Zítřek nepočká

Napsal: petrSF

Tento příběh se odehrává na východním pobřeží bývalých Spojených států amerických 20 let po té, co 99,99 % světové populace zemřelo při pandemii do té doby neznámého viru.

1

Spencer byla v pasti. Přístup k řece, která by jí poskytla bezpečí, jí blokovali tři jezdci na koních. Ostatním se před jezdci podařilo včas utéct. Jejich kánoe už plula po širokém vodním toku pryč. Jedna ze tří postav na plavidle otočila hlavu zpět ke břehu, ale Spencer důrazně zavrtěla hlavou, i když nevěděla, jestli to gesto uvidí. Nemohli pro ni nic udělat. Byla v tom sama.

Spencer pohlédla na jezdce. Byli to ještě kluci, mohli být maximálně o rok, dva starší než ona. Určitě pod dvacet. Pušky nechávali zastrčené v sedlech, takže zabít se ji zjevně nechystali.

Jeden z nich, brunet, na ni promluvil.

"Nechali tě tu, co? Ale neboj, krasotinko, my se o tebe postaráme."

Ze smíchu, kterým to doprovodil, Spencer zamrazilo.

"Myslím, že ji děsíš, Aide," ozval se zrzek za ním rovněž se smíchem.

Brunet se k ní s úsměvem pomalu rozjel a ten úsměv působil ještě děsivěji než jeho smích.

"Přece by ses nás nebála, že ne?"

Spencer se místo odpovědi rozhlédla a zvažovala své možnosti. K řece před sebou se nedostane a napravo a za ní se daleko táhla travnatá pláň. Moc daleko by nedoběhla, než by ji dohnali. Nalevo byl les. Hustý les.

Brunet zrychlil a natáhl pravou ruku. Zřejmě se ji chystal chytit za jízdy. To si věřil. Spencer do poslední chvíle vyčkávala a pak se rychle sehnula. Když jezdec promáchl a prohnal se kolem ní, na nic nečekala a rozběhla se k lesu. Spoléhala na to, že do hustého porostu za ní na koních nebudou moct. Zatímco jí šlehaly do obličeje a těla větve a jehličí, poznala, že měla pravdu, protože za ní se začaly ozývat hlasité nadávky. Určitě budou muset z koní slézt a uvázat je, což by jí mohlo poskytnout slušný náskok. Štěstěna jí přála.

Nebo možná taky ne, protože to, co už z hloubi lesa neviděla, byl čtvrtý jezdec, který právě ostatní dojel.

Doháněli ji. Slyšela je za sebou čím dál tím blíže a začalo jí píchat v boku, moc dlouho už běžet nevydrží. Snažila se kličkovat, aby se jim ztratila, ale pohybovat se lesem neslyšně bylo nemožné. Najednou před sebou spatřila spadlý mohutný strom a dostala nápad.

Přelezla kmen, padla na zem a co nejvíce se pod něj nasoukala. Zatímco poslouchala přibližující se halekání pronásledovatelů "Kdepak jsi?" a "Stejně nám neutečeš" a "Nic ti neuděláme", snažila se zklidnit a ztišit své dýchání.

A čekala.

První ji minul několik metrů napravo od stromu a běžel dál. Druhý vzápětí kmen přeskočil a překvapivě si jí rovněž nevšiml. Třetí proběhl daleko nalevo od stromu.

Dál čekala.

Když jí přišlo, že už jsou dost daleko, vysoukala se zpod kmene. Chvíli hleděla směrem, kterým odběhli, a naslouchala, jestli se nevracejí. Ne, jejich hlasy se stále vzdalovaly. Otočila se, aby se rozběhla zpátky k řece, ale vtom ztuhnula.

Mířil na ni šíp založený v kuši, na jejímž druhém konci stála mladá drobná dívka. Vypadala tak na šestnáct, na sobě měla maskáče, hlavu jí lemovaly tmavé vlasy po lopatky a upírala na Spencer pronikavé hnědé oči.

Spencer se zkusila pohnout, ale bruneta jen se samolibým úšklebkem zavrtěla hlavou a více namáčkla spoušť kuše.

"Promiň, modroočko, ale nemůžu tě nechat utéct," pronesla mírně zastřeným hlasem holka.

Spencer na ni upřela zoufalé a prosebné oči. Na okamžik se zdálo, že to zafunguje. Brunetě zmizel z tváře úšklebek a mlčky si dlouho, nebo to tak alespoň Spencer připadalo, hleděly do očí. Pak se však dívka s kuší se zavrtěním hlavou vzpamatovala a zakřičela směrem za ostatními: "Je tady, vy idioti!"

Spencer byla stále zavřená v malé cele, ve které se včera probrala. Když k ní jezdci doběhli, jeden z nich jí okamžitě praštil pažbou pušky do hlavy. Na honičku po lese si už s sebou zbraně zjevně vzali. Další, co si pamatovala, byl až ostrý zápach, který jí přinutil otevřít oči. Nad sebou spatřila staršího muže, který se jí představil jako doktor Horton, informoval ji, že je v Jeffersonu, a pak jí prohlédl hlavu. Následně jí sdělil, že bude v pořádku, a zeptal se jí na jméno, překvapivě celé, a odkud je. Když mu odpověděla, odešel. Za chvíli se vrátil a přinesl jí džbán s vodou a krajíc chleba s kusem sýra. Když si to od něj Spencer vzala, beze slova zase odešel.

Noc Spencer přečkala na dřevěné lavici pod starou dekou. Když ji ráno vzbudily sluneční paprsky pronikající dovnitř malým zamřížovaným oknem, stále netušila, co s ní bude. Ležela na zádech, upírala zrak do stropu a přes trvající bolest hlavy přemýšlela o své situaci. Věděla, že je v Jeffersonu, drží ji v zajetí, zatím je celá a evidentně ji nechtějí nechat umřít žízní nebo hlady. Co s ní tedy mají v úmyslu?

Z myšlenek jí vytrhl zvuk otevírajících se dveří. Když se otevřely, stál v nich brunet ze včerejška a Spencer se prudce posadila.

"Dobré ráno," usmál se na ni a tentokrát nepůsobil jeho úsměv tak zlověstně jako u řeky.

Spencer mlčela, tak pokračoval: "Jak si ti zatím líbí Jefferson?"

"Včera jsem z něj moc neviděla," riskla drzou odpověď Spencer a zvedla si ruku k bouli na hlavě.

"Za to se omlouvám," pochopil to gesto brunet, "ale bál jsem se, že zase zdrhneš. Kdybys neutíkala, nestalo by se to, takže si za to vlastně můžeš sama, nemyslíš?"

Spencer opět mlčela.

Brunet se krátce zamračil, ale pak se znovu usmál. "Při tom včerejším shonu jsme se ani nestihli představit. Já jsem Aiden. Aiden Dennison."

Spencer si řekla, že odpovědí nic nezkazí. "Spencer Carlinová."

"Já vím, Spencer Marie Carlinová z Nezávislých belviderských farem, správně?"

Takže musel mluvit s tím doktorem. "Ano," odvětila Spencer, odkašlala si a pak položila otázku, na kterou si nebyla jistá, jestli chce slyšet odpověď. "Co se mnou bude?"

Aiden se uchechtl. "Super, že se ptáš, protože právě proto jsem přišel. Mám pro tebe jednu dobrou a jednu ještě lepší zprávu."

"Aha," nejistě zareagovala Spencer.

Teď brunet celý zářil. "Dobrá zpráva je, že se ještě dneska staneš právoplatnou občankou Jeffersonu, a ta ještě lepší je, že se staneš paní Dennisonovou."

Spencer na něj vytřeštila oči. "Cože?"

Aiden ji zcela ignoroval. "Nechám ti sem donést umyvadlo s teplou vodou, ať se hodíš trochu do pucu, a taky nějaký hezký šaty. A nahoď úsměv, dneska je tvůj velký den, odpoledne se vdáváš."

"Sotva mi bylo sedmnáct!" zkusila mu do toho znovu vstoupit Spencer.

"A mně osmnáct," tentokrát už na ni zareagoval brunet, "ale musíme přece znova zalidnit planetu a co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřek, no ne? U nás bereme zodpovědnost za osud lidstva vážně, neříkej mi, že se to k vám na sever ještě nedoneslo."

Ano, zvěsti o mladých jeffersonských nevěstách Spencer slyšela. Aiden to z jejího výrazu poznal a ušklíbl se.

Zhluboka se nadechla a pak se odvážila zeptat: "Co když nebudu souhlasit?"

Aiden okamžitě zvážněl. "To bych ti nedoporučoval."

"Proč?" znovu riskla drzou otázku Spencer.

"Asi takhle, Spencer," zdůraznil její jméno, "máš dvě možnosti. První je popadnout příležitost za pačesy, vzít si nejlepšího jeffersonského lovce, stát se tak plnohodnotnou občankou a mít se do konce života dobře."

Odmlčel se, tak ho Spencer pobídla, i když tušila, že odpověď se jí líbit nebude. "A druhá možnost?"

"Fakt jsem o tom nechtěl vůbec začínat," zavrtěl hlavou a zároveň se k ní rozešel. Spencer se na lavici instinktivně odsunula dál od dveří. "Druhá možnost je, že zůstaneš zavřená tady a nebudu ti moct zaručit, že za tebou ještě dneska večer nepřijde návštěva, která se ti nebude líbit. Vůbec. A až s tebou skončí, budeš si přát, aby tě zabili, ale oni tě nezabijou, nechají tě naživu a další večer přijdou znova." To už byl u ní a za bradu jí zvedl hlavu, aby mu hleděla do očí. "A to by mě moc mrzelo, Spencer Marie Carlinová, protože se mi líbíš a byla by tě škoda."

Spencer vzdorovitě vyškubla bradu z jeho sevření, ale on se jen zasmál. A byl to stejný zlověstný smích jako včera.

"Myslím, že oba víme, co si vybereš."

Musely tam být stovky lidí. Spencer měla na sobě prosté bílé šaty a hlavu jí zdobil věneček z kopretin. Aiden, který stál vedle ní, měl čistou bílou košili s dlouhými rukávy a černé kalhoty. Kdyby to byla svatba někoho jiného, Spencer by mu dokonce přiznala, že mu to sluší. Za nimi byl na rozlehlém prostoru mezi domy shromážděný snad celý Jefferson a před nimi stál za dřevěným pultem, který sem přinesli, bělovlasý muž, který nevypadal dost staře na to, aby měl úplně bílé vlasy. Spencer stihla pochopit, že je to starosta, který je oddá. Po obou stranách pultu stálo srovnaných šest a šest dřevěných židlí, na kterých seděli členové Městské rady, tu funkci jim alespoň Spencer přiřkla podle zaslechnutých tlumených hovorů za sebou. Překvapilo ji, že mezi staršími muži a ženami, kteří Radu tvořili, je i dívka z lesa, která na sobě i teď měla maskáče. Seděla napravo hned u pultu, a zatímco se Spencer nervózně rozhlížela kolem, několikrát brunetu přistihla, jak se na ni dívá.

Stále nemohla uvěřit, že se to děje, a zkusila zavřít oči v bláhové naději, že se probudí, ale téměř vzápětí ji z té představy vytrhl silný a pevný starostům hlas.

"Vážení občané," začal a dav se jako na povel poslušně utišil, "vážení radní," krátce pohlédl nalevo a pak napravo od sebe, "dnes jsme se tu sešli, abychom mezi sebou přivítali," podíval se přímo na Spencer, "tuto krásnou mladou dámu, Spencer Marii Carlinovou, která si vezme Aidena Thomase De-"

Přerušila ho osoba dosud sedící po jeho pravici, která najednou vstala, přistoupila k němu a něco mu pošeptala. Spencer překvapeně zaregistrovala, že je to ta holka ze včerejška.

V davu za ní to zašumělo a Spencer se ohlédla. Očividně se stalo něco nečekaného.

"Okamžik strpení, prosím, vyskytl se tu menší problém," prohlásil starosta směrem k lidem a pak otočil hlavu k Aidenovi. "Aidene, mohl bys sem prosím přijít."

To už se za pultem shromáždilo všech dvanáct radních a začali se o něčem šeptem dohadovat. Nejvehementněji se zapojovala bruneta ze včerejška a tmavovlasá žena, která předtím seděla nalevo hned u pultu.

Spencer se snažila naslouchat, ale přes hluk davu slyšela pouze nejhlasitější útržky.

"...zákon je zákon..."

"...to nemyslíš vážně..."

"...já ji chytil..."

"...jasně, Aidene..."

"...jsi si jistá..."

"...to přece nejde..."

"...já si to nevymyslela..."

Nakonec Spencer zřetelně uslyšela starostu říct: "Ať se nám to líbí nebo ne, má pravdu". Ostatní jeho slova kývnutími a někteří i slovně potvrdili, jedinými výjimkami byli Aiden a žena s tmavýma vlasy.

Starosta zvedl ruku, aby utišil čím dál hlasitější dav, a zvolal: "Klid, prosím!"

Než se lidé uklidnili, Spencer překvapeně sledovala, jak k ní kráčí bruneta za včerejška.

Když došla až k ní, natáhla ruku a s neutrálním výrazem řekla: "Já jsem Ashley."

Spencer na její ruku zaraženě sklopila zrak, ale pak se vzpamatovala a potřásla si s ní. "Spencer."

Ashley zůstala stát vedle ní a Spencer se odvážila zeptat: "Můžu vědět, co se tam stalo?"

Než mohla bruneta odpovědět, objevil se u nich Aiden. Zuřící Aiden.

"Za tohle mi zaplatíš, Ashley!"

"Už se celá třesu," nedala se zastrašit bruneta.

Aiden si odfrkl a vyrazil pryč, přičemž do ní neopomněl vrazit ramenem.

Lidé se před ním rozestupovali a on se ještě jednou otočil a utrhl se: "Za rok si povíme!"

Na rozdíl od Spencer se za ním Ashley ani neohlédla.

Spencer byla čím dál tím zmatenější, tak se znovu zkusila zeptat brunety. "Můžeš mi prosím říct, co se děje?"

Z Aidenova naštvaného odchodu pochopila, že ze svatby sešlo, ale co s ní tedy bude? Nechají ji jít? Zase ji zavřou?

Bruneta se zhluboka nadechla, jako by odpověď zvažovala, pak ke Spencer otočila hlavu a se stále neutrálním výrazem řekla: "Věř mi?"

Byla to spíše otázka než odpověď, ale Spencer při pohledu do pronikavých hnědých očí dokázala pouze přikývnout.

Jejich oční kontakt přerušil silný starostův hlas. "Dobrá, dnes je to trochu dramatičtější, než obvykle, ale trocha oživení občas neuškodí, co říkáte?" Několik lidí se zasmálo a starosta pokračoval. "Takže znovu. Vážení občané, vážení radní, sešli jsme se tu, abychom mezi sebou přivítali Spencer Marii Carlinovou, která si dnes vezme mou dceru, Ashley Lynn Daviesovou."

2

Spencer ještě nikdy v životě nebyla tak v šoku jako po starostových slovech, která stále visela ve vzduchu. A evidentně nebyla sama, protože mezi lidmi za ní vypukla neskutečná vřava.

Starosta se znovu pokusil dav uklidnit a vstalo i několik radních, ale Spencer je nevnímala, protože Ashley přistoupila těsně k ní.

"Tak jo, modroočko," začala bruneta hlasitějším šeptem, aby je nikdo jiný neslyšel, což ve vypuklém zmatku nebyl zase takový problém, "tohle vypadá na větší masakr, než jsem si myslela, takže musíme bejt rychlý. Chceš si vzít Aidena?"

Spencer sice nečekaný vývoj událostí více než zaskočil, ale na tohle odpovědět uměla, i když zjistila, že nějak nemůže najít svůj hlas. Místo slovní odpovědi tedy rozhodně zavrtěla hlavou.

"Fajn. Chceš si tu vzít jinýho chlapa a rodit mu jedno děcko za druhým?"

Další důrazné zavrtění hlavou. Bylo jí sedmnáct, proboha, na děti má ještě spoustu času.

"Moje řeč," přisvědčila bruneta a zahleděla se Spencer do očí. "Ale má se to tak, že si tady a teď někoho vzít musíš, jestli se z toho chceš dostat. Chceš si vzít mě?"

Spencer jí na okamžik upřený pohled do očí stále mlčky oplácela. Nebyla to zrovna nejromantičtější žádost o ruku, 'někoho si vzít musíš, tak si vem mě', ale nebyla ve stavu, v němž by o tom dokázala složitěji přemýšlet.

"Dobře," našla nakonec hlas.

"Uf, super," ulevila si dramaticky bruneta.

"Hej, lidi!" otočila se skoro křikem k davu. "Když se uklidníte, všechno se vysvětlí!"

Vřava i díky předchozí snaze starosty a radních trochu polevila.

"Dobrá," zhluboka se nadechla Ashley a pak silným hlasem spustila: "Všichni se shodneme, že Lovecký zákon platí, že?" Nečekala na odpověď a hned pokračovala. "A v něm se jasně říká, že kořist patří lovci, který ji první získá, správně?" Teď se otočila zpátky na Spencer a stále hlasitě, aby ji všichni slyšeli, se zeptala: "Chytil tě Aiden?"

"Ne," odvětila Spencer. Ale jaká kořist?

V davu zahučelo.

"Chytila jsem tě já?" položila další otázku bruneta.

"No, ano," odpověděla stále zmatená Spencer.

V davu zahučelo ještě více.

"Tak to bychom měli tohle," konstatovala Ashley a otočila se na druhou stranu čelem k pultu a radním. "Soudce Brady, podle naší ústavy se neobčan stává občanem, když si vezme občana, nebo jak je to přesně. Píše se tam něco o jejich pohlavích?"

"To ne, ale...," začal odpovídat starší muž s prošedivělými vlasy na konci pravé řady radních.

"Výborně," nenechala ho domluvit bruneta. "Píše se kdekoliv v našich zákonech výslovně, že manželství můžou uzavřít jenom muž a žena?"

"Opět ne, ale na příštím zasedání Rady bychom měli..."

"Jasně, jasně, ale zákony platící zpětně jsou fuj, ty bychom nechtěli, že?" zatvářila se přehnaně pohoršeně Ashley.

Soudce Brady zavrtěl hlavou. "Jakákoli retroaktivita by byla velmi nebezpečný precedent."

"Skvěle," prohlásila Ashley a otočila se zpátky k lidem. "Takže na základě Loveckého zákona uplatňuju právo na Spencer Carlinovou, která se po svatbě se mnou stane občankou. Moje právo uznal i Aiden, kterej by vám to potvrdil, kdyby někam nezdrhnul jako malý děcko," rozhlédla se po davu, jestli ho někde neuvidí. "Ale může mě podpořit dvanáct svědků," ukázala za sebe. Pak se znovu zhluboka nadechla a pevným hlasem se zeptala: "Chce někdo zpochybnit moje právo?"

V davu to stále vřelo, ale jediné, co Spencer zaslechla, bylo několik podivných výkřiků o roce.

Ashley dramaticky obrátila oči v sloup. "Slyším a rozumím. Ty, ty, ty, do roka a dne budeš platiti, bla, bla bla. Za rok si tu klidně na oslavu uspořádejte tancovačku, ale teď už pohněme s tou svatbou." Po těch slovech se otočila čelem k pultu a Spencer, která nevěděla, co má přesně dělat, ji napodobila.

Když Spencer vzhlédla ke starostovi, nemohla si nevšimnout, že se usmívá, jako by byl pyšný na to, co jeho dcera předvedla. Ne, že by Spencer už úplně chápala, co se vlastně stalo. Také jí neuniklo, že žena sedící nalevo od starosty může naopak puknout vzteky.

"Dlouhou, nebo krátkou verzi?" zeptal se stále usmívající se starosta Ashley.

"Superkrátkou. Díky, tati," neváhala s odpovědí bruneta.

"Dobrá. Bereš si, Ashley Lynn Daviesová, Spencer Marii Carlinovou za svou zákonnou manželku v dobrém i zlém, v bohatství i chudobě, v nemoci i ve zdraví, dokud vás smrt nerozdělí?"

V té chvíli dav překvapivě úplně ztichl.

Ashley se otočila na Spencer, která jí pořád připadala nervózní, tak téměř podvědomě trochu natáhla ruce a vzala do nich Spenceřiny. Pak stále s pohledem do hlubokých modrých očí před sebou zřetelně a jistě odpověděla: "Ano."

Starosta pootočil hlavu ke Spencer. "A ty, Spencer Marie Carlinová, bereš si Ashley Lynn Daviesovou za svou zákonnou manželku v dobrém i zlém, v bohatství i chudobě, v nemoci i ve zdraví, dokud vás smrt nerozdělí?"

Slunce právě začalo na bezmračné obloze pomalu zapadat a polívalo přítomné oranžovou září. Spencer měla najednou pocit, jako by všichni zmizeli a zůstaly tam jen ona a dívka naproti ní, jejíž tmavé vlasy se v pozdních slunečních paprscích bronzově leskly.

Spencer polkla, pohlédla do pronikavých hnědých očí a rovněž zřetelně odpověděla: "Ano."

"Nyní vám dám prsteny, ale obávám se, že jeden bude moc velký."

Obě ke starostovi vzhlédly, ale ten už byl otočený na ženu s tmavými vlasy po své levici. "Christine?"

"Co?" utrhla se bruneta.

"No tak, jen pro dnešek, zítra dostane nový," natáhl k ní dlaň starosta. "Je to naše dcera."

Spencer se ani nesnažila novou informaci zpracovat, snad později.

Žena vstala, sundala si z levého prsteníčku snubní prsten a vztekle s ním praštila do manželovi dlaně.

Bělovlasý muž obešel pult, postavil se před dívky a vložil Ashley do dlaně zlatý kroužek, který právě získal od její matky.

"Ashley, opakuj po mně. Spencer, přijmi tento prsten na důkaz mé věrnosti a lásky."

Ashley zvedla Spenceřinu levou rukou, jemně jí prsten navlékla a zopakovala jeho slova.

Starosta se usmál a vložil Spencer do dlaně druhý, tentokrát už předem připravený, zlatý prsten.

"Spencer, opakuj po mně. Ashley, přijmi tento prsten na důkaz mé věrnosti a lásky."

Spencer chvějící se rukou zvedla Ashleyinu a při opakování těch slov jí prsten navlékla.

"Z moci mě svěřené občany Jeffersonu vás prohlašuji za manželky," prohlásil starosta slavnostně. "Můžete se políbit."

To Spencer z podivného transu, ve které poslední minuty byla, vytrhlo.

Z davu se ozvalo několik nadšených a povzbuzujících výkřiků od mužů, ale Ashley je rychle utnula zvednutým prostředníčkem.

"Jasně, najednou vám to nevadí, co?" vrtěla hlavou směrem k davu bruneta a pak se otočila zpět na Spencer. "Myslím, že bude jenom fér, když si to necháme na doma."

Když došly k malému domku daleko od prostranství, kde se konal obřad, Ashley otevřela dveře a nechala projít Spencer dovnitř jako první. Domek tvořila jedna velká a útulně působící místnost, v níž byla tam pec, stůl se dvěma židlemi naproti sobě, dvě velké skříně, nějaké police a široká postel.

Jelikož se už venku sešeřilo, Ashley zapálila svíčku na stole. Spencer si z hlavy sundala věneček z kopretin, odložila ho na stůl a začala se rozhlížet po svém novém domově.

Když jí pohled padl na postel, polkla. Pořád netušila, co se na svatbě vlastně stalo, ale věděla, že udělá cokoliv, aby si to bruneta nerozmyslela a nenechala ji Aidenovi. A proč to odkládat? Krátce zavřela oči, zhluboka se nadechla a po otočení se na Ashley se co nejpevnějším hlasem zeptala: "Mám se svléknout?"

Ashleyina obočí překvapeně vystřelila vzhůru. "Ale, ale, modroočko," rozešla se Ashley pomalu k blondýně a zastavila se těsně před ní. "Věděla jsem, že jsem neodolatelná, ale ne, že až takhle neodolatelná." Natáhla ruce, chytla blondýnu v pase, ale hned se zarazila. "Vždyť ty se celá klepeš."

"Jsem jenom... nervózní," dostala ze sebe Spencer. "Ještě jsem to..."

"Ještě jsi nebyla s holkou?" usmála se Ashley. "Neboj, prý jsem dobrá učitelka."

"Ještě jsem nebyla s nikým," vyšlo ze Spencer, než jí došlo, že to asi prozrazovat neměla, což se jí vzápětí potvrdilo, když se Ashley odtáhla.

"Cože?" vykulila bruneta oči.

"Já...já," koktala Spencer, "udělám cokoliv řekneš, jenom... jenom mě neposílej Aidenovi. Prosím."

"Proč bych tě posílala Aidenovi?" podivila se Ashley a najednou jí došlo, proč se blondýna tak třese. "Proboha, ty jsi vyděšená."

Spencer nevěděla, jak na to odpovědět, tak jen sklopila hlavu.

Ashley si zvedla ruku k čelu a váhavě, jako by se bála odpovědi, se zeptala: "Udělal ti něco?"

"Ne, ne," rychle zvedla hlavu Spencer a při pohledu na nepřesvědčený výraz brunety pokračovala: "Nic mi neudělal, jenom... jenom mi řekl, že když si ho nevezmu, tak se mi stane něco... ošklivýho."

"Přísahám, že toho hajzla jednou zabiju," utrhla se Ashley a pak pokynula Spencer k jedné ze židlí. "A sedni si." Blondýna ji poslechla. "Nechceš vodu?"

Spencer přikývla a bruneta sundala z police hrnek a nalila jí ze džbánu, který stál u postele, vodu. Spencer se napila.

Ashley se posadila naproti blondýně. "Aidena se už bát nemusíš, jasný? Tady jsi v bezpečí, nic se ti nestane. Předtím jsem si tě jenom dobírala. Nevzala jsem si tě, protože bych potřebovala holku do postele. Jednu sice vdanou, ale jinak fajnovou zahřívačku už mám," mírně se ušklíbla.

Spencer svraštila obočí a odvážila se zeptat: "Tak co ode mě budeš chtít?"

"Chtít?" nechápala bruneta. "Nic. Co bych měla chtít?"

"Jsem přece tvá 'kořist'," zopakovala Spencer, co pochytila na svatbě.

Ashley stáhla obličej. "Za to označení se omlouvám, ale bylo to nutný, aby to celý vyšlo. Podle naší ústavy nemá neobčan žádný práva, takže podle zákona vlastně ani není člověk, proto ta kořist. Ale s tím už si starosti dělat nemusíš, teď jsi plnohodnotná občanka."

"Aha," zareagoval nejistě Spencer. "Ale pořád nechápu proč?"

"Proč co?"

"Proč jsi mě zachránila," rozvinula to Spencer.

