy k sobě domů. Andy si zapla košili a vyrazily.

Nasedly do Meganina auta, Andy si udělala pohodlí, koukla na Megan, která nemohla nastartovat a prohlásila větu, na kterou bude ještě dlouho vzpomínat. „Zlato, kašli na motor. Máš pohodlné a prostorné auto. Tak mě napadlo, co kdybychom si to rozdaly teď a tady?“ Megan ani na moment neváhala a ihned sklopila sedačky. Strhla z Andy košili, kterou si ještě nedávno tak pracně zapínala. Přitiskla ji k sobě a začala ji vášnivě líbat. Když Megan zajela svými horkými rty Andy na ušní lalůček, uslyšela slastný výkřik. „Copak je? „Ublížila jsem ti snad?“… zeptala se Megan. „Ne ne, zlato. Já jen, že tohle hrozně miluju. Málem jsem to nevydržela.“… usmála se Andy, uchopila Megan za zátylek a pokračovaly v líbání. Megan začala Andy pomalu stahovat kalhoty, u čehož ji laskala bradavky. Když Megan zjistila, že Andy je naostro, hlasitě se zasmála. Přišlo ji to sexy, zařvala jako lev a pokračovala v cestě do ráje. Položila si ji pomalu na sedadlo a polibky směřovala směrem dolu. Andy se chytla za opěradlo a začala hlasitě sténat. Mezitím co Megan zrychlovala na tempu, Andy si začala jemně masírovat svá ňadra. Štěstí, že Megan parkovala nedaleko místního parku, kde bývá na noc klid, takže měli prostor jen sami pro sebe.

Další den u Tracy doma:

Zvonek:

„Ahoj Trac, mám špatné zprávy ohledně Kim. Můžu dál?“… zeptala se spolubydlící Kimberly. „Jo jo, jasně, pojď dál. Dáš si něco?“… odpověděla Tracy. „Ne, jsem tu jen na skok, slíbila jsem její mámě, že se hned vrátím. Tracy je to špatný.“… řekla smutně Nicol a objala ji. „Co je? Co se stalo s Kim?“… zeptala se Tracy se smutným výrazem. „Oblíkni se, řeknu ti víc po cestě.“… odvětila a čekala, až se Tracy obleče.

Poté:

„Do hajzlu, Nicol, tak mluv ale!“… vyjela Tracy.

„Víš…Kim mi říkala, že jste se pohádaly a domů přišla jako vyměněná. Nejdřív bych tedy chtěla vědět, co se mezi vámi ten večer stalo.“…vysvětlila jí Nicol a čekala na odpověď.

Tracy se zamyslela, co se vlastně odehrálo onen smutný večer. „Pohádaly jsme se, to je pravda. Ale nic vážného to podle mě nebylo.“…odpověděla. „Nevím, Tracy. Bylo v tom asi něco víc. Kim přišla domů, nepozdravila a šla hned do své ložnice. Dobrou půlhodinku jsem o ní nevěděla. Jenže pak mi to přišlo divné, tak jsem se tam šla podívat.“…řekla Nicol a z očí se jí začaly valit slzy. „Pane bože, Nicol! Co se tam sakra stalo? Co se stalo mojí Kim?“…začala vyvádět Tracy, zuřivě se chytala za vlasy a chodila do kolečka, sem tam. „Napřed se uklidni. Sedni si a dobře poslouchej, ano?...nařídila Nicol a čekala, až se Trac uklidní.

„OK…ložnici měla Kim zamčenou, nejspíš chtěla být sama. Okamžitě jsem volala Travisovi, aby mi přišel pomoct vyrazit dveře, jelikož se Kim na volání neozývala. Vešli jsme tam a málem jsem se složila! Kim se předávkovala, Tracy!“…vysvětlila Nicol do detailů a kapesník jí už netačil. „Do hajzlu, to ne! To ne! Proč? Kde je?!“…ptala se Tracy a za letu se začala oblékat s tím, že Kim někde bude ležet v nemocnici. „Tracy, prosím. Posaď se, to není všechno.“…sdělila Nicol a objala ji, když v tom ji Tracy ze sebe strhla a vyděšeně ji zírala do očí. „Nechceš mi, do hajzlu říct, že je to s ní hodně špatné?!“…zeptala se Tracy a začala potahovat. „Tracy, je mi to moc líto, ale Kimberly to bohužel nepřežila…“…jen to dořekla, Tracy se začala kácet k zemi s příšerným brekotem. „Brala silné prášky na srdce, už ji nedostali do pulsu. Tracy, prosím. Co se mezi vámi stalo?“…zeptala se po tiše Nicol a pokoušela se Tracy za ruku zvednout zase na nohy. V tom si Tracy hodila bundu na rameno a beze slova odešla. „Sakra Trac, kam si myslíš, že jako jdeš!?!“…řvala ještě přes zavřené dveře Nicol a rozeběhla se za ní. Mezitím co vtrhla Trac do baru, přijela její ex Jamie. Zahlídla ji ubrečenou na barové židličce, přisedla si k ní a chytla ji kolem ramen. Tracy nevnímala, neodmítla. Byla zaskočená ztrátou jediné ženy, kterou byla schopna milovat. Tracy byla známá pověstí sukničkářky, poprvé v životě hluboce milovala. Věřila a doufala v to, že jednou přijde den, kdy s ní bude moct trávit svůj volný čas. Byla připravená s ní strávit zbytek svého života, i když měla strach z toho, že by to nezvládla. V hlavě se jí promítaly vzpomínky, když ji v tom vyrušila Jamie. „Brouku, copak se ti stalo? Můžu ti nějak zvednout náladu?“ „Nech mě být, prosím.“…odvětila Tracy a vypila panáka tvrdé whisky na ex. V tom se jí zamotala hlava a nebýt vedle Jamie, spadla by ze židle. „Ježiš zlato, s mírou. Ano?“…řekla jí Jamie a pohladila ji po tváři. V tom přišla Sharon, vyzvala Jamie ven a vysvětlila jí situaci. „Jamie, nech ji být. Stalo se neskutečné neštěstí. Každá z nás přemýšlí, jak ji utěšit, protože je to fakt moc těžké. Nevím, co jí říct, aby alespoň na vteřinku přestala plakat. Je to těžké, je to čerstvé. Pochop mě.“ „Hele, nevím, co se stalo a nech být ty mě. Přijela jsem extra za ní, tak taky s ní budu. Je to jasné?!“…řekla výhružným hlasem Jamie a stále nechápala situaci. „Dokážeš pochopit to, že právě přišla o někoho, koho tolik milovala? Že s ní nemohla být v tu chvíli, kdy jí bylo nejhůř? Nebýt těch kravin okolo, mohla být Kim ještě stále mezi námi!“…zařvala Sharon a vytáhla kapesník. „Cože? Kim je jako mrtvá?“…ptala se nechápavě Jamie. V tom už Sharon neměla dál nervi na to, aby jí něco vysvětlovala a vrátila se do baru, kde už Tracy propadla v hysterický pláč. Okamžitě za ní běžela a snažila se ji utěšit. Marně. „Zlatíčko, prosím. Moc tě prosím. Pojď se mnou.“ „Já nemůžu. Musím jít pryč. Musím si něco zařídit.“…vzlykala Tracy a chystala se k odchodu. „Né Tracy, prosím. Nemůžeš teď jen tak odejít. Pojď se mnou, prosím!“…přemlouvala ji Sharon, jenže Tracy vždycky měla svojí hlavu. Sharon okamžitě vyndala mobil a svolala celou partu a běžela za Tracy. V tom Tracy zvonil hovor, který nešel ignorovat. „Ahoj mami, teď nemám čas. Vlastně ani nevím, jestli ještě někdy mít budu.“…řekla Tracy suše své matce a hovor zavěsila. Mobil jí zvonil znovu. Nevzala ho. Bylo jí všechno jedno, myslela jen na jedno. Chtěla odejít za Kim. Chtěla být vervomocí s ní a navždy. Byla opilá, motala se na silnici a úplně ztratila hlavu. V tom se z dálky rozsvítila dálková světla auta. Auto začalo troubit jako o život, ale Tracy to nijak nevnímala. Troubící auto Tracy nakonec nešťastně srazilo. Z auta vylezla mladá, temperamentní a okouzlující mladá žena. „Slečno, jste v pořádku? Troubila jsem, mám půjčené auto, takže s ním moc neumím! Pro boha, řekněte mi něco! Prosím!“…promluvila ona záhadná. „Nechte mě jít, do hajzlu!“…odpověděla Tracy a zavřela oči. Žena ji naložila do auta a okamžitě odvezla do nemocnice. A jak už to bývá, okamžitě se o téhle tragédii dozvěděla ostatní děvčata. Sarah se zrovna chystala jít spát, když v tom jí zavolala Sharon. Andy mířila směrem k Megan. Barman Don se dokonce rozbrečel, že je jeho tajná láska v nemocnici. Všichni se sešli a domluvili setkání hned druhý den, aby jí navštívili.

4

Druhý den v nemocnici:

„Doktore Hecktere, napsala jsem na své dobrovolné noční službě hlášení o slečně Backfordové. Byla pod vlivem alkoholu, motala se na silnici a na troubení mého auta nereagovala. Nebyla prostě při smyslech. Všechno je podrobně napsané ve spisu.“…sdělila doktoru doktorka Dressleyová. Po proslovu se šla za Tracy podívat na pokoj. „Slečno, jak se cítíte? Ještě jednou se hluboce omlouvám, je mi to hrozně moc líto!“…svěřila se. Tracy se na ní podívala a nemohla z ní spustit oči. Byla tak ohromně krásná, měla velké hnědé oči a plné rty. Tracy zvedla ruku a vzala do ní pramen jejích blonďatých vlasů. Tolik se na ní zakoukala a nakonec si odkašlala. „No. Bolí mě žebra. Blbě se mi leží a mám sucho v ústech. Jinak pohoda. Proč jste mě nenechala jít?“…odpověděla konečně Tracy. Doktorka se zvedla ze židle, pomohla Tracy najít lepší polohu na ležení a píchla jí do žil uklidňující látku, která by měla ztlumit bolest, podala Tracy sklenici vody a opět ji uložila. „Jak jistě víte, jsem doktorka. To je důvod, proč jsem vás nenechala jít. Je to moje práce, abych vám pomohla. Všechno máte zajištěné, pokud byste cokoli potřebovala, stačí zazvonit a já ihned přijdu.“…řekla ji doktorka a chystala se k odchodu. „Řeknete mi své jméno? Já jsem Tracy.“…usmála se Tracy. Doktorka byla ráda, že se Tracy směje a ještě radši jí odpověděla… „Amber“…odpověděla a zavřela dveře. Došla do své kanceláře a zazvonil jí zvonek. Tracyin zvonek. Hned tam běžela se strachem, co se jí stalo. Přeci jen na ní musela brát větší ohledy než na ostatní pacienty. Doběhla na pokoj, zděšeně koukla na Tracy a zeptala se… „Co se děje?“ „Nic, Amber. Jen jsem tě chtěla vidět.“…mrkla na ní Tracy a laškovně se usmála. „Měla jsem strach, že se vám něco stalo. Ale jste milá, děkuji.“…Amber jí úsměv opětovala. „Máte hodně práce? Já jen, že bych si s někým chtěla popovídat.“…zeptala se unaveně Tracy. „Vlastně ani moc ne. Tu nehodu jsem způsobila já, takže vám vyhovím. Jen mám otázku, co jste dělala na té silnici?“…ušklíbla se Amber. Tracy se nadechla a začala vyprávět. „Měla jsem kamarádku. Měla věčné potíže s přítelem. Staly se z nás nejlepší přítelkyně, začala se mi svěřovat úplně se vším. Zamilovala jsem do ní. Po čase jsem jí to i řekla. Nějakou dobu jsme se spolu nebavily. Bylo to příšerné období, chyběla mi. Pak se to vrátilo nějak do normálu. Byly jsme opět kamarádky, i když ne už tak velké. Nedokážu ani slovy vysvětlit, jakou bolest právě cítím.“…Tracy se rozbrečela. „Ach tak. Je to smutné, když ten dotyčný vám lásku neopětuje.“…řekla Amber. „Ona mi jí ale opětovala, myslím. Jenže po tom, co mi to tak nějak naznačila, zemřela. Předávkovala se, po naší hádce. Proto jsem byla na té silnici, proto jsem chtěla odejít! Nikdy jsem do nikoho nebyla zamilovaná, nikdy! Ona byla první a jediná. Myslím, že i poslední.“…vysvětlila Tracy. „To je mi moc líto. Opravdu, teď vím, jak se cítíš. Taky jsem takhle přišla o milovanou osobu a chtěla jít za ní. Ale i když se to teď nehodí, jednou si uvědomíš, že život jde dál. Vím, že je to těžké, ale jednou přijde ta pravá.“…řekla smutně Amber a pohladila Tracy po tváři. Setřela jí slzy a pokusila se jí políbit na čelo, když v tom se Tracy zarazila a odtrhla ji od sebe. „Neříkej mi, co mám dělat! Nemůžu bez ní prostě žít, nemůžu na ní přestat myslet! Bolí mě i to, že jsem jí nikdy nepolíbila, nikdy jsem si s ní jen tak nepovídala. Nikdy jsem s ní nebyla tak, jak bych chtěla.“…řekla smutně Tracy. Amber se zhluboka nadechla a potichu vydechla, poškrábala se na spánku a beze slova odešla. Tracy byla znepokojená tím, že ji snad urazila. Ale v tom byla Amber zpět se svým fotoalbem v ruce. Posadila se vedle Tracy na postel a otevřela album. „Tohle byl můj snoubenec. Týden před svatbou si jel vyzvednout smoking na obřad, když v tom ho zasáhla jedna z kulek šílené přestřelky.“…jen to dořekla, její oči se náhle začaly zalévat slzami. Tracy neměla slov, radši mlčela. Měla strach, že cokoliv řekne, udělá to ještě horší, než to je. Přestala na chvíli myslet na sebe a probudila se v ní lítost někoho jiného. „Byly jsme spolu 7 let, když jednoho dne přišel a na kolenou mě požádal o ruku. V tu dobu jsem byla těhotná. Klukovi jsou dnes 3 roky. Nikdy se to nevyřešilo, policie se na to jednoduše vykašlala a případ odložila. Nedokážu slovy vyjádřit, jakou bolest jsem cítila a dodnes pořád cítím. Kdykoliv přijdu domů a kluk spí, mám pocit, jako bych ho cítila. Jako by tam byl pořád se mnou.“…řekla Amber, přitiskla svou dlaň na ústa a zavřela oči. Jen tak byla s ním. „Amber…“… řekla Tracy a vzala Amber za ruku. „To je snad horší než to, co prožívám já. Měla jsi s ním pohádkovou budoucnost před sebou. Moc mě to mrzí a i když slova nestačí, cítím velkou vinu nad tím, co jsi kvůli mně dnes musela zažít. Nebýt mě a té nehody, nezpůsobila bych ti teď tu bolest. Odpusť prosím.“ „Tohle neříkej. Každý to snášíme jinak, každý má své problémy, ať horší nebo lehčí. Tohle je věc, se kterou se nikdo nemůže předhánět. A už vůbec se neomlouvej za dnešek. Chtěla jsem udělat skoro to samé, co ty, jenže mě při životě držel malý Bradley. Nic není ničí vina, ani moje, ani tvoje. Netrap se tím, každý si v životě něčím projdeme, ale pokaždé se jedná o jinou věc.“…řekla tiše Amber a objala Tracy. „Přeju dobrou noc a kdyby cokoliv, stačí zazvonit.“…promluvila Amber naposled a odešla.

Mezitím v baru:

Na počest Kimberly udělaly holky smuteční obřad. Hrála pomalá hudba a bylo ticho jako v kostele. Nikdo se nezmohl na jediné slovo, ač měla každá z nich hodně na srdci. Byl to snad ten nejhorší večírek, jaký kdy v baru dělaly. To jim ale zatrhla Megan, která Kimberly nemusela. „No tak, holky. Trochu života do toho umírání. Co je s vámi? Život jde dál!“…vykřikla a sedla k baru. To ale vytočilo Sharon. „Poslyš Megan. Co kdybys uvnitř sebe posbírala trochu té slušnosti a cítila s námi? Tvoje řeči mě přivádějí k breku. Nikdo tady z nás nechce poslouchat zrovna tebe a tvé nudné hlášky bez špetky života.“ „Tohle je můj podnik a pokud se ti něco nelíbí, nemusíš tady být! Nikdo tě sem nezavolal a nikdo tě nenutí sem lézt. Je to bar od toho, aby se tu lidé bavili a ne aby tu brečeli nad smrtí nějaké ubohé holky.“…prohlásila Megan a stoupla si za DJ pult. Začala mixovat, dokonce vytáhla některé lidi na parket. „To snad nemyslí vážně!“…naštvala se Sharon a chtěla jít za ní. V tom ji zastavila Andy a šla za ní sama. „Zlato, no tak. Udělej to kvůli mně.“…hlesla Andy k Megan. „Tak za 1)nemusíte tady být ani jedna, nikdo vás tu nedrží. Za 2)ráda bych měla tržbu a pokud se tu budou hrát umíráčky, každý půjde domu, protože je víkend a každý se chce bavit. Chápeš to, sakra?!“…zaječela Megan a Andy odstrčila bokem. To se ale Andy nelíbilo a vrazila jí facku. „Ještě nedávno jsem ti byla dobrá, co? Běž někam!“… rozčílila se Andy a z baru utekla. Ač byly všechny zdrcené ztrátou kamarádky, tomuhle se prostě musely zasmát. „Vypadněte z mého baru, krávy! Všechny do jedné!“… zařvala Megan a luskla prsty na dva udělané chlápky, stojící u dveří. „Holky, tak to byl nářez. Ještě teď mě bolí ruka. Byla jsem dobrá?“…smála se Andy. „Holka, řeknu ti, že od tebe bych dostat nechtěla.“…usmála se Sarah a zapálila si. „Něco jsme o tom kouření probíraly, beruško. Nechodím s popelníkem, ale s úžasnou slečnou.“…prohlásila Sharon a chytla Sarah kolem pasu. Sarah se na ní vyčítavě podívala, něžně ji políbila a potichu odpověděla. „Ano, já vím. Ale nebudu se pro nikoho měnit přes to, že tě miluju a zbožňuju. Zkus mě brát takovou, jaká jsem. Pokud chceš být se mnou, ber mě takovou, jaká jsem.“ „Jasně. Co ti na tom vadí? Ty si zase koušeš nehty, když jsi nervózní. A ostatní prostě kouří. Je fakt, že pokud někoho miluješ, tak musíš i s jeho chybami.“…řekla vychytralá Andy a hlasitě se zasmála. „Nechápu, čemu ty se směješ. Vyspíš se s majitelkou našeho oblíbeného baru a po pár dnech jí dáš facku. To děláš ty na nervi?“… usmála se Sharon. Andy se zamyslela, prohrábla si vlasy a hodila s nimi dozadu. „Nemůžu za to, že si vždy vyberu tu pravou. A navíc, ona svedla mě. Nemohla jsem odmítnout, vždyť je tak přitažlivá!“… dořekla a zčervenala. Holky se začaly smát navzájem, byly rády, že mohou myslet pozitivně. „Holky, volá mi Tracy.“… řekla Sharon, zvedla hovor a popošla stranou. Mezitím, co telefonovala, holky se bavily mezi sebou. „Andy, jednou k tobě přijdu a naučíš mě takové rány, jo? Pro případ, nikdy nevíš.“…zeptala se Sarah. „Vlastně to přišlo samo. Vytočila mě jako nikdo. Tím, jakým stylem a tónem mluvila. Veškerá ta zlost se mi nahromadila v krvi a krev v ruce. Ruka pak sama od sebe vystřelila a trefila jí přímo do tváře. Musím uznat, že jsem z toho měla dobrý pocit, až na to, že v jeden moment mě to mrzelo, když pomyslím na tu noc s ní.“…odpověděla Andy a vzdychla. „Jo, bylo to perfektní. Ale zase si musíš říkat, že šlo jen o jednu noc. To u ní bývá zvykem, taková ona prostě je. Jednou přijde ta pravá a ty budeš konečně šťastná.“…řekla Sarah a poplácala Andy po rameně. Do toho už přišla Sharon. „Tracy má bolesti, což je normální. Ale doktorka, co jí srazila, se o ní dobře stará. Dokonce si povídaly. Zjistily, že mají hodně společného.“… .vyprávěla Sharon a se zájmem sledovala ostatní, co na to řeknou. „To ráda slyším. Aspoň někdo ji přivede na jiné myšlenky.“…hlesla Sarah. „Hodně společného? To zní skvěle, třeba se Trac znovu zamiluje a dá se do kupy.“… zajímala se Andy. „To si nemyslím…“…odpověděla Sharon a pokračovala. „Ta doktorka podobným způsobem přišla o snoubence, týden před svatbou. Tím je to vzájemné a společné. Tracy bude dlouho trvat, než se z toho dostane a nebude jediná. Kimberly byla kamarádka nás všech. Do konce jejího života nebyl nikdo schopný jí pomoct s problémy, které prožívala s Dereckem, ačkoli se o to mnozí z nás snažili. Nejradši bych ho zabila, šmejda!“…rozbrečela se Sharon. Sarah vzala její hlavu do náruče a hladila po vlasech. „Jednou mu to dojde a bude chodit plakat na její hrob. Bude pikat za svoje chyby. Tak mladá a nevinná holka si takový konec rozhodně nezasloužila. Je jí veliká škoda, chybí mi!“…pošeptala Sarah Sharon do ucha a pevně ji objala. „No nic holky. Zítra mi zavolejte, skočíme sem pro Dona a půjdeme se podívat za Tracy do nemocnice. Mám zavolat i Jamie?“… zeptala se Andy. „Já nevím.“…odpověděla Sarah a zamyšleně koukla na Sharon. „To asi záleží na tom, jestli by to chtěla Tracy. Necháme to být a zítra se jí zeptáme. Přeci jen s ní pak bude chtít být Jamie sama.“… nadnesla Sharon. „Sama nesama, stejně už spolu nikdy nebudou. Nic je k sobě nespojuje a nedrží. Tracy si na tu jednu noc vždycky někoho najde a myslím, že teď na to ani nebude pomyšlení.“… řekla Sarah a holky se rozloučily na zítřek.

