Život a doba pana Čumáčka, žluté rosničky

Napsala: goober, Překlad: petrSF

"Hele, ehm, Spencer?" ozvala se tiše Ashley na Spenceřině posteli, na které ležela.

"Ano, Ash?" Ospalá odpověď její přítelkyně nebyla moc zřetelná, protože momentálně měla hlavu zabořenou v Ashleyiných kadeřích.

"Ehm... no..." Ashley se odmlčela, začala si čistit nehty a snažila se přijít na to, jak pokračovat.

Ashley byla nervózní. V poslední době zažily se Spencer pár krušných chvil a teprve se vracely k svému normálnímu, uvolněnému, láskyplnému vztahu. Ale chodily spolu už rok. Rok spolu a byly pořád zamilované.

Pravda, měly i nějaké krize... Co si to nalhávám? dlouze a frustrovaně vzdychla Ashley a odevzdaně svěsila ruce do klína. Celej náš vztah byl jedna velká krize. Táta umřel, objevila se Kyla, Glen si vypěstoval závislost na práškách proti bolesti, Clay zbouchnul Chelsea, na plese postřelili nějaký neznámý lidi a - Fuj! Hnus. - Aiden mi vyznal svou nehynoucí lásku. Opět. Uf. Ale vážně. Někdo dejte tomu klukovi slovník a naučte ho vyhledat si definici slova "lesbička". A Spencer, chudinka Spencer, se vyoutovala před svou rodinou, když ji se mnou v posteli načapala její zlá matka Paula, náboženská fanatička, a pak se musela potýkat s následky toho Aidenova výstupu. Takže jo. Tenhle rok stál vážně za pendrek.

Vlastně bylo dost neuvěřitelné – upřímně řečeno přímo zázrak – že Ashley pořád měla přístup do domu Carlinových, o pobytu bez dozoru ve Spenceřině pokoji nemluvě. Ashley si byla jistá, že je to zásluha Spenceřina táty, Arthura. Ne že by dívky měly povolené úplné soukromí. Ani náhodou. Dveře od Spenceřina pokoje musely samozřejmě zůstávat pořád otevřené. A kdykoliv u nich byla Ashley na návštěvě, Paula neustále přicházela s výmluvami, proč chodit nahoru, přičemž se samozřejmě neopomínala zkontrolovat, co její holčička a její "nejlepší kamarádka" dělají. Paula stále odmítala mluvit o Ashley jako o Spenceřině přítelkyni, přestože alespoň přijala fakt, že budou spolu, ať se jí to líbí nebo ne. Jak jinak. Taková už Paula byla. Přestože byla poražena, pořád mlčky protestovala jakýmkoliv drobným pasivně agresivním způsobem, na který její omezený mozek přišel. Kráva.

Ashleyino zadumání přerušila Spencer, když se opřela o loket a pohlédla přímo na Ashley. "Ash? Jsi v pořádku, broučku?" zeptala se Spencer, natáhla k Ashley ruku, a něžně jí odhrnula spadlou kadeř za ucho. "Zdáš se mi duchem mimo a nervózní. To se ti nepodobá, miláčku." Přisunula se blíž, aby se mohla k Ashley víc přitulit, a volnou rukou jí objala kolem trupu. "Co se děje?"

Ashley se musela Spenceřině ustaraně svraštěnému obočí usmát. Taková už byla její Spencer. Vždy o ni měla starost. Vždy tu pro ni byla. Vždy dělala ty nejroztomilejší obličeje. A to pořád! Radostný a roztomilý a veselý, když byla šťastná, a svraštělý a našpulený, když byla naštvaná nebo si dělala starosti. No, ne jenom když byla naštvaná... pomyslela si samolibě v duchu Ashley. Ashley se obzvlášť líbilo, jak Spencer svraštívala obočí a pevně zavírala oči, když se blížil její...

"Ash! Vážně. Jsi v pohodě?"

"Cože? Jo, jenom přemýšlím. O nás a tak," usmála se Ashley , aby upokojila velmi ustaraně vypadají Spencer.

"Aha..." Znepokojený výraz pořád nezmizel. Vlastně se po slovech brunety ještě víc prohloubil. Skvělá práce, blbko. Vyděs ji ještě víc.

"Takže, ehm. Já vím, že jsme říkaly, že si na jednoroční výročí nebudeme nic dávat, protože by to bylo kýčovitý a tak, zvlášť vzhledem k těm šílenostem, co se v poslední době staly, ale...," koktala bruneta a vrátila se při tom k prohlížení rukou, které měla v klíně. "...ale mám pro tebe dárek, lásko."

