Za všechno můžou hvězdy
Napsala: Hanka
"Platí teda dneska to stanování, Ash?"
"Jasně," usměju se na Spencer, "chceš přece vidět ty hvězdy a souhvězdí."
"Ok, tak večer u nás. Ne, že zapomeneš."
Zdá se mi to, nebo na mě mrkla? Ach jo, neměla bych žádný stanování riskovat. Proč se zas jen trápit, že sice mám Spencer strašně ráda, ale nesmím se jí ani dotknout, nesmím jí nic říct.. Nechci ji vystrašit. Ale zase na druhou stranu, pořád se navzájem popichujeme, padlo už hodně odvážnejch narážek, tak proč nesebrat odvahu… Ne, prostě si budu pořád v duchu opakovat, že jen jedu stanovat se svojí nejlepší kámoškou... hmm, s kámoškou, kterou miluju...
"Máš tu teplou deku?"
"Jasně, ale… na co vlastně? Já myslela, že budeme spát ve stanu."
"Jasně, že budeme, ty trdlo, ale chtěla jsi vidět ty hvězdy, nee? A ty ze stanu neuvidíš. Takže nemel a lehni si."
"Rozkaz, šéfe!" zasalutuje Spencer se smíchem a lehne si vedle mě.
"Kolik znáš souhvězdí?" optám se jen tak pro formu.
"Heh, žádný… Maximálně tak Velkej vůz."
"Ok, tak začnem. Nechci nic říkat, ale musíš si hlavu opřít o moje rameno, abys mi mohla pořádně koukat na ruku a něco viděla."
"Jasně, v pohodě," přitulí se.
Aaaaah, tohle asi nevydržím dlouho…
"Super, tak...támhle... je začátek Velkýho vozu... a tamhle... má čtyři kola."
"Fajn, vidim."
Aaah, cítím její dech na svým krku. Začínám mít husí kůži po celém těle.
"A... ehm... tamhle... je souhvězdí Labutě."
"Krásný... Ashley, proč se tak třeseš?"
Sakra, mlč mlč, co ti na to mám asi odpovědět. Že jsem z tebe strašně moc nervózní? Že jsem strašně moc nervózní z toho, že jsi tak blízko mě, dotýkáš se mě celou stranou těla... a já se tě nesmím dotknout, protože tě nesmím vystrašit... Nee, to ti fakt říct nemůžu.
"Je mi trošku zima."
"Proč to neřekneš hned? Já se přitulím, ať je ti teplo."
Aaah, tak teď, jak se na mě namáčkla, se ve mně něco sevřelo. Že by srdce? Asi jo, přestalo mi tlouct.
"Ještě znáš nějaký souhvězdí?"
"Jjjasně," vzpamatuju se, "třeba tamhle... Lev... tvoje znamení."
"To taky znáš zpaměti?"
"Jo, teď už jo."
Otočí ke mně hlavu a dívá se mi do oči. Panebože, nehypnotizuj mě už tolik, nebo omdlím. Mám pocit, že se v těch tvých krásně hlubokých modrých očích asi utopím. Nebo aspoň promluv.
Ok, pousmání taky stačí, díky.
"Na co teď myslíš, Ash?"
Na tvoje krásný oči a na to, že bych tě chtěla políbit.
"Jestli znám ještě nějaký souhvězdí."
"Ok, tak přemýšlej, já si zatím pošlu smsku."
Odlehne si kousek stranou. Ach jo, já jsem to všechno zkazila! Tak krásný to všechno bylo, co mám teď udělat?
Má kousek ode mě nataženou ruku. Bude moc odvážný, když ji pohladím malíčkem po prstech? Zkusit to můžu... – nee, bylo by to moc smělý.... – Ale... sakra... už tak dlouho toužím po tom se jí dotknout...
Jen se jí dotknu, odtáhne ruku... Ok, ok, dělat, jako že nic, nedát na sobě znát, jak moc to bolí.
"Ukážeš mi ještě jednou, prosím, toho Lva?"
"Jasně."
"Tamhle..." Sakra zdá se mi to, nebo mi schválně dýchá na krk... Má tak krásně teplý dech... Pootočím na ni hlavu. Nee, další dlouhý pohled do těch tvých studánek už nevydržím.
Najednou se ke mně přitiskne a dá mi pusu, hezky na rty... Jen se na ni překvapeně podívám...?
"Mám ti ještě dodat odvahu?" zeptá se tím svým krásným medovým hlasem.
"Ne," usměju se na ni, "teď už nemusíš." Pohladím ji po tváří a políbím.
Aaa, máš tak krásně hebké rty, Spencer.
Pohladím tě po tváři, málem se utopím v pohledu tvých očí... Bojím se, co v nich uvidím... ale když se na mě usměješ... na nic nečekám a něžně se dotknu tvých rtů.
Už na fotkách jsem obdivovala ten tvůj úsměv, krásně tvarované rty... a teď je konečně můžu i ochutnat.
Tvůj polibek chutná po jahodách.
Mám pocit, že se z toho dotyku zblázním... přestala jsem dýchat, zastavilo se mi srdce... tvoje rty jsou tak hebké... O tomhle jsem tak dlouho snila.
Hladíš mě ve vlasech... obejmu tě... cítím tvůj dech. Objímám tě, tisknu tě k sobě tak silně, až mám strach abych ti neublížila... ale prostě... potřebuju cítit tvoji blízkost, vědět, že jsme spolu, že tu opravdu ležíš u mě... chci tě mít u sebe už napořád, mít tu možnost se tě dotýkat.
Vsunu ruce pod tričko a hladím tě po nahých zádech... strašně se mi třesou ruce, když ti přejíždím po celé jejich délce a ty se prohýbáš... Ale nemůžu s těmi dotyky přestat…Tvoje kůže je tak rozpálená…je tak krásný dotýkat se tě, ujišťovat se, že to všechno není jen sen, ale skutečnost.
Ale... co když to nechceš... co když jsem si ten úsměv a to všechno jen vysnila, a teď dělám něco, co si nepřeješ. Odtáhnu se a zhluboka se vydýchávám.
"Copak?" zeptáš se s otazníkem v očích.
"Spence... já... nerada bych udělala něco, co nechceš. Nechci tě nějak vystrašit nebo zaskočit nebo nebo–"
"Psst," dáš mi prst na ústa a s nevinným úsměvem řekneš: "Přestaň povídat nesmysly, Ash, a radši mě líbej."
V životě mi nikdo neřekl nic hezčího.
Líbáme se tak něžně, nemůžu se tvých polibků nabažit. Občas ti po rtech jen tak opatrně přejedu jazykem.
Cítím tvoji vůni... jsem tak blízko, že vnímám tlukot tvého srdce... je tak uklidňující... krásnější melodii jsem nikdy neslyšela.
Všechno se se mnou točí, nesoustředím se na nic jiného než na tebe. Vnímám jen tvoje polibky, které mi věnuješ, tvoje ruce, které mě všude hladí. Jsi tu jen ty a já.
Od našeho stanování uběhl týden. Ve škole jsme se potkávaly o přestávkách. Sice vždy jen letmo, ale naše oči se nikdy nezapomněly setkat. Vždycky se na mě tak krásně usmála..
Dohodly jsme se, že tenhle víkend přespí Spencer u mě. Máma zase někam odjela, takže budu doma celé dva dny sama…
Od té minulé noci jsme ještě neměly šanci si promluvit. Pořád se bojím, jestli toho všeho nelituje.
Konečně... konec školy! Domluvily jsme se, že se sejdeme u mého auta.. A Spencer tam na mě opravdu čeká! <3
Využiju toho, že ke mně stojí zády, a zakryju jí oči dlaněmi. Cítím, jak se usměje.
"Ahoj, Ashley."
"To naplatí," rozčiluju se naoko, "podvádíš, určitě jsi mě viděla."
"Jasně, ty kecko," usměje se Spencer a dá mi letmou pusu na tvář. Málem se mi podlomí kolena.
Spencer si ještě vyzvedne pár věcí doma a cestou ke mně se stavíme na pláži.
Když konečně dorazíme ke mně domů, je už skoro čas na večeři.
"Fajn, tak já objednám pizzu a pak můžeme zkouknout nějakej ten horor, co jsem včera speciálně pro tebe půjčila," sahám po telefonu.
"Ale, Ash," zastaví mě Spencer, "pizza není vůbec romantický jídlo."
"Romantický jídlo?" zopakuju s úsměvem. "Fajn, a co ti teda přijde jako romantický jídlo, Spence?"
"Třeba... palačinky nebo špagety," prozradí mi a s úsměvem čeká, co to se mnou udělá.
"Hmm, ale palačinky jsou moc pracný a špagety doma určitě nemáme. Takže objednám tu pizzu. Když tě s ní budu krmit, mohlo by to být docela romantický, ne?"
"Ok, ale slib mi, Ash, že příště si spolu uvaříme třeba ty palačinky," udělá na mě psí oči. A já těm pomněnkově modrým očím samozřejmě podlehnu. Když na mě takhle kouká, slíbila bych jí třeba modré z nebe.
"Dobře, dobře... příště se budeme patlat s těstem na palačinky, abychom je pak všechny stejně spálily."