Andy to stejně pak nedalo a Jamie stejně zavolala. „Ahoj J. Víš o tom, že Trac leží v nemocnici?“…zeptala se. „Čau An. Ne nevím, co se stalo?“…odpověděla J. „Měla nehodu, ale neboj, je v pořádku. Máš zítra čas? Dala bych ti ještě vědět.“…řekla Andy. „Chudáček můj! Jistě, že mám. Na ní mám čas vždycky!“…odpověděla J a zavěsila.

5

Další den:

Začal další den. Smutek střídalo teplé letní počasí a slunce prozářilo okna do místní nemocnice. Do Tracyina pokoje vtrhnul kurýr a náruč měl plnou květin se vzkazem. Hned po něm přišla Amber s léky. „Tak jak se dnes máme?“… zeptala se a prohlížela si zvídavě puket. „Tracy se usmála. Byla ráda, že ji vidí. Tak trochu v ní viděla Kimberly. „O moc lépe, než včera. Jen s tím rozdílem, že mám hroznou chuť se napít. A co ty?“... odpověděla Tracy. Amber se na ní podívala, podívala se na přístroj, na kterém je Tracy napojená a běžela z pokoje pryč. Tracy opět nechápala, co se děje. Pořád měla pocit, že něco pokazila. Amber byla během chvíle zpátky spolu s doktorem Heckterem a začali řešit potichu přístroj. „Nějak se mi to nezdá. Pořád jí kolísá tep, nahoru a dolu, je to až nenormální. Není to v určitých intervalech.“… sdělila Amber doktorovi. „Ano, je to nepřirozené. Pacientka ale nevypadá na to, že by jí něco bylo. Jenže na to nemůžeme spoléhat, je to velmi riskantní.“…odpověděl a přišel k Tracy. „Slečno Backfordová, jak se cítíte? Máte někde bolesti?“… zeptal se jí. Ona se však usmála a odvedla obavy. „Kdepak. Zatím nic zvláštního. Děje se snad něco?“… odpověděla a zamyšleně se na něj podívala. „Váš přístroj nám ukazuje znepokojivé výsledky vašeho tepu. Vím, že to nemáte teď jednoduché, ale chci slyšet jen pravdu. Pokud se tu pokoušíte o něco nesmyslného, berte na vědomí, že to bude hlavně náš problém. Snad to nechcete znepříjemnit slečně Dressleyové.“… zvážnil doktor. „Tracy. Od té doby, co tě znám, jsi mi přirostla k srdci i za tak krátkou chvíli. Nemůžu si dovolit takový malér v podobě, že bys nepřežila. Navíc to ani nechci. Vyslechla sis moje trápení a když tomu nevěříš, hodně se mi ulevilo. Znám tvou bolest a jsem ráda, že jsem to mohla být právě já, komu ses svěřila. Proto tě prosím, neopouštěj mě a řekni mi pravdu.“… řekla jí Amber a zadívala se jí upřímně do očí. Tracy se v nich úplně ztratila, byla úplně mimo. „Vrať se mi, Kim. Miluju tě, udělám cokoli, abys byla šťastná.“… řekla Tracy a pořád jí zírala do očí, věřila, že je to ona. Že je to ta holka, kterou tolik milovala. Amber na chvíli ztratila pojem, očem to vlastně Tracy mluví, ale pak jí to došlo a i přes to riziko jí odpověděla. „Taky tě miluju a jsem tu s tebou.“ Mezitím jí doktor do žil píchnul látku na uklidnění a čekal, co se bude dít. Tracy se klížily oči, ale neustále se dívala do těch Ambřiných. Najednou se jí zavřely úplně a přístroj začal hlasitě houkat. V tu chvíli Amber došlo, že něco není v pořádku a ihned se ji snažila vrátit zpět do civilizace. „Tracy neodcházej, prosím! Nedělej mi to!“…stihla vykřiknout, než ji doktor odvlekl pryč a začal se o její život prát sám. „Dressleyová, zavolejte doktora Cartera!“… zavolal doktor na Amber a doktor Carter byl hned u něj. „Tak co se tu děje, kolego?“… zeptal se vážným hlasem. „Pacientka nejspíš ztratila vědomí. Během podávání látky na zklidnění se nám ztratila.“… odpověděl doktor. Amber jen přihlížela za dveřmi, držela palce a neustále si v hlavě opakovala větu, kterou Tracy ještě stihla říct. V tom vyděšení jí na rameno poklepala Sharon s ostatními. „Dobrý den, vy budete nejspíš ta doktorka, co léčí Tracy Backfordovou. Můžeme jí navštívit?“… zeptala se a čekala na odpověď. „Myslím, že teď by byl přednější nějaký zázrak a anděl strážný.“… odvětila Amber a odvedla děvčata stranou. „O čem to, sakra, mluvíte?“… ptala se nechápavě Sarah. „Nevím, jak to vysvětlit. Tracyin přístroj selhal…ztratila asi vědomí, nevím. Prostě vypadla.“… koktala Amber a vrátila se zpět ke dveřím. Jenže zatím neviděla žádnou změnu, opřela se zády o zeď a sjela do podřepu. Hlavu měla ponořenou v dlaních a nahlas začala brečet. Během chvíle do ní vrazily dveře od pokoje. „Dressleyová, odpusťte. Neviděl jsem vás. Mimochodem, slečna Backfordová je opět mezi námi. Jakékoliv rozrušení by jí mohlo ublížit. Berte na to ohledy, a kdyby cokoliv, volejte mě. A prosím vás, mluvte s ní, když tak o hezkých věcech. To je celé, Nashledanou.“… řekl ji doktor a odešel. Amber okamžitě vešla do pokoje, posadila se na postel a pohladila Tracy po tváři. Byla šťastná, že je Tracy už v pořádku. Cítila s ní jakousi spojitost, byla ráda, že je na světě takový člověk, jako je ona. Už nebyla sama. V tom ji ale padl do očí onen puket a jeho vzkaz. Vzala ho do ruky a přečetla si ho. Byl od Jamie. Rozhodilo ji to, ačkoli nechápala důvod. Mezitím vešly do pokoje i holky. Představily se a Amber čekala na Jamie. Když zjistila, kdo to je, nechala ostatní o samotě s Tracy a vyzvala Jamie ven. „Když už jsme tady, jak je na tom moje přítelkyně?“… zeptala se Jamie. „Promiňte. Nevím o tom, že by Tracy měla přítelkyni. V tom případě vám nemohu říct konkrétní informace.“… odpověděla Am, ačkoliv nechápala proč. Co se to v ní dělo? „Nechápu. Jako jedinou jste mě vytáhla ven a řeknete mi takovou absurditu?“… zeptala se Jamie a čekala na dobrý důvod jejího chování. „Nic mi do toho není, ale prostě vás jako přítelkyni neuvedla. Vytáhla jsem vás ven, abych se vás zeptala, co s ní zamýšlíte.“… odvětila Am a stále nechápala, kam tím sama míří. „Je mi jedno, co si myslíte. Nechápu váš přístup. Přišla jsem za svou přítelkyní a nemůžu s ní být v tak těžkou chvíli, aniž bych znala důvod?! Omluvte mě, jdu zpátky.“… urazila se Jamie a šla zpět na pokoj. Přišla a začala se vytahovat. „Copak jste chudince koupily vy? Já ji poslala květiny, abych vyjádřila nejlépe své city.“… zeptala se Jamie, jenže nikdo jí neodpověděl. Vetřela se tedy k nim a začal mluvit na Tracy. „Lásko…to jsem já. Nedělej, že spíš. Až budeš v pohodě, vezmu tě někam a ukážu ti překvapení. Už budeme potom jen spolu a nikdo nás nikdy nerozdělí!“… řekla jí a čekala snad, že jí odpoví, jenže Tracy byla tak unavená a vyčerpaná, že tvrdě usnula. Sarah se na ní pokořeně podívala a poklepala si na čelo. „Copak jsi vážně tak blbá? Vždyť ztratila nedávno vědomí! A vůbec, kdo tě sem volal?“… zeptala se a podívala se na Andy. „myslela jsem, že je to dobrý nápad a myslela jsem, že jí třeba Tracy ráda uvidí.“… bránila se Andy. „Drž zobák, Andy. Je snad jen moje věc, jestli sem přijdu nebo ne. Nikde není psané, že zrovna já sem nesmím. Měla jsem o ní strach a nejsem povinná ti cokoliv vysvětlovat!“…vyprskla a odešla. „I kdyby byla Tracy vzhůru, věřím tomu, že by Jamie nakopla do zadní části těla takovou silou, že by se vrátila tam, odkud přišla.“… prohlásila hláškařka Andy a začala si tleskat. To ale probudilo Tracy a začala po holkách koukat s takovou radostí, že je vidí. „Zlatíčko naše, jak ti je? Měly jsme o tebe všechny takový strach!“… zeptala se Sarah. „Holky je mi fajn, je tu se mnou i Kim.“… odpověděla Tracy a usmívala se s bolestmi. Holky se na sebe nechápavě podívaly. „Kde je Kim? Je tady teď s námi?“… zeptala se bojácně Sarah. A v tom přišla do pokoje Amber. „Ano je, přece tady.“… odpověděla Tracy a šťastně ukázala na Amber. Jenže ta se zase nešťastně podívala na holky. Sharon to ale nedalo a zahnala Am do kouta. „Ona si myslí, že jste Kim a vy jí přitom necháte?“… vyčetla jí. „Poslyšte. Vážím si Tracy a nijak jí nechci ublížit. Vidím v ní sama sebe a nemohu jí prostě říct, že nejsem ta, za kterou mě má. Je šťastná a nechci jí to vzít. Je to z mé strany špatné, ale kdybych jí každý den pořád dokola opakovala pravdu, myslím, že by to mělo špatný vliv na její dočasný zdravotní stav. Takže pokud chceme, aby to celé ve zdraví přežila, vydržme tu malou lež ještě chvíli.“… odpověděla Am. „To ale přeci nedává smysl. I když po čase bude vědět pravdu, bude na tom psychicky pořád stejně s domněnkou, že jste byla předtím Kim.“… nechápala Sharon. „Ano, já vás naprosto chápu. Ale zkuste pochopit i vy mě. Dokud si bude myslet tento opak, bude její stav každým dnem lepší a lepší. Nemůžu riskovat, že jí znova ztratím!“… vysvětlila jí Amber a koukla se na Tracy. „Vy si asi neuvědomujete následky toho, co bude, až zjistí pravdu. Bude do vás zamilovaná, co vy s tím pak budete dělat dál? Budete jí lhát jako teď, nebo ji budete ignorovat?“… zeptala se ji a doufala v to, že ji kladně odpoví. „Uvědomuji, moc dobře. Je to pro mě v tuto chvíli těžké stejně tak, jako pro vás. Ignorovat jí určitě nebudu a lhát už vůbec ne.“… odpověděla ji a koukla se na hodinky. „Poslyšte, za 15 minut mi končí služba. Co kdybychom se všechny nějak sešly a promluvily si o tom v klidu někde u šálku kávy?“… zeptala se Amber a chystala se k odchodu. „Dobře, počkáme tu.“… dořekla Sharon a vrátila se mezi holky. Amber už brala za kliku, když v tom na ní zavolala zmatená Tracy. „Kim, kam jdeš? Zase mě opouštíš?“… zeptala se a měla na krajíčku. Amber se zamyslela a šla pomalu k ní. Vzala ji za ruku, na chvíli se zadívala z okna a pak zas na Tracy, která čekala na odpověď a hladila Am po paži. „Víš, Tracy. Je na čase říct ti pravdu…“… dořekla to a Sharon už jen se strachem očekávala odpověď. „Končí mi služba, víš? Půjdu tady s holkami na kafe a zítra se zas uvidíme. Ale už teď se na tebe moc těším.“… slíbila jí a políbila na čelo, jenže Tracy ji chytla za tvář a hlavu jí sesunula tak, že jí nakonec políbila na rty. Amber byla sice chvíli vyděšená, ale nakonec se nechala. Ten polibek byl tak dlouhý a tolik plný touhy. Nikdy v životě tohle Amber nezažila. Nikdy v životě ji nikdo tak ohromně nepolíbil. Tracyiny rty byly hebké a to uvádělo Am do rozpaků. Holky jen zíraly a tolik si přály, aby to vážně bylo tak, jak si celou dobu Tracy naivně myslí. Když se jejich rty rozdělily, Amber byla ještě chvíli mimo a užívala si ten krásný pocit, který už dlouho nezažila. Když otevřela oči, uviděla tvář s tak šťastným pohledem, že si tu pravdu musela nechat přeci jen pro sebe. Něco se v ní probudilo, nedokázala si to vysvětlit, ale ten pocit pro ni představoval jakési blaho na duši. Tracy pomalu zavírala oči, ale naštěstí jen únavou. „Jdu se převléct a pak se tady za vámi stavím, pokud ještě pořád souhlasíte s tou kávou.“… pronesla Am a koukla se na Sharon. „Jistě, máme toho hodně co probírat.“… odpověděla Sharon a s holkami se chystaly na chodbu čekat pak na Am.

6

Mezitím v kavárně:

„Tak se asi představíme. Já jsem Sharon, tohle je má přítelkyně Sarah a naše trhlá kamarádka Andy.“… usmála se Sharon na Amber a podala jí ruku. „Těší mě, jsem Amber.“… odvětila a objednala si kávu. „Nevím, jak začít.“… nadhodila Andy téma a vlastně vůbec netušila, co má říkat. „Asi bych se chtěla zeptat, jak je na tom vlastně Tracy.“ „Tracy utrpěla lehká zranění, co se týče zad a žeber. Ač se mi to těžce říká, na silnici válela takřka sudy. To znamená, že po čase ji budu muset vodit i na rehabilitace a různé vyšetření s rentgeny. Musíme i zjistit, zda nemá třeba nějaké žebro zlomené, pořád si ztěžuje na bolesti právě v této oblasti. Jenže to v tuto chvíli moc nedoporučuju, protože si myslím, že by měla i potíže vstát. Pak také utrpěla menší otřes mozku, to možná vysvětluje fakt, že já jsem jakási Kimberly. Samozřejmě je teď už v té nejlepší péči a nesu za ni odpovědnost já.“… odpověděla Am. „Víš Amber, podle tebe to zní, jakoby sis celou tuhle nešťastnou událost dávala za vinu, jenže tak to není. Je to náhoda, že se touto cestou střetly dvě osoby se skoro stejnou minulostí.“… řekla Sarah a usrkla ze svého koktailu. „Náhoda? Vlastně máš i tak trochu pravdu. Víš, někdy jsem ráda, že se to stalo, i když je vůči ní špatné, co teď říkám. Ale myslím to tak, že kdyby se to nestalo, nikdy bych jí nepotkala a vedla bych nudný život, jako doposud. Tracy mi do života přinesla jakési povznesení. Díky ní se necítím teď tak sama. Hlavně vím, co prožívá a tak trochu s ní i cítím, i když ona si myslí zase jiné věci.“… zesmutnila Am a dodala: „Věřím, že se to nějak časem podá a ona to pochopí.“ Andy se zamyslela a pronesla větu, za kterou by se později nejradši nejspíš neviděla: „Ty jí miluješ!“ Amber se na ní zajímavým pohledem podívala a příjemně se usmála. „Tak to jsi mě rozesmála. Takhle až moc to zase necítím. Spíš ji mám ráda jako někoho, kdo mě v nečekaný moment moc podržel.“… řekla jí Amber. „Andy, ty blázne. Kdy už konečně dospěješ? Sotva se znají a Amber není sexuálně zaměřená, jako ona.“… smála se Sharon. „Hele, viděla jsem tu pusu na vlastní oči. To nebyla jen ledajaká pusa, to už něco znamená.“… vrátila jí útok Andy. Amber se pousmála a zčervenala. Hlavu si položila do dlaně opřeného loktu o stůl a s klidným pocitem na srdci pronesla: „Pusa byla naprosto úžasná. Nečekala jsem to, ale nakonec jsem se nechala. Překvapilo mě to. Překvapil ten moment, který se zdál být nekonečný, i když trval jen několik vteřin. Bylo to pro mě něco nového a zároveň krásného.“ „Měly bychom mluvit o tom, jak to bude dál. Vím, že pravda by ji ranila, ale nemůžeme jí pořád lhát.“… nadnesla Sarah, vstala a odešla na toalety. Byla pravda, že touhle cestou se zdálo být všechno tak, jak by všechny chtěly. Nečekaně přišla do kavárny Megan, chtělo se jí pryč, když uviděla holky, ale když zahlédla Amber, drze si k nim přisedla. „Ahoj kotě, já jsem Megan.“… mrkla na Am a usmála se. Jenže Amber se zašklebila a odpověděla jí: „Nemám zájem, Megan!“ Megan se na ní podívala a uraženě odešla. „Proboha, kdo to byl?“… zeptala se Am. „Tuto odpověď si na starost vzala Andy. „To je taková místní trubka, co svádí holky na potkání. S Tracy měla aférku a ne jen jednu.“… odpověděla ji. „Koukám, že Tracy také není žádný andílek, podle toho, co slyším.“… podivila se Am. Do toho se už vložila Sarah, která se vrátila z toalet. „Žádná z nás tu není andílek. A už vůbec ne tady Andy, že?“… usmála se hlasitě a pohladila Andy na hlavě. „Pane bože, jak dlouho to budu mít ještě na talíři? Taky nikde na potkání nevyprávím, že než si potkala Sharon, chodila si se ženskou, která byla nejmíň tak 2x starší než ty!“… zasmála se Andy a byla ráda za svůj výkon. Amber nechápala, ale bavil ji ten rozhovor. „Hele holka, trochu respekt. Ta ženská byla moje máma, tak se uklidni. Proto jsi mě s ní často vídala. Jsem jedináček, tak pro mě byla máma jako kamarádka!“… vysvětlila jí Sarah a názorně jí dala jemný pohlavek. Andy bylo v ten moment trapně. Hodila na Sarah provinile smutné oči a zároveň se ušklíbla. „Holky, volá mi Tracy. Je jako malé dítě.“... usmála se Sharon. Amber se zarazila, pořád ji něco trápilo. Nedokázala si připustit, že by to bylo vážně tak, jak plácla Andy. Sharon přišla k Am a podala jí telefon. Amber se na ní podívala a telefon přiložila k uchu. „Holky, já si stejně myslím, že s tou Amber není něco v pořádku.“… prohlásila Andy. „Myslíš jako, že by se do ní fakt mohla zamilovat? Ale to je přece nemožné. Sotva se znají a Amber je jinak založená.“… podivila se Sharon. „Všechno je možné, takové věci se normálně dějí a navíc, sama říkala, že si jí váží, atd.“… řekla potichu Sarah, když v tom se Am už vrátila. „Musím jít, Tracy je smutno. Mějte se.“… řekla suše Amber a odešla. „Cože? Ona si zavolá, že jí je smutno a Am jde? Neříkejte mi, že k ní nic necítí!“… řekla Andy. „Nezapomínej, že jí má za Kim a Amber se musí prostě takhle snažit.“… řekla Sharon. „Dobře, to bych brala. Ale letí za ní jako o život. Prostě v tom něco je a to mi paní doktorka nevymluví.“… pronesla Sarah. „A teď mě omluvte, musím jít do práce. Ahoj zlato, pak ti zavolám.“… naposled řekla Sarah a odešla. Holky se v kavárně dál bavily už jen sami dvě.