"No," začala váhavě Ashley, "vlastně jsem nás zachraňovala obě."

"Obě?"

Ashley se nadechla a začala vysvětlovat: "Přesně za týden mi bude sedmnáct, a když si tady holka do sedmnácti nenajde manžela, je jí přidělenej."

"Přidělenej?" nechtělo se tomu věřit blondýně.

"Přesně tak. Asi před rokem to tu šlo úplně do kytek. Chlapům najednou docvaklo, že jim začínají docházet volný a svolný partnerky, což bylo hrozný překvapení vzhledem k tomu, že se dlouhý roky uplatňovala politika 'přijímáme jenom mladý a silný chlapy, protože vojenská síla především'. Každopádně to vyústilo v kampaň 'máme zodpovědnost za osud planety, všechny holky rychle do chomoutu a hezky rodit děcka'. Nakonec se schválil zákon o vdaní se do sedmnácti, nebo čelení 'seznamu čekatelů'," naznačila Ashley prsty ve vzduchu uvozovky, "pečlivě sestavenýmu podle věku, zásluh a tak."

"Ale to je...," hledala správná slova blondýna.

"Šílený? Špatný? Nelidský?" napověděla Ashley. "Jo. A to ještě není všechno. Když holka do jednoho roku od svatby neotěhotní, manželství je automaticky anulovaný a začíná se od znova. Do tejdne novej manžel, nebo seznam."

Spencer nechápavě vrtěla hlavou. "Ale co když se dva lidi zamilujou, vezmou se a ukáže se, že nemůžou mít děti?"

"Tak mají smůlu, protože jedinej účel manželství je přece odjakživa plození dětí, no ne?" ironicky se ušklíbla bruneta.

"A když je příčina bezdětnosti na straně ženy..."

"Tak ji čeká rok co rok novej starej a může si rovnou hodit mašli."

"A na tohle lidi přistoupili?"

"Asi takhle, hlasování o zákonech předložených Radou se účastní všichni nad patnáct, ale většina lidí je tu tak blbejch, že často neví, co vlastně schvalujou, a nechaj se strašně snadno ovlivnit. Takže když došlo na hlasování o tomhle, rozhodlo jednak to, že tu bylo mnohem víc volnejch chlapů než ženskej, a druhak to, že dost lidí skočilo na tu zodpovědnost za zalidnění planety. Podle mě to stejně byla od začátku jenom záminka, aby si všichni beprizorní chlapi přišli na svý, ale to už je teď fuk. Samozřejmě se našli rodiny, co popadli svý dcery a hned první noc po schválení tý hovadiny vzali roha. A to vedlo k navržení a schválení další šílenosti. Ženy nesmí za zdi města a za 'dezerci'," opět vzdušné uvozovky, "je trest smrti. Zákaz se naštěstí nevztahuje na radní," ukázala Ashley na sebe, "jinak bych se tu zbláznila."

"Takže ženy vůbec nesmějí opustit město?"

"Přesně tak a dohlíží na to nepřetržitý hlídky u brány a podél celý hraniční zdi. Takže pokud jsi plánovala při první příležitosti frknout, smůla, odsud se nedostaneš. Vítej v ráji na zemi?" znovu se ironicky ušklíbla bruneta.

Spencer se zamyslela a na něco si vzpomněla. "Na svatbě jsem ale moc těhotných neviděla."

"To jsem se ještě nezmínila? Dosavadních manželství se to samozřejmě netýkalo, to by neprošlo. Oficiální vysvětlení bylo, že předvirová generace patří do starýho světa a zodpovědnost za novej má naše povirová." Najednou se Ashley zasmála. "Víš co mě teď došlo? Jsme první oficiální lesbickej pár ve městě, který se dalo za nesmyslnej úkol zalidnit planetu. A vzhledem k tomu, že se dá klidně vsadit, že hned zejtra přijde Rada se zákonem definujícím manželství jako svazek muže a ženy, jsme první a zároveň poslední. V životě už se mi pár kousků povedlo, ale tohle bude na mým žebříčku hodně vysoko," uchechtla se.

Spencer se nezasmála. "Ale co bude za rok?"

Ashley pokrčila rameny. "Na mě nekoukej, já bych se chlapa nedotkla ani násadou od koštěte, ale tobě tu třeba časem padne někdo do oka a vyřeší se to samo? Všichni volný kluci tu nejsou kreténi."

Spencer znervózněla. "Takže se přece jenom budu muset nechat zbouchnout?"

"Jen kdybys chtěla...," nejistě odvětila Ashley. Z té na pohled křehké blondýnky s neskutečně modrýma očima vyzařovala taková čistota a nevinnost, že se tím málem nechala ovlivnit už v tom lese. Nikoho takového ještě nepotkala, ale mohl v tomhle zkaženém světě po konci světa být někdo opravdu takový? Mohla jí věřit? Ještě jednou na manželku zkoumavě pohlédla a pak se rozhodla.

"Tak jo," vzdychla Ashley, "něco ti povím, ale musíš mi slíbit, že to neřekneš živý duši. Domluveno?"

Blondýna mlčky přikývla.

"Mám plán. Chci odsud zdrhnout, ale aby to klaplo a nikdy mě nenašli, potřebuju ještě nějakou dobu na přípravu. Možná už jen pár měsíců. A ty jsi mi je poskytla, takže za odměnu tě vezmu s sebou. Až bude všechno přichystaný, vezmeme kramle a vrátíš se domů. Souhlas?"

"Myslíš to vážně? Mohla bych se vrátit domů?" bránila se dělat si naděje Spencer. Za poslední den a půl se toho stalo tolik, že se jí z toho pořád ještě točila hlava, a nevěděla, jestli může té dívce, kterou si nečekaně vzala, věřit. Necítila z ní však nic falešného, nic zlého. Právě naopak.

"Jo, myslím to vážně," přisvědčila energicky bruneta. "Za pár měsíců budeš zpátky doma."

Později ležely v posteli pod jednou tlustou peřinou a hleděly do stropu. Ashley dala blondýně na spaní nějaké své oblečení a automaticky se otočila, když se dívka převlékala. Obě nemohly usnout. Přece jen to byla jejich svatební noc a bylo to divné. Najednou bruneta ke Spencer otočila hlavu.

"Můžu se tě na něco zeptat?" ozvala se. "Pořád mi to vrtá hlavou."

Spencer k ní rovněž obrátila hlavu. "Jistě. Ptej se."

"Fakt jsi ještě s nikým nespala?"

Blondýna zrudla a byla vděčná za tmu, která to skryla. "No, nespala."

"Ale jak je to možný?" dál se vyptávala bruneta. "Teda není na tom nic špatnýho, ale neznám v našem věku nikoho, kdo by to ještě nedělal. Ono se taky v tomhle podělaným světě moc jinak bavit nedá."

Spencer vzdychla. "Já nevím. Není to tak, že bych neměla příležitosti, ale prostě jsem ještě nenarazila na toho...," odmlčela se, protože si nebyla jistá, jestli to má říct.

"Toho pravýho?" doplnila to Ashley a rozesmála se. "To ne."

Spencer znovu pod rouškou tmy zrudla. "Dobře, jen se mi směj, prostě jsem naivní farmářská holka, co se chce nejdřív zamilovat, než někomu dá."

"Promiň," přestala se smát Ashley. "Pokud ti to pomůže, přijde mi to... roztomilý?"

"Díky?" zareagovala na nejistou lichotku Spencer. "A když jsme u toho ptaní, můžu mít taky otázku?"

"Beze všeho."

"Co jsi plánovala dělat o sedmnáctinách, kdybys mě nechytla?"

Ashley vzdychla. "Měla jsem vyhlídnutýho jednoho senilního vdovce, co si ani většinu doby nepamatuje svoje jméno, natož co se dělá se ženskou."

"Takže jsi vlastně nepotřebovala zachránit?"

"Ne úplně, ale představa společný domácnosti se senilním dědkem, byť jen na pár měsíců, mi moc nevoněla, a kromě toho..."

"Co?" pobídla ji blondýna.

"Já nevím, líbila se mi představa být rytířkou, co zachrání krásnou pannu z nesnází," uchechtla se bruneta.

Spencer se usmála. "Myslím, že jsem ti za to ještě nepoděkovala, takže... děkuju, Ashley."

"Bylo mi potěšením, Spencer."

3

Když se Spencer druhého dne probudila, ucítila, že se jí k zádům tiskne něčí tělo a na břiše má položenou cizí ruku. Než stihla zpanikařit, vzpomněla si, jak se uprostřed noci probudila a najednou na ni vše dolehlo. To, co se stalo. To, co se mohlo stát. To, že je daleko od všech, které miluje. Od chvíle, kdy ji chytili, si nedovolila brečet, ale v té chvíli, kdy tam v černočerné tmě ležela, se už vzlykům ubránila nedokázala. Netrvalo dlouho a najednou ucítila, jak se k ní bruneta mlčky zezadu přitiskla a objala ji kolem břicha. Nejdříve ji to zaskočilo, ale pak se nechala ukonejšit jejím tělesným teplem a ponořila se zpátky do klidného spánku.

Spencer zůstala klidně ležet a přemýšlela, co má dělat. Ani netušila, jestli ji Ashley v noci objala úmyslně, nebo jestli to byla pouze podvědomá reakce ze spaní. A co když to bude po probuzení trapné? Z myšlenek ji vytrhla sama Ashley, která z ní sundala ruku a odtáhla se.

"Dobrý ráno," ozval se ospalý brunetin hlas.

Spencer si skousla spodní ret a pomalu se k ní otočila. "Dobrý ráno," odpověděla už čelem k ní.

"Všechno dobrý?" zeptala se Ashley a podle jejího výrazu bylo zřejmé, že se ptá na noční epizodu.

"Já...," zčervenala Spencer, "jo... a děkuju."

Ashley se při pohledu na Spenceřiny rozpaky usmála. "Přesně tohle tomu chybělo."

"Cože?" nechápala Spencer.

"To červenání. K obrazu dokonalý farmářskou nevinný holky," usmála se Ashley tak, až se jí z toho nakrabatil nos.

Spencer zrudla ještě více a pocítila náhlou potřebu bránit se. "Nejsem zase tak nevinná!"

"Ne?" pozvedla vyzývavě obočí Ashley.

"Líbala jsem se."

Ashley si nemohla pomoct a musela se jejímu vážnému tónu uchechtnout.

"Jednou."

Teď už Ashley usilovně zadržovala smích.

"S holkou."

Potlačovaný smích okamžitě nahradily vykulené oči. "Cože? Fakt?"

Spencer se samolibým úsměvem přikývla. Tohle kolo vyhraje.

"Tak povídej, přiháněj. Chci slyšet podrobnosti!"

"Zapomeň," dělala nepřístupnou blondýna.

"Žádný takový. Nemůžeš začít o něčem takovým a pak to utnout, to by bylo podlý. A ty přece nejsi podlá, hm?" znovu vyzývavě pozvedla obočí Ashley.

Spencer ji ještě chvilku napínala a pak konečně spustila: "Bylo to s kamarádkou z jedné ze sousedních farem."

"Nech mě hádat. Nejlepší kamarádky od kolíbky?" zkusila si tipnout bruneta.

"To ani ne. Sice jsme stejně starý, ale vždycky mi přišla hrozně drsná a do třinácti jsem se jí bála," pousmála se Spencer. "Ale pak jsme se jednou daly do řeči a já zjistila, že se drsná jenom zdá, ve skutečnosti je hodná a milá, tak jsme spolu začaly kamarádit. No, a když nám bylo čtrnáct, seděly jsme spolu na seně u nich ve stodole a mluvily o všem a zároveň o ničem. Uprostřed hovoru mě najednou popadla oběma rukama za tváře a dala mi pusu. Byla jsem tak zaskočená, že jsem tam jenom strnula seděla, dokud se neodtáhla. Pak mi řekla, že mě miluje, a já jsem..."

Blondýna se s povzdechem odmlčela, tak ji Ashley zkusila s nadějí v hlase doplnit. "A ty sis uvědomila, že ta pusa byla úplně super a že ji taky miluješ, povalilas ji do sena a vylíbala z ní její čtrnáctiletou duši?"

"Ne," znovu vzdychla Spencer. "Utekla jsem."

"Mé lesbické srdce pláče," chytla se Ashley v předstírané bolesti dramaticky za srdce.

"Jo, nebylo to ode mě moc hezký, ale druhý den jsem za ní přišla a řekla jí, že ji mám ráda, ale jen jako kamarádku."

"Au," zatvářila se bolestivě bruneta. "Brečela?"

"Víš, že ne? Usmála se a řekla, mi, že si počká, protože za to stojím."

"Hustý. Takže ona čekala na tebe, zatímco tys čekala na pana pravýho? Chudák holka," zareagovala Ashley. "Zůstaly jste pak aspoň kamarádky? Nevadilo ti, že je na holky?"

"Ne. Proč by mělo? Láska je láska, na pohlaví nezáleží," odvětila rozhodně Spencer. "Ale kdyby se to dozvěděla máma..."

"Nelíbilo by se jí to?"

"Řeknu tu takhle, kdyby sem teď vpadla a přistihla nás spolu v posteli, i když k ničemu nedošlo, nejspíš by tě vytáhla za vlasy z domu," ušklíbla se Spencer.

"To bych chtěla vidět," nepřesvědčeně odtušila bruneta.

"Věř mi, občas umí být docela děsivá. Ale mám ji ráda," dodala Spencer.

"A co bylo dál s tou kamarádkou, pořád ještě se kamarádíte?"

Zdálo se, že blondýna posmutněla. "V šestnácti odešla z farmy do Belvidere a našla si tam práci. Vídám ji jen, když s tátou a Glenem, to je brácha, vezeme do města zboží."

"Takže žádný šťastný konec na obzoru?"

"Promiň," usmála se smutně blondýna.

"Sakra a to jsem jí tak fandila," zamračila se přehnaně Ashley. "Jak se vůbec jmenuje?"

"Carmen."

Později spolu vyrazily ven na prohlídku města, které Spencer ještě neměla příležitost okouknout. Sotva vyšly před domek a spatřily první lidi, Ashley vzala Spencer za ruku.

Spencer překvapeně sklopila na jejich spojené ruce zrak a pak oči tázavě zvedla zpátky k Ashley.

"Pěkně jim v tom vymácháme čumáky, souhlas?" zazubila se Ashley.

Spencer mírně pobaveně zavrtěla hlavou, ale Ashleyinu ruku nepustila.

"Tak kam chceš jít nejdřív? Nemůžu ti ukázat pole a pastviny, ty jsou za zdí, ale máme tu stáje, kravíny, prasečáky a kurníky, který ale asi znáš z domova, zbrojnici, která tě ale asi zajímat nebude, aspoň teda tipuju, takže co omrknout obchodníky s hadrama, který potřebuješ, nebo," zasmála se bruneta, "bys dala přednost třeba knihovně?"

"Vy tu máte knihovnu?" nadšeně se Spencer rozšířily zorničky.

Ashley se plácla volnou rukou do čela. "Šmarjá, neříkej mi, že jsi ke všemu i knihomolka?"

"Knížky jsou bezva," pokrčila rameny Spencer. "Miluju předvirový příběhy. Tehdy bylo všechno tak jiný. Vlastně miluju všechny příběhy. Poskytujou skvělej únik před světem, starostma, nudou a tak vůbec."

Ashley na ni chvilku s otevřenou pusou nechápavě hleděla a pak prohlásila: "Já z tebe snad vyrostu!" Následně se mírně zvedla na špičky, aby alespoň trochu čnila nad o něco málo vyšší blondýnu. "Ne, že by mi to občas nebodlo."

Spencer se zasmála.

"Knihovna je teď stejně zavřená, pan Deveraux, její správce, vyrazil ven na lov nových přírůstků a bez něj tam nikdo nesmí, to by ho kleplo," vysvětlovala Ashley. "Ale nevadí, tak jako tak potřebuješ něco na sebe, pokud nechceme bejt známý jako maskáčová dvojka," krátce přehlédla své oblečení na blondýně, "navrhuju teda začít nákupem hadrů."

Spencer přikývla, ale pak se zarazila, protože před nimi spatřila osobu, kterou rozhodně potkat nechtěla.

"To už jsi ji obrátila na svou víru?" ušklíbl se Aiden s pohledem na jejich spojené ruce.

Ashley obrátila oči v sloup. "To víš, má lesbická magie je rychlá a spolehlivá."

"Jsem moc zvědavej, jak ti ji lesbická magie pomůže zbouchnout," zasmál se zle brunet a pak se s poťouchlým úsměvem obrátil na Spencer. "Doufám, že sis to v noci aspoň užila."

Než mohla Spencer něco říct, Ashley udělala krok dopředu a postavila se mezi Aidena a Spencer. "O to si vůbec starosti dělat nemusíš. A ani nevíš, o co jsi přišel. Víš, co se říká o tichejch typech, v peřinách je pěkná divoška."

"Rád slyším, že sis našla novou hračku, a myslím, že nejsem jedinej," ušklíbl se Aiden s pohledem za dívky.

Spencer otočila hlavu a spatřila za nimi stát mladou hispánku, které z očí metaly blesky.

"A kurva," hlesla Ashley vedle ní.

"Zatím se mějte a příjemnou zábavu přeju," zachechtal se na rozloučenou Aiden a vyrazil pryč.

Ashley pustila Spenceřinu ruku a otočila se k ní. "Počkej tu, já si jenom něco rychle vyřídím. Jo?"

Spencer přikývla a Ashley se rozběhla za rychle odcházející naštvanou dívkou. Když ji doběhla, chytla ji za ruku, otočila ji k sobě a začala na ni hodně tlumeně mluvit, takže Spencer neslyšela, co říká. Dívka se rozhlédla kolem sebe, jako by se bála, aby je nikdo neslyšel, a pak začala rovněž tiše mluvit. Zdálo se, že se o něčem hádají, ale nakonec se po něčem, co Ashley řekla, dívka usmála, přikývla a vydala se pryč, přičemž si nenechala od cesty jeden poslední vražedný pohled směrem ke Spencer.

Když se Ashley vrátila k blondýně, dělala, jako by se nic nestalo, a hned prohlásila: "Tak jo, teď už ti fakt jdeme pořídit nějaký oblečení. Utrácet máme naštěstí z čeho," potěžkala plný kožený měšec s mincemi, který jí visel za opaskem.

Spencer pochopila, že bruneta nechce o té dívce mluvit, tak se jen zeptala: "Jsi bohatá?"

"Začíná se v tobě ozývat vnitřní zlatokopka?" zasmála se Ashley, a aniž čekala na Spenceřinu reakci, pokračovala: "Jo, jsem docela za vodou. Dostávám štědrej plat jako radní a navíc si přivydělávám uloveným masem a...," zarazila se, jako by to nechtěla říct.

"A?" pobídla ji Spencer.

"A i za tebe, jakožto novou občanku, dostanu víc než pár chechtáků."

Spencer nevěřícně kroutila hlavou. "A vyděláváš si chytáním holek často?"

"To ne!" zhrozila se Ashley. "Byli jsme tam na normálním lovu, do těch míst jezdíme nejčastějc. Takže to byla úplná náhoda. Cos tam vůbec dělala?"

Blondýna se na okamžik zdála zaražená, ale pak si povzdechla. "S kamarádama jsme byli na cestě na trh do Salemu, prý tam měli kupci z Nového Londýna přivést věci z Evropy. Nechtěla jsem jet, je to z Belvidere daleko, ale Carmen mě přemluvila, a pak si kluci, co s námi byli, chtěli udělat přestávku a... no, zbytek znáš."

"Carmen, jo?" ušklíbla se bruneta.

"Ano, byla se mnou kamarádka Carmen," nedala se rozhodit blondýna.

"Obávám se, že jí budu muset strhnout body, protože to rande dopadlo příšerně," předstíraně se zachmuřila Ashley.

"Myslíš svatbou s tebou?" poňoukla ji Spencer, aniž by jí hlavou prolétlo, zda není na žertování o její situaci ještě brzy.

"Hej!" vykulila Ashley oči. "Já jsem náhodou skvělá partie!"

"Určitě," odvětila Spencer a pak dodala: "A nebylo to rande!"

Zatímco si Spencer vybírala nové oblečení, Ashley si odskočila něco vyřídit na radnici, a po jejím návratu si už společně prohlédly většinu Jeffersonu. Když se nakonec vrátily domů, Spencer se hned pustila do přípravy oběda z donesených potravin, ačkoli se Ashley snažila protestovat. Pravda, nepříliš vehementně, protože bruneta se sice ráda dobře najedla, ale kuchtění jí moc nevonělo. Naštěstí Spencer její snahu o protesty utnula s tím, že je zvyklá vařit z domova a navíc ji to baví. Ashley však bylo hloupé jen tak nečinně posedávat, tak se snažila alespoň symbolicky přiložit pomocnou ruku.

"Tak co říkáš na Jefferson?" zeptala se během vaření Ashley.

"Máte to tu hezké," odvětila Spencer. "Teda kdyby měly ženy svobodu pohybu, nemusely se vdávat do sedmnácti a nechytali jste je po lesích."

"Jo, máš pravdu," vzdychla bruneta. "Mohlo by to tu být fajn, jen kdyby lidi chtěli. Novej Londýn to sice není, ale..."

"Byla jsi tam někdy?" nedalo to Spencer nezeptat se při zmínce o před dvanácti lety založeném britském přístavním městě na americkém pobřeží zajišťujícím jediné spojení s dalekou Evropou. "Prý tam mají brzy znova spustit elektřinu."

"Taky jsem to slyšela," přikývla Ashley. "Ale ne, nebyla."

"Někdy bych se tam chtěla podívat," zasnila se Spencer. "A vždycky jsem toužila vidět Evropu. Prý je to tam úplně jiný než tady, na rozdíl od našich měst všichni úzce spolupracují a žijí v desetitisícových centrech s elektřinou a kdo ví čím vším, skoro jako před virem. Tady jsme se zatím dokázali maximálně domluvit na společný měně kvůli zjednodušení obchodu."

Ashley zamyšleně přikývla. "Jo, ale nejdřív bys potřebovala pořádnej balík, a to nejlíp v librách a ne novejch doláčích, aby tě vůbec pustili do Novýho Londýna, a pak další ještě větší na cestu lodí přes oceán."

"Já vím. Proto miluju knížky, u nich není na cestování potřeba nic jinýho než umět číst a představivost."

Ashley pobaveně zavrtěla hlavou. "Někdy mám pocit, že se mi zdáš."

Blondýna jen s úsměvem pokrčila rameny.

Chvíli pak panovalo příjemné ticho, až Spencer znovu promluvila. "Můžu se na něco zeptat?"

"Samozřejmě, ženo," zkusila Ashley nové oslovení. "Nebo naoko ženo?"

"Spencer postačí," odvětila blondýna a pak se konečně odvážila zeptat: "Ta holka, co jsme ji potkaly, to byla ta tvoje... přítelkyně, milenka, nebo jak jí říkáš?"

Bruneta se zasmála. "Obojí jsou to moc silný slova. Ale jo, to byla Madison, holka, se kterou spím."

"Aha. Zdála se být naštvaná," podotkla nesměle blondýna.

"Jo, ona je děsná žárlivka," uchechtla se Ashley.

"A řekla jsi jí, že... no, že nejsem divoška?" mírně koktala Spencer.

Bruneta se znovu zasmála. "Když já myslím, že až přijde na věc, tak budeš pěkná dračice," významně zavrtěla obočími.

Spencer okamžitě zrudla a Ashley se rozesmála ještě víc.

"Tu rudou by sis měla na tvářích nechat, moc ti sluší," mrkla na blondýnu.

Spencer jen zavrtěla hlavou, aby se vzpamatovala, a zkusila odvést řeč jinam. "A je vdavá, že?"

"Jo," smilovala se Ashley a přistoupila na změnu tématu. "Vdala se před půl rokem za místního nejbohatšího kupce, mohla jsi ho vidět na svatbě, seděl vedle mě, takovej dobře živenej starší týpek. Velectěnej pan DiMera."

"Takže ona je na holky, ale musela si-"

Spencer zastavil Ashleyin smích. "Ne, Madison není na holky. Sice miluje lesbickej sex, ale na holky není. Pokud na něco, tak na peníze."

Spencer se tvářila nechápavě.

"Není v tom žádnej tragickej příběh. Vdala se úplně dobrovolně," vysvětlila Ashley. "Vlastně do toho byla celá žhavá."

"A je už...?" začala Spencer.

"Těhotná?" doplnila Ashley. "Ještě ne, ale i kdyby ten její páprda střílel slepýma, tak ona už si to nějak zařídí, o to strach nemám."

"Aha," pomalu přikývla blondýna a pak si na něco vzpomněla. "Přišlo mi, že Aiden o vás ví."

"Jo a myslím, že není jedinej, ale dobře ví, že kdyby DiMerovi něco kecnul, ufikla bych mu jeho nádobíčko, tak drží jazyk za zuby."

"A miluješ ji?" zeptala se nejistě blondýna.

"Další velký slovo, " vzdychla Ashley. "Je s ní zábava, ale ne, nemiluju ji a ona mě taky ne. Já nevěřím na lásku."

"Nevěříš na lásku?" nechápala Spencer.

"Hele, měla jsem už hodně holek a žen, tady i jinde," trochu se ušklíbla bruneta, "ale nikdy jsem nebyla zamilovaná a dospěla jsem k názoru, že když se to nestalo doteď, nestane se to nikdy."

"Nevzdala jsi to brzy? Je ti teprve necelých sedmnáct. Přece nemůžeš vyloučit, že jednou potkáš svou spřízněnou duši, holku, se kterou je ti souzeno být," snažila se argumentovat blondýna.

"Trpělivost není pro mě," pokrčila rameny Ashley, "a osud to musí dobře vědět, takže pokud by pro mě měl někde v záloze připravenou spřízněnou duši, určitě by nás už dohromady svedl. Nemluvě o tom, že v tomhle světě je stejně nějaká 99,99% pravděpodobnost, že se ani nenarodila, protože její potenciální rodiče nebyli imunní."

"Hm," odtušila přemýšlivě Spencer a pak si najednou všimla, že bruneta nemá na ruce snubní prsten. "Sundala sis prsten?"

"Když sis vybírala oblečení, byla jsem ho vrátit mámě," odpověděla Ashley, "a vyfasovala jsem tenhle novej," vytáhla z kapsy třpytivý zlatý kroužek. "Nevěděla jsem, jestli si ho mám nasadit sama, nebo budeš chtít..."

Spencer mlčky prsten z brunetiny dlaně zvedla a nasadila jí ho na levý prsteníček.

Pak na sebe s rozpačitými úsměvy pohlédly a chvíli si hleděly do očí, než se znovu vrátily k vaření oběda.