Obavy a zmatek ve Spenceřině tváři okamžitě nahradil široký úsměv a vykulené oči. "To jako fakt? Miláčku! Ty jsi k pomilování! Panebože! Dárek?!" Spencer vyskočila na kolena a začala na posteli radostně poskakovat a nadšeně tleskat rukama. "Jéééé! Co je to?" Poskočila silněji. Pak se zarazila. "Proč jsi byla tak nervózní, že jsi mi koupila dárek?!" Vrhla se vpřed a chytla Ashley za ramena. "Kde ho máš?!?!" Spencer se smíchem padla na svou přítelkyni. "Dej mi ten dárek, ženská!" vykřikla Spencer a začala svou přítelkyni nedočkavě lechtat. Ashley ji ale snadno přemohla, přetočila Spencer na záda a držela jí ruce mezi nimi.

"Ne-e. Ne tak rychle," dobírala si Ashley svou ležící přítelkyni. "Musíš si ho zasloužit."

"Zasloužit? Jéé, to neplatí," vyšpulila Spencer spodní ret a předvedla Ashley svůj nejlepší štěněcí pohled.

"Ne, ne, slečno. Štěněčí pohled na mě tentokrát platit nebude..."

"Prosíííííím?" vykulila Spencer své velké modré oči a ještě více vyšpulila spodní ret.

Ashley se na dívku pod sebou nemravně ušklíbla. "Á, chápu. Chceš být celá roztomilá a škemrat? Fajn. Pokud mě chceš přemluvit, tak do toho. Pověz mi, Spencer... chceš to ode mě nebo ne?"

"Ty víš, že chci, Ashley."

Ashley pozvedla obočí. "Chceš to, hm?"

"Moc to chci," prakticky zapředla Spencer.

"Jak moc?"

"Fakt moc. Chci to od tebe."

Ashley předstírala překvapení. "Tak ty to ode mě chceš?! Ale!"

"Chci to od tebe fakt drs-"

"Promiňte, dámy." Paulin chladný hlas, který se ozval ode dveří, přinutil Ashley vyskočit ze své přítelkyně tak rychle, že málem spadla z postele. "Večeře bude asi za dvacet minut." Paula obrátila svůj ledově chladný pohled na Ashley. Na tváři měla velmi nevlídný úšklebek. "Povečeříš s námi?"

"Och. Ano. Ehm, prosím, paní Carlinová."

Paula pohnula ústy tak, že se zdálo, že se chce usmát, ale nakonec z toho spíše byla bolestivá grimasa. "Výborně." Jo, zdáte se být nadšená, paní C. "Chelsea se k nám také připojí." S tím nechala pořádně zahanbené dívky samotné.

Ashley pohlédla na svou stále se červenající přítelkyni a slabě se zasmála. "Ehm, déja vu!"

Spencer pohlédla na Ashley s předstíraným hněvem, ale úsměv úplně skrýt nedokázala. "To není vůůůůbec vtipný, Ashley."

"Když myslíš, lásko," zazubila se na ni Ashley a poslala jí vzdušný polibek.

Tak jo, je to teď nebo nikdy. Stejně si musím pospíšit. Nevím, jak to zvládá v autě. Ashley se zhluboka nadechla a sebrala v sobě veškerou odvahu. "Tak co kdybych ti skočila pro ten dárek?"

"Skočila? Ty ho nemáš s sebou?"

"Mám ho s sebou, neboj. Je venku v autě. Tak co kdybych šla dolů a přinesla ti ho, miláčku?" Ashley se usmála okamžitému zazubení a horlivému přikyvování své přítelkyně.

"Ty se tu hezky posaď, udělej si pohodlí a počkej na mě." S mrknutím a úsměvem Ashley zmizela ze dveří Spenceřina pokoje a zamířila po schodech dolů. Jakmile se dostala ke dveřím od domu, uslyšela z kuchyně vyběhnout Paulu.

"Jé! Ashley! Přece jen odcházíš? To je taková škoda!" Paula se tvářila naprosto radostně.

"Jé, paní C! Nebuďte hloupá. Přece bych si nenechala ujít legendární sobotní večeři u Carlinových, no ne? Jdu jenom pro něco do auta pro Spencer." S veselým úsměvem pomalu vyšla z domu, ale ještě předtím si mohla vychutnat pohled na Paulin povadlý výraz.

Ashley se vrátila zpátky nahoru a došla ke Spenceřině pokoji, kde opatrně položila předmět v rukách stranou na podlahu, aby neublížila jeho křehkému obsahu. Chystala se vejít dál, ale zaváhala. Zkusila to znovu a znovu zaváhala.