Sarah po cestě ale narazila na Jamie. „Co tu pořád děláš?“… vyjela na ni Sarah. „Vím, že s Tracy je to ztracené, ale je to pro mě prostě těžké. Nedokážu být sama, chápeš?“… odpověděla jí. V tom se v Sarah probudila lítost a Jamie objala. „Jedu do práce, nechceš někam hodit?“… zeptala se jí a z kapsy vytáhla klíče od svého auta. „Jasně. Potřebuju hodit domu, když budeš tak hodná“… odpověděla. Tak nasedly a jely. Napřed měla Sarah blbý pocit z toho, že ji veze. Ale přeci je si ty dvě nikdy nic neudělaly. „Mám doma dobré víno, nezajdeš na skleničku?“… zvážnila Jamie. „Musím do práce, tak snad jindy.“… dopověděla Sarah. „To bys mě urazila. Zvu tě jen na skleničku, jako díky za odvoz, prosím.“…nabídla. Sarah se přeci jen zlomila a nakonec tedy šla. Ale jak bývá zvykem, nezůstaly jen u jedné skleničky, ale Sarah držela v ruce svojí už pátou a jazyk se jí motal. Bylo zle. Věděla, že jde pozdě do práce a nakonec si řekla, že na to kašle. Jen tak by jí nevyhodili, je pro ně velmi důležitá a těžko nahraditelná. „Co ty vlastně upřednostňuješ na holkách?“… zeptala se jí také opilá Jamie. Sarah se na ní podívala, sledovala každý její pohyb, vnímala její vůni. Pak se zarazila a chtěla odejít, ale Jamie jí chytla za ruku. Byla u ní příliš blízko, cítila horký dech jejích rtů a pomalu se ztrácela. „Musím jít, tohle je špatné.“… řekla Sarah. „Nic není špatné, pokud je to jen mezi námi.“… odpověděla Jamie a pořád se dívala na Sarah. Zvedla ruku a začala prsty přejíždět Sarah po rtech. To už ale Sarah nevydržela, Jamieinu ruku odstrčila, chytla jí za zátylek a začala jí líbat. Vzrušeně u toho vzdychala. Jamie jí chytla za boky, pevně k sobě přitiskla a vášnivě jí polibky opětovala. V objetí vydržely pomalu věčnost, když v tom Jamie zajela Sarah rukou pod triko a rozepla jí podprsenku. Mohla s ní dokonale manipulovat, takže jí odvedla do kuchyně, opřela o kuchyňskou linku a začala jí líbat po celém krku až skončila u bradavek. Poté si jí na linku posadila, hladila jí na břiše a líbala kolem pupíku. Pak se narovnala, rozepla zip u jejích kalhot a pomalu do ní pronikla. Sarah si v myšlenkách představovala Sharon a už cítila, že je to celé špatně. Snažila se Jamie od sebe odtrhnout, ale už bylo příliš pozdě. Když skončily, chytla Sarah Jamie za ruku a odtáhla ji do pokoje. Svlékla ji mezi polibkama a hodila s ní do velké postele. Otočila ji na břicho a něžně ji začala líbat na zádech. Věděla, že je to špatně, ale náramně si tu chvíli užívala. Okolí jí vůbec nezajímalo, byla vzrušená a toužebně se chystala oplatit ten krásný pocit taky Jamie. Nařídila jí, aby se postavila na všechny čtyři a lehla si pod ní. Krouživými pohyby jazykem uváděla Jamie k šílenství. Nakonec holky vedle sebe usnuly, když v tom Sarah zuřivě zvonil mobil, volala jí Sharon. Sarah hovor nebrala, potichu se oblékla a vypařila se. Nastartovala auto a uháněla domu, kde se svlékla, napustila si vanu a vytočila číslo Sharon. „Do hajlzu, kde vězíš? Vůbec ses neozvala! Trnu hrůzou, co se ti kde stalo!“… řvala na ni do telefonu Sharon. „Zlato, nezlob se. Nějak se to protáhlo a já samou únavou zapomněla. Půjdu si teď lehnout a zítra se pro tebe stavím. Miluju tě.“… hlesla a zavěsila. Nechtěla si nechat zkazit ten úžasný zážitek, který má za sebou.

7

Další den v kavárně:

„Takže naše nové místo, výměnou za bar.“…prohlásila Andy. Do kavárny vešla Sarah. „No podívejme, kdo přišel. Neozve se to, nevyzvedne mě to, kašle to prostě na mě!“… vykřikla Sharon. „Přestaň vyvádět, jako bych někde s někým byla. Sama do práce nechodíš a místo jejího hledání radši vysedáváš v kavárně!“… vrátila jí Sarah. Jenže jí pak došlo, že by radši měla ztichnout. Sharon se zarazila a smutně hlesla. „Volali mi z tvojí práce, že se ti nemůžou dovolat. Až budeš chtít být příště nenápadná, nikde nedávej nikomu cizí číslo. Ptali se mě, kde jsi a proč jsi nepřišla. Pokud tam dneska nepůjdeš a nedáš jim dobrou omluvu, můžeš si tam pak přijít pro výpovědní listinu.“ Sharon se naštvala a odešla. Andy se chytla za čelo a vydechla. Sarah za ní běžela a snažila se ze sebe dostat omluvu, ale bylo už pozdě. Sharon byla tvrdohlavá, nešlo jí jen tak něco vymluvit. Andy vyběhla ven a podívala se na Sarah. „Tak tohle se ti nějak nepovedlo.“… řekla jí a poplácala po rameni. „Jednou se jí neozvu a už z toho dělá bůhví co…“… vytočila se Sarah. „Asi skočím za Tracy, té nemůžu nic vyčíst.“… dodala a odešla. Bloudila se slunečným Miami a přemýšlela nad tím, co se odehrálo mezi ní a Jamie. Zastavila se u mostu, opřela se o zábradlí a zamyslela se. V tom viděla pár, držící se za ruce, s láskyplnými doteky se procházející. Slunce na ně svítilo a bylo vidět, že si onu romantickou chvíli oba užívají. Sarah ukápla nevědomky slza na ruku, zarazila se, vydechla a odešla. Pohled na ten pár v ní vzbuzoval lítost a vinu nad tím, co provedla. Celou tu dobu dobře věděla, že dělá chybu, ale natolik se jí to zalíbilo, že nemohla couvnout. V tu chvíli jí došlo, o co všechno může přijít, ale nevěděla, jak to vrátit tam, kde to skončilo. Celou cestu do nemocnice přemýšlela nad tím, čím by svůj hřích splatila, jenže hlavu měla plnou té osudné noci.

V nemocnici:

Sarah vešla a hned na chodbě uviděla Amber, rozhodla se tedy, že by s ní mohla probrat svůj problém, ale zároveň měla strach, že ji zradí i přes to, že ji nezná. „Ahoj Am. Ehm…Můžu s tebou mluvit?“… zeptala se a dlaněmi si otřela obličej. „Ahoj. Jasně, že ano. Jen skočím odnést tyto spisy a vrátím se hned zpět.“… řekla Amber a v rukou držela hromadu papírů. Sarah tedy čekala, než se Amber vrátí. Měla čas promyslet si, jak jí danou věc podá. „Tak jsem tu. O čem jsi chtěla mluvit?“… zeptala se Amber a čekala na odpověď. „Můžeme jít někam do ústraní? Nechci to řešit mezi lidmi tady.“… zeptala se Sarah a poškrábala se na hlavě. Amber ji chytla za rameno a odvedla kousek dál do své kanceláře. Usadila ji na židli a posadila se taky. „Ještě než začneš, mohu ti nabídnout něco k pití?“… optala se Amber. Sarah ji nechala sotva domluvit a hned na ni spustila: „Podvedla jsem Sharon!“ Amber na ni zírala jako na zjevení. Nevěděla, co na to říct, neboť v takové situaci nikdy nebyla. Po chvilce přemýšlení za sebe dostala jen pár slov: „Ach bože.“ „To je všechno?“… znervóznila Sarah a začala i nervózně poklepávat prsty o stůl. „Všechno, co mi na to řekneš?“ „Víš, ani nevím, jak se k tomu popravdě vyjádřit. Moc tě neznám a takovou situaci jsem naštěstí nikdy ani neřešila. Jak ti mohu pomoci?“… zeptala se Amber. „Já nevím, poraď mi něco. Nechci Sharon ztratit!“… dodala Sarah a čekala, že Amber celou věc vyřeší za ní. Amber přemýšlela. „Nic ve zlém, ale na tohle jsi měla myslet dříve, než jsi takovou chybu udělala. Nevím, co ti poradit. Pokud s tebou nechce mluvit, dej jí čas.“… napadlo jako jediné Amber. „Ona to ale neví. Prostě jsem měla jít včera do práce a místo toho jsem strávila noc s Tracyinou ex a zapomněla jsem se jí ozvat, což jsem jí slíbila.“… řekla ji Sarah. „Neví to? Tak to teď záleží na tobě, jestli jí řekneš pravdu nebo jí budeš lhát. Přeci jen pravda vždy vyjde ven a může tě podrazit i ten, od koho bys to nikdy nečekala. Pokud jí to řekneš, ano, bude se zlobit, ale bude si vážit tvé upřímnosti a za čas ti možná i odpustí. Pokud jí to neřekneš a budeš jí lhát, jednou se to stejně dozví a to už bude naprosto konečná.“… řekla Amber a věděla, že řekla dobrou věc. „Jasně, řeknu jí to a rozejdeme se! To nemůžu!“… odpověděla Sarah a pohupovala se na židli. „Tak to je jasné, ale pokud to vydržíš a budeš se k ní chovat mile, aby věděla, že toho lituješ, nakonec se zlomí a vrátí se. Věř mi.“… řekla Amber a vstala ze židle. „To není tak jasné. Nechci jí ulbížit.“… řekla Sarah a zvedla se taky. Amber se na ní jen podívala a chtěla jí vynadat, ale nakonec to neudělala. „Jasné to sice není, ale pokud tě miluje, vrátí se. A mimochodem, už jsi jí ublížila, jen o tom zatím neví. Musím jít, nezlob se.“… dodala Amber a společně odešly z kanceláře. Sarah jí poděkovala a mířila směrem za Tracy na pokoj. „Ahoj beruško, jak ti je?“… zeptala se Tracy a usmála se. Byla ráda, že u ní může přijít na jiné myšlenky. Tracy se usmála taky a natahovala ruku. „Pojď ke mě a obejmi mě.“… řekla potichu. „Doktor mi říkal, že tak za týden mě můžou propustit s tím, že budu ještě docházet na rehabilitace.“… řekla jí Tracy. „To je super, nám už totiž moc chybíš!“… řekla Sarah a usmála se. Opravdu jí chyběla, ale bála se. Sharon je její nejlepší kamarádka. „Holky tady včera byly, kdes byla ty?“… zeptala se Tracy pořád ji držela za ruku. Sarah měla strach odpovědět. „Byla jsem v práci, jak jinak.“… usmála se a ruku ji pustila. Bavily se ještě dlouho a v tom Sarah došlo, že se měla stavit v práci. Vystřelila z nemocnice a uháněla do práce. Jakmile přijela, šla okamžitě za Sharon a zvonila u ní doma. Sharon otevřela a čekala, co z ní vypadne. „Musíme si promuvit.“… řekla jí Sarah a drze vešla dovnitř. „Tak mluv, mám něco na práci.“… odpověděla Sharon a čekala, co jí na to řekne. Sarah byla odhodlaná jí říct pravdu, ale bála se, proto ji opět zalhala. „Včera mi volala máma, táta je na tom špatně. Chtěla jsem být sama a okolí mě nezajímalo. Vím, že jsem se ti měla ozvat, ale nechtěla jsem tě do toho zatahovat. Bylo mi hrozně smutno, odpusť.“… vydala ze sebe a snažila se Sharon obejmout. Sharon ji od sebe odsrčila, zhluboka se nadechla a řekla: „Věřím, že ti bylo smutno. Proto se ti náramně hodila chtivá náruč Jamie, co?“… řekla Sharon a čekala, jestli jí Sarah řekne pravdu. „O čem to sakra mluvíš?!“… zeptala se jí Sarah. „Jestli ti něco v našem vztahu chybělo, stačilo to říct. Copak si mě ani trochu nevážíš na to, abys mi jednoduše řekla pravdu?!“… uhodila na ní. „Nevím, kam tím míříš! Náš vztah se mi přece líbí! Miluju tě!“… řekla Sarah a rozbrečela se. „Náš vztah je u konce a teď odsud vypadni!“… řekla Sharon a strčila do ní. Sarah se jí ještě snažila obejmout, ale marně. Sharon ukázala prstem na dveře a zařvala na ni, ať okamžitě zmizí z jejího života. Sarah napadlo, že jediný, kdo jí mohl říct pravdu, byla Amber. Vydala se za ní, znala adresu. Přišla k jejím dveřím a zaklepala. Amber otevřela a pozdravila jí. Sarah jí ale dala mezi dveřmi takovou facku, že Amber upadla a rozsekla si hlavu o parapet okna. „Amber promiň, to jsem nechtěla, odvezu tě na pohotovost!“… řekla Sarah a snažila se jí zvednout. Amber se ale zvedla sama, chytla se za hlavu a ruku měla plnou krve. „Nevím, za co to bylo, ale po tobě jsem s nikým nemluvila! A teď okamžitě odejdi, nebo zavolám policii!“… řekla Amber, vystrčila Sarah ze dveří a skočila do auta. Nastartovala a ve zpětném zrcátku sledovala, jak tam pořád stojí.

8

Týden poté:

V nemocnici:

„Tak slečno Backfordová, jsem naprosto spokojen s vašimi výsledky a proto bych vás už rád přestal trápit. Pokud se na to cítíte, můžete si sbalit věci a já si jdu zatím přichystat všechny vaše papíry.“… řekla doktor šťastné Tracy a ta se okamžitě zvedla. „Děkuji. Sbalím a počkám na kamarádku, která mě vyzvedne.“… odpověděla a natáhla se nejdřív pro své oblečení. Mezitím přišla Amber a donesla Tracy její osobní věci, jako jsou šperky, apod. „Tohle jsem ti schovala a vracím ti to.“… řekla a smutně se podívala na Tracy. I když byla ráda, že je už v pořádku, stýskalo se jí už předčasně. „Děkuju Am.“… řekla Tracy a natáhla ruku pro své věci. V tom se setkaly jejich pohledy a doteky rukou. Amber se zarazila, že jí Tracy řekla pravým jménem. Koukala jí dlouze do očí a na chvíli ztratila dech. „Tak slečno, tady máte celý váš výkaz i s doporučenými rehabilitačními schůzkami. Mějte se hezky a přeji brzké uzdravení.“… vyrušil je doktor a odešel. Amber okamžitě Tracy objala a tekly jí slzy po tváři. Tracy ji taky objala, pevně. Začala ji hladit po vlasech, nepadlo ani slovo. Pak rukama sjela na záda a vtiskla ji polibek na tvář. Na chvíli se pustily. Amber se opět ztratila v jejích očích, a když už se k ní nahýbala, že jí políbí, přišla Sharon. Tracy si odkašlala a šla přivítat kamarádku. Amber se tedy cítila v tuto chvíli naprosto zbytečná, proto beze slova z pokoje odešla. „Jsem ráda, že jdeš domu. Jestli chceš, můžeš být chvíli u mě, než se úplně uzdravíš.“… řekla Sharon a objala ji. „Né to ne, nechci vám překážet. Zvládnu to, neboj.“… odpověděla Tracy. „Není žádné my. Nejsem s ní.“… řekla Sharon, posadila se na postel a vzdechla. „Jak nejste spolu? Co to tu povídáš?“… zeptala se Tracy a klekla si před Sharon. „Zlato… ona mě podvedla. A ještě mi lhala do očí.“… rozbrečela se a vzteky začala Tracy balit věci. „Kotě, pojď sem. To jsem nevěděla.“… řekla Tracy a Sharon objala. „V pohodě. Snažím se na to nemyslet. Proto bych se teď ráda o tebe starala.“… nadhodila Sharon a ohlížela se po Amber. „Kde je Amber?“… zeptala se. Tracy se taky ohlédla, ale Amber nikde. Když už měly sbaleno a chystaly se k odchodu, omluvila se Tracy a šla se ještě po ní poohlédnout. Nakonec zjistila, že jí už skončila směna a šla domu. Holky bezpečně dorazily domu. Sharon měla u dveří návštěvu v podobě Tracyiny bývalé. „Nechám vás o samotě, chtěla bych jít navštívit Am.“… řekla Tracy a odešla. Celou cestu na ní Tracy myslela, když už došla k jejímu domu, zahlédla něco, co jí ošklivě píchlo u srdce. Amber stála mezi dveřmi s nějakým mužem, objímali se a sem tam padla i nějaká ta pusa. Tracy se smutně podívala, chytla se u srdce a otočila se.

U Sharon doma:

„Přišla jsem ti vysvětlit celou tu věc, Sharon.“… řekla Jamie s hodně vyčítavým pohledem. „Dejte mi vy dvě konečně pokoj! Co na tom nechápete?“… sykla na ní Sharon. „To já jsem jí svedla, ona nechtěla. Opila jsem jí.“… řekla J. „To je opravdu dobrá omluva. Tímhle stylem končí takhle všechno. Běž a už sem nechoďte. Nemám na vás náladu!“… vyhodila jí Sharon. Jamie chtěla ještě něco říct, ale věděla, že je to zbytečné. Odcházela a ve dveřích se míjela s Tracy, kterou ani nepozdravila. „Tak co jste vyřešily?“… zeptala se Tracy. „Vůbec nic. Myslí si, že když jí sem bude posílat a omlouvat se přes ní, že se zlomím. A co ty?“… odpověděla a zároveň položila Tracy taky otázku. „Taky nic. Byla tam s nějakým chlápkem v romantické poloze, tak jsem je nechtěla rušit.“… řekla jí Tracy a posadila se na gauč. „Zlato… řekni mi. Cítíš k ní něco?“… zeptala se jí Sharon a posadila se vedle ní. Tracy se zamyslela. „Pořád mi chybí Kim, a dlouho bude. Do konce života si budu vyčítat, že jsem nešla za ní. Nemuselo by se nic z toho stát.“… Tracy se rozbrečela a Sharon bylo líto, že si na ní Tracy vzpomněla. „Zlato, takhle si to nesmíš brát. Není to tvoje vina, jasný? Myslím, že Amber je dobrá náplast na tvoji ránu. Po celou dobu jsi vypadla spokojeně.“… řekla Sharon. „Náplast? Sakra je to holka, se kterou si možná víc rozumím, ale určitě né někdo, díky komu bych ze dne na den zapomněla!!!“… rozčílila se Tracy a začala kašlat. „Tracy přestaň! Já to tak nemyslela! Snažím se ti pomoct, snažím se o to, abys přišla na jiné myšlenky díky někomu, kdo ti vkročil do života a díky komu jsi myslela na jiné věci! Přestaň si to vyčítat!“… řekla Sharon. „To, že vypadá dobře jen tak nic nezmění!“… odpověděla Tracy, zvedla se a chtěla jít ven. „Kam jdeš, Tracy?“… volala za ní. „Nevím. Někam, kde si můžu pročistit hlavu. Někam, kde budu sama.“… odvětila a odešla. Sharon se za ní chtěla rozeběhnout, ale nakonec uznala, že je to dobrý nápad. Tracy zvonil mobil, neznámé číslo, zvedla to. „Prosím?“… zeptala se. „Nemůžu na tebe přestat myslet“… ozvalo se na druhém konci. Hlas dotyčné osoby byl jemný, příjemný. Byl známý. Byl to Ambřin hlas. „Čím to je?“… zeptala se Trac a usmívala se, ráda ji zase slyšela. „Nevím, co jsi se mnou udělala…máš zvláštní kouzlo, kterým jsi mě dostala.“… svěřila se Amber a nemohla uvěřit, že to řekla. „Kouzlo? O ničem nevím.“… řekla spokojeně Tracy. „Tracy, nevím, jak to vysvětlit. Tvůj hlas…když ho slyším, ztrácím slova. Při každém pohledu do tvých očí ztrácím dech. Při každém tvém doteku umírám blahem. Při našem polibku jsem totálně znehybnila…“… řekla Amber a na chvíli bylo ticho. Tracy se zastavila, mlčela a poslouchala její krásná slova, která pro ni byla jako pohlazení po její zraněné duši. „Nevím, co na to říct. Popravdě jsem z toho teď nějak ztratila řeč já.“… usmála se Tracy a znovu se rozešla. „Každý den se sama sebe ptám, co je to za pocit, který se mi odehrává v žaludku, když jsem ve tvé přítomnosti. A jak se vůbec cítíš?“… zeptala se ji Amber. „Cítím toho hrozně moc. Bolest, smutek, radost a chtíč…co přesně máš na mysli?“… zeptala se Tracy, zastavila se u stánku a objednala si kávu. „Myslela jsem, jak se cítíš po zdravotní stránce, ale věřím, že už lépe. Cítíš chtíč? Po čempak?“… zajímala se Amber a poslouchala, kde se Tracy nachází. „Chtíč po objetí, po společnosti…chtíč jen tak po něčem, co se dá dělat ve dvou…“… řekla a upila ze své kávy. Na moment se zamyslela nad tím, co právě řekla. „Nejsem si jistá, na co narážíš, ale společnost by vážně nebyla na škodu. Pokud se mnou souhlasíš.“… řekla Am a vyšla ven z domu. Vydala se cestou k parku, kde se také nachází stánek na kávu. „Pokud myslíš společnost, kterou bys mi dělala ty, určitě bych nebyla proti.“… jen to dořekla a viděla ji před sebou. Byla sice ještě daleko, ale její krása svítila na míle daleko. Měla rozpuštěné vlasy, bílé kraťasy a červené tílko zářící na dálku. Tracy se zdál fakt, že by ji mohla mít, velmi ucházející. I když jí bylo pořád smutno a vyčítala si, že je blbost, aby po tak krátké době zase mohla někoho mít. Amber se jí líbila a to moc. Nejen vzhledově, ale i svou až moc dokonalou povahou. Čím dál tím víc přemýšlela, Amber byla pořád blíž a blíž. Honilo se jí hlavou, jak s ní bude mluvit, jak jí přivítá. Chtěla se za ní rozeběhnout, obejmout ji a dlouze políbit, jenže to nemohla. Nepatřila jí. Když v tom k ní už Amber přistoupila, usmála se, podala ji ruku, pookřála a pozdravila: „Ahoj zlatíčko, máš se?“ Zlatíčko? To bylo milé a vyhovující. Tracy to málem dostalo do kolen. Sotva se zmohla na slovo, ale nakonec ze sebe pár slov dostala. „No ahoj. Mám se…“… chtěla jí napnout a dokonale se bavila, když viděla, jak čeká. „Zkrátka…teď už se mám naprosto fajn.“ „To ráda slyším. Ale ještě radši bych znala důvod, proč se máš až teď fajn.“… usmála se Amber a mrkla na ni. „Chtěla jsem za tebou zaskočit, ale u dveří tě oblejzal nějaký chlap, radši jsem pak vypadla, abych vás nerušila.“… řekla jí Tracy a posadila se na blízkou lavičku. „To bys nerušila. Navštívil mě asi po půl roce můj bratr, byl pracovně v cizině. Vlastně je tady asi na týden a jako první mě napadlo, že vás dva musím seznámit.“… odpověděla Amber. „Promiň, teď ti to asi vyznělo jako menší žárlivá scénka…ale tak to není, fakt.“… vykoktala Tracy. „Chci, abys byla ke mně upřímná, Tracy. Zeptám se tě jen jednou a naposled, víc to řešit nebudu. Co ke mně cítíš?“… zeptala se Amber a dívala se Tracy hluboko do očí. Tracy pohledem uhnula. Pokud to nechce víc řešit, měla by jí pravdu říct hned, když pak k tomu nebude prostor. „Amber, sama nevím. Vím jen jedno, že mi nejsi lhostejná a ta krátká doba stačila k tomu, abych si vůči tobě vytvořila v podvědomí určitý vztah. Jenže moje podvědomí bylo příliš slabé na to, aby něco takového vydrželo. Řeknu ti to asi takhle. Mám tě víc než ráda.“… řekla jí a políbila na tvář. Amber byla tak zaskočená, že nevěděla, jak zareagovat. Ale jedno věděla jistě, že ji chtěla zase cítit. Chytla jí za hlavu, a aniž by to Tracy čekala, políbila ji. Srdce jí tlouklo jako o život a v tu chvíli věděla, že je do Tracy, až po uši zamilovaná. Jak se to mohlo stát? Je to vůbec možné? Dvě dívky, každá jinak založená, ale obě měly stejnou bolestivou minulost a právě ta je možná sblížila. Amber věděla, že Tracy je sukničkářka, proto si to nechala pro sebe a čekala, kdy se vyjádří sama. Mezi polibky jí ale Tracy cosi pošeptala. „Nevím, co cítím, ale hrozně se chvěju. Jsme pouze kamarádky, ale moje ruce nedokážou odolat tvému tělu. Znám tě chvíli, ale srdce mi asi brzo vyskočí z hrudi.“… dořekla a líbala ji dál. „Nic neříkej, tvoje polibky a doteky mluví za vše. Víc teď vědět nepotřebuju.“… odpověděla jí Am a měla z toho až na krajíčku. „Co se děje, ty pláčeš?“… zeptala se jí Tracy a prstem ji z oka setřela slzu. „Je to štěstím, Tracy. Že po dlouhé době zas cítím něco, co se zdálo být ve mně už dávno pohřbené.“… odpověděla. „Co je to, co cítíš?“… zeptala se jí Tracy. „Říkám, je to štěstí. Nic jiného. Štěstí, že cítím to objetí, atd.“… ale pravdu jí zatím neřekla. „Řekni, že mě nemiluješ a já odejdu a nechám tě už být.“… snažila se z ní dostat Tracy. „To nemůžu, nechci ti lhát.“… odpověděla a podívala se na ní, zajímala jí její reakce. „Nechápu…“… podivila se Trac. „Musím jít domu, za bratrem a do práce. Až na to přijdeš, zavolej. Budu se těšit.“… řekla jí a políbila. Odešla a nechala tam Tracy sedět. Tracy se rozešla někam, kde moct přemýšlet, někam, kde najde odpovědi na své otázky, někam, kde si pročistí hlavu. Do cesty jí přišla Nicol, která šla právě ze hřbitova. Měla na spěch a Tracy by si ani nevšimla, kdyby do ní nevrazila. „Jé ahoj, Nicol. Co ty tady? Myslela jsem, že jsi na Floridě.“… oslovila ji Tracy. „Ježiš ahoj. Vůbec jsem tě neviděla.“… usmála se Nicol a dodala: „Vlastně jsem tu ještě chvíli zůstala, pořád jsem se nějak nemohla vyrovnat s tou tragédií. A co ty, kam máš namířeno?“… zeptala se Nicol. V tom si Tracy opět vzpomněla na svou zesnulou lásku. „Já se s tím nemůžu vyrovnat do dnes. Myslím, že nikdy mi to nepůjde. Od té doby mi hrozně pomalu utíká čas. Pořád mám pocit, jako by se to stalo včera. Ale dobrý nápad, mohla bych se tam stavit, i když nevím, zda to zvládnu.“… odpověděla jí Tracy a čekala, že se tam vrátí s ní. „Šla bych s tebou, ale letí mi za hodinu letadlo právě na Floridu. Tracy, pro všechny je to utrpení a chápu tě. Něco pro tebe mám.“… řekla a podala jí obálku. Obálku, ve které byl dopis. „Co je to?“… zeptala se Tracy a obálku vzala do ruky, bála se to otevřít. „To jsem našla v jejím pokoji, když jí odvezli. Měla to v ruce, zrovna to asi psala. Je mi to líto.“… řekla Nicol a rozloučila se s Tracy. Tracy se skácela na kolena, v rukou držela onen dopis a představovala si, jak byl psaný, s jakou bolestí a utrpením. Pán, který šel okolo se Tracy dokonce zeptal, jestli je v pořádku, že jí vidí na kolenou na zemi. Vzal ji v podpaždí a postavil na nohy. Zeptal se jí, jestli chce vzít k doktoru, ale to nebyla třeba. Potřebovala být jen chvíli sama. Rozhodla se, že se po dlouhé době půjde podívat k sobě domu.