4

Dny plynuly a Spencer si na svůj domov díky Ashley rychle zvykala. Bruneta byla jednou na lovu a účastnila se dvou zasedání Rady, ale jinak trávila s blondýnou veškerý čas. Noci vypadaly stejně jako ta první, spaly k sobě přitulené, ale nemluvily o tom, prostě to tak bylo. A zdálo se, že i obyvatelé Jeffersonu si na ně zvykají, lidé jim začali přikyvovat na pozdrav a i s nimi prohodili nějaké to slovo.

Třetí den po svatbě přinesla Ashley od rodičů knížku, kterou četla v dětství, aby se blondýna zabavila, když bude na lovu nebo na Radě. Když ji Spencer otevřela, musela se rozesmát, byla totiž o ponících a bylo zvláštní si představit Ashley, jak čte něco takového, byť jako malá. Ashley se naoko urazila, ale pak se ke Spenceřině smíchu přidala. Když se Spencer do knížky později začetla, zjistila, že není vůbec špatná, byla sice určená dětem, ale příběhy v ní byly legrační a napínavé a hlavní roli v nich hrálo přátelství. A takové knížky měla Spencer ráda.

Šestý den po svatbě čekala Spencer a Ashley nepříjemná povinnost, hlasování o úpravě manželského zákona, kterou předložila Rada. Jak Ashley předpokládala, manželství mělo být nově definováno jako svazek muže a ženy.

Při cestě na radnici, kde probíhalo samotné tajné hlasování, Ashley opakovaně vrtěla hlavou.

"Je to taková idiocie," vzdychla bruneta.

"Rada si to nedala vymluvit?" zeptala se Spencer, která šla vedle ní. Držely se za ruce, na veřejnosti se z toho stal takový jejich rituál, symbol vzdoru.

"Jako bych mluvila do dubů. Vůbec mě neposlouchali a snadno mě přehlasovali. Ale než mi vyprší funkční období, nedopřeju jim klidu, ať si to hezky vyžerou až do konce."

"Na jak dlouho jsou radní volení?" zajímalo blondýnu.

"Na dva roky, mně zbývá osm měsíců. Byla jsem zvolená jako zatím nejmladší - díky, ambiciózní rodiče - ale řekla bych, že pravděpodobnost, že mě zvolí znova, je teď asi tam minus sto procent," uchechtla se ironicky.

Mezitím už došly k radnici, ze které právě vyšel doktor, jenž byl prvním člověkem, kterého Spencer v Jeffersonu viděla, s nějakou ženou po boku.

"Zdravím, doktore Hortone," pozdravila ho zdvořile Spencer.

"Dobrej, Hortonovi," připojila se Ashley.

"Dobrý den, děvčata," odpověděl jim manželský pár a pak se Dr. Horton otočil k blondýně. "Spencer, s mou manželku se asi ještě asi neznáte."

"Alice," napřáhla s úsměvem ruku starší žena.

"Spencer," potřásla si s ní blondýna. "Těší mě."

"Nápodobně. Moc vám s manželem fandíme," dodala stála s úsměvem paní Hortonová a Spencer a Ashley se po sobě koukly.

"Samozřejmě jsme hlasovali proti, i když to k ničemu nebude," ušklíbl se Dr. Horton.

"Stejně díky," přikývla Ashley.

"Co vůbec dělá hlava?" znovu se obrátil lékař na blondýnu.

"Nebolí, přežila jsem to bez úhony," drobně se pro odlehčení usmála Spencer.

"To jsem rád."

"Kdybyste něco potřebovaly," ozvala se znovu paní Hortonová, "neváhejte se na nás kdykoliv obrátit."

Dívky vděčně přikývly.

"Teď mě napadá," vstoupil do toho Dr. Horton, "nehledáš práci, Spencer?"

Blondýna krátce pohlédla na Ashley a pak zpět na Dr. Hortona. "O tom jsem zatím nepřemýšlela, pořád se tu ještě rozkoukávám."

"Chápu. Kdyby ses ale třeba nudila, nebo si jen chtěla něco málo vydělat, momentálně nám v ordinaci chybí asistentka. Jde hlavně o dobu, kdy bývám mimo město a Alice je na ordinaci sama, dosud nám pomáhala Abigail Johnsonová, ale ta má těsně před porodem a nikdo jiný se k nám nehrne."

"Aha. Určitě to zvážím," odvětila Spencer zdvořile.

"Za společnost a pomoc bych byla vděčná," dodala s vřelým úsměvem paní Hortonová.

"Zatím se mějte, děvčata," zakončil to Dr. Horton a rozešli se s manželkou pryč.

Když odešli, otočila se Spencer brunetu. "Myslíš, že bych to měla přijmout?"

"Pracovat nemusíš, uživím nás obě," odpověděla Ashley, "ale pokud bys chtěla, tak klidně. Hortonovi jsou moc hodný lidi. Před rokem se ostře postavili proti těm změnám a od tý doby upadli ve všeobecnou nemilost. Dřív s Dr. Hortonem Rada hodně věcí konzultovala, ale teď se všemožně snaží splašit novýho doktora. Překvapivě se sem ale nikomu nechce."

"Pomáhat lidem by mě bavilo. Když udeřil virus, máma byla v druhým ročníku na medicíně. Nikdy se k tomu pak nevrátila, ale na farmách působí jako taková záskoková lékařka a zvěrolékařka a občas mě bere sebou."

"Tak víš co?" řekla Ashley. "Co kdyby sis to k nim někdy zašla omrknout a uvidíš."

"Tak jo," přikývla blondýna.

Když byly na cestě z radnice domů, uslyšely za sebou zvolání. "Ashley!"

Otočily se a šla k nim Madison.

"Ahoj," pozdravila hispánku Ashley, když k nim došla.

Spencer netušila, jestli se sluší, aby milenku své manželky rovněž pozdravila, tak na ni jen zdvořile kývla.

Madison ji ignorovala, vzala Ashley za ruku a odvedla ji kousek stranou, ale ne tak daleko, aby je Spencer neslyšela, přestože klidně mohla.

"Zítra nebude doma. Přijdeš, viď?" začala hispánka.

"Jasně," přisvědčila Ashley, i když ne nějak přehnaně nadšeně, všimla si Spencer.

"Chybíš mi."

"Ty mně taky."

"Takže zítra hned po setmění?"

"Dobře."

"Super," zazářila Madison a vrhla na Spencer škodolibý pohled.

Spencer se proti své vůli zamračila. Madison jí začínala štvát, což byl pro blondýnu zvláštní pocit, protože byla zvyklá vycházet s každým.

Druhý den odjela Ashley velmi brzy ráno na lov. Když se těsně před západem slunce vyčerpaná vrátila, otevřela dveře domku, odložila kuši ke stěně a unaveně hlesla: "Jenom do sebe něco rychle hodím, pak musím..."

Uprostřed řeči se zarazila, protože si všimla Spencer, která seděla u stolu a před ní bylo něco upečeného se zabodnutou malou svíčkou, kterou blondýna právě zapálila.

"Co to je?" zeptala se užasle Ashley.

"Přece dort," usmála se Spencer a roztomile při tom naklonila hlavu na stranu. "Všechno nejlepší!"

"Upekla jsi mi dort?" nemohla se vymanit z šoku bruneta.

"No, jo," odvětila blondýna trochu nejistě. "Máš přece dneska narozeniny, ne? Po svatbě jsi říkala, že přesně za týden..."

"Jo, mám narozky," přerušila ji Ashley, "ale... upekla jsi mi dort?"

"Nevěděla jsem, co ti dát, tak..."

"Upekla jsi mi dort," znovu opakovala bruneta a Spencer si začala dělat starosti, jestli je v pořádku.

"Pomohla mi paní Hortonová. Dopoledne jsem u nich byla a tu práci vezmu," vysvětlovala blondýna. "A je to jenom voda, mouka, vajíčka a med..."

"Aha," stále zírala na korpus na stole bruneta.

"Jsi v pořádku?" nedalo to už Spencer a přímo se zeptala.

Ashley zavrtěla hlavou, a když se konečně vymanila z transu, ve kterém byla, šla si sednout naproti blondýně. "Jo, to jenom, že... nikdy jsem narozeninovej dort neměla."

"Nikdy?" divila se Spencer, a když bruneta zavrtěla hlavou, pokračovala. "To je... smutný," mírně se zamračila.

Ashley se s pohledem upřeným na hořící svíčku zeptala: "Mám ji sfouknout?"

Spencer ožila. "Jo. A něco si přej."

"Dobře," odvětila bruneta a naklonila se k dortu. "Přeju si..."

"Neříkej to!" zhrozila se blondýna. "Nebo se to nesplní."

"Jasný," uchechtla se Ashley, pak svíčku na první pokus sfoukla a zahleděla se na blondýnu. Usmívala se při tom a měla skousnutý spodní ret.

Při pohledu na zvláštní brunetin výraz si Spencer nemohla pomoct. "Co sis přála?"

"Právě jsi říkala, že se to nemám říkat," vykulila dramaticky oči Ashley a zasmála se.

"Jasně, promiň," plácla se rukou do čela blondýna. "Chceš ho ochutnat?"

Bruneta přikývla a Spencer donesla dva talířky a nůž, kterým každé ukrojila kousek dortu.

Ashley dort ochutnala a slastně zavřela oči. "Panebože, to je dobrota!"

Spencer se široce usmála. "Jsem ráda, že ti chutná. Nevěděla jsem, jestli se mi povede."

Ashley s plnou pusou dodala: "A děkuju."

"Nemáš zač," odvětila blondýna. "Netušila jsem, jak chceš narozeniny oslavit, jestli půjdeš k vašim, nebo to chceš oslavit s... někým jiným," trochu se zarazila při vzpomínce na včerejší setkání s Madison.

"Neplánovala jsem to slavit, s našima už nějakej ten pátek mimo oficiální radní záležitosti nemluvím a na rodinný oslavy jsme si nepotrpěli ani předtím."

"Proto jsi nikdy neměla dort?"

"Tak nějak. Ale k čtrnáctinám jsem od táty dostala tu kuši," krátce pohlédla na svou oblíbenou zbraň opřenou u stěny. "Ale dost o mý tragický rodině, nerada bych, aby se nám tahle nečekaná oslava zvrhla v depresivní hodinku," dodala a ukrojila si další kus dortu, protože první už v ní nějak stačil zmizet. "Co tvoje rodina? Zatím vím, že máš přísnou mámu polodoktorku, který by se nelíbilo, kdybys byla na holky. Co táta?"

"Táta je ten nejhodnější člověk na světě," začala Spencer, zatímco bruneta pokračovala v ládování se dortem, "vážně, doslova by se pro nás rozkrájel. A nejen pro nás, pro každýho." Spencer posmutněla, při vyprávění o rodině se jí najednou znovu zastesklo. "Máma je sice přísná, ale nikdy jsem ani na okamžik nezapochybovala, že mě celým srdcem miluje. A brácha Glen... je o rok starší a rád si mě dobírá, ale zároveň mě vždycky chránil. Oni..." V té chvíli jí přeskočil hlas a v očích se jí objevily slzy.

Když to Ashley spatřila, okamžitě blondýnu zarazila. "Šmarjá, neplakej. To jsem nechtěla. Promiň," omlouvala se rychle, natáhla k manželce ruku a začala ji konejšivě hladit po hřbetu dlaně položené na stole.

Spencer si druhou rukou otřela oči. "To je dobrý. Chtěla jsem říct, že mám báječnou rodinu."

"A zase je uvidíš, slibuju," řekla rozhodně Ashley s pohledem do modrých očí. Když se přesvědčila, že má Spencer smutnou chvilku za sebou, zeptala se: "Tobě mamka k narozeninám dorty určitě peče, co?"

Spencer se usmála. "Vlastně táta. V kuchyni byl vždycky šikovnější."

"Ale," podivila se bruneta. "Tak to musíš mít po něm."

Blondýna jen v rozpacích pokrčila rameny.

"A co dárky?" pokračovala ve vyptávání Ashley. "Jakej nejlepší dárek jsi dostala?"

"Knížky," odpověděla bez váhání Spencer.

"To jsem si mohla myslet," konstatovala s povzdechem Ashley, ale usmívala se při tom. "Nějaká zvlášť oblíbená?"

"Fakt to chceš slyšet?"

Bruneta pouze přikývla, protože zrovna měla plnou pusu lahodného dortu.

"Nemám jednu nejoblíbenější, je to vlastně série starých předvirových knížek. Jmenují se To nejlepší z obou světů a jsou o... to je vlastně složitý, o čem jsou."

"Já nejsem tak blbá, jak možná vypadám," řekla Ashley, když polkla sousto. "Povídej, určitě to pochopím"

Spencer se uchechtla. "No, jsou o mladý holce Molly, která je slavnou herečkou, ale zároveň chce zůstat obyčejnou holkou, tak svou slávu tají."

"Jak tají?" podivila se bruneta.

"V civilu je bruneta a má brýle a jako slavná má blonďatou paruku a brýle nenosí," vysvětlovala blondýna.

"A to stačí k tomu, aby ji nikdo nepoznal? To je docela trhlý."

"Říká holka, co čte příběhy o kouzelných mluvících ponících," naklonila Spencer hlavu na stranu.

"Četla!" okamžitě dotčeně zareagovala bruneta. "Když mi bylo tak deset."

"Dobře, dobře," usmála se Spencer. "Každopádně takovýhle věci se tam neřeší a nejsou důležitý, protože ve skutečnosti jsou ty knížky o něčem jiným."

"Zapomeň, co jsem říkala, začínám být zmatená," svraštila obočí Ashley.

"Molly má nejlepší kamarádku, Lucy, a ve skutečnosti je to o jejich vztahu. Jak spolu dospívají, co pro sebe znamenají a tak. Lucy je taky kromě Mollyiny rodiny jediná, kdo to tajemství ví."

"Konečně se někam dostáváme," zasvítily brunetě oči. "Vezmou se nakonec?"

Spencer se zasmála. "Ne, tak to není. Obě mají kluky, jsou jenom nejlepší kamarádky."

"Sakra," zachmuřila se Ashley. "Zase nic."

"Ono to nevadí, protože bez ohledu na to, s kým zrovna chodí, zůstávají jedna pro druhou tím nejdůležitějším člověkem na světě. Jsou jako dvě půlky jednoho celku. Když je něco trápí, útěchu najdou u tý druhý, když jsou šťastný, sdílejí to spolu, a prošly by kvůli sobě peklem. Nevím, vždycky jsem jim ten vztah v dobrým záviděla a toužila jsem po takovým přátelství."

"A co Carmen?"

"Carmen byla... je kamarádka," opravila se rychle blondýna, "ale ne taková. Nikdy to mezi náma nebylo takový jako v těch knížkách. A dobře vím, že smyšlený příběhy a skutečný život jsou něco jinýho," dodala při pohledu na Ashley, která se už nadechovala, že něco řekne.

"Takže chceš nejen potkat toho pravýho, ale ještě navíc mít nejlepší kamarádku na celej život? Nejsi moc nenáročná," poznamenala Ashley.

"Může to být jedna osoba," opáčila Spencer.

"Cože?" vystřelila brunetina obočí nahoru. "Chceš říct, že..."

"Že to může být nejlepší kamarád," doplnila blondýna.

"Aha," hlesla trochu zklamaně bruneta, alespoň to tak Spencer připadalo, a pak pokračovala: "A když se teda ty dvě nakonec nevzaly, jak to s nima dopadlo?"

"Je nevím," pokrčila rameny blondýna.

"Nevíš?"

"Ta série má třináct knížek a já jich četla jenom dvanáct. Poslední díl se nám nikdy sehnat nepodařilo."

"To naštve," poznamenala bruneta. "Přelouskáš dvanáct knížek a ani nevíš, jak to dopadne."

"Trochu mi to vadilo, ale netrápila jsem se tím, aspoň jsem si mohla domyslet konec podle sebe. Ve dvanáctým díle Molly prozradila světu svoje tajemství, protože kdyby to neudělala, nemohla by jít s Lucy na stejnou vysokou, neptej se, takže jsem si vždycky představovala, že poslední díl je o tom, jak skončily střední školu a začaly novou etapu svých životů. Spolu."

"Ale to jsi jenom odhadla, ve skutečnosti vůbec netušíš, o čem ten poslední díl je?"

"Znám jenom jeho název. Zítřek nepočká. Ale kdo ví, třeba je oficiální konec horší než ten, který jsem si vymyslela. Na příbězích je hezký, že když je autor nebo autorka poskytnou lidem, už jim nepatří, každý je může pochopit po svým a vymyslet si pokračování, jaký chce. Kdyby sis třeba ty chtěla myslet, že se nakonec na kluky vykašlaly, protože pochopily, že spolu mají být víc než jako kamarádky, tak můžeš. Bude to stejně platný konec jako jakýkoliv jiný."

"Lepší konec," zamyšleně prohlásila bruneta.

"Jak myslíš," usmála se Spencer a pak si náhle všimla, že se venku už mezitím setmělo. "Je skoro tma, neměla jsi někam jít?"

Bruneta pohlédla k oknu a zdálo se, že to chvilku zvažuje. Nakonec řekla: "Víš co? Mně se dneska už nikam nechce, radši bych si ještě povídala."

"Určitě?" zeptala se Spencer.

"Jo. Chci slyšet víc o těch Molly a Lucy," usmála se Ashley. "A taky musíme dojet ten božskej dort."

"Tak jo," odvětila Spencer, a zatímco šla bruneta pro svíčku, aby na sebe lépe viděly, usmála se pro sebe.

5

O necelé dva týdny později naplněné zaběhlou rutinou Ashley během snídaně prohlásila: "Zejtra se budou konat Hry."

"Hry?" svraštila nechápavě obočí Spencer.

"Jo. Taková menší odreagovačka pro omladinu, odpoledne soutěže ve střelbě, hodu podkovou, zápase a tak. Večer táborák a pálenka. Půjdeme?"

"Mám takový pocit, že ty jít chceš," odvětila blondýna s úsměvem, "takže asi půjdeme."

Bruneta se rovněž usmála. "Máš pravdu. Chci, protože cítím v kostech, že tentokrát to konečně Seanovi natřu."

"Kdo je Sean a co chceš natírat?" naklonila tázavě hlavu na stranu Spencer.

"Sean je kluk, co mě několikrát za sebou porazil ve střelbě lukem," vysvětlovala zachmuřeně Ashley. "Kdybych tak mohla použít kuši..."

"S kuší ti to jde líp?"

"S kuší jsem nejlepší na světě!" neváhala s odpovědí bruneta.

"Věřím," uchechtla se blondýna. "Kdo tě s ní učil?"

"Já sama. Metoda pokus a omyl a musím přiznat, i když nerada, že začátky nebyly pěkný." Ashley se odmlčela se a pak se zničehonic zasmála.

"Nějaká zábavná historka?" zkusila si tipnout Spencer.

"Jenom jsem si vzpomněla, jak jsem těsně po tom, co jsem kuši dostala, měla na mušce Aidena," zasmála se bruneta.

"Toho Aidena?" ujišťovala se blondýna.

"Přesně toho. Tehdy po mě děsně pálil, všude za mou lez jak ztracený štěně. Byla to děsná otrava, ale nenechal si vysvětlit, že fakt nemám zájem," vysvětlovala Ashley. "Tak jsem mu jednou řekla, že když si ode mě nechá sestřelit z hlavy jabko, dám mu pusu."

"A dala?" svraštila obličej Spencer.

"Ani náhodou," odfrkla si Ashley. "Kuše na mě byla ještě docela těžká, takže když stál u zdi a přidržoval si jabko na hlavě, při míření se mi kývala sem a tam. A čím dýl jsem s výstřelem otálela, tím víc bylo jasný, že se mu při nejlepším trefím do hlavy. Vydržel se vyděšeně klepat necelou půl minuty a pak vzal roha. Myslím, že i brečel," znovu se zasmála bruneta.

"A fakt jsi chtěla vystřelit?" trochu vykulila oči blondýna.

"Ne," odvětila Ashley, "jenom jsem ho chtěla k smrti vyděsit, což se mi povedlo. Pak už mi dal pokoj."

"To od tebe nebylo moc hezký," poznamenala Spencer.

"Možná, ale už tenkrát jsem měla pocit, že si to zaslouží za něco, co udělal v minulým životě nebo tak," prohlásila rozhodně Ashley. "Když o tom přemýšlím, musí si myslet, že jsem se narodila, abych mu ničila život. Nejdřív mu dám košem a rozbrečím ho a pak mu svedu nevěstu."

Spencer pozvedla obě obočí. "Svedla?"

"Dobře, ne přímo svedla," opravila se Ashley a s mrknutím dodala: "ale to on neví a zní to poetičtějš než 'uzavřela oboustranně výhodnou dohodu', no ne?"

Spencer se jen s vrtěním hlavou zasmála.

"Připravena na další porážku, Ashley?" zeptal se s úsměvem mladík s tmavou pletí, o kterém už Spencer věděla, že je brunetina lukostřelecká nemesis Sean.

"To by se ti líbilo," odfrkla si bruneta, ale byla na ní poznat, že si špičkování se sympaticky působícím mladíkem užívá. "Tentokrát tě dostanu."

Střelby lukem na slámový kulatý terč s třemi namalovanými soustřednými kruhy se jich účastnilo deset. Osm střelců už mělo své pokusy za sebou a nikomu se zatím nepodařilo zabodnout šíp do malého středového kruhu, ačkoli se Spencer divila, že na tu dálku, ve které terč stál, vůbec dokázali trefit samo slámové kolo.

Nyní byl na řadě Sean, pořadí si předem určili losem, a po něm zbývala už jen Ashley.

Sean založil šíp, pozvedl luk a soustředěně zamířil.

Spencer a Ashley stály kousek po jeho pravici a Spencer náhle zjistila, že bruneta už není vedle ní, ale vstoupila do jejího osobního prostoru.

"Zlom vaz, Seane," prohlásila Ashley, ale místo toho, aby se na něj podívala, začala přibližovat obličej ke Spenceřinu.

Mladík po nich periferně koukl a polkl. Nebyl sám, polkla i Spencer, protože bruneta měla rty už jen kousek od jejích. Spencer, která zjistila, že má najednou v hlavě úplně prázdno, jen instinktivně zavřela oči a připravila se na polibek.

Se zavřenýma očima zaslechla krátké zasvištění a pak zahučení přihlížejících lidí a Ashleyin smích. Když oči otevřela, zjistila, že Ashley už před ní nestojí. Byla otočená na Seana a chechtala se.

"Sakra," ulevil si Sean při pohledu na svůj šíp, který se zabodl na kraj středového kruhu. Byl to dosud nejlepší zásah, ale zřejmě čekal ještě lepší, pochopila Spencer. "To nebylo fér, Ashley!" otočil se na brunetu.

"Co je? Mám sexy manželku a nebojím se jí použít," dál se smála bruneta.

Spencer zrudla. Vážně si myslela, že ji chce bruneta políbit, a zvláštní bylo, že by jí to asi dovolila, ale neměla čas o tom víc přemýšlet, protože bruneta si už vzala od Seana luk.

"Teď sleduj mistryni," prohlásila Ashley.

Spencer se už stihla úplně oklepat z částečného transu, do kterého jí předchozí události dostaly, a přistoupila k ní zezadu blíž.

"Zvládneš se trefit líp?" zeptala se blondýna.

"S prstem v nose," ušklíbla se samolibě Ashley.

"Hm," zamyšleně hlesla Spencer a sledovala, jak Ashley pozvedla luk se založeným šípem a začala mířit.

Když se zdálo, že se bruneta chystá vystřelit, Spencer se nahnula a do ucha jí smyslně pošeptala: "Podle tebe jsem sexy?"

Šokované Ashley se zatajil dech a prudce k blondýně otočila hlavu, při čemž ale zapomněla držet šíp, který vyletěl z tětivy a následně prosvištěl úplně mimo terč. Diváci vybuchli smíchy.

"Spencer!" čertila se na manželku Ashley.

"Copak, Ashley?" s nevinným výrazem pouze pokrčila rameny blondýna. "Myslím, že by se mělo hrát fér." Sama si nebyla jistá, jestli mluví o tom, co bruneta provedla Seanovi, nebo o tom, co provedla jí.

"Tak zase někdy příště, Ashley," chechtal se vítězně Sean.

"Jednou tě stejně porazím," utrousila k němu Ashley a pak se otočila zpátky k blondýně. "A my si to spolu ještě vyřídíme, modroočko."

"Nemůžu se dočkat," usmála se nebojácně Spencer.

Nedaleko lukostřelců utvořili lidé široký kruh, ve kterém se činili zápasníci. Ashley neměla v plánu přihlížet vzájemnému ochmatávání svalovců, ale když se blondýna zastavila, musela se rovněž zastavit. Jako obvykle se při chůzi držely za ruce, vyřizování účtů pro teď zapomenuto.

V zabláceném ringu, důsledek dopoledního deště, stál zrovna Aiden a proti němu blonďák, jehož jméno se Ashley nenamáhala vybavit. Blonďák se právě na Aidena vrhl, ale brunet jen zpevnil rozkročené nohy a připravil si ruce. Zaklesli se do sebe a snažili se povalit toho druhého na zem.

Ashley znechuceně obrátila oči v sloup.

"Fakt se na to chceš dívat?" zeptala se blondýny.

"Má to nějaká pravidla?" ignorovala její otázku Spencer.

Ashley vzdychla. "Udržet protivníka deset sekund na zemi. Povolený je všechno kromě zbraní."

"Hm," odvětila zamyšleně Spencer a zaujatě sledovala, jak se Aidenovi nakonec podařilo strhnout blonďáka na zem. Okamžitě si mu sedl na záda a začal mu bušit pěstmi do boků. Dav mezitím spustil hlasité odpočítávání.

Po sborově odpočítaných deseti sekundách Aiden vyskočil na nohy a se zvednutýma rukama se začal bujaře radovat, zatímco blonďákovi kamarádi táhli otřeseného druha pryč.

"Tak co? Ještě někdo si troufá?" hulákal samolibě Aiden a rozhlížel se po davu.

Nikdo se k tomu neměl.

Ashley zatahala za ruku blondýny, aby se konečně vydaly jinam, ale vtom jí zaskočil Spenceřin pevný hlas.

"Já!"

V davu překvapeně zahučelo a Aiden se k nim rovněž překvapeně otočil.

"Cože?" rozesmál se brunet při pohledu na Spencer. "To nemůžeš myslet vážně."

"Bojíš se?" vyzývavě se ho zeptala blondýna, zatímco Ashley tomu byla schopná pouze zaraženě přihlížet.

"To určitě," odfrkl si Aiden a pokynul rukou naproti sobě. "Tak pojď, krasotinko, když chceš. Věděl jsem, že mi nedokážeš odolávat dlouho," zasmál se.

Spencer pustila Ashleyinu ruku a bruneta se konečně vzpamatovala. "Co to děláš, Spencer?"