Tak jo, Ash. Uklidni se krucinál. Bude se jí líbit. Jak by se jí mohl nelíbit? Je to roztomilost sama. Tak je to neobvyklý dárek. Bude nadšená, že jsi o něm přemýšlela. Jo, jasně. Přemýšlení spočívající v nákupu od pouličního prodavače na trhu. A doprdele. Nejspíš to nebylo legální. Super. Možná bych ho mohla podstrčit Glenovi... Ale jak pak Spencer vysvětlím, že pro ni najednou dárek nemám? Řeknu, že jsem ho ztratila. Jo, to bude...

"Ehm, Ash?" Spencer stála přímo před ní ve dveřích. "Stojíš tu už tak deset minut. Je všechno v pořádku?" Ashley zaštítila dárek před Spencer tělem.

"Ano! Ano. Všechno je bezvadný. Haha. Fantastický. Hogo fogo. Teď zpátky dovnitř!" hnala Spencer zpátky do pokoje. Spencer nad svou zvláštně se chovající přítelkyní obrátila oči v sloup, ale slitovala se nad ní, otočila se a pomalu vešla zpátky do pokoje. Otočila se, aby promluvila, ale než mohla cokoliv říct, Ashley ji přerušila.

"Tak jo, já vím, že se chovám divně. Omlouvám se. Ale dopoledne jsem ti koupila dárek a je hodně neobyčejnej. Asi proto jsem nervózní a vůbec. Takže tak. Je hodně neobvyklej a hned, jak jsem ho uviděla, jsem si vzpomněla na tebe." Odmlčela se, protože Spencer k ní přišla, objala ji a dala jí velkou pusu na rty.

"Ach, miláčku. Děkuju! Neobvyklý dárky mám ráda. Znamená to, že jsi o něm hodně přemýšlela."

"Ech, jo. Děsně přemýšlela. Ehm." Spencer ji znovu políbila, tentokrát na tvář, a pak jí pošeptala do ucha: "Vím, že se mi bude líbit. Bude dokonalej, protože je od tebe."

A to stačilo, aby Ashleyiny obavy zmizely. Fakt se jí bude líbit, že jo? Zamiluje si ho! Bude to super, bude to úžasný. Ashley, TY jsi úžasná. S tou myšlenkou byla připravená. Zatímco Ashley vedla svou přítelkyni k posteli, nemohla skrýt své vzrušení.

"Tak jo, posaď se na postel a zavři oči. Je to velký, tak se připrav."

Spencer vzrušeně zatleskala rukama a vyhověla Ashleyiným přáním. "Nemůžu se dočkat!"

Jakmile se Spencer usadila, Ashley dychtivě vyběhla na chodbu a zvedla svůj dárek. "Neopovažuj se otevřít oči, dokud ti neřeknu!" Tak jdeme na to, maličkej...

"Tak jo, Spence. Tady je! Otevři oči!"

Spencer otevřela oči a zjistila, že se na ní těsně před obličejem upínají dvě drobné, černé oči.

Kuňk... Kuňk...

Bylo to žluté, malé a obojživelné. Nějaká žába. Sedělo to v rozměrném akvárku, které momentálně držela Ashley v úrovni Spenceřiny hlavy.

Kuňk... Kuňk...

"Není roztomilej, Spence?"

Kuňk... Kuňk...

"Už jsem mu dala jméno. Doufám, že ti to nevadí."

Kuňk... Kuňk...

"Spencer, tohle je pan Čumáček. Pane Čumáčku, tohle je Spencer. Je to tvoje panička!"

Kuňk... Kuňk...

Spencer konečně přerušila oční kontakt se žábou a vzhlédla k Ashley. "...pan Čumáček?"

"No jo. Roztomilý jméno pro roztomilou ropušku."

"To není ropucha, Ash. Myslím, že je to nějaká rosnička."

"Vidíš? Není to dokonalý?! Už o něm všechno víš."

Spencer přerušila oční kontakt s Ashley a vrátila se k soutěži v zírání s panem Čumáčkem.

Kuňk... Kuňk...

"Počkat. Ashley. Zadrž na chvilku." Spencer si dala ruku na čelo a snažila se zpracovat fakt, že je teď hrdou majitelkou pana Čumáčka. "Říkala jsi, že jsi ho měla od chvíle, co jsi přijela, v autě?"

Ashley zaváhala. "Ehm, vlastně jsem ho měla v autě, co jsme ho dopoledne koupila..."

"Od DOPOLEDNE?! Ashley, je skoro pět! To se celej den pekl v tvým černým autě?! Kde jsi ho koupila?"

Dobrá, možná se jí nelíbí... "No, koupila jsem ho normálně na trhu..." Spencer nevěřícně poklesla brada ještě víc. "...od pouličního prodavače..."