9

Mezitím v baru:

Don zrovna uklízel za barem před skončením své šichty, když si vzpomněl, že by mohl navštívit Tracy. Šel za Megan, chtěl se jí zeptat, kde vlastně Tracy bydlí. „Poslyš, Meg. Ty víš, kde bydlí Trac?“… zeptal se a zametal za barem. „Jo vím. Proč?“… řekla mu a sledovala, co dělá. „Chtěl bych jí vidět.“… odpověděl a odložil koště. „To nevím, jestli ona bude chtít.“… odsekla mu a chtěla odejít. „Na to jsem se tě neptal. Řekni mi adresu.“… namítl . „Ježiš a k čemu ti to bude, Done? Stejně u ní neboduješ, nejsi ženská!“… smála se Megan. „Jsi blbá, víš o tom? Nejdu za ní s tímhle záměrem, ale jen jako kamarád, který má zájem o to, jak se jí daří!“… vykřikl na ní Don a zamračil se. Už ho nebavilo, jak na tohle každý naráží. „Copak takové holky nemůžou mít mužské kamarády?“… zeptal se. „Fajn, tady to máš. Hlavně mi do ní nedělej. Beztak máš smůlu.“… smála se Megan a podala mu papírek, na kterém byla její adresa. „Nápodobně!“… řekl už s klidným hlasem a odešel z baru. Kouknul se na papírek a vydal se na adresu.

U Tracy:

Ozval se zvonek a Tracy šla otevřít. Byla příjemně překvapená, když u dveří uviděla Dona. „Ahoj Tracy. Chtěl jsem tě jen vidět, pokud ti to tedy nevadí.“… řekla jí Don a bez dovolení ji objal. To akorát Tracy ale potřebovala, takže se nechala. Chytla ho kolem krku a držela ho pevně a dlouho. „Vůbec mi to nevadí. Naopak, jsem moc ráda, že jsi přišel. Pojď dál.“… nabídla Tracy a pozvala ho dovnitř. Než přišel, jen tak seděla na své posteli a přemýšlela, co bude dál. Dopis, který dostala od Nicol nechala ležet v kuchyni na stole, neměla na něj sílu. Nechtěla být sama při jeho čtení. „Tak si představ, že jsem chtěl tvojí adresu po Megan a ta mi jí nechtěla dát. Prej mám smůlu, že tě stejně nedostanu. Tak jsem jí jako vůl vysvětloval, že jdu za tebou jako kamarád.“…řekla jí Don a usmál se. „Megan je magor. Neřeš jí. Jsem ráda, že tě vidím, věř mi.“… odpověděla Tracy a šla zalít kávy. „A co je vůbec nového?“… zeptala se Tracy. „Tak nějak všechno při starém, však to znáš. Asi jen ta aféra mezi Sarah a Jamie.“… odpověděl Don a sledoval Tracy, chyběla mu. „Jak to tam vůbec bylo? Víš to?“… zajímala se. „Každý říká něco jiného. Údajně ji Jamie měla svést, byly opilé. Prej se potkaly a Sarah Jamie nabídla odvoz domů, Jamie jí snad nalákala k sobě, kde ji pak opila. Nevím, jak to tam bylo, ale tahle verze je častější. A kdy se vůbec přijdeš ukázat? Tuhle tam byla mezi Megan a holkami scéna, Megan je už nepustila od té doby do baru.“… odpověděl jí. „Vážně? To ani nevím. A kvůli čemu?“… zeptala se Tracy a posadila se na židli. „Řeknu ti to jindy, jen to nechtěj po nikom vědět, nechci ti ublížit.“… řekl jí a chytil za ruku. Tracy se na něj podívala a usmívala se. Věděl, že když jí to řekne, raní ji. „Dobře, někdy se připomenu. Jinak do baru bych mohla zajít dneska, co ty na to?“… řekla mu. „To je skvělý nápad. Slyšel jsem, že ti začíná něco nového, co se citů týče.“… zeptal se jí a mrknul na ní. Tracy se pousmála. „Já nevím, pořád mám ránu na srdci, však to víš. Jen jsem poznala někoho, kdo mi hodně imponuje. To, co se mezi námi děje, je neuvěřitelně krásné a nedokážu si to vysvětlit.“… skoro až pošeptala Tracy, jako by to bylo tajné. „No povídej, jsem zvědavý.“… napínal se Don. „Fajn. Nezapomněla jsem na Kim a v životě nezapomenu! Ale bůh mi do cesty seslal anděla. Seslal mi do života dívku, která mě dokázala během chvíle pohladit na duši. Její minulost byla dost podobná té mojí, hodně jsme se sblížily. Je úžasná a nelituju toho, že jí mám!“… chlubila se Tracy. „Počkat, takže jste spolu?“… zeptal se zvědavý Don. „Ne nejsme, ani nevím, co bude. Párkrát k něčemu došlo, ale nevím, na čem jsem. Ona není jako já.“…řekla mu a zadívala se do prázdna. „Jestli to mám chápat, tak ona není jako ty, ale už něco bylo? A ty jsi zamilovaná?“… udeřil na ní. „Nebyl sex, jestli myslíš tohle. Prostě se jen párkrát setkaly naše rty.“… usmála se. „A jsi do ní zamilovaná nebo ne?“… ptal se neoblomně. „Zeptám se já tebe. Co je to za pocit, když někoho vidíš a rozklepou se ti kolena? Co to znamená, že když na tebe promluví, nezmůžeš se na slovo? Co se s tebou děje, když tě políbí a ty si připadáš, jako bys byl v nebi?“… zeptala se. „Tohle cítím já s tebou, jen bez toho líbání, takže v nebi nikdy nebudu. Jednoduše se tomu říká poblouzněnost.“… ušklíbl se Don. „Asi máš pravdu. Dneska jsem úplně magořila při naší schůzce. Je až nenormální, co ta holka se mnou dělá.“… řekla mu Tracy a sledovala jeho šťastný pohled. „To mě těší, Tracy. Přijď do baru dneska s ní. Domluvím s Megan párty pro tebe, na přivítanou.“…napadlo Dona. „Nevím, jestli to zvládnu., ale děkuju.“… odpověděla. „To si piš, už nastal čas. Vem si přítelkyni s sebou a uvidíš, že to bude fajn.“… řekl jí. Když po chvilce povídání Don odešel, vzala Tracy mobil a zavolala Amber. „Ahoj, to jsem já. Promiň, že pořád otravuju, ale nešla bys dneska večer se mnou do baru? Chtějí mi uspořádat párty.“… zeptala se Tracy a lehla si na postel. Zaposlouchala se do jejího hlasu a zavřela oči. „Ty mě nikdy neotravuješ, zlato! Ráda s tebou půjdu, vyzvedneš mě?“… odpověděla. Umírala při poslouchání toho krásného hlasu, vnímala každé slovo po slovu. „Tracy?“… řekla Amber po chvilce ticha. „Jsem tu, promiň. Jen jsem nějak nemohla mluvit. Jasně, kolem osmé jsem u tebe.“… řekla jí a cítila se až trapně. „Dobře, budu tě čekat. Tracy, těším se, až tě zase uvidím, každá vteřina bez tebe je jako věčnost.“… řekla jí. Tracy se usmívala se zavřenýma očima, tolik jí potřebovala u sebe. „Už je osm?“… zeptala se a smála se. „Kéž by už bylo.“… řekla Amber. „No. Budu končit, ještě chci dát vanu a pak bych se stavila.“… oznámila jí Tracy. „Dobře, budu se těšit a hlavně se mi neutop. Zatím ahoj.“…a hovor ukončila.

V 7 hodin u Amber doma už Tracy zvonila a čekala. „Ahoj, jdu brzy, snad to nevadí.“… zeptala se opatrně Tracy. „Ne, vůbec ne. Pojď dál.“… pozvala jí Amber. „Copak, že tak brzy?“... zeptala se jí. V tu chvíli Tracy nahodila neodolatelný pohled, přistoupila k Amber blíž, chytla jí pod uchem za krk a něžně, ale dlouze jí políbila. „Nemohla jsem už dál čekat, až tě zas uvidím.“… pošeptala jí do ucha. Její rty sjely po Ambřině krku, Amber začala potichu sténat. Chytla Tracy za ramena a nakonec jí odstrčila. „Tracy, tolik tě chci, ale ne teď.“… pošeptala zas ona a tiskla svoje čelo na její. Tracy jí toužebně hladila ve vlasech a přešlapovala. Byla hrozně nervózní. „Omlouvám se, moje chyba. Co si to vůbec nalhávám? Jak by holka, jako ty, mohla chtít někoho, jako jsem já?“… zeptala se Tracy a ucukla. „Taky se sama sebe ptám na dost otázek. Jak je vůbec možné, že jsem se do tebe mohla zamilovat?“… odpověděla jí Amber a v tu chvíli bylo ticho. „Co jsi to říkala?“… ptala se nechápavě zmatená Tracy. „Neřeš to, bude víc času na to, abychom to společně probraly. Nechci teď něco pokazit.“… odpověděla Amber. „Jdu se převléct, zatím se tu chovej, jako doma.“… dodala a odešla.

10

Poté v baru:

Chystala se párty pro Tracy, Megan se nakonec umoudřila a rozeslala pozvánky i holkám, které i po chvilce přišly. „Nejsme tu brzy, Meg?“… zeptala se Sharon. „To nevadí, snad každou chvíli dorazí i hlavní hrdinka.“… usmála se Megan a přivítala hosty. Sharon přišla pouze s Andy. „Zlato, už jste to nějak mezi sebou vyřešily?“… zeptala se Andy na Sarah. „Nechci to řešit. Přišla jsem se bavit a ne řešit tuhle stupidní věc.“… rozčílila se Sharon, když v tom do baru zavítala nemilá návštěva v podobě Sarah. „Do hajzlu, ona je tu taky?!“… zeptala se všech přítomných Sharon. „Taky tě ráda vidím!“… řekla jí Sarah a posadila se k baru. Po chvilce se k ní přidala i Jamie. „Ty mě snad pronásleduješ!“… řekla ji Sarah. „Kušuj, Tracy je bývalá, taky jí chci vidět.“… namítla J a poposedla si o pár židliček dál. Sharon se na ně dívala a nechápavě kroutila hlavou. „Myslíš, že v tom románku pokračují?“… zeptala se Andy Sharon. „Ježiši, drž už hubu! Běž se zeptat jich, a ne mě, sakra!“… zajekla na ní Sharon a viděla, jak přichází Tracy. Běžela za ní, těšila se na ní. „Zlatíčko, pročpak ses pak nevrátila ke mně?“… zeptala se jí a pevně objala. „Chtěla jsem být sama, snad to chápeš.“… odpověděla. „Tak tě tu vítám, Tracy. A ráda tě vidím.“… přivítala Tracy Megan a nadzvedla skleničku, kterou držela v ruce. Tracy se rozhlížela, bar jí hodně připomínal Kim. Ale byla v pohodě, chtěla si dnešek užít tak, jako nikdy. Zábava se rozjela v plném proudu, Amber se pořád držela u Tracy, daly si společný taneček a chovaly se k sobě, jako kdyby spolu byly. „Tracy, můžeš na chvíli?“… zeptala se jí Sarah. „Potřebuju tvojí pomoc.“…dodala. Šly spolu do jedné kabinky, ve které byl malý stoleček a pár židlí. „Jamie se mnou chce mluvit, už nevím, jak jí mám odpálkovat, pomoz mi!“… řekla jí Sarah a držela se jí jako klíště. Vstoupily do kabinky, kde už Jamie čekala. „No konečně. A co tu dělá tahle?“… zeptala se Jamie a ukázala na Tracy. „Tahle? Co to meleš? Ještě nedávno jsi mě tolik chtěla a dneska jsem pro tebe jen tahle?“… vytočila se Tracy. „Chtěla jsem mluvit se Sarah, tak co tu děláš ty?“… namítla. Do toho se už ale vložila Sarah: „Jamie, poslouchej. Nechci se s tebou už dál vídat, rozumíš? Já miluju Sharon, ona je důvod, proč žiju. S tebou to byla prostě chyba!“ A Tracy se přidala. „Když jsem tě nechtěla já, tak ses rozhodla zničit další vztah?“ „Ty jsi žádný vztah neměla. To, co bylo mezi tebou a Kim byla jen platonická láska. Sarah, to mě mrzí, ale myslela jsem, že od toho očekáváš víc.“… řekla jim. „Platonická? Ona mi před koncem řekla ale něco jiného, tak mlč, když o tom nic nevíš! Snažím se tu bránit kámošku a ty se do mě pustíš s tímhle? Běž do hajzlu!“… vykřikla na ní a odešla. Nechala je o samotě, ať si to vyříkají. Přišla za Donem a vzala si celou láhev vodky. „Zlato, co to děláš?“… zeptala se jí Amber. „Ty už běž taky někam!“… řekla jí a spustily se jí slzy z očí, tohle nechtěla. Amber nechápavě zírala, nakonec odešla. „Co je to s tebou? Co to zas vyvádíš?“… zeptal se Don. „Celá ta vaše akce stojí za hovno, Done! Lidi v mém okolí neberou ohledy vůbec na nic, tak se tu tiše a sama opiju!“… řekla mu, šla pro Sharon a zavedla jí do kabinky. „Tady máš bývalou s mou bývalou. Řeší svoje problémy se mnou. Mě to vůbec nezajímá, taky své problémy s nikým neřeším! Právě jsem vyhodila Amber a poslala jí někam, jen díky tomu, že tahle kráva mě vytočila na tolik, že jsem zase totálně v hajzlu! Snažila jsem se být v pohodě, v přítomnosti někoho, koho mám ráda a chci s ním být, než se objevilo něco, co není v mých zájmech! Sarah, tady máš ten svůj důvod, jí bys měla říkat takové věci, jí miluješ a jí dlužíš omluvu! Jamie, v moment, kdy jsem vešla do téhle zkurvené kabiny, jsem zapomněla, že mezi námi vůbec něco bylo! A teď mě omluvte, jdu se zničit ještě víc, než jste to udělaly sami!“… řekla jim uplakaná Tracy a zuřivě se vyhrabala ven z kabinky. „Víte co? S vámi nic řešit nebudu, jsem tu na oslavě své nejlepší kamarádky a nehodlám se tu nudit s někým, jako jste vy dvě. Sbohem.“… Řekla Sharon a odešla také. Sarah ji ale chytila za ruku. „Sharon, ani nevíš, jak mi je. Cítím se tak hrozně bez tebe, že to ani nedokážu popsat.“… řekla jí a klekla si na kolena. „Zbytek svého života chci strávit už jen s tebou, jinak to už nejde. Vezmeš si mě?“… zeptala se a v ruce držela krabičku s prstenem. Sharon neměla slov, chtělo se jí plakat. Odpověď však neznala. Sarah jí držela za ruku a pořád čekala na vyjádření. Tolik jí chtěla říct ano, ale nedokázala jí jen tak odpustit. Nakonec se po chvilce čekání rozmyslela: „Moc na mě tlačíš. Proč mi prostě nedáš na chvíli pokoj?“ „Promiň, jen si nedokážu pomoct. Dám ti času, kolik budeš chtít. I pro tuto příležitost jsem se pojistila.“… řekla Sarah a pustila jí. „Pojistila? Nějak tě nechápu…“… odvětila Sharon. „Čekala jsem, že něco takového řekneš, proto jsem se rozhodla, že si vezmu na pár dní volno v práci a pojedu za sestrou do Mallibu.“… odpověděla jí a čekala, co jí na to řekne. Doufala v to, že bude naléhat, aby nikam nejezdila. „Kolik je u tebe pár dní?“… jediné, na co se zmohla. „Měsíc, dva.“… řekla, objala ji a dala se do kroku. „No počkej, co to má znamenat? Uvědomuješ si, co mi teď děláš? Že mi prostě jen tak ublížíš, pak mi nabídneš sňatek a vzápětí jedeš pryč?“… volala na ní Sharon. „Tak mi tedy řekni, co chceš. Protože já už nevím. Tolik lituju toho, co jsem ti způsobila, tolik se snažím to napravit. Chci být s tebou, potřebuju tě, chybíš mi…miluju tě!“… řekla a pomalu šla k ní. „Chci čas, ale nechci, abys jezdila pryč. Taky tě potřebuju, ale je to pro mě ještě moc těžké. Chci tě mít zas u sebe, ale nenávidím tě za to, cos udělala!“… odpověděla. „Naprosto tě chápu, proto jedu pryč. Abys měla čas a prostor o tom přemýšlet a já tě u toho neotravovala. Kdybych tu zůstala, dolejzala bych.“… vysvětlila jí Sarah. „Dobře. To zní dobře, jen k tomu nepotřebuju měsíc, dva.“… řekla jí. „Uvidíme. Každopádně zítra ráno si hned objednám letenku a pak budeš mít ode mě pokoj.“… odpověděla, políbila jí na tvář a dodala: „Nezapomeň.“ Pustila jí a odešla. Mezitím přiopilá Tracy bloudila venku, opět na silnici. Byla to ale náhoda, když okolo jela Amber. Sesunula okénko a zařvala z auta: „To nemyslíš vážně! Mám tě znovu srazit, abych poznala, jaká doopravdy jsi?“ „Tracy jí skočila před auto, bouchla do kapoty a odpověděla jí: „Třeba mě zabij, pokud ti to pomůže!“ Amber vylezla z auta, chtěla jí dát pořádnou facku za to, co právě řekla. Ale chytla jí za ramena a poté objala. „To už by byla poslední kapka. To, že jsi mě v baru sjela, bych ještě brala. Ale to, co jsi předvedla teď je už vrchol! Co ti je?“… zeptala se jí. „Lásko, mám krušnej den. Jsem unavená, v baru se do mě všichni pouštěly krz Kim a ještě jsem tě, jak říkáš, sjela. Radši bych nebyla, to mi věř.“… odpověděla a sedla na kapotu. Amber se zarazila nad tím, že jí řekla lásko, ale byla opilá, takže jí to nějak nedráždilo. „To mě mrzí, ale moc dobrý důvod k tomu, abych tě sejmula, to není. Nasedni, odvezu tě domu, vypadáš hrozně.“… řekla a chytla jí za ruku. Tracy si jí přitáhla k sobě, chytla jí za boky a pošeptala: „Taky nevypadáš špatně. Co kdybych u tebe dneska přespala?“ „Trochu brzdi, nevíš, co říkáš. Nejsem proti, ale takovou noc si musíš pamatovat, což u tebe není možné.“… usmála se Amber a znovu se jí snažila nacpat do auta. „Kotě, já nikam nejedu, uděláme to teď hned a tady, co ty na to?“… navrhla Tracy a znovu si jí přitáhla k sobě. Amber se líbilo, jak jí Tracy říká, ale nějak nechápala poslední nabídku. „Broučku, jsi opilá. Nic tady s tebou dělat nebudu a to je moje poslední slovo. Jestli nenasedneš do toho auta, už mě nikdy neuvidíš!“… pohrozila, ale ne vážně. „Fajn, nasednu. Ale jen s tím, že u tebe přespím, jinak ne.“… odpověděla Tracy a začala jí líbat. Amber byla tak mimo, že jí u sebe doma mít prostě musela. „Tak fajn, nasedni a jedeme ke mně, když na tom tak trváš.“ Když se dohodly, byly už na cestě domu.