"Věř mi?" zopakovala blondýna brunetina slova ze svatby.

Ashley se jí snažila číst ve tváři, ale viděla pouze odhodlání. Měla něco za lubem.

"Tak jo," odvětila nejistě bruneta a nechala Spencer odejít do ringu.

Za povzbuzování davu kolem sebe začali Spencer a Aiden v širokém kruhu kroužit a čekali na výpad toho druhého.

Ashley to napjatě sledovala, když vtom vedle sebe uslyšela známý hlas.

"Ahoj, Ashley."

Ashley krátce pohlédla na svou milenku, ale pak hned stočila oči zpátky do ringu. "Ahoj, Maddy."

"Můžeme si promluvit?" zeptala se hispánka.

"Teď ne," nenamáhala se na ni znovu pohlédnout Ashley a jen ukázala prstem ke Spencer.

"To nemyslíš vážně," utrhla se Madison a pak hlas zase ztišila. "Co sis jí vzala, nebyly jsme spolu. Už toho začínám mít dost."

"Teď ne!" zopakovala ostřeji Ashley.

Madison zavrčela a naštvaně se rozešla pryč.

V té chvíli Spencer vyrazila. Aiden se zastavil a jako předtím zpevnil rozkročené nohy a nachystal si ruce.

Následující děj vnímala Ashley zpomaleně. Spencer se po třech extra rychlých krocích vrhla po nohách na zem a po blátě si to skluzem zamířila přímo mezi široce rozevřené nohy překvapeného bruneta. Když po zadku projížděla pod ním, švihla sevřenou pěstí nahoru. Aiden vykřikl bolestí, okamžitě se chytl oběma rukama za rozkrok a skácel se obličejem k zemi.

Ashley se vrátilo nezrychlené vnímání a slyšela dav odpočítávat.

"10... 9... 8..."

Užaslá Ashley sledovala, jak se úplně zablácená Spencer mezitím postavila na nohy a otočila se, aby zjistila stav svého protivníka, který ale nejevil žádné známky toho, že by se chystal vstát. Pouze skučel.

"...3... 2... 1..." Dav propukl v hlasitý jásot.

Ashley se ke Spencer rozešla. "To bylo...," marně hledala slova, když k ní došla. "...páni!"

Spencer se uculila a skousla si spodní ret. "Díky. Průprava ze rvaček se starším bráchou. Co postrádám na síle, doháním mazaností."

"To teda," uchechtla se stále v úžasu Ashley a nemohla se na blondýnu vynadívat. Poprvé spatřila něco, co dosud bylo skryté pod nevinností a čistotou, které z té zdánlivě křehké dívky vyzařovaly. Vnitřní sílu.

Spencer přicházeli gratulovat lidé, ale Ashley je nevnímala, místo toho se snažila blondýnu očistit od bláta.

"Měly bychom tě jít převléct," podotkla, když se jí to moc nedařilo.

"To asi jo," souhlasila blondýna a pak dodala: "Myslíš, že ho to moc bolí?"

Ashley se ohlédla na Aidena, který se stále svíjel v bolestech, a uchechtla se. "To si piš."

Spencer se mírně zamračila. "Nebylo to správný."

"Cože?" divila se Ashley. "Myslíš, že nebylo správný mu dát za vyučenou? To teda bylo!"

"Jo, asi si to zasloužil," souhlasila Spencer, "ale já nemám násilí ráda. Nic neřeší, jenom plodí další násilí. Měla jsem se ovládnout, ale když on je tak..."

"Spencer, Spencer, Spencer," vzdychla s kroucením hlavou Ashley, ale usmívala se při tom. "Co si s tebou počnu? Ty jsi vážně něco."

"Dobrý něco?" naklonila hlavu na stranu blondýna.

"Něco jak z jinýho světa," odvětila Ashley, "ale jo, rozhodně dobrý něco."

Spencer se usmála.

Když se Spencer a Ashley později vrátily, blondýna v novém nezabláceném oblečení, už na místě Her plála velká vatra. Kolem ní bylo shromážděných spousta mladých lidí, ale Aidena nikde neviděly, asi si někde obrazně lízal rány.

"Skočím nám pro pálenku?" zeptala se Ashley blondýny.

"Já nepiju," odvětila Spencer.

"Jako vůbec?" podivila se bruneta.

"Jo."

"Z principu, nebo...?" zajímalo Ashley.

Spencer vzdychla. "Poprvý a zároveň naposled jsem se opila v patnácti na farmářský tancovačce. Chtěla jsem zapůsobit na jednoho staršího kluka, což zpětně nechápu, protože sice byl k světu, ale jinak ukázkový blb. Každopádně mi to nechutnalo, pak mi to zachutnalo a následně si vybavuju už jenom zvracení a druhý den příšernou kocovinu."

"Chápu," zkřivila soucitně obličej Ashley.

"Kdyby nebylo Carmen, která mě odvedla domů, kdo ví, co bych vyvedla nebo co by se stalo. Takže od tý doby nepiju. Ráda vím a pamatuju si, co dělám. Jsem divná, já vím."

"Ne, to nezní zase taky divně," uklidňovala ji Ashley.

"Ale ty si klidně pro pití dojdi," dodala blondýna.

"Když nebudeš pít ty, tak já taky ne," zavrtěla hlavou bruneta.

"Určitě?" ujišťovala se Spencer. "Mně to vadit nebude."

"Určitě," přisvědčila Ashley a pak si všimla, že na ně zblízka zírá jistý vytáhlý kluk s velkými brýlemi. Lépe řečeno může nechat oči na Spencer. Zamračila se.

Blondýnu zrovna přepadli další gratulanti, kteří jí blahopřáli k vytření bláta s Aidenem, takže se Ashley přitočila k zírajícímu čahounovi.

"Slintáš, Patricku," řekla mu tiše, aby to Spencer neslyšela. "A je to vidět."

"Cože?" zhrozil se mladík. "Já... to ne," koktal.

"Co ne?" zeptala se vesele Spencer, která se k nim právě otočila zpátky.

"Nic," odvětila Ashley. Když z ní blondýna tázavě pohlédla na mladíka a pak zase zpátky, vzdychla. "Spencer, to je Patrick. Patricku, Spencer."

"Těší mě," stydlivě se usmál mladík a posunul si brýle na nose. "To, jak jsi vyřídila Aidena, bylo neuvěřitelný. Už bylo na čase, aby mu někdo srazil hřebínek."

Spencer se na něj mile usmála a Patrick k ní chtěl napřáhnout ruku k potřesení, ale Ashley mu přístup k manželce zablokovala.

"Spencer taky těšilo a měj se," ukončila to rázně bruneta.

Vysoký brunet vzal raději rychle do zaječích a Spencer na brunetu tázavě pozvedla obočí. "Kdo to byl?"

"Patrick," odvětila stručně Ashley.

"A kdo je Patrick?"

"Ode dneška očividně tvůj oddaný fanoušek," obrátila oči v sloup bruneta, "ale jinak je neškodnej."

"Aha," ignorovala brunetino protočení očí Spencer a po krátké odmlce pokračovala: "Když je řeč o mých fanoušcích, viděla jsem s tebou předtím Madison?"

"Jo," vzdychla Ashley.

"Zase se zlobila?"

"Jo," zopakovala bruneta.

"To mě mrzí. Jestli s ní chceš být, tak ji jdi najít, snad tu někde bude. Můžete jít do domku, jestli má doma manžela, já tu zatím počkám."

"Chceš se mě zbavit?" zachmuřila se bruneta.

"Cože?" podivila se Spencer. "To ne, jsem s tebou ráda, ale myslela jsem, že..."

"Jak už jsem říkala, s Madison si hlavu nelámej, to se srovná," přerušila ji Ashley.

"Když to říkáš," odvětila stále trochu nejistě blondýna.

Ashley znovu vzdychla. "Povívej, jsem svobodnej člověk a dělám si, co chci. A právě teď chci bejt tady s tebou, nebo doma s tebou, když nás to tu nebude bavit. Až budu chtít bejt s Madsion, budu s Madison. Jasný?"

"Tak jo," odvětila už přesvědčeněji blondýna. "Ale kdybych tě omrzela, řekneš mi to, že jo?"

"Neboj, dozvíš se to jako první," usmála se Ashley a Spencer jí úsměv oplatila.

Zvláštní bylo, že si Ashley neuměla představit, že by ji ta zvláštní dívka, kterou si vzala, někdy omrzela, naopak jí fascinovala čím dál tím víc.

"Mimochodem ano," prohlásila po chvilce Ashley.

"Co ano?" nechápala blondýna.

"Jsi sexy."

Spencer vykulila oči a celá v záři nedaleké vatry zrudla. Ashley se jen zasmála.

"Teď jsme si kvit."

6

Když se Ashley vrátila z dlouhého zasedání Rady domů, našla Spencer sedět za stolem nad knížkou a musela se tomu pohledu usmát. Blondýna se s nakrčeným čelem soustředila, jako by četla něco extrémně napínavého a ne další poníkovský příběh, který se Ashley před několika dny podařilo v domě rodičů objevit.

"Ahoj, Spencer," ozvala se Ashley, když blondýna nejevila známky, že by si její přítomnosti všimla.

Spencer rychle zvedla hlavu a téměř neznatelně se začervenala. "Jé, ahoj, Ashley. Už jsi doma?"

"Vypadá to tak," uchechtla se bruneta.

"Jaká byla Rada?"

"Nuda a zmar jako obvykle."

"To mě mrzí," zatvářila se soucitně Sepncer. "S paní Hortonovou jsme taky měly dneska napilno, asi začala chřipková epidemie. Už aby se Dr. Horton zase vrátil."

Bruneta chápavě přikývla a začala hledat něco k snědku.

Spencer se tomu usmála. "V hrnci je polívka a je ještě teplá."

Brunetin obličej se rozzářil. "Miluju tvoje polívky!"

Po chvilce si Ashley sedla s plným talířem ke stolu. "Řekla bych, že mě rozmazluješ, ale vzhledem k tomu, že jsem dokonale rozmazlováníhodná," pečlivě vyslovila to dlouhé slovo, "tak je to úplně pochopitelný."

Bruneta se široce zazubila a Spencer jen pobaveně zavrtěla hlavou.

Když za občasného mlaskání Ashley dojedla, odložila lžíci a vzdychla. "Spencer?"

Blondýna zvedla hlavu od knížky. "Hm?"

"Naši nás pozvali na pozdní oběd nebo brzkou večeři nebo jak to nazvali." Další povzdech. "A já musela mít zatmění mozku, protože jsem souhlasila. Nevím, jestli se chtějí usmířit, nebo co za tím je, ale..."

"Za pokus nic nedáš," přikývla blondýna. "Kdy tam půjdeme?"

"Pozítří," odpověděla bruneta a po chvilce váhání dodala: "A je tu ještě něco..."

"Ano?" pobídla ji Spencer.

"Mají za to, že jsme spolu doopravdy. Chci jim říct pravdu, ale nějak jsem se k tomu ještě nedostala. Navíc nevím, jak by reagovali, kdyby zjistili, jak jsme všechny oblafly."

Spencer tu informaci chvilku zvažovala a pak prohlásila: "No, sice nejsem moc dobrá herečka, ale myslím, že jeden oběd nebo večeři předstírat zvládnu."

"Fakt?" zazubila se Ashley, a když blondýna přikývla, dodala: "Děkuju. Jo, a mám i dobrý zprávy."

"Jaký?" zajímalo Spencer.

"Vrátil se pan Deveraux, zítra můžeš po měsíci a půl konečně navštívit knihovnu."

Spencer nadšeně zasvítily oči a Ashley se tomu zasmála.

Když Spencer vstoupila do prostor knihovny, měla pocit, jako by se ocitla v ráji. Všude byly knížky. Oči jí užasle putovaly po zdánlivě nekonečných regálech plných stovek, či spíše tisíců svazků. Nakonec se jí pohled zastavil na muži středních let s rozcuchanými tmavými vlasy, který seděl za velkým stolem nedaleko dveří a před sebou měl rozložených několik tlustých bichlí.

"Dobrý den," nesměle ho pozdravila blondýna.

Pan Deveraux, který až teď zaznamenal její přítomnost, vzhlédl a přeměřil si ji pohledem. "Tebe neznám," pronesl nakonec.

Spencer se zarazila, ale dokázala ze sebe dostat: "Jsem tu nová, jmenuju Spencer C-"

"Aha, ta manželka Daviesové," přerušil ji knihovník a znovu ji přejel očima. "A co chceš?"

"Já...," znovu se nechala jeho odměřeností zaskočit Spencer, "zajímalo mě, jestli tu nemáte jistý knížky."

"Mám tu tisíce knih. Mohla bys to upřesnit?" vzdychl muž.

"Je to série knížek, který se jmenujou To nejlepší z obou světů..."

"Fyzika nebo sci-fi?" přerušil ji pan Deveraux.

"Dívčí romány," nesměle odpověděla Spencer.

"Bohajeho. Nevedeme," obrátil oči v sloup knihovník a bez dalšího pohledu na blondýnu znovu zabořil nos do jedné z tlustých knih, které měl před sebou.

Spencer tam zaraženě stála a nevěděla, co má dělat.

"Spencer?" ozvalo se náhle za ní.

Když se otočila, zjistila, že zpoza regálů vykukuje hlava kluka, kterého s Ashley potkaly na hrách a který na ni nesměle mává rukou. Spencer se k němu rozešla.

"Patrick, že?" vybavila se jeho jméno, když došla ke stolu, u kterého seděl a který jí předtím zakrývaly všudypřítomné regály. Mladík dychtivě přikývl a Spencer se posadila naproti němu. "Je vždycky takový?" krátce se otočila na pana Deveraux.

"Jo," vzdychl Patrick. "Lidi moc nemusí, ale jinak je fajn, pokud to dává nějaký smysl."

Spencer se uchehtla. "Myslím, že chápu."

"Nic si z něho nedělej, klidně si to tu projdi, a když najdeš něco, co tě zaujme, můžeš si to na čtrnáct dní půjčit, ale běda ti, pokud to včas nevrátíš," výhružně zvedl prst vysoký kluk, ale usmíval se při tom.

Spencer se znovu zasmála. "Doufala jsem, že by tu mohla být jistá knížka, po který už roky toužím, ale evidentně mám smůlu," trochu se zachmuřila. "Ale určitě si něco vyberu, tolik knížek jsem pohromadě ještě neviděla," poněkolikráté se fascinovaně rozhlédla kolem sebe.

"Co to je za knížku?"

"Takový román pro holky," mírně se začervenala blondýna a pak mávla rukou. "Neptej se."

"Dobrá," usmál se Patrick. "Čteš ráda?"

"Miluju knížky," odvětila okamžitě Spencer.

"Tak to jsem dva," usmál se Patrick. "Ne nadarmo mám přezdívku Knihomol, která je asi myšlená jako urážka, ale mně se líbí. Každopádně tohle je moje nejoblíbenější místo na světě. Mohl bych si číst doma, ale naši mě nechápou, a než bych se s nimi hádal, radši si chodím sem, když je ta možnost."

"Úplně ti rozumím," přisvědčila Spencer. "A co zrovna čteš?" kývla k tlusté knize, kterou měl mladík před sebou a zakrýval ji rukama.

"Bibli," odvětil trochu ostýchavě Patrick

"Bibli?" zvedla obočí Spencer. "Ty jsi křesťan?"

"Jo," přikývl tentokrát o něco sebejistěji obrýlený čahoun.

"Tak to by sis rozuměl s mou mámou," podotkla Spencer.

Mladík na ni tázavě zvedl obočí.

"Taky je věřící."

"Vážně? Moc nás není a je to další věc, co naši nechápou."

"Na mou duši," odvětila blondýna. "Modlení před každým jídlem a to všechno."

"A co ty?" zajímal se Patrick.

Spencer okamžik odpověď zvažovala. "Rozhodně věřím, že tenhle svět není všechno, že existuje něco mimo něj, a věřím v osud, ale v Boha, který by měl být dobrý, ale seslal na lidi virus, který nás málem vyhladil, nevěřím. Nemůžu."

Mladík jí pozorně naslouchal a pak poznamenal: "Jednou už se to stalo."

"Já vím, Noe a potopa," přikývla blondýna. "Takže ty věříš, že se Bůh nemohl dívat na zkaženost světa a lidí, tak se podruhý rozhodl začít znova? A nechal přežít ty, kteří mají napravit svět?"

"Ano," odpověděl rozhodně Patrick.

"A zdá se ti, že nám to jde?"

Mladík si posunul brýle na nose a vzdychl. "Kdybych měl soudit podle Jeffersonu, tak bych musel odpovědět, že nikoliv."

"Takže nesouhlasíš se zdejšíma poměrama a novýma zákonama?" ujišťovala se Spencer.

"Jsou špatné, od základu," neváhal s odpovědí Patrick.

"Jinde to s lidmi není o moc lepší, věř mi," odvětila trochu smutně blondýna. "Možná v Evropě. Nevím."

Když mladík zůstal mlčet, Spencer dodala: "Ale nic proti tobě, podle mě je hezké, když člověk v něco věří."

Na to se brýlatý kluk usmál.

"No nic," vstala se židle Spencer, "půjdu si to tu omrknout, jsem zvědavá, co tu všechno je."

"Spencer?" ozval se Patrick, když už byla zády k němu.

"Hm?" otočila se zpátky blondýna.

"Nemohli bychom...," začal nesměle mladík.

"Co?" pobídla ho s úsměvem Spencer.

"Nemohli bychom se někdy sejít?" Když si Patrick uvědomil, co řekl, zrudnul, ale rychle se vzpamatoval. "Myslím jako pobavit se o knížkách a tak. Moc pěkně se s tebou mluví a já nemám moc kamarádů."

Blondýna se na okamžik zatvářila přemýšlivě a nakonec se zeptala: "Myslíš jako založit takový malý čtenářský klub?"

Vytáhlý mladík s nadějí v očích přikývl.

Spencer se usmála a pak ho konečně vysvobodila z nejistoty. "Tak jo. To zní dobře."

Patrick se široce zazubil a Spencer se musela jeho nadšenému výrazu uchechtnout.

"Už jste vymyslely, jak vyřešíte ten váš problém?"

Atmosféra při pozdním obědě u Ashleyiných rodičů byla od samého začátku napjatá a nervózní, a jestli si paní Daviesová myslela, že ji prolomí svou otázkou, nemohla se více mýlit.

"Jakej problém máš na mysli, matko?" procedila mezi zuby Ashley.

"Vždyť víš," téměř obrátila oči v sloup Christine Daviesová. "Dítě."

"Á, tenhle problém," plácla se teatrálně do čela mladší bruneta. "S tím si starosti dělat nemusíš, hned zejtra si najdu chlapa, co mi bude nejmíň odpornej, a nechám si od něj naštěkat do boudy."

"Nebuď vulgární, Ashley!" napomenula brunetu matka.

"Máš ohledně vnoučete nějaký preference? Bílej, černej, brunet, zrzek, blonďák, řekni si," pokračovala ironickým tónem Ashley. "Jsem ti k službám."

"To není vůbec vtipné," zamračila se Christine.

"Ne, to není," souhlasila Ashley. "A víš proč, matko? Protože jsem lesba! Už se s tím smiř."

Starší bruneta vzdychla. "A je to tu zase. Jak už jsem ti mockrát říkala, klidně si buď lesba, to neznamená, že si nemůžeš najít manžela a-"

"Přesně tohle to znamená!" znovu se na matku utrhla Ashley.

Christine nesouhlasně zavrtěla hlavou a pak řekla: "Když už nemyslíš na nás, pomysli na chudinku Spencer."

Ashley se zarazila, krátce pohlédla na blondýnu sedící po její levici a pak se s nechápavým výrazem otočila zpátky na matku. "Co tím myslíš?"

"Spencer se zdá být milá mladá dáma a určitě si nepředstavovala, že skončí v nějakém pseudosvazku s-"

"S nejlepší manželkou, jakou bych si mohla přát?" vstoupila do toho náhle Spencer a obě brunety se na ni překvapeně podívaly. "Nechci být nezdvořilá, ale myslela bych si, že vám nebudu muset vysvětlovat, jak je vaše dcera skvělá, ale zdá se, že ano, takže pravda je taková, že Ashley je to nejúžasnější, co mě kdy potkalo, a přestože jsme se daly dohromady za poněkud neobvyklých okolností, mírně řečeno, neměnila bych."

Christine otevřela pusu, aby něco řekla, ale rozjetá Spencer ji ke slovu nepustila a místo toho se na tchyni zamračila. "A vůbec se mi nelíbí, že mluvíte o našem manželství jako o pseudosvazku."

Zatímco se u stolu rozhostilo ticho, blondýna položila pravou ruku na Ashleyinu levou, kterou měla bruneta položenou na stole, a začala ji konejšivě hladit.

Ashley na blondýnu užasle hleděla, a přestože věděla, že to Spencer pouze hraje, nemohla si pomoct, to, jak se postavila na její obranu, ji neskutečně hřálo u srdce.

"Ale... ale co děti?" konečně našla slova paní Daviesová. "Ashley ti nemůže dát potomky."

"V životě už jsem potkala dost zanedbávaných dětí a sirotků, které by daly cokoliv za náhradní matku, nebo rovnou dvě, které by je milovaly," odvětila neochvějně Spencer.

"Tak jsem to nemyslela," zereagovala okamžitě Christine, "podle zákona-"

"Musí jedna z nás do roka od svatby otěhotnět, já vím," přerušila ji blondýna. "Ale opravdu si myslíte, že je lepší, aby děti vychovávaly rodiče, od kterých se potomci čekají, nebo jim je dokonce přikazuje zákon, než rodiče, kteří je budou doopravdy chtít a milovat?"

Christine opět chvíli hledala slova, a když je nakonec našla, řekla: "Podívej, Spencer, nevím, jestli tě Ashley zmanipulovala nebo tě vydírá, ale-"

Spencer se zamračila. "Takhle by žádná matka o své dceři mluvit neměla."

Než se mohla ta slovní přestřelka ještě více vyostřit, vstoupil do toho poprvé bělovlasý starosta. "Dámy, dámy, dámy, tohle měl být příjemný oběd, snad se nebudete hádat."

"Promiň, drahý," otočila se k němu s omluvným výrazem jeho manželka.

Ashley toho využila a zašeptala ke Spencer tiché "děkuju". Blondýna na to zareagovala drobným úsměvem a krátkým přikývnutím.

"Co kdybychom úplně změnili téma?" znovu se ozval Raife Davies a všechny tři ženy po krátkém zaváhání přikývly. "Co kdybys nám pověděla něco o Belvidere, Spencer?"

"O Belvidere?" podivila se blondýna. "Jistě, ale moc toho nebude, s tátou tam vždy jen odvezeme zboží a nakoupíme, co na farmě zrovna chybí."

"Určitě ses tam ale stihla porozhlédnout," nedal se odbýt starosta. "Nevšimla sis třeba, jak mají řešené hlídky a obranu?"

"Tati!" okřikla ho náhle Ashley.

"Obranu?" znovu se zároveň s brunetiným protestem podivila Spencer. "Proč vás to zajímá?"

Pan Davies svou dceru ignoroval a dál mluvil ke Spencer. "Belvidere je spolu s námi největší město v oblasti, pokud máme časem úspěšně konkurovat Salemu, o Novém Londýně nemluvě, měli bychom spolupracovat a předávat si zkušenosti. Společná měna je sice hezká věc, ale proč končit u toho?"

"Aha," svraštila obočí stále nechápající blondýna. "Ale zrovna o jejich obraně bohužel vůbec nic nevíc."

"Tati, nech toho, vážně," znovu do toho vstoupila Ashley, "nebo okamžitě odejdeme."

Spencer se na brunetu překvapeně podívala, ale než měla možnost se zeptat, co se děje, starosta zvedl ruce na znamení podřízení.

"Dobrá, dobrá, nemusíš se hned čertit, Ashley."

"Mrzí mě, jak to dopadlo," prohlásila soucitně Spencer, když se o něco později vrátily do domku. Zbytek společného oběda už proběhl v klidu, i když všechny následné pokusy o nezávaznou konverzaci rychle pohořely.

"To je dobrý," mávla nad tím rukou Ashley. "Měla jsem vědět, že si dělám zbytečný naděje. Na rodiče na zabití už bych měla bejt zvyklá, ale občas si nemůžu pomoct a zoufale zadoufám, že by se mohli změnit."

"Tvoje máma je fakt případ," podotkla blondýna.

"Vždycky byla, zachraňoval to táta, ale i tomu v poslední době přeskočilo," odvětila bruneta.

"Co to vůbec mělo být s tím vyptáváním se na Belvidere?" zeptala se Spencer.

Ashley znovu vzdychla. "To snad ani nechtěj vědět."

"Zajímá mě to," nedala se odbýt Spencer. "Prosím?"

"Jak myslíš," začala bruneta. "Táta si vzal do hlavy, že získáním Belvidere a jeho území by se znásobila naše síla a prostředky a-"

"Získáním myslíš uzavření spojenectví nebo tak něco?" přerušila ji blondýna.

"Kéž by," znovu vzdychla Ashley. "Myslím tím, teda drahej táta tím myslí, dobytí."

"Dobytí?" mírně vykulila oči Spencer.

"Přesně tak," potvrdila bruneta. "Tátův megalomanskej plán zahrnuje pustupný dobytí Belvidere, pak Salemu, pak Novýho Londýna a pak... světa? Já nevím, co se mu přesně honí hlavou, do který se musel pořádně bacit."

"Ale to je... šílený," vrtěla nechápavě hlavou blondýna. "To by znamenalo válku."

"Neboj," rychle ji uklidňovala Ashley, "táta pro to nemá v Radě žádnou podporu."

"Takže reálně nic takovýho nehrozí?" ujišťovala se Spencer.

"Ne," rozhodně zavrtěla hlavou bruneta. "Ale stejně, čím dřív z tohohle blbákova vypadnem, tím líp. Už to nebude trvat dlouho, slibuju."

"Dobře," odvětila zamyšleně blondýna.

Po chvilce ticha Ashley náhle prohlásila: "Schovávala jsem si to na zvláštní příležitost, ale dnešek je stejně dobrej jako jinej den, takže... něco pro tebe mám."

"Něco pro mě máš?" zvedla zvědavě obočí Spencer.

"Jo," přisvědčila se skousnutým rtem a stydlivým úsměvem Ashley. "Za to, že mi vaříš, za ten narozeninovej dort, za to, jak ses mě zastala, a tak vůbec."

Pak se bruneta rychle otočila, ale Spencer by mohla přísahat, že zahlédla, jak se červená, ale možná se jí to pouze zdálo, protože se to Ashley vůbec nepodobalo.

Ashley otevřela jednu ze skříní, sáhla hluboko do spodního fochu a něco vytáhla. Pak se otočila zpátky k blondýně a s nataženýma rukama, ve kterých svírala vyndaný předmět, pronesla: "Tady."

Spencer sklopila na nečekaný dárek zrak. Byla to knížka. Byla to knížka s dvěma známými postavami na obálce. Byla to knížka s dvěma známými postavami na obálce, kterou ještě nikdy neviděla. Se zamrazením v zádech zvedla oči k názvu, aby se přesvědčila, že se jí to nezdá.

"To je...?"

"Zítřek nepočká, aneb poslední díl ságy To nejlepší z obou světů," přikývla s širokým úsměvem, ze kterého se jí nakrabatil nos, Ashley.

"Ale jak jsi...?" nenacházela slov šokovaná Spencer a opatrně při tom z brunetiných rukou převzala vytouženou knihu.

"Mám venku svý kontakty. Sice to byla celkem fuška a padlo na to pár chechtáků, ale co už."

"Podívala ses na...?" stále nebyla schopná dokončit větu blondýna.

"Ne, na konec jsem se nekoukla, říkala jsem si, že bys to měla bejt-"

Ashley odpověď nedokončila, protože se jí Spencer náhle vrhla kolem krku.

"Děkuju, Ash. Strašně moc děkuju," málem blondýně přeskočil hlas, zatímco Ashley pevně objímala. "Ne jen za tu knížku. Za všechno."

"Nemáš vůbec zač, Spence," neuniklo Ashley, že blondýna použila zdrobnělinu jejího jména, a se zavřenýma očima jí těsné objetí vřele oplatila.

7

Ashley očekávala, že se blondýna pustí do čtení závěrečného dílu své oblíbené knižní série hned, ale mýlila se. Spencer se to rozhodla odložit na další den, až bude Ashley mimo město na lovu. Místo toho si zalezly dříve do postele a povídaly si. Spenceřino báječné jídlo bylo sice velkou konkurencí, ale Ashleyiny nejoblíbenější chvíli strávené s blondýnou byly právě tyto dlouhé postelové hovory. A pomalu si začínala uvědomovat proč.

Když se druhý den pozdě odpoledne vrátila domů, po otevření dveří a vkročení do domku se dočkala nečekaného pohledu. Spencer ležela v posteli, měla zarudlé oči a po tvářích jí tekly slzy. Ashley se zhrozila a okamžitě k ní přispěchala.

"Co se děje, Spencer? Ublížil ti někdo?" ptala se úzkostlivě.

Blondýna důrazně zavrtěla hlavou.

"Tak co se stalo?"

"Ona odjela," vzlykla blondýna.

"Kdo odjel?" nechápala Ashley.

"Molly," zvedla Spencer knihu, kterou držela v rukách.

"Ty brečíš kvůli knížce?" ujišťovala se Ashley, a když blondýna mlčky přikývla, konečně si dovolila oddechnout. "Uf, vyděsila jsi mě k smrti, myslela jsem, že se fakt něco stalo."

"Promiň," popotáhla Spencer, "nemohla jsem si pomoct."

"Neomlouvej se," chlácholila ji Ashley a posadila se při tom na kraj postele. "To mně promiň. Kdybych věděla, že to blbě dopadne, nedávala bych ti ji. Měla jsem se nejdřív kouknout. Ale víš co, vezmem ten blbej Zejtřek nepočká a roztrháme ho, nebo ještě líp, spálíme ho. Jo?"

"Ne!" zhrozila se blondýna a pak s uslzeným úsměvem dodala: "Ona se vrátila."

"Molly odjela a pak se vrátila?" svraštila obočí Ashley. "Začínám se v tom ztrácet."

Spencer znovu popotáhla a začala vysvětlovat. "Bylo to tak, jak jsem si myslela, Molly a Lucy spolu měly odejít na stejnou vysokou školu a moc se na to těšily, ale pak Molly dostala nabídku na hlavní roli ve filmu hodně slavnýho režiséra, kterou nemohla odmítnout. Problém byl, že se ten film točil v Evropě, kam musela na rok odjet."

"Takže se na Lucy vykašlala?"

"Jo," s povzdechem přikývla blondýna. "Rozloučily se na letišti, Molly odletěla a Lucy odjela na školu sama."

"Molly by zasloužila pár facek," zamračila se Ashley.

"Možná," konstatovala Spencer, "ale ten film byl všechno, o čem kdy z hlediska kariéry snila, tak jí chvíli trvalo, než jí došlo, že bez její nejlepší kamarádky nic neznamená. Ale když si to konečně uvědomila, tak okamžitě s filmem sekla, sbalila se, odletěla zpátky, zaťukala na dveře Lucyina pokoje na koleji a..." Blondýně přeskočil hlas a v očích se jí objevily nové slzy.

"A co?" byla napjatá bruneta.

"Tady," podala jí Spencer knížku, "poslední stránka."

Ashley otevřela tenkou knížku na poslední stránce a rychle začala kmitat očima po textu. Když dočetla poslední odstavec, byla si jistá, že má bradu spadlou někam k hrudníku.

"Ty krávo," vyšlo brunetě z široce otevřených úst.

"Jo," přisvědčila Spencer s úsměvem a otřela si oči.

"Ony se...," stále tomu nemohla uvěřit bruneta, "ony se políbily. Skončily spolu jakože spolu?"

"Jo," znovu potvrdila stále se usmívající blondýna.

"Tak proč brečíš, modroočko?"

"Protože to bylo hrozně dojemný!" bránila se Spencer.

Ashley pro ujištění znovu sklopila zrak do knížky, ale obsah poslední stránky zůstával pořád stejný. "Takže máš radost, že to tak dopadlo?"

"Neskutečnou," odvětila blondýna. "Předtím jsem to tam neviděla, ale v tomhle díle to bylo tak jasný. Kluků, se kterýma chodily, se zbavily hned na začátku, a.... prostě to nemohlo dopadnout líp... správněji. Molly a Lucy k sobě zkrátka patřily a to ve všech smyslech toho slova. A ten konec, kterej byl nakonec milionkrát lepší, než jsem si dokázala představit, stál i za ty nervy a slzy, když jsem si myslela, že je fakt rozdělili."

Ashley na šťastnou blondýna chvíli s úsměvem hleděla a pak jí to nedalo: "Nechci se chlubit, ale já to od začátku říkala, že to mají dát dohromady. Mělas mi věřit."

"Příště budu," usmála se na ni Spencer.

Následujících několik týdnů dělila Spencer čas mezi Ashley, dům Dr. Hortona, který se sice vrátil, ale stejně se v ordinaci často nezastavili, a Patricka, se kterým se dvakrát týdně scházeli a dělili se o dojmy s knížek, které od posledního schůzky přečetli. Ashley se ta jejich setkání sice moc nezdála, ale blondýna z nich měla radost, tak to nechala být. Sama trávila hodně času mimo domov, vyrážela na celodenní lovy a účastnila se stále častějších a delších zasedáních Rady, ze kterých se vracela zamlklá a zachmuřená, ale když se jí blondýna ptala, co se stalo, odmítala o tom mluvit. Spencer byla z její nezvyklé nepřístupnosti trochu nesvá, ale týkala se pouze těchto okamžiků, tak si z toho nedělala těžkou hlavu, protože jinak se na jejich stále bližším vztahu nic nezměnilo. Bruneta jí dokonce ve volných chvílích naučila zacházet se svou milovanou kuší, kterou jinak nikomu nepůjčovala.

Téměř přesně tři měsíce po svatbě si Spencer odpoledne během čekání na návrat Ashley ze zasedání Rady už asi podvacáté u stolu četla Zítřek nepočká. Nemohla si pomoct, stále v něm nacházela nové věci, které při předchozích čteních přehlédla, a stále si užívala dojmutí ze šťastného konce, kterého se její oblíbené postavy dočkaly.

Když se náhle otevřely dveře, vzhlédla a čekala, že dovnitř vejde Ashley. Ve dveřích však překvapivě nestála její manželka, ale hleděl na ni Aiden. Spencer se lekla, ale rychle se vzpamatovala.

"Tak se zase setkáváme, blondcko," začal Aiden a opíral se u toho jednou rukou o otevřené dveře. Z jeho řeči a postoje Spencer poznala, že je opilý. Hodně opilý.

"Měl bys jít, Aidene," vstala Spencer od stolu, aby měla případně možnost útěku. "Ashley se každou chvíli vrátí."

"To je samý Ashley, Ashley, Ashley," zamračil se Aiden. "Co na ní všichni vidí?"

Po té otázce se pustil dveří, vrávoravě vešel dovnitř a vydal se k blondýně.

Spencer ho bedlivě sledovala a posunula se tak, aby ji před ním chránila dřevěná deska stolu.

"Ale víš co? Já to vlastně... chápu. Chápu," pokračoval opilý brunet. "Je sexy. Moc sexy."

To už došel ke stolu a opřel se o něj.

"To je v pohodě," dál mluvil poněkud z cesty Aiden. "Nevadí mi to. Protože jsem dobrej chlap. Chlap má pomáhat. A já ti pomůžu."

"Vážně bys měl jít, Aidene," zkusila to ještě jednou blondýna, zatímco na sebe přes stůl hleděli.

Aiden se na ni díval, jako by měl problémy vstřebat, co řekla, ale nakonec zavrtěl hlavou. "Ne."

Spencer už na nic nečekala a vyrazila k otevřeným dveřím. Přestože byl Aiden opilý, překvapivě rychle zareagoval, a než kolem něj stačila vyběhnout ven, silně do ní vrazil rukama a odmrštil ji na zeď vedle dveří.

Spencer tvrdý náraz pořádně otřásl, ale než se mohla svalit na podlahu, Aiden ji chytl, snadno ji otočil čelem k sobě a přimáčkl ji svým tělem ke stěně.

"Už nemusíš dál předstírat," mluvil najednou srozumitelněji, "vím, že mě chceš."

"Nechci-"

Brunet jí nedal možnost protest dokončit, zvedl své svalnaté ruce a sevřel jí jimi krk. Spencer se je snažila odtrhnout svými, ale ani s nimi nehnula. Zkusila vykopnout koleno, ale Aiden byl u ní moc blízko. Začínala panikařit.

"Budem mít hezký dítě," prohlásil Aiden a naklonil se, aby ji políbil, zatímco se stále marně snažila ze sevření jeho rukou a těla vymanit.

"Okamžitě ji pusť!" ozvalo se náhle vedle nich a oba k hlasu otočili hlavy.

Stál tam Patrick. Knížku, kterou nesl, nechal spadnout na podlahu a s odhodlaným výrazem zatnul ruce v pěsti.

Aiden povolil sevření Spenceřina krku, která tak měla konečně možnost se znovu pořádně nadechnout, a nechápavě na hubeného brýlatého kluka hleděl, jako by přemýšlel, kdo to vůbec je a co tam dělá.

Patrick neváhal. Co nejvíce se rozmáchl pravou rukou a pak jí švihl směrem k Aidenovu obličeji.

Aiden úplně pustil Spencer a pokusil se před ránou uhnout, ale pozdě. Patrickova pěst ho zasáhla pod pravé oko. Hlava mu po nárazu cukla dozadu a udělal několik nucených vrávoravých kroků od blondýny.

Patrick mu na chvíli přestal věnovat pozornost a přistoupil ke Spencer. "Jsi v pořádku?"

Blondýna přikývla a mnula si pohmožděný krk.

Mezitím se Aiden vzpamatoval, chytl Patricka za ruku a prudce ho k sobě otočil, ale než měl možnost udělat cokoli jiného, zastavil ho hlas ode dveří.

"Co se to tu děje?" dívala se z jednoho na druhého nově příchozí Ashley a vešla při tom dál do domku.

"Napadl ji," odpověděl Patrick a ukázal na momentálně zkoprnělého Aidena.

Ashley pohlédla z Aidena na Spencer a všimla si zarudlých stop prstů na jejím krku. Z obličeje se jí vytratila veškerá barva a s vražedným výrazem se otočila zpátky na Aidena. "Zabiju tě."

Když brunet spatřil její výraz, pustil Patricka a vyrazil z domku ven. Ashley se za ním nejdříve chtěla rozběhnout za ním, ale pak se zarazila a místo toho došla ke Spencer, která stále stála u zdi.

"Není ti nic?" zeptala se blondýny a blíže si prohlížela otlačeniny na jejím krku.

"Ne, dobrý," odvětila mírně zaškrceným hlasem Spencer.

"Zůstaň tu s ní," přikázala Ashley pevným hlasem Patrickovi, a když přikývl, rozběhla se za Aidenem. To mu nedaruje.

O hodinu později byla Ashley s vyřizováním účtů hotová a prozatím uspokojeně se vracela domů. Když však otevřela dveře domku, naskytl se jí pohled, který jí přiměl ztuhnout na místě. Spencer a Patrick seděli proti sobě na posteli. Spencer a Patrick seděli proti sobě na posteli a hlavy měli kousek od sebe. Spencer a Patrick seděli proti sobě na posteli, hlavy měli kousek od sebe a chystali se políbit.

Když zaregistrovali její přítomnost, hlavy odtáhli a pohlédli na ni. Patrick se začervenal a Spencer hlesla: "Ashley..."

Ashley měla pocit, jako by jí někdo vyrval srdce z těla. Motala se jí hlava, žaludek jí propadl podlahou a hrudník se jí svíral tak, že téměř nemohla dýchat.

"Já...," začala nepřítomně bruneta a ani nepoznávala vlastní hlas. "Aiden je v cele. Jsi v bezpečí. Já... já půjdu."

Pak se otočila a rychle vyrazila pryč.

"Ashley, počkej!" zaslechla za sebou hlas blondýny, ale pouze jí to přimělo zrychlit.

Musela se dostat pryč. Moc to bolelo. Nemělo to bolet, neměla na to právo, ale stejně to bolelo tak hrozně, jako ještě nic v jejím životě. Nejdříve nevěděla, kam jde a co bude dělat, ale pak se ozvaly reflexy. Vzpomněla si, co dělá, když chce přijít na jiné myšlenky, co dělá, když potřebuje zapomenout. Madison. Věčně nadržená Madison, se kterou od svatby nebyla. Vždy ochotná Madison, která jí pokaždé pomohla. Madison, která byla momentálně doma sama. Zastavila se a rozhlédla se, protože předtím ani nevnímala, kde je, a pak se rychlou chůzí vydala k Madisonině domu.

8

Když se Ashley vracela domů, byla už tma. Zastavila se před dveřmi domku a zaváhala. Co když tam ještě je? Co když tam spolu...? Ne, nechtěla na to myslet, nechtěla si to představovat. Zabilo by ji to. A to bylo další, o čem nemohla přemýšlet. Důvod, proč by ji to zabilo. V okně však byla tma a nic zevnitř neslyšela. Zhluboka se nadechla a otevřela dveře.

"Ashley?" ozvalo se okamžitě z postele.

"Jo, to jsem já," odvětila Ashley. Sice jí nebylo moc do řeči, ale nechtěla, aby se blondýna bála, že je to další nevítaný vetřelec.

"Proč jsi utekla a kde jsi byla?" neváhala s otázkami Spencer.

"Ty víš proč," odvětila neutrálním hlasem bruneta a druhou otázku se rozhodla ignorovat. Mezitím došla ke skříni a začala se pod rouškou tmy rychle převlékat na spaní.

"Ne, nevím."

"To jako vážně?" nemohla si pomoct Ashley. "Viděla jsem vás."

"Co jsi viděla?"

"Líbali jste se." Ashley to bolelo vyslovit a to následující rovněž. "A jako správná manželka jsem vám chtěla dopřát s milencem soukromí."

"Cože?" zvedla se Spencer na posteli. "Nevím, co si myslíš, že se tu dělo, ale tohle rozhodně-"

"Nechci se o tom bavit," přerušila ji bruneta a lehla si na svou stranu postele, nezvykle zády ke Spencer.

Spencer vzdychla a otočila se k brunetiným zádům. "Nelíbali jsme se."

"Když s ním chceš bejt, tak s ním buď, mně je to jedno."

"Nezní to, jako by ti to bylo jedno."

"No, ale je."

"Ash, no tak." Další povzdech. "Jo, asi mě chtěl políbit, ani nevím proč, ale já bych-"

"Jasně, nevíš proč," vstoupila do toho sarkasticky bruneta.

"Co tím myslíš?"

"Od prvního dne tě chtěl."

"Tak to není!"

"Nesnaž se mi tvrdit, že sis toho nevšimla. Ani ty nemůžeš bejt tak naivní."

"Já...," začala blondýna a po krátké odmlce pokračovala: "Dobře, napadlo mě, že se mu líbím, ale... ale nemyslela jsem si, že s tím bude něco dělat, když má za to, že jsem zadaná."

"Asi jsi prostě neodolatelná."

"Ash!"

"Ty jsi mu neřekla, že to jenom předstíráme?"

"Ne."

"Aha."

"Proč bych mu to měla říkala?"

"Myslela bych, že budeš chtít, aby znal pravdu, než si spolu začnete."

"My jsme si nic nezačali!"

"To je dobrý, vážně. Je to hodnej kluk, budete spolu šťastný."

"Ale o nic takovýho mezi náma nejde!"

"Viděla jsem vás."

Blondýna znovu vzdychla. Nevěděla, jak má Ashley přesvědčit, že je to celé omyl.

"Špatně sis to vyložila."

"Byli jste k sobě skloněný a měli hlavy u sebe, nejsem blbá."

"Byla jsem k němu skloněná, protože jsem mu ošetřovala ruku," začala vysvětlovat Spencer. "Praštil Aidena pěstí a rozbil si klouby. Když jsem skončila, vzhlédla jsem a zjistila, že se ke mně naklání, a než mi došlo, co se děje, objevila ses ve dveřích ty. Ale rozhodně jsem ho nechtěla políbit, nepolíbila bych ho."

"Když to říkáš," odvětila stále nepřesvědčeně Ashley a po pár okamžicích starostlivým tónem změnila téma: "Jsi v pohodě? Ohledně Aidena?"

Spencer ta změna zaskočila, ale nakonec odpověděla: "Jo. Nic mi neudělal."

"Dobře."

"Co s ním bude?"

"Noc stráví v cele a zejtra bude veřejnej soud."

"Dobře."

"A vážně můžeš s... Patrickem bejt," nebylo pro Ashley snadné vyslovit jeho jméno, "je to fajn kluk a všechno se tím může vyřešit."

"Jak vyřešit?" podivila se Spencer. "Myslela jsem, že plán je odsud vypadnout."

"To jo, ale jestli s ním chceš spát, tak-"

"Po stý, Ashley. Nic takovýho k němu necítím. Nespala jsem s ním, nespím s ním a nebudu s ním spát. "

"Zachránil tě."

"No a? To přece neznamená, že s ním budu chtít spát. Nezapomněla jsi, že jsem naivní farmářská holka, co chce být nejdřív zamilovaná?" Když na to bruneta nic neřekla, tak Spencer pokračovala. "A Aidena bych zvládla i sama. Byl hrozně opilej."

Ashley chvilku dál mlčela a pak tiše pronesla: "Měla jsem to bejt já."

"Co jsi měla být ty?"

"Měla jsem tě zachránit já."

"Ash..." Spencer položila brunetě ruku na rameno, ale ta pod ní ucukla, tak Spencer ruku s povzdechem zase stáhla.

"Neměla jsem tě nechávat samotnou, měla jsem vědět, že nakonec-"

"Není to tvoje vina," přerušila ji rozhodným hlasem Spencer. "Nemůžeš za to, co Aiden udělal. A nemohla jsi se mnou být každou minutu. Jsem velká holka, dokážu se o sebe postarat."

"Já vím," odvětila bruneta. "Ale stejně.."

"Ne! Nedovolím ti, aby sis to vyčítala," znovu do toho brunetě vstoupila Spencer. "A zachránila jsi mě. Ani si nechci představovat, co by se mnou bylo, kdybys do toho na svatbě nevstoupila, kdybych si musela vzít Aidena. Zachránila jsi mě, jasný?"

"Dobře," hlesla tiše po krátkém zaváhání bruneta.

Spencer vzdychla, otočila se na záda a upřela zrak do stropu.

"Kde jsi vůbec byla?" zeptala se po dlouhé chvíli ticha.

Bruneta několik okamžiků mlčela, ale nakonec odpověděla: "U Madison."

"Aha," hlesla blondýna a znělo to smutně a zklamaně.

Ashley píchlo u srdce. Věděla, že je to chyba, věděla, že by neměla pokračovat, věděla, že je to dostane na nebezpečné území, ale nemohla dopustit, aby kvůli ní byla blondýna smutná. Musela jí říct, co se stalo.

"Skončila jsem to."

"Cože?" zereagovala překvapeně Spencer a znovu se otočila na bok čelem k brunetiným zádům.

"Skončila jsem to s ní. Je konec. Už se nebudem vídat."

Spencer to chvilku vstřebávala a pak se zeptala: "Šla jsi za ní, abys to ukončila?"

"Ne. Šla jsmeeza ní, abych zapomně... abych si užila," opravila se rychle Ashley.

"Tak co se stalo?" pokračovala ve vyptávání Spencer a brunetino zaváhání ignorovala.

"Když na to přišlo, nemohla jsem. Nešlo to."

Chvilku bylo ticho a pak se Spencer zeptala: "Proč?"

Byla to nebezpečná otázka a obě si to uvědomovaly.

"Nevím," odpověděla vyhýbavě Ashley.

"Nevíš?" Spencer věděla, že by neměla na brunetu tlačit, ale nemohla si pomoct.

"Už mi to prostě nevyhovovalo."

"To mě mrzí."

"Nemusí. Ve skutečnosti to skončilo, už když jsme...," zarazila se bruneta.

"Už když co?"

"Už před nějakou dobou," odpověděla znovu vyhýbavě Ashley. "Taková já zkrátka jsem. Chvíli je to super, ale nakonec mě každá omrzí."

"Takže si mám začít balit věci?" zkusila to odlehčit blondýna.

"Ne," odpověděla vážně Ashley, "s tebou je to jiný. Ty..."

"Já co?"

"Ty jsi... kamarádka," odvětila se zaváháním Ashley. "Jsme kamarádky, že jo?"

"Jo, rozhodně jsme kamarádky," ujistila ji Spencer.

"Fajn."

Pak se opět rozhostilo ticho a Spencer se znovu otočila na záda.

"Ashley?" ozvala se po delší chvíli blondýna. "Spíš?"

"Ne," odvětila Ashley, která by po událostech uplynulého dne nedokázala usnout, ani kdyby se sebevíc snažila, na to jí hlava pracovala na moc hlasité obrátky.

Spencer se zhluboka nadechla a pak s očima stále upřenýma na strop začala: "Před několika lety jsem v jedný knížce četla, že v dávných dobách lidi věřili, že kdysi měli lidský bytosti čtyři ruce, čtyři nohy a dvě tváře, ale bohové se zalekli jejich síly a rozhodli se je rozdělit na dvě poloviny. A od tý doby je nám souzený hledat svou druhou polovičku, svý druhý já, svou spřízněnou duši. Nevím, jestli jsem to četla ve správný době, nebo čím to bylo, ale zasáhlo mě to. Oslovilo mě to. Vysvětlovalo to, proč se lidi zamilovávají a proč usilovně hledají partnera. Uvěřila jsem tomu. Věřím, že každý má někoho, ke komu patří, jen ho musí najít."

Ashley, která byla vděčná za změnu tématu, chvilku slova blondýny vstřebávala a pak poznamenala: "Pokud ovšem nežiješ ve světě, kde se tvá druhá polovička téměř s jistotou nenarodila, jak už jsme o tom jednou mluvily."

"Přemýšlela jsem o tom a ono to nevadí," odvětila Spencer.

"Nevadí?"

"Ne."

"Jak to?"

"Nevěřím, že je tohle jediný svět, nemůže být, to by bylo hrozný. Věřím, že existujou miliony světů, světy, kde virus neudeřil, světy, kde nebyl tam smrtící, světy, kde lidi semknul, světy, kde ti, co se měli najít, se našli."

"Takže věříš, že někde existujou jiný Spencer, který svou spřízněnou duši našly?"

"To nejsou jiný Spencer," odpověděla blondýna. "Všechno jsem to já."

"Cože?" nechápala Ashley.

"Existuje spousta světů, ale jenom jedna duše. Jedna Spencer. Jedna její spřízněná duše. A existujou miliony světů, kde se ty dvě poloviny našly a jsou spolu a šťastné."

"Ale co ty? Co tenhle svět, nebo jinej, kde se vám to nepovedlo?"

"Na těch nezáleží. Světy, kde si k sobě spřízněné duše cestu nenašly, se nepočítají. Jsou to chyby a skončí. Věčný jsou pouze ty světy, kde se jim to povedlo. A pokud se v tomhle světě má spřízněná duše nenarodila, nebo pokud se nenajdeme, nevadí, protože v milionech světů spolu jsme."

Blondýna to říkala tak přesvědčeně a sebejistě, že se tomu chtělo Ashley uvěřit.

"To je..."

"Trhlý, naivní, šílený?" zkusila jí napovědět Spencer.

"Ne," nesouhlasila bruneta, "je to hezká představa. Bylo by krásný, kdyby to tak bylo. Ale jak víš, že to tak je?"

"Nevím," odvětila Spencer, "prostě tomu věří. Žádný důkaz na to nemám."

Ashley to chvilku zvažovala a pak se zeptala: "Platí to pro všechny lidi?"

"Určitě," neváhala s odpovědí blondýna.

"Takže i pro mě? Existujou miliony světů, kde jsem našla holku, se kterou k sobě patříme? Se kterou jsem šťastná?"

"Ano," odpověděla přesvědčeně Spencer.

Bruneta vzdychla a pak prohlásila: "Jak se znám, tak i kdyby do mě doslova vrazila, nepoznala bych to. Určitě bych jí ještě od plic vynadala."

"To si umím představit," krátce se uchechtla blondýna.

"Tak dík," na půl pusy utrousila Ashley.

Spencer odvětila: "Ale pokud byste si opravdu byly souzený, brzy by ti došlo, žes udělala chybu, našla bys ji, znovu by ses jí představila, skamarádily byste se a nakonec byste se daly dohromady. Dvě poloviny jednoho celku opět spolu. Už navěky věků."

"Chtěla bych tomu věřit, opravdu," řekla s povzdechem bruneta, "ale mně nestačí vědomí, že můžu bejt, nebo má duše může bejt, šťastná v jinejch světech, chci bejt šťastná tady a teď."

Na to blondýna neměla co říct a v domku se opět rozhostilo ticho.

Po chvíli se Spencer otočila na bok, tentokrát zády k brunetě.

"Ash?"

"Hm?"

"Můžeme spát jako vždycky?"

Bruneta na to nic neřekla, ale po chvilce Spencer ucítila, jak se otočila, dala jí ruku kolem břicha a přitiskla se jí k zádům. Spencer se pod rouškou tmy usmála a zavřela oči.

Netrvalo dlouho a společně usnuly.

9

"Co se teď bude dít?" zeptala se následující den Spencer brunety, když ve velkém radničním sále spolu s asi třemi desítkami dalších lidí čekaly na začátek soudu s Aidenem.

Spencer a Ashley seděly hned v první dlouhé lavici před vyvýšeným pódiem, na kterém stál stůl, za nímž trůnil soudce Brady.

"Přivedou Aidena, soudce ho oficiálně obviní, a pokud se nepřizná, předvolají se svědci a o vině rozhodnou hlasováním ostatní členové Rady," odpověděla blondýně Ashley a krátce pohlédla na radní, kteří seděli vedle soudcovského stolu na pódiu. "Já hlasovat nemůžu, protože jde o tebe a jsem navíc i svědek."

"A co mu hrozí za trest?" pokračovala ve vyptávání Spencer.

"To záleží na tobě," odvětila bruneta.

"Na mně?" podivila se blondýna.

"Jo. To je jedna věc, na kterou můžu bejt za svý krátící se politikování pyšná. Před časem prošel můj zlepšovák, aby v případě sexuálního útoku mohla navrhnout trest sama oběť. Soudce ho pak sice může zmírnit nebo úplně odmítnout, ale aspoň něco."

"Aha," hlesla zamyšleně Spencer.

"Nech ho vykastrovat."

"Cože?"

"Prostě šmik, šmik a bude od něj navždycky pokoj," pokrčila rameny Ashley.

"To nejde!" zhrozila se blondýna.

"Proč ne? Napadl tě, Spencer, a ani si nechci domýšlet, co by se stalo, kdyby..."

"Byl opilý," přerušila ji blondýna.

"A to ho jako omlouvá?"

"To ne, ale..."

Spencer neměla možnost svou větu dokončit, protože se vedle nich ozvalo nesmělé odkašlání. Když tím směrem otočily hlavy, spatřily, jak se vedle brunety posadil další svědek. Patrick.

"Spencer, Ashley," pozdravil je nejistě vytáhlý mladík.

Ashley pouze obrátila oči v sloup, ale Spencer mu odpověděla: "Ahoj, Patricku."

Patrick se zhluboka nadechl a pak se přes brunetu zadíval na blondýnu. "Spencer, chci se ti omluvit. Nevím, co to do mě včera vjelo..."

"Je úplně fuk, co do tebe vjelo, zkus to znova, a vjede do tebe šíp z mý kuše," přerušila jeho pokus o omluvu zamračená Ashley.

"Ashley!" zvedla na ni obočí Spencer.

"Tobě jsem se taky chtěl omluvit, Ashley," přispěchal s reakcí na brunetin slovní výpad viditelně vyděšený mladík.

"To je v pořádku, Patricku," vstoupila do toho Spencer. "Taky bych se měla omluvit."

"Cože?" otočila na ni nevěřícně hlavu bruneta.

Spencer ji na uklidněnou stiskla ruku a pak pokračovala směrem k Patrickovi: "Měla jsem ti hned na začátku jasně říct, že nemám zájem o víc než jen kamarádství. Jsem s Ashley a jsme spolu šťastné. Dokážeš to respektovat?"

Ashley si nemohla pomoct a ta slova jí vyloudila na ústech úsměv, který jí Spencer vzápětí oplatila.

Patrick mezitím začal horlivě přikyvovat. "Samozřejmě. Samozřejmě že to budu respektovat. A ještě jednou se omlouvám. Oběma."

Než mohlo vzájemné omlouvání pokračovat, otevřely se dveře vedle pódia a vstoupili jimi dva urostlý muži, kteří mezi sebou vedli Aidena.

"A je to tu," poznamenala tiše Ashley. "Snad to nebude trvat dlouho."

Aiden měl spoutané ruce a sklopenou hlavu. Když ji nakrátko zvedl, Spencer si všimla, že má obličej samou modřinu. To mu určitě nemohla způsobit jedna Patrickova rána. Spencer se tázavě podívala na brunetu.

"Nechtěl se nechat zavřít," pokrčila lhostejně rameny Ashley, "tak jsem použila donucovací prostředky."

"Ashley..."

To už se muži dovedli Aidena před soudcovský stůl.

Soudce klepl dřevěným kladívkem do stolu a hluk v sále se okamžitě utišil.

"Aidene Dennisone, jsi obviněn z napadení Spencer Carlinové. Cítíš se vinen či nevinen?"

"Vinen," tiše, ale zřetelně odpověděl obviněný brunet a v sále zahučelo. Překvapené byly i Spencer a Ashley, které se na sebe podívaly.

"Dobrá," přijal Aidenovu odpověď soudce Brady a pak pohlédl na Spencer. "Spencer, povstaň prosím."

Blondýna poslušně vstala.

"Jaký pro Aidena navrhuješ trest?"

"Já... já...," začala koktat Spencer a pak zoufale sklopila zrak k brunetě.

"Jestli chceš, můžeš se práva na návrh trestu zřeknout," poradila jí tiše Ashley, když viděla její nejistotu.

"Zříkám se práva na návrh trestu," odvětila směrem k soudci blondýna.

Soudce Brady přikývl a pokynul Spencer, aby se posadila.

"Jelikož se oběť vzdala práva na návrh trestu, rozhodnu o něm sám," začal soudce. "Aidene Dennisone, za napadení Spencer Carlinové tě odsuzuji k dvaceti ranám bičem. Trest bude vykonán zítra v poledne před radnicí, do té doby zůstaneš v cele."

Následující den se před radnicí shromáždilo mnohem více lidí, než bylo přítomno soudu. Stáli v širokém půlkruhu kolem dřevěného kůlu, ke kterému byl Aiden čelem přivázán.

"Musíme u toho být?" zeptala se Spencer vedle stojící brunety.

"Ty nechceš vidět, jak ho potrestají?" divila se Ashley.

"Ani ne," zavrtěla hlavou blondýna.

"Ale, Spencer..."

Než mohla bruneta pokračovat, ozval se rázný hlas soudce Bradyho.

"Aidene Dennisone, byl jsi odsouzen k dvaceti ranám bičem, který bude nyní vykonán."

Pak soudce pokynul muži, který stál několik metrů od sloupu. Muž přikývl a pozvedl ruku, ve které třímal bič.

Vzápětí se ozvalo zasvištění a konec biče dopadl na Aidenova holá záda. Brunet zařval bolestí a na zádech se mu objevil krvavý šrám.

Spencer se zvedl žaludek. Pevně zavřela oči a zakryla si uši dlaněmi, ale ani to jí nepomohlo, aby po druhém prásknutí biče neuslyšela další nelidský výkřik.

"Spencer, jsi v pořádku?" zeptala se bledé blondýny znepokojená Ashley.

Spencer zavrtěla hlavou. "Můžeme jít, Ash? Já to nezvládnu..."

"Dobře, půjdem," odvětila Ashley, vzala blondýnu za ruku a společně se rychle prodíraly shromážděným davem pryč, zatímco se za nimi ozval třetí Aidenův výkřik.

Po příchodu do domku se Ashley starostlivě zadívala na stále bledou blondýnu. Chtěla jí pomoct, ale nevěděla jak.

"Co se děje, Spence?"

"Nic," odvětila se sklopenou hlavou blondýna. "Promiň, že jsem to nezvládla, ale-"

"Proboha, neomlouvej se," zarazila ji bruneta. "Neudělala jsi nic špatnýho."

"Dobře," hlesla tiše bondýna.

"Chápeš ale, že si to zasloužil, že jo? A to z toho vyváznul ještě lacino."

"Jo," odvětila po chvilce váhání Spencer a konečně zvedla k brunetě hlavu. "Ale vidět to a slyšet ho tak strašně křičet..."

"Může si za to sám," byla neoblomná Ashley.

"Ale myslíš, že to něčemu pomůže? Že teď už nikdy nic takovýho neudělá?"

"Nevím, snad. Doufám, že jo."

"Právě. Snad, možná," odvětila Spencer. "Přála bych si, aby to bylo jiný. Aby na sebe byli lidi hodný, aby nebyli nucený k věcem, který nechtějí udělat, aby nebyli důvody někoho trestat, aby si lidi neubližovali..."

Ashley na manželku chvilku mlčky hleděla. Ta zvláštní blondýna byla opravdu jak z jiného světa, lepšího světa, a Ashley se někdy divila, jak vůbec zvládla v tomhle zkaženém světě přežít tak dlouho. Nemohla jí říct, že teď už bude všechno jen dobré, že se nic zlého nestane, ale mohla jí poskytnou alespoň nějakou naději.

"Spence, mrzí mě, že se tím trápíš, ale už to nebude trvat dlouho a vrátíš se domů k rodině. Jo?"

"Tvůj tajemný plán na útěk?"

"Asi je na čase ho odtajnit, co?" vzdychla Ashley, pak došla k jedné ze skříní a hluboko z horního fochu vyndala něco zabalené v látce.

Spencer na látku zvědavě hleděla, a když jí bruneta pokynula, aby se posadila ke stolu, vyhověla jí. Ashley si sedla naproti blondýně, zabalený předmět položila mezi ně na stůl a pak látku pomalu rozbalila.

Ukázalo se, že v látce byl zabalený celkem vysoký štůsek papírků, které Spencer okamžitě poznala.

"To jsou libry?" překvapeně pootevřela ústa blondýna.

"Jo," přikývla hrdě Ashley.

"Kde jsi k nim přišla?"

Ashley se drobně usmála. "Řekněme, že ne pokaždý, když jsem byla na lovu, jsem lovila jídlo. A řekněme, že rodičovská sbírka vzácnejch předvirovejch artefaktů postupně nenápadně o něco zchudla. Ale stejně bych je zdědila, tak co? Nejhorší bylo najít kupce, co byli ochotný mi vysolit libry, Britové jich moc z ruky nepouštějí."

"Takže hodláš utéct do Novýho Londýna," pochopila blondýna.

"Dál," odvětila bruneta.

"Dál?" rozšířily se Spencer užasle oči. "Do Evropy?"

"Přesně tak," přikývla s úsměvem Ashley. "Budou si mě moc hledat, jak dlouho budou chtít, ale nikdy mě nenajdou."

"Bude to stačit?" sklopila blondýna tázavě zrak na balíček britských bankovek.

"Podle mýho salemskýho kontaktu jo a ještě mi něco zbude do začátku, což bude fajn, protože bych nerada vstoupila na evropskou půdu chudá jak kostelní myš. Snažím se sehnat další, ale v poslední době už nemám u kupců takový štěstí. Ale když mi dáš ještě měsíc, zkusím získat nový kontakty a možná se mi zase poštěstí."

"Dobře," odvětila Spencer a pak se zeptala: "A co já?"

"Odejdeme spolu, jak jsem slíbila," odpověděla bruneta. "Mazanej způsob, jak tě dostanu za zdi města, ještě musím promyslet, ale dělám na tom. Pak tě doprovodím domů, a až budeš v bezpečí u svý rodiny, stočím to zpátky pobřeží, dojedu podél řeky do Salemu, odtamtud už jen ten kousek do Novýho Londýna a nakonec přes oceán směr novej svět."

"Ale nebudou mě hledat?" znejistěla blondýna.

"Ne, protože nebudou mít tucha, že jsi zpátky doma. Tady přijde vhod, že jsme je nechali při tom, že jsme spolu doopravdy. Budou si myslet, že jsme zmizely spolu," pokračovala v objasňování svého plánu Ashley. "A abych je v tom utvrdila, těsně před odjezdem lodi pošlu z Novýho Londýna dopis. Něco jako: 'Drazí obyvatelé Jeffersonu, se zalidňováním planety si trhněte nohou, odjely jsme do Evropy. Nezdraví Spashley.'"

"Spashley?" nemohla si pomoct a musela se uchechtnout Spencer.

"Jako Spencer a Ashley," vysvětlovala trochu v rozpacích bruneta.

"Jasně, chápu," usmála se blondýna, "a musím přiznat, že to vlastně zní dost dobře."

"Tak co říkáš? Zvládnem to spolu?" napřáhla široce se usmívající Ashley přes stůl ruku k blondýně. "Tým Spashley proti světu?"

"Jo, tým Spashley proti světu," přisvědčila Spencer rovněž s úsměvem a na stvrzení si potřásla s brunetou rukou.

10

Ashley vstoupila do domku a se vzteklým prásknutím za sebou zavřela dveře.

Spencer, která zrovna obědvala u stolu, se krátce lekla a pak nad tím zvedla obočí.

"Co se děje, Ashley?"

"Je to v hajzlu," ulevila si bruneta a posadila se naproti manželce.

"Ale co?" nechápala Spencer.

Ashley hlasitě vzdychla a zadívala se na blondýnu.

"No tak, povídej, Ash," pobídla ji Spencer.

Ashley mírně zavrtěla hlavou, jako by tomu stále nemohla uvěřit, ale pak spustila. "Nechtěla jsem ti to říkat, aby sis nedělala starosti, ale táta získává podporu."

"Tvůj táta získává podporu? Pro...?" začala Spencer, ale pak jí to náhle došlo. "To ne..."

"Bohužel jo," ušklíbla se bruneta. "Pro útok na Belvidere."

"Ale říkala jsi, že k tomu nedojde."

"Já vím, ale radní se jeden po druhým začínají přiklánět na jeho stranu."

"Proto ses ze zasedáních vracela tak rozhozená a nechtěla o tom mluvit?"

"Jo," vzdychla Ashley. "Promiň."

"Znamená to, že fakt bude válka?"

"K samotnýmu hlasování ještě nedošlo, ale vypadá to blbě."

"Co budeme dělat?"

"Zdrhnem," odvětila bruneta. "Hlasovat na Radě se bude tak za dva nebo tři tejdny, ale pak se bude ještě vymýšlet strategie, jak to předložit lidem, aby to neodmítli. Lidový hlasování bych tipla tak tejden nebo dva po tom. Měly bysme vzít roha předtím, kdo ví, jak to tu pak bude vypadat. Čekám všeobecnej zákaz opouštění města, aby nefrkli potenciální vojáci. Mám jeden geniální nápad, jak splašit další libry, ale nemůžu ho uskutečnit hned. Za dva tejdny budu vědět, jestli to vyšlo nebo ne, a bude úplněk, což bude pro cestování ideální."

"Chceš z Jeffersonu odejít za dva týdny?" ujišťovala se blondýna.

"Jo," přikývla Ashley. "Mám to vymyšlený. Vyrazíme hodně brzy ráno, vezmem si koně a pojedem podél řeky na sever. Když si máknem, večer bysme měly dorazit k lovecký chatě na kraji našeho území. Přespíme tam a další den už budem na belviderský území. Třetí den se dostanem do Belvidere a budem je moct varovat. Nevím, jestli to k něčemu bude, ale musím to zkusit. Tebe pak čeká farma a mě Novej Londýn. Pokud pak fakt dojde k nejhoršímu, nejlepší by bylo, kdybyste se s rodinou sbalili a vyrazili buď do Salemu, kde byste měli bejt minimálně nějakou dobu v bezpečí, nebo ještě líp do vnitrozemí."

"Dobře," odvětila zaraženě Spencer.

Když Ashley viděla její ustaraný výraz, vstala a napřáhla k ní ruce. "Pojď sem, Spence."

Spencer rovněž vstala a přijala nabízenou brunetinu náruč.

"To bude dobrý," šeptala jí Ashley, zatímco se pevně objímaly. "Zvládnem to spolu."

Když se nakonec odtáhly, zůstaly stát těsně u sebe a Ashley si nemohla pomoct a na okamžik sklopila oči ke rtům blondýny. Spencer to neuniklo a polkla. Věděla, na co bruneta myslí, věděla, k čemu se schyluje, ale bez ohledu na to, jestli to sama chtěla, bez ohledu na to, jak jí v té těsné blízkosti brunety splašeně tlouklo srdce, to nemohla udělat. Nešlo to. Nakonec sklopila hlavu a od brunety poodstoupila.

Ashley se rychle vzpamatovala a odkašlala sis.

"Večer ještě skočím za tátou, zkusím to s ním probrat mezi čtyřma očima, jestli ho nedokážu přivést k rozumu."

"Dobře," řekla Spencer a vydala k plotně. "Ohřeju ti oběd, jo?"

"Děkuju," odvětila Ashley. "To budeš hodná."

Bylo něco po setmění a v okolí nebyl ani živáček. Pro jistotu se ještě jednou rozhlédla a pak zaklepala na známé dveře, které se po chvíli otevřely.

"Co tady děláš?"

"Za dva týdny odjíždíme."

"Už?"

"Jo. Plán pořád platí?"

"Ano. Tuší něco?"

"Vůbec."

"Dobrá práce."

"Zlomí jí to srdce."

"Na to nemysli. Víš, co je v sázce. Musíš to udělat."

"Já vím."

"A pojď dál, probereme to uvnitř."

Vešla dovnitř a zavřela za nimi dveře.

Když o dva dny později šly Spencer a Ashley jako obvykle ruku v ruce na ranní nákup, narazily na známého mladíka.

"Ahoj," nesměle je pozdravil Patrick, když je spatřil.

"Ahoj, Patricku," odvětila s úsměvem Spencer, zatímco Ashley s neutrálním výrazem čahouna ignorovala.

"Přijdeš zítra do... do knihovny?" nezvykle zakoktal Patrick směrem k blondýně.

"Jasně, jako každý týden," odvětila Spencer. "Budeš tam?"

"Určitě," odvětil nadšeně mladík.

Spencer se usmála. "Co teď čteš?"

"Jeden sci-fi román. Je to o cestování v čase a alternativních vesmírech. Hlavní hrdina je vědec, kterému zabijí manželku a on se to snaží zastavit, ještě než se to stalo. Obvykle tyhle věci nečtu, ale tohle je fakt dobré."

"Aha," hlesla nepřesvědčeně Spencer, zatímco Ashley si nebrala servítky a dramaticky obrátila oči v sloup.

Když Spencer spatřila brunetin výraz, skousla si ret, aby se nerozesmála, a pak Patrickovi řekla: "Musíme jít. Zítra se uvidíme."

"Dobře," odvětil Patrick a vydal se pryč.

Spencer se chystala rovněž rozejít, ale bruneta zůstávala nerozhodně stát na místě, až nakonec zavolala za odcházejícím mladíkem: "Patricku, počkej!"

Patrick se s mírným leknutím zastavil a otočil se zpátky k dívkám.

Ashley se k němu rozešla a Spencer ji zaskočeně následovala.

Když k hubenému mladíkovi došly, bruneta mu řekla: "Za pár tejdnů se něco stane. Bojujte proti tomu, ale pokud to blbě dopadne, vypadni z města, dokud to půjde. A ostatním poraď to samý."

"O čem to mluvíš?" vůbec nechápal Patrick, který se původně bál, že se od Ashley dočká dalšího kázání, aby nechal její manželku na pokoji.

"Až k tomu dojde, poznáš to," odpověděla mu Ashley. "A teď upaluj, než se z toho osypu."

"D-dobře," znovu se zakoktal Patrick a pak rychlým krokem zamířil pryč.

Spencer se na bruneta tázavě podívala.

"Je to hodnej kluk," vzdychla Ashley, "nemůžu mu vyčítat, že se zamiloval do úžasný holky, která ho nechce."

Spencer se mírně začervenala a pak se na brunetu vděčně usmála.

Od Aidenova soudu uplynulo deset dní. Spencer a Ashley během nich pokračovaly v zaběhlé rutině, alespoň to tak mohlo připadat jejich okolí, ale když byly samy, byla na nich znát stoupající nervozita s blížícího se útěku.

Bylo pozdě večer, Spencer seděla u stolu se zapálenou svíčkou a čekala na příchod Ashley, která se někde zdržela.

Náhle se otevřely dveře, a když k nim Spencer pohlédla, spatřila zubící se brunetu.

Ashley zavřela dveře a pak nadšeně řekla blondýně: "Sbal si věci, zejtra ráno odtud mizíme."

"Zejtra?" podivila se Spencer. "O tři dny dřív?"

"Přesně tak," došla stále s širokým úsměvem ke stolu bruneta.

"Ale jak to?" zajímalo blondýnu.

"Protože ten můj geniální nápad fakt vyšel," odvětila Ashley, vytáhla z kapsy maskáčové bundy balíček bankovek a pro zdůraznění s ním bouchla o stůl, až se peníze mírně rozlétly.

"Další libry?" vykulila oči Spencer.

Ashley se posadila naproti blondýně. "Jo. Teď mám i na cestu zpátky, kdybych se někdy chtěla vrátit, nebo na dvě tam," uchechtla se, ale zároveň se na blondýnu zvláštně zadívala.

Spencer svraštila obočí. K čemu na dvě cesty tam? Nakonec se v sobě rozhodla tu otázku potlačit a položit jinou.

"Prozradíš mi, jak jsi k nim přišla?"

"Laskavá pozornost od pana DiMery," ušklíbla se bruneta.

"Manžela Madison? Nechápu."

"Měla jsem podezření, že si škudlí libry, a dneska konečně odjel, tak jsem mu před chvílí prosmejčila barák a nakonec jeho supertajnou skrýš našla."

"Prohledala jsi mu dům? A co Madison?"

"Když starej není doma, tráví noci u svýho novýho milence," odvětila Ashley věcně, jako by o nic nešlo.

"Madison má milence?" mírně se Spencer rozšířily oči.

"Dalo se to čekat," pokrčila rameny bruneta. "Asi si řekla, že je čas pracovat na děcku."

"A jsi v pohodě?" zeptala se nejistě blondýna.

"Nemohlo by mi bejt líp," odpověděla rozhodně Ashley a znovu s úsměvem pohlédla na vzácné bankovky před sebou.

"Když to říkáš," odvětila stále trochu nepřesvědčeně blondýna a pak jí napadlo: "Kdy se DiMera vrátí?"

"Pozítří večer."

"Proto musíme odjet dřív," pochopila Spencer. "Ale nepoznají, co máš v plánu, až zjistí, žes ty libry ukradla."

"Ne nutně, alespoň ne hned," odpověděla Ashley. "Zaprvý si toho možná nějakou dobu nevšimne, a zadruhý, i kdyby jo, nebude vědět, že jsem to byla já, a zatřetí je tu přechovávání britskejch peněz pro vlastní potřebu nezákonný, takže s tím stejně nebude moct za nikým jít. Ale jistota je jistota, proto ten dřívější odjezd."

"Aha," přisvědčila blondýna. "Pořád ale zbývá jeden malý, nepodstatný detail. Už víš, jak mě dostaneš z města?"

"Vím," samolibě se ušklíbla Ashley. "Nejdřív mě napadlo, že bys mohla hrát mrtvou a já bych tě jako jela pohřbít na rodnou farmu, ale asi by nám to neprošlo, naštěstí mám další laskavost. Tentokrát od drahýho taťky."

S těmi slovy vytáhla bruneta z druhé kapsy bundy složený list papíru a položila ho mezi ně na stůl vedle bankovek.

"Co je to?" zvedla tázavě obočí Spencer.

"Tvoje propustka ven, podepsaná samotným starostou," usmála se Ashley.

"Propustka?"

"Jo," přikývla Ashley. "Nakonec to bude směšně jednoduchý. Táta tak stál o mou podporu v nastávajícím válečným hlasování, že když jsem si za ni řekla o líbánky, který jsme neměly, tak sám přišel s nápadem na propustku. Nejspíš první a poslední v jeffersonskejch dějinách. A platí na tejden, takže i kdybysme venku na někoho od nás narazily, budeš v cajku."

"To je vážně hrozně jednoduchý," svraštila obočí Spencer. "Až se mi tomu nechce věřit."

"Darovanýmu koni na zuby nekoukej, no ne?" odvětila Ashley, a když blondýna trochu váhavě přikývla, zvolala: "A teď hurá balit!"

Následující den těsně po rozbřesku nasedala Spencer na koně s žaludkem sevřeným nervozitou. Pořád jí přišlo, že je to podezřele snadné a zákonitě se musí něco pokazit.

Ale nepokazilo se.

Bez sebemenších potíží projely za přihlížení hlídek hlavní branou Jeffersonu a rozjely se na sever směrem k řece. Po chvíli jízdy se Spencer na město obehnané vysokou zdí, za níž byla poslední měsíce uvězněná, ohlédla. Nemohla říct, že by se pro ni Jefferson stal novým domovem, ale díky úžasné brunetě tam prožila i hezké chvíle.

"Jsi v pohodě?" zeptala se jí vedle jedoucí Ashley, když spatřila její zamyšlený výraz.

"Jo," odvětila Spencer, "jenom musím myslet na to, co bude se všema těma lidma."

"Mají to ve svejch rukách," pokrčila rameny bruneta.

"To je fakt," pomalu přikývla blondýna a po krátké odmlce se zeptala: "Nebude se ti stýskat?"

"Nenechala jsem tam nic, co by mi chybělo. Všechno, co potřebuju, mám s sebou."

Při těch slovech se Ashley na blondýnu zadívala, ale když si toho Spencer všimla, zrak okamžitě odvrátila a rychle poklepala rukou naditou sedlovou brašnu, v níž měla oblečení a peníze na cestu na druhý konec světa, a pak ještě ukázala palcem na kuš, kterou měla zavěšenou na zádech.

Spencer chápavě přikývla a pak pobídly koně k rychlejší jízdě, protože před sebou měly dlouhou cestu.

11

K lovecké chatě u řeky dorazily Spencer a Ashley až po setmění. Měly za sebou únavnou celodenní cestu, která byla alespoň na ně nezvykle tichá. Ashley si uvědomovala, že jsou věci, o kterých by si měly promluvit, ale jednu z nich v sobě vědomě potlačovala a druhá související byla příliš bolestná, než aby ji otvírala. Loučení. Za dva dny dorazí na Nezávislé belviderské farmy, blondýna se šťastně shledá s rodinou a pak se rozloučí. Navždy. Protože Ashley se vydá přes oceán na druhou stranu světa.

S těmito myšlenkami vešla bruneta po napojení a uvázání koní do chaty. Vzhledem k tomu, že venku docela přituhlo, rozdělaly v krbu oheň, chvíli se u něj hřály a za nezávazného hovoru pojedly něco ze zásob, které si s sebou vzaly.

Když dojedly, Spencer chtěla jít před spaním na chvíli na vzduch a bruneta ji následovala.

Měsíc byl téměř v úplňku a na bezmračné obloze jemně zářily tisíce hvězd, které přímo vybízely k tomu, aby k nim zvedly zraky, což také udělaly.

"Uvidím v Evropě stejný hvězdy?" ozvala se po chvilce Ashley stále s pohledem na nádherné noční nebe.

Spencer se zamyslela. "Myslím, že jo. Určitě uvidíš Polárku," ukázala blondýna na známou hvězdu visící přesně nad severem.