"Od POULIČNÍHO prodavače? Ashley! Tušíš vůbec, jak se o něj starat?! Zeptala ses na nějaký informace? Domácí zvíře je velkej závazek! Co jí? Jaký prostředí vyžaduje? Jak vůbec pije vodu?!"

"...Že by z těch kapátkovejch udělátek pro hlodavce?" Znechucený výraz. "Možná se jenom trochu postříká..." Ještě více znechucený výraz následovaný sklopením očí a dalším pohledem na probíraného pana Čumáčka.

Kuňk... Kuňk...

"Ježíši Kriste, Spence. Tak mě zastřel!" zvolala Ashley podrážděně. "Myslela jsem, že se ti bude líbit! Zvířata máš ráda a byl hrozně roztomilej a dalšího křečka jsem ti koupit nemohla." Ashley se odmlčela, protože Spencer na ni v úplném šoku vzhlédla. "Ne po tom, co se stalo posledně...," pokračovala nebojácně Ashley pro sebe.

Speceřin šokovaný výraz po Ashleyiných slovech rychle zmizel, ale vzápětí ho nahradil ukázkový vražedný pohled. "Slíbila jsi, že o Jiskřičce už nikdy mluvit nebudeme...," nebezpečně zavrčela.

Ashley nikdy neslyšela svou přítelkyni mluvit tak chladně, tak usoudila, že bude nejlepší změnit strategii.

"Dobře, ale, Spence... koukni. Je k sežrání! Můžeš si s ním hrát!" Ashley nahodila svůj nejpůvabnější úsměv. Nezabral.

"Můžu si s ním hrát?"

"Jo! Hráj si s ním."

"Tak jo, fajn." Spencer si založila ruce. "Předveď mi to."

A sakra.

"Ukaž mi, jak si můžu s panem Čumáčkem hrát."

"Ehm, jasně. Ehm..." Ashely zoufale hleděla na žábu v akvárku a čekala na jiskru inspirace. Teď mě nezklam, pane Čumáčku. Potřebuju tě...

"Dělej, Ashley! Na co čekáš? Sáhni tam a hraj si s panem Čumáčkem."

Počkat, cože to?

"Sáh… sáhnout dovnitř?"

"Ano, Ashley. Sáhni dovnitř a hraj si s panem Čumáčkem. Předveď mi, jak se to dělá."

Ashley hleděla na svou přítelkyni v očekávání, že se rozesměje. Čekala, že se objeví potlačovaný úsměv a Spencer jí řekne, že si dělala srandu a že má pana Čumáčka ráda takového, jaký je. Zavřeného. V bezpečí v akvárku.

Kuňk... Kuňk...

Nestalo se to.

Ashley přešla ke Spenceřině stolu a položila na něj akvárko. Chytla víko, zhluboka se nadechla a zvedla ho.

Sakra práce, ty lepkavej chlapáku.

"Haha. Tak jo! Jdeme na to..."

Kuňk... Kuňk...

Sáhla dovnitř.

"Tak jo, teď - fuj! Ech. - Haha. Páni, to je skvělý. Ha. Jejda, fajn, jsme trochu mokrý, pane Čumáčku! Ehm."

Jakmile se jí podařilo kluzkou žábu pevně uchopit, opatrně ji vyndala z akvárka.

"Paráda! Podívej, kolik srandy si už užíváme, Spence!" Jemně s ním v ruce zamávala. "Úžasný! A KURVA!..." Panu Čumáčkovi se povedlo jí ze sevření vyskočit, ale naštěstí pro ni - a pana Čumáčka - ho dokázala ve vzduchu chytit druhou rukou.

"Super! Vidíš, Spencer? Je to sranda."

Spencer zůstávala nadále zcela skeptická.

"Koukni. Může být tvůj kamarád! Můžeš si s ním povídat!"

Stále nepřesvědčená.

"Vidíš? Ehm..." Ashley si zvedla uvězněnou žábu k obličeji a začala na ni žvatlat. "Nazdárek, pane Čumáčíčku!" Pauza. "Tak jakpak se dnes večer máme?" Další pauza. "Dal by sis sušenčičku?"

Spencer zůstávala nadále nehybná, kromě jednoho obočí, které se pomalu zvedlo. Bolestně pomalu. Otevřela pusu, aby promluvila...

"Hej, mládeži! V kuchyni se podává večeře!" zvolal Arthur na schodech, zatímco kráčel nahoru a sebeuspokojivě si mnul ruce. "Máme mé světoznámé kuřecí gumbo, tak upalujte dolů, dokud se z něj ještě kouří - co to proboha je?" zíral šokovaně Arthur na malou žlutou žábu v Ashleyině ruce. "To je... to je rosnička?"