Objednám dvě ananasové pizzy a čekání si krátíme prohlížením obalů filmů, které jsem na dnešek půjčila. Spencer si přála nějaký horor.
"Budeme koukat na Bazén, nebo na Kruh?" ukážu Spencer dva obaly. Už při pohledu na ně trochu zbledne.
"Hele, proč ty vlastně chceš koukat na horor, když se tak strašně bojíš?"
"Nebojím," ohradí se, "ráda koukám na horory, ale jen s osobou, se kterou se cítím v bezpečí."
Tak nějak si to v hlavě přeberu, a po chvíli mi dojde, že tím chtěla říct: "Jo, s tebou se cítím v bezpečí." Když Spencer postřehne v mé tváři úsměv, pochopí, že mi její poznámka konečně došla a jen tak mimoděk ještě pronese: "A navíc se k tobě budu moct tulit..."
Nejradši bych jí hned políbila, ale to už u dveří zvoní pizza. Teda, zvoní spíš ten kluk, co jí přinesl.
Sedneme si na pohovku a já nám chci k tomu jídlu pustit nějakej ten filmík.
"Ehm... Ashley, nemyslím, že tohle by byl zrovna dobrej nápad... Chci se v klidu najíst a to vážně nedokážu, když v televizi bude někdo čtvrtit lidi, jak píšou na tom obalu od Bazénu."
"Fajn, ty jsi ale vážně nebojsa. Ale víš, co jsem ti slíbila. Romantický jídlo," vezmu plátek pizzy do ruky a chystám se Spencer krmit. "Jak se to říká malým dětem. Tak otevři hezky pusinku, letadlo letí... Vrrr...," začnu na ní směšně šišlat..
Spencer se zablýskne v očích a už už to vypadá, že vyprskne smíchy, ale pak se přemůže a spořádaně otevře pusu.
"Vžuuu...musíme hodně papat, aby nám malinká Spencer pořádně vyrostla." Kroužím jí s pizzou okolo pusy, a když se chystá skousnou, ucuknu. Zuby jí cvaknou o sebe a skousne naprázdno. Se smíchem se ožene po mojí ruce.
"Ash, já mám vážně hlad," směje se.
"No vždyť já nic nedělám. Dobře, ještě jeden pokus. Otevři hezky hangát, ať letadlo může zaparkovat." Znovu udělám s pizzou pák zatáček a těsně před její pusou znovu ucuknu. Ale Spencer to tentokrát čeká, takže mojí ruku zachytí a konečně se do pizzy zakousne.
"Ty jsi taky nenasyta, to chvíli bez toho jídla nevydržíš?" směju se jí.
"To už jsi radši fakt měla pustit ten film," zlobí se na mě naoko.
Zbytek pizzy dojíme v klidu a druhou si necháme na večer. Třeba nám po tom filmu vyhládne. I když jak Spencer trefně poznamenala: "Já až to dokoukám, teda jestli to dokoukám do konce, tak budu schopná něco jíst tak za dva dny."
Už se docela setmělo a my se konečně uvelebíme před televizí a já pustím Bazén. Spencer sedí tesně vedle mě, dotýká se mě paží a má svoji hlavu opřenou o moje rameno. Její ruka je ležérně položená na mém stehně. Propletu svoje prsty s jejími. S úsměvem mi ruku stiskne a řekne: "Ale já se ještě nebojím."
Ani nevím, co se v tom filmu děje... Jsem schopná vnímat jen Spenceřinu blízkost. To, že mě její vlasy šimrají na krku... to, že se Spencer právě lekla, cukla sebou a stiskla mi ruku... cítím, že jí srdce buší rychleji než normálně...
"To se opravdu tak bojíš?"
"Proč myslíš, vždyť je to jen hloupej film," brání se Spence.
"No, já jen, že ti srdce tluče jako splašené."
Pootočí se na mě a s pohledem ponořeným do mých očí jen řekne: "Jo, ale to není tím, že bych se bála. To je tím, že tě mám tak blízko u sebe."
Víc nevydržím. Vypnu televizi a odvedu si ji do svého pokoje...
Vezmu její obličej do dlaní a zadívám se jí do očí. Palcem ji pohladím po tváři a vtisknu jí dlouhý polibek na rty. Pootevře je. Zlehka jazykem přejedu po dolním rtu, a pak ho propletu s jejím.
Po chvíli opustím rty a políbím ji na bradu. Pomalu sjedu na krk a celý ho poseju drobnými polibky. Od klíční kosti stoupám až k ušnímu lalůčku, který jemně stisknu mezi zuby. Ze Spenceřiných úst uteče zasténání.
S něžným polibkem se vrátím zpět na rty. Zavřu oči a nechám se unášet touhou. Naše jemné polibky se brzy změní... vzájemná hra jazyků je tak vzrušující, touha mi zaslepuje rozum...
Musím se na chvíli vydýchat. Přestaneme se líbat a Spencer poodejde k oknu. Její tvář vypadá v měsíční záři kouzelně! Jen se bojím, že tohle všechno je jen sen a ona se mi teď rozplyne.
"Svítí skoro stejně krásně jako při naší první puse," prolomí Spencer ticho. "Vážně víš, kde přesně je souhvězdí Lva, nebo jsi na mě jen chtěla udělat dojem?" zeptá se šibalsky.
Přistoupím těsně za ni, odhrnu jí vlasy a něžně ji políbím zezadu na krk. "Vážně to vím."
Otočí hlavu a nastaví mi svoje rty. Nenechám se podízet dvakrát a ochutnám je. Otočí se ke mně celým tělem.
Pohladím jí dlaní po celé délce paže... hezky od ramene až po konečky prstů... a přitáhnu si ji za boky blíž. Panebože, proč jen musí mít tak krátký tričko. Hladím ji to břiše a mám pocit, že z dotyku její rozpálené kůže se asi zblázním.. Rty mi sklouznou na její krk, ruce bloudí po těle. Přesu ruku výš, ale u výstřihu se zastavím. Pohlédnu Spencer do očí. Pod tričko se bez jejího souhlasu neodvážím.
Sotva znatelně kývne řasami, což si přeložím jako souhlas. Přetáhnu jí tričko přes hlavu. Díky svitu měsíce se můžu kochat její krásnou pokožkou, která v té záři vypadá krásně opáleně. Přejedu jí prstem po klíční kosti.
Nakloní se ke mně a svým tělem mě tlačí dozadu. Poslepu couvám, zakopnu a zády dopadnu na postel. Spencer mě za ruku vytáhne do sedu a svlékne mi tričko. Pak mě nechá znovu spadnout na záda. Skloní se nade mě a začně mě líbat na krku. Nedočkavě si její obličej přitáhnu ke rtům. Nevydržím být bez jejího polibku delší dobu.
Rozespale pootevřu jedno oko a poslepu zašmátrám rukou na polštář vedle mě... Jenže Spenceřino místo je prázdné. Otevřu obě oči a rozhlédnu se po svém pokoji... že by se mi to všechno jen zdálo?
"Dobré ráno, ospalko..." Spencer se na mě usmívá ode dveří a v ruce drží podnos.
"Doufám, že máš chuť na snídani... do postele." Opatrně položí podnos na postel a něžně mě políbí.
Jen se na ni (s přihlouplým úsměvem) nevěřícně dívám.
"Ehm, Ash, vnímáš mě, nebo ještě pořád spíš?" zeptá se Spencer se smíchem.
"Promiň, já jen...nezdá se mi tohle všechno? Přesně tohle je můj splněnej sen." Oplatím jí polibek.
Fajn, k tý snídani se dostaneme až po půlhodince... ehm... něčeho daleko příjemnějšího.
"Spencer, co kdybysme si zašly do kina? Možná u nás dávají nějakej pěknej horůrek."
"Mohly bysme."
"Fajn." Sednu si k PC a už na netu hledám program kina.
Spencer mi na chvilku odstrčí ruku a sedne si mi na klín. "Nebude ti vadit, když tady zůstanu chvilku sedět?" zeptá se mě se šibalským úsměvem.
"Vůbec ne."
Jenže... asi mi to bude vadit. No, vadit. To není to správné slovo. Užívám si Spenceřinu blízkost a jen stěží se soustředím na monitor. Fajn, fajn, takže co to dneska dávají v tom kině?
Máme štěstí, zrovna dneska naposledy promítají horor Valentine. Myslím, že David Boreanaz v hlavní roli se bude Spencer líbit. Chci se jí zeptat, co na to říká, ale Spencer má teď zrovna myšlenky někde jinde než u našeho kina... Odhrne mi vlasy z krku a začně mě na něj nežně líbat. Zastaví se mi dech.
"Spencer... takhle se asi nedokážu soustředit..."
S úsměvem mě přestane líbat. "Promiň, nechtěla jsem tě rozptylovat."
"Ach jo... Tak dneska dávají Valentine. Ve dvě. Na to bysme mohly jít, ne?"
"Hmm," Spencer zaostří na monitor a přečte si, o čem ten horor vlastně je. A potom mi zašeptá do ucha: "Pokud to bude krvavý a strašidelný a budu se k tobě moct tulit, tak půjdu na cokoliv."