Ashley v měsíčním světle přikývla a pak se mezi rozhostilo ticho.

"Vzpomeneš si na mě někdy?" prolomila ho nakonec po delší chvíli bruneta.

Spencer k ní otočila hlavua. "Samozřejmě, na tebe se nedá zapomenout," jemně se uchechtla, aby odlehčila podivně vážnou atmosféru.

Ashley opět pouze přikývla a k zasmání se nepřidala. Blondýna tak znovu zvedla zrak k obloze.

"Pojeď se mnou."

Ashleyina nečekaná slova přiměla Spencer prudce otočit hlavu zpátky na brunetu.

"Cože?"

"Pojeď se mnou. Do Evropy," zopakovala bruneta s pohledem hluboko do modrých očích.

"Ashley...," hlesla Spencer a naklonila hlavu na stranu.

"Proto jsem sháněla další peníze. Je jich dost na cestu pro obě a ještě nám něco zbude," mluvila Ashley téměř bez nadechnutí, jako by se bála, že když to ze sebe nedostane všechno najednou, nedokáže to zase dostat vůbec. "Pojeď se mnou. Ne jako manželka. Jako kamarádka. Říkala jsi, že ses vždycky chtěla do Evropy podívat."

"To byl jen sen," opáčila Spencer.

"Kterej se ti může splnit," naléhala bruneta.

"To nejde..."

"Proč ne?"

"Mám rodinu."

"Za ní pořád pojedem. Přesvědčí se, že jsi v pořádku, a pak spolu můžem vyrazit do Novýho Londýna. Prosím?"

"Nemůžu je opustit...," odvětila smutně blondýna a pak se rozhostilo ticho.

"Chápu," sklopila nakonec po chvíli hlavu Ashley. "Byl to jenom nápad."

"Ash...," rozesmutněl Spencer pohled na skleslou brunetu.

"Můžem jet všichni," zvovu zvedla Ashley hlavu s výrazem plným nové naděje. "Nemám dost liber pro všechny, ale nějak to vymyslíme. Umím bejt přesvědčivá, dostanu vás do Evropy všechny. Pryč z tohohle podělanýho kontinentu. Co říkáš?"

Blondýna na ni chvíli mlčky hleděla a v očích se jí zračilo dilema, když však nakonec nic neřekla, Ashley to definitivně vzdala a opět svěsila hlavu.

"Rozumím, já-"

Svou větu nedokončila, protože najednou ucítila na bradě jemné prsty, které ji hlavu zvedly zpět k obličeji blondýny, která přistoupila blíž, těsně k ní. Ashley se rozbušilo srdce.

"Polib mě."

Ashley si na okamžik myslela, že se přeslechla, a jen tupě zírala do modrých očí, v nichž se odráželo měsíční světlo.

"Prosím," hlesla tiše, ale naléhavě Spencer.

To prosebné slůvko již brunetu přesvědčilo, že ji blondýna opravdu žádá, aby udělala to, po čem už dlouho, možná od samého začátku, toužila.

Ashley nedbala na splašené srdce, které jí hrozilo vyskočit z hrudi, a naklonila hlavu k blondýně. Na poslední chvíli ještě zvedla oči ke Spenceřiným, jestli v nich neuvidí pochyby, ale než je blondýna zavřela, nebyla v nich vidět žádná nejistota. Ashley tak sama zavřela oči a konečně spojila jejich rty.

Nebyl to vášnivý polibek. Byl krátký, něžný a téměř bojácný.

Když se Ashley odtáhla a v obavách z reakce blondýny pomalu otevřela oči, neměla čas přemýšlet nad tím, co se právě stalo, protože Spencer jí položila ruce na tváře a přitáhla si ji k dalšímu polibku.

Tentokrát už byla bojácnost ta tam a zcela ji nahradila dychtivost. Líbaly se a líbaly, a když se po zdánlivě nekonečně dlouhé době zadýchané odtáhly, Spencer popadla omámenou Ashley za ruku a začala ji vést zpátky do chaty.

Při cestě ke krbem vyhřáté posteli se několikrát zastavily, protože jejich rty si na sobě už zřejmě stihly vybudovat nepřekonatelnou závislost, ale nakonec to zvládly a ve vášnivém objetí a se spojenými rty na ni padly.

Nebylo to takové, jaké si to Spencer představovala.

Nebylo to magické.

Bylo to tělesné. Bylo to skutečné. Bylo to mnohem intenzivnější, než ve Spenceřiných nejdivočejších představách.

Ashley několikrát poskytla Spencer možnost couvnout, ale přestože byla blondýna zpočátku viditelně nervózní, nevyužila toho, naopak se v těch chvílích sama chopila iniciativy.

Nebylo to Ashleiyno poprvé, ale zároveň bylo.

Bylo to poprvé, kdy nešlo pouze o sex, bylo to poprvé, kdy se milovala.

Počáteční nervozitu a něžnost brzy vystřídala divokost a vášeň.

Milovaly se celou noc.

Bylo to, jako by se konečně spojily dvě poloviny jednoho celku, které vždy patřily k sobě.

Bylo to, jako by to tak vždy mělo být.

Bylo to dokonalé.

Ashley už byla nějakou dobu vzhůru a s jemným úsměvem sledovala, jak stále spící Spencer vedle ní tiše oddechuje. Byl to nádherný pohled. Ashley si nemohla pomoct a odhrnula blondýně z obličeje spadlý pramen vlasů.

Spencer pomalu otevřela oči.

"Dobrý ráno," pronesla váhavě Ashley, která byla najednou nervózní.

"Dobrý ráno," odpověděla rovněž nesměle po rychlém rozkoukání Spencer.

"Jsi v pohodě?" zeptala se bruneta, přestože se o tom opakovaně ujišťovala, než minulou noc konečně usnuly.

Blondýna mírně zrudla a s roztomile skousnutým rtem přikývla. Ashley se tomu musela usmát, protože bez ohledu na uplynulou noc působila ještě nevinněji než obyčejně.

"Chceš už vstát a vyrazit na cestu, nebo...?" zeptala se bruneta.

Spencer významně pozvedla obočí. "Nebo?"

"Zůstanem ještě chvíli v posteli?" zvolila neutrální odpověď Ashley, přestože bylo naprosto zřejmé, co má na mysli.

Spencer se uchechtla, přisunula se k brunetě a krátce ji líbla na rty.

"Myslím, že se nic nestane, když vyrazíme později," smyslně se usmála blondýna.

"Jak myslíš," odvětila rovněž s úsměvem Ashley a pak jí oplatila polibek mnohem delším a mnohem méně nevinným.

O dvě hodiny později vyšly Spencer a Ashley z chaty, aby se vydaly na další cestu.

Když při cestě ke koním procházely kolem kánoe zavěšené na jedné ze stěn chaty, Ashley se na blondýna podívala.

"Spence, ohledně tý Evropy, já..."

"Ještě to probereme, jo?" přerušila ji Spencer. "Teď už pojeďme, máme zpoždění."

"Dobře," přikývla Ashley.

Vtom bruneta koutkem oka zahlédla, jak se z nedalekého lesa vyřítili dva jezdci na koních s tasenými revolvery v rukách. Okamžitě instinktivně sáhla dozadu, aby si sundala kuši, ale pak si vzpomněla, že ji i s toulcem nese Spencer.

"Spencer, rychle, podej mi-"

Ashley větu nedokončila, protože když se na blondýnu otočila, zjistila, že Spencer už stihla do kuše založit šíp, ale místo na jezdce míří na ni.

"Omlouvám se," pronesla Spencer tiše k šokované brunetě s prstem připraveným na spoušti. "Strašně se omlouvám."

Ashley se nedokázala pohnout. Věděla, že by měla zkusit utéct, její kůň nebyl daleko, ale byla úplně paralyzovaná a dokázala na Spencer pouze tupě zírat. Bylo to poprvé, co někomu dala své srdce, a to bylo právě v jediném krutém okamžiku rozmáčknuto.

"Carmen, nestřílejte!" zavolala náhle směrem k jezdcům Spencer. "Mám ji na mušce, neuteče."

Ashleiyn šok se ještě prohloubil, ačkoli to předtím nepovažovala za možné. Carmen? Spenceřina Carmen? Než se však mohla pokusit otočit k jezdcům hlavu, už byli u nich.

První u nich zastavila drobná bruneta, která bez ohledu na Spenceřina slova stále výhružně mířila na Ashley revolverem, zatímco křikla na svého o něco pomalejšího společníka: "Svaž ji!"

Mladík s tmavou pletí bleskurychle seskočil s koně, sundal za sedla laso a zkušeně začal stále paralyzované Ashley svazovat ruce za zády, zatímco bezmocně sledovala, jak seskočila z koně i malá bruneta a okamžitě se vrhla ke Spencer, která konečně svěsila kuši.

"Ty jsi to dokázala, Spencer!" radovala se Carmen, zatímco blondýnu pevně objímala. "Dokázala jsi to! Přivedla jsi ji!"

"Jo, dokázala jsem to," odvětila podivně bezvýrazným hlasem Spencer a vyhýbala se při tom pohledu své manželky, jíž zlomila srdce.

12

Ashley s rukama svázanýma za zády sledovala, jak se Spencer a Carmen od sebe odtáhly. Zvláštní bylo, že Spencer nevypadala, že by měla ze shledání s Carmen radost, spíš působila překvapeně.

"Co tu děláte?" zeptala se blondýna Carmen. "Měla jsem ji přece dovést do Belvidere."

"Změna plánu," odvětila malá bruneta. "Urychlili jsme to. Chtěla jsem tu na tebe počkat, ale očividně jste taky vyrazily dřív, což je paráda, protože armáda vyrazí už zítra."

"Armáda?" podivila se Spencer. "Jaká armáda?"

"Naše armáda přece," zakroutila nad blondýnou nechápavě hlavou Carmen.

"Chcete přece uzavřít mírovou smlouvu," opáčila Spencer. "Tak k čemu armáda?"

Ashley se stihla z prožitého šoku vzpamatovat natolik, aby v tom zjevném rozkolu vytušila svou šanci. Počáteční příležitost k útěku si nechala proklouznout mezi prsty, ale podruhé tutéž chybu neudělá.

"Problémy v ráji?" dala o sobě hlasitě vědět.

Carmen po ní zle koukla. "Ty drž hubu."

"Nebo co, skrčku?" vyzvala ji Ashley.

Carmen zasupěla a vyrazila k svázané brunetě, kterou navíc držel druhý jezdec.

"Chceš jednu fláknout?" zeptala se jeffersonské radní a pozvedla pravou ruku.

Ashley se nadechla k další drzé odpovědi, ale vtom se mezi nimi zjevila Spencer a chytla Carmen za zvednutou ruku.

"Nech ji být," pronesla rázně blondýna.

"Ty ji bráníš?" svěsila Carmen ruku.

"Chtěli jste ji živou a zdravou, ne?" argumentovala Spencer.

"To ale neznamená, že jí dovolím si na mě otvírat hubu," nedala se obměkčit Carmen.

"Nech to být," znovu jí řekla blondýna.

Carmen se zamračila a Ashley se ušklíbla.

"Zdá se, že jsi svý spřízněný duši," vyplivla Ashley ta dvě slova, "nechyběla tak, jak sis myslela, zlato."

"Cože?" nechápala Carmen a pak se obrátila na blondýnu. "Co je to s tebou, Spencer? Udělala ti něco?"

Než měla Spencer možnost odpovědět, vstoupila do toho se samolibým úšklebkem Ashley: "Minulou noc jsem ji udělala třikrát a dneska ráno jednou, když se tak ptáš, jinak jsem jí nezkřivila ani vlásek na hlavě."

Carmen šokovaně vykulila oči a pak se na druhou brunetu obořila: "Lhářko!"

Ashley se tomu obvinění jen posměvačně zasmála.

Carmen otočila hlavu zpátky k blondýně, od která čekala, že se bude bránit, ale Spencer překvapivě mlčela.

"Spencer?" vybídla ji Carmen, a když se stále nedočkala reakce, pochopila. "Myslela jsem, že s ní nespíš."

Ashley se podivila, jak může Carmen vědět, co mezi nimi bylo nebo nebylo.

"Nespala jsem," odpověděla Spencer. "Do včerejška."

"Ale...," začala viditelně ublížená Carmen.

"Nemáš právo mě soudit, Carmen," zamračila se na ni Spencer. "Žádný. Ne po tom, co se stalo."

"Vždyť víš, že jsem nemohla nic dělat..."

"Ale mohla. Mohla jsi to aspoň zkusit," nedala se přesvědčit blondýna. "Ale to už je teď jedno. Co teď bude? Pojedeme dál?" změnila úplně téma.

"Ne, my dvě s ní počkáme tady," přistoupila Carmen na změnu tématu a pak se otočila na svého společníka. "Bozi, ty vyrazíš naproti armádě a řekneš jim, že jsme tady."

"Jasná páka, šéfko," teatrálně zasalutoval Boz.

"To si nech od cesty," zamračila se na něj Carmen. "Radši ji odveď dovnitř."

Boz pokrčil rameny a ujal se přiděleného úkolu, ale ještě než s Ashley zmizeli uvnitř chaty, bruneta zaslechla další Spenceřinu otázku.

"A co doktor?" zeptala se blondýna Carmen.

"Jestli všechno klaplo, ještě během dneška sem oba dorazí."

"To je dobře," řekla Spencer.

"Spencer, já...," vzdychla Carmen.

"Nechci o tom mluvit," uťala ji nekompromisně Spencer.

"Je tu něco k jídlu?" zeptala se Carmen uvnitř chaty nějakou dobu po Bozově odjezdu. "Umírám hlady."

Spencer, která zaraženě seděla u stolu a snažila se vyhýbat pohledům Ashley přivázané v rohu k židli, vzhlédla.

"Máme s sebou sušený maso a ovoce."

"Blé," ušklíbla se Carmen. "Čerstvýho nic?"

"Promiň," odvětila neutrálním hlasem blondýna.

Carmen krátce koukla po Ashley a pak zpátky na Spencer.

"Šla bych nám něco ulovit, zvládneš to tu s ní?"

Spencer nervózně polkla, ale nakonec odpověděla: "Jasně."

"Tak jo," řekla Carmen a pak se trochu váhavě vydala ke dveřím chaty. "Určitě?"

"Jo, jdi," přikývla pro zdůraznění Spencer.

U dveří Carmen zvedla Ashleyinu kuši, která tam byla opřená. "Tohle si půjčím, jestli ti to nevadí," koukla vyzývavě po druhé brunetě. "Hezkej kousek, asi si ho nechám."

V Ashley vřela krev, ale nechtěla poskytnout Carmen uspokojení z toho, že by dala najevo, jak ji to štve, tak zachovala kamennou tvář, nebo se o to alespoň pokusila.

Carmen se její reakci uchechtla a pak s kuší v ruce vyrazila ven. Když se za ní zavřely dveře, nastalo v chatě tíživé ticho.

Ashley blondýnu chvíli pozorovala a snažila se to celé pochopit. Očividně se stala obětí nějaké léčky, ale zatím vůbec nechápala, proč ji zajali a co s ní mají v úmyslu. Navíc Spencer rozhodně nepůsobila, jako by jí vyšel nějaký ďábelský plán, ať už byl jakýkoli. Musela tomu přijít na kloub.

"Kdybych měla volný ruce, zatleskala bych ti," prolomila nakonec napjaté ticho.

"Co?" podívala se na ni se svraštělým obočím blondýna.

"Dostala jsi mě," ironicky se uchechtla Ashley. "Fakt jsem ti to hraní nevinný a naivní farmářský holky sežrala, zatímco tys mi od prvního dne lhala. Bravo. A ty kecy u druhejch já, kterým jsem skoro uvěřila? Paráda." Zatímco brunetu mluvila, Spencer svěsila hlavu. "Jednu věc ale nechápu. Proč jsi Carmen podvedla? Nemusela jsi se mnou spát. Nejdřív jsem myslela, žes mě tu chtěla zdržet, ale stejně bysme tu přespaly, takže..."

"Já Carmen nepodvedla," přerušila ji se zvednutou hlavou blondýna. Ashley k svému překvapení spatřila, že se jí modré oči lesknou slzami.

Bruneta se nechápavě zamračila. "Nechci ti brát iluze, ale když máš holku a vyspíš se s jinou, je to nevěra. Na důvodech nezáleží."

"Carmen není moje holka," odvětila Spencer. "A nikdy nebyla."

"S tím lhaním už můžeš přestat," ušklíbla se bruneta, "vyhrála jsi."

"Nelhala jsem ti."

Ashley se od plic rozesmála.

"A to byl vtip roku, dámy a pánové," zvolala bruneta k nepřítomnému publiku.

"Nelhala jsem ti," zopakovala naléhavěji Spencer. "Neřekla jsem ti všechno, ale nelhala jsem ti. Všechno, co jsem ti řekla, byla pravda. O sobě, o Carmen, o... všem."

"Jasně a do včerejška jsi byla panna," odfrkla si bruneta.

Blondýna se zatvářila ublíženě. "To jsi vážně nepoznala, že je to moje poprvý?"

Ashley zaváhala. "Mohla jsi to hrát..."

"Nehrála jsem," odvětila pevným hlasem blondýna. "Nic jsem s tebou nehrála."

"Tak proč? Proč ses se mnou vyspala?"

Spencer na okamžik sklopila hlavu, a když ji opět zvedla, znovu se jí oči leskly oči zadržovanými slzami.

"Protože jsem byla sobecká," začala blondýna. "Poprvý v životě jsem byla sobecká. Věděla jsem, že ať po mně budou po tomhle chtít cokoliv, ať mě pošlou kamkoliv, nebude tam nikdo, kdo by mě zachránil, nebude tam žádná Ashley, a stanou si mi věci, který by se žádnýmu člověku stát neměly." To už jí slzy z očí volně tekly. "Chtěla jsem to, už nějakou dobu, ale věděla jsem, že až zjistíš pravdu, zlomí ti to srdce a budeš mě nenávidět, tak jsem to v sobě potlačovala, ale včera... Byla to moje poslední příležitost zažít něco úžasnýho, prožít poprvý s někým, koho..." Na okamžik se zarazila, ale rychle se vzpamatovala a s pohledem upřeným do očí brunety přes příval slz pokračovala. "Chtěla jsem prožít poprvý s někým, koho miluju. Miluju tě, Ashley, a vím, že jsem ti ublížila, vím, že jsem to neměla dovolit, ne za těhlech okolností, ale byla jsem slabá a podlehla jsem. Omlouvám se. Moc se ti omlouvám."

Ashley na plačící blondýnu mlčky s pootevřenou pusou hleděla a cítila, že se i jí plní oči štiplavými slzami. Polkla a zkusila je zahnat mrkáním. Pořád se cítila zrazená, ale nemohla si pomoct, z blondýny vyzařovala stále tatáž nevinnost jako vždy. Rozum jí říkal, aby jí nevěřila, ale srdce na ni křičelo, aby jí dala šanci. Bez ohledu na okolnosti ji Spenceřino vyznání v nitru neskutečně hřálo, ale momentálně si nemohla dovolit na to myslet, musela se soustředit na to, jak se z toho dostat.

"Dobře," pronesla Ashley nakonec, "řekněme, že budu na chvíli předstírat, že ti věřím. Můžeš mi říct, o co tu sakra jde?"

Spencer si otřela rukou oči a popotáhla nosem. "Budeš v pořádku, nic se ti nestane."

"Tomu se v mý pozici těžko věří," namítla bruneta. "Co ode mě chcete?"

"Belviderští tě chtějí použít jako páku při vyjednávání o mírový smlouvě s Jeffersonem," odpověděla jí blondýna.

"Mírový smlouvě? A k tomu potřebujou armádu?" připomněla Ashley informaci od Carmen.

Spencer se zamračila. "O tom mi neřekli. Měla jsem za úkol dostat tě do Belvidere. Až se s tvým otcem dohodnou, pustí tě. Slíbili mi to. Nikdo neví, že chceš utéct do Evropy, až tohle skončí, pořád to budeš moct uskutečnit. Všechno bude-"

"Spencer," vstoupila do toho blondýně Ashley. "Jede sem armáda. Plán se očividně změnil, pokud ti teda od začátku nelhali. A i kdyby fakt stáli o mír, vážně si myslíš, že by se můj táta, co tak prahne po válce, nechal vydírat? Vsadím se, že mý zajetí naopak použije, aby lidi přesvědčil, že je Belvidere nepřítel, kterej se musí zničit. Udělá ze mě hrdinku nebo mučednici. Nebude to dobrý."

"Musí to být dobrý," znovu vzlykla blondýna. "Musím věřit, že všechno dobře dopadne, musím věřit, že splní, co mi slíbili, já..."

"Co ti slíbili?" pobídla ji bruneta.

Blondýna na ni pouze mlčky hleděla.

"Spence," zkusila to znovu Ashley, "mluv se mnou. Co se děje? Proč jim vůbec pomáháš?"

"Protože mají mou rodinu," odpověděla zdrceně Spencer a po tváři jí sjela slza.

13

"Mají tvou rodinu?" mírně vykulila zaskočená Ashley oči. "Drží je v zajetí?"

"Jo," znovu si Spencer utřela slzy. "Ale slíbili mi, že když udělám, co chtějí, nic se jim nestane."

Ashley svraštila obočí a snažila se všechny získané informace v hlavě přebrat, ale moc se jí to nedařilo.

"Spence, pořád se v tom ztrácím, můžeš začít od začátku? Jak a kdy je zajali?"

"Asi týden před tím, než jste mě chytili, obsadili farmu lidi z Belvidere," začala vysvětlovat blondýna. "Věděli jsme, že si tam zvolili novýho mladýho starostu, nějakýho Wittera, kterej sliboval velký změny, ale nenapadlo nás, že to bude zahrnovat zabrání farem. Svázaný nás odvezli, tátu, mámu, Glena a mě, do Belvidere a zavřeli nás do oddělených cel. Následující den za mnou přišla Carmen..."

"Ta Carmen?" ujišťovala se bruneta.

"Jo, má dobrá kamarádka Carmen," přisvědčila ironicky Spencer. "Říkala jsem ti, že v šestnácti odešla do Belvidere a našla si tam práci, ale vynechala jsem, že se přidala k Witterovým lidem."

"Aha," vstřebala tu novinku Ashley. "Co pro ně dělá?"

"Špinavou práci," odvětila s povzdechem blondýna. "Odstraňuje nepohodlný lidi a tak podobně. Ale to jsem tehdy ještě nevěděla."

"Není na to mladá?" podivila se bruneta.

"Sám Witter je jenom o pár let starší. Vlastně na tom založil celou svou kampaň, mládí vpřed a tak. Po zvolení se svýma lidma postupně převzal kontrolu nad celým městem."

"Ale to mu nestačí," začala chápat Ashley. "Chce víc, jako můj táta."

"Asi jo," přisvědčila Spencer. "Pořád mluví o tom, že obnoví Spojený státy, a lidi na to slyší. Každopádně když za mnou Carmen přišla a přiznala mi, že dělá přímo pro Wittera, myslela jsem, že nám pomůže, ale ona tvrdila, že nemůže nic dělat. Že to musí být něco za něco. Slíbila mi, že se mojí rodině nic nestane a nakonec je pustí, když udělám, co po mně budou chtít. Nechápala jsem to, myslela jsem, že je má kamarádka, a naléhala jsem na ni, aby nás nechali jít všechny, ale Carmen pořád opakovala, že je to mimo její kontrolu a že existujou věci, pro který musí lidi přinášet oběti. Zněla jak zfanatizovaná. Což asi fakt je. Když jsem s ní nehnula, nakonec mi nezbylo, než souhlasit s plánem, který pro mě připravili."

"Přivést mě?" zeptala se bruneta.

"Ne," zavrtěla hlavou blondýna. "S tím přišli až mnohem později. Původně mi vysvětlili, že jejich jeffersonskej kontakt přišel o přístup k důležitým informacím, takže budu mít za úkol se nechat od vás chytit a pak se snažit zapadnout a nenápadně zjišťovat, co půjde."

"Takže to u řeky byla past," podotkla Ashley.

"Jo, věděli, že v tý oblasti často lovíte, a abych nevzbudila podezření, měla jsem vám to co nejvíc ztížit."

"To se ti povedlo," odtušila na půl pusy Ashley. „Ani na vteřinu mě nenapadlo, že to bylo sehraný."

"Promiň," omlouvala se blondýna. "Neměla jsem na vybranou, mají mou rodinu."

"Neboj, rozumím," ujistila ji bruneta. "Pokračuj."

"Věděli, že hledáte mladý holky, tak zapadnutí mělo být snadný, ale netušila jsem, alespoň mi to neřekli, že budu hned hnaná k oltáři, takže jsi mě fakt zachránila," dál vysvětlovala Spencer. "A já ti za to nemůžu dost poděkovat. Vážně."

Ashley to přijala krátkým přikývnutím. "Měla jsi jim donášet informace, to chápu, i když mi přijde ulítlý spoléhat na to, že se k nějakej důležitejm dostaneš, ale jak jsi s nima komunikovala? Přece jsi nemohla z města."

"Prostřednictvím jejich původního člověka," odpověděla s malým zaváháním Spencer.

"A to byl kdo?" zeptala se Ashley, ale než měla Spencer možnost odpovědět, brunetě to došlo. "Doktor. Ptala ses Carmen na doktora. Byl to doktor Horton, že jo?"

Blondýna pouze přikývla.

"Proto jsi u něj začala pomáhat?"

"Jo," potvrdila Spencer. "Nevěděla jsem, že je to on, dokud mě v Jeffersonu nekontaktoval. Pak jsem mu říkala, co od tebe vím, a on to vynášel ven. Ale fakt jsem tam i pracovala, bavilo mě pomáhat lidem."

"Vždycky se proti tátovi stavěl," přikývla Ashley. "A on má taky utéct z města?"

"Jo," přitakala blondýna. "I s manželkou. Vlastně použili tvůj plán. Alice jako umře a doktor Horton ji poveze do vnitrozemí, aby jí pohřbil na hřbitově, kde leží zbytek její rodiny. Jak říkala Carmen, ještě během dneška by sem měli dorazit."

"A jak v tom všem teda figuruju já?" zeptala se Ashley.

Blondýna vzdychla. "Když zjistili, že jsem si vzala radní a starostovu dceru k tomu, byli v sedmým nebi, ale s plánem, že tě použijí jako rukojmí, přišli až před měsícem."

Bruneta po obdržení posledního dílku zamotané skládačky pouze zamyšleně přikývla.

"Lhali mi, že jo?" ozvala se znovu Spencer. "Nejde jim o mír a ty nebudeš v pořádku."

"Spencer...," hlesla Ashley.

"Já jsem tak blbá," svěsila hlavu do dlaní Spencer. "Ale musela jsem jim věřit, musela jsem věřit, že to dobře dopadne."