11

U Amber doma:

„Fajn, Tracy. Tady máš nějaké věci na spaní. Vzadu za rohem je koupelna. Tady je tvůj nocleh a ráno se uvidíme. Dobrou noc.“… řekla jí Amber a věnovala jí polibek na čelo. „Než dojdu do koupelny, budu tady ještě týden. A jak to myslíš, že se uvidíme až ráno? Kam jdeš jako ty?“… zeptala se Tracy. „Dobře, já tě opláchnu, pak tě uložím a pak se odeberu na gauč, aby moje návštěva měla kde spát.“… odpověděla a začala se potichu smát. „Ne ne, žádnej gauč. Jednou jsme manželé, tak budeme spát spolu, jinak jdu domu.“… řekla jí a motala se. „Manželé? Ježiš a od kdy? Ale tak fajn, jestli budeš v noci zvracet, shodím tě z postele, to si pamatuj.“… smála se Am a pozorovala jí, jak je úplně mimo. Potom ji odvedla do koupelny, kde jí umyla obličej. Když byla hotová, ještě jí převlékla a nakonec uložila. Lehla si vedle ní a chystala se ke spánku. Když v tom ucítila její ruku pod svou košilkou. „Tracy, spi! Ani to nezkoušej!“… vyjela na ní. „O co ti jde? Stejně by k tomu jednou došlo…“… odpověděla Tracy a nahla se k ní. „Jsi opilá, chápeš? Je mi to nepříjemné. Tak koukej spát a zítra to probereme.“… vyčetla jí Amber. „Ty mě dojímáš. Jednou mě chceš, pak zase ne. Tak já už nevím, jsem z toho debil.“… řekla jí Tracy a přestala se jí dotýkat. „Nemá cenu ti cokoliv vysvětlovat, když se ráno probudíš a budeš čumět, že jsem vedle tebe.“… řekla Amber a zavřela oči. Tracy se k ní jen přitulila a pronesla: „Dobře, už mlčím. Miluju tě.“ „Cože? To jsem jako neslyšela.“… opět na ní udeřila. „No promiň, už fakt radši budu držet hubu.“… řekla už naštvaná Tracy. „Nejde o to, žes to řekla. Jde o to, že to už nikdy neřekneš, jak tě znám. Dobře, dobrou…“… řekla Tracy a usnula. Druhý den ráno se Tracy probudila, samozřejmě si nic nepamatovala. Nevěděla, kde je, co tam dělá. Najednou zahlédla na zemi válející se Amber. Šíleně jí bolela hlava, ještě když musela přemýšlet, co se stalo. Vyskočila z postele a šla za ní k zemi. „Hej Am, vstávej. Asi jsme to včera s tím chlastem krapet přehnaly.“… řekla a začala s ní zuřivě třást. „Přestaň, jsi normální? Člověk se snaží v noci usnout a ty ráno vyšiluješ!“…zařvala Amber a vstávala. „Promiň, ale myslela jsem, že ti něco je, tak jsem dostala strach, takže asi normální nejsem.“… odpověděla. „Zlato, nezlob se. Já jen, že v noci jsi normální nebyla a já nespala. Takže po zbytek dne budu akorát tak na ránu.“… řekla Am a šla vařit kafe. „Tak fajn, lehni. Na něco jsem přišla!“… řekla jí Tracy a odešla. Amber si tedy lehla a čekala, co se bude dít. Za nedlouho se Tracy vrátila. „Tady je tvá ranní káva. To ale není všechno, ještě vydrž.“… řekla a odešla. Amber upila z šálku a přemýšlela, co zas kutí v kuchyni. V tom se vrátila, držela podnos a mířila k posteli. „Tady máš, jako omluvu, snídani až do postele. Snad se na mě přestaneš zlobit.“… dořekla a podala jí podnos. „Tak za to si zasloužíš mnohem víc, než jen to, abych na tebe byla hodná.“… odpověděla Am, chytla jí za tričko a políbila. Tracy pookřála, chtěla si k ní lehnout, ale opět jí Amber odmítla. „Chci se najíst. Mám hlad, jen to vidím.“… řekla jí Am a začala hodovat. „V pohodě. Stejně jsem na odchodu. Ozvi se, až budeš mít čas.“…řekla Tracy. „Nechoď ještě, prosím.“… prosila jí Amber a smutně se podívala. „Musím, mám dnes hodně běhání, tak se pak určitě nějak domluvíme.“… řekla jí a odešla. Napadlo jí, že běhání může spojit s návštěvou Sharon.

U Sharon doma:

„Ahojky. Jdu do města, nechceš mi dělat společnost?“… zeptala se Tracy. „Jasně, tak počkej, jen se obleču.“… odpověděla Sharon. Po chvilce vyrazily. „Co chceš vlastně dělat ve městě?“… zeptala se Sharon. „Musím se zastavit v práci, to za prvé. Pak bych chtěla jít nakupovat. Napadla mě šílená věc, abych se hodila do klidu.“… odpověděla. „Fajn, jsem ráda, že nedřepím doma. Co tě zas napadlo?“… zeptala se Sharon. „Koupím si psa. Chtěla bych fenu, jmenovala by se Kim.“… zesmutnila Tracy. „A jsi na to připravená? Pes potřebuje pozornost. A ještě k tomu to jméno.“… snažila se jí vymluvit Sharon. „Vím, zní to šíleně, ale prostě chci psa. Dám mu všechno, co bude chtít. A jméno? Je to snad moje věc, ne?“…uhodila na ní. „Jasně, nejsem proti, jen se chci ujistit. Každopádně není u mě nikdy problém jakkoliv se psem pomoct. Jaká by to měla být rasa?“… zeptala se udiveně. „Ježiš Sharon, rozhodla jsem se z minuty na minutu, na rasu fakt neberu ohledy. Pes jako pes.“… řekla Tracy. „OK, tady kousek je psí útulek, můžeme tam hned zajít.“… nabídla jí. „Můžeme, ale jen se podívat. Chci na nákupy a se psem to nejde.“… odvětila, když v tom se už blížily k útulku. Vešly dovnitř a Tracy se hned narovinu ozvala. „Dobrý den, zemřela mi přítelkyně a chci psa, který by mi pomohl myslet na jiné věci.“… řekla kolemjdoucímu chlápkovi. „Máme tu široký výběr, vyberte si.“… odpověděl suše. „Vy jste mi asi nerozuměl. Já myslela, že od toho jste tady. Když vám řeknu, co po vás chci, tak mi snad pomůžete, ne?“… urazila se Tracy. „Zlato, pojď, mrkneme se sami.“… řekla Sharon a odtáhla jí. Tak se tak procházely, ale pes, jakého chtěla, nikde neviděla. Když v tom jí padlo do oka malé štěně. „Tracy neblázni, je sice k sežrání, ale až to vyroste, bude to větší, než ty.“… navrhla Sharon. „To mi nevadí, nezáleží mi na tom, jak vypadá…ale ty oči. Jsou tak upřímné, plné bolesti a touze po lásce člověka. Beru ho!“… řekla Tracy a usmívala se na něj. Po vyřízení se vydaly z útulku a mířily na nákupy. „Počkej, říkala jsi, že ho vezmeš až pak. Do obchodu s ním nesmíš!“… řekla Sharon. „Sklapni už! Já už si to nějak zařídím. Kdy se vůbec vrátí Sarah?“… odpověděla a snažila se jí převést na jiné téma. „Nevím. Nechci se o ní bavit. Budeme řešit psa, hm?“… navrhla a začala si ho hladit. „Víš o tom, že mu musíš jít taky něco koupit?“… dodala. Tracy už kroutila očima. „No neříkej. To by mě nenapadlo.“… odpověděla Tracy. To už ale Sharon vytočilo: „Víš co? Naser si. Běž si sama nakoupit a psa si strč třeba do prdele!“… řekla, otočila se a chtěla odejít.“ „Sharon počkej, já to tak nemyslela! Chtěla jsem tě vytáhnout ven, aby sis pročistila hlavu, tak jako já. Vrať se, omlouvám se.“… zavolala na ní Tracy. Sharon se nakonec tedy vrátila, vytáhla mobil a volala Andy. Mezitím si Tracy hrála se svým štěnětem. „Andy bude za chvíli tady, pohlídá nám psa, tak můžeme v klidu nakupovat. A za to, že jsi mě urazila, mu vyberu luxusní obojek, ale koupíš ho ty.“… navrhla jí. Tracy souhlasila, po chvilce už přišla Andy a začala se rozplývat nad psem. „Ahoj. Copak, že sis koupila tohle překrásný stvoření?“… zeptala Andy Tracy. „Dobrý lék na samotu, ne?“… odpověděla. „Já myslela, že na samotu máš tu sexy doktorku.“… dodala Andy. „Nic mezi námi zatím není, ale doufám, že brzy bude.“… řekla Tracy. „Neříkej mi, žes jí ještě nezneužila.“… smála se Andy. „Nezneužila? Copak já jsem taková, že bych na prvním setkání hned s někým spala?“… smála se Tracy. „Překonáváš se, Tracy. Nepoznávám tě. Asi ti při návštěvě v nemocnici paní doktorka vyměnila mozek.“… řekla Andy a plácla jí po rameni. „Na detaily jsi ještě mladá. No nic, jdeme do krámu, tak jí hlídej, za chvíli jsme zpátky.“… řekla jí Tracy a podala jí štěně. „Jí? Vždyť je to kluk jak vyšitej.“… odpověděla Andy a začala se hlasitě smát tomu, že nepozná fenu od psa. „No do hajzlu! Ale co, hold budu mít doma chlapa.“… řekla Tracy a začala se škrábat na hlavě. „Vždyť Tracy ani chlapa nepozná, tak čemu se divíš?“… zasmála se Sharon. „Hm… jste vtipné. To řekla ta pravá, viď ty lesbo?“… mrkla na Sharon. „Hele, neurážej, jasný? Měly bysme si dneska jít někam sednout a jen tak pokecat u alkoholu.“… navrhla Sharon. „Skvělý nápad. Já osobně souhlasím…“… řekla Andy a dodala: „A Tracy, vezmi sebou tu sexy doktorku přes mozky.“… zasmála se opět hlasitě a vzala si štěně. „Fajn, můžeme se pak ještě domluvit. A určitě jí vezmu, když po ní tak jedeš.“… řekla Tracy a šťouchla do Andy. „Možná že i jo, hele.“… odpověděla Andy a nenápadně se vytrácela se psem pryč, protože věděla, že to Tracy dostane. „Ta holka je snad ještě větší magor, než bývala. Jdeme na nákupy.“… prohlásila Sharon a vyrazily. „Tak co přesně chceš nakupovat, krom toho, že musíš něco pro tvého nového klučičího miláčka?“… zeptala se Sharon a usmála se. „No, přemýšlím. Asi nějaké oblečení, potřebuju kalhoty, nějaké trička, atd. A hlavně vybavení pro Shortyho.“… řekla Tracy. „Wow, tak Shorty? Luxusní jméno, líbí se mi. Hele, myslíš, že to Andy myslela vážně s tím, že možná jede po Amber?“… zeptala se Sharon a mířily koutu s oblečením. „Nevím, je to dilina. Mám tu holku ráda a věřím tomu, že mi udělala jen naschvál, aby zjistila, jestli budu žárlit.“… odpověděla Trac. „A žárlilas?“… zeptala se. „Co říkáš na tyhle kalhoty? Jsou totálně bomba.“… řekla Tracy a v ruce držela kalhoty. „Jo, jsou dobrý. Ale na něco jsem se ptala.“… odpověděla Sharon. „Fajn. Jdu si je zkusit. Počkej tu a zatím mi najdi nějaké trička, co ti padnou do oka. Víš, jaký mám vkus.“… řekla Tracy a odešla do kabinky. Tak Sharon šla a koukala se po tričkách. Bylo jí divné, že jí Tracy nechce odpovědět. Nejdřív se chlubila a teď najednou se stydí a nechce o tom mluvit. „Zlato, pojď sem na chvíli.“… zvolala Tracy. „Jdou mi?“… zeptala se. Sharon na ní hodila svůdný pohled a mlaskla. „Tracy, kdyby tu nikdo nebyl, skočila bych po tobě!“… odpověděla se a začala se usmívat. „Tak dělej, pojď.“… smála se Tracy, věděla, že tohle by její nejlepší kamarádka nikdy neudělala. „Jsi hotová z rozchodu, už ti to leze na mozek. Potřebuješ nutně nějakou kořist na jednu noc, ale to není problém.“… řekla jí Tracy a měla strach, co jí na to řekne. „Asi máš pravdu. Není normální, že bych šla zrovna s tebou. Ale o to ty se nestarej, zvládnu to sama. Když mohla ona, můžu i já.“… odpověděla. „Jak zrovna se mnou, co je na mě špatného?“… zeptala se Tracy. „Ty to víš moc dobře. Nic na tobě špatného není, právě naopak. Každá tě chce a dostaneš vždycky, co chceš. Já jsem až moc obyčejná, ty jsi něco víc. Máš takovej ten šarm a to vnitřní kouzlo, co ty holky tak vábí.“… odpověděla. Tracy měla najednou zásek. „To mi ještě nikdy nikdo neřekl.“… řekla. „No šup, máme co dělat. Andy čeká. Vezmi si ty kalhoty, sluší ti. Jo a tady máš nějaké ty trička.“… řekla Tracy a mizela z kabinky. Za nedlouho se vydaly i do zvířecího ráje. Do toho zvonil Tracy mobil. „Do hajzlu, to je Amber. Nemůžu to teď vzít.“… řekla Tracy. „Ukaž, já to vezmu.“… řekla Sharon a vzala jí mobil. „Ahoj Am, Tracy tady není, mám jí něco vzkázat?“… zeptala se. „Ahoj. A kde je?“… zeptala se taky. „Šla někam s nějakou holkou a mobil si zapomněla u mě.“… řekla jí. „Ou, aha. No, tak jí nic neříkej. Třeba se sama ozve, pokud si vzpomene.“… řekla Am a zavěsila. „Šla jsem s nějakou holkou? Co to meleš?“… zeptala se Tracy. „Holka, neboj. Musí přece vědět, že jsi žádaná. Docela jí to ale vzalo, asi je to vážný.“… usmála Sharon. „Tohle už nikdy nedělej, jasný? Mám jí ráda a ano, žárlila jsem, když mi to Andy řekla.“… odpověděla. „Tracy, jsi v tom až po uši. Jsi zamilovaná!“… zařvala na ní Sharon. „Jo jsem! A nech mě už být!“… řekla Tracy a naštvala se. „Zlato, neurážej se hned. Je to krásný a já ti to přeju! Amber je úžasná holka.“… usmála se. „Řeknu jí to, až bude ta pravá chvíle. Děkuju, vážím si toho.“… usmála se taky, když vycházely z obchodu.

12

Večer se holky sešly v jednom klubu s venkovní zahrádkou:

„Slečny, jdu si pro doktorku. Za chvíli jsme tady.“… prohlásila Tracy, políbila svůj ukazováček s prostředníčkem a odešla. Tohle bylo její gesto, naznačovala tím, že si jde pro svůj úlovek a že určitě něco bude. Holky se začaly hlasitě smát a ukazovaly jí palec dolů. To bylo zase jejich, tím jí naznačily, že si nemyslí, že by tak rychle zabodovala. „Holky, ta servírka je docela kost.“… řekla Andy a uculila se. „Tracy mi řekla, že mi ten rozchod leze na mozek. Potřebuju sex na jednu noc a druhý den si nic nepamatovat.“… řekla Sharon. „Díky, že mě posloucháš, ale Tracy má pravdu. Podívej na ní, pořád je v pohodě, protože toho má dostatek.“… odpověděla jí Andy. „Dáte si ještě něco, slečno?“… zeptala se Andy servírka. „Och ano, ráda bych vaše číslo.“… zkusila svoje štěstí a usmála se. „Ano, hned vám ho přinesu, ale slibte mi, že určitě zavoláte.“… odpověděla jí a šla pro něj. „Cože? Andy jak to děláš?“… zeptala se Sharon a nemohla uvěřit svým očím. „Hele, už jde. Ticho!“… řekla Andy a podepřela si tvář svou dlaní, nahodila tak svůj svůdný pohled. Servírka jí podala papírek s číslem, usmála se na ní a odešla. „Asi má moc práce, že si nechce povídat.“… řekla An. „Taky je tu plno lidí, ale určitě jí někdy zavolej a pak mi řekneš!“… záviděla jí Sharon.

Mezitím u Amber: Tracy zaťukala a čekala za dveřmi. „Ahoj. Půjdeš se mnou někam?“… zeptala se Am, která právě otevřela. „A kam? Odpoledne jsi na mě neměla čas, celý den ses neozvala.“… odpověděla. „Sakra, to jsem tvoje manželka, že mě tak hlídáš? Prostě jsem si vyrazila na nákupy s holkami, vadí to? A za ten telefonát se omlouvám, nebyla pravda to, co ti Sharon říkala.“… řekla jí Tracy a dala ruce v zad. „Promiň, asi jsem si něco nalhávala.“… řekla jí a chtěla zavřít dveře. „Počkej, Am. Já… omlouvám se, že jsem nedala vědět. Ale nechci tě ztratit.“… řekla jí. „To nevadí. Jde o to, žes mi to slíbila. Nikam nejdu, promiň. Stav se jindy. Ahoj.“… řekla a zavřela dveře. Tracy pořád stála za jejími dveřmi, Amber se o ně opřela a zesmutnila. Po chvilce je opět otevřela. „Co tu ještě děláš?“… zeptala se Am. „Chybělas mi.“… odpověděla jí Tracy a měla na krajíčku, nevěděla, co se děje. „Jak je to možné? Kdybych ti chyběla, ozveš se.“… zeptala se Am. „Am, já tě miluju…“… dostala ze sebe konečně Tracy. Amber nevěřícně koukala. Byla to scéna jako z filmu. „To je všechno?“… zeptala se Amber. Tracy zakroutila jen hlavou. „Do hajzlu, měla jsem se ozvat, přiznala jsem vinu a omluvila se. Mrzí mě to. Došlo mi ale, žes mi změnila od základu život. Zachránila jsi mě před koncem a ukázala mi, že jsi nakonec měla pravdu s tím, že život jde dál. Zase jsem se zamilovala, táhne mě to k tobě už od začátku, co jsem tě poznala. Nikdy jsem nebyla taková, že bych měla city, než přišla Kim. Pak jsem jí nadobro ztratila a poznala tebe. Je to jako znovuzrození.“… řekla jí Tracy a přiblížila se k ní. Opatrně jí pohladila po tváři a okamžitě se začaly líbat. Na tenhle polibek Tracy čekala celou dobu. Věděla, že jí tentokrát dostane. Věděla, že je na to čas a ten právě nastal. Vzala jí do náruče a odnesla do ložnice. Amber byla celá bez sebe, byla rozvášněná, věděla jasně, že to chce. Tracy ji mezi polibkama rozepínala knoflíky u košile a když už byla po chvilce svlečená, vrhla se na podprsenku. Položila ji pomalu na postel a po kouskách z ní sundala i spodek. Ale to by nebylo, aby do toho něco nepřišlo. Tracy zvonil mobil, volala jí Sharon. „Do hajzlu, co ta holka zase chce?“… zeptala se nervózní Tracy, když v tom se Amber zase oblékala zpátky. Tracy to zahlídla, praštila do stolu a začala chodit po pokoji kolem dokola. Rukou se mlátila do čela a potichu klela. „Nic se neděje, máme spoustu času.“… řekla Amber a sledovala Tracyino chování. „Já absolutně nevím, na čem jsem. Chováš se ke mně, jako má přítelkyně, ale o nějakém vztahu jsem neslyšela. Tak mi řekni, co vlastně chceš.“… uhodila na ní Tracy. „Ty víš, co chci. Jsi to ty, jen nevím, co dál dělat. Nechci něco pokazit, něco unáhlit. Zatím mi to vyhovuje tak, jak to je. Víš přeci, jaká jsi, a já se nechci spálit, když už jsem v tom tak po uši. Chci v tom takhle pokračovat, časem bychom věděly, co dál.“… odpověděla. „Jak jaká jsem? Co to s tím má co společného? Já myslela, že když to tak hezky začalo, bude to tak pokračovat. Moje minulost je za mnou, dost jsem se změnila, to snad víš.“… řekla jí na to Tracy a znovu jí zvonil mobil. „Kurva co je!?!“… zeptala se. „Klid, neřvi na mě. Chtěla jsem se jen zeptat, kde jste, čekáme tu na vás.“… odpověděla Sharon. „Jé, promiň, zapomněla jsem. Jen jsem tu měla něco rozdělanýho, než jsi zavolala, teď je to v tahu. Pohoda, jste tam ještě?“… zeptala se Trac. „Omlouvám se, to jsem nechtěla. Jo jo, jsme tu. Když budeš chtít, přijďte.“… dořekla a položila to. „Proč jsi hned vytočená? Závisí na tom snad tvůj život, nebo co? Jestli máš o mě vážně takový zájem, počkej a nehroť to.“… řekla jí Amber. „Máš pravdu, počkám. Jsi prostě tak úžasná a dokonalá, že taková věc se nedá vydržet. Ale určitě nemířím tam, kam si myslíš. Půjdeš tedy se mnou za holkami?“… zeptala se. Amber souhlasila, poté se tedy vydaly ven. Už byla menší tma, Amber toho využila a chytla Tracy za ruku. Romantickou procházku si obě vychutnaly, tohle obě dlouho potřebovaly. Jenže i to se nakonec pokazilo. Naproti jim šli rodiče Amber. „Doufám, že k tomuhle máš rozumné vysvětlení, Amber.“… řekla jí máma. Amber nevěřila vlastním očím a Tracy okamžitě pustila. „Není to tak, jak to vypadá. Je to kamarádka, jdeme se bavit.“… odpověděla Amber. Vskutku to byla vlastně pravda, ale Tracy se její odpověď ani trochu nelíbila. „No skvělý! Mažu za holkama, měj se.“… řekla jí a odešla. „To jsem ráda, vylekala jsi mě.“… řekla jí máma a chytla jí za ruku, jako by jí chtěla odvést. „Co to děláš? Jdu za kamarádkami.“… zeptala se. „Myslela jsem, že půjdeš s námi. Dnes má tvůj otec narozeniny, proto jsme taky tady.“… odpověděla jí máma. Vzali Amber a odešli do nedaleké restaurace. Mezitím přišla Tracy za holkami. „Co je? Doktorka operuje nějakej mozek, že nepřišla?“… zasmála se Andy. „Né. Doktorku chytli rodiče a odvedli mi jí jako malou puberťačku pryč. Takže jsem tu opět a zas sama.“… odpověděla jí Tracy. „Slyšela jsem, že ti Sharon něco překazila, jo? Asi se nikdy nedočkáš…“… řekla Andy a zase se brutálně smála. „Zmlkni. Kdypak ty jsi naposled hřešila, že tady děláš chytrou?“… zeptala se Tracy a posadila se vedle ní. „To máš v kapse vibrátor nebo ti tak brní mobil?“… zeptala se Andy a sáhla jí na kapsu. „Nešahej! Já takový věci nepotřebuju, na rozdíl od tebe.“… smála se Trac. „Hele vy dvě, nechcete s tím už přestat? Je to ohraný a tady se to fakt nehodí.“… zařvala na ně odstrčená Sharon. „Baví nás to, tak nás nech.“… ozvala se Tracy a vytáhla z kapsy mobil. „Hezký. Píše mi Am, že jí to mrzí a že se zítra ozve. Nevím, dneska to vidím na jeden nevinnej hřích.“… řekla Tracy a mobil zase schovala. „Co blbneš? Máš úžasnou holku a chceš jí ublížit? Chceš být jako Sarah?!“… vyčetla jí Sharon. „Ehm…tak podle jejích slov jsme kamarádky. I u ní doma mi řekla, že takhle jí to zatím vyhovuje.“… řekla Tracy a v tom si uvědomila, že jí říkala o změně své minulosti. „Dobře, tak teda nic nebude. Leda že bych měla zájem o svou ruku.“… dodala a začala se smát. „Tracy ty válíš, dneska se musíme zrušit. Už teď je sranda.“… odpověděla jí Andy a objednala panáky. Zanedlouho byly holky mimo, opilé a až moc veselé. Po chvilce se i rozešly a každá šla svou cestou.

13

V restauraci:

„Amber, vím, že je ještě brzy. Ale smím se zeptat, zda-li už máš nějakého nápadníka?“… zeptala se matka. Když Amber přemýšlela, co jí odpoví, vtrhla do restaurace děsně opilá Tracy. „Ježiši, jen to ne.“… řekla potichu Amber a zírala na ní po očku. Jenže Tracy mířila k jejich stolu. „Ahoj pane a paní Amber, tak se zas vidíme. Jak je?“… zeptala se a začala se motat. „Tracy, měla bys jít. Ozvu se ti.“… řekla jí Amber a doufala, že odejde. „Co slavíte?“… zeptala se. „Slečno, vy jste neslyšela? Ihned odejděte, než se o to postarám sama!“…vyjela na ní matka Amber. „V pohodě. Jen jsem si přišla pro pusu na dobrou noc. Tak se sklidněte, madam. Nebo se naštvu.“… řekla s klidným hlasem Tracy a sápala se po Amber. „Nech toho, sakra! Nevidíš, že teď nemám čas? Jakou pusu? Jsi tak opilá, že už ani nevíš, co říkáš!“… zařvala na ní Amber. „Jo aha. A to bylo keců, jak mě miluješ! Věděla jsem, že to jsou jen samý lži! Jen aby sis nemusela vyčítat to, že jsi mě srazila! Ale něco ti řeknu, nechám toho, jak si přeješ. Ale už mi nevolej, nelez za mnou a prostě mě nech být!“… vrátila jí. „Amber, co to tady mele ta ženská!?!“… zeptala se jí matka. Amber ale nevěděla, co říct. Bála se zalhat a bála se to přiznat. „Nevím, je opilá a nehodlám jí řešit.“… řekla. „Skončila jsi. Díky, žes mi zkurvila život. Sbohem…“… odpověděla jí Tracy a odešla k baru, kde si koupila láhev tvrdého alkoholu a šla pryč. Amber věděla, že je zle. Chtěla za ní jít, ale nemohla. Na mobilu spustila falešný hovor a vyběhla ven, jako že telefonuje. „Tracy počkej! Musela jsem to před nimi hrát!“… řvala na ní, ale Tracy nereagovala. „Vrať se hezky zase dovnitř, drahá.“… přišla za ní matka a řekla. Amber tedy šla, posadila se a rozhodla se, že jim řekne pravdu. „Víte…ve skutečnosti s ní vážně něco mám. Šíleně jí miluju, ale bála jsem se vám to říct. Nebaví mě se už dál skrývat, jste moji rodiče a měli byste mě brát takovou, jaká jsem!“… vyjela na ně. „Cože? Co to plácá? A co Sean? Vždyť jsi ho milovala!“… řekla jí matka. „Ano, ale přišel někdo jiný. Málem jsem jí zabila, sblížily jsme se.“… odpověděla Amber. „To jsem rád a pokud jsi takhle šťastná, přeju ti to.“… řekl jí na to otec a ukázal na číšníka, že bude platit. „Jsi normální?! Naše dcera přeci není na holky! Taková ostuda! Už nejsi moje dcera!“… řekla jí dětinsky matka, zvedla se a odešla čekat ven. „Všechno je v háji, tati.“… rozplakala se Amber. „Není, matku to přejde, věř mi. A pokud jde o mě, na své narozeniny jsem se dozvěděl, že jsi zase šťastná a to mě velmi těší. Teď utíkej za svou láskou a buď s ní přes noc, nevypadá dobře.“… řekl jí otec, dal jí pusu na čelo a odešel taky. Okamžitě vystřelila z restaurace a rozeběhla se směrem Tracyin byt. Jenže tam Tracy nebyla, zkoušela jí volat a bylo to marné. Tracy si vypla mobil. Tak to zkoušela jejím kamarádkám, jedna nevěděla a druhá už spala. Amber se opět cítila tak bezmocná, vyčerpaná. Nevěděla si rady, tak zavolala otci, který taky okamžitě přijel. „Co se děje, dcero?“… zeptal se jí otec. „Nemůžu jí najít, tati. Vůbec nemám ponětí, kde by mohla být.“… odpověděla mu a nervózně chodila kolem dokola. „Neboj se, určitě jí najdeme. Nasedni do auta a vyrazíme jí hledat.“… řekl jí a posadili se do auta. Po dlouhém hledání se jim stejně nepodařilo jí najít. „Co když je někde zašitá? To jí z auta neuvidíme.“… strachovala se Amber. „Ani bych se nedivil, dotklo se jí to, cos o ní řekla své matce. Ona se s tím časem vyrovná, takže si klidně mohla říct pravdu.“… odpověděl jí a zaparkoval u jedné hospody. Takových hospod vyzkoušeli mnoho, ale marně. Po několika hodinách se Amber na mobilu ozvalo, že Tracy je opět dostupná, okamžitě vytočila její číslo. Hovor byl přijat, ale Tracyin hlas to nebyl. „Kde jsi???“… zeptala se a hlas se jí chvěl strachy. „To bude asi omyl.“… ozvalo se na konci druhého drátu. „Kdo je to? Kde je Trac?!“… zvýšila hlas a doufala, že je to jen vtip. „Tady nikdo takový není, pardon.“… ozvalo se znovu. „Do hajzlu, zeptám se naposled! Kde je Tracy?!“… zeptala se, když v tom jí telefon vytrhl otec z ruky. „Tak naposled vám říkám, že tady nikdo takový není!“… řekla neznámá osoba. „Poslyšte, tohle není sranda…“… řekl její otec a pokračoval: „Moje dcera je vyděšená. Dopustila se velké chyby, které teď lituje. Dám cokoliv za to, když mi řeknete, kde je Tracy. Pokud je tohle podle vás vtip, tak ne moc dobrý.“ „Dobře, mohli bychom se domluvit. Co nabízíte? A věřte tomu, že tohle vtip vážně není.“… odpověděl neznámý mužský hlas. „Tak buď si ze mě utahujete, nebo mi chcete naznačit, že jste ji unesl?“… zeptal se otec. „Správně, unesl jsem jí. Našel jsem jí sedět samotnou pod mostem, v ruce držela lahev tvrdého alkoholu. Byla to pro mě snadná kořist, vůbec se nebránila. V ničem.“… řekl a usmál se. „Vy jste jí zneužil?! Dobře, tak co mám dělat?“… začal se strachovat i otec. Amber to nemohla poslouchat, šla kousek dál a ruce měla na uších. „Nasedněte do auta a jeďte pořád po hlavní, až budete u toho starého příkopu, co teď opravují, zavolejte si pro další informace.“… dořekl a zavěsil. Starý Dressley neváhal ani na minutu, písknul na Amber a vyjeli. Začalo pršet a udělala se silná mlha. „Sakra, musím pustit dálkový světla. Amber, klepu se strachy za tvojí přítelkyni. Pokud je pravda, co jí udělal, na místě ho asi zabiju!“… řekl Fred a šlápnul na plyn. „Uber, tati. Nebo nejdřív zabiješ nás! Sotva je vidět na krok. Hele, tady to je, zastav!“… odpověděla mu. Fred vzal mobil a volal. „Jste rychlý. A vůbec, ještě jsme s nedomluvili na ceně.“… řekl mu cizí hlas. „Tak mi řekněte, co chcete!“… zeptal se otec. „No, jelikož už není v tak dobrém stavu, v jakém jsem ji našel, dám vám menší slevu. Tak řekněme 10 000dolarů.“… odpověděl mu. „Zbláznil jste se? Tolik u sebe ani nemám!“… vykřikl na něj Fred. „Nezvyšujte na mě hlas, prosím. To nevadí, beru i šeky.“… řekl a začal se smát. „Dobře, tak kam mám jet teď?“… zeptal se Fred a sáhl do přihrádky pro zbraň. „Okolo příkopu to vezměte na levou stranu, stojí tam po pár minutách stará benzínová pumpa. Jeďte tedy kolem ní, pořád rovně. Narazíte po chvilce na nově udělaný hotel. To ale není on. Vy se vydáte do hotelu, vyzvednete na recepci muže jménem Luigi S., naberete ho sebou do auta a drobný úplatek vám řekne konečnou cestu ke mně a vaší drahé Tracy. Už na vás čeká, tak si pospěšte, než jí vyprší čas. Máte na celou akci celou hodinu, pak se za ty vaše peníze můžete utopit ve vlastním žalu.“… odpověděl a zavěsil. Všude kolem byla tma a hustá mlha. „Na co máš tu zbraň?“… zeptala se Amber. „Tady se mi něco nelíbí. Něco tu nehraje.“… odpověděl jí Fred. „Já vím, je to složité, ale měli bysme vyrazit, utíká čas.“… řekla mu. „Amber, v zátiší jsem slyšel hlasy a smích. Přišlo mi to, že seděl v hospodě mezi lidmi.“… sdělil jí a začal přemýšlet. „Je možné, že tam byl. Je možné, že jde jen o dobře promyšlený plán, jak nás vystrašit. Ale jistotu nemáme nikde, tohle by Tracy neudělala.“… řekla a naznačila, aby už jel. Zastavili u domluveného hotelu. „Počkej tady, hned jsem zpět. Kdybych se nevrátil do 10minut, tady máš zbraň a ujeď!“… nakázal otec a odešel.

14

V hotelu:

„Zdravím, sháním někoho jménem Luigi S.“… řekla Fred na recepci. „Ano, moment prosím.“… odpověděl mu chlápek v uniformě a zvedl služební telefon. Během několika málo minut přišel další chlápek v saku a s kloboukem na hlavě. „Vy jste můj řidič?“… zeptal se. „Ano, to jsem já. Můžeme vyrazit?“… odpověděl Fred. Chlápek mu dal do rukou malý kufřík a vyšli ven z hotelu. „Tohle mi hlídejte, ale nekoukejte. Jste od Carla?“… zeptal se týpek. „Nevím, kdo je Carl.“… odpověděl mu Fred. Amber je sledovala z okýnka a nenápadně držela zbraň, kdyby k něčemu došlo. „Ten, co má v zajetí tu šlapku.“… řekl mu. „Och ano, jsem od něj. Prý mi řeknete, kam dál.“… řekl Fred a strachy už nevěděl, co dál. „Jasně, kde máte auto? Řeknu vám to, až budu v autě.“… odpověděl mu Luigi a vydali se k autu. „Tak my máme společnost.“… usmál se na Amber. „Vůbec na mě nečum!“… zařvala na něj Amber. „Jestli chceš tu šlapku ještě někdy vidět, tak drž hubu, ty krávo! Jestli tě to potěší, tak když jí Carl ojížděl, řvala tvoje jméno, Amber.“… smál se Luigi. „Ne, to snad ne! Proč? Proč pořád já? To nestačí, že už jsem o někoho přišla a druhý je teď na tom stejně?“… řekla Amber a začala hystericky plakat. „Tak jedem ty starej mrzáku, teď jeď rovně, jsou tam pak koleje, až je přejedeš, vydej se do levý zatáčky. Je tam chata, mělo by se v ní svítit. Jiná tam není, tak zastav u ní a čekej na další pokyny!“… zařval na Freda. „Víš Amber, my jsme zkrátka svině už od narození. Nějak si vydělat musíme. Ta holka je tvoje stará?“… zeptal se jí Luigi. Amber věděla, že jakmile bude k němu lhostejná, bude to o to horší. Měla chuť ho vyhodit z auta za jízdy. „Radši mi řekni, co bude dál.“… odpověděla mu. „Otázky tady kladu já. Ale budiž, neříkej mi to. Beztak mě to ani trochu nezajímá.“… řekl jí. Už byli na místě. Amber měla zbraň za páskem v kalhotách. „Tak pojď, ty šmejde starej!“… řekl Luigi Fredovi. Amber musela zůstat ve vnitř, a tak hlídala. Šli po kamenité cestě k chatě, Fred vystresovaný a Luigi vysmátý. „Hej Carle, máme návštěvu!“… zvolal na toho druhého. Carl přišel, podíval se na Freda a zeptal se ho: „Kde jsou peníze?“ „Napíšu šek, jestli to stačí.“… odpověděl Fred a vytahoval peněženku. „Jasně že jo, ale ten už jsi měl mít dávno připravenej!“… zařval na něj Carl a dal mu pěstí. „Luigi, než to napíše, jdu pro ní.“… pověřil ho a odešel. Tak tohle asi vážně nebyl vtip, jak si mysleli. „Tak pohni, sakra!“… vykřikl Luigi na Freda a držel mu zbraň u spánku. Amber neměla žádné informace, co se tam děje. Ten okamžik jí přišel hrozně dlouhý, měla strach o otce, i o Tracy. Obavy byly však silnější než ona, proto vystoupila z auta a vydala se tam podívat i přesto, že se bála i sama o sebe. Jenže to v tuto chvíli muselo jít stranou. „Fajn, tady je ta holka. Až mi předáš šek, vydám ti jí.“… řekl Carl. „Jak ti mám věřit?“… odpověděl Fred. „Chceš se teď dohadovat? Nevím, jestli ti to došlo, ale jde tady o život.“… řekl mu Carl a vytáhl pistoli. „Dobře, dobře. Tady ho máš.“… podal mu šek a čekal, až mu dá Tracy, aby mohli všichni konečně vypadnout. Ale místo Tracy dostal kulku do ramene. Amber zaslechla výstřel, neváhala a rozeběhla se tam. Vytáhla schovanou zbraň, nabila a schovala se mezi křoví, aby zjistila, co se děje. „Proč? Peníze jsem ti napsal, šek je platný. Tak proč tohle?“… zeptal se vyděšený Fred a klečel na zemi, držící si krvácející rameno. „Přemýšlej. Viděl jsi můj a Luigiho obličej, snadno bys podal policii náš popis. A já nehodlám jít kvůli nějakýmu magorovi do lochu!“… odpověděl Carl a namířil mu na čelo. „Počkej Carle, ještě se nám bude třeba hodit. Počkej s tím ještě chvíli.“… vykřikl Luigi a sesunul mu pistoli. Amber všechno slyšela a přes všechen chtíč jít za tátou se musela udržet. Všechno si dokumentovala na mobil a opatrně zavolala na linku 911. Naštěstí nebyla tak blízko, tak mohla mluvit zřetelně. Všechno na policii řekla a čekala na jejich příjezd, tak mezitím pozorovala, jak se situace vyvíjí. Strach jí ale začal překonávat, ale věděla, že pokud tam půjde a něco udělá, situaci tím jen zhorší. Chlapi vzali Freda do nějaké chatrče, kde byla i Tracy. Strčili ho k ní, zamkli místnost a odešli. Fred ji zahlédl mezi jakýmsi bordelem a zkusil na ní promluvit: „Tracy? Jsi to ty?“ Ale nic se neozývalo, žádná odpověď. Šel za ní, sundal z ní všechen ten bordel, nějaké papírové desky a prach. Zřejmě jí tam hodili na rychlo. „Tracy… chci ti pomoct, věř mi. Jsi v pořádku?“… mluvil na ní a byl si jistý, že je to ona. Pohnula se a podívala se na něj. Podívala se zničeným pohledem. „Kdo jste?“… zeptala se. „Jsem Ambřin otec, přeci.“… odpověděl a bylo mu divné, že si ho už nepamatuje. „Kdo je Amber?“… ptala se nechápavě a stoupla si. Jenže v zápětí si zase sedla, měla poraněný kotník. „Asi jsi ztratila paměť. Na nic se neptej, jsem přítel, tak mi, prosím, důvěřuj. Zachráníme se, neboj. Ale řekni mi, pamatuješ si něco z toho, co se ti stalo?“… zeptal se opatrně. „Moc ne. Šla jsem ven, když v tom mě přepadl nějakej týpek. Vláčel mě sem a tady mě praštil nějakou tyčí po hlavě. Pak už nic.“… odpověděla a nechápala situaci. „Počkej, něco slyším.“… řekl jí a poslouchal za dveřmi, co se děje. V tu chvíli byla v chatrči už policie, zadrželi jen Luigiho, Carlovi se podařilo jim utéct. Dva z policistů se vydali hledat Freda a Tracy. Ostatní tři šli hledat Carla a zbylí dva odváděli Luigiho do auta. Amber byla stále venku, už věděla, že vzduch je čistý, tak se rozhodla jít na místo činu. Ale v tom jí zadržel Carl. „Kampak?“… zeptal se a přiložil dlaň na její ústa. Amber se snažila vyvléct, ale marně. Naštěstí měla jednu ruku volnou, podařilo se jí vyndat zbraň z kalhot a střelit ho do nohy. Policisté slyšeli výstřel, okamžitě běželi za zvukem a Carlovo výkřikem. Carl se skácel k zemi a proklínal jí. Bez milosti nabila pistoli, namířila mezi oči a vystřelila. „Uvidíme se v pekle, ty sráči!“… dostala ze sebe, když k ní přiběhli policisté. Po tom, co jim celou situaci vysvětlila, se všichni vydali za ostatními. Mužům, kteří zůstali v chatrči a hledali ty dva, přiběhl zbytek na pomoc. „Je to divné, nemůžu je najít.“… prohlásil jeden. „Určitě tu někde musí být. Tyhle chatrče jsou stejné jako naše kdysi. Vzpomínám si, že jsme měli dole sklepení. Mělo by tam být dost místa.“… řekl druhý a okamžitě se tam vydali. Po několika minutách našli velké dveře, na kterých byl zámek. „Je tam někdo? Je tu zámek, prostřelím ho. Tak se nelekněte.“… vykřikl jeden z mužů, namířil a střelil. Vběhli dovnitř, kde už seděl Fred objímající Tracy. „Máme je. Našli jsme je.“… řekl jeden do vysílačky své hlídce. Amber se rozzářili oči štěstím, že jsou oba v pořádku a už v bezpečí. Jeden z mužů zavolal na místo i sanitku a vyvedli oba dva ven na čerstvý vzduch. „Amber, dokázala jsi to! Jsi bezvadná!“… chválil jí otec a láskyplně objal. Tracy se usmívala, když ty dva viděla ve šťastnou chvilku spolu. „Zlato, jsi v pořádku? Hrozně se omlouvám za to, co jsem řekla v té restauraci.“… řekla Amber a chtěla jí obejmout, když v tom Tracy ucukla. „Je mi líto, na tohle si budeš muset počkat. Utrpěla ztrátu paměti.“… řekl jí otec. Sanitka byla na místě, naložila zraněnou Tracy a zase odjela. Fred s Amber jeli s policisty ještě na stanici, zapsat hlášení.

Druhý den:

Celá tahle věc se samozřejmě roznesla dál. Tracy opět skončila v nemocnici, kde jí zase chodili všichni navštěvovat. Do nemocnice přišel i jeden z policistů, šel přímo k Amber, která byla na pokoji u Tracy. „Tak jak se daří?“… zeptal se. „Už je na tom líp, jako normálně, jen bez té paměti, což mě nejvíc mrzí.“… odpověděla mu Amber. „Pomohlo by vám, kdybych vás pozval na oběd?“… zeptal se. Amber se podívala na Tracy a ta kývla. „Nezlobte se, nemůžu.“… sdělila mu a sklopila hlavu. „Proč ne? Pořád sedíš jen u mě. Jde jen o oběd.“… řekla jí Tracy. „Nemůžu, chápeš? Miluju tě!“… odvětila jí a dívala se jí do očí. Něco se v Tracy probudilo. Ten pohled jí něco připomínal. „Promiň, ale vážně si nevzpomínám. Myslím, že bys měla jít. Přijdeš na jiné myšlenky.“… řekla Trac a naléhala. Amber ukápla slza, ale přeci jen vstala a domluvila se s ním na hodině.

Policista na Amber po čase naléhal, Tracy ji nutila k tomu, aby se s ním dala dohromady, když je pořád tak sama. „Tracy, nemůžu s ním být. Chci být jen s tebou, tak mě k tomu nenuť!“… řekla jí Amber a už neměla sil. „Jak chceš být se mnou, když tě prakticky ani neznám?“… odpověděla Tracy. „Věřím v to, že jednou si vzpomeneš a na ten den si počkám, třeba i léta!“… vzdechla Amber. „Nemůžeš čekat do nekonečna, máš malého syna, který potřebuje tátu. Chci, abys byla šťastná, pochop. Nechci se denně dívat na to, jak mi doma brečíš.“… řekla Tracy a objala jí. „Nebudu šťastná, dokud si nevzpomeneš! Do hajzlu, Tracy! Jsi moje spřízněná duše, jsi moje každodenní myšlenka, jsi celý můj život! Jsi moje všechno, díky tobě jsem se naučila znovu smát a radovat se z maličkostí, chápeš? Nikdy jsem nebyla taková. Jen jsi přišla ty a já už bez tebe nebudu! Nechci ztratit ještě tebe! Tolik tě miluju, že bych za tebe položila vlastní život…“… řekla Amber a rozbrečela se. „Tohle neříkej. Já ti za to nestojím. Aspoň to zkus, za to nic nedáš. Nemůžeš na mě čekat věčnost.“… odpověděla Tracy a měla výčitky. Tolik si přála, aby si vzpomněla a nemusela ji tak trápit. „Nemůžu sama sebe nutit k něčemu, co neuznám za vhodné. Ty mi nemůžeš nařizovat, co mám a nemám dělat!“… vyjela na ní a odešla. „Amber počkej!“… zvolala naposled Tracy, ale Am se už nevrátila. Tracy vstala z gauče, když chtěla jít za Amber, když v tom ji do očí padl onen doteď nepřečtený dopis, ještě od Kimberly. Vzala ho tedy do rukou, otevřela a začala číst. „Tracy… tento dopis bude to jediné, co ti po mě zůstane společně se vzpomínkami. Celý můj život se zakládal na lžích a bolesti, jediné, co mě drželo tak nějak nad vodou, jsi byla ty. Vždy tomu tak bylo, jen o tom nikdo nevěděl. I když jsem ti to nikdy neřekla, věděla jsi to, dávala jsem to najevo. Tracy, tolik jsem tě milovala… Doufám, že mi jednou odpustíš, že jsem odešla a bez rozloučení. Navždy s láskou, tvá Kim.“… Tracy nechápala a dopis odložila. Potřebovala na vzduch, hlavou se jí honily myšlenky a otázky, na které doposud neznala odpovědi. Tento svět byl pro ni neznámý a to jí zneklidňovalo, tak ji napadlo se projít na určitých místech, aby jí pomohlo si alespoň na něco vzpomenout. Prošla kolem venkovní zahrádky baru, kde vysedávají holky a zrovna tam byly. Jenže Tracy jako by je neviděla a prostě jen prošla. „Sharon, viděla jsi to? Normálně jde okolo a ignoruje nás.“… řekla Andy a zírala na ní. „Tak ztratila paměť, nesmíš se divit. I když jsme za ní byly v nemocnici, nemá ani páru, kdo jsme.“… odpověděla Sharon, zvedla se a šla pro Tracy. „Tracy? Počkej!“… volala na ni. Tracy se otočila a usmála se. „Sharon, říkám to dobře?“… zeptala se Tracy a rozpřáhla ruce. „Ano…ano, jsem Sharon. Kampak to jdeš? Sedíme támhle na zahrádce a zrovna si říkáme, že sis nás ani nevšimla.“… řekla jí Sharon a objala jí. „Promiň, já nekoukala. Popravdě řečeno, schválně se procházím, jestli se mi něco nevrátí.“… odpověděla Tracy a jak jí Sharon objímala, Tracy jí sjela rukama na zadek. „Co to, sakra… Tracy, to ne!“… vyjela po ní. „Ježiš, promiň. To jsem nechtěla… já jen, že dneska ti to sluší. Sakra, to je trapas.“… řekla Tracy a odešla radši pryč. „Počkej, kam jdeš? Nezlobím se, mě to nevadilo, jen jsem byla zaskočená.“… řvala na ní Sharon a snažila se jí zastavit. „A kam mám jako jít? Nepamatuju si na vás, sezení s vámi mi tedy nijak nepomůže. Nevadilo? Tak já si ještě sáhnu, můžu?“… řekla Tracy důležitě a zároveň se usmívala. Sharon to nechápala. Nikdy předtím se Tracy nezmínila o tom, že by měla na ní měla zálusk. Od té doby, co ztratila paměť je jako vyměněná, toho, koho milovala, nechce. „Copak, líbím se ti? Zrovna mě nechala přítelkyně po své nevěře, dlouho jsem nikoho neměla.“… zkoušela to na ní Sharon. „Ale jo, stála bys za hřích.“… odpověděla Tracy a laškovně na ní mrkla. Sharon se to líbilo. Věděla, že tak může oplatit Sarah nevěru, ale přišlo jí to divné, nikdy nad tímhle neuvažovala. Mezi jejím přemýšlením k ní ale Tracy přistoupila, chytla jí za bradu a začala líbat. V tom jí to došlo. Vždyť tohle je její nejlepší kamarádka. Sharon byla úplně mimo, a i když chtěla přestat, neměla na to sílu. Nikdy v životě nezažila něco tak spontánního. V tom je uviděla Amber. „Vidím, že teď budeš chtít kdekoho, jen ne mě. Zapomeň na mě, stejně jsem se dala dohromady na tvé přání s Jasonem.“… vyrušila je Amber. „Am, takhle to není. Jsi s ním?“… řekla Sharon a odtrhla od sebe Tracy. „Ty to nechápeš, sama mě za ním poslala. Snažila jsem se jí přesvědčit, že jí miluju. Nechce o tom ani slyšet, chce, abych byla s ním. Chápeš, jak moc to bolí? I přesto, že to tak nechci, se musím trápit! Hlavně, že ona se tu tahá s tebou, do hajzlu!“… rozbrečela se Amber a utekla. „Tracy, dělej něco. Nemůžeš to nechat takhle být!“… řekla Sharon. „Sharon, vzpomněla jsem si! Proboha, jak jsem tě mohla líbat?“… smála se Tracy. „To je skvělý, to je fakt super! A co Andy? Pojď, sedí támhle.“… odpověděla Sharon, chytla jí za ruku a odvlekla za Andy. „Jasně, trhlá Andy…vždyť tu taky znám.“… řekla Tracy a objala pevně sedící Andy. „No jéje, ty sis vzpomněla, Trac. To je skvělý! Sedni, musíme to oslavit!“… odpověděla An a zaběhla dovnitř k baru pro nějakou lahev. „Kdo byla ta žena, se kterou jsi předtím mluvila?“… zeptala se Tracy. Sharon se na ni jen smutně podívala. Když po chvilce přemýšlení ze sebe vydala: „Nevím, jak ti to vysvětlit. Vztah mezi vámi byl takový všelijaký. Ač jste spolu nebyly, měly jste se obě velmi rády. Je divné, že zrovna na ní si nevzpomínáš a na nás ano.“ „Nic mi to neříká, kdybys mi třeba jen řekla nějakou spojitost, která by mi alespoň trochu pomohla…“… řekla Tracy a začala se škrábat na hlavě. „A co doktorka, Tracy?“… zeptala se Andy, která právě přišla se dvěma lahvemi a skleničkami. Tracy se zamyslela, něco jí to říkalo. „Doktorka? Jaká doktorka?“… zeptala se. Andy se posadila, otevřela lahev vína, nalila oběma i sobě a spustila. „Víš… nedávno nás všechny zastihla bolestná tragédie, když naše kamarádka Kimberly zemřela na předávkování…“… řekla a chtěla pokračovat, když v tom ji chtěla Sharon zastavit. „Andy, ne. Přestaň!“… vyjela po ní Sharon. „Né, zlato. Nech mě domluvit. Vidím, že ani tohle jméno ti nic neříká, no dobře, ujasním to. Kimberly byla odjakživa tvoje vyvolená. Měla přítele Derecka, který ji bil. Nesnesla jsi to, chtěla jsi jí pomoct, moc jsi jí milovala. Naposled jsi jí viděla ty, když jste se pohádaly. A myslím, že ona to cítila stejně tak, jako ty. Jenže přes všechny ty problémy a bolest, už to nemohla dál snášet, tak si vzala život.“… řekla Andy. Tracy na ní zůstala civět. „To si děláš prdel!“… hlesla Tracy. „Tracy, neposlouchej to. Je to sice pravda, ale nemusíš to poslouchat.“… řekla jí Sharon a bála se reakce. „Nech jí, má právo to vědět. Chci jí jen pomoct.“… odpověděla Andy. „Fajn, tak pokračuj. Třeba si vzpomenu.“… řekla Trac a zaposlouchala se. Andy se napila a koukla na Sharon, ta si hrála s mobilem, tím chtěla dát najevo nezájem. „Dobře. Byla jsi z toho dost drsně v hajzlu, jak jinak. Vyváděla jsi různý blbosti, chtěla jsi zkrátka jít za ní. Srazilo tě auto, které řídila právě ta doktorka. Tracy, nezaobírej se tím, co bylo. Neotáčej se za svou minulostí, ale hleď dopředu. Je tu totiž někdo, kdo ti absolutně změnil život a tak napůl ses vyrovnala s tím, co se stalo.“… dokončila Andy. „To je krásný, ale vůbec nemám páru o tom, co mi tu teď vykládáš. Promiň, ale fakt mi tohle nic neříká.“… odpověděla Tracy. „Kim ti nechávala nějaký dopis, máš ho?“… zeptala se Sharon. „Jo, něco jsem četla. Ale nic.“… řekla Tracy a dopis vytáhla, měla ho u sebe od té doby, co u ní byla naposled Amber. Podala ho Sharon a ta začal číst. „Tracy, proč si nevzpomínáš na něco, co bylo nebo je pro tebe hodně důležité? Proč sis vzpomněla jen na kamarádky?“… zeptala se Sharon. „Sakra jak to mám vědět? A vůbec, dejte mi s tím už pokoj, až se mi bude chtít, vzpomenu si!“… odpověděla Tracy a praštila do stolu, její obvyklé chování.

Ještě tentýž den se opilá vydala hledat pravdu k Amber.

15

U Amber:

Tracy byla nervózní nevěděla, na co se ptát, co říkat, jak s ní mluvit. Zaklepala a čekala, co se bude dít. „Tracy, co tu děláš?“… zeptala se Am. „Chci s tebou mluvit, chci konečně přijít na to, co se stalo a kdo jsi.“… řekla Tracy a vecpala se dovniř, kde byl její přítel. „Co ty tu děláš? Přišla jsi mi něco pokazit?“… zeptal se Jason hrubým hlasem. „Ty tady už bydlíš? To je divný, že ne já. No, neboj, nemám v plánu něco kazit, jen jsem přišla na průzkum.“… odpověděla mu. „Ne, Jason tu nebydlí, jen jsme večeřeli. Jasone, neměj tak hektické otázky. Tohle je můj byt a sem může přijít kdykoli. Pojď vedle, Trac.“… řekla Amber. „Tak povídej, cos chtěla?“… zeptala se Am. „Amber, krásný jméno. No, k věci. Řekni mi, jak jsme se poznaly, od začátku až do konce.“… řekla Tracy. Amber se na ní podívala, přisedla si a začala mluvit. „Srazila jsem tě autem, smutné, ale pro mě velmi osudné. Přivezla jsem tě rychle do nemocnice, kde jsem se o tebe denně pečlivě starala. Řekla jsi mi svou smutnou minulost a já ti řekla svou. Řekla bych, že naše duše se vzájemně propojily. Ačkoli jsem si to nechtěla přiznat, ale po nějakém čase jsi se mnou začala dělat divné věci. Tak nějak jsi mě sváděla a já se do tebe bezhlavě zamilovala. Nikdy v životě bych tohle nečekala, já s holkou, ale stalo se. Začal mi nový život, zažily jsme spolu krásné chvíle, na které prostě jen tak nezapomenu. Tracy, nedokážu bez tebe být.“… odpověděla Amber, vstala a chtěla Tracy obejmout, jenže ta ji od sebe odtrhla. „Promiň, ale já si prostě nedokážu pomoct. Naprosto tě chápu, ale pro mě jsi momentálně cizí osoba.“… řekla Tracy a začala se nervózně škrábat na zátylku. „Do hajzlu! Omlouvám se, moc na tebe naléhám, moc tlačím. Jenže ty minuty bez tebe jsou neskutečně mučebné. Nemyslím na nic jiného, všechno mi tě připomíná…“… řekla Amber, byla nervózní, ale zároveň jí žralo vědomí uvnitř. To už ale Tracy nevydržela, chytla ji kolem pasu a pevně objala. Držela ji věčnost, tedy alespoň Amber to tak připadalo. Její obětí si naplno užívala, držela ji tak pevně, až se Am rozbrečela. „Promiň, měla bych už jít.“… spustila Tracy, přesto, že Amber stále držela v objetí. „Zůstaň, lásko. Zůstaň tu se mnou přes noc.“… odpověděla Amber a naléhala. „No, dobře. Ale v kuchyni sedí stále tvůj přítel.“… řekla Tracy. „Ježiši, Jason! Málem bych na něj zapomněla!“… vykřikla Amber a rozeběhla se do kuchyně. Jason tam vážně ještě seděl a čekal na ni. „To je dost, že jdeš. Na něco se tě chci zeptat.“… řekl jí Jason, vstal ze židle a poklekl před ní. Amber nevěřícně zírala. „Vím, že se neznáme natolik dlouho, abych tě o tohle mohl žádat. Ale vím, že tě znám dost dobře na to, abych věděl, že ty jsi ta, se kterou chci strávit zbytek svého života. Vezmeš si mě?“… zeptal se Jason a v ruce držel překrásný prsten. Do toho vstoupila Tracy a sledovala, co se bude dít. Amber se udělalo špatně. „Jasone, mám tě ráda, ale ne tak, jak bych měla. Proto má odpověď zní ne. Nemůžu říct ano, když moje city nejsou natolik silné. Nejen, že bych trápila tebe, ale hlavně bych ubližovala sama sobě, kdybych se k něčemu měla nutit.“… odpověděla mu. „Vlastně jsem tuhle odpověď čekal. Ale chci, abys věděla, že jsem trpělivý a počkám, kdyby sis to rozmyslela. Miluji tě.“… řekl Jason, dal jí pusu na tvář a beze slova odešel. V bytě bylo najednou ticho jako v kostele. „Mohla jsi být šťastná. Teď to třeba takhle necítíš, ale časem by se to změnilo. Nechci ti ubližovat, Am. Naopak, chci, abys byla šťastná.“… řekla jí Tracy a čekala na její reakci. Amber se dívala do země a přemýšlela, opět nastalo to trapné ticho. Přikročila k Tracy, chytla ji kolem krku a políbila. Věděla, že je to hodně unáhlené, ale nemohla si pomoct. Tracy ji chtěla od sebe odstrčit, ale tohle se jí zalíbilo. Opět jí chytla za boky a pohybovala s nimi v souladu se svými, obě byly jako na vlnách. To Tracy ještě víc rozžhavilo, pustila Amber a podívala se jí hluboce do očí. „Úplně se ztrácím.“… řekla jí a políbila. „Mi povídej. Nemůžu skoro dýchat, jak se z toho snažím polapit dech.“… odpověděla Amber a polibek jí opětovala. Nakonec jí Tracy vzala do náruče a odnesla do ložnice. Divné na tom však bylo, že do ní bez problémů trefila. Tam ji položila na postel a doslova z ní strhala oblečení. Nechala jí jen spodní prádlo a položila se na ní. Amber jí oběma dlaněmi chytla za tváře a pokračovaly v líbání. Mezitím co jedna z Tracyiných rukou se hrabala Amber ve vlasech, druhá už si to samým napětím mířila k jejímu hrudníku. Pomalu jí sundala i podprsenku, aby se dostala tam, kam chtěla. Jemnými a krouživými pohyby jí třela bradavky, na které se nakonec přidal i Tracyin chtivý jazyk. Amber byla v pokušení, na tohle ještě nikdy mezi nimi nedošlo a až teď poznala, o co celou tu dobu přicházela, a než se stačila vzpamatovat, Tracy už byla v jejích kalhotkách. Amber se rukama chytla druhého konce postele, silou zmáčkla povlečení, kterého se držela a začala bez ostychu téměř hlasitě vzdychat. Tracy se to hodně líbilo, přidala na intenzitě a začala zrychlovat. Věděla, že už se blíží konec a najednou přestala. „Ehm… copak se děje?“… zeptala se Amber a bylo jí trapně. „Říká se, že když těsně před vyvrcholením přestaneš a za nějakou chvilku začneš znovu, budeš mít delší orgasmus.“… usmála se Tracy. „Aha. No, tak fajn. Jen jsem myslela, že jsem tě dost unavila.“… odpověděla se chvějícím se hlasem Amber. „Ne, neboj. Jen se teď přemístím dolu, když jsem zas nabrala sil.“… řekla Tracy a mrkla na ní. Sotva to dořekla, nenechala Amber ani vydechnout a byla tam, kde řekla. Po úplném konci se Tracy svalila na postel a zeptala se. „Tak jaká jsem byla?“ Amber stále nemohla chytit dech, pořád nemohla uvěřit tomu, že se to vážně stalo. „Vzhledem k tomu, že jsi byla moje první, tak dokonalejší sex jsem snad ještě nikdy neměla. Vždycky to byly jen takové rychlovky, ale tohle… tohle bylo na mě moc. Moc intenzivní, moc prožité a hlavně úžasné.“… vydala ze sebe Amber, přitulila se k Tracy a během chvilky usnula. „Jo, na tebe až moc emotivní.“… usmála se Tracy a políbila jí na čelo.