"Wow, Spencer... Aby nás z toho kina nevyhodili," utahuju si z ní.
"Neboj, zas tolik se po tobě sápat nebudu, Ash," oplatí mi to.
K obědu si dáme pizzu, co nám zbyla ze včerejška, a protože jsme vstávaly... ehm... poněkud později, je akorát čas vydat se do toho kina.
Spencer se ke mně běhěm filmu tulí, jak jen jí to sedadlo dovolí. Jen nevím, jestli je to kvůli těm krvavým scénám, nebo díky mé přitažlivosti.
Po skončení se jí zeptám: "Jak se ti ten horůrek líbil?"
"Byl moc pěknej. Hlavně ty strašidelný scény. Ty jsem si užívala nejvíc," mrkne na mě.
"Ty scény, nebo to tulení ke mně?"
Když později doma vymýšlíme, co budeme dělat, napadne mě úžasnej nápad... "Spencer, co kdybysme si zahrály kostky?"
"Kostky?" Spencer na mě jen vykulí oči. "A to bude ta nějaká úžasně zábavná hra, co jsme chtěly vymyslet?"
"Jo. Kdo hodí víc, bude moct dát tý druhý jakýkoliv úkol."
"Úkol?" není Spencer o moc chytřejší.
"Jo, třeba oběhnout celej blok."
"Oběhnout blok?" Mám co dělat, abych nevyprskla smíchy, když si Spencer málem zaklepe na čelo.
"Nebo třeba pětiminutový polibek..."
"Jo taaak," konečně jí zapálí. "Fajn."
Uvelebíme se u mě v pokoji na posteli, pustím nám k tomu hraní nějakou hudbu a jako první hází Spencer. Padne jí deset. Mám větší štěstí a hodím třináct.
"Fajn, vyzkoušíme třeba ten pětiminutovej polibek."
Spencer si mi obkročmo sedne na klín, obejme mě nohama, přitiskne se ke mně celým tělem a začne mě líbat. Nejdřív mi políbí spodní ret, horní a pak trochu přitlačí a donutí mě pootevřít ústa... Polibek, který se z toho vyvine, je nakonec skoro desetiminutový.
"Fajn, doufám, že teď hodím taky víc," řeknu trochu ochraptěle.
"Třeba budu mít štěstí," usměje se Spencer. A má pravdu. Hodí 14, kdežto mě padne jen osm. "Tak jaký máš přání?"
"Udělej mi masáž."
Spencer si svlékne tričko a lehne si na břicho. Odhrnu jí vlasy, rozepnu podprsenku a stáhnu ramínka. Prohne se, když ji na zádech zastudím krémem. Dobře, bylo to trošku naschvál, ale psst. Rozetřu jí ho po celých zádech, hezky od páteře do stran. Chvíli se věnuju ramenům, pak jí přejedu bříšky prstů do celé délce páteře a zastavím se těsně nad zadečkem. Radši se vrátím zpátky k ramenů, protože jinak by to už byl jinej úkol... Promasíruju jí krk a ještě několikrát si pohladím po celé délce zad. Pak jí zase spořádaně zapnu podprsenku.
"Děkuju, Ashley."
"Není zač. Jednak to byl úkol a jednak... bylo krásný se tě dotýkat," usměju se.
"Když mluvíš o tom dotýkání, napadla mě další hra."
"Fajn, pravidla?"
Spencer se jen pousměje. "Jednoduchý. Sedni si naproti mě a líbej mě-"
"Fajn, tahle hra se mi bude líbit," skočím jí do řeči.
"Počkej Ash, ještě jsi neslyšela to hlavní. Můžeš se mě dotýkat jenom rty. Každej jinej dotyk je proti pravidlům a - prohrála bys," dovysvětlí.
"Fajn. Můžu to zkusit, nedotýkat se tě."
"Ok."
Spencer si sedne naproti mě a jemně mě políbí. Věnuju jí dlouhý pohled do očí a jsem schopná vnímat jenom její blízkost. Její polibky jsou tak krásně jemné, něžné...
Postupně se mění v delší a vášnivější. Touha mi zaslepuje rozum a já se užuž chystám začít Spencer hladit ve vlasech. V poslední chvíli mi zazní v uších její hlas a to proklaté "můžeš se dotýkat jenom rty", takže ruku zase nechám klesnout.
Ale když Spencer sjede svými rty na můj krk, začnu přerývavě dýchat a víc nevydržím...
Vpletu svoje prsty do jejích vlasů a začnu ji hladit na krku. Druhou rukou ji obejmu a přitáhnu k sobě. Ztratím rovnováhu, přepadnu dozadu a Spencer stáhnu sebou. Ležím na zádech a ona na mně. Dotýká se mě celým svým tělem...
Zahledím se jí do očí. "Tak kdo to vlastně prohrál?"
Ale Spencer mě umlčí polibkem...
Víkend bohužel skončil a zase je tu pondělí. Máme se Spencer společnou jen jednu hodinu, a to angličtinu. Sedíme spolu úplně vzadu, což mi zrovna teď maximálně vyhovuje.. Hladím Spencer po ruce, angličtinu vůbec nevnímám a topím se v pohledu jejích očí. Nejradši bych ji políbila. Ale nemůžu, protože jednak bych určitě nedokázala zůstat jen u jednoho polibku a pak, ve škole si k sobě před ostatními žádné důvěrnosti nedovolujeme. Nevím, jestli o Spencer někdo z její třídy ví, že chodí s holkou, ale nechci na to teď myslet. Možná si o tom někdy promluvíme, ale ne teď. Spencer krásně voní a já bych ji teď nejradši zatáhla někam, kdy bychom byly jen samy. Bohužel hodina není nekonečná a po zvonění se musíme rozejít každá do jiné místnosti na poslední dnešní hodinu.
Během ní mi přijde smska. Nenápadně si ji přečtu a musím říct, že mě hrozně moc potěší. ´Ash, co kdybys po skole jela se mnou k nam. Jsem odpoledne sama doma... tak bysme se mohly u me v klidu ucit. ;)´ Jen doufám, že se Spencer nechce doopravdy učit. Já mám totiž v plánu něco úplně jinýho.
Po zvonění se sejdeme před školou a jedeme ke Spencer. Neptám se, kde jsou její rodiče, a ani se neptám, jestli jim to o sobě a celkově o nás řekla. Nechci to teď řešit, možná jindy.
Spencer otevře dveře, vezme mě za ruku a vtáhne mě dovnitř. Vede mě po schodech do svého pokoje. Tisknu jí dlaň a snažím se nenápadně přivonět k jejím vlasům. Cítím její vůni a nemůžu se dočkat, až budeme v jejím pokoji. Jestli se Spencer chce doopravdy učit, má smůlu.
Dovede mě do pokoje a zavře za námi dveře. Jo, přesně na tohle jsem čekala. Opřu se o dveře a přitáhnu si ji k sobě. Začnu ji něžně líbat a hladit ve vlasech. Spencer se ke mně okamžitě přitiskne, jak jen to jde. Sjedu rty na krk. Zasypu ho polibky a sem tam jemně skousnu zuby. Vrátím se na její ústa a přejedu jí po rtech jemně jazykem... zesílím tlak a donutím ji rty pootevřít. Můj jazyk vklouzne do jejích úst a začne si hrát s jejím.
Otočíme se, takže teď je o dveře opřená Spencer. Za stálého líbání z ní pomalu svlékám oblečení. Moje prsty vklouznou pod lem jejího trička a pomalu jí ho po stranách vyhrnují nahoru, přičemž moje malíčky pomalu kloužou po její odhalení kůži. Její pokožka je tak hebká, horká.
Když má tričko dole, sklouznou moje rty do jejího dekoltu. Líbám ji kolem okraje černé podprsenky... jsou to jen takové něžné polibky, ale občas neodolám a jazykem zajedu hlouběji za podprsenku. Spencer přerývavě dýchá a hladí mě po břiše.
Přitisknu se k ní ještě víc a vezmu její ruce do svých a opřu je o dveře nad hlavu. Držím ji oběma rukama a líbám. Pak mě ale přemůže touha a já jednou rukou sjedu přes krk a bříško k pásku na džínách. Jednou rukou se snažím ho rozepnout a druhou rukou ji stále držím za obě zápěstí. Spencer se chvěje a její jazyk se proplétá s mým..
Chvíli zápasím s páskem, ale pak se Spencer podaří uvolnit ruce. Trochu mě od sebe odstrčí a stáhne mi tričko. Skloní se se svými rty k mým ňadrům. Rozepne mi podprsenku a začne líbat každý milimetr odhalené kůže. Okamžitě mi naskočí husí kůže, ale rozhodně to není tím, že by mi byla zima.
Stěží se soustředím na zapínání pásku, ale pak se mi ho přeci jen podaří rozepnout, stejně tak i knoflík džínsů. Spencer mě vášnivě líbá a já si užívám chuť jejích rtů. Vklouznu dlaní pod kalhotky. Vstoupím do ní prsty a Spencer uteče z úst zasténání, které spolknu s dalším polibkem.. Chvíli ji dráždím rukou, ale pak si pomyslím, že její postel je určitě pohodlnější..