"To je teď jedno, hlavně..."

Ashley se zarazila, protože blondýna mezitím vstala a obešla ji.

"Co to děláš?"

"Pustím tě," odvětila prostě Spencer.

Ashley otočila hlavu co nejvíce dozadu a viděla, že blondýna opravdu začala zápasit s lasem, které měla obtočené kolem trupu.

"Nejde mi to povolit," ulevila si se zatnutými zuby Spencer.

"Použij nůž," poradila jí bruneta. "Z mýho opasku."

Blondýna se zvedla a šla do rohu, kam Boz odhodil Ashleyin opasek s loveckým nožem.

"Ale co bude s tvou rodinou?" ptala se Ashley, zatímco se Spencer s nožem v ruce vrátila za ní.

"Řeknu jim, že ses osvobodila a přemohla mě," odvětila Spencer a přeřízla provaz svírající Ashleyin trup a pak i ten, jímž měla svázané ruce. "Zbytky lasa hodím do krbu, aby nebylo poznat, že bylo přeříznutý."

Ashley zvedla uvolněné ruce a začala si mnout zhmožděná zápěstí, zatímco se Spencer přesunula k nohám židle, ke kterým měla bruneta přivázaná lýtka.

"Carmen bude mít průšvih, že mě tu s tebou nechala samotnou," ušklíbla se blondýna, zatímco přeřízla zbylá pouta. Pak se zvedla a odložila nůž na nedaleký stůl.

Osvobozená Ashley vstala ze židle a podívala se blondýně do očí. "Děkuju. Co uděláme teď?"

"Teď naskočíš na koně a...," začala bez zaváhání odpovídat Spencer.

"Bez tebe nikam nejdu," prerušila ji nekompromisně Ashley.

"Musíš," trvala na svém blondýna. "Zmiz do Evropy, jak jsi měla v plánu."

"Ne, ne bez tebe," vrtěla zarputile hlavou bruneta.

"Ash..." Blondýna k ní přistoupila, pohladila jí rukou po tváři a pak ji něžně políbila.

Když se od sebe odtáhly, Spencer prohlásila: "Miluju tě, Ashley, a musím vědět, že budeš v pořádku. Nemyslela jsem si, že někdy poznám lásku, jakou jsem viděla u našich a o jaký jsem četla v knížkách, ale zamilovala jsem se a... a byly jsme spolu," trochu se začervenala, "a já na to nikdy nezapomenu. Sice jsme spolu byly jenom jednu noc, ale i to je mnohem víc, než jsme mohly od tohohle světa žádat..."

"Ne, tohle není konec," znovu ji nesouhlasně přerušila Ashley. "Opakuju, že bez tebe nikam..."

Brunetiny protesty utnulo zavrzání dveří, ve kterých se vzápětí objevila Carmen v jedné ruce s kuší a v druhé se zabitým králíkem. "Nesu-"

Větu nedokončila, protože se k ní Ashley bleskurychle vrhla. Carmen nezazmatkovala, okamžitě pustila kuši i králíka a zvedla ruku k opasku, aby z pouzdra vytáhla revolver. Po stejném cíli však šla i druhá bruneta a byla rychlejší. Ashley s revolverem v ruce od Carmen odskočila a z dvou kroků na ni zbraň namířila.

"Ten žabikuch bys měla zahodit, pokud nechceš mít díru uprostřed čela," se samolibým úšklebkem a zmáčknutým kohoutkem kývla Ashley k noži, který mezitím stihla Carmen tasit místo revolveru.

Carmen zavrčela, ale při pohledu do hlavně revolveru nakonec poslechla a nůž odhodila na podlahu. Pak vyčítavě otočila hlavu na Spencer. "Tys ji pustila?"

Blondýna věděla, že nemá smysl zapírat, bylo zřejmé, co se stalo.

"Jo. Ale ty to nerozumíš, k ničemu vám nebude, takže..."

"Já tě nechápu, Spencer, víš přece, co je v sázce," vrtěla hlavou Carmen.

Spencer se na ni zamračila a ironicky se zeptala: "Myslíš mírová dohoda?"

Carmen její tón neunikl a místo odpovědi zvolila mlčení.

"Myslela jsem, že i přes to všechno, co se stalo, jsme kamarádky, ale tys mi od začátku lhala, že jo? Nechcete uzavřít mír, chcete Jefferson dobít. Jakou roli v tom má hrát Ashley?"

Carmen dál mlčela, tak Ashley významně kývla hlavní revolveru. "Mluv."

"Teď už je to stejně jedno," spustila nakonec Carmen, "nezastavíte to. Takže jo, chceme Jefferson, a pokud by nám ho její tatík," hodila posměšně hlavou k Ashley, "nevydal, tak bychom ji před jeho očima popravili."

Ashley se musela zasmát. "To jako vážně? To je ten nejstupidnější plán všech dob. Zaprvý tě ujišťuju, že by se táta nenechal vydírat, a zadruhý byste ze mě udělali mučednici a poštvali si proti sobě i ty, co by s váma původně válčit nechtěli."

Carmen si pouze netečně odfrkla.

Ashley krátce mrkla na Spencer, aniž přestala mířit na Carmen. "Prostě ji oprásknu a pak-"

"Ne!" okamžitě zareagovala blondýna. "Žádný zabíjení, nikdo tu neumře. Vyřešíme to."

"Co chceš řešit, Spencer?" nechápala Ashley. "Máme ji v hrsti."

"Pořád mají mou rodinu."

"Já vím. Osvobodíme je?" navrhla nejistě Ashley.

Spencer na to nic neřekla a Carmen se jen posměšně zasmála.

Ashley ji zpražila pohledem a pak znovu koukla po Spencer. "Ještě nevím jak, ale na něco určitě přijdem."

Spencer to znovu nechala bez odpovědi a místo toho se obrátila na druhou brunetu: "Carmen, Ashley má pravdu, k ničemu vám není. Když ji necháš jít a potvrdíš, že nám utekla, udělám cokoliv budete chtít."

Carmen na ni zamyšleně hleděla, ale nezdála se být přesvědčená.

"Udělám cokoliv ty budeš chtít," dodala blondýna. "Cokoliv."

To vzbudilo Carmeřinu pozornost a druhé brunetě to neuniklo.

"V žádným případě, Spencer, nedovolím, abys-," začala protestovat Ashley.

"Dobře," přerušila ji Carmen.

Spencer ignorovala Ashleyin nesouhlasný pohled a soustředila se na Carmen. "Takže souhlasíš? Dohodneme se?"

Carmen přikývla.

Spencer rovněž kývla hlavou a pak s napřaženou rukou k stvrzení dohody udělala ke Carmen krok.

Pak se stalo několik věcí během několika mála okamžiků.

Carmen také napřáhla ruku a udělala krok dopředu, ale místo toho, aby se Spencer stvrdila dohodu, vykopla nohu směrem k ruce momentálně nesoustředěné Ashley a úspěšně jí vyrazila revolver z ruky. Zároveň sáhla na stůl, který měla po své levici, popadla odložený lovecký nůž a bodla jím směrem k Ashleyině břichu.

Zaskočená Ashley nestihla zareagovat, ale místo toho, aby ucítila v břiše studenou čepel, byla odstrčena stranou Spenceřiným tělem, které se ocitlo na jejím místě. Spenceřiným tělem, které se ocitlo na jejím místě a z nějž teď trčela rukojeť dlouhého nože.

Spencer s heknutím vydechla, sklopila zrak na své břicho a pak jí poklesla kolena.

"Ne, to ne...," v hrůze hlesla Carmen, která po té, co si uvědomila, co se stalo, nůž okamžitě pustila.

Než mohla blondýna dopadnout na podlahu, šokovaná Ashley ji chytila a opatrně ji položila na záda.

"Spencer...," hledala Ashley slova.

"To ne," opakovala Carmen a padla na kolena vedle blondýny. "To jsem nechtěla."

Spencer na okamžik v bolestivé grimase zavřela oči, zatímco Ashley ze sebe strhla maskáčovou bundu a přitiskla ji na břicho blondýny, kde se na košili kolem nože rychle začala tvořit krvavá skvrna. Ashley si uvědomovala, že by se měla vrhnout k nedaleko ležícímu revolveru a vystřelit Carmen mozek z hlavy, ale nedokázala Spencer opustit. Místo toho se jí oči naplnily slzami.

"Carmen," otočila Spencer hlavu k bývalé kamarádce. "Musíš jim říct... musíš jim říct, že jsem za to nemohla. Musíš... pomoct našim."

"Spencer, oni utekli," odvětila v slzách Carmen.

"Utekli?" podivila se blondýna. "Kdy?"

"Asi před měsícem..."

"A kam?"

"Asi do Salemu. Pořád se na tebe ptali. Nemohla jsem jim říct pravdu, tak jsem jim řekla, že jsme tě poslali tam."

"Hledají mě," pochopila Spencer. "Ale... jsou v pořádku."

"Jo," přisvědčila Carmen.

"To je dobře," odvětila Spencer s náznakem úsměvu. "Carmen, musíš... musíš nechat Ashley jít. Jestli jsem pro tebe někdy něco znamenala, slib mi, že..."

"Já tě miluju," vzlykla Carmen. "Vždycky jsem tě milovala."

"Tak ji nech jít. Prosím," naléhala slabým hlasem Spencer.

Když Carmen se slzami stékajícími jí po tvářích přikývla, Spencer otočila hlavu na druhou brunetu, která se nad ní stále snažila zastavit krvácení.

"Ashley," oslovila blondýna svou manželku, "odjeď. Jeď do Evropy a buď šťastná. A pokud... pokud v Salemu narazíš na mou rodinu, vyřiď jim... vyřiď jim, že je miluju a že se omlouvám. Že jsem nechtěla... umřít."

"Tak nemluv, ty neumřeš," utěšovala blondýnu přes nekontrolovatelně tekoucí slzy Ashley. "Bude to dobrý."

Spencer chtěla zvednout ruku, aby brunetě slzy otřela, ale zjistila, že v ní nemá žádnou sílu, tak místo toho slabým hlasem řekla: "Neplakej... spolu..."

"Co říkáš?" nerozuměla Ashley poslední části.

"Jsme spolu," sebrala Spencer poslední zbytky sil. "V milionech světů. Pamatuješ?"

Ashley se zamlženým zrakem dokázala pouze přikývnout.

"Patříme k sobě. Vím to. Cítím to. Jsme spolu, v milionech světů, a jsme šťastné," dodala blondýna a na rtech se jí objevil slabý úsměv.

Ashley jí chtěla říct, že spolu budou v tomhle světě, chtěla jí říct, co k ní cítí, chtěla jí říct, že ji miluje, ale když se k tomu konečně odhodlala a otevřela pusu, zjistila, že je pozdě, protože právě v té chvíli se ty nadpozemsky modré oči, do kterých se zamilovala, zavřely naposledy.

Spencer byla mrtvá.

Epilog

Byl nádherný den. Slunce na blankytně modré obloze bez mráčku nerušeně zářilo a klidná hladina oceánu se leskla jako obrovské zrcadlo.

Ashley byla za dosud klidnou plavbu předvirové zaoceánské lodi ráda. Sice nevěděla, co přesně by s ní udělalo, kdyby se obří plavidlo začalo na vodě houpat, ale tušila, že by to nebylo nic pěkného.

Chvíli si na tváři vychutnávala hřejivé sluneční paprsky a pak se podívala napravo od sebe, kde u zábradlí na boku lodi stáli Carlinovi. Arthur, Paula a Glen.

Když je v Salemu našla, byli pochopitelně v šoku, ale nakonec vděčně přijali nabídku na nový začátek ve světě, z něhož jejich předci kdysi dávno přijeli.

Co zatím stihla Carlinovy poznat, byli přesně takoví, jaké si ji ze Spenceřiných vyprávěních představovala.

Při myšlence na Spencer se jí v hlavě znovu vybavila její slova.

Jsme spolu. V milionech světů.

Seděly naproti sobě na posteli jako už mnohokrát, ale tentokrát to bylo jiné. Tentokrát se mělo vše změnit. Šlo pouze o to jak.

"Tak povídej," pobídla patnáctiletá Spencer svou stejně starou nejlepší kamarádku.

"Hm?" byla ze zamyšlení vytržená Ashley.

"Chtěla jsi mi něco říct," připomněla ji blondýna. "Něco důležitýho."

Ashley se nadechla, ale slova jí uvízla v krku.

"Ash, co se děje?" začala si dělat starosti Spencer. "Jsme nejlepší kamarádky od pátý třídy, víš, že mi můžeš říct cokoliv."

Bruneta zvedla svěšenou hlavu a zadívala se do modrých očí. "Já vím, ale tohle je jiný, tohle... všechno to změní. Já..."

Když Spencer viděla, že se Ashley stále nemá k tomu se vyslovit, zkusila to jinak.

"Vlastně ti taky chci už nějakou dobu něco říct."

Bruneta zmateně svraštila obočí. "A co?"

Spencer si skousla ret a pak si přisunula ke kamarádce blíž. "Neboj, není to nic špatnýho, aspoň myslím, jenom nevím, jak ti mám to říct."

Ashley nervózně polkla a rozbušilo se jí srdce, což byla v poslední době v přítomnosti blondýny obvyklá reakce, proto brunetě netrvalo moc dlouho, než jí došlo, že se pro ni Spencer stala víc než jen nejlepší kamarádka. Mnohem víc.

"Aha," hlesla nakonec nervózní bruneta.

"Co kdybych ti to místo toho ukázala?" zeptala se blondýna a Ashley by mohla přísahat, že na okamžik sklopila oči k jejím rtům.

"Tak... dobře," dokázala ze sebe dostat bruneta.

Spencer se drobně usmála, zadívala se Ashley do očí a pak s jasným úmyslem začala přibližovat rty k brunetiným. Ashley byla přesvědčená, že se jí to musí zdát, ale neměla čas se štípnout, protože rty, o kterých snila, byly čím dál tím blíž.

Poslední mezeru mezi sebou smazaly tak, jak byly zvyklé dělat vše.

Spolu.

"Ashley, já už nemůžu," ozval se ze sluchátek Spenceřin vyčerpaný hlas.

Ashley se zastavila a podívala se vedle sebe, kde padla Spencer na kolena. Kolem zběsile vířil oranžový prach a viditelnost byla jen pár kroků. Nebyly na Marsu vítané, to jim rudá planeta dávala tou písečnou bouří jasně najevo.

Ashley přistoupila ke blondýně, chytla oběma rukama rukáv bílého skafandru a zvedla kolegyni znovu na nohy.

"Na to zapomeň, Carlinová. Nevrátila jsem se pro tebe, abys to teď vzdala. Jdeme dál."

"Měla jsi mě tam nechat," zarachotilo jí ve sluchátkách.

"Tak snadno se z toho nevykroutíš. Slíbila jsem ti, že prosexujeme cestu domů, když už ti trvalo celej let sem vyžvejknout se, a Daviesová svý sliby plní. Jdeme!" dodala přísně bruneta.

Spencer se unaveně zasmála a pak se společně opět rozešly snad správným směrem. Zapadlý rover zůstal daleko za nimi, nedokázaly se spojit se základnou, kde se před bouří schovávali ostatní členové expedice, nefungovala jim navigace a za půl hodiny jim měl dojít kyslík.

Když po několika minutách uslyšela Ashley ve sluchátkách Spenceřin hlasitý smích, s leknutím zvedla hlavu. Spencer stála na písečné duně kousek před ní a ukazovala před sebe. Ashley zaostřila zrak a pak se rovněž rozesmála.

Tak padesát metrů před nimi se v již pomaleji vířícím prachu matně, ale přece jasně rýsovala vytoužená základna.

Přežijí. Zvládly to.

Spolu.

"Pokud někdo zná důvod, proč by tito dva neměli být oddáni, ať promluví teď nebo mlčí navždy."

Otočila od oltáře hlavu k úplně zadní řadě, kde seděla ona, a modlila se, aby něco udělala. Aby to zastavila. Aby se zvedla a na celý kostel vykřikla, že to není správné. Ale viděla na ní, že se to nestane. Měla sklesle sklopenou hlavu a pevně zavřené oči. Ve svých při tom pohledu ucítila slzy a zahnala je mrknutím. Pak zavřela oči a zkusila si připomenout, proč si ho bere, proč s ním je, vybavit si všechny jejich dobré vzpomínky, ale jediné, co viděla, byla ona a jejich vzpomínky. Zapůsobilo to na ni jako prozření a najednou věděla, co musí udělat. Otevřela oči a sebrala veškerou odvahu.

"Nemůžu si tě vzít," řekla usmívajícímu se ženichovi. "Miluju někoho jiného. Promiň."

Ignorovala jeho šokovaný výraz i všeobecný rozruch, který v kostele nastal, a rozešla uličkou, kterou před chvílí přišla, k zadním řadám.

Když se zastavila před ní, pohlédla jí do nyní široce otevřených očí.

"Omlouvám se. Strašně se ti omlouvám. Neměla jsem říkat, že to byla to chyba, protože to není pravda. Nebyla to chyba. Bylo to všechno, jenom ne chyba. Ty jsi všechno. Miluju tě. Vím, že máš všechny důvody mě nenávidět, ale pokud mi dáš ještě jednu šanci, dokážu ti to. Dokážu ti, jak moc tě miluju."

Chvíli si mlčky hleděly do očí lesknoucích se slzami, a když už si začala myslet, že v sobě našla sílu pozdě, že je konec, dívka naproti ní se usmála.

"Taky tě miluju," řekla s úsměvem, vstala a vzala ji za ruku. "Pojďme."

A pak ruku v ruce vyrazily k mohutným dveřím kostela.

Spolu.

Pětiletá Spencer se zamračila. Ta nová holčička, co dnes přišla do školky, pořád stála v koutě, měla založené ruce a mračila se. Spencer se s dětskou umíněností rozhodla, že to tak nenechá.

"Nechceš si hrát?" přistoupila k holčičce s mírně kudrnatými hnědými vlasy.

Holčička jen zavrtěla hlavou.

"Proč ne?" nedala se odbít Spencer.

Holčička mlčky pokrčila rameny a vtom si Spence všimla, že má v očích slzy.

"Ty brečíš?"

"Ne," popotáhla nosem brunetka.

"Ale jo. Stalo se ti něco?"

Holčička se na ni podívala a pak řekla: "Nikdo mě nemá rád."

Tomu se Spencer nechtělo věřit. "Nemáš maminku a tatínka?"

"Táta odešel a máma mě strčila sem," znovu popotáhla nosem brunetka.

"To neznamená, že by tě maminka neměla ráda, asi musí pracovat...," snažila se trpělivě vysvětlit Spencer.

"Nemusí," opáčila holčička. "Je doma, ale nechce mě tam. Nemá mě ráda. Nikdo mě nemá rád."

Spencer se znovu zamračila a bylo jí té holčičky líto. Nebylo to správné. "Jestli chceš, já tě budu mít ráda."

Brunetka se na ni překvapeně zadívala.

"Já jsem Spencer," natáhla Spencer s úsměvem ruku a holčička se zahihňala, protože to gesto vídávala pouze u dospělých.

"Já jsem Ashley," odpověděla stále se hihňající brunetka a nesměle si potřásla s blondýnkou rukou.

"Chceš si hrát?" znovu se zeptala Spencer.

"Tak jo," odvětila tentokrát s úsměvem Ashley.

A dvě nové kamarádky se rozešly směrem k hračkám.

Spolu.

Oslava zlaté svatby byla v plném proudu. Spencer a Ashley seděly na sousedících křeslech, držely se za ruce a s úsměvy sledovaly, jak se jejich děti, vnoučata a dvě pravnoučata dobře baví.

"Babi Spencer, babi Ashley?" přidřepla si před ně jejich nejmladší vnučka.

"Ano, drahá?" zeptala se Spencer.

"Jaké to je být padesát let spolu?"

Bělovlasé Spencer a Ashley se na sebe podívaly.

"Stejné jako ten první den," odpověděla vnučce s úsměvem Spencer.

"Přesně. Padesát let líbánek," potvrdila s významně zvednutým obočím Ashley a Spencer ji plácla přes ruku. Ashley jen nevinně pokrčila rameny a vnučka se zasmáním zase vzdálila.

Spencer a Ashley se k sobě naklonily, láskyplně se krátce políbily a pak pokračovaly v užívání si svého velkého dne, který strávily tak, jako těch uplynulých více než padesát let.

Spolu.

Ashley se ještě jednou podívala na Carlinovy vychutnávající si klidnou plavbu lodi. Pak se otočila a vydala se zpátky do útrob lodi. Když po chvíli labyrintem chodem došla k cíli a otevřela dveře kajuty, zhrozila se.

"Co to děláš?"

"Zkouším vstát?" ozvalo se provinile z postele.

"Na to zapomeň. Víš, co říkali doktoři."

"Vím, ještě minimálně dva dny klidu na lůžku, ale cítím se dobře, venku je tak hezky a už se tu nudím."

"Copak, Molly a Lucy tě už omrzely?" ušklíbla se Ashley s pohledem na knížku položenou na stolku vedle postele, která za sebou měla dlouhou cestu.

"Nikdy!" vyděsila se té představy Spencer. "Ale nejsou ty a stýskalo se mi."

"Byla jsem pryč deset minut," odvětila bruneta a opatrně se posadila na kraj postele.

"No právě," vyšpulila blondýna smutně spodní ret.

Ashley nad tím pobaveně zavrtěla hlavou.

"Vem mě s sebou ven, prosím," naléhala blondýna.

"Spence, už jednou jsem si myslela, že jsi umřela, a nehodlám riskovat, že bych to zažila znova."

"Ale neumřela jsem, jenom jsem ztratila vědomí a doktor Horton, kterej zrovna přijel, mě dal do kupy."

"Víceméně. Následovala nekonečná plavba kánoí do Salemu, při který si kvůli ztrátě krve pořád ztrácela vědomí, takže si ji ani nepamatuješ."

"Určitě jsi při ní trhla rychlostní rekord, ale dovezla jsi mě v pořádku, našla jsi mou rodinu a zařídila nám vstup do Novýho Londýna."

"Kde tě museli znova otevřít, protože se ti během cesty po řece dostala do rány infekce."

"Jenom malá. Teď už jsem ale zdravá jako rybička a díky tobě všichni plujeme do Evropy."

"Ještěže místo liber brali i strategický informace," vzpomněla si Ashley na vyjednávání s Brity. Jak naložili s tím, co jim sdělili, netušila, ani neměli zprávy o průběhu války, pokud k ní opravdu došlo, ale brunetě to nemohlo být ukradenější.

"Každopádně všechno dobře dopadlo," zazubila se Spencer.

"Ale nemuselo, kdyby se Hortonovi neobjevili, když se objevili, nebo kdyby se v Carmen nehnulo svědomí..."

"Na to nemysli," pohladila Ashley po ruce blondýna. "Já myslím, že to tak muselo být. Byl to osud."

"Osud sem, osud tam, zůstaneš hezky ležet v posteli a to je mý poslední slovo."

"Ano, mami," obrátila oči v sloup Spencer.

Ashley se tomu zasmála a pak vážným tónem přiznala: "Když je řeč o tvý mámě, pořád z ní mám husí kůži. Určitě si na mě brousí vidle."

Tentokrát se pobaveně zasmála blondýna. "Ash, jsme na lodi, ne na farmě, tady vidle nemají."

"Tak harpunu, to je fuk."

Spencer se znovu upřímně zasmála. "Říkala jsem ti, že umí nahnat strach. Ale neboj, máš to u ní dobrý. Vrátila jsi jí její holčičku, živou a... teď už zase zdravou. S tím, že jsme spolu, se srovná, protože jí nepřestanu připomínat, jak moc tě miluju a co jsi pro mě udělala. A i kdyby to nepřekousla, ochráním tě," dodala vážným tónem blondýna.

Ashley se na blondýnu zamilovaně usmála a vzala ji za ruku. Spencer zářila štěstím. Poprvé od chvíle, kdy ji Ashley poznala, se zdála opravdu šťastná, a bruneta byla odhodlaná udělat vše, aby šťastná zůstala. Aby byly šťastné obě.

"Miluju tě."

Ashley to od událostí v chatě říkala často, protože si moc dobře pamatovala, jaký to byl pocit, když si myslela, že jí příležitost k vyznání toho, co cítila, unikla. Stejně tak často blondýně děkovala, že pro ni riskovala život.

"Taky tě miluju," oplatila jí to s úsměvem Spencer a pak si volnou rukou ukázala na rty. "Pusu."

Ashley jí vyhověla a něžně, ale dlouze ji políbila, přičemž si dávala pozor, aby se jim to nevymklo z ruky a neskončilo to popraskanými stehy.

Když se Ashley odtáhla, padl jí zrak na Spenceřinu levou ruku. "Pořád nosíš prsten."

"Jo," podivila se tomu konstatování zjevné skutečnosti blondýna. "Ty taky."

"Znamená to," začala náhle nervózní bruneta, "že se nechceš rozvést?""

Spencer překvapeně vystřelila obočí k čelu. "Ty snad jo?"

"Ne," odpověděla rychle a rozhodně Ashley. "Jenom jsem si říkala, že vzhledem k tomu, že jsme se vzaly za ne úplně obvyklých okolností...," nechala to nedokončené bruneta.

"Jo, nebyla to klasická svatba, ale myslím, že nám bylo souzený se takhle setkat a vzít se a zamilovat se. A když o tom tak přemýšlím, bylo to vlastně dost romantický, jako z nějakýho milostnýho..."

"Neříkej to."

"Románu," dokončila se širokým úsměvem Spencer.

Ashley nejdříve dramaticky vzdychla, ale pak se na blondýnu zahleděla a pro ujištění se zeptala: "Takže nechceš rozvod?"

"Ne, ale...," začala pomalu Spencer.

"Ale?" znovu znervózněla Ashley.

"Mohly bychom mít novej obřad?" trochu nejistě se zeptala Spencer. "Nemusí to být hned, klidně někdy pozdějš. Chtěla bych u toho mít rodinu. Vím, že tvoje tam nebude, ale..."

"Spence, ty jsi jediná rodina, na který mi záleží," přerušila ji Ashley.

Blondýna ji se zamilovaným úsměvem pohladila po tváři. "Takže by to šlo?"

"Samozřejmě. Můžem mít tolik obřadů, kolik jen budeš chtít."

"Tak jo," šťastně přikývla Spencer a po krátké odmlce pokračovala: "Myslíš, že to v Evropě je fakt takový, jaký se říká? Lepší?"

"Nevím. Snad. Doufám, že jo," odpověděla upřímně Ashley. "Určitě ale vím, že ať nás tam čeká cokoliv, zvládnem to. Spolu."

"Spolu," potvrdila pevným hlasem a s úsměvem Spencer.