Ashley rychle pohlédla na Spencer a pak odpověděla: "Ehm, to je pan Čumáček."

"A co dělá pan Čumáček u nás v domě, Ashley?"

"To je moc dobrá otázka, ta-"

"No, pane Carline," umlčela Ashley Spencer pohledem. "Je to dárek pro Spencer. Není rozkošnej?"

"Jo, úplně." Arthur si pana Čumáčka prohlížel z větší blízkosti.

Kuňk... Kuňk...

"Víš, jak se o něj starat, že, Ashley? Máš infračervenou lampu? Potřebuje ji?"

"Ehmmm…"

"Není jedovatý?"

Počkat! Cože? Ashley nervózně pohlédla na slizké stvoření ve své ruce. "Jj-jedovatej? To jako fakt?"

"Jo, rozhodně! Domorodci v tropických deštných pralesích využívají žabí sekrety jako jed na své šipky a šípy." Do pokoje vešli Clay a Chelsea, kteří se přišli podívat, co je to tam za rozruch.

Ashley zbledla. Chelsea promluvila. "Jo, neříká se, že jejich olizování může vyvolat halucinogenní reakci?"

"Vlastně, zlato, někteří tvrdí, že pouhé jejich držení delší dobu může vyvolat takovou reakci..."

"Bože!" Ashley rychle pustila pana Čumáčka zpátky do akvárka a začala si zběsile otírat ruce o džíny.

"Dobrá, poslouchejte, děcka," rychle promluvil Arthur. "Vezmeme pana Čmeláčka do zverimexu, protože všechny veteriny už teď budou pravděpodobně zavřené..."

Chelsea se nevěřícně zasmála. "Pana Čmeláčka?"

"Pana Čumáčka," opravila Spencer suše.

"Čumáčka?" zatvářil se Clay pochybovačně. "Žáby přece nemají čumáky." Rozhlédl se po pokoji pro podporu. "Nebo ano?"

"…tak jo, po večeři vezmeme pana Čumáčka do zverimexu. Snad tam bude mít někdo se žábami zkušenosti a poví nám, co s ním. Tak pohyb, mládeži! Ashley! Umyj si ruce!"

Večeře uběhla rychle a po krátkém vysvětlení velmi nepobavené Paule naložily Spencer a Ashley pana Čumáčka do Arthurova sedanu.

"Hele, tati?"

"Ano, Clayi?"

"Mohl bys nás s Chelsea vysadit u kina? Chtěli jsem zajít na film a Glen se ještě nevrátil s autem."

"Ale samozřejmě, Clayi. Spencer! Přendej tu žábu do mámina auta! Povezeme ještě Claye a Chelsea!"

"Super," zamumlala si Spencer pro sebe.

"Hele, Spence, mrzí mě, že se ti pan Čumáček nelíbil. Vážně. Nepřemýšlela jsem. Já-"

Spence přestala vyndavat akvárko ze zadního sedadla a otočila se na Ashley. Přeměřila si svou přítelkyni pohledem a pak se zeptala: "Vážně sis při pohledu na pana Čumáčka vzpomněla na mě?"

Ashley v odpověď mírně pokrčila rameny. "Ehm, jo."

Spencer přesunula váhu na levou nohu a založila si ruce na hrudi. "Myslíš na mě, když vidíš žáby?"

"No…" Ashley nahodila svůj nejroztomilejší štěněčí pohled. "...jenom ty fakt roztomilý?"

Spencer pozvedla obočí.

"A ty..." Ashley ukázala na Spenceřiny vlasy. "…ty žlutý? Protože... tvý vlasy..."

Spencer na ni dlouho nehybně hleděla, ale pak už nedokázala potlačit úsměv a unaveně se tiše uchechtla. "Jsi blázen, víš to? Jsi děsně trhlá, Ashley Daviesová."

"Spence, já–," začala Ashley, ale Spencer ji umlčela zasmáním.

"Lásko? Miluju tě. Strašně moc. Ale, prosím, PROSÍM, už mi nikdy nekupuj žádnýho živýho tvora, jedině kytku."

Ashley zčervenala a sklopila zrak. "Kytku. Dobře. To zvládnu."

"Broučku?" Spencer něžně položila ruku na Ashleyinu tvář a přiměla ji vzhlédnout. "Miluju tě. Bez ohledu na cokoliv. Zvládly jsme daleko horší věci. Pana Čumáčka přežijeme."

Ashleyinu odpověď přerušil starý rezavý sedan, který si objevil na příjezdové cestě.

"Ale, ale , ale. Copak to tu máme?"

Ashley a Spencer na sebe rychle pohlédly a mlčky si vyměnily zoufalé pohledy. Vzápětí se k dívkám přicoural Glen s Aidenem v patách.

"Ehm, ahoj, Ashley. Ahoj, Spencer."

Spencer pouze obrátila oči v sloup a konečně vyndala akvárko pana Čumáčka z auta. Přesně TOHLE mi scházelo.. "Jé. Ahoj, ehm, Aidene. Jak je, Glene?"

"Jde to, jde to. Co to tu máte, dámy?" naklonil se Glen, aby nakoukl do akvárka, které teď Spencer pevně držela. "Ježíši. To je... to je žába?"

Za dívkami se opět nečekaně zjevil Clay s Chelsea v těsném závěsu. "Jo, je to nějaká rosnička. Spencer ji dostala od Ashley."

Glenův obličej se okamžitě rozzářil. "NEKECEJ! Fakt?" Otočil se k Ashley. "Dá se jejím olizováním sjet?"

"Glene…," výhružně ho varovala Spencer.

"Takže to je tvůj plán, ty bláznivá mrcho? Zdrogovat mou sestřičku, abys ji mohla zneužít?"

"GLENE!" vykřikli najednou Clay, Ashley a Spencer. Bylo zjevné, že si dělá srandu, ale stejně. Bylo to urážlivé. A pro Glena typické.

"Ashley by nic takovýho neudělala, Glene! Že ne, Ashley?"

"Samozřejmě že ne. Díky, Chelsea."

"A kromě toho ji nemusí zneužívat. Chodí spolu."

"AIDENE!"

"…co je?" bezmocně pokrčil Aiden rameny pod pronikavými pohledy Claye, Chlesea, Ashley a Spencer. Ale Glen vypadal zamyšleně. Děsivě zamyšleně. Na tváři se mu pomalu objevil proradný úšklebek.

"Ty vole, Aidene."

"Jo, kámo?"

"Vsadím se, že ji neolízneš."

"COŽE?"

"Olízni tu žábu."

"Ne, Glene. To je nechutný."

Spencer se jim snažila vetřít do hovoru, ale bezúspěšně. "Hnus, Glene! Nech tu chudinku žábu na pokoji."

"Á, jasně. Zapomněl jsem, že jsi taková baba."

"Cože?"

"Hej, kluci. Klid."

"Sklapni, Clayi." Glen se otočil ke Aidenovi. "Řek jsem, že jsi baba, Aidene."

"Tak jste připraveni vyrazit, mládeži? Jé, nazdar, Aidene! Ahoj, Glene! Zmeškal jsi večeři!" A jéje, Arthur je tu taky.

Aiden chvíli mlčky přemýšlel. "Nejsem baba," prohlásil tiše.

Glen si dal ruku na ucho a dělal hluchého. "Cože to? Neslyším tě... babo."

"Říkal jsem, že nejsem baba!"

"Ehm, mládeži? Nevyrazíme do... Ježíši, Aidene! Dávej pozor!" Arthur odskočil z cesty Aidenovi, který se vrhl po Spencer a akvárku, které držela. Clay se chrabře pokusil Aidena zastavit, ale místo toho se srazil s Arthurem.

Než se kdokoliv vzpamatoval, víko bylo pryč a Aiden popadl pana Čumáčka, který mu vykukoval z ruky jako kostka mýdla.

"Já ti ukážu, kdo je baba, Glene...," zavrčel Aidene, když žábu konečně pevně držel a zvedl si ji k vypláznutému jazyku.

"Aidene! Přestaň!" Arthur praštil Aidena přes ruce, čímž ale pana Čumáčka vysvobodil. Skupinka jako by ve zpomaleném filmu sledovala, jak pan Čumáček padá, až přistál na zemi u jejich nohou. Dlouho tam nehybně ležel na zádech, až konečně jednou, dvakrát vykopnul, pak se dokázal převrátit na břicho a odskákal pryč.

"PROBOHA! Pan Čmucháček!!! Ne!" vykřikla Chelsea, zatímco sledovala, jak žlutá žabka nabírá rychlost.

"Čumáček," tupě zareagovala Ashley při pohledu na scénu před sebou. Jako by přimrzla. Nebyla schopná se pohnout ani reagovat na to, co se dělo. Právě jsem ho koupila, sakra! Ještě NEMŮŽE umřít nebo zdrhnout ani nic takovýho! pomyslela si, zatímco sledovala, jak pan Čumáček odhodlaně hopsá pryč od skupinky směrem k silnici.

Glen se vzpamatoval a přitočil se k Ashley. "Čůráček?! O čem to proboha mluvíš?!"

Fajn, TO stačilo, aby se Ashley vymanila z transu. "ČUMÁČEK, ty debile! ČUM!-áček. Žádnej čůráček."

"Kurvafix!" zvolala hlasitě Spencer přes ten chaos. Zoufale se rozhlédla, kam by odložila akvárko, které držela. "Někdo ho chytněte, než se dostane na silnici!"

Všichni vyrazili zároveň, ale Aiden se vzpamatoval nejrychleji. "Neboj se, Ashley," pronesl chlácholivě s pohledem do jejích očí a pohladil ji po rameni. "Já ho zachráním." S posledním dlouhým pohledem vystartoval k nešťastné žábě, která právě seskočila z obrubníku na silnici. Ježíši Maria..

Spencer probodla jeho vzdalující se záda pohledem a pak se otočila ke své přítelkyni. "I když se snaží být hodnej, pořád je to děsnej bl-."

"A doprdele! ÉÉÉÉÉ!" Aidenovo dívčí zapištění rychle utnulo nepříjemné křupnutí a zvuk rozsypaného skla. Křupnutí a rozsypané sklo následoval zvuk rozbíjejícího se akvárka, které vypadlo Spencer ze strnulých rukou.

"PROBOHA! Pane Čumáčku!!!"

"Aidene!!!"

Ashley a Spencer se na sebe rychle podívaly a rychle došly mlčky ke společnému rozhodnutí.

"Pane Čumáčku," hlesly zároveň a pak se k masakru před sebou otočily zády.

"No ty VOLE! Aidena při záchraně pana Čumáčka porazilo auto?!" upustila zhrozená Kyla hranolek, který si chtěla dát do úst. Z historky, kterou jí Ashley právě vyprávěla, měla šokovaně otevřená ústa.

"No, ne tak úplně." Ashley si rozvážně usrkla brčkem ze svého mléčného koktejlu. "Tak se vlastně vůbec nestalo." Opřela si lokty o mastný stůl, pak si to rychle rozmyslela a místo toho se opřela o potrhané vinilové opěradlo.

"Fuj. Mohlo by to tu bejt nechutnější? Kdyby tu nedělali tak dobrý koktejly, v životě bych sem nepáchla." Ashley se zamyšleně rozhlédla po omšelém interiéru bistra a dál usrkávala ze svého koktejlu.

"Ashley." Když se Kyla nedočkala odpovědi, plácla dlaní o stůl. Tvrdě. "ASHLEY! Mluv, sakra!"

Ashley překvapeně otočila hlavu a znovu se na sestru podívala. "Co máš za problém, Ky?!"

"Jak co mám za problém? Co se proboha stalo Aidenovi a panu Čumáčkovi?!"

"A jo. Tohle. Je to moc smutný. Děsná tragédie a tak. Aiden utrpěl vážnej otřes mozku a zlomil si obě ruce." Ashley udělala pauzu a píchala brčkem do koktejlu. "S vyhlídkama na basketbalový stipendium má teď útrum."

Kyla se nad tím zamyslela a chvilku sledovala Ashley bodat brčkem do koktejlu, pak ticho přerušila. "Aha, takže ho srazilo auto. Panebože, to je hrůza. Je mi ho docela líto, i když je to blbec. Je v pořádku alespoň pan Čumáček?"

"Ehm, ne." Ashley sklopila zrak a zvláštně se uculila.

"Ne, není v pořádku? Proboha. Je to čím dál tím horší!" Kyla si zhrozeně dala ruku na pusu. "A proč se usmíváš? To je hnusný."

"Ne, teda ne, pan Čumáček není v pořádku. A, ehm, ne, Aidena nesrazilo auto."

Po Kylině tupém výrazu Ashley pokračovala. "No, Aiden přešel do superhrdinskýho módu a vystartoval na silnici zachránit pana Čumáčka. Ale ten idiot se zapomněl dívat, kam šlape, a ČVACHT! Šlápnul přímo na pana Čumáčka, rozmáčknul ho, uklouzl na jeho malinký žabí mrtvolce jako na banánový slupce a narazil do mercedesu zaparkovanýho na druhý straně silnice. Měla jsi to vidět, Ky! Prolítnul hlavou předním sklem! Ten náraz ho vymrštil do vzduchu a přistál na kapotě tak blbě, že si zlomil pravou ruku, pak se z kapoty skutálel a zlomil si i levou ruku. Bylo to úplně šílený." Ashley při té vzpomínce prázdně zírala z okna. "A ti debilové, co jim ten mercedes patří, čekají, že jim Aidenova pojišťovna zaplatí škodu. Jeho pojistka se vyšplhá tak vysoko, že nebudu moc hodně dlouho za volant. Bože, ukouše se nudou." Ashley se pro sebe tiše usmála. "Sakra, se dvěma zlomenýma rukama nebude moct dělat NIC, čím by se zabavil, co?"

Jedinou reakcí Kyly byl prázdný pohled na veselou sestru. Ashley rychle smích potlačila.

"Ale chudák pan Čumáček. Připraven o život v nejlepších letech tím suspenzorákem. Ale vůbec nebyl nechutně rozšmelcovanej. Vypadal úplně stejně - jenom byl placatej." Udělala pauzu a mírně se zamračila. "Jako malej, žlutej, žabí lívanec. Dokonce měl na zádech viditelný logo Nike z Aidenovy boty."

Povzdech. "Spencer byla zničená. Což bylo překvapující, protože haló?! To ona kvůli němu nejdřív spustila tirádu! No ne? Trochu kontinuity bych prosila."

Ashley věnovala sestře pohled a nevěřícně zavrtěla hlavou. Pak se znovu opřela. "No, tak dál. Spencer byla totálně zničená. Brečela. Pak si šla od mámy půjčit stěrku a seškrábla ho ze silnice, aby ho nepřejelo auto nebo něco. Ne že by tam byl nějakej provoz. V dohledu nebylo po žádným autě ani památky. Teda kromě toho, do kterýho vrazil Aiden."

"Pohřbili jsme ho u ní na zahradě, když odjela sanitka a policajti si zapsali výpověď ohledně toho rozbitýho auta. Spencer ho nechtěla spláchnout. Najednou byla hrozně sentimentální a říkala, že pan Čumáček si po takovým tragickým konci zaslouží víc. Ale dobře to dopadlo, protože její rodiče se cítili tak špatně, že mě nechali přespat. V. Jejím. Pokoji." Ashley zdůraznila každé slovo bodnutím prstu do stolu. "Jo, jo. Samozřejmě jsme musely nechat otevřený dveře a musela jsou spát na podlaze ve spacáku, ale jakmile šla Paula na kutě, byl s tím útrum. HA! Takže nakonec se z toho vyklubal hodně dobrej večer..."

Kyla dál hleděla na sestru s otevřenou pusou. "Takže ty říkáš..." Kyla udělala pauzu, aby si utřídila myšlenky. "Ty říkáš, že... že Aiden nejenom zabil pana Čumáčka, když se ho snažil zachránit, ale taky naboural do auta a způsobil si při tom otřes mozku? Jako chodec?"

Ashley se usmála a přikývla. "A zlomil si obě ruce."

Kyla se vrátila k zamyšlenému tichu a pak se tiše rozhihňala. "No ty vole," řekla a začala se uchechtávat hlasitěji. "Aiden naboural auto. Svou hlavou!"

To už Kylino hihňání přešlo v plnohodnotný smích. "Jo, svou hlavou!" Ashley se tomu začala smát spolu se sestrou a oběma začaly po tvářích téct slzy. "Co na to mám říct? Rychle někdo zavolejte někdo do Guinessovy knihy rekordů! Tohle si říká o zápis."

Kyla se v té chvíli už smála hystericky. "Panebože, panebože. To si rozhodně říká o zápis!"

Nakonec jejich smích utichl. V tichosti zíraly z okna bistra a přemýšlely o událostech předchozího dne.

"Tak co, Ash, koupíš Spencer další zvíře?"

"Ani NÁHODOU!" Ashley zvedla ruce a tu myšlenku od sebe odehnala. "Ani. Náhodou. Zapomeň, Ky! Neříkala jsem ti, co se stalo s Jiskřičkou?"

Na Kylině tváři se vystřídaly výrazy poznání, hrůzy, smutku a nakonec zůstalo u soucitu. "A jo. Zapomněla jsem. Chudák Jiskřička." Odmlčela se a pak se na sestru tázavě podívala. "Hele, nemá se o Jiskřičce navěky mlčet?"

Ashley měla tu slušnost a okamžitě zčervenala a zatvářila se provinile. "Ehm, jo. O Jiskřičce se nemluví."

Kyla se otočila a vrátila se k nečinnému zírání z okna. Začalo se stmívat a lidé vyrazili do ulic Los Angeles na večeři nebo za zábavou nebo kvůli něčemu jinému, čemu se chtěli ten večer věnovat. "Jo. To jsem si myslela." Odmlčela se a dlouze vzdychla. "Ale chudinka Jiskřička."

Ashley pomalu a zamyšleně přikývla, pak napodobila sestřin povzdech i její pozici. Otočila se a sledovala, jak se za oknem rojí lidé. "Jo. Chudinka Jiskřička. A chudák pan Čumáček."

"Jo, jo."