Odtáhnu se, přitáhnu si Spencer k sobě a doklopýtáme k její posteli. Stáhnu jí kalhoty a položím na postel. Věnuju jí něžný polibek a jazykem sjíždím níž a níž.. Spencer se chvěje a šeptá moje jméno... Za malou chviličku jí z úst vyjde hlasité zasténání a přitáhne si mě pro polibek na uklidněnou..
Lehnu si vedle ní a Spencer se ke mně okamžitě přitiskne a obejme mě. Dám jí pusu na tvář a odhrnu zbloudilý pramen vlasů. Položí si hlavu na moje rameno a já ji hladím po vlasech. Políbí mě na bradu a zašeptá mi do ucha ty dvě krásný slova. "Miluju tě, Ash."
Držím Spencer v náručí a užívám si její blízkost. Přivoním k jejím vlasům a vdechuji její krásnou vůni. V tom Spenceřin mobil na nočním stolku rozehraje melodii oznamující, že jí přišla smska.
Spencer si ji přečte a mně neujde, jak se jí rozzáří oči.
"Ashley, nechceš u mě přespat do zítřka? Do školy pojedeme rovnou od nás, co ty na to?"
"Skvělej plán, Spence. Strávit celou noc v tvojí blízkosti – jsem jednoznačně pro!" usměju se.
Spencer si obleče župan, já na sebe hodím tričko a sejdeme si do kuchyně udělat něco k večeři.
Zatímco pozoruji Spence, jak připravuje tousty, vzpomenu si na ty dvě krásný slova, která mi řekla v posteli... "Miluju tě." Pořád mi to zní v hlavě. Chtěla bych jí taky dokázat, jak moc ji miluju… A vtom dostanu nápad. Odskočím si do Spenceřina pokoje k svému školnímu batohu a musím si vyřídit jeden moc důležitý hovor.
O chvíli později už sedíme u stolu a jíme.. "Spencer, ty tousty jsou moc dobrý, moc se ti povedly."
Spencer na mě podezřívavě pohlédne. "Ashley, co jsi provedla? To je během dvou minut asi počtvrté, co mi chválíš tousty... Co jsi rozbila?"
"Nic," směju se, "vůbec nic."
Vrátíme se ke Spencer do pokoje. Jo, bude to znít neuvěřitelně, ale opravdu se budeme chvíli učit. Zítra nám hrozí zkoušení z historie, tak se na to chceme aspoň trošku kouknout. Spencer vyhrabe z batohu svoji učebnici a podá mi ji. Chci nalistovat konkrétní stránku, ale učebnice se mi sama otevře v místě, kde je něco vloženého. A to, co tam je, mi vyrazí dech… Zůstanu překvapeně koukat na svoji fotku. Přesně si pamatuju, že je vložená na třetí stránce našeho rodinného alba.
"Spencer?"
"Ano, Ash?" otočí se. Když uvidí, co to držím v ruce, trošku zčervená.
"Kde jsi vzala tuhle fotku?"
"Noo... vzpomínáš, jak jsi mi minulý týden ukazovala to album?" ošívá se Spencer.
"Spence, ty jsi štípla moji fotku z našeho rodinnýho alba?" směju se.
"Víš, jak je těžký vydržet bez tebe? Potřebovala jsem mít alespoň fotku, abych tě měla pořád na očích."
"Dobře dobře," zahřejí mě tyhle důvody u srdce. "Ale proč zrovna TUHLE fotku? Fakt sis nemohla vybrat nějakou horší?" zasténám.
"Mně se tahle fotka líbí," oznámí mi Spencer. Zahledím se na svoji snad nejhorší fotku, kterou v albu máme. Tedy, měli jsme, že. Ležím na ní v trávě, kvůli sluníčku mám přimhouřené oči a ve tváři jakýsi podivný úšklebek, který se snad ani s tou největší fantazií nedá nazvat úsměvem. A mám na sobě jen plavky. Aha, už chápu, proč se Spencer tolik líbí. "Co se ti na tý fotce líbí?"
"Za prvé, tam máš moc roztomilej "úsměv", za druhé, máš na sobě jenom plavky a za třetí, jsi na ní TY, Ash." Pohladím ji po tváři a zahledím se do jejích modrých očí. Stisknu jí dlaň a propletu naše prsty. Musím ji políbit, prostě musím.
Náhle někdo zazvoní u domovních dvěří. Spencer mě dál líbá a dělá, že nic neslyší. Musím ji přestat líbat a upozornit.
"Ne, je mi jedno, kdo to je, nejdu tam. Radši tě tady budu líbat."
A sakra, to jsem zrovna slyšet nechtěla. "No, já myslím, že bys tam měla jít, co když je to něco důležitého."
Spencer obrátí oči v sloup, poťouchle dodá "ano, mami" a jde otevřít. Fajn, doufám, že je to to, co myslím. Jen doufám, že se to bude Spence líbit. Pokud ne, už nikdy nic nenapíšu.
Nějakou chvíli trvá, než uslyším kroky na schodech. V očekávání se přikrčím a čekám, až Spencer vejde do pokoje. Nějakou dobu jí to trvá, ale když vejde do místnosti, vidím, že byla ještě v koupelně pro vázu.
"Jo, byla to donášková služba... čekala jsi ji, viď. Ash, pugét rudých růží + dopis? Čím jsem si to zasloužila? To ti ty tousty opravdu tak chutnaly?" směje se Spence.
"Ehm, jo..," odvětím nepřítomně a přemýšlím, jestli si tu básničku už přečetla.
"Nemusíš mi kupovat ruže, miluju tě i tak." usměje se. "Jo a ten dopis... mám si ho přečíst teď, nebo až budeš pryč?"
S pohledem ponořeným do jejích očí jen pokrčím rameny.
"Fajn, jsem hrozně zvědavá, takže se podívám hned."
Spencer opatrně vyloví malou složenou obálku a rozdělá jí. Pak se její oči rozběhnou po řádcích. Je jich tam 21. Vím přesně, co teď Spence čte, vždyť jsem to vymýšlela..
Jsi jako letní déšť, který je příjemný,
jsi jako písek na pláži, který je jemný.
Jsi jako měsíc na nebi zářící,
jsi jako květ na stráni vonící.
Jsi jako hvězda, která padá a plní mi přání,
jsi královna, které se celý národ klaní.
Jsi jako slunce po tváři mě hladící,
jsi jako srdce v těle mi bušící.
Jsi sen, se kterým usínám,
jsi myšlenka, se kterou procitám.
Moje láska je něco, co má platnost stálou,
kvůli Tobě já dokážu pohnout i skálou.
Budu hlídat každou minutu Tvého spánku,
ráno vpustím do pokoje trochu chladného vánku.
Prosím zůstaň vedle mě stát,
slibuji, že i v těch nejchladnějších zimách Tě budu hřát.
Stojím tu před Tebou, máš moje srdce na dosah,
pouze s Tebou mi tluče pomaleji a zároveň bije na poplach.
Neslibuju Ti cestu rájem, ani modré z nebe,
ale vím, že už do konce života budu milovat jen Tebe.
Moc pro mě znamenáš, miluji Tě, Spencer!
Spencer se na mě podívá lesknoucíma se očima. "Ash, to…to je… krásný."
Jen se pousměju a odlehčeným tónem pronesu: "Je to jen básnička.. Poslední dobou, když jsem tě neměla u sebe, ale myšlenkami jsem byla s tebou pořád, se mi povedlo složit pár veršíků, no."
"Pár? Veršíků? Tohle je ta nejkrásnější zamilovaná básnička, kterou jsem kdy četla! Děkuji ti, Ashley." Věnuje mi něžný polibek.
"Miluji tě." Šeptne mi do ucha. Po sérii polibků se znovu zastaví u mého ucha a poví mi: "A asi to příště nechám vyhlásit rozhlasem, protože ničím jiným tě trumfnout nedokážu."
Směju se spolu s ní.
Navečer si jdeme na chvilku sednout do cukrárny, která je ve vedlejší ulici od Spenceřina domu. Sedneme se k jednomu stolku a Spencer si objedná ovocný čaj a já kafe. Přece abych večer neusnula. Mám se Spence velkolepé plány... Když nám pití přinesou, rozpovídáme se o zítřejší škole. Diskutujeme o pár věcech, které by mohly být zítra v písemce, když tu si všimnu kluka od protějšího stolku.
"Spence, támhleten kluk, od vedlejšího stolu, na tebe pořád kouká. A mně se to vůbec nelíbí! Normálně tě svlíká očima. Asi si s ním půjdu promluvit..." šeptnu směrem ke Spencer a pomalu se soukám ze židle.
Spencer mě chytí za rukáv a přinutí mě si znovu sednout. "Ash, i kdyby na mě koukalo sebevíc kluků... a klidně i holek," dodá, když vidí, že se nadechuju, "mně je to jedno. Nevšímám si jich. Mám oči jen pro tebe. Takže se zase posaď a nevšímej si ho," uklidňuje mě s potěšeným úsměvem.
Dlouze ji políbím. "Fajn, Spence, ale ještě jednou se sem zadívá a vážně se neznám."
"A copak bys mu udělala, ty moje hrdinko? Víš, že nepřepereš ani Aidena. A to tě vždycky při těch vašich bitkách šetří a nesnaží se," utahuje si ze mě Spencer a směje se mi.
"Jenže bitky s Aidenem jsou naprosto nevinný. Tam se nesnažím já! Teď bych hájila tvoji čest," bráním se a uzavírám tuhle debatu.
Stejně ale toho kluka pořád po očku sleduju. Já si na tebe dám pozor, chlapče. Kdyby ses o cokoliv pokusil, já už si Spencer ohlídám.
Spencer si objednala ovocný zmrzlinový pohár a já teď koukám na to, jak se láduje jahodami a sbíhají se mi sliny. Nejspíš koukám hodně dychtivě, protože mi s pobaveným úsměvem nabídne: "Ash, chceš jahodu?"
"Že váháš, koukám hodně hladově?"
"Trošku," směje se mi.
Koutkem oka si všimnu, jak ten borec od vedle vytahuje mobil a podle pohybu palce zřejmě píše smsku. A k mému největšímu údivu během chvilky zavibruje Spence mobil!
"Hele, to není možný. Ten týpek před chvíli dopsal smsku a tobě teď přišla zpráva. No co to je?! On snad na Tebe má číslo!"
Spencer na mě chvíli užasle kouká a pak vyprskne smíchy. Vezme do ruky mobil a přečte si smsku.
"Ashley, tohle snad není možný, vážně mi píše on," podává mi svůj mobil a stále se směje. Vůbec ji nechápu a čtu zprávu: Spencer, davej na sebe vecer pozor a nezapomen se zamknout. Kdyby se neco delo, zavolej babicce. Mama "
Zmateně se na ni podívám. "On zná tvoji babičku? A aby se zamaskoval, tak se podepsal jako máma?"
"Ash, ty si snad sedíš na vedení, jinak nevím, jak by tohle mohlo být možný," nepřestává se Spencer smát. Pak se trochu uklidní a s vážnější tváří mi řekne: "Broučku, nevím, kde by na mě ten kluk vzal číslo, ani ho neznám. Tohle s tou smskou byla vážně jen velká náhoda."
Konečně i mě dojde absorudita téhle situace. Trošku se za sebe zastydím, za tu svoji žárlivost, a zčervenám. "Promiň, Spence, jen tě hrozně miluju."
"Já vím, lásko, já tebe taky. A ta tvoje žárlivost je chvílemi vážně roztomilá."
Zaplatím a odcházíme z cukrárny. Ten kluk tam pořád sedí a vyprovází nás pohledem. Tedy, spíš Spencer vyprovází pohledem. Bože, to mu ty všechny polibky a doteky, kterými jsme u stolu nešetřily, nestačily, aby pochopil, že Spence je zadaná? Ti kluci jsou někdy vážně natvrdlí.
A že někteří jsou natvrdlí opravdu hodně, se přesvědčíme, když zahneme do Spenceřiny ulice. Ujdeme totiž pár kroku, ruku v ruce, když nás dohoní ten boy z cukrárny.
"Hej krásko."
Jen protočím oči a chci mu něco odpovědět, když mě Spencer předběhne. "Ano?"
"Já a ty. Jsme jako stvořený pro sebe. Co ty na to?" ptá se s přidrzlým úsměvem.
Spence si ho zálibným pohledem změří od hlavy k patě a pak mu sladkým hláskem odpoví: "Ne."
Kluk tam jen tak stojí, usmívá se a nejspíš mu nedochází, co Spencer řekla.
"Proč ne..?" Pardon, tak mu to došlo.
"Neber to jako nic osobního, ale mám přítelkyni a ty... zrovna nejsi můj typ."
Kluk se podívá na naše spojený ruce a pak na mě. V jeho očích vidím zájem. "Tak ať se přítelkyně přidá, nebudete litovat, slečny."
Se Spence na sebe pohlédneme, obě se zasmějeme a společně odpovíme. "Ne!"
"Promiň, nejsi v kurzu," dodám, otočím se a pokračujeme domů. Kluka necháme za našimi zády a už se o něj víc nezajímáme.
Když za námi Spencer zavře vchodové dveře, neodpustím si poznámku. "Vidíš, já jsem říkala, že tě svlíkal očima."
"A ty nejsi ráda, že máš tak sexy přítelkyni?" opáčí se zvednutým obočím.
"Ale jsem..." dojdu k ní a políbím ji.
Přemístíme se do obýváku a tam ji položím na gauč. Přejedu ji rukama po pažích a vezmu si za ruce.
"Jsem moc ráda, že mám tak sexy a dokonalou přítelkyni, a jsem moc ráda, že je jen moje. A nikomu nedovolím, aby mi ji očumoval," dodám s úsměvem.
Něžně ji políbím a zastrčím ji za ucho neposlušný pramen vlasů. Pak na chvíli podržím její tvář ve své dlani a jen tak se jí dívám do očí. Někdy mám pocit, že se v té modři utopím. Zrovna jako teď. Radši svoje oči zavřu a poslepu najdu její rty. Hmm, pořád chutná po jahodách...
Vyjdeme se Spencer z cukrárny a ujdeme pár kroků. Chytnu ji za ruku. Když v tom na nás zakřičí ten kluk, který po Spencer celou dobu koukal.
"Hej kotě!" Obě se jako na povel otočíme. "Ty tvoje blonďatý vlásky jsou fakt sexy. Skvěle by ses hodila ke mně. Byli bysme skvělej pár!"
Spencer po něm přejede pohledem. Ale není to pohled, který bych si představovala. Měla by ho sjet nenávistným pohledem, který by ho umlčel. Ale ona si ho místo toho prohlíží od hlavy k patě. A usmívá se.
"Tak moment," skočím do toho, "asi sis nevšiml, že ona je moje přítelkyně!"
"Tvoje přítelkyně? Tím líp. Obě jste dost sexy, tak proč nezkusit trojku? Nemáte chuť na pořádnýho chlapa?" zeptá se se slizkým úsměvem.
Chci mu odpovědět, že to vážně ne, ale Spencer mě svojí odpovědí předběhne: "Hm, to není vůbec špatnej nápad." Poodejde k němu a přejede mu prstem po tričku. Pak ho políbí (!) a táhne ho za ruku ke svému domu.
"Ale Spence..." Já tam jen stojím, sleduju, jak se mi vzdalují a do očí se mi tlačí slzy.
Vzbudím se vyděšená a srdce mi tluče jako splašené. Brr, tohle byla ale noční můra! Natáhnu po posteli ruku, až narazím na tu Spenceřinu. Je tady, ufff. Nevím, co jsem čekala, ale to, že ji držím za ruku, mě uklidňuje. Ze spánku moji ruku stiskne a pak se otočí na druhý bok, zády ke mně. Přisunu se blíž, přitulím se k ní a jednou rukou ji obejmu. Druhou si podepřu hlavu a chvilku na ni jen tak koukám. Ta potvora se usmívá ze snu. Tak jí se zdá něco pěkného a já tu mám takovýhle noční můry. Hmm, ten její úsměv.. Ten její nádherný úsměv. Jedna z věcí, které na ní miluju a které jsem úplně propadla.
Když se Spencer usmívá, rozzáří se jí celý obličej. Nejdřív se jí drobně zvlní horní ret, pak se její ústa roztáhnou do širokého úsměvu, kdy poodhalí dvě řádky bílých zubů. A v jejích očích se objeví dvě jiskřičky, které jim dodají ten správný lesk. Zbožňuju pohled na usmívající se Spencer. A udělám cokoliv proto, aby byla šťastná. Protože když je šťastná, tak se usmívá. A pak jsem šťastná já. Jak málo kolikrát člověku stačí ke štěstí.
Vím, že nemůžu bez jejího úsměvu žít.
Ani nevím, kdy jsem znovu usnula, ale vážně se mi nechce vstávat! Spencer mi už asi po páté šeptá do ucha ´už musíme vstávat miláčku´ a já si užívám to oslovení miláčku. "Jestli takhle bude pokračovat, nevstaneme nikdy," pomyslím si s úsměvem.
"Hele, ty ospalče, koukej se už vzbudit!" zaútočí Spencer a sama se zvedá z postele.
"Ospalče? A kam se podělo láskyplný oslovení miláčku?"
"Myslela jsem, že vážně ještě spíš. Až když ses teď tak přihlouple usmála, došlo mi, že jsi mě celou tu dobu moc dobře slyšela, jen jsi prostě líná." Při slově přihlouple po mně hodí polštář.
No počkej, tohle ti teda oplatím. Stáhnu ji za ruku znovu do postele a povalím ji na záda. Obkročmo si na ni sednu a začnu ji jemně lechtat na břiše. Spence se smíchy zalyká, kroutí a snaží se moje ruce odstrčit. Chytnu ji za ty její a přitisknu je podél její hlavy. Je mi vydaná na pospas. Pohlédnu jí do očí a zas mám pocit, že se v nich utopím. Tentokrát ten pohled ale vydržím.
"Miluješ mě?" zeptám se celkem zbytečně. I přes ten sen, co sen, přes tu noční můru, vím, co odpoví.
Rty se jí roztáhnou do širokého sladkého úsměvu. "Ano." Skloním se pro něžný polibek a Spence mi vplete prsty do vlasů. "Miluju tě víc než kohokoliv jinýho," zašeptá ještě.
Po sérii polibků a dotyků jsme se přece jen z té postele vyhrabaly a teď dole v kuchyni snídáme. Teda, spíš Spencer. Láduje se croasantem a já upíjím kafe.
Od Spenceřina domu to do školy není daleko, takže jsme tu jednou výjimečně brzo. Máme celých patnáct minut do zvonění, což u nás moc obvyklé není. Většinou chodíme skoro vždy pozdě. Kdo by taky chodil do školy včas, že jo. Notabene ve čtvrťáku.
První hodinu máme matiku. Společnou.
"Spence, asi nemáš domácí úkol, co?" zeptám se naivně, když sedíme ve třídě, kde kromě nás je asi jen dalších pět lidí, kteří školu mají rádi a jsou tu snad už od včera.
"Myslíš, že jsem včera měla čas ho udělat?" usměje se na mě líbezně.
"Co já vím, co jsi včera všechno vyváděla, brouku," vrátím jí to.
"Hej." ožene se po mně.
Vlepí mi malý pohlavek a trochu mě rozcuchá. To tak rozhodně nenechám a chci ji to oplatit. Úplně mě ale odzbrojí tím, že mi vlasy sama urovná a jen tak něžně mě políbí na rty. Nečekala jsem to, když ve třídě nejsme samy. Ale nezdá se, že by si z toho někdo něco dělal. Dokonce i Spencer si mě teď už nevšímá a připravuje si věci na lavici. A já tam jen tak sedím a přemýšlím, jestli by bylo moc vrhnout se na ni pro další polibek. Ne, já vím, nic nemá přehánět. Později se budu muset Spencer zeptat, jestli o ní někdo ví, že se jí líbí holky.
Matiku jsme přežily, teď už jen písemka u historie a dvě hodiny angličtiny. Angličtina mi starosti nedělá, ale historie trochu ano. Nejsem do ní blázen jako Spencer, takže tu dnešní písemku nevidím moc nadějně. Zvlášť, když včera jsme se k nějakému učení vůbec nedostaly. Spencer mi tu teď sice povídá pár prý důležitých letopočtů, ale pochybuju, že při mém štěstí tam zrovna tyhle budu. Ale co, poslouchat Spence mi problém nedělá. Má tak sexy hlas. Od ní zní i ty dějepisný data zajímavě.
Jen by mě nemusela mlátit sešitem přes hlavu, když jí prý neposlouchám. No co, stejně ji miluju, sadistku moji...
Zazvoní, vejde naše profesorka a já opatrně zašoupnu tahák ještě hlouběji pod penál. Doufám, že to málo, co jsem tam stihla napsat, mi aspoň k něčemu bude.
Samozřejmě se rozdělíme na A a B, takže nějaké opisování od Spencer taky nehrozí. Sakra.
Když už přede mnou leží písemka, zjistím, že hned první cvičení se skládá z přiřazování letopočtů k událostem a jsou to přesně ty letopočty, které mi Spencer vtloukla (a to doslova, že) do hlavy před hodinou. Fajn, takže aspoň čtyřka je jistá. Několik dalších věcí opíšu z taháku a posledních deset minut jen sleduju Spence, jak detailně vypisuje podrobnosti u každé otázky. Nechápu, jak si toho může tolik pamatovat. Nechápu, jak může mít tolik ráda historii.
O dvouhodinovce angličtiny píšeme sloh, na téma Jak se vidím za deset let. Fajn, to mi problém nedělá.
Vidím se asi tak, že budu bydlet se svojí současnou, úžasnou, přítelkyní ve velkém domě se zahradou, který bude hlídat labrador. V jednom pokoji bude mít dětský pokojíček naše roztomilá malá dcerka, která bude mít blonďatý vlásky po mamince. Budu mít svoji vlastní psychologickou poradnu a příležitostně budu psát naučné články do odborných časopisů. Jo, novinařina a psychologie byly vždycky můj sen. Po příchodu domů z práce, přečtu dceři několik pohádek, uvařím skvělou večeři a po nocích se budeme s přítelkyní věnovat vášnivýmu sexu... No dobře, to poslední tam asi psát nebudu, ale jinak to mám, myslím, moc dobře vymyšlený. Jen vystudovat kvalitní školu, naučit se vařit a... zůstat už navždy se Spencer...
Po škole jedeme se Spence ke mně. U mě v pokoji se mi Spencer uvelebí na posteli v náručí a nevinně se zeptá. "Tak Ash, jak se vidíš za deset let? Co pěknýho jsi napsala do toho slohu?"
A já najednou nevím, jestli jí tohle všechno můžu říct. Co když ona si svoji budoucnost plánuje úplně jinak a hlavně... beze mě...
"Tak co, Ash," připomene se mi Spencer, když mé mlčení trvá příliš dlouho, "jak si představuješ naši společnou budoucnost?"
Moment, naši společnou budoucnost? Pokud slyším dobře, znamená to, že Spence se mnou počítá. No jasně, jí se určitě v noci nezdají takový sny, jakože ji opouštím kvůli klukovi.
"Teda... plánuješ nám společnou budoucnost, doufám?” optá se nesměle, když mlčím dál.
Široce se na ni usměju. "Jasně, že s tebou počítám, Spence."
"Už jsem se bála, mlčela jsi docela dlouho a zdála ses mi nějaká zamyšlená a smutná."
Hm, že bych se jí svěřila se svojí noční můrou a konečně se zeptala, jak to má se svojí orientací doma...
Fajn, tak trošku vážnější téma a pravdivej rozhovor.
"Samozřejmě, že bych chtěla, abys v mojí budoucnosti byla ty Spencer. Jen... víš, včera se mi zdál docela ošklivej sen a došlo mi, že vlastně ani pořádně nevím, jakou budoucnost chceš ty. Je mi jasný, že spolu jsme krátce, abychom takovýhle věci řešily. Ale mě by pro začátek třeba jen zajímalo, kdo všechno může vědět, že chodíš s holkou?"
"Co bylo v tom snu?"
"No," přehraju si ho znovu v hlavě, "byl tam ten kluk ze včerejška z cukrárny. Dělal nám návrhy, že bychom si mohly dát trojku. A tys ho jenom políbila, odvedla si ho domů a mě tam nechala stát na ulici..."
Spencer mě vezme za ruku. "Ash, byl to jen ošklivej sen. Přece víš, že tohle bych nikdy neudělala."
"Já vím. Ale v tom snu to bylo tak živý. A když jsem o tom všem po probuzení přemýšlela, došlo mi, že ohledně tohohle toho o tobě moc nevím. Jasně, že nechci vědět o všech, se kterými jsi chodila přede mnou, ale jen... Prostě bych chtěla vědět, jestli jsem tvoje první přítelkyně a jestli o tobě třeba rodiče nebo kamarádi vědí, že se ti líbí i holky?"
"Není to trochu moc otázek, Ashley?" pousměje se Spencer. "Ne, dobře, pokusím se ti odpovědět.
Než jsme se sem loni přestěhovaly, měla jsem u nás přítele. Ale nebylo to ono, uvnitř sebe jsem cítila, že ve vztahu toužím po něčem jiným. Po někom jiném. Ano, celkem nám to klapalo, byl milej a vtipnej, ale v sexu... nám to klapalo už míň. Takže k tvým otázkám, ano, jsi moje první přítelkyně. Jsi první člověk, se kterým jsem ve vztahu doopravdy šťastná po všech stránkách," vtiskne mi něžný polibek na rty.
"A co se týče toho tvého snu. Nikdy bych tě kvůli klukovi neopustila. Víš, já neříkám, že se mi kluci nelíbí. Někdy se mi kluk zalíbí na první pohled, ale na to, abych s ním šla do vztahu, musel by to být přesně můj typ a musel by mít všechny ideální vlastnosti, které si přeju... A... víš, dokážu se s klukem líbat... ale nedokážu si s ním představit sex... Asi...by mi tam to "něco" překáželo. Ale samozřejmě to není jen o sexu. Holky jsou podle mě daleko citlivější, vnímavější a něžnější. Já vím, může to znít trochu zmateně. Ale prostě... jsem asi bi, ovšem s daleko větší slabostí pro holky," ukončí s úsměvem.
"Fajn, jsem ráda, že si dokážeme takhle otevřeně povídat. Já jsem vždycky věděla, že se mi líbí holky. A můžu mít ještě jednu otázku, Spence? Ví o tom, že chodíš s holkou tvoje mamka?"
Spenceřin úsmev povadne a trochu smutně se na mě podívá.
"Promiň, Spence,” pohladím ji po tváři, "pokud o tom nechceš mluvit, do ničeho tě nenutím."
"Ne, to je dobrý Ash, nenutíš mě do ničeho. Jen... že u nás doma to je trochu těžší. Přestěhovaly jsme se sem s mámou, protože v našem starém domově jí všechno připomínalo tátu. Sice od jejich rozvodu uplynulo už pět let, ale máma to pořád ještě neskousla. S tátou jsem mohla mluvit o čemkoliv. S mámou ne. Nedokážu k ní být tolik otevřená. Ať už se to týká věcí do školy nebo toho... že chodím s holkou. Navíc...moje máma je dost homofobní.
Jednou u mě objevila pár povídek. O holkách samozřejmě. Může to být tak rok, rok a půl zpátky. Podrobila mě výslechu a řekla mi, že pokud chci být nějaká ´blbá lesba´, tak ať táhnu z domova. Nekoukej tak vykuleně, Ash. Ona mě ve skutečnosti má ráda. Hodně ráda. A chce, abych byla štastná a přesně podle jejích představ. Jenže si neuvědomuje, že ty její představy se třeba neshodují s mými představami. No, prostě... od té doby doma padaly a pořád padají dost ošklivý narážky na homosexuály a lesby. Mamka by prostě nesnesla, kdybych jí narovinu řekla, že jsem lesba a mám přítelkyni. Opravdu si myslím, že by mě vyhodila z domu. Asi by jí hodně vadila ta ostuda, že její dcera se "nepovedla" a je lesba. Takže, jen čekám, až odmaturuju a půjdu na vejšku. Někam daleko odsud a odstěhuju se do nějakého podnájmu. Pak si konečně budu moct žít svobodně a s kým chci. Ale zatím si myslím, že to, že mám přítelkyni, svojí mámě nikdy neřeknu." Když Spencer udělá tečku za posledním slovem dlouhého monologu, lesknou se jí v očích slzy. Zpevním svoje objetí a dám jí pusu na tvář. Chci, aby se cítila v bezpečí.
"Broučku," dám jí něžnou pusu na nos, "moc mě mrzí, jak se tvoje mamka chová. A co myslíš tím, že ses nepovedla?"
"No víš," smutně se pousměje, "ona si myslí, že bych se tomu, že jsem "přihřátá, neměla poddávat," jak říká ona. Možná si myslí, že jí to dělám schválně, já nevím. Ona si prostě usmyslela, že mi být lesba zakáže a dohodí mi nějakého kluka."
"Cože? Zakáže? To si děláš snad srandu?" nechápu.
"Klid, Ash, moje mamka bohužel není tak skvělá jako tvoje, aby mě pochopila. Proto se taky tady u vás cítím daleko líp než doma. Víš, mně už je jedno, co si mamka myslí. Klidně se s tebou budu vodit za ruku a líbat tě na veřejnosti. Klidně ať se to k ní nějak dostane. Vzhledem k tomu, že pracuje ve vedlejším městě a stejně není pořád doma, myslím, že to je jedno. I kdyby se něco dozvěděla, tak co. Za několik měsíců maturuju a pak odsud už konečně vypadnu. S tebou odsud vypadnu!" usměje se.
Je toho na mě nějak moc, asi to všechno musím postupně vstřebat. Takže se pouze usměju, přikývnu a pořádně Spencer obejmu. Chci, aby se cítila v pohodě.
S její mámou bych se asi nesnesla. Mám jediné štestí, že moje mamka všechno o mojí orientaci zvládla opravdu dobře a podporuje mě. Je mi Spencer opravdu líto. Zvládnou tohle, není jen tak. A zvlášť s takovouhle "podporou" doma.. Pokusím se to Spencer všechno vynahradit!
Spencer mi ještě pořád leží v náručí a já ji stále objímám. Pořád se mi hodí hlavou to, co mi řekla. Znamená to, že se spolu budeme muset schovávat do té doby, než odmaturujeme? Že mě její máma bude nenávidět, až zjistí, že jsem její dceru zkazila? No, na všechny tyhle otázky je asi dost času. Teď jen chci, aby se Spence cítila v bezpečí. Zpevním svoje objetí. Spencer se ke mně mlčky jen víc přitulí, pootočí hlavu, aby na mě viděla, a usměje se na mě. Dám jí pusu na nos a úsmev jí oplatím.
Měla bych Spencer nějak rozveselit. Hmm, musím vymyslet nějakou aktivitu, co ji bude hodně bavit a při čem nebude mít šanci myslet na špatné věci. No, taková nějaká aktivita by mě napadla hned, ale tu si nechám až na večer, přeci jen je teprve brzké odpoledne. Mohly bychom se Spence vyrazit večer do nějakého klubu. Zítra je přeci státní svátek, takže nejdeme do školy. Tudíž máme celý volný večer. Z přemýšlení mě vyruší telefon.
Volá mi Kyla, moje starší sestra. Jelikož je už v mnoha věcech samozřejmě napřed, tím myslím manžela a děti, tuším, že bude chtít pohlídat moji milovanou neteř Rachel. Je to takový malý andílek s ďáblem v těle. S ní se člověk opravdu nikdy nenudí.
"Ano, Kylo?" přijmu hovor a nechám ji povídat.
"Jasně, určitě, dneska to není problém. Takže mi ji sem za chvilku přivezeš? A večer ji pak domů dovezu já, ano?"
Spencer mě sleduje s otazníkem v očích. Jen se usměju a mrknu na ni.
"Dobře, jsme domluvené, zatím pa."
"Spence, když zítra nejdeme do školy, co kdybys u nás spala? Mám pro nás program na odpoledne."
"Fajn," usměje se Spencer a začne psát smsku mámě, "a ten odpolední program se bude nějak týkat Kyly?"
"Ne, Kyly ne. Ale její dcery. Ehm, zvládáš blízkost malých dětí? Rachel je pět a já jsem jí slíbila, že ji vezmu na pouť. No a Kyle by se to hodilo zrovna dneska. Bude tu tak ve tři a slíbila jsem, že Rachel pohlídáme tak do půl sedmé. Nebude to problém?" zeptám se s obavami v hlase.
Spence se na mě jen podívá a znovu se projeví jako ta nejbáječnější holka na světě. "Proč by to měl být problém? Mám děti ráda a mám ráda i poutě. Už se tam těším. Ale myslíš, že stihneme za tři hodiny prolézt všechny atrakce?"
"S Rachel určitě ne, je to ta nejodvážnější pětiletá holka a chce ji skoro na všechno!" směju se společně s ní.
Během chvíle je Kyla u nás a Rachel se mi pověsí na krk hned mezi dveřmi. "Teto Asi!"
"Ashey, jsi hodná, že ji na tu pouť vezme dnes, opravdu mi tím vytrhneš trn z paty." děkuje mi Kyla.
Mezitím je dovedu do obýváku a Rachel se hned zvědavě podívá na Spencer.
"To je moje kamarádka Spencer, půjde na pouť s námi." vysvětlím jí.
"Ah, doufám, že jsem vám nějak nenarušila odpoledne." podívá se na mě Kyla s omluvou v hlase.
"Ne, neboj, Žádný jiný plány jsme neměly a navíc, Spencer má prý poutě taky ráda." směju se.
Doprovodím Kylu k autu, abych si mohla přendat autosedačku do svého auta, a Spence nechám v obýváku s Rachel, ať se zatím seznámí.
"Takže, Tvoje nová přítelkyně," ptá se zvědavě ségra.
Jen se usměju, "Ano."
"Vypadá jako milá holka, tuhle Ti schvaluju. A navíc, má ráda děti jak koukám. Ne jako ta předchozí, o které Rachel řekla, že je jako Mrzout ze Šmoulů." směje se při vzpomínce na Rachelinu hlášku.
Musím se k ní přidat. "Dobře, Holly si s Rachel zrovna nepadla moc do noty. Ale ano, Spence má děti ráda. Myslím, že dnešek si užijeme všechny tři."
Zamávám Kyle a vrátím se do obýváku. Rachel zrovna zkoumá Spenceřin obličej.
"Copak děláte holky?" zeptám se pobaveně.
"Tahle teta má stejně modrý oči jako já." prohlásí hrdě Rachel.
"Ano to má, stejně krásný oči, jako ty," usměju se na ně, "a co kdybychom už vyrazily na tu pouť? Ať stihneme projít všechno."
"Anó!" zavýská Rachel a Spence se na mě se smíchem podívá.
"Tak sbalit a vyrážíme!"
Po deseti minutách už zastavujeme u lunaparku. Rachel vyskočí z auta jako první a už nám plánuje trasu.
"Tak holky, nejdřív půjdeme na Ruský kolo, jo? Pak chci do strašidelnýho hradu, taky bych chtěla vystřelit růži, jít na trampolínu a taky do takovýho toho domečku, jak mamka vždycky říká, že tam by mě mohla uklidit třeba na hodinu. A taky bych chtěla cukrovou vatu a lízátko!"
"Prosím." dodá, když se na ni podívám.
"Tak fajn, snad to všechno stihneme." usměju se.
"A mě taky koupíš cukrovou vatu?" zeptá se mě Spencer s naprosto vážným pohledem.
"Jasně, prosím Tě," směju se jí, "hlavně už pojď."
Když vejdeme dovnitř, Rachel se mě hned chytí za ruku. Je tak naučená od Kyly, aby se neztratila. Budu to muset Spencer taky naučit. Miluju totiž, když se držíme za ruce! Vím, že ke mně patří!
“Holky, támhle je Ruský kolo!” táhne mě Rachel nadšeně k němu.
Chystám se jít k pokladně koupit lístky a ještě se radši zeptám Spence: “Nebojíš se výšek, že ne?”
“Trochu jo, ale tak holt nebudu koukat dolů.” usměje se.
Zatím, co jdu koupit tři lístky, Rachel se Spencer pošlu čekat frontu. Když se vracím od kasy, jsou před nimi ještě pořád asi dvě skupinky. Zpovzdálí si ty moje holky prohlížím. Rachel se drží Spence za ruku a něco jí povídá. Spence je k ní trochu skloněná, blonďatý vlásky jí spadají do tváře, a napjatě Rachel poslouchá. Pak se spolu zasmějí a Spence Rachel pohladí po vlasech. Pomyslím si, že ze Spencer bude jednou opravdu dobrá máma. Doufám, že do budoucna plánuje děti, a že je plánuje vychovávat se mnou. Určitě budou krásné po ní. Chtěla bych alespoň dvě. Nejlíp kluka a holčičku. Už mám dokonce i vymyšlený jména. Adam a Jane. Jen nevím, jestli se budou líbit i Spence.
Mezitím, co tam přemýšlím o našich dětech, (hmm, našich, jak krásně to ve spojení se Spencer zní), jsme skoro na řadě. Akorát k holkám dojdu a jsme na řadě. Nevím proč, ale sedím uprostřed, z jedné strany mám Rachel, z druhé Spence. Rachel se hned nadšeně rozhlíží po okolí a Spencer mě nenápadně vezme za ruku.
“Snad se nebojíš.” trošku se jí směju.
“Samozřejmě, že se nebojím,” ohradí se, “jen se takhle cítím víc v bezpečí.”
Usměju se a přemůžu nutkání políbit ji.
“Jéé, holky koukejte, támhle je vidět pláž, támhle nějakej kostel a támhle park.” vtáhne mě Rachel zase do reality. Ona si tu výšku opravdu užívá. Zatímco my dvě se jen těšíme, až tahle jízda skončí.
Po Ruském kole nás Rachel táhne k trampolínám. Naštěstí tam není žádná fronta, takže může hned skákat. Předvede nám, že i tohle si umí opravdu užít. Skáče opravdu vysoko a pokouší se ve vzduchu o salto. Musím uznat, že ty její snahy jsou opravdu roztomilý.
Když je Rachel dost vyskákaná, jdeme si všechny sednout k jednomu stánku. Objednám dvě koly a džus a řeknu Spence ať pohlídá místa a Rachel a skočím k jinému stánku koupit slíbenou cukrovou vatu. Koupím ji pro Rachel a samozřejmě i pro Spencer. Když se vrátím ke stolu, Rachel se hned po vatě natahuje se slovy: “Děkuju teto Ash.” Spencer se na svoji vatu pobaveně směje a zopakuje po Rachel: “Děkuju teto Ash.” Rachel nechám cukrovou vatu celou, ale od Spence si po kouskách uždibuju.
“Neujídat.” pleskne mě v jednu chvíli přes ruku a vatu si chrání. Jen se pobaveně usměju, když mi Rachel nabídne, že si klidně můžu vzít od ní, jestli mám taky chuť. Nejde mi ani tak o vatu, ale líbí se mi, jak se Spence kvůli tomu ujídání rozčiluje.
Po vatě, když umyju Rachel zapatlané ruce a pusu - Spence byla zapatlaná skoro stejně, ale moje služby s navlhčeným kapesníčkem odmítla, že prý to zvládne sama, není malé dítě, načež se Rachel skoro urazila - jdeme ke strašidelnému hradu. Vím, že je to opravdu pro malé děti, pro nás už je tam většina “lekaček” jen směšná, a navíc, jsem tam byla už loni a předloni, takže klidně nechám Rachel, ať jede se Spencer.
“Teta se odvážnější víš, Rachel. Já bych se tam asi bála, ale se Spencer se tam budeš určitě cítit v bezpečí.” ujišťuju Rachel a po očku mrknu na Spence. Pohrozí mi, ale směje se. Vím, že je docela bábovka, bojí se, i když spolu koukáme doma na horor, ale tohle snad přežije. Sednou si spolu do jednoho vozíku a Rachel se hned chytí za ruku. Spence si ze mě dělá srandu a dělá na mě úšklebky, jak se moc bojí.
Když po několika minutách vyjedou z hradu ven, obě se usmívají. Spence pomůže Rachel z vozíku a ta ke mně hned nadšeně běží.
“Bylo to boží, teto!”
“Jo, bylo to boží a naštěstí jsme obě živé a zdravé. Ale bylo to teda dost strašidelný, ty by ses tam, Ash, určitě moooc bála.” protáhne Spence slovo moc a vyplázne na mě jazyk. “No, počkej, to Ti ještě oplatím, takhle si ze mě utahovat,” pomyslím si pobaveně.
Po strašidelném hradu chce Rachel vystřelit růži. No, to bude asi docela fuška. Sice umím střílet ze vzduchovky, docela i zvládám mířit a dost často se mi povede trefit to, co mám, ale tady si moc nedělám naděje. Jednak je všeobecně známo, že u vzduchovek na střelnicích jsou mušky trochu upilované a zahnuté, a druhak je tu moc lidí, takže se celá podlaha u střelnice každou chvíli trochu zachvěje, jak někdo přichází a odchází. Takže moc dobře mířit se prostě nedá. Ach jo, to až se netrefím, tak si ze mě Spence bude určitě dělat zas legraci. Rachel se zalíbí jedna růže, která má tři špejle. No, koupím pět nábojů a pokusím se ji sestřelit. Ale samozřejmě, podle očekávání… Tedy, podle očekávání. Podle očekávání jsem doufala, že strefím třeba aspoň jednu špejli, ale já netrefila ani jednu! Pohlédnu na Spencer a vidím, že se pobaveně směje.
“Hele Spence, moc se nesměj a klidně si to pojď zkusit taky.”
“Ne ne, Ash. Střílím ještě hůř než ty. Teda, pokud to ještě jde.” směje se mi ta potvora.
No teda, to takhle rozhodně nenechám. Přikoupím si ještě pět nábojů…a stejně je mi to prd platné. Trefím totiž jen jednu špejli. Obsluze střelnice, takové postarší sympatické paní, je nás asi líto, protože se Rachel zeptá, která růže se jí líbí a dá jí ji. Stejně to takhle dělá u každého. Protože co jsem viděla, vedle nás se ve stejnou chvíli jako já snažili ještě dva tatínkové a nebyli na tom o moc lépe. Stejně úspešní jako já. No co, aspoň, že nejsem tak nešikovná jen já. Ale fajn, růži máme vystřelenou a Rachel je spokojená. Jen mě mrzí, že jsem chtěla taky vystřelit růži Spencer.. No, někdy příště.
Sláva, už máme splněno skoro všechno, co si Rachel přála. Už jen “do toho domečku, kde ji mamka může nechat třeba hodinu a ji to tam pořád baví.” Jakmile k němu dojdeme, Rachel zmizí uvnitř. Popojdeme se Spencer kousek dál, ale pořád jsme na dohled. Rachel občas vykoukne z prvního patra od skluzavky a zamává nám. Zrovna před chvílí na nás křičela, jak je to bezva a teď už zase řádí vevnitř. Když tedy nehrozí, že by hned tak zase vykoukla, vezme mě Spence za ruku.
“Nenudíš se tu, Spence?” zeptám se s obavou v hlase. Přeci jen si mohla dnešní odpoledne představovat jinak, než ho strávit na pouti, mezi řvoucími dětmi.
“Bavím se, lásko. Rachel je moc roztomilá. A ty jako obětavá starostlivá teta taky.” usměje se. Bože, jak já jí miluju. Mám hroznou chuť dát jí pusu, ale v tom k nám přiběhne Rachel. Prý ji to tam už nebavilo. Aaaach jooo…
Podívám se na hodinky a zjistím, že ačkoliv ani nevím, že by to tak rychle uběhlo, je už čtvrt na sedm. No jo, než jsme oběhaly celou pouť, byla to docela doba. Takže je nejvyšší čas odvést Rachel domů.
Naložím obě “moje holky” do auta a rozjedeme se k domu Kyly a jejího manžela Justina.
Dorazíme k nim přesně v půl sedmé, jak jsme domluvené. Kyla už nás čeká mezi dveřmi. Taky jsem jí předem volala, ať si toho malého ďábla přijde vyzvednout. A taky autosedačku z mého auta.
“Ahoj Ash, Spencer. Moc děkuju za pohlídání. Doufám, že vás Rachel moc nezlobila.”
“Ale ne, Kylo. Byla moc hodná a všechny jsme si pouť moc užily, že jo Rachel.” odpovídá za nás Spencer.
“Jo, to užily, mami! Teta Ash mě vzala na všechno, na co jsem chtěla!”
“Rachel byla hodná a vážně jsme si to užily. Všechny.” podívám se s úsmevem na Spencer. Kyla nám ještě jednou poděkuje, Rachel nás obě se Spence obdaří pusou na tvář a vyrážíme domů.
“Ash, můžu řídit a někam si Tě odvést?” zeptá se s úsmevem Spence.
“Ehm, no jasně, že jo…” ujistím ji nervózně s úsmevem a čekám, kam mě odveze…