Druhý den ráno:

Když se Amber probudila, zjistila, že Tracy vedle ní neleží. Běžela rychle prohledat byt, ale nikde jí nenašla. Vzala do ruky mobil a vytočila její číslo, byla nedostupná. Když v tom se ozval zvonek, tak šla ke dveřím a doufala, že je to ona. Ale nebyla, byl to Jason. „Ahoj princezno. Máš čas se mnou posnídat?“… zeptal se. Amber věděla, že jí tam Tracy jen tak nechala. Že využila jen situace, aby se jí dostala do postele. Byla naštvaná, rozhořčená. „Ano, mám čas.“… odpověděla mu. Jason jí bez váhání dlouze políbil a to už přicházela Tracy s kyticí pro Amber. „Tak takhle to je. Určitě sis myslela opak, ale jak vidím, taková jsi jen ty.“… řekla Tracy a kytici podala Jasonovi se slovy: „Tu máš, třeba jí to přesvědčí k tomu sňatku!“… dořekla a chystala se k odchodu. „Tracy počkej, není to tak, jak to vypadá!“… řvala na ní Amber. „Zlato, nech jí. Jsi přece se mnou, ne s ní.“… řekla Jason, když jí překazil cestu za Tracy. „Jasone, nejsem s nikým! Nechci být tudíž ani s tebou. Vím, že jsem ti možná ublížila, ale pokud bych v tom pokračovala, totálně se zničím! Doufám, že mi jednou odpustíš.“… řekla Amber, pustila se a odešla. Doběhla k Tracy, chytla jí zezadu za pas a snažila se jí zastavit. „On mě políbil. Myslela jsem, žes mě tam jen tak nechala a naštvalo mě to. Tracy, ani ve snu by mě nenapadlo, že mi půjdeš pro kytku.“… řekla jí. „Poslyš, tohle nikam nevede. Ve tvém životě je člověk, který to s tebou myslí vážně. Je fakt, že včerejšek se mi líbil, ale nic víc v tom není. Alespoň ne do té doby, než se mi vrátí paměť.“… řekla Tracy. „A proč tě tak naštvalo, že jsem tam byla s ním?“… zeptala se Amber, sundala si jeden prstýnek a podala jí ho. „Nenaštvalo, ale pořád meleš tu svou, jak mě miluješ a najednou tě vidím s ním. Proč mi to dáváš?“… odsekla. „Nech si ho, třeba ti to něco časem připomene. Vidím, že se jen marně snažím a pořád dokola si něco nalhávám, tak tě nechám být, dokud si nevzpomeneš.“… dořekla, objala jí a šla pryč. Tracy jí celou dobu sledovala, ten večer pro ní znamenal až moc. Něco se jí začalo přemítat v hlavě, byla to vzpomínka na Kimberly. V hlavě se jí promítal celá verze mezi ní a Kim. Musela se posadit na lavičku, kousek od ní. Chytla se za hlavu a pohupovala se nahoru a dolu. Vzala mobil a vytočila Sharonino číslo. „Ahoj Trac, copak?“… zeptala se Sharon. „Vzpomněla jsem si na Kim! Do hajzlu, tohle se mi fakt vracet nemuselo!“… řekla ubrečeným hlasem Tracy. „Pane bože, kde jsi? Hned tam jedu!“… odpověděla Sharon. „Jsem v našem parku, na lavičce, hned u toho stánku na kávu.“… dořekla Tracy a zavěsila. Vytáhla z kapsy onen osudný dopis, který nosila stále s sebou, ačkoliv by věděla proč. Během chvíle se ale ukázala už Sharon, i se Sarah, která se již vrátila z dovolené. „Tady jsi, tak povídej.“… řekla Sharon a chytla Tracy kolem ramen. „No… trochu jsem se tu chytla s Amber a hned jak odešla, se mi to vrátilo. Nechápu to, proč zrovna teď? A co tady dělá ta podělaná podrazačka?“… zeptala se Tracy. „Tak hele, klídek, holčičko. Myslíš, že já jsem podrazačka? Co jsi potom ty?“… udeřila na ní Sarah. Tracy se podívala na Sharon a jen zakroutila hlavou. „Víš, teď nevím, co přesně se stalo. Ale věř tomu, že až se mi vrátí paměť, rozbiju ti hubu! Sharon, spletla jsem se. Tuhle záležitost si radši vyřeším sama nebo se o tom budu bavit s Andy, než s touhle čubkou.“… řekla Tracy, vstala a chtěla odejít. Sarah se zvedla taky a šla za ní. „Hele, je mi jedno, jak se mnou jednáš. Udělala jsem chybu, trest jsem si odpykala. Ale to sem teď tahat nechci. Víš, jsem neskutečně šťastná, že mě Sharon vzala zpět a už jí prostě nechci ublížit. Chtěla jsem ti jen říct, že stojím za tebou, pokud se jedná o tvůj problém.“… řekla jí Sarah. „No, nevím, co na to říct. Můj problém znáš, z půlky se mi vrátila paměť, ale ne úplně celá. A pokud jde o tebe a Sharon, přeju vám to. Vím, jak moc se trápila. Ale jestli jí ještě jednou ublížíš, budu nucená ti něco udělat.“… udeřila na ní Tracy a odešla. Sarah se tady vydala zpět za Sharon a probíraly Tracyin problém. „Tracy by měla zajít na kontrolu, když už si na něco vzpomněla. Myslím, že by měla i začít chodit k nějakému psychiatrovi.“… namítla Sarah. „Co tím chceš říct? Tracy přeci není blázen, jen je toho na ní moc. Uznávám, že by potřebovala pomoc, ale naší pomoc.“… řekla jí na to Sharon, chytla jí za ruku a kráčely spolu domů. Cestou narazily ale na Jamie a to byl vážný problém. „Ahojky Sarah, už ses vrátila? To ráda vidím.“… řekla Jamie a mrkla na ní. „To už přeháníš, krávo! Běž si po svém, tady se už nechytáš!“… zařvala na ní Sharon a táhla Sarah za ruku. „Ale no tak, Sharon. Vážně si myslíš, že to mezi námi skončilo? Nebuď tak naivní a pust ji, ať se sama rozhodne, pro co chce.“… odpověděla jí Jamie. Sarah se už do toho vložila sama. „Tak koukni, Jamie. To, co se mezi námi stalo, byl omyl. Nechci, aby se to opakovalo. Chci být se Sharon.“… řekla jí Sarah a čekala netrpělivě na její reakci. Jamie se na ní jen podívala a poté odešla. „No vidíš, jak jsem ji odpálkovala.“… usmála se Sarah. „Co myslela tím, že to mezi vámi pořád pokračuje?“…zeptala se Sharon a zastavila se. „Zlato, no tak. Včera jsem se vrátila, jak bych s ní mohla něco mít, když jsem byla celou noc s tebou?“… řekla, chytla jí za ruce a pokračovala. „Sharon, lásko. Dneska večer si nic neplánuj. Hodně jsem o nás přemýšlela a výsledek ti chci říct právě dnes večer. Rezervovala jsem stůl v restauraci, kde jsme se seznámily.“… řekla jí a sledovala nadšení v jejích, lesknoucích se očích. „Zní to krásně. Budu doma, tak mě vyzvedni, až budeš připravená. Už teď se těším.“… odpověděla Sharon a šly dál.

Tracy přišla domů, svlékla sako a posadila na svůj oblíbený gauč. Na malý moment se zamyslela a potichu vydechla. Vytáhla z kapsy zmuchlaný dopis a začala číst. Neznala důvod, proč ho četla pořád dokola. Ale měla tak pocit, že je Kimberly pořád s ní. Při každém jejím řádku Tracy ukápla jedna slza. Když ho dočetla, složila ho a na chvíli se zadívala do prázdna. Pak vstala, šla na balkon, vyndala z kapsy zapalovač a namířila ho směrem k dopisu. Když v tom na ní zpod balkonu kdosi zvolal. „Proč to chceš udělat? Jako jediné ti zůstalo na mou památku.“… řekl neznámý hlas. Tracy se zarazila a dívala se dolů, jenže nikoho tam neviděla. Koukala se po celém bytě, ale nikde nic. „No kurva, mám snad halucinace?“… zeptala se sama sebe. „Nespaluj ten dopis, můžeš ho přeci schovat, pokud utíkáš před bolestí.“… ozval se znovu neznámy hlas. „Počkat. Tenhle hlas znám. Sakra, to není možný, to přeci není možný…“… povídala si sama se sebou a nechápala, co se děje. Najednou nastalo trapné ticho a Tracy popadla mobil. Vytočila Ambřino číslo. „Ahoj, copak?“… zeptala se Amber. „Amber, hele… mám problém. Mám takový pocit, že jsem slyšela Kimberlyn hlas. Normálně na mě mluvila, když jsem chtěla spálit ten dopis.“… odpověděla Tracy a smála se sama sobě. „Ty jsis vzpomněla?“… zeptala se Amber. „Jo, no jo. Ale zajímavé na tom je, že jen na ní.“… odpověděla Tracy. Bylo ticho. „Amber, jsi tam?“… zeptala se Tracy. „Ano, jsem. Jen jsem přemýšlela. Ano, je to zajímavé. Jinak tě chápu, chybí ti, proto se ti zdá, že s tebou mluví.“… odpověděla Amber. „Myslíš, že jsem blázen?!“… namítla. „Ne, to si nemyslím. Tracy, budu muset končit, mám práci.“… řekla jí Amber. „Počkat, počkat. Ty chceš zavěsit? Mě? Nechápu…“… řekla Tracy. „Nezlob se, jen mám spoustu příprav na svatbu. Jakmile budu mít čas, ozvu se ti. Počítám tak koncem příštího týdne.“… odpověděla Amber se smutným hlasem. „Cože? Ty se nakonec vdáš? Kdy máte termín?“… zeptala se Tracy. „Jelikož to chci mít co nejdříve za sebou, tak právě příští týden v pátek. Bradley si Jasona natolik zamiloval, že chce, abychom se k němu i přestěhovali.“… řekla Amber a rozbrečela se. „Super, přeju ti to! Pokud budete manželé, je jasné, že spolu budete bydlet. To je prostě skvělá zpráva!“… radovala se Tracy, když v tom po několika vteřinách Amber hovor zavěsila. Tracy neváhala ani na minutu a zavolala ji zpět. „Co chceš, Tracy? Amber ti snad řekla, že nemá čas, tak běž pálit ten svůj kus papíru a neotravuj!“… řekl Jason a zavěsil jí také. „To si ze mě snad dělají prdel!“… řekla si Tracy, oblékla sako a vyrazila k ní domů.

16

U Amber:

Tracy dlouze zazvonila a nahodila uražený výraz. V tom se otevřely dveře. „Co tu, sakra, ještě chceš?“… zeptal se Jason naštvaně. „Poslyš, ty kreténe. Takový týpky já znám, co jí čeká v budoucnu? Budeš jí bít, hm? Nedělám nic, co by ohrozilo váš vztah, tak si tady na mě neotvírej hubu a pusť mě dovnitř!“… urazila se Tracy a byla vypěněná. Vtrhla bez pozvání dovnitř a šla za Amber. „Kurva, přeju ti do telefonu štěstí a bezdůvodně mi to zavěsíš? To se dělá?“… zeptala se. „Prosím, Tracy, odejdi.“… odpověděla jí Amber a nemohla polapit dech, jaký měla záchvat breku. „Co to povídáš? Proč?“… zeptala se Tracy. Přišel Jason, chytil ji za ruku a vyvedl ven. „To ti patří. Tady nemáš, co dělat.“… řekl a zavřel dveře. Tracy vůbec nechápala, co se děje. Ale neměla už na to sílu, tak šla do baru. „Ahoj, zlato. Pojď k nám.“… zvolala Sarah. „Čau holky. Hej, číšníku, hoď mi sem tři flašky vodky. Kurva, mám takový nervy.“… zvolala Tracy a vzala Sharon panáka. „No tak, pomalu. Co se stalo? A na co chceš tři flašky?“… zeptala se Sharon. „Amber se vdává, její přítel mě vyhodil z jejího bytu a ona sama požádala, abych odešla. Co to znamená? Řekla jsem jí, jak jí to přeju a ona mi zavěsila hovor!“… odpověděla Tracy a brala číšníkovi lahve z rukou. Jednu z nich otevřela a začala z ní pít. „Tracy klid! Já jí jdu zavolat a zeptám se jí, co se děje. Ty tu počkej, než se vrátím.“… řekla Sharon a odešla stranou. „Tracy, smím ti něco říct?“… zeptala se Sarah. „Jasně, do toho.“… odpověděla. „Dnes chci Sharon požádat o ruku. Co na to říkáš?“… řekla jí Sarah. „Wow! Co na to říkám? Že tě miluju! To je skvělý, mám z vás radost!“… zvolala Tracy a objala jí. V tom přišla Sharon. „Tak jak jsi pochodila, beruško?“… zeptala se Sarah. Sharon se podívala na Tracy a přisedla ke stolu. „Víš, Tracy… Amber mi říkala, že si už nevěděla rady, co s tebou. Ráda by počkala, až se z toho dostaneš, ale sama jsi na ní tlačila. Proto se tak rozhodla.“… poinformovala jí Sharon. „Nechápu. Mě nejde o to, že si ho bere. Jde mi o tom, proč mě vyhodila.“… namítla Tracy. „No, to sice nevím. Ale jistě to bylo kvůli tomu, že jí to přeješ. Tracy, probuď se! Nesmíš jí tohle dovolit, nesmí se za něj provdat. Dej tomu čas, věřím, že si vzpomeneš. Vždyť jsi jí tolik milovala. Jak s tím pak budeš žít, když budeš vědět, žes jí sama dohnala k tomu, aby s tebou nakonec nebyla?“… řekla jí Sharon a dívala se jí do očí. „Já nevím, prostě nevím. Ano, mám jí ráda, líbí se mi. Ale zatím nic necítím, zatím se mi tohle nevrátilo. Asi je to jako na etapy. Nejdřív ses mi vrátila ty, pak Kimberly a takhle to určitě půjde postupně dál. Chápej, teď mám v hlavě jen Kim a bolí to, i když je to možná už dlouho.“… odpověděla Tracy. „Hele, Trac. My jdeme. Pojď s námi, něco mě napadlo.“… řekla Sarah a zvedla se. Zvedly se i ostatní. Šly kolem místa, kde Amber Tracy srazila. „Tak, jsme tu. Buď tady a my ti sem pošleme Amber. Třeba ti to pomůže. Pokud ne, netlač na to a nechej to osudu. Když tak si jen povídejte. Kdyby náhodou, zavolej.“… řekla Sarah a odešla se Sharon. Tak Tracy nezbývalo nic jiného, než jen čekat. Sedla si na obrubník chodníku a napila se z flašky. Sledovala jedoucí auta a snažila se si něco málo vybavit. Takhle seděla nehybně asi dvacet minut, když už jela Amber. Když jí Tracy zahlédla, stoupla si do silnice. Amber šlápla na brzdy, ale nestačila. Okamžitě vystoupila z auta a běžela za Tracy. „Tracy! Slyšíš mě? Prosím!“… křičela na ní. „Jo… neřvi tak.“… odpověděla Tracy a smála se. „Co blbneš, sakra! Víš vůbec, jak mi je?! Je ti něco?“… zahrnovala jí otázkami a snažila se jí zvednout. „Zkoušela jsem si vzpomenout. Nechci tě tolik trápit. Neboj, jen mě nech ležet.“… řekla jí Tracy a usmívala se na ní. „Pane bože, ale proč zrovna takhle? Nepřežila bych, kdyby se ti něco stalo!“… vyjela na ní. „Tady jsme se přece poznaly, ne? Nejanči, jsem v pohodě. Jen asi budu potřebovat zašít.“… řekla Tracy a posadila se. Amber se jí podívala na zakrvácenou ruku a okamžitě jí zvedla. „Pojedeme, to zvládnu sama a doma.“... odpověděla Amber a naložila jí do auta. „Nechci jet k tobě domů, nemusím vidět toho tvého magora.“… řekla Tracy. „Neboj, není tam. Pohádali jsme se. Můžeš u mě přespat, pokud chceš.“… navrhla Amber.

Doma u Amber:

Tracy seděla na židli a sledovala Amber, jak jí zašívá ruku. Sledovala jí a říkala si, jak si na tak krásnou holku nedokáže vzpomenout. „Tak a je to, ještě ti donesu led a budeš si to chvíli ledovat. Já si půjdu dát sprchu.“… navrhla Amber a šla pro led. Když se vrátila, Tracy tam ale nebyla. Vydala se jí hledat, až jí našla v koupelně. „Dělám ti relaxační koupel, je to můj zaručený recept.“… usmála se Tracy. „Máš si ledovat ruku, máš na ní přes dvacet stehů.“… odvětila Amber. „Už mlč a svlékni se.“… nakázala Tracy. „No, asi nemá smysl tě požádat o společnost, co?“… zeptala se Amber a svlékla si tílko. „No, ne že bych nechtěla, ale nebudu kazit ničí vztah, jen proto, že mám chutě…“… odpověděla Tracy a dívala se na ní. „Takhle jsi to chtěla ty, tvůj problém, že teď nedokážeš udržet své chutě.“… řekla Am a pomalu si svlékla i ryfle. „Nesváděj to, prosím, pořád na mě. Kdybych nedokázala zkrotit své chutě, už se spolu válíme na zemi.“… odpověděla Tracy a raději se otočila, když se Amber chystala svléknout i spodní prádlo. „Copak? Ještě nedávno jsi nade mnou slintala a teď se otáčíš?“… smála se Amber a užívala si to. To už ale Tracy vyburcovalo. „Jsi zasnoubená, za několik dní se vdáváš. I přesto, že bych teď neskutečně hřešila, se musím držet, protože ti nechci něco pokazit. Pochop.“… řekla Tracy a vzala za kliku, chtěla odejít z koupelny, aby nemusela poslouchat pořád dokola, jak bez ní Amber nemůže být. „To je dobře, taky nechci nic pokazit, nechci Jasonovi ublížit. Věřím tomu, že mě udělá šťastnou. Díky za koupel, Tracy a běž si zatím ledovat tu ruku.“… řekla Am a v Tracy se něco zlomilo. „Takže už to bereš takhle?“… zeptala se Tracy. „A jak jinak? Vtírat se ti, nemá smysl. Radši budu s někým, kdo o mě vážně stojí. Časem i u mě přeskočí ta jiskra.“… usmála se schválně Amber a netrpělivě čekala, co na to Tracy řekne. „To ráda slyším, přeju ti to.“… řekla jen a opět vzala za kliku, tohle ji zamrzelo. „To jsi hodná, taky ti přeju v životě jen to nejlepší.“… hlesla smutně Amber a ponořila se do vany plné bublinek. Když to dořekla, Tracy uraženě odešla. Po několika minutách Amber koupelnu také opustila a šla za ní, ale Tracy nikde. Přišlo jí blbé se neustále vnucovat, tak jí nechala být. Věřila, že přijde den, kdy si vzpomene i na ní. Bylo to momentálně to nejdůležitější v jejím životě.

Mezitím Sharon a Sarah v restauraci:

„Tak povídej, proč jsi mě sem vzala?“… zeptala se Sharon. Jejich pohledy byly jako za starých časů. Jako když se právě poznaly. Sharon byla tak šťastná, že byla schopná odpustit jí nevěru, že byla schopná jí začít znovu věřit. Sarah se usmála a přistoupila k ní. Poklekla na kolena, zadívala se jí hluboce do očí a chytila ji za ruku. Ostatní hosté sledovali tu romantickou chvíli. „Lásko…v životě jsem udělala mnoho chyb, mnoho špatných rozhodnutí. Ale i když to bude znít divně, ta poslední mě sice stála málem ztrátu tebe, ale taky mi otevřela oči. Už jsem skoro zapomněla, jak úžasná jsi holka a to byla ta největší chyba v mém životě. Nikdy jsem se nechovala podle tvých představ, ale teď mi můžeš dovolit to napravit. Lehce se to říká, ale pro mě ještě snadnější bude, to konat. Pokud chceš být znovu šťastná, ptám se tě. Vezmeš si mě?“… řekla a hleděla jí upřímně do očí. Sharon to nevydržela, okamžitě se rozbrečela a vstala. „Říkat, že jsem ráda za tu chybu, je blbost. Ale jsem ráda za to, že i potom, co jsem tě dokola odmítala, jsi o nás nadále přemýšlela. Dostala jsi mě a to doslova. Moje odpověď proto zní ano.“… dořekla a objala jí. Jejich obětí trvalo věčnost, hosté začali tleskat, jejich vyznání nemělo obdob a bylo tak upřímné.