Zachraň mě

Napsala: Dev, Překlad: Kofola

Pozn. autorky: Měla bych říct, že Costa Mesa není skutečné místo. Jedná se o smyšlenou jihoamerickou zemi, kterou jsem šikovně umístila na pobřeží Atlantiku mezi Brazílii a Francouzskou Guyanu. Nepleťte si to s kalifornským městem Costa Mesa. Mluví se tam brazilskou portugalštinou a to čistě kvůli příběhu (konkrétně proto, že moje portugalština je o chlup lepší než moje španělština, kterou neumím vůbec, a i tak to není žádná sláva, takže se omlouvám za chyby).

KAPITOLA PRVNÍ (1/2) : Eu quis amar, mas tive medo

Ashley Daviesová nemluvila portugalsky.

Za normálních okolností by to nebyl až takový problém, jenže protože se právě nacházela svázaná na židli s roubíkem v ústech v nějaké bohem zapomenuté díře kdesi v Costa Mesa, tak i sebemenší znalost tohoto jazyka by představovala nezanedbatelnou výhodu. Bohužel však její mozek dokázal vykouzlit akorát dva odkazy na něco, co pochytila v televizi: hlášku z epizody ’Jsem do tebe blázen’ (Unibal. Jedno L. Je to portugalsky.) a jednu z ’Amerika hledá topmodelku’ (Vyslovuje se to hay-spay-tu.). Mimo tohle ještě uměla říct prosím (por favor), děkuji (obrigado), kuřba (bico) a pivo (cerveja). Vážně, víc než tohle nikdy v žádné ze zemí, kde kdy pobývala, nepotřebovala.

Když se tak rozhlížela po malé, holé místnosti, ve které ji drželi, přemýšlela, kde to kčertu jen mohla být. Měla tušení, že už se nenachází ve městě, vzhledem k tomu, že neslyšela žádné městské zvuky: žádná auta, žádná střelba, lidé procházející kolem, nic než zvuky zvířat z hlubin džungle. Hlavou jí zazněl hlas učitele zeměpisu z desáté třídy (Nic takového jako džungle neexistuje, slečno Daviesová. Džungle je leda tak ve filmech o Tarzanovi. Správně se říká tropický deštný prales.)

Povzdechla si a znovu zkusila zatahat za provazy, co jí držely zápěstí svázaná za opěradlem tvrdé dřevěné židle, která byla zároveň jediným nábytkem v pokoji. Celá tahle zatracená záležitost byla pěkně nespravedlivá a veškerou vinu za to připisovala třem lidem.

Za prvé to byla vina jejího otce, protože trval na tom, že by jeho dcery měly být u toho, až ho oficiálně uvedou do funkce, coby nově jmenovaného vice konzula Spojených Států v Costa Mesa. A byl to taky on, kdo řekl, že by tu následně mohly zůstat ještě pár týdnů na prázdninách, protože spolu netrávili dost času jako rodina od chvíle, co se dívky po rozvodu svých rodičů usadily ve Spojených Státech se svou matkou, zatímco on se znovu oženil.

Za druhé vinila svou sestru. Kdyby Kyla souhlasila, že tu zůstane, mohla se z toho Ashley v klidu vyvléknout a vrátit se zpátky do New York City (kde je tráva zelená a holky pěkný, dodala v duchu). Jenže Ky se kupodivu podařilo dostat roli v nějaké přiblblé telenovele, a tudíž nechala na Ashley, aby plnila roli dcery, která má tátu na krku.

Takže teď, když byla donucena zůstat na rodinné návštěvě déle, než její obvyklé dva dny, se třetím cílem pro obviňování stala Spencer Carlinová. Kdyby to ta bloncka prostě vzdala – jakože obě věděly, že to chtěla – pak by Ash byla touhle dobou dávno pryč. Ale ona ne, malá Miss Superšpiónka musela dělat drahoty a prakticky tak Ashley donutila zůstávat v zemi, dokud se jí nepodaří s ní hříšně, přehříšně smilnit.

Naprosto přitom přehlížela fakt, že se sama na svém neštěstí značně přičinila tím, že se procházela ulicemi hlavního města, Cidade de Mesa, sama, v noci a bez svého přiděleného bodyguarda Glena, jemuž předtím vcelku lehce utekla. Kvůli němu se ovšem cítila trochu provinile, protože věděla, že Glen si své selhání pěkně odskáče, a ona ho ěla vážně v oblibě. Opět – za tohle celé dávala vinu Spencer. Kdyby jen byla Spencer ochotná ji předešlého večera doprovázet, té by se Ashley nepokoušela zbavit. Právě naopak, od chvíle, co Spencer Carlinovou poznala na letišti, urputně se snažila být s ní, co nejvíc to šlo.

“Teda, teda, ty jsi ovšem něco úplně jinýho, než bych čekala,” poznamenala Ashley koketně, sesunula své sluneční brýle značky Diesel na konec nosu a bezostyšně se pohledem popásla na ženě stojící před ní u okraje vozovky.

Otec jí už předem oznámil, že ji vyzvedne člen soukromé bezpečnostní agentury, kterou najal, aby se postarala o hosty na jeho oslavě. Ashley si myslela, že ať už to bude kdokoli, bude dozajista odpovídat standardům ministerstva zahraničí nebo šablonovité CIA s jejich černým oblekem, chladným profesionalismem a kamenným výrazem blba. Absolutně však nečekala žhavou blondýnku s pevným zadkem a skvělýma nohama. No, skvělé nohy si domyslela, protože ta žena před ní měla na sobě celkem praktické hnědé cargo kalhoty zastrkané do stejně tak praktických, pevných a dosti jetých kožených bot. Měla jen slabý, pokud vůbec nějaký make-up – ne že by ho potřebovala – a její blonďaté vlasy medového odstínu byly účelně stažené do culíku, což Ashley umožnilo vidět, že v uchu neměla to typické sluchátko, což by u specialisty na ochranu osob čekala. Dál měla na sobě rozepnutou bílou košili a pod ní bílé tílko. A, pokud se Ashley nepletla, měla blondýna za opaskem svých kalhot také zbraň.

Buď to, anebo je mimořádně potěšená, že mě vidí, pomyslela si Ashley s úsměvem.

Blondýna ignorovala její hodnotící pohledy i vilný tón, bez námahy zvedla Ashleyin kufr a otočila se k čekající limuzíně. Otevřela zadní dveře, hodila do toho velkého auta zavazadla a pohybem hlavy naznačila pokyn.

“Slečno Daviesová,” nařídila příkře. Ashley by se klidně vsadila, že tu holou větu určitě doprovodila hozením očí v sloup, jenže Spencer měla oči schované za uhlově černými skly aviatorek. Její tón ji ovšem prozradil. Ne že by to Ashley nějak vadilo: pokud šlo o ženy, měla ráda výzvy.

Cesta do rezidence proběhla tak, že Ashley pokládala všelijaké otázky a Spencer ji výmluvně ignorovala, přičemž odhodlaně zírala z okna. Přesněji řečeno, jediným okamžikem, kdy blondýna promluvila, bylo, když řekla, “Jsme na cestě,” do svého mobilu. Když dorazili na místo určení, promluvila znovu. Tentokrát řekla Ashley: “Počkejte tady.”

Ashley sledovala, jak Spencer přešla nádvoří směrem k mladému blond muži stojícímu ve dveřích rezidence. Chvilku spolu mluvili, oba přitom vrhali pohledy na čekající auto, načež se Spencer vrátila, otevřela dveře a popadla Ashleyin kufr.

“Tudy,” oznámila.

Ashley ji následovala do domu a po schodech nahoru, což jí poskytlo další příležitost okukovat blondýnin zadek. Vážně to byla pěkná prdelka. Došly do velké ložnice, kde Spencer postavila její zavazadla na zem.

“Váš otec není doma,” informovala ji blondýna. “U postele je domácí telefon, kterým se dovoláte hospodyni. Ona vám pomůže se vším, co budete potřebovat. Později budete muset přijít dolů na bezpečnostní instruktáž a nesmíte se vzdálit bez doprovodu někoho z naší firmy.”

S tím se Spencer otočila na patě a vydala se ke dveřím. Ashley zpanikařila a vystřelila ruku, aby chytila Spencer za předloktí. Blondýna si volnou rukou poprvé sundala brýle a poskytla tak Ashley vůbec první pohled do těch nejkrásnějších modrých očí, co kdy spatřila. Spencer přezíravě hleděla na ruku na své paži a potom s jedním obočím zvednutým vzhlédla k Ashley.

“Chtěla bych olízat každý centimetr tvého těla,” zapředla Ashley v odpověď na nevyslovenou otázku. Byla to věta ukradená z jednoho filmu, ale vždycky s ní zabodovala. Usmála se, když na zlomek vteřiny uviděla, jak se Spencer rozšířily zorničky, než si blondýna posadila své brýle zpátky na nos a vyvlékla se z Ashleyina sevření.

“Později někdo přijde, aby vás doprovodil na poradu ohledně bezpečnosti,” odvětila klidně. “Hezký den, slečno Daviesová.”

Chlapec, který vstoupil do místnosti, měl přes spodní polovinu tváře uvázaný šátek. Byly z něj vidět pouze oči a krátké, tmavé vlasy. Ashley si to vyložila jako dobré znamení, protože si vybavila, že někde slyšela – byly to Myšlenky zločince? Kriminálka Las Vegas? Beze stopy? – že pokud vám únosci ukáží celou tvář, tak mají v úmyslu vás zabít.

Nesl noviny a mobilní telefon. Oboje položil na podlahu a zavolal něco na druhou stranu dveří. Okamžitě se v zámku otočil klíč a někdo je oba v místnosti zamkl. Soudě podle jeho hlasu a chování obecně Ashley odhadovala, že bude o něco mladší než ona, možná dvacetiletý. V jiných lidech neuměla moc číst, ale jeho oči jí připadaly vlídné, skoro stydlivé. Snažil se nekoukat na ni moc často.

“Neutéct,” zamumlal tiše, když jí rozvazoval ruce.

“Kam bych asi tak sakra utíkala?” odsekla kousavě. “Vždyť ani nevím, kde jsem, kurva!”

Chlapec se na ni nechápavě zadíval, potom zvedl noviny a podal jí je. “Držet.”

“Mluvíš anglicky?” zeptala se ho. Zavrtěl hlavou. “Hablas espańol?” Znovu zavrtěl hlavou. “Parlez-vous Français?” Usmála se. “Spreek je Nederlands?” Tohle byla střela na slepo; za pár měsíců strávených v Curaçao pravděpodobně nepochytila dost dánštiny, aby byla schopná se s ním domluvit, i kdyby on uměl.

Chlapec se na ni nesměle usmál a opět zavrtěl hlavou. Očividně to velký lingvista nebyl. Ukázal jí, aby před sebou podržela noviny a sám si potom začal hrát s tlačítky na mobilu ve snaze udělat fotku.

“Jak se jmenuješ, kluku?” zeptala se Ashley. “Jestli spolu máme v dohledné budoucnosti bydlet, tak bych snad měla znát alespoň tvý jméno.” Potřásl hlavou a zmateně na ni hleděl. Bylo jasné, že nelhal. Neuměl anglicky ani slovo. “Su nombre?” Usoudila, že španělština bude asi nejpodobnější jazyk portugalštině.

“Seu nome,” opravil ji. Nebyl to docela šepot, ale mluvil hodně potichu.

Zakřenila se. Zdálo se, že se někam dostávají. Chlapci se konečně podařilo udělat fotografický důkaz, že je Ashley naživu, se kterým byl spokojen, noviny jí tedy zase vzal a položil je na zem. Hlavou jí pokynul, aby se posadila zpátky na židli.

Ignorujíc jeho pokyny kula železo, dokud bylo žhavé. “Já jsem Ashley.” Ukázala na sebe a potom si uvědomila, jak hloupě to musí vypadat, když to byl přece on, kdo unesl ji, takže ji určitě taky znal. Jen znovu kývl směrem k židli.

“Fajn. Tak mi doprdele promiň, že se snažím, aby tohle celý bylo trochu příjemnější.” Posadila se a dala ruce za záda.

“Căozinho,” pošeptal, když jí svazoval ruce, a to mimochodem volněji, než jak je měla předtím. Bázlivě se ohlédl za sebe, jako by měl strach, že ho jeho komplic sleduje.

“Seu nome? Căozinho?” pošeptala zpátky. Přikývl, a ačkoli měl ústa zakrytá šátkem, Ashley věděla, že se pod ním usmívá. “Obrigado, Căozinho.“

Vrátil se ke dveřím a čtyřikrát na ně zaklepal. “Estou pronto,” zavolal. Slyšela, jak někdo odemyká. Než odešel, Căozinho strčil levou ruku za záda a zamával prsty jakoby na pozdrav.

Bylo to možná zvláštní, ale Ashley se cítila podivně opuštěná, když chlapec zmizel. Uběhlo sice teprve nějakých dvanáct hodin, co ji sebrali na ulici a přivedli tam, kde teď byla, ale už teď jí chyběla lidská společnost.

Když ještě byli jejich rodiče spolu, bydleli vždycky někde ve střední nebo jižní Americe, a Ashley by si už ani nevzpomněla, kdy naposledy byla sama, vždycky byla poblíž buďto chůva, stráže, hospodyně, zahradníci anebo všelijací vládní zaměstnanci, kteří si s ní a s Kylou vždycky popovídali. Později, když byla na internátní škole, sdílela pokoj s pěti dalšími dívkami. Po škole dostala vlastní byt, překrásný loft ve čtvrti Meatpacking. Kyla ji tam následovala a bez ptaní se nastěhovala k ní. Byly časy, kdy měla pocit, že tím bytem snad prošla polovina New Yorku. S Ashleyinými častými úspěchy u žen a Kylinou sérií monogamních vztahů nebylo divu, že tam pořád někdo byl. Ashley vážně nebyla doopravdy sama tak dlouho, co jí jen paměť sahala.

Kupodivu ale ze všech lidí, co kdy poctili, vyplnili nebo jen prošli jejím životem, jediná, koho teď právě chtěla vidět, byla Spencer Carlinová.

Zvláštní.

KAPITOLA PRVNÍ (2/2) : Eu quis amar, mas tive medo

“Tvá sestra je děsná protiva,” poznamenala Ashley ke Glenovi, zatímco čekali u velkého dřevěného stolu v kuchyni, až jim Pilar, dcera hospodyně a občasná kuchařka, udělá svačinu.

Glena poznala hned svůj první den v rezidenci na schůzce ohledně bezpečnosti. Občas byl trošku hrr, ale tím legračním, praštěným způsobem. Taky by se dal popsat jako lidská popelnice, protože pokud nepracoval, vždycky ho člověk mohl najít v kuchyni, kterak otravuje personál s prosbami o něco k snědku nebo pití. Ashley na něj narazila, když se sama vydala na noční procházku k lednici. Po týdnu už ho považovala za svého kamaráda na mlsání, něco jako Blanche a Dorothy z The Golden Girls. Byl tam jeden vtip na téma ’Dorotčin přítel’, jenže aby ho pochopil, musela by Ash Glenovi vysvětlit úplně celou věc a to on by nejspíš nestíhal.

Glen nad brunetinými slovy pokrčil rameny. Už byl zvyklý na to, jak si Ashley na jeho sestru stěžuje, i naopak. Šlo jen o jasné nevyřešené sexuální napětí. Očividnější už to snad ani nemohlo být. Sakra, každý v rezidenci to viděl. Zahradník Christiano začal uzavírat sázky na to, kdy to Spencer konečně vzdá a podvolí se Ashleyině neúnavné snaze. Dokonce i Kyla si vsadila pět dolarů, než odjela zpátky do New Yorku. Jediný důvod, proč se toho Glen neúčastnil, bylo to, že znal svou sestru moc dobře na to, aby věděl, že ona potřebuje být tou, která loví, a že by se nikdy nepodvolila svádění té druhé.

“Spence bere svou práci vážně,” zamumlal s pohledem na půvabné Pilar, která právě krájela rajčata. Doufal, že tuhle práci tady mu nechají dost dlouho na to, aby u ní stihl skórovat.

“To teda,” přitakala Ashley zamyšleně. “Doslova mě dneska vynesla z obchoďáku.”

Ashley se vlastně ten zážitek moc líbil. Spencer byla silnější, než vypadala, a Ashley si náležitě vychutnala pocit, jak se k ní blondýna přitiskla, když ji objala kolem pasu a vytáhla ji z převlékací kabinky. Ash si ani nevšimla, že se vůbec spustil požární poplach a že celou budovu evakuovali. Veškerá její pozornost byla zaměřena na pocity, které blondýnina blízkost vyvolala.

Glen se zářivě usmál na Pilar, když před něj na stůl postavila talíř se sendviči. “Obrigada, Pilar,” zamumlal.

“S tou nemáš šanci,” okomentovala to Ashley, jakmile byla mladá žena z doslechu. “Je to milá katolická dívka s asi osmi bratry, co by tě zabili, kdyby ses jí dotknul jediným prstem.”

“Hele! Já jsem zase milý katolický hoch a moje úmysly jsou striktně skoro-čestný. Krom toho, já mám u ní mnohem větší šanci, než máš ty u jiné milé katolické dívky, tedy mojí sestry.”

Ash ho lehce plácla do paže. “Hej, to odvoláš. Jsem neodolatelná a tvá sestra to jednoho dne bude muset uznat jako fakt. Oba víme, že je to jen otázka času.”

Glen vzdychl. “Podívej se, ona sice občas dovede být strašná osina v zadku, ale je to moje malá ségra a já ji mám rád. Jsem její jediná rodina v okruhu, kolika, deseti tisíc mil, takže, o co ti vlastně jde, Ash? Chceš se s ní vyspat, nebo ti jde o něco víc?”

Ashley byla tou otázkou zaskočena. “Um… já, uh, já nevím.”

“To nestačí,” odvětil Glen s plnou pusou. “Doprkýnka, ta holka dělá ty nejlepší sendviče na světě!” zahuhňal a dál zíral na mladou kuchařku.

Ashley byla skeptická. “Ty se mě vážně ptáš, jaký jsou moje úmysly s tvojí sestrou?”

Pokrčil rameny. “Asi jo.”

“To je, uh, těžko říct. Nemluví se mnou. Většinu času jen sotva uznává moji přítomnost. Zrovna tak by mohla střežit nějakou zásilku, než živou bytost. Ale,” odmlčela se a s jemným úsměvem odložila sendvič, “je to nejhezčí holka, co jsem viděla, a vážně, vážně bych ji chtěla poznat víc.”

“To se vsadím!” Zašvihal spiklenecky obočím.

Ashley se na něj zakřenila. “Myslela jsem v biblickým a nebiblickým smyslu, ty hňupe.”

“Hele, jde o tohle,” začal Glen, ale v tu chvíli je překvapila navrátivší se Pilar s domácím pudim de leite. “Ach, Pilar, co mi to jenom děláš!” zvolal Glen, načež se mladší dívka začervenala a odvrátila se.

“V každým případě,” huhlal Glen, jak si nacpal do pusy další kus sendviče, “jde o to, že ty moc tlačíš na pilu. Naše Spencer je totálně posedlá kontrolou a právě proto potřebuje, aby to byla ona, kdo bude někomu nadbíhat. Takže, čím víc na ni tlačíš, tím tvrdohlavějc se ona bude bránit, ať už to ona sama tak chce, nebo ne. Zkus trochu zvolnit. Hoď se do klidu. To na ni bude pravděpodobně platit líp.”

“Ale líbím se jí, ne?”

“Možná. Možná ne.”

“Glene! Řekni mi to, ty pitomče.”

Zavrtěl hlavou. “Nepovím!”

“Chováš se, jako by ti bylo pět!”

Glen pouze pokrčil rameny a vrhl pohled na dezert ležící na stole mezi nimi. “Chceš kousek?” zeptal se Ash.

“Ukaž,” odvětila Ashley, vzala si od něj nůž a ukrojila dva velké kusy koláče hustě zalitého karamelem. Sladce se na něj usmála, když k němu posunula talíř. “Líbím. Se. Teda. Tvojí. Sestře. Nebo. Co?”

Glen se zakřenil a nacpal si do pusy plnou vidličku koláče. “Nepovím.”

“Glene, nedělej cavyky. Prostě mi to řekni.” Otráveně po něm hodila z jejich společného talíře cherry rajčátko.

Blonďák ten malý projektil bez námahy chytil a zavrtěl hlavou. “Nope.” Teď už frustrovaná mu Ashley ukázala prostředníček. “Húú, kdo se teď chová dětinsky?” posmíval se.

“Polib mi.”

“A já myslel, že tohle bys radši od tý druhý z Carlinů,” opáčil Glen. Potichu začal prozpěvovat: “Spence a Ashley; sedí na stromě a L-Í-B-A-J-Í-S-E.”

“Sklapni, lůzo,” varovala ho Ash.

“Nejdřív přijde láska, potom přijde -” Jeho zpěv byl nezdvořile přerušen vidličkou a pořádnou porcí koláče, který se rozlétl přes celý stůl a přistál mu na černém triku. Shlédl dolů na karamelizované kondenzované mléko, které stékalo z těsta. “Ó, ne, tos neudělala,” pronesl hrozivě.

A pak už Ashley s jekotem utíkala ke dveřím, protože Glen popadl, co zbývalo z jeho kousku koláče, a začal ji honit. Byl silnější a rychlejší, než ona a Ash brzy cítila, jak ji čapnul za tílko a zatáhl zpátky. Vykřikla, když jí Glen plácl svůj zákusek na obličej; mazlavá, lepkavá dobrota jí pomalu odkapávala z brady.

“To je tričko za osm babek, ty blbče!” postěžovala si. Chvíli na sebe civěli, oba s šíleným úsměvem těžce oddechovali, a potom Ashley rychle přiskočila ke stolu, popadla plnou hrst toho, co tam zbylo a mrskla to po Glenovi. Její muška nebyla nejlepší a jemu tak stačilo pouze mírně naklonit hlavu ke straně, aby ho moučník minul.

“Co to sakra je?”

Oba se podívali ke dveřím, kde stála Spencer. Vypadala extrémně nepobaveně. A také měla jeden pěkně lepkavý kus koláče připlácnutý přímo uprostřed výstřihu.

“Co tu vy dva zatraceně vyvádíte?” vyštěkla Spencer, zatímco dezert prsty vybírala.

Ashley a Glen se na sebe podívali a naráz se rozesmáli. Začalo to jako chichotání, které přerostlo ve smích, až se popadali za břicho. Spencer došla ke dřezu, kde už byla připravená Pilar s žínkou v jedné ruce a ručníkem v druhé, a Glen se pokusil přes smích dostat omluvu.

“Fakt sorráč, Spence,” podařilo se mu říct, než se chytil za pas a v předklonu se řehtal dál.

“Ne, vážně, Spence, vážně nás to hrozně mrzí,” přidala se Ashley. “Byla to… My jsme…” Ale pak ani ona nevydržela a smála se zas.

“Nejste nic jinýho, než párek podělaných děcek,” zamumlala Spencer.

Když si Ashley uvědomila, že blondýnu vážně naštvala, rychle zvážněla a přistoupila ke dřezu. Už otevírala pusu, aby se - tentokrát upřímně – omluvila, když si všimla, že má Spencer zepředu úplně promáčené tričko, a z té studené vody jí trčí bradavky. Ten pohled v jejím těle vyvolal okamžitou odezvu a ona sama byla najednou celá mokrá a rozhicovaná. Nikdy předtím nepocítila takovou okamžitou a neodolatelnou touhu. Kdyby to nebylo takové klišé, řekla by, že se jí podlomila kolena.

“Nechceš, abych ti na to dala pusinku?” Ta otázka z ní vylétla dřív, než rozum mohl zabránit jejím hormonům v ovládnutí jejího řečového centra. Pravdou však bylo, že by dala cokoli, kdyby jen mohla sklonit hlavu ke Spenceřiným prsům a zahřát je vlastními ústy.

“Nemohla byste s tím alespoň pro jednou dát pokoj?” Na rozdíl od Spenceřiných obvyklých úsečných odpovědí, tahle zněla unaveně a prosebně. Ashley toho okamžitě litovala.

“Upřímně, Spence, omlouvám se,” zamumlala.

“To je jedno. Prostě jděte.” A opět, v jejích slovech nezazněl vztek, pouze únava.

Ash sklonila hlavu a tiše odešla z kuchyně. Už když běžela po schodech do bezpečí svého pokoje, cítila, jak se jí v koutcích očí začínají hromadit slzy.

Neměla tušení proč.

Otevřely se dveře a chlapec byl zpátky, tentokrát s sebou táhl skládací lehátko. Opřel je o stěnu a mrknul na Ashley. Zase odešel, ale jen aby se o chvilku později vrátil s čistým povlečením. Věděla, že je čisté, protože pokoj najednou zaplnila téměř nezaměnitelná vůně čistě vypraného prádla. Ohromeně sledovala, jak jí připravuje lůžko, dokonce pečlivě zastrkal rohy prostěradla, jako to dělávají v nemocnicích.

Přistoupil k ní a sklonil se, aby jí rozvázal ruce. To bylo ještě překvapivější, než koukat na to, jak jí stele postel, protože nechal dveře odemčené a otevřené. Zmateně se na něj podívala.

“Pojď,” řekl.

Ashley beze slov vstala a následovala ho ven z pokoje. Místnost, do které vkročili, se zdála být jediným dalším obyvatelným prostorem domu. Byla tam malá kuchyňka, stůl s několika skládacími židlemi a stará, ošuntělá pohovka. Na obrácené bedně tam stála malá televize se staromódní anténou, právě běžela dabovaná Sabrina, mladá čarodějnice. Harvey v portugalštině zní mnohem mužněji, než v americké angličtině, pomyslela si absurdně.

Căozinho ji zavedl k dalším dveřím, za nimiž byla koupelna. Ukázal jí, že si má opláchnout obličej a umýt ruce, pak ji zlehka popostrčil dovnitř a tiše za ní zavřel dveře. Stejně jako v pokoji, o kterém si už zvykla přemýšlet jako o ’jejím‘, okno zde bylo zabedněné, jenže Ashley stejně byla příliš ohromená, než aby plánovala nějaký odvážný útěk. Místo toho si umyla ruce i obličej, a následně se rozhodla, svlékla tričko a umyla se, jak to nejvíc šlo. Studená voda a levné mýdlo jí připadaly o tolik lepší, než cokoli, s čím by Bath and Body Works mohli přijít. Dokonce i ten kousavý ručník jí připadal jako luxus.

Poté, co se důkladně opláchla, došla si na záchod, a když z koupelny vycházela, cítila se docela osvěžená. A aby překvapení nebylo málo, kluk seděl u stolu a jedl, vedle sebe druhý talíř. Ukázal na Ashley, pak na talíř.

“Pro mě?” zeptala se nevěřícně a ukázala na sebe.

Căozinho kývl a poklepal na místo vedle sebe. Ashley váhavě přistoupila a poznala, že je to rýže, kuře a několikero druhů fazolí. Na druhém talíři ležela nějaká chlebová placka. Bez dalšího pobízení se posadila, popadla lžíci a začala do sebe jídlo házet jako o závod, málem ani nestačila žvýkat. Její společník utrhl kus placky a podal jí ji. Doopravdy chutnala líp, než cokoliv, co kdy jedla.

Chlapec se smál spolu s televizí a bylo to právě v tu chvíli, kdy se Ashley málem zastavilo srdce, protože si uvědomila, že už neměl zakrytou tvář. Šátek, který obvykle halil jeho rysy, mu nyní visel kolem krku. Mysl jí uháněla. Znamenalo to snad, že tohle bylo její poslední jídlo na zemi? Náhle na ni dolehla tíže její situace a ona pocítila, jak ji jímá hrůza. Upustila plastovou lžíci a propukla v pláč.

Chlapec vedle ní se vyděšeně otočil a sledoval, jak se její tělo nekontrolovatelně otřásá pod přívalem obrovských slz. Rychle jí položil ruku na předloktí a něco drmolil. Ashley sice nerozuměla slovům, ale rozeznala ten konejšivý tón: tenhle kluk pro ni nebyl hrozbou. No, nebyl jí v tuhle chvíli. Ale protože to momentálně nebyla docela ona, Ash nedokázala držet svoje zděšení na uzdě. Vždyť ona by vážně mohla umřít. Tohle by dost dobře mohla být její poslední večeře. Jen proto, že Căozinho se zdál být neškodný, neznamenalo to, že neměl žádné vraždychtivé společníky. Ten druhý muž, kterého zatím pouze zaslechla skrz dveře, rozhodně zněl jako kruťas.

Otřela si hřbetem ruky oči a otočila se na chlapce. Nemýlila se v něm: v jeho tváři nebylo nic než starost. Jen proto, že nemluvili společným jazykem, neznamenalo to, že by se nedokázali dorozumět. Poznala třeba, že on byl snad stejně vyděšený jako ona. Poplácala ruku na své paži a řekla mu tak, že by se měl vrátit ke svému jídlu. Podíval se na ni s nevyslovenou otázkou v očích. Přikývla a ještě jednou ho poplácala po ruce, následně ji zvedla a položila na odloženou lžíci. Zvedl příbor a začal opět jíst, ale dál po ní házel znepokojené pohledy. Slabě se na něj usmála a rovněž se vrátila ke svému jídlu.

Někdy v noci, když už ležela na překvapivě pohodlné provizorní posteli, co jí Căozinho přichystal, Ashley probudily zvuky hádky přicházející zpoza dveří. Slyšela, jak na sebe mladík se svým komplicem křičí. Ačkoli z toho opravdu nerozuměla mnoho, sem tam pochytila jisté útržky a fráze zdánlivě připomínající španělštinu. Poznala, že starší muž nemá z Căozinha radost; dával mu vážně co proto a byla si docela jistá, že vzduchem vzteky létaly i nějaké předměty. Měla podezření, že to má co dělat s jejím jídlem a tím, že spala v posteli, a ne přivázaná k židli.

Brzy křik ustal a pak zaslechla prásknutí domovních dveří. Pevně zavřela oči a stočila se do klubíčka, když se v zámku jejích dveří otočil klíč. Jakmile ucítila lehký stisk ruky na jejím rameni a následné jemné zatřesení, věděla, že to je mladší z mužů a oči otevřela. Dokonce i v té tmě rozeznala v jeho hnědých očích bolest.

“Lamento ele é meu irmăo,” zamumlal, v ruce držíc želízka. Ashley potřásla hlavou. Nerozuměla. “Irmăo,” zopakoval Căozinho. “Hermanos?” zkusil španělsky.

“Vy jste bratři?” zašeptala Ashley, třebaže věděla, že on nemá ponětí, co říká. Ukázala na Căozinha a potom směrem ke dveřím. “Hermanos?” zeptala se a k tomu sepjala ruce, aby naznačila blízký vztah.

Chlapec příkývl a zamumlal, “Me perdoe,” přičemž jí na levé zápěstí navlékl jednu část pout a druhou přicvakl k rámu postele. Sám nad tím, co dělá, kroutil hlavou a pak tiše z pokoje odešel.

Ashley zavrtěla hlavou a klesla zpátky na postel.

Spencer Carlinová, teď tě potřebuju.

KAPITOLA DRUHÁ (1/2): E quis salvar meu coraçao

Spencer bubnovala prsty o stůl před sebou. Ani ve svých lepších chvílích neměla trpělivosti na rozdávání, a zrovna teď už vůbec ne. Nikdy nebyla zrovna zastánkyní toho, aby se únoscům dávalo požadované výkupné, třebaže věděla, že v téhle části světa to byl standardní postup. Nakonec žila v Jižní Americe celý život, takže na tohle byla zvyklá. Zaplatili jste jim: oni vrátili rukojmí bez zranění. Pro mnohé lidi z nejchudších čtvrtí velkoměst v Brazílii i Costa Mesa to představovalo životní kariéru a oni rozhodně neměli zájem tenhle zaběhnutý systém narušit nějakým neúmyslným zraněním svého zajatce, obzvlášť když se jedná o někoho tak kontroverzního, jako je Ashley Daviesová.

Ale tentokrát víc než kdy jindy měla Spencer sto chutí vyrazit v plné polní s nabušeným plánem na záchranu a po cestě někoho pěkně zmydlit. Její šéf Brendan ji vždycky varoval, ať není tak zbrklá a nejedná s horkou hlavou, a právě proto ji tentokrát odmítl do téhle akce zapojit. Takže tady seděla a čekala, až se Glen s Brendanem vrátí poté, co předají výkupné. Soudě podle obvyklých postupů, které byly téměř vždy jak přes kopírák, si peníze někdo vyzvedne a Ashley se nejdéle do čtyřiadvaceti hodin vrátí domů. Nemělo by to být jiné, než ty čtyři akce s únosy, kterých se dříve zúčastnila.

Ale tentokrát to bylo jiné. Ashley Daviesová byla jiná. To, co k té mladé ženě cítila, bylo jiné.

A tak seděla, bubnovala prsty, noha jí nervózním napětím poskakovala: čekala, čekala, čekala…

Spencer ucítila, jak ji Ashley chytila za paži. Volnou rukou si sundala sluneční brýle. Moc dobře jí sloužily na cestě z letiště, kdy tak po celou tu dobu mohla nerušeně pozorovat brunetu, aniž by to druhá žena věděla. Ashley ji celou cestu zasypávala otázkami, ale Spencer nebyla schopná odpovědět na jedinou. Od chvíle, co mladou hudebnici u letiště poznala, ji celé její tělo svrbělo touhou dotknout se jí. Spencer chtěla brunetu umlčet, ale tak, že by si jí přitáhla do klína a zlíbala tak, až by obě ztratily dech.

Ale byla klidná, chladná profesionálka. Tohle se jí s jinými klienty nestávalo. Sakra, tohle se jí nestávalo skoro s nikým. Spenceřin typický postup byl nahánět holku, dokud ji nedostala, a pak, když si své užily, zmizet, než se z toho mohlo stát něco citového. Jen jednou jedinkrát byla natolik hloupá, aby se zamilovala, a taky měla jen jednou jedinkrát zlomené srdce, rozervané na milion kousků, když jí ta holka oznámila, že se bude vdávat. Za chlapa. A ne jen tak ledajakého. Natalia si vzala Brendana, Spenceřina šéfa a muže, ke kterému vzhlížela málem jako ke druhému otci. Už nikdy nechtěla pocítit takovou bolest, takže se vyhýbala jakékoliv šanci, že by se dostala do pozice, kdy by mohla být takhle zranitelná. Koneckonců pro tohle byli s Glenem trénovaní: chránit sebe i ostatní; mít kontrolu; nikdy nedat bolest najevo.

Vyžádalo si to od Spencer veškeré sebeovládání, aby se zatvářila opovržlivě. Podívala se na ruku na své paži a potom na Ashley.

“Chtěla bych olízat každý centimetr tvého těla,” zapředla bruneta.

Spencer pocítila, jak jí projela vlna palčivé touhy a modlila se, aby to na ní nebylo vidět. Z úsměvu druhé ženy však nabyla dojmu, že ji její emoce zradily, i kdyby jen na malou chvilinku. Nasadila si brýle zpátky a setřásla ze sebe Ashleyinu ruku.

“Později někdo přijde, aby vás doprovodil na poradu ohledně bezpečnosti,” odvětila. Byla na sebe docela pyšná, jak měla klidný a vyrovnaný hlas. Rozhodně se tak totiž necítila. “Hezký den, slečno Daviesová.”

Poté co pokoj opustila, rychle zamířila po schodech dolů, přes dům až dozadu do kuchyně, kde našla Glena, bezostyšně flirtujícího s tou nádhernou mladou kuchařkou Pilar, o které svého času sama uvažovala, že by si s ní pohrála. Jak se na ně teď dívala, uvědomila si, že ačkoli byla nesporně krásná, Pilar se nemohla Ashley Daviesové rovnat. Spencer se ztěžka opřela o kuchyňské dveře a musela potlačovat zasténání, když si vzpomněla na Ashleyin krátký, hodnotící pohled a na to její odvážné prohlášení o tom, co by chtěla udělat.

“Čau, ségra, tak jaká je?”

Spencer potřásla hlavou, aby si pročistila myšlenky, a zakřenila se na svého bratra. “Sexy, ale fracek.” Její tón byl povýšený, i když sama věděla, že je to lež.

“Kdy přijede ta druhá?” zeptal se Glen na Ashleyinu mladší sestru Kylu.

“Dneska večer, myslím. Brendan ji má vyzvednout.”

Glen přikývl a vrátil se zase k Pilar a svému dobývání. Spencer si zatím z konvice nalila šálek silné, právě uvařené kávy, a všimla si, jak se jí chvěje ruka. Celé její tělo se stále chvělo touhou.

Snažila si vzpomenout, jestli se takhle cítila, když tenkrát poznala Natalii. Ale určitě ne. Do Natalie se zamilovávala pomalu, byl to až delikátní proces, kdy ušla jeden krok vpřed a několik zpátky. Setkání s Ashley Daviesovou bylo jako zásah bleskem. Něco jí říkalo, že s touhle ženou to nepůjde brát na lehkou váhu.

Čekalo ji několik vážně zajímavých týdnů.

“Šlo všechno hladce?” ptala se Spencer okamžitě, jakmile Glen s Brendanem vešli do kuchyně.

“Jasně,” přitakal starší Ir, zatímco Glen si odtáhl židli a posadil se naproti své sestře.

“Kdy a kde proběhne předávka?” Spencer věděla, jak napjatě zní. Bylo jí to jedno.

“Zavolají do hodiny. Měl bych jít informovat otce.”

Spencer se dívala za Brendanem, dokud nezmizel, a poté se hned obrátila na Glena. “Pověz mi všechno.” Blonďák ji moc nevnímal, protože se zrovna poohlížel po Pilar. “Není tady,” štěkla Spencer. “Dělej, vyklop to, Glene.”

Její bratr se na ni klidně podíval. “Šlo to jako vždycky. Dovezli jsme peníze na místo, zavolali na jednorázovej telefon, co nikdy nevysledujeme, chvíli se tam zdrželi, jestli se někdo neukáže, a pak jsme odjeli.” Zkoumavě si svou sestru měřil pohledem. “Ona je jiná, viď? Pro tebe to není jen nějaká holka, že ne, Spencer?” zeptal se a natáhl se, aby ji vzal za ruku.

Spencer se odtáhla. “Nechápu, co tím jako myslíš.”

“Má tě taky ráda,” podotkl Glen.

To Spencer přimělo bleskově zvednout hlavu. “Co ti řekla?”

Pokrčil rameny. “Nic konkrétního. Vy dvě kolem sebe kroužíte od chvíle, co sem přijela, tak jsem se jí prostě narovinu zeptal, jaký má s tebou úmysly. Taky jsem jí řekl, aby nechala celý to nadbíhání na tobě, páč moje velká, drsná sestřička nemá ráda, když se holky moc snaží.” Zazubil se, když protočila oči. “Co je? Je to pravda!”

“Není to jen nějaká holka,” přiznala Spencer skrz zaťaté zuby. Nevěděla přesně, kdy se to všechno stalo, ale někdy v průběhu minulých dvou týdnů Ashley Daviesové propadla, a to tvrdě. Je možné, že se to stalo v momentě, kdy ji viděla poprvé na letišti. Ale bylo to vlastně úplně jedno: nehledě na to, jak by se to celé vyvinulo, Ashley se stejně bude vracet do New Yorku a Spencer s Glenem zůstanou tady v sídle, nebo se přesunou za další zakázkou. Brendanova bezpečnostní agentura nikdy neměla o práci nouzi. Ať už cítila cokoliv, nebyla v tom žádná budoucnost. Ani to jí však nezabránilo, aby se necítila naprosto bezmocně.

“Moje malá sestřička se snad zamilovala?” utahoval si z ní Glen.

“Nech toho,” napomenula ho Spencer.

“Panejo, ty ses fakticky zabouchla!” Její bratr nemohl vypadat víc šokovaný. “Sakra, Spence, promiň. Neboj se, dostaneme ji zpátky. Slibuju.”

Spencer přikývla a zírala na telefon na stěně, jako kdyby ho to mělo přesvědčit, aby zazvonil.

Postávat u převlékacích kabinek jednoho z nejfajnovějších obchodních domů Cidade de Mesa, zatímco si Ashley zkouší oblečení, byla Spenceřina představa pekla na Zemi. Nebylo to tím, že by si snad neužívala, co vidí – právě naopak, popravdě – jenže Spencer z toho měla pocit slabosti. Na dvě věci byla u sebe vždycky hrdá – na svůj smysl pro objektivitu a to, že byla ve své práci jednou z nejlepších. V tuhle chvíli se nemohla opřít ani o jednu z těchto vlastností.

Závěs do šatny nebyl zatažený úplně ke stěně a Spencer zírala tou mezerou ve snaze zachytit záblesky polo svlečené okupantky kabinky. Kolem by se mohl prohnat třeba celý cirkus a Spencer by to od jejího tajného pozorování nemohlo vyrušit. Celá její koncentrace byla upřena na to, aby závěs neroztáhla, nedovolila svým rukám dotknout se toho hebkého, jejím očím právě vystaveného pasu, a nepřitáhnout brunetu tvrdě k sobě.

Za uplynulé dva týdny zjistila, že je pro ni stále těžší a těžší zachovávat profesionalitu tváří v tvář Ashleyinu vytrvalému flirtování. Jediný způsob, jak to byla schopná zvládat, bylo předstírat lhostejnost. Mluvila tak málo, jak to bylo možné, protože si nevěřila, že by neřekla něco neomluvitelného. Její mozek křičel touhou odpovědět na brunetino škádlení, podvolit se tomu, co tak očividně obě dvě chtěly, a to ji vyděsilo dost na to, aby mlčela.

Ač byla přiřazena k Ashley, podařilo se jí několikrát ze svých povinností vyvléknout a přemluvit Glena, aby to vzal za ni. Věděla, že její bratr něco tuší. Samolibé úšklebky ho prozrazovaly. Ale bylo jí to jedno. Věděla zkrátka, že občas potřebuje od brunety pauzu, aby nabyla zpátky nějakou vyrovnanost.

Ashley si právě svlékala další top, částečně otočená ke Spencer zády a blondýna se silně kousala do rtu. Nasávala do sebe ten pohled na opálenou pokožku Ashleyiných holých zad a křivky jejích prsou, orámovaných černou krajkou. Na okamžik zavřela oči, když se její mysl zatoulala do představ, jaké by to asi bylo, sjet rukou přes ten kousek látky a pocítit v dlani tuhnoucí bradavku té ženy. Nepohodlně přešlápla, když ucítila teď už důvěrně známý pocit čistého chtíče. Byla ráda, že se na dnešní nákupy rozhodla pro volnější oblečení, které jí pomáhalo maskovat více zjevné známky vzrušení.

Její neklid zesílil, když se Ashley otočila pro jiný top, co visel na věšáku na zdi za ní. Spencer si všimla, že černá krajková podprsenka byla zpředu téměř průhledná. Jak se dívala na Ashleyina prsa, na ty jasně viditelné bradavky, Spencer uvnitř hlavy slyšela varovné zvonění. A bruneta si vybrala právě tenhle moment, aby se podívala jejím směrem. Navzdory slunečním brýlím, co Spencer měla, cítila, jak se jejich pohledy neomylně setkaly, a věděla, že obě myslí na to samé a cítí to samé.

Alarm v její hlavě dosáhl vrcholného pištění, když Ashley vlastním pohledem sjela níž na Spenceřino tričko. A bylo to v tuhle chvíli, kdy si blondýna uvědomila, že ten zvuk v její hlavě byl ve skutečnosti vnější. To vyzváněl požární alarm budovy. Okamžitě se jí vrátil její výcvik. Věděla, že v Mese tenhle zvuk často znamenal upozornění na bombu, že byl nalezen podezřelý balíček nebo to značilo podezřelý telefonát do obchodu. S blížícími se volbami teď v hlavním městě panovalo napětí; místní armáda už tu musela rozhánět nemálo nepokojů. Nemohla nic riskovat.

Bez dalšího rozmýšlení se Spencer vrhla do malé převlékací kabinky, sebrala ze země Ashleyino tílko a hodila je na ni.

“Oblékněte se!” přikázala jí, zatímco sama do jedné ruky pobrala Ashleyinu kabelku i nákupní tašky. Druhou rukou si pevně přitáhla brunetu k boku. Úporně se při tom snažila ignorovat pocit těla druhé ženy na svém, i když její hormony se bouřily.

“Jdeme,” vyštěkla. Táhnouc Ashley s sebou, vydala se přímo ke schodišti, přičemž se lehce proplétala davy lidí, kteří se snažili opustit obchod. Dlouholetý trénink, dnes už její druhá přirozenost, jí umožňoval předvídat pohyby a strkání lidí kolem. Sevřela Ashley těsněji kolem pasu, když se dostaly ven na rušnou ulici. Bruneta se sotva dotýkala chodidly země, jak rychle ji Spencer odváděla směrem k tiché postranní uličce, které si všimla, jakmile opustily budovu.

Už bylo slyšet sirény oznamující příjezd policie nebo armády, když je Spencer zatáhla do uličky, nepolevila však v rychlé chůzi, dokud nenašla dveře pár set metrů od hlavní ulice. Vtlačila Ashley zády k zamčeným dveřím a sama se do malého prostoru vtěsnala hned za ní. Podívala se přes rameno, jestli je někdo nesledoval, ale nikoho dalšího neviděla. Jediné zvuky byly tlumené sirény a stékající voda v odtoku někde nad nimi.

Jak z ní pomalu adrenalin vyprchával, Spencer si začínala být dost intenzivně vědoma skutečnosti, že se celým tělem tiskne k menší ženě. Z toho, jak se Ashleyina hruď rychle zvedala proti její, poznala, že je poplašená. Až teď si uvědomila, že upustila tašky i kabelku, které nesla, a že její paže nyní ochranitelsky svírají Ashley v pase, zatímco brunetiny ruce svírají její ramena. Nechtěla se hned vzdát téhle jejich intimní pozice, tak se dál rozhlížela po ulici, ač jí bylo téměř jasné, že jim žádné nebezpečí nehrozí.

Ashley musela tu změnu vycítit, protože její stisk na Spenceřiných ramenech povolil. Prsty, jež se ještě před chvílí v panice bořily do její kůže, teď byly takřka jako pohlazení. Hruď, která se ještě před chvílí rapidně zvedala, se zklidnila do pomalejšího rytmu, ale paradoxně to Spencer rozhodilo o to víc. Nechtěla nic jiného, než tvrdě přirazit boky k brunetiným, ale neochotně pustila Ashleyin pas a o krok ustoupila, a konečně se na druhou ženu podívala.

Ashley se mírně leskly oči a pohled, který Spencer oplácela, zračil sotva skrývanou touhu. Spencer v duchu zaklela, že v tom shonu ztratila své brýle, protože jí bylo jasné, že její oči nejspíš odrážejí úplně stejné emoce. Sklonila hlavu a odkašlala si.

“Já, ehm, myslím, že vzduch je čistý,” poznamenala.

Čekala, že uslyší nějaký lechtivý komentář nebo pohotové odseknutí, ale Spencer byla překvapena, když bruneta jen zamumlala: “Děkuju.”

Spencer cítila, jak rudne, a rychle se sehnula pro tašky. “Měly bychom se radši vrátit,” zamumlala.

“Jo, to bychom měly,” souhlasila Ashley tiše.

KAPITOLA DRUHÁ (2/2): E quis salvar meu coraçao

“Kurva, Brendane, já tady nebudu jenom tak sedět a nic nedělat! Ty ses musel doprdele snad úplně zbláznit, jestli sis tohle myslel jedinou sekundu, sakra!”

Starší Ir položil ruce Spencer na ramena a strčil do ní, aby si zase sedla na židli, ze které se tak vehementně snažila zvednout. Vrhl na ni přísný pohled.

“Podívej, Spence, jsi v tom všem až příliš zainteresovaná. V nejlepším případě by se ti s tímhle přístupem povedlo nechat se zabít. Musíš zůstat zkrátka tady s vice konzulem Daviesem a jednat odsud.”

Spencer těžce povzdechla. “To. Ani. Omylem.”

“Spencer, už jsme to probírali aspoň pětkrát a ty s námi prostě nepůjdeš,” varoval ji šéf.

Nevyvíjelo se to dobře. Výkupné bylo zaplaceno a oplátkou dostali hned několik zpráv s časem a místem předání. V devadesáti devíti případech ze sta byla tahle část pouhá rutina a cíl byl jednoduše vysazen někde na zalidněné ulici nebo na nějakém neškodném místě. Jenže když potom Glen s Brendanem dorazili na určené místo – rušné nákupní centrum v okrajové části města – nebylo koho vyzvednout. Prohledali parkoviště i každý obchod. Po Ashley Daviesové nikde ani vidu ani slechu.

Glen pak šel do kanceláře ostrahy. Nebylo sice možné, aby jim vyložil úplnou pravdu, ale řekl, co nejvíc se v dané situaci odvážil, a sice že se mu v obchodě ztratil jeho zaměstnavatel. Byl tam ještě teď a procházel všechny dostupné videozáznamy z bezpečnostních kamer. Brendan se vrátil do rezidence sám a oznámil špatné zprávy otřesenému vice konzulovi Daviesovi a neméně zdrcené Spencer. Rezidence byla rychle plná mužů v černých oblecích, protože pan Davies zavolal ministerstvo zahraničí a Spencer předpokládala, že i CIA. Zatímco americké autority začínaly své vyšetřování za pomoci všech dostupných oficiálních kanálů, Brendan sdělil Spencer, že on a Glen budou dál pokračovat ve vlastním pátrání. Dal jí však jasně najevo, že ona se zapojit nesmí a že bude tady a bude dohlížet na vicekonzula. Hádali se kvůli tomu už dobrých třicet minut.

Spencer nebyla hloupá. Věděla, že Brendan už od chvíle, co Ashley před dvěma dny zmizela, jistě skřípl pěkných pár lidí ve snaze zjistit, kdo ji unesl. Přeci jen je to velké město, v Mese se těžko udrží tajemství. Vždycky se najde někdo, kdo něco ví, a Brendan měl v popisu práce znát buď toho někoho, nebo mít vždy po ruce nějakou páku na někoho, kdo by mu mohl pomoct a navést správným směrem. Měla tušení, že Brendan už pravděpodobně v tuhle chvíli má seznam potenciálních podezřelých, a že se s Glenem pustí do jeho ověřování.

“Dobře, dobře,” odpověděla a na znamení uznání zvedla ruce s dlaněmi otočenými směrem k Brendanovi. “Vyhráls. Zůstanu tu.”

Její šéf se na ni skepticky podíval. “To je všechno? Vzdáváš to?”

Spencer pokrčila rameny. “Mohla bych se s tebou dohadovat dál, ale jen bych tě tím víc zdržovala od její záchrany. A já ji opravdu chci mít zpátky, Brendane.”

Pořád té náhlé změně u své nejtvrdohlavější zaměstnankyně tak úplně nevěřil, ale přikývl, že její odůvodnění bere. “Dobrá tedy, tak snad abych jel vyzvednout tvého bratra.”

Spencer z okna sledovala, jak Brendanovo stříbrné SUV vyjelo z příjezdové cesty a vzdálilo se od rezidence. Nazula si své nejlepší boty – trekové, do kterých investovala téměř šest set dolarů, ale které vydrží všechno, čemu by je mohla vystavit – a pevně je zašněrovala. Ve snaze být nenápadná si oblékla své nejobvyklejší oblečení: hnědé cargo kalhoty a bílé tílko přes olivově zelené. Celé to završila slaměným kovbojským kloboukem, ve kterém věděla, že bez problémů kdekoli splyne s davem. Všichni si jednoduše budou myslet, že je buďto turistka, nebo členka mírových sborů. Ve městě i přilehlém okolí takových lidí byly spousty.

Popadla klíčky od svého otlučeného Jeepu a seběhla zadními schody dolů – zastavila se, jen aby objala a na tvář políbila překvapenou Pilar se slovy, aby ji kryla, kdyby se po ní někdo ptal – a zamířila ven na nádvoří. Jela jako šílenec, až dojela k obrovské bráně nacházející se několik kilometrů za městem. Poté, co zadala vstupní kód, se brána začala rozevírat a Spencer pokračovala v jízdě, až přijela před štukový dům impozantních rozměrů.

Nepřekvapilo ji, když se s někým setkala ještě před dveřmi, věděla, že bezpečnostní systém už obyvatele domu dávno upozornil, že někdo otevírá a zavírá bránu.

“Natalie,” zamumlala na pozdrav. “Jak se ti líbí život vdané paní?”

Vysoká, štíhlá žena se smutně usmála. “Ve skutečnosti tě to nezajímá, že ne?”

Spencer se dívala na dívku, které kdysi dala dvé srdce, a přemýšlela, co na ní kdy viděla. Ač byla Natalia nesporně atraktivní, s pěkným tělem a krásnou tváří, něco jí scházelo. Jejím očím scházela jiskra a hřejivost, byla tam jen ambice. Spencer přemítala, jak dlouho bude trvat, než ta žena vymění současného muže za někoho bohatšího nebo možná hezčího.

“Ne, Tash,” odvětila, přitom použila starou přezdívku, kterou pro poloviční Rusku dříve měla, “Popravdě ne.”

Na to se dívka usmála. “Vždycky jsi byla upřímná, Spencer. To byl jeden z důvodů, proč ses mi tolik líbila.” Spencer se v duchu držela, aby se neošila, když uslyšela, kterak Tash nepřímo popsala jejich vztah jako jeden z těch přátelé-s-výhodami. “Tak, co pro tebe můžu udělat?”

“Nic tě nenapadá?” Spencer věděla, že Brendan se své ženě se vším svěřuje. Byl do ní tak zblázněný, stejně jako byla kdysi Spencer.

Natalia si Spencer prohlédla od hlavy k patě a pohodlně se opřela o rám dveří. “Vypadáš dobře, Spence,” zamumlala. “Nikdo nikdy nebyl jako ty, víš? V jistých ohledech,” dodala trochu zbytečně.

Blondýna se nevesele zasmála a zhoupla se na patách. Přitom si nacpala ruce do kapes, aby ji to nepokoušelo k něčemu nerozvážnému, jako třeba k vyfackování toho samolibého úsměvu z Nataliny tváře. “Můžu být sice skvělá v posteli, Tash, ale pořád jsem chudá. Mezi námi by to nikdy nefungovalo.” Pokrčila rameny. “Potřebuju do Brendanovy pracovny.”

“Na co?”

Natalia pracovala u společnosti jako manažerka, když ji Spencer poznala, a když se pak vdala za jejich šéfa, zastávala pozici Brendanovy osobní asistentky. Spencer věděla, že co se týče Brendanovy práce, není nic, o čem by jeho žena nevěděla. “Potřebuju seznam, na kterém teď pracují, Tash. Potřebuju znát jména těch, o kterých si Brendan myslí, že mohli unést tu holku Daviesovou.”

Druhá žena chápavě přikývla. “Brendan se zmínil o svém podezření, že mezi tebou a velvyslancovou dcerou se něco děje.”

“Neděje,” odvětila Spencer, ani se neobtěžovala opravovat Tashino chybné povýšení Raifa Daviese z vice konzula na velvyslance a bylo jí jedno i to, že jí neříká tak docela pravdu, “ale co by na tom vůbec záleželo, kdyby ano? Ty jsi vdaná za jednoho z mých nejlepších přátel. Co bylo mezi námi, je minulostí.”

Tash pokrčila rameny a ustoupila, aby pustila Spencer do domu. Spencer následovala ženu do Brendanovy soukromé pracovny a potom čekala, zatímco se Natalia prohrabovala hromadou papírů, dokud nevytáhla jediný list, který jí podala. Když se Spencer natáhla, aby si od ní papír vzala, druhá žena cukla rukou zpátky.

“Něco za něco, Spence, co říkáš?”

Měla sto chutí znechuceně nad ní ohrnout ret, ale Spencer řekla: “Co kdybys mi dala ten seznam, a já třeba nepovím tvému muži, že balíš jeho zaměstnance?”

“Co se ti stalo, Spencer? Bývala s tebou zábava.”

“Za mými zády jsi šukala s mým šéfem a potom ses provdala za jeho prachy. Taková podlost člověku trochu ubere na smyslu pro humor. A teď mi to dej, Tash.” Spencer natáhla ruku a papír jí vytrhla. “Díky,” procedila skrz zaťaté zuby. “Jako obvykle, byl to zážitek.”

Spencer už po cestě k Jeepu v duchu vyškrtla asi polovinu jmen na seznamu. Všechno to byla známá jména politických radikalistů, přičemž na tomhle únosu nebylo nic, co by říkalo, že jde o ’politický motiv‘, a měla za to, že Brendan jistě došel ke stejnému závěru. V některých dalších poznala drobné zločince, o kterých se bude jistě policie Mesy domnívat, že by mohli být vhodnými kandidáty na podezřelé. Vybrala si první adresu ze jmen, která dosud nevyloučila, a zamířila pryč z Brendanova pozemku. Ujela sotva tři míle po silnici, když jí začal vyzvánět mobil.

Vytáhla ho z kapsy a málem leknutím sjela Jeepem do příkopu, když na displeji uviděla jméno volajícího: ‘Ashley Daviesová’.

KAPITOLA TŘETÍ (1/2): MAS O AMOR SABE UM SEGREDO

Chlapec měl obavy od prvního okamžiku, kdy jeho starší bratr se svým plánem přišel. Ačkoli byl Cesar drobným zločincem na chvostu místních gangů tak dlouho, jak si Căozinho pamatoval, únos byl i tak velký skok, obrovské riziko. Jenže život v chudé čtvrti, kde oba vyrostli, byl často tak ubohý. Jeho bratr tvrdil, že jejich budoucnost nejspíš znamená buď vězení, nebo předčasnou smrt, stejně jako to bylo u jejich otce, takže proč to nezkusit, s trochou štěstí se pořádně napakovat, zajistit rodinu a možná dokonce vypadnout ze slumu do nějakého pěkného domku v lepší čtvrti? Takže i když se mu opravdu nechtělo zapojovat se do tak závažného trestného činu, Căozinho cítil, že to nemůže odmítnout, jestliže by tím mohl vypomoct jejich matce a sestrám.

Ale od začátku mu byla jasná jedna věc; jak znal Cesara, nedalo se mu věřit, že by zvládl naplánovat a provést celou věc s nezbytnou rozvahou a profesionálním přístupem, pokud se tedy chtěli vyhnout vězení. Proto vzal tuto úlohu na sebe, a hned, jak jim Cesarův kamarád z dětství dal tip ohledně pobytu vice konzulovy nejstarší dcery v zemi, sám ji začal důsledně sledovat.

A tak se v těch několika málo dnech naučil vše, co mohl, jak o Ashley Daviesové, tak o detailech týkajících se její ochrany. Věděl například, že sourozenci Carlinovi pracovali pro muže, jehož Cesar znal jako Irčana. Také věděl, že tenhle Ir byl zapojen ve vyšetřování některých únosů v minulosti, a že někteří muži, kteří byli pod jeho dohledem zatčeni, byli zmláceni skoro k smrti a peníze vráceny, zatímco v jiných případech byli viníci předání autoritám i měsíce poté, co už si mysleli, že jsou za vodou. Pro tyhle mise Irčan využíval místní 'talenty', nikdy své řadové zaměstnance. Căozinho tedy nabyl dojmu, že tyto msty zřejmě nebyly oficiálně uváděny jako jedna ze služeb, které Irova firma nabízí.

Jak se tak díval na tu dívku neklidně se převalující v deliriu, stočenou vedle něho do klubíčka, vzpomněl si, když ji poprvé viděl osobně. Sledoval právě dům těch Američanů, když ji uviděl nastupovat do tmavého auta s řidičem a blondýnou, již znal jako Spencer Carlinovou, její ochranku. Sledoval je do baru v centru města, kde se posadil do rohu a tiše je pozoroval.

Ashley Daviesová oplývala takovou jistotou a sebedůvěrou, která ten večer vábila snad všechny muže v baru. Ochotní nápadníci za ní neustále chodili a zvali ji k tanci nebo na drink a ona se všemi bezostyšně flirtovala, dokonce v pár případech souhlasila s tancem. Hrála si s nimi, škádlila, ale jemu se zdálo, že to všechno bylo divadlo, divadlo pro tu napjatou blondýnu, která, stejně jako on, tiše seděla a vše sledovala. Jak ji tak pozoroval, nabýval dojmu, že Spencer Carlinová si je toho faktu vědoma. Všiml si, jak se jí při několika příležitostech na rtech zformoval náznak úsměvu, a byl svědkem také toho, jak se jí v očích zableskla touha, když si myslela, že ji bruneta nemůže vidět. Zatímco většina místních mužů jeho věku by při myšlence na dvě ženy spolu projevila hlasitý odpor, přičemž v skrytu duše by je to vzrušovalo, jediné, co cítil on, byla upřímná žárlivost. Přál by si, aby jednou mohl poznat vášeň, jakou viděl tady.

"Spencer," zamumlala Ashley tiše. "Ach bože, pomoz mi."

Nepřítomně sáhl rukou dolů, aby jí z čela shrnul vlhké pramínky vlasů a ucítil, že celá hoří. Bál se, co by se mohlo stát, pokud by horečka neustoupila.

V tu chvíli Căozinho svého bratra z duše nenáviděl. Čekal sice, že by Cesar mohl udělat něco stupidního a nezodpovědného, ale nikdy by do něj neřekl, že naprosto potopí celou dohodu, kterou s rodinou unesené vyjednali. Jenže jakmile Cesar přepočítal celých sto tisíc mesanských dolarů – víc než dost na to, aby rodině koupili dům, a víc, než co by jejich matka vydělala za celý život – ovládla ho chamtivost. Najednou chtěl dalších sto tisíc.

I po pěkně zuřivé hádce, která skončila tím, že Căozinho začal do svého bratra mlátit, to s Cesarem ani nehnulo. Ba co hůř, nabyl dojmu, že jeho mladší bratr si nějak oblíbil jejich rukojmí – "jako by to byl domácí mazlíček," obvinil ho – a tak, aby ji dehumanizoval, donutil Căozinha, aby nic netušící dívce podstrčil nadopovanou lahev vody. Jeho bratr mu doslova držel pistoli u hlavy, aby to udělal. Ve chvíli, kdy jí vodu podával, by se na místě nejraději propadl hanbou, a musel zadržovat slzy. Ještě horší bylo, jak se na něj důvěřivě usmála, když si od něj lahev vděčně brala.

Tohle svému bratrovi nikdy nezapomene.

Jakmile Cesar odešel z jejich skrýše – z té, kterou pro ně našel Căozinho, protože tak to prostě bylo už od doby, co byl malý kluk - mladší bratr dělal vše, co po něm starší chtěl – zvedl zpocenou, blouznící brunetu a odvedl ji do svého starého pick-upu. Opatrně ji posadil na přední sedadlo, přikryl ji dekou a rozjel se zpět do města, aby po několika kilometrech sjel z hlavní silnice na polní cestu vedoucí k řece. Po krátké cestě našel chatrč, o které věděl, že tam byla. Svého času to bývala loděnice. Jeho otec byl totiž rybář a v letních měsících, o prázdninách, sem malého Căozinha brával s sebou.

Lehce bezvládnou dívku zvedl a v náručí ji odnesl do dnes již zchátralé stavby. Pohledem přelétl místnost, jestli uvnitř neuvidí nějaký hmyz nebo jiná zvířata, ale nezahlédl žádný pohyb. Položil ji tedy na zem ke zdi, přičemž se snažil, aby seděla co možná nejrovněji, pak se k ní přikrčil a řekl jí, že pomoc už brzy dorazí.

Zašel zpátky k autu, odkud vytáhl dvoulitrovou lahev vody a zase se vrátil. Ashley otevřela oči. Byly prázdné a skelné.

"Agua," řekl a zvedl jí lahev k ústům.

Ashley zavrtěla hlavou a odstrčila ji pryč. Nemohl se jí divit. Znovu ho sevřel pocit sebepohrdání.

"Žádný muž s maskou," zamumlala nesrozumitelně. "Ta kožešina lechtá."

Zaklonil jí hlavu a nalil jí studenou tekutinu do pusy. Nejdřív s ním chvíli bojovala, ale pak sama zvedla ruku a chytila lahev.

"Jestli to má Jeter stihnout domů, kdo půjde na pálku?" zeptala se úzkostlivě, přitom vztáhla svou volnou ruku a chytila ho za předloktí. Ačkoli neměl vůbec tušení, co mu to povídá, došlo mu, že to stejně nebude dávat moc smysl, soudě podle jejího stavu.

"Zůstaň," přikázal jí klidně. "Spencer přijít," zahuhlal svou slabou angličtinou.

Po zaznění toho jména, zdálo se mu, jí v očích zažehla jiskra poznání. "Spencer, Spencer se světle blonďatýma očima," zazpívala. Zamračila se. "Modrými vlasy," opravila se.

"Spencer," přitakal a doufal, že aspoň nějaká její část porozumí tomu, co se tady pro ni snažil udělat. "Me perdoe,” drmolil znovu a znovu. Smutně zavrtěl hlavou, pak se zvedl a vrátil se ke svému autu, ji nechal za sebou.

Jel zpět na hlavní silnici a odbočil směrem k nejbližšímu městu. Když si byl jistý, že už je dostatečně blízko civilizace, aby měl nějaký signál, vytáhl z kapsy její iPhone. Cesar by ho zabil, kdyby věděl, že si ho Caozinho nechal, ale on byl za ten nápad rád.

“Ash,” vyhrkla Spencer do telefonu, “jsi to ty?”

Byla překvapena, když uslyšela tichý mužský hlas, sotva víc než šepot a rozhodně s přídavkem chrapotu, jako by volající chtěl skrýt svoji identitu. “Je jí dobře,” odpověděl hlas v portugalštině, “ale pořád je v nebezpečí. Znáte řeku Campos?”

“Znám,” přisvědčila Spencer.

“Pár kilometrů od Tico je stará loděnice.”

A s tím linka ohluchla. Okamžitě zkusila zavolat zpátky, ale spadlo to rovnou do hlasové schránky, a Spencer usoudila, že mobil byl buďto hned vypnut, nebo ho možná dokonce zahodili. Její mozek začal okamžitě pracovat na plné obrátky. Byla to past? Je možné, že ji únosci jen chtějí lží nalákat a budou na ni číhat? Proč vůbec volali jí a ne vice konzulovi Daviesovi nebo aspoň Brendanovi? Byla zmínka o tom, že Ashley je pořád v nebezpečí, výhrůžka, nebo spíš varování? Měla by jít sama nebo by měla zavolat na pomoc Glena a Brendana? Proč ten, kdo jí zavolal, neměl obvyklý požadavek, aby přišla sama? Proč nepožadoval víc peněz nebo něco jiného?

Když o chvíli později otočila svůj Jeep a rozjela se směrem k malé vesnici Tico ležící nějakých třicet mil odsud, byla rozhodnutá nikoho zatím nevolat a nejprve se přesvědčit, jak se věci mají. Konec konců únosci zavolali jí, nikomu jinému.

Ujela jen několik kilometrů, když se její mobil znovu rozezněl. Tentokrát to byl její bratr. Kvůli němu rozhodně nehodlala zastavovat, ne když dost možná jela za Ashley.

“Glene,” zvedla to, “co je?”

“Brendan je na tebe pěkně naštvanej, Spence. Kde sakra jsi?” Když hned neodpovídala, zamumlal: “Jsem tu sám. Brendan neposlouchá.”

Spencer usoudila, že s Glenem by mohla mluvit na rovinu. Přeci jenom, kdyby se jí náhodou něco stalo, sama by mohla potřebovat pomoc. “Dostala jsem tip. Jsem na cestě směrem k Tico, chci to prověřit.”

Uprostřed hovoru se proti ní vyřítil nízko letící pták, takže musela prudce strhnout volant a upustila telefon. Než se jí ho podařilo zase zvednout z podlahy Jeepu, přičemž lehkomyslně řídila jen jednou rukou, zaslechla už jen Glenovo: “…vyhrožovat jeho manželce.”

“Než se stala jeho manželkou, byla to moje přítelkyně, Glene,” odvětila podrážděně, “a nevyhrožovala jsem jí. Tash jenom přehání jako obvykle. Jediný, co jsem jí řekla, bylo, že povím jejímu muži, že mě pořád balí, jestli mi nepomůže. A když jsem to řekla, tak mě balila dál.”

“No, v každým případě není zrovna rád, že jednáš za jeho zády,” odtušil bratr. Nikdy by její slovo nezpochybňoval, vždyť to byla jeho sestra, a i bez toho byl už tolikrát svědkem, jak Tash se Spence flirtovala, když si myslela, že ji manžel nenačapá. “Tak kde jsi ten tip dostala?”

Spencer cítila, že Glen nemusí vědět všechno, tak řekla jen: “Brendan není jediný, kdo má zdroje.”

“Ty mi to neřekneš, že ne, Spence?”

“Nope.”

Slyšela, jak si její bratr zhluboka povzdechl. “Slíbíš mi alespoň, že budeš dávat pozor? Nechci být ten, kdo bude muset mámě a tátovi oznámit, že ses nechala zabít v mesanských džunglích při honbě za nějakou kachnou.”

Spencer se sarkasticky uchechtla. “Vynasnažím se, velký bratře.” Bez rozloučení zavěsila.

Ashley otevřela oči a hned si přála, aby to bývala nedělala. Před ní se proháněl úplný kaleidoskop barev. Uvědomila si, že má něco v ruce a zmáčkla. Byla to plastová lahev. Zvedla si ji oběma rukama k ústům a uhasila tu šílenou žízeň. V ten moment také uslyšela šepot, velice známý hlas. Téměř jistě to byla Spencer Carlinová.

Postavila se na nohy, zapotácela se kupředu, než se jí podařilo najít rovnováhu. Rozhlédla se kolem sebe, ale nedokázala určit, odkud ten šepot přichází. Zároveň měla pocit, že něco je špatně, ale ani to nedokázala určit. Popošla k okraji zástavby a kousek dál tam uviděla protékat oranžovou řeku. Možná to je řeka plná pomerančového džusu, nabídl jí mozek vysvětlení. Pomerančový džus by jí mohl pomoct s tou žízní. Třeba by si z té řeky mohla naplnit lahev. V zastrčeném koutě její mysli hlodala myšlenka, že pít z oranžové řeky není dobrý nápad. Pak ji opět vyrušil ten zvuk.

“Ash,” řekl. “Pojď za mnou, Ash.” Znělo to, jako by přicházel od těch stromů na druhém břehu řeky.

Vyškobrtala se z loděnice, avšak venku hned zakopla o kámen a upadla na zem, přičemž celý náraz instinktivně ztlumila rukama. Zvedla se na kolena a zírala na své dlaně. Tekla z nich zelená krev. To musí znamenat, že je Vulkánka. Opatrně si sáhla na uši, ale žádné zašpičatění nenahmatala. Možná měla Vulkánského otce a lidskou matku, jako Spock. Jasně, to by to vysvětlovalo, řekla si. Zapátrala v paměti a vybavila si svého otce: menší, k neuvěření bílé vlasy, pěstěný vous, normální uši. Rozhodně člověk. Když se následně snažila vybavit si i matku, první obrázek, co se jí mihl hlavou, byl kamenný chrlič. Takže asi byla poloviční chrlič, ne poloviční Vulkánec.

“A-ash,” zavolal hlas. Natáhla za ním hlavu, snažila se rozhodnout, zda to opravdu mohla být Spencer. Široce se usmála při myšlence na Spencer Carlinovou. Tohle byl v její mysli rozhodně zcela jasný obrázek. Jasně si vzpomínala na pocit v té uličce, když se k ní Spencer naléhavě tiskla svými boky. Tiše zasténala. Spencer Carlinová každopádně byla pekelně sexy, tudíž stála za to, aby se za ní pustila třeba i do téhle džungle.

Znovu se postavila a rozběhla se ke stromům. Až když jí něco propíchlo bosé chodidlo, uvědomila si, že nemá žádné boty. Vydala se už opatrněji směrem k řece, přičemž zjistila, že v bahně se jí jde naboso o dost snáz.

Doširoka roztáhla paže, aby získala lepší rovnováhu. Popošla o pár dalších nejistých kroků, při tom nakláněla hlavu ze strany na stranu ve snaze znovu zachytit ten hlas.

“Ó, Ashley, přišla jsi a dávala bez braní, ale mně jsi odehnala pryč. Ó, Ashley!” zpíval jí hlas.

“Ty umíš zpívat, Spence?” zvolala. Takové nadání nečekala. Přemýšlela, jaké další skryté talenty v sobě ta holka asi má. “A Barry Manilow? Dobrá volba.”

Sama si začala prozpěvovat Copacabanu, a jak pokračovala dál podél řeky, zaslechla další hlas. Tentokrát to bylo hlasité skřehotání přicházející z levé strany. Otočila se tam, ale neviděla nic kromě křoví. Znovu to vyjeklo, tentokrát ještě hlasitěji. Ashley zaujatě couvla pár kroků od břehu.

“Miluje tě,” zavřeštěl pták.

“Cože?”

“Spencer miluje Ashley!”

Tohle začínalo být až příliš divné, aby to neprošetřila, takže se Ashley vydala za zvukem, odhrnujíc listy a větve z cesty. Na malé mýtině se nacházel nádherný, všemi barvami hrající papoušek. Byl asi sedm nebo osm stop vysoký a seděl si jen tak na zemi, nohy vystrčené před sebou. Chodidla měl velká jako pták Buk. No vlastně, nebýt toho výrazně modrého, zeleného, růžového a oranžového peří, klidně by to mohl být Bukův bratr.

“Posaď se,” řekl pták.

Ashley si sedla na zem do tureckého sedu. “Znáš ptáka Buka?” zeptala se.

“Bráchanec,” odvětil pták, přičemž si křídlem smetl něco z hrudi.

“Hustý. Mám ho moc ráda. On je totiž fakt borec. Ačkoliv Bohoušek je taky dobrej. A pan Snoff- Snuff- eh, no, ten velikej mamut.”

“Jo.”

Ashley zírala na toho barevného papouška. “Ty jsi něco jako můj duchovní průvodce? Má tohle být něco jako ten kokot Chakotay a jeho indiánský duchové?”

“Říká se původní obyvatelé,” opravil ji pták. “A ano, je to něco v tom smyslu. Jenom ne tak trapné. On byl nehorázné pako.”

Ashley přikývla. Chakotay byl nejhorší postava v celém Star Treku. Napadla ji další otázka. “To předtím jsi byl ty? Jak jsem slyšela Spencer?”

Pták přikývl. “Omlouvám se za ten podvod.”

“Ále, to je v pohodě. Takže o co jde? Když ho vybuduju, splní se mi to?” (Narážka na film „Hřiště snů“ s Kevinem Costnerem, pozn. překl.)

“Ne, je to mnohem jednodušší. Ty potřebuješ jen vědět, že Spencer je Ta Pravá. Ta jediná, abych tak řekl.” Obrovské zvíře si prohlíželo své nehty. Nebo si spíš prohlíželo konec svého křídla, kde by měl nehty, kdyby papoušci nějaké měli.

“Ou. To je celý? Žádné hledání vize? Žádný tajemný kouř v mystickém stanu? Vodní zkouška nebo tak něco?”

“Nope. Tohle je asi tak vše. Ale můžeme ještě posedět a pokecat, jestli chceš.”

KAPITOLA TŘETÍ (2/2): MAS O AMOR SABE UM SEGREDO

Spencer zaparkovala před barem, který vypadal notně ošuntěle. Když vcházela dovnitř, připadala si, jako kdyby vstupovala do nějakého westernu. Všichni čtyři štamgasti i barmanka se zarazili v tom, co dělali; ti z nich, co právě o něčem mluvili, zmlkli, a stočili pohled k ní.

“Je tu někde v okolí loděnice?” zeptala se svojí téměř bezchybnou portugalštinou. Všichni se od ní zase odvrátili, ale mlčeli dál. Sáhla do jedné z mnoha kapes u kalhot a vytáhla zdejší dvacetidolarovou bankovku. Podržela ji ve vzduchu a znovu se zeptala: “Loděnice?”

Barmanka jí pokynula, aby k ní přišla. Jakmile se Spencer přiblížila, žena středního věku po penězích sáhla, ale Spencer bankovku sevřela v dlani.

“Proč to chcete vědět?” zajímala se žena nedůvěřivě.

“Že prý tu dobře berou ryby,” odvětila Spencer.

Žena zřejmě chvíli zvažovala svou odpověď, než promluvila: “Držte se na téhle silnici ještě tak tři kilometry. Po pravý straně pak uvidíte odbočku na takovou polní cestu. Na rohu je poštovní schránka.” Zamávala Spencer před očima prsty, jako že by teď už ráda ty peníze.

“Bydlí tam někdo?” ptala se blondýna dál, peníze držela v bezpečné vzdálenosti od druhé ženy.

“Už roky ne.” A vyškubla bankovku Spencer z ruky.

“Díky. Fakt jste byla ochota sama,” poznamenala sarkasticky.

Všichni se v klidu vrátili ke svým hovorům, jako by tam vůbec nebyla, tak vyšla ven a nasedla do Jeepu. Nutno přiznat, že instrukce, které jí barmanka dala, byly naprosto přesné. Cestu našla snadno a pustila se po ní. Větší část měla zařazenou jedničku, snažila se jet co nejpomaleji a co nejtišeji to šlo. Když už viděla konec cesty, zaparkovala Jeep uprostřed silnice, aby zablokovala jiným autům výjezd.

V tichosti a přikrčená se pustila do zalesněné oblasti po své pravici s úmyslem obkroužit nejprve celou budovu a případně nakouknout i dovnitř, než podnikne cokoli dalšího. V pohybu si ještě zkontrolovala, jestli má na mobilu vypnuté vyzvánění, a z pouzdra na kotníku vytáhla svou zbraň. Jediné zvuky kolem byly tekoucí voda a cvrlikání hmyzu. Dávala si pozor, aby po ní ve vegetaci nezůstávaly zlámané větvičky, které by ji mohly prozradit, a tak se dostala až na pár set metrů od chatrče. Stavba byla otevřená směrem k vodě a stěna nejblíž k ní měla několik popraskaných prken.

Ač nikoho uvnitř nezahlédla, přibližovala se i nadále pomalu a obezřetně, zbraň pevně svírala oběma rukama přímo před sebou. Poslední metry proběhla, ještě se jednou otočila kolem dokola a pak už se zbraní odjištěnou vběhla dovnitř.

Budova byla prázdná, až na odloženou deku, která vypadala příliš čistá na to, aby tu byla nějak dlouho. Postavila se tak, aby měla stále výhled do prostoru, deku zvedla a přičichla si k ní. Bylo to slabé, ale i tak rozeznala Ashleyinu vůni. Zaplavila ji úleva, když si pomyslela, že bruneta tam ještě docela nedávno musela být, a tudíž bylo velmi pravděpodobné, že ještě žije.

Přesunula se ven, aby se poohlédla po známkách nějakého vozidla, jenže místo toho s hrůzou uviděla po levé straně velký kámen a na něm krev. Sklonila se a přejela po něm prsty. Krev ještě nezaschla. Bezděky sevřela v ruce zbraň pevněji. Rozhlížela se dál a všimla si stop po pneumatikách na prašné cestě. Soudě podle těch otisků se zdálo, že tu někdo byl, ale zase odjel. Otázkou je, zda byla Ashley s ním.

Náhle koutkem oka zahlédla něco neobvyklého: v bahně na břehu řeky bylo několik jasně zřetelných stop patřících někomu, kdo tam kráčel bos. Spencer vedle nich poklekla a odhadla, že jsou téměř určitě ženské.

Pohledem sledovala ty stopy až k řece, kam se zjevně ubíraly, a pochopila, proč se jejich vlastník rozhodl jít tudy, a zároveň byla ráda, že si na tohle vzala své dobré boty. Po souši jednoduše nebylo kudy jít, cesta tu byla nerovná a kamenitá. Neměla šanci zároveň bezpečně jít a při tom mít v ruce připravenou svou zbraň. Vstoupila do vody, a jak se pomalu brodila na druhou stranu, neustále pohledem i sluchem kontrolovala okolí po jakýchkoli známkách něčeho neobvyklého.

Šla takhle zhruba deset minut, přičemž se snažila pohybovat hladinou co možná nejtišeji, když v tom zvuky tiché řeky prolomil jistý ženský, americký, nezaměnitelný hlas: “Kecy!”

Na místě se zastavila, hlavu otočila doleva a opět se pevně chopila zbraně.

“Diamonds and Pearls byla dobrá, ale New Power Generation nesahali Wendy a Lise ani po kotníky. Purple Rain je jeho zdaleka nejlepší deska!”

Nebylo pochyb, že ten hlas patřil Ashley Daviesové. Proč se ale dohadovala o uměleckých zásluhách Princových doprovodných kapel, to byla záhada. Spencer se prodírala dál hustým podrostem, aby slyšela také toho, s kým Ash mluvila, ale neslyšela vůbec nic.

Zaslechla pouze opět brunetu, která se ptala: “Vážně? To jsem teda nevěděla.” Hlas se zdál být opravdu blízko.

Spencer vstoupila na mýtinu a uviděla Ashley sedící zády k ní, s hlavou zakloněnou. Spencer upírala zrak na místo, kam se Ashley zřejmě dívala, ale neviděla tam nic než stromy. Připlížila se za brunetu, poklepala jí na rameno a na rty si přitiskla ukazováček levé ruky. Bylo to zbytečné gesto, protože Ashley okamžitě vyjekla: “Spencer!”, a s širokým úsměvem se vydrápala na nohy. Pevně Spencer objala, ale vzápětí se zase odtáhla a podezřívavě se ohlédla přes rameno.

“Není to zase nějaká tvoje habaďůra, že ne?” zeptala se, ačkoli Spencer stále nikoho dalšího neviděla. “Slibuješ, že je opravdická?” Potom bruneta přikývla a zase svou pozornost obrátila ke Spencer, neboli ji téměř povalila prudkostí svého objetí.

Spencer proti své vůli odtáhla Ashley od sebe dostatečně na to, aby mohla dál pohledem pátrat po okolí za brunetou. “Ash,” oslovila ji tiše, “s kým to mluvíš?”

“S Horácem,” odvětila druhá dívka tónem značícím, že ta odpověď je přece zcela zřejmá.

“Kde je Horác?” zeptala se Spencer, teprve teď si všimla tupého pohledu v brunetiných očích a zorniček velikosti špendlíkové hlavičky. Také bylo zpocená mnohem víc, než by v tomhle podnebí měla být, třebaže bylo hodně vlhko. Ashleyino špinavé oblečení bylo prosáklé potem. Spencer si okamžitě spočítala, že Ashley byla buďto zdrogovaná, nebo blouznila z dehydratace, případně nějaké infekce, co tady mohla snadno chytit. “Ash? Ash?” naléhala.

“Horác říká, že ty ho nemůžeš vidět, protože není tvůj duchovní průvodce.”

Spencer kývla. “To dává smysl.” Nechtěla Ashley vyděsit tím, že by se chovala, jako že se děje něco vážně zlého. Chtěla, aby byly obě v klidu. “Co kdybychom šly k mému Jeepu, Ash?” navrhla. “Nevíš, jestli je tu ještě někdo další kromě Horáce?”

Ashley se zatvářila zmateně. “Byl tu předtím, myslím… ale asi odešel, protože věděl, že přijdeš.”

Spencer pohladila Ashley po tváři. Dokonce i v tomhle stavu naprostého zmatku jí bruneta způsobovala jistý povznášivý pocit v podbřišku. “Kdo odešel, zlatíčko?” zeptala se něžně.

Ash třela svou tvář o Spenceřinu dlaň a vydala zvuk podobný vrnění. “Pes.”

“Pes?” nechápala blondýna.

“Lovec zločinců,” zanotovala Ashley v odpověď.

(Trvalo mi snad měsíc pochopit tyhle Ashleyiny zdrogované myšlenkové pochody: z orig. Dog the Bounty Hunter - zde je Dog jméno postavy nějakého seriálu - zároveň z angličtiny dog – pes >> pes je také štěně >> portugalsky štěně - Căozinho. Fjúú!, pozn. překl.)

Spencer potřásla hlavou. Takhle se nikam nedostanou. Zastrčila zbraň za opasek, klekla na koleno a začala si rozvazovat boty. Když to provedla, pomohla je nasadit Ashley.

“Tak jo, Ash. Půjdeme domů,” řekla. Vzala Ashley za ruku a pomalu odváděla omámenou dívku zpátky k řece. Bylo by nejlepší dostat se odtud pryč dřív, než se sem vrátí majitel toho druhého auta.

Dostat Ashley zpět k loděnici trvalo déle, než když předtím šla na mýtinu. Spencer se snažila zároveň podpírat druhou dívku a obhlížet oba břehy řeky po známkách jakéhokoli pohybu. S jednou rukou kolem Ashleyina pasu nebylo jednoduché držet zároveň v druhé ruce zbraň a ještě k tomu je obě udržovat v rovnováze, ale Spencer to zvládla. Ashley neustále drmolila o svém rozhovoru se záhadným Horácem a o tom velikém tajemství, jež jí prozradil. Spencer však byla příliš zaneprázdněná tím, aby je obě udržela v bezpečí, než aby poslouchala, a jen občas šeptem utrousila nějaké slovo útěchy.

Když se dostaly na vzdálenost pár set metrů od loděnice, posadila Ashley na velký balvan a sama se vrátila zkontrolovat, jestli je vzduch čistý, pak zajela s Jeepem až dolů k řece, aby mohla Ashley snáz dostat pryč. Rychle zmatenou dívku usadila do vozu, připoutala ji bezpečnostním pásem a vytáhla mobil, aby se podívala, jestli stále funguje. Fungoval, ale nebyl tam signál.

“Jasně, tak to abychom se dostaly někam, kde bude signál,” poznamenala, když si sama nastupovala, a už startovala.

“Objednáme si pizzu?” zeptala se Ashley. “Umírám hlady.”

Spencer se usmála a pohladila brunetu po tváři. “Brzy ti už něco k jídlu seženeme, broučku,” zasmála se.

Ashley se uvelebila na sedadle spolujezdce a zavřela oči. Než usnula, zamumlala ještě: “Miluju tě, Spence.”

“Je tam Brendan?” zašeptala Spencer. Stála vedle svého Jeepu na provizorním parkovišti u malého tržiště na okraji jednoho městečka. Instinkt ji vedl na sever místo toho, aby se hned vracela do města. Hlavně nechtěla se svojí novou pasažérkou projíždět opět přes Tico. Nikdy nevíte, kdo by se mohl dívat a koho by mohl znát.

“Co se děje, Spence?” ptal se její bratr naléhavě. “Tady je to blázinec. Únosci nás kontaktovali znovu a zdvojnásobili výkupné.”

“Glene,” přerušila ho. “Brendan? Nezvedá mobil.”

“Vydrž, skočím pro něj.”

O chvilku později se v telefonu ozval známý hlas s irským přízvukem. “Carlinová, co si sakra myslíš, že děláš?” Slyšela, jak se na druhém konci linky pohybuje a usoudila, že jde někam, kde může mluvit v klidu, nejspíš aby ji mohl seřvat.

Spencer protočila oči. Věděla, že až se vrátí, dá jí to šéf pěkně sežrat, ale teď měla důležitější věci na práci. “Mám ji, Brendane.”

“Cíl?”

“Jo,” odpověděla Spencer tiše. Podívala se na Ashley, která pořád spala na předním sedadle a ze spaní neustále něco mumlala. Při tom pohledu jí tálo srdce.

“Měli jsme tu další žádost o výkupné.”

“Já vím.”

“Parchanti!” zaklel Brendan než ztlumil hlas a tiše se zeptal: “Jak jsi ji dostala? Je v pořádku? Jednala jsi s někým?”

“Nic jí není, Brendane. Myslím, že jí něco podstrčili, a ráda bych, aby ji viděl doktor, ale v podstatě je v pořádku. Dostala jsem anonymní tip. Byla v loděnici kousek od Tico.” Spencer neviděla důvod, proč zmiňovat Ashleyinu malou procházku a nového imaginárního kamaráda. “Jen ona. Nikdo jiný tam nebyl, ale stál tam nějaký starý náklaďák. Volali mi z mobilu, Brendane. Musel to být buď přímo někdo z nich, nebo někdo jim blízký.”

Téměř slyšela, jak Brendan na druhé straně linky usilovně přemýšlí. “Mám dojem, že tihle chlapíci jsou větší amatéři, než jsme si mysleli. Asi bychom si to měli prozatím nechat pro sebe, Spence, a uvidíme, jak se to vyvine. Pokud budou pořád chtít peníze, pak je jasné, že neví o tom, že ji máš. Něco se tady děje, ale nevím co.”

“Co mám dělat?”

“Kde teď jsi?”

Spencer se podívala kolem. “Malá vesnice asi tak 10, 12 kilometrů severně od Tico.”

“Dobře, dobře. Znáš Zátiší?”

“Jistě,” přitakala Spencer. Zátiší se nacházel na břehu jezera Mesa, asi dvacet kilometrů dál do vnitrozemí, a v minulosti bylo vyhrazeno pro návštěvy vysoce postavených členů mesanské vlády a armády. V současnosti to byl luxusní hotel, jenž sloužil převážně zbohatlíkům jako základna pro jejich eko-turistické dobrodružství v deštném pralese. Spencer tam byla jednou a z nějakého důvodu jí to tam evokovalo Velkého Gatsbyho. Prostě to mělo takový nádech bohatství ve stylu dvacátých a třicátých let.

“Jeďte tam. Zamluvím tam pokoj na své jméno. Myslím, že ty bastardy dostaneme, když nikdo nebude vědět, že ji máš.”

“A co její otec?” zajímala se Spencer.

“Všichni si musí myslet, že je pořád v zajetí. Celá věc zatím zůstane mezi námi. Nekontaktuj mě, Spencer. Zavolám ti do hotelu, až budeme vědět, co se děje.”

KAPITOLA ČTVRTÁ (1/2): MAS O AMOR SABE UM SEGREDO

Když o necelou půlhodinu později dorazily do Zátiší, Ashley se zdála být v horším stavu. Doslova se koupala ve studeném potu a takřka nepřetržitě něco nesrozumitelného mumlala. Spencer ji do toho okázalého hotelu musela napůl dovést a napůl odnést. Velké lobby s mramorem vykládanou podlahou bylo vítanou úlevou od toho lepkavého vedra venku. Spencer posadila Ashley do starobylého koženého křesla, odhrnula jí mokré vlasy z čela a pak přistoupila k recepčnímu pultu.

“Bom dia,” začala, jen aby byla příjemně překvapena, když jí mladý muž za pultem odpověděl anglicky, jen s mírným přízvukem. Okamžitě ji napadlo, že možná chodil do Spojených států na vysokou.

“Dobré dopoledne. Mé jméno je Marius. Jak vám mohu posloužit, madam?” zeptal se bez mrknutí oka, jako by na jejím pocuchaném vzhledu, nebo na tom, že si přivedla společnost takřka v bezvědomí, nebylo nic divného.

“Máme rezervaci na jméno Nesbitt,” řekla, přičemž uvedla jméno, které Brendan používal pro podobné účely své firmy.

Vyťukal něco na klávesnici před sebou a zdvořile se usmál. ”Ano, tady to máme. Hemingwayovo apartmá.” Sáhl za sebe pro dva klíče a jednu velkou obálku. “Váš strýc nám zanechal instrukce, abychom vám předali ještě tohle,” poznamenal a obálku jí předal.

Spencer ji otevřela, nakoukla a uvnitř uviděla značný obnos hotovosti v mesanských dolarech. Její ‘strýček’ Brendan myslel na všechno. “Ano, vypadá to v pořádku.”

“Váš strýc rovněž naznačil, že vaše společnost bude možná potřebovat lékařskou péči. Zařídím, aby vám zavolal náš lékař, jakmile to bude možné.” Cinkl na malý zvonek na stole a pokynul uniformovanému poslíčkovi, aby šel k nim. “Jorge pomůže vaší přítelkyni do pokoje.” Okamžitě dal mladíkovi příslušné pokyny v portugalštině. “Můžeme pro vás udělat ještě něco, slečno Nesbittová?”

Spencer nenápadně zmačkala v dlani stodolarovou bankovku z obálky, kterou držela, přičemž sledovala, jak poslíček bez námahy vzal Ashley do náruče a vydal se s ní k výtahům, jako by nevážila víc než sáček cukru. Napřáhla k muži za pultem pravici. “Ne, díky za vaši vstřícnost, Marie.”

Mladý muž stejně nenápadně zakryl nabízený tuzér, a aniž se podíval, strčil jej do kapsy. “Vždy je potěšením, pomáhat našim hostům, slečno Nesbittová. Pokud byste cokoli potřebovala, vytočte prosím nulu.”

Spencer velkoryse odměnila za jejich služby také poslíčka Jorgeho a hotelového lékaře, který se objevil u pokojových dveří sotva pár minut poté, co dorazily. Doktorův názor byl stejný, k jakému došla i Spencer, a sice že Ashley byla zdrogovaná silnými halucinogeny. Bez testů nedokázal určit přesně, co to bylo, ale domníval se, že by mohlo jít o něco organického, možná z ropuchy. Předpokládal, že slečna Nesbittová si nepřeje brát přítelkyni do nemocnice, píchl tedy Ashley injekci s něčím, co, jak sám řekl, by jí mělo pomoci prolomit horečku, a doporučil dostatek odpočinku a vody. Všiml si, že obě ženy mají řezné rány, odřeniny a modřiny, proto ošetřil Ashley ta nejvíc viditelná zranění – říznutí na rukou a chodidlech – a Spencer zanechal nějaké antiseptikum, vatu, obvazy a chirurgické pásky, aby jeho práci dokončila, a samozřejmě aby se postarala i o svá vlastní zranění.

Jakmile odešel, Spencer začala Ashley vysvlékat. Ačkoli už viděla brunetu v bikinách, když byly ještě ve vice konzulově domě, měla teď pocit jako by dělala něco špatného. Dostat ji z mokrých džínů bylo nejtěžší, ale snažila se to udělat co nejrychleji a nejprofesionálněji to šlo. Když byla Ashley už jen ve spodním prádle, Spencer se ostře nadechla. Na brunetině boku se dělala velká, tmavě fialová podlitina. Mohla jenom doufat, že si ji udělala sama, když se procházela lesem. Nemohla si pomoct, sklonila se, přejela rty přes tu ošklivě vypadající modřinu a přitom zaslechla dívku ze spánku lehce vzdychnout. Na vatový tampon nanesla trochu antiseptika a opatrně otřela zbývající rány, kterých si na Ashleyině těle ještě všimla. Všechny se zdály být jen povrchové.

V obrovské koupelně popadla jeden z měkkých froté županů, rychle Ashley sundala spodní prádlo a pak ji na posteli vytáhla do polosedu. Ačkoli byla bruneta spíš mrtvá váha a nemohla jí nabídnout v tomhle počínání žádnou pomoc, Spencer se podařilo dostat ji do županu a rychle zavázala pásek na uzel. Položila ji pak doprostřed postele, důkladně přikryla a políbila ji na čelo.

“Teď hezky spi, broučku,” zašeptala.

Se vším zdravotnickým materiálem zamířila zpátky do koupelny, kde se rychle svlékla a vstoupila do sprchy. Jakmile jí po kůži začala stékat horká voda, ucítila silné štípnutí po celé délce levé paže. Natáhla krk, aby to prozkoumala, a uviděla velký šrám linoucí se od ramene až k lokti. Vůbec nevěděla, kdy k tomu mohla přijít, ale to nebylo divu, protože od chvíle, kdy uviděla na kameni Ashleyinu krev, jela převážně na adrenalinu. Zkontrolovala zbytek svého těla, ale stejně jako u Ashley, nic nevypadalo vážněji. Až na tu ruku se jí všechna zranění zahojí do několika dnů. Když se řádně osprchovala, zavázala si paži nejlíp, jak svedla. Jak byl šrám chvíli po tekoucí vodou, tak se znovu otevřel, a když na něj pak nanášela antiseptikum, skoro jí to vehnalo do očí slzy.

Na chvíli podržela pod studenou vodou ručník a zlehka ho vyždímala. Vklouzla do druhého županu, neslyšně přešla ložnici a složený ručník položila Ashley na čelo. Horečka už se zdála být na ústupu, soudě podle toho, že bruneta sice stále na dotek hřála, ale už se nepotila. Potom dala všechno jejich oblečení do plastového pytle, který našla ve skříni, zavolala na recepci a požádala Maria, zda by to někdo mohl vyzvednout a co nejdříve vyprat. Ten jí instruoval, aby pytel nechala za dveřmi, tak je nikdo nebude vyrušovat.

Když poprvé vstoupila do apartmá, Spenceřin trénink jí okamžitě poskytl pohled na pokoj z bezpečnostního hlediska. Všimla si například, že jejich pokoj se nacházel na konci chodby a že uspořádání pokojů bylo do půlkruhu. Francouzská okna vedla jak z ložnice, tak z koupelny na společnou verandu, která zřejmě vedla po obvodu celé délky apartmá. To vše jí nabízelo hned několikero výhodných pozic, ale zároveň se tudy mohl kdokoli dostat dovnitř. Teď, když bylo o obě ženy postaráno, mohla si všechno prohlédnout důkladněji, a zjistila, že její původní odhad dvacátých let nebyl daleko od pravdy.

Všechno v pokoji bylo očividně pečlivě vybráno a naaranžováno, aby posílilo dojem nadčasového luxusu, jakým se pyšnil celý hotel. Podlahy byly původní, z tvrdého dřeva, naleštěné do temného lesku a zakryté drahými koberci. O těch Spencer nedokázala moc říct. Orientální nebyly – možná řecké nebo turecké. Nábytek byl převážně z leštěného dřeva a také vypadal dobově. Umělecká díla byla zaměřena na cestování: originální plakáty ve stylu Art Deco s vyobrazením evropských luxusních výletních lodí, reklamy na exotické destinace, jako Káhira, Benátky, Havana a, samozřejmě, Mesa. V duchu pozměnila svůj prvotní dojem a na místo Velkého Gatsbyho dosadila Smrt na Nilu. Ano, rozhodně si uměla představit, že Hercule Poirot a jeho šedé buňky mozkové by se tady cítili jako doma. Otevřela francouzské okno vedoucí na verandu s výhledem na jezero a uviděla dvě dřevěná polohovací lehátka s draze vypadajícími podložkami, jež svým pruhovaným dekorem zachovávaly námořní téma.

Z baru si Spencer vzala lahev vody a z ovocného košíku na stole jedno jablko, do jedné kapsy županu strčila zbraň a do druhé mobil. Vyšla zpátky na verandu a natočila jedno z lehátek směrem k ložnici, konkrétně tak, aby viděla na velkou postel, kde poměrně klidně odpočívala Ashley. Blížilo se pozdní odpoledne a horko už bylo snesitelné. Posadila se a s pohledem na spící brunetě ze zakousla do jablka.

Lehátko muselo být pohodlnější, než si Spencer myslela, protože když jí těsně před osmou zazvonil mobil, tak ji to probudilo. Znovu dala Brendanovi hlášení ohledně všeho, co se to odpoledne událo, ale nic nového, co by mu k tomu řekla, ji mezitím nenapadlo. Když jí Brendan zrovna na oplátku vysvětloval, že vyslal několik svých mužů hlídkovat na místo dalšího předání a že předání samotné je naplánováno na desátou večer, probudila se Ashley. Spencer sledovala brunetu, jak beze slova vylezla z postele a pomalu se s výrazem bolesti ve tváři došourala k ní.

“Tak co budeme dělat teď?” ptala se Spencer, zatímco Ashley odstrčila Spenceřinu pravou nohu z křesla a sama se posadila na uvolněné místo. Spencer poslouchala, co jí Brendan odpovídá, a do toho ostře nabrala nosem vzduch, když bruneta vytáhla nohy na lehátko, uvelebila se Spencer na klíně, zády se na ni položila a hlavu nechala padnout na její rameno. Spencer instinktivně zvedla volnou ruku a objala Ashley kolem pasu, držela tu křehkou dívku pevně u sebe.

“To je Brendan,” zakryla rukou mikrofon a pošeptala Ashley do ucha. Cítila, jak Ashley přikývla a obmotala její paži svými. “Uh-huh… Jo, no, my nikam nepůjdeme,” řekla do telefonu. “Ne, myslím, že bude v pořádku. Zrovna se probudila, tak bych asi měla jít… Ano, samozřejmě. Kdybych se dozvěděla něco nového, co by… Jo, ty dej taky vědět, kdyby něco, šéfe.”

Zaklapla telefon a položila ho na stolek vedle ní. “Jak se cítíš, ospalče?” zeptala se jemně.

“Jako kdyby mě přejel náklaďák, a ne jednou,” přiznala Ashley chraplavě.

Spencer volnou rukou zvedla svoji nedotčenou lahev a zamávala jí před druhou dívkou. “Doktor říkal, že máš hodně pít a odpočívat co nejvíc. Docela dost jsi zkusila.”

Jistá část jejího mozku, ta profesionálně chladná, měla asi tak milion otázek týkajících se únosu, na které se chtěla zeptat – nemluvě o tom, že její šéf na ni spoléhal; na to, že mu poskytne co nejvíce podrobnosti ohledně všeho, nač si Ashley vzpomene – ale lepší část v ní, část řízená srdcem, jen chtěla držet tuhle dívku a vzít všechnu tu bolest a hrozné vzpomínky pryč. Ashley otevřela vodu a na jeden zátah vypila málem celou lahev, Spencer ji přitom zezadu volně objímala.

“Měly bychom tě dostat zpátky do postele,” poznamenala, ačkoli nejevila žádnou snahu, aby Ashley pustila.

“Uh-huh,” souhlasila Ashley, upustila prázdnou lahev na zem, otočila se na bok a stočila se na Spencer jako kotě. “Za chviličku.”

Téměř vzápětí Spencer uslyšela lehké pochrupování. Zasmála se pro sebe a pohladila Ashleyina záda přes froté župan. Obklopená takovým luxusem – s Ashley v náručí, zatímco slunce začínalo zapadat za vrcholky vzdálených hor a teplota byla každou minutou snesitelnější – těžko věřila, že ještě před pár hodinami se vážně strachovala, jestli se tahle dívka ještě vůbec najde. Všechny události toho odpoledne u malé loděnice kdesi za Tico, se zdály být jako z jiného života. Teď tu byly jen ony dvě, tohle idylické prostředí a skutečnost, že se nikdy necítila takhle v pohodě, jako právě v tenhle okamžik.

Jak dál konejšivě hladila brunetu po zádech, zatoulala se v myšlenkách k té chvíli v autě, kdy Ashley neustále něco žvatlala. Mezi všemi těmi nesmysly o baseballu, hudbě a naprosto nepochopitelných bláznivinách Spencer určitě zaslechla, jak jí Ashley vyznala lásku, třebaže v tu chvíli se Ashley mohla zdát už jen sotva při vědomí. Věděla, že je to hloupé a nezodpovědné a možná nebezpečnější než cokoli, čemu kdy musela čelit při své práci, ale věděla, že to taky cítí. Věděla to od chvíle, co si uvědomila, že jakmile zaslechla o Ashleyině únosu, pohnula by nebem i zemí, udělala by cokoliv, klidně by porušila všechny zákony na světě, porazila jakéhokoli protivníka, jen aby se jí tahle holka vrátila.

Políbila vršek Ashleyiny hlavy a pošeptala: “Taky tě miluju, Ashley Daviesová.”

KAPITOLA ČTVRTÁ (2/2): MAS O AMOR SABE UM SEGREDO

Spencer nechala Ashley dřímat ve svém náručí ještě asi hodinku, než brunetu přemluvila, aby se postavila na nohy, a pomohla jí přejít do ložnice. Věděla, že musí Ashley donutit, aby se už taky pořádně vykoupala, a její vlastní žaludek naříkal tak, že už ho nešlo ignorovat. Ashley, jak jinak, slabě zaprotestovala svým paličatým způsobem, ale pravdou je, že byla natolik slabá, že neměla šanci cokoli ukecat.

Spencer otočila kohoutky nad vanou a otestovala teplotu vody. Když byla s výsledkem spokojená, popohnala Ashley směr koupelna s jasnými instrukcemi, aby se pořádně smočila.

“Budu potřebovat, aby mi někdo umyl záda,” nadhodila bruneta s náznakem své typické koketnosti.

“Nechej dveře otevřené,” upozornila ji Spencer, která si už prohlížela hotelové menu a Ashleyiny komentáře ignorovala. “Nerada bych je rozbíjela, kdybys ve vaně omdlela a začala se topit. Chceš objednat něco k jídlu?”

Ashley jen pokrčila rameny a zmizela v koupelně, po cestě ještě stihla nechat bezostyšně sklouznout župan k zemi. Spencer na sebe byla docela hrdá, že se jí podařilo potlačit zasténání, které v ní zabublalo, když podruhé ten den uviděla nahou Ashley.

Než se Ashley o dvacet minut později vrátila, pokojová služba zatím dovezla jejich večeři a prostřela stůl. Spencer nadzvedla víko jednoho z talířů a oznámila: “Pečený losos. Říkala jsem si, že možná budeš chtít něco lehčího. Kdyby ne, je tu ještě spousta ovoce a džusu.”

Ashley se posadila naproti ní a přitáhla si talíř k sobě. “Třeba.” Párkrát píchla vidličkou do ryby a zeleniny, načež od sebe talíř zase odstrčila. “No, možná spíš ne.” Nalila si do sklenice vodu a přidala hrst ledu.

Spencer odkryla svůj vlastní talíř a vzala si příbor. “Určitě si nedáš nic?”

Ashley zavrtěla hlavou. “Jak to, že ty máš steak?”

Blondýna se pousmála. “Když nezvládneš ani kousek lososa a pár fazolových lusků, tak rozhodně nemůžeš mít steak.”

“Ale já ho chci,” nahodila druhá dívka smutný obličej.

“Vždycky chceš to, co nemůžeš mít?” Jakmile to dořekla, Spencer si uvědomila možný dvojsmysl té věty, a když zvedla oči, uviděla před sebou široce se usmívající brunetu. No, alespoň bylo vidět, že jí bylo dobře přinejmenším dost na to, aby flirtovala. To muselo být dobré znamení.

“Naznačuješ snad, že mi nedáš, co chci, Spence?” Navzdory lehkému tónu a úsměvu nebylo pochyb, na co se Ashley ptá doopravdy.

Pokrčila rameny. “Možná jo. Možná ne.”

Ashley vzala ze svého talíře jednu fazolku a hodila ji přes stůl na Spencer. “Lhářko.”

“Možná. Možná ne,” zopakovala Spencer a v duchu se usmála, když se zakusovala do vynikajícího steaku.

“Já myslím, že obě chceme to samé.”

“Vážně?” zeptala se Spencer tiše. “A co by to mělo být?”

“Tenhle náramnej steak.” Řekla to tónem smrtelně vážným, avšak Ashleyiny oči vesele tančily uličnictvím a Spencer vyprskla smíchy. Chvilku se tomu společně smály, vychutnávaly si, že se mohou chvilku jen bavit a dělat hlouposti. Jenže Spencer až příliš brzy vzdychla a odložila svou vidličku na talíř.

“Musíme si promluvit, co?” zeptala se Ashley s pohledem pevně upřeným do klína.

“Jo, musíme, Ash. Je mi líto. Brendan -”

“Hej, neomlouvej se. Radši budu mluvit s tebou, než s policií.” Uchichtla se. “Ty jsi mnohem hezčí a určitě nejsi tak chlupatá a upocená.”

Znovu se krátce zasmály a potom Spencer poslouchala, když jí Ashley vyprávěla o každém detailu, na který si dokázala vzpomenout, alespoň tak to tvrdila. Popsala jí pocit, když jí přímo na mesanských ulicích přes hlavu přetáhli pytel, a jak potom omdlela. Spencer si v duchu udělala poznámku, aby nechala Ashley vyšetřit kvůli drogám, ačkoli to samozřejmě mohl být jen chloroform. Ash potom popsala pokoj, kde ji drželi a rozzlobeného muže kolem pětadvaceti let s tváří neustále zakrytou šátkem. Poté, co jí někdo tu druhou noc od únosu dal lahev s vodou, si už nevzpomínala na nic, až do probuzení v loděnici, a to už byla zcela sama.

“Není toho moc, od čeho se odpíchnout,” uznala smutně.

“A jsi si opravdu jistá, že tam kromě tebe byl jen jeden další člověk?” Tahle jediná část Spencer na Ashleyině příběhu nedávala naprosto žádný smysl. Bylo nepravděpodobné, aby celou věc provedl jediný člověk, a také ten telefonát, co obdržela ohledně toho, kde se Ashley nachází, jí ukazoval na dynamiku rozhádané skupiny, nikoli na organizovaného jedince.

“Nevím, co na to říct, Spencer. Viděla jsem jen jednoho.”

Spencer měla podezření, že Ashley jí neříká celou pravdu, a okamžitě došla k závěru, že v tom mohlo hrát roli něco konkrétního z toho otřesného zážitku, o čem se Ashley nechtěla bavit. Pocítila vražedný vztek proudící skrze ni při pomyšlení, že by jí někdo vážně ublížil.

“Udělal ti něco?” zašeptala.

Ashley zavrtěla hlavou. “Ne, to ne. Víc než cokoli jiného jsem byla prostě vyděšená,” pokrčila rameny. “Myslím, že nejhorší bylo uvědomit si, že bych mohla opravdu umřít jen proto, že jsem byla tak blbá a utekla Glenovi.”

“Proč jsi to vlastně udělala?”

Bruneta se odvrátila a pohlédla z okna. “Abys žárlila,” zamumlala.

“Cože?” zeptala se Spencer nevěřícně.

“No, nic jinýho nezabíralo a já si řekla, že když se na jeden večer zbavím Glena a zůstanu venku do svítání, tak si budeš myslet, že jsem si s někým celou noc užívala a budeš žárlit dost na to, aby sis mě všimla.” Sama vypadala svým doznáním zděšená.

Spencer na ni chvíli jenom zírala a říkala si, jak mohlo být všechno jinak, kdyby aspoň jedna z nich byla upřímná, místo těch jejich věčných her. Ve skutečnosti ovšem věděla, že únosce, či únosci, by si našel jinou příležitost, ale celá ta záležitost jen podtrhla, jak hloupé obě dvě byly.

“Vždycky jsem si tě všímala, Ash,” přiznala. “Od první chvíle.”

Bruneta se zazubila. “Jo, to jsem si myslela, ale musela jsem udělat něco, abys to pochopila.”

“Takže sis řekla, že vystavíš svůj život nebezpečí a budeš se uprostřed noci procházet úplně sama ulicemi města?” Věděla, že její iracionální vztek teď ničemu nepomůže, ale nemohla si pomoct, byla z Ashleyiny lhostejnosti vůči vlastnímu bezpečí otrávená.

Ashley kajícně sklonila hlavu. “Opravdu je mi to líto,” zašeptala, mírné zakolísání v jejím hlase přimělo Spencer vzhlédnout.

Viděla tiché slzy stékající po brunetině tváři a okamžitě by si nejradši dala pohlavek za to, jak vylítla, když ta dívka před ní byla v tak křehkém stavu, jak fyzickém, tak psychickém. Kdyby k Ashley nechovala tak silné city, nereagovala by tak vehementně, ale to byla chabá omluva.

Vstala, obešla stůl, přitáhla si k Ashley židli a posadila se vedle ní. Natáhla se a plačící dívku objala.

“No tak, zlatíčko,” konejšila ji. “Neplakej. Prosím tě, neplakej. Už bude dobře.” Cítila, jak jí Ashleyiny paže proklouzly kolem pasu a její vzlyky zesílily. Dál něžně šeptala slova útěchy, zatímco hladila Ashley po zádech a její vlasy zasypávala polibky, dokud slzy neustaly.

Když se na ni Ashley konečně podívala, oči měla zarudlé a tváře zmáčené slzami. Instinktivně se sklonila a něžně ty slzy slíbala, střídavě z obou tváří. Viděla, jak bruneta rozechvěle zavřela oči, a zlehka políbila i víčka. Zanedlouho už pomalu a opatrně zahrnovala polibky celou Ashleyinu tvář, zatímco se druhá dívka třásla.

Bez přemýšlení zakryla Ashleyina ústa svými a hned ji cítila zareagovat. Pozvedla ruce k brunetině obličeji a něžně hýčkala tu překrásnou tvář, zatímco se jejich rty o sebe zlehka třely. Byl to jako pírko lehký dotek, ale ona se snažila nabídnout útěchu, ne vášeň. Byla to Ashley, která poslepu zvedla ruce ke Spenceřině šíji a přitáhla je blíž k sobě, Ashley, která pevněji přitiskla své rty k jejím, a byla to Ashley, která natočila hlavu, aby polibek prohloubila.

Aniž by polibek přerušila, Spencer se posunula a začala vstávat, těsnost jejich spojení Ashley donutilo, aby ji následovala, dokud nebyly obě na nohou. Nová pozice jejich tělům dovolovala ještě víc se zaklesnout do sebe. Spenceřina ruka se přesunula z Ashleyiny tváře na bok a následně zatlačila dozadu. Společně klopýtaly přes dřevěnou podlahu k veliké posteli a společně na ni spadly, jako jedno smějící se klubko.

Podepřená jednou rukou se Spencer usmála dolů na tu krásnou ženu ležící na posteli vedle ní. Natáhla druhou ruku a pohladila Ashley po tváři. “Jsi tak nádherná,” zašeptala, sklonila se a neskutečně něžně Ashley políbila. Náhle se cítila nejistá. “Víš, nemusíme… Ehm, chci říct, pokud ti pořád není -”

Její slova byla přerušena, když Ashley natáhla ruku a stáhla Spenceřinu hlavu zase k sobě. Spencer se trošku na brunetě posunula a dál ji líbala. Ačkoli byly měkké župany příjemné na nošení, teď nebyly nic jiného, než na obtíž. Pomalu a opatrně, tak aby Ashley mohla cokoli a kdykoli namítnout, kdyby chtěla, Spencer sáhla dolů a začala rozvazovat pásek na Ashleyině županu. Druhá dívka se naopak ze všech sil snažila ležet co nejklidněji, aby s tím Spencer byla hotová co nejrychleji. Jakmile bylo hotovo, Spencer se na rukou nadzvedla, posunula se do lepší pozice a usadila se mezi Ashleyinýma nohama. Podepřená jednou paží chytila volnou rukou pásek na svém županu, jen aby vzápětí sledovala, jak ji Ashley za tu ruku bere a odsouvá stranou.

“Dovol,” zašeptala. Spencer se tedy znovu nadzvedla, přičemž dívka pod ní rozvazovala uzel a potom jí stáhla župan z ramen. “To ty jsi nádherná.” Pak se sama vysoukala z vlastního županu, který nechala rozprostřený pod sebou.

Když se na ni Spencer opět položila, jen zlehka pouštěla váhu svého těla na Ashley, tiše zasténala nad pocitem obnažené hebké pokožky na její. Cítila, jak jí ventilátor nad hlavou lechtá jemné chloupky na zádech. Byla za ten kontrast chladného vzduchu ráda, protože její pokožka vpředu doslova sálala žárem. Na pár chvil tak zůstala, stále svou váhu z větší části držela vlastními pažemi, dokud neucítila Ashleyiny ruce, které se jí prosmýkly kolem zad a stáhly ji na ni úplně.

“Tak neuvěřitelná,” mumlala a myslela tím jak Ashley, tak pocit jejich těl tisknoucích se konečně k sobě. “Tak hebká,” pokračovala, sklonila hlavu a začala líbat druhou dívku na krku. Usmála se, když se hlava zaklonila a dopřála jí tak lepší přístup. Dával si velký pozor, aby byla opatrná, aby nespěchala, byla něžná, když pokrývala jemnou kůži drobnými polibky, příležitostně ji ochutnala jazykem. Její dlaně hladily Ashleyiny boky, zkoumaly ji pomalu a váhavě. Prohnula se, když na sobě ucítila ruce, jež ji začaly hladit podél páteře, jen konečky prstů, nehty lehounce škrábající.

Pak se ty ruce vpletly do jejích vlasů a zatahaly, až musela zvednout hlavu. “Já se nerozbiju, Spence,” zašeptala Ashley divoce, smázla mezeru mezi jejich ústy a políbila ji; horce, vlhce a chtivě, dala do toho všechno, až Spencer málem zabolelo, jak jí prsty bořila do šíje.

Další pobízení už nepotřebovala, hbitě vklouzla rukou mezi jejich těla, vzala do dlaně Ashleyino ňadro a palcem drsně přejela přes napjatou bradavku. Ochotně polkla hlasité zasténání, které vyšlo z Ashleyiných úst. Bříškem palce dráždila bradavku, zatímco ostatní prsty hnětly to měkké maso. Jazykem na Ashleyiných rtech napodobovala pohyby prstů. Když stiskla mezi palcem a ukazováčkem tvrdou bradavku, vzala zároveň mezi zuby spodní ret druhé dívky a jemně kousala.

Začaly se proti sobě svíjet v pomalém, leč vítaném rytmu, a Spencer zalapala po dechu, když ucítila, kterak jí ruka druhé dívky sjela po páteři až k pevné oblině jejího zadku. Zatímco ona se instinktivně víc položila na ni, Ashley se právě tak prohnula v zádech a mimoděk tím pohybem vtiskla své prso Spencer do dlaně o to víc, a zároveň se svým klínem třela o Spenceřino břicho. Byla tak vlhká, tak připravená, že blondýna zasténala znovu, hlasitěji. Je možné, že když tohle začaly, Spencer věřila tomu, že by mohla nastolit mírné tempo a pomilovat se s Ashley pomalu a něžně, ale teď si uvědomila, že je zcela vydána na milost téhle brunetě. Ať už chtěla Ashley pokračovat jakoukoliv rychlostí, ona jí to dopřeje. Spencer sama neměla nad situací žádnou kontrolu. Pro někoho, kdo si zakládal na tom, že musí mít vždy a ve všem otěže pevně v rukou, že umí ovládat své emoce, to byla děsivá, intenzívní a naprosto rajcovní představa.

Vycítila, co Ashley chce, znovu se nadzvedla na svých propnutých pažích. Lehce se posunula, zavrtěla boky, dokud nebyly dokonale sladěny. Málem ztratila veškeré sebeovládání, když jí ta drobná brunetka zahákla nohy za zády, čímž k sobě mimoděk přirazily. Cítila Ashleyinu vlhkost mísící se s její vlastní a musela se hodně soustředit, aby se nad ní udržela. Pomalu, ale jistě se začala v bocích pohybovat. Otevřela oči a zahleděla se hluboko do Ashleyiných čokoládových, když se jejich klitorisy poprvé dotkly.

“Do hajzlu, Spence,” sykla. “Víc.”

Blondýna se zakřenila a přikývla. Záměrně pohnula boky opět jen drobně. Věděla, že ten pohyb byl příliš pomalý pro obě, ale nacházela určité zvrácené potěšení v tom sladkém tlaku, kterého bylo zároveň příliš a přece ne dost. Usadila své boky na druhé dívce o něco jistěji a cítila, jak Ashley zesílila stisk kolem jejího pasu. Nikdy předtím nepoznala něco erotičtějšího, víc vzrušujícího, než pocit Ashleyiných chodidel tlačících ji na kříži, nutící je dostat se k sobě ještě víc. Dál uváženě klouzala proti Ashley, zalapala po dechu pokaždé, když se o sebe jejich klitorisy otřely.

Bylo nemožné říct, která z nich byla vlhká víc. Jediné, co věděla, bylo, že nikdy v životě nebyla takhle vzrušená. Když Ashley přesunula své ruce a vzala do dlaní její prsa, hrála si s jejími bradavkami, Spencer vydala zvuk, který byl něco mezi vzdechem a výkřikem. Začala pohybovat svými boky o něco málo rychleji a drobnými krouživými pohyby k Ashley přirážela. Cítila, jak jí z té urputné snahy udržet pomalé tempo po krku stéká pot.

Pak Ashley zamumlala: “Víc, Spence. Tolik tě potřebuju,” a ona věděla, že už se nedokáže udržet v klidu o moc déle. Pokoušela se zrychlit jen malinko, jenže Ashleyiny zaklesnuté kotníky se do ní zarývaly stále silněji ve snaze nastolit rychlejší tempo, a ona nebyla schopná odolat. Začala přirážet tvrdě, přitom však mezi jednotlivými přírazy zachovávala drobné krouživé pohyby, a dál se upřeně dívala Ashley do očí. Jediný okamžik, kdy od ní odvrátila pohled, byl, když sklopila oči na vlastní hruď, aby se podívala, jak brunetiny dlaně hladí její prsa.

“Kurva, to je tak úžasný, Ash,” zašeptala.

Bruneta jen přikývla, vlastními boky se snažila jít maximálně vstříc Spenceřiným pohybům, a každá vteřina, kdy se jejich klitorisy dotkly, byla lahodným kontaktem. Když vycítila, jak se v dívce pod ní pomalu začínají ozývat první záchvěvy, všimla si, že Ashleyina víčka se začínají přivírat. Zavrtěla hlavou.

“Dívej se na mě,” poručila jí, zároveň ještě zvýšila tempo, sklonila hlavu, ale jen natolik, aby mohla na Ashleyina ústa vtisknout horké, skoro zoufalé polibky, přičemž neustále udržovala oční kontakt. Místností zněly zvuky jejich těl narážejících do sebe pořád a pořád dokola, rychleji a rychleji, a jakmile Spencer viděla, že Ashley zadržela dech, položila se do toho ještě víc.

Cítila, jak se její vlastní tělo třese snahou zadržet silný orgasmus, který už hrozil vybouchnout, ještě o něco déle. Ovšem ve chvíli, kdy bruneta začala mačkat její prsa ještě intenzivněji, už to dál nevydržela, bouřlivě se sténáním vyvrcholila a hlasitě vykřikla Ashleyino jméno. Jen o několik vteřin později ucítila, jak to drobné tělo pod ní ztuhlo a Ashleyiny nohy se kolem ní sevřely s takovou silou, až měla pocit, že jí snad něco zlomila. Nakonec jí už paže vypověděly službu a ona se zhroutila na druhou dívku, hlavu si opřela o Ashleyino rameno, zatímco se k sobě tiskly a společně se nechávaly unášet posledními záchvěvy vzájemného uspokojení.

KAPITOLA PÁTÁ: Abri todas as portas do coraçao

Ashley se, pro ni nezvykle, probudila vedle hřejivého nahého těla. Ani zdaleka se tohle nestalo poprvé, ale jen málokdy z těch probuzení měla takovou radost jako dnes.

Zvedla ruku, aby Spencer shrnula z čela několik vlhkých pramenů blonďatých vlasů, a lehce sebou s prudkým nádechem trhla. Po tom únosu s menším drogovým výletem do džungle – nemluvě o jistém, působivém gymnastickém sexu provozovaném od večera do časných ranních hodin – byla celá bolavá a ztuhlá.

“Na to si zvykneš,” zamumlala Spencer, která otevřela jedno oko a vysílala Ashleyiným směrem drobný úsměv. Ležela na břiše a Ashley fascinovaně sledovala, kterak se blondýna protahuje ve snaze vyhnat z těla únavu.

“Na co?”

“Bolest.”

“Nejsem si jistá, jestli si zvyknout chci.” Ashley zívla, přičemž nechala své prsty sjet podél zubaté, ještě stále čerstvé jizvy, která se Spencer vinula od lopatky až po loket.

“Ani já si nejsem jistá, jestli to chci.” Usmály se na sebe. A vše se zdálo být dokonalé. Pak to ovšem Spencer celé zkazila, když dodala: “Vážně bychom měly už brzy vstát. Brendan tu bude dřív než se naděješ.”

Ashley se odvrátila, aby Spencer nemohla vidět její strach ve tváři. Nelíbilo se jí, že Spencer lhala – a tudíž i Brendanovi, Glenovi a dokonce i otci – tím svým tvrzením, že byl jen jeden únosce. Navzdory všemu, co se jí stalo, jediné, co věděla, bylo to, že Căozinho byl nedobrovolným komplicem. Vždyť se o ni staral, a co víc, to on ji osvobodil. To on kontaktoval Spencer. Navzdory naléhání všech, že musel být víc než jen jeden únosce, Ashley se pevně držela své verze příběhu, a sice že si byla vědoma jen jedné další osoby v chatě. A osoba, kterou popsala, byl ten starší, krutý bratr, jehož zahlédla jen letmo.

Brendanovy kontakty se ukázaly být spolehlivými, jak se od nich také čekalo. Cesar Veloso byl zadržen několik hodin po druhé předávce peněz. Z kousku rozhovoru, který mezi Spencer a Brendanem zaslechla, bylo Ashley celkem jasné, že na svoji chamtivost sakra doplatil, a to přímo z rukou Brendanových příležitostných zaměstnanců, takových, kteří se na mzdovém výkazu agentury neobjevují.

Ashley slyšela, jak si za ní Spencer sedá. Byla v pokušení se otočit a dívat se. Místo toho však z podlahy zvedla župan a natáhla si ho.

“V tom případě bych se měla osprchovat,” poznamenala tiše, postavila se a zamířila do koupelny. Napadlo ji, jestli se k ní Spencer nepřidá, ale uslyšela vyzvánění telefonu a věděla, že tu musí být Brendan. Když zase z koupelny vyšla, Spencer už byla zcela oblečená, seděla v křesle a psala něco do notebooku položeném na kolenou.

Ashley se usmála. Na té sebedůvěře, co ze Spencer vyzařovala – to, jak se v každém okamžiku zdála být paní situace, a to i mimo pracovní povinnosti – bylo něco neskutečně přitažlivého. A jak uměla nosit army kalhoty a nátělník, to taky nebylo na škodu.

“To byl Brendan?” Vzala kartáč a začala si rozčesávat zacuchané vlasy.

“Ne, Glen.” Spencer vzhlédla. “Prý už se podařilo dát zpátky dohromady skoro všechny peníze z výkupného. Ještě pořád chybí pár tisíc, ale ty podle nich nejspíš padly na zaplacení náhodných kompliců – nejspíš nákup zbraně, auto, zaplacení někomu za mlčení, a tak. Dnes ráno předají Velosa úřadům.”

“A myslí si tedy, že jednal jen on sám?” Slyšela sama, jak se jí hlas při té otázce chvěje.

Spencer vstala a došla k ní. Natáhla ruku a pohladila Ashley po tváři. “Nemusíš se bát. Pokud v tom jede někdo další, tak ho dostaneme. Nikdo už ti neublíží.” Ashley pokrčila rameny. To je právě to: neměla strach, že by do toho mohl být zapletený někdo další, kdo by jí mohl v budoucnu ublížit, ale z toho, že by se mohli dovědět o Căozinhovi, který jí naopak nikdy ublížit nechtěl. Oceňovala však Spenceřinu snahu ji ochránit. Přitáhla blondýnu k sobě a pevně ji objala, jednak aby jí nebylo vidět do tváře, ale také aby jí vyjádřila svou vděčnost.

“Víš, jak jsi mi včera řekla ‘zlatíčko’?” pošeptala Spencer do ucha ve snaze změnit téma.

“Jo?” Spencer objetí oplácela a Ashley vstřebávala teplo jejího těla.

“Líbilo se mi to.” Umístila pod Spenceřino ucho malý polibek. “Moc.”

“Uh-hm?”

“Jo. Přestaneš už předstírat, že mezi námi nic není?”

Spencer se odtáhla, aby se na ni mohla podívat. “Jsem si docela jistá, že tohle už jsme vyjasnily.” Pokývla hlavou směrem k posteli, která už byla ustlaná s takřka vojenskou přesností, jak si Ashley všimla.

“Taky si myslím.” Ashley se víc narovnala, když ucítila, jak se Spencer rukama propracovává do záhybů osušky, kterou měla kolem sebe omotanou.

”Víš,” pokračovala Spencer, zatímco osušku pomalu uvolňovala, “patrně tady budeš muset zůstat, abys mohla policii zodpovědět nějaké otázky, a potom možná bude ještě soud.”

“Možná?” Ashley poodstoupila, aby nechala osušku spadnout na podlahu, a sama dlaněmi vklouzla pod Spenceřino tílko.

“Mohl by se rozhodnout, že bude lepší přiznat vinu.” Spenceřin tón naznačoval, že právě to si myslí, že Cesar udělá. Ashley nepochybovala, že Brendanova firma se ujistí, aby policii předala jednoznačný případ. “Ale asi budeš muset zůstat o něco dýl, dokud nezjistíme, jak se věci mají.”

“Aha.” Ashley zvedla Spenceřino tílko nahoru a zazubila se, když jí blondýna ochotně pomohla s jeho svléknutím.

“Nebude to pro tebe problém?”

“Zůstat tady?” Zatajila dech, když Spencer začala rukama bloudit po jejím nahém těle.

“Na chvíli.”

“No, vzhledem k tomu, co se stalo, je jasné, že teď budu potřebovat ochranu víc než jindy. Já bych řekla, že dokonce budu potřebovat nepřetržitý dohled, nemyslíš?”

“Och, to rozhodně.” Spenceřina odpověď se málem ztratila ve vzduchu, protože Ashley jí právě začala rozepínat zip u kalhot a její prsty se otřely o jemnou kůži blondýnina podbřišku. “Ve dne v noci.”

“Myslíš, že bys mi s tím mohla pomoct?”

Spencer sklonila hlavu. Nechala svá ústa, aby se rozeběhla po Ashleyině rameni. “Asi bych si to mohla zařídit tak, abys byla mou nejvyšší prioritou.” Její ruce popadly Ashley za boky a tvrdě ji k ní přitáhly. “Mou jedinou prioritou, popravdě.”

“Kdy mají přijet Glen s Brendanem?”

“Za dlouho,” zamručela Spencer, klesla na kolena a políbila Ashley na břicho, než svá ústa začala přesouvat níž. “Hodně dlouho.”

O osm měsíců později

Slunce pražilo tak, až si Ashley přála, aby bar měla blíž ke svému bytu a ona tak nemusela jít víc jak míli přelidněnou ulicí. Cítila, že se jí už začínají v tomhle vlhkém podnebí kroutit už tak vlnité vlasy. Jedna z prvních věcí, které na životě v takovémhle klimatu zjistila, byla, že žehlička na vlasy tady byla leda tak na ozdobu. Výhodou zase bylo, že plátěné kalhoty se vám tu tolik nemačkají, právě díky vlhku a teplu.

Z pouliční kavárny se linuly zvuky nějaké klasické bossanovy. Poznala v nich Agua de Beber. Za poslední měsíce se její portugalština natolik zlepšila, že už si mohla pobrukovat společně s písničkou, zatímco kráčela po ulici a proplétala se davy lidí, kteří oslavovali Den nezávislosti. Většina lidí se na ni usmála, někteří se ji dokonce pokusili sbalit. Se smíchem je všechny odmítla a pokračovala v chůzi dál.

Zamilovala si tohle město s jeho historií, rozmanitostí a živelností. Připadala si tady víc doma, než se kdy cítila být v Los Angeles nebo New Yorku. Bavilo ji objevovat nová místa a poznávat nové lidi. Když nebylo příliš velké vedro, ráda se procházela zastrčenými uličkami. Nebála se, navzdory tomu, co se jí přihodilo. Věděla, kterým částem města se vyhýbat, věděla, čeho si všímat. Brendan ji naučil, aby v každém okamžiku věděla o všem, co se kolem ní děje, což dříve nedělala. Teď si všímala lecčeho. Dávalo jí to pocit, jako by mohla vidět tajný svět, který je všem ostatním skryt.

No, ne úplně všem. Její nová početná rodina sdílela tenhle svět s ní. Což bylo občas spíš prokletím, než požehnáním. Tak například už věděla, že Glen těžce snáší ty uznalé pohledy, které Pilar sklízí, kamkoli přijdou. Ashley to nesmírně bavilo sledovat, protože Glen byl občas tak zaslepený svou žárlivostí, že mu unikala jedna zásadní a zcela očividná věc: že jeho přítelkyně má oči jenom pro něho, a že se na jiné muže ani nepodívá. Naštěstí Pilar připadá Glenovo žárlivé brblání legrační; v každém případě Glen nikdy nenamířil svoji frustraci na ni. Jeho rozhořčená mužská pýcha však dělala dojem na bratry jeho přítelkyně. Což by mu mohlo výrazně pomoct, pokud by se konečně rozhoupal a vyslovil se. Každý už beztak čekal, že se to dříve nebo později stane.

Vešla do baru, který byl jejím cílem, rozhlédla se, ale nikoho uvnitř nepoznávala. Bylo docela neobvyklé, aby někam přišla jako první, jenže v centru města bylo těžké se někam dostat včas, a ostatní by měli dorazit rovněž po svých. Zamířila zase ven, kde si sedla blízko k chodníku, a od mladého číšníka, jenž se u ní objevil takřka okamžitě, si objednala pivo.

Když jí pivo donesl, zhluboka se napila, rozhlížela se kolem a nepřítomně oždibovala etiketu na lahvi. Uvědomovala si, že přitahuje mnoho pohledů. Nic výjimečného v zemi, kde muži otevřeně očumují jiné ženy, i když jsou u toho třeba jejich manželky či přítelkyně. Potom přes ulici zahlédla někoho sedícího samotného u stolu, kdo se usilovně snažil tvářit, že se vůbec nedívá a že ho nejvíc zajímá jeho učebnice pro strojaře, kterou držel v ruce.

Právě zvažovala, co udělá, když uviděla ruku v ruce přicházet Glena s Pilar. Obrátila svou pozornost tedy k nim a s oběma se přivítala srdečným obětím.

“Promiň, že jdeme pozdě,” řekl Glen. “Pilar se chtěla zastavit u její matky a znáš to.” Dramaticky obrátil oči v sloup, když si za to od své přítelkyně vysloužil plácnutí do ruky.

“Žádný problém. Já taky přišla teprve před chviličkou.” Všichni tři se posadili a objednali si další pití. “Dneska se jim na ty oslavy počasí vážně povedlo,” poznamenala.

“A já jsem se dvěma super kočkama!” řekl Glen a objal Pilar kolem ramen.

“Vypadáš dnes nádherně, Ashley,” souhlasila Pilar.

Ashley se začervenala. Koupila si speciálně pro tuhle příležitost nové šaty. Krátké, z lehoučké látky a ona doufala, že Spencer se budou líbit. Ale ono se Spencer líbilo všechno, co si na sebe oblékla, i když nejraději měla, když toho Ashley na sobě měla co nejmíň. Třebaže její přítelkyně měla do butch typu, jak by někdo mohl říct, na míle daleko, Spencer se svým bratrem sdílela některé velmi specifické ‘klučičí’ vlastnosti: oba byli neuvěřitelně ochranitelští vůči svým přítelkyním a oba byli jako chodící hormon.

Ashley předtím nikdy neměla přítelkyni, která by si sex užívala tak nespoutaně a energicky, jako Spencer. Stejně tak nikdy nechodila s nikým tak romantickým. Spencer jí každou chvíli přinesla kytici (“jen proto, že je úterý”) a každé ráno jí nechávala na polštáři zamilovaný vzkaz. Když musela kvůli práci strávit noc mimo, což bylo celkem často, zavolala, aby jí řekla, jak je jí smutno, že musí spát sama, a co by v tu chvíli raději se svojí holkou dělala. Cítila se se Spencer v bezpečí, opečovávaná a zbožňována. Byla do ní naprosto a z celého srdce zblázněná.

“Už má zase ten pohled,” ozval se Glen tónem hlasitým tak akorát dost na to, aby Ashley záměrně vytrhl z jejích myšlenek. “To určitě myslí zase na mou ségru.”

“Glene!” pokárala ho Pilar potichu. “Dej jí pokoj. Je zamilovaná.”

Ashley zrudla jako rak a už už chtěla něco na to jejich škádlení říct, když si všimla, že hoch naproti přes ulici vytahuje z kapsy peníze a strká je pod svůj prázdný šálek.

“Já, ehm, hned jsem zpátky.”

Chlapec nastolil docela svižné tempo a Ashley se musela rozběhnout, aby mu stačila. Nechtěla na něj volat a beztak jí bylo jasné, že on si je své pronásledovatelky vědom. Po několika stech metrech ho konečně dohonila, právě když se pokusil zmizet v jedné postranní uličce.

“Proč ode mě utíkáš?” zeptala se svou lehce váhavou portugalštinou.

Kluk se otočil a vytřeštěnýma očima koukal na svoji paži, za kterou ho držela. “Promiňte, nevzpomínám si, že bychom se znali,” zalhal. Díval se kolem nich, jestli nezahlédne známku toho, že by byli sledováni nebo odposloucháváni, pak dodal: “Jsem si jistý, že tak krásnou ženu bych si pamatoval.”

Ashley obrátila oči v sloup. “S tím na mě vůbec nechoď,” zarazila ho. Pustila ho a povzbudivě se usmála. “Jak ses měl?”

Căozinho svěsil hlavu a tiše zamumlal: “Moc se omlouvám.”

“Není třeba.” Ashley zavrtěla hlavou a usmála se na něj. Opravdu mu nic nevyčítala. A to byl důvod, proč se celou dobu držela své verze příběhu, ve které vystupoval pouze jeden únosce, a nikdy ani na okamžik nezaváhala.

Abychom byli spravedliví k Cesarovi, i on se držel své verze, že jednal sám. Skutečnost, že byl ochotný chránit svého bratra, aniž by věděl, že Ashley dělala to samé, mu u ní vysloužilo malé bezvýznamné plus. Při vynášení rozsudku po neuvěřitelně rychlém soudním procesu (Spencer měla pravdu, když říkala, že se nejspíš ke všemu přizná), doznala, že jí nikdo neublížil, dávali jí najíst a starali se o ni. To Cesarovi zajistilo trošku shovívavosti a byl tak odsouzen jen k dvaceti letům vězení. Ashley měla podezření, že úsloví těžké časy v Costa Mesa znamená opravdu těžké časy.

Jediná další osoba, která čelila obvinění, byl Cristiano, zahradník v rezidenci, jenž byl tím, kdo jim dal tip, že právě Ashley by mohla být vhodným cílem. Ale protože se nenašly žádné další důkazy o tom, že by v jejím únosu sehrál nějakou další roli, dostal pouze tři roky. Buďto vůbec nevěděl o Căozinhově zapojení, nebo se bál Cesara víc, než policie, ale ani on se nezmínil o nějakém dalším únosci.

“Takže, jak ti mám říkat?” zeptala se Ashley a napřáhla pravici k pozdravu.

“Marcio,” odvětil a vřele její ruku stiskl. “Jmenuju se Marcio.”

“Ráda tě poznávám, Marcio,” zazubila se. “Co studuješ?” kývla na knihy v jeho ruce.

“Strojárnu.” Pohlédl do strany a potutelně se uchechtl. “Bratr mi nechal něco peněz, než musel odjet. Dost na to, abych si zaplatil kurz.” Najednou se zase tvářil zahanbeně. “On je… Byl…”

Ashley pokrčila rameny. “Je to tvůj brácha. A nemůže být tak špatnej, když ti zaplatil vzdělání.”

Přikývl. “Snad.”

“Jsem ráda, že jsi v pořádku.”

“Děkuju.” Díval se jí upřeně do tváře. “Za všechno.”

“Nemusíš mi děk-”

“Hej! Tady tě mám.” Ashley i Căozinho se otočili, aby opodál uviděli stát Spencer s rukama v bok a širokým úsměvem na rtech. “Kdopak je tvůj kamarád?” Blondýna udělala těch pár kroků k nim a jednou rukou objala Ashley kolem pasu; gestem jak ochranitelským, tak láskyplným.

“Tohle je Marcio. Poznali jsme se, když jsem sem přijela,” vysvětlila neurčitě. “Teď jsme na sebe náhodou narazili. Marcio, to je Spencer, moje přítelkyně.” Pokaždé, když tohle řekla, dmula se pýchou. To jí nikdy nezevšední.

“Ráda tě poznávám, Marcio,” pozdravila ho Spencer svou bezchybnou portugalštinou. Mladý muž jen s nejistým úsměvem krátce pokývl. Očividně byl z blondýny nesvůj. “No jistě, vždyť my už se známe,” pokračovala už anglicky. Ashley k ní trhnutím otočila hlavu, ale Spencer svou přítelkyni jenom dál pevně držela kolem pasu, pohled nadále pevně upírala na toho mladíka.

“Vážně?” vykvikla Ashley.

Spencer opět plynule přešla do portugalštiny. “No, mluvili jsme spolu, že jo?” Otázka byla řečnická. “Asi před osmi měsíci, myslím.” Marcio zrudl a jeho rostoucí strach byl patrný z lehkého chvění ruky, která třímala učebnice. “A samozřejmě byl taky ve stejném baru tu noc, jak ses mě snažila dohnat k žárlivosti tím svým bezostyšným flirtováním se všemi chlapy v okolí.” V jejím hlase byla jakoby uklidňující měkkost, ale Ashley přesto zadržovala dech. “A jsem si poměrně jistá, že byl v obchoďáku ten den, kdy se tam spustil alarm.”

Ashley konečně vydechla. “Och.” Měla vědět, že Spencer nikdy neoblbne. Svíral ji téměř stejný strach jako Marcia. Jenže její obavy se netýkaly odnětí svobody: děsilo ji, že Spencer s ní teď nebude chtít nic mít, když se dozvěděla, že jí Ashley lhala.

“No, jak jsem říkala, těší mě, Marcio.” Spencer políbila Ashley do vlasů. “Je hezké mít konečně možnost poděkovat ti za to, že ses mi postaral o děvče.”

Kývl, pořád nejistý v tom, kam tenhle rozhovor směřuje a jakou hrozbu může Spencer představovat. “Já -” Pokrčil rameny, nevěděl, co říct.

“Myslím to vážně,” dodala Spencer. “Jsem ti vděčná, že jsi mi ji vrátil.”

Ashley sice neviděla Spencer do tváře, ale z Marciova rozechvělého úsměvu si spočítala, že mezi těmi dvěma proběhl pohled porozumění.

“Měly bychom se vrátit ke Glenovi a Pilar,” oznámila Spencer. “A tvůj kamarád určitě chce dnešní den taky strávit se svojí rodinou.”

“M-hm.” Byla z toho úplně vedle. Pořád se snažila přijít na to, jak dlouho Spencer znala její tajemství.

“To můžu jít?” zeptal se Marcio.

“No jistě.” Spencer to řekla, jako by to byla naprosto směšná otázka.

Usmál se na Ashley, kývl na Spencer. “Hezký Den nezávislosti,” řekl anglicky.

“Tobě taky,” odvětila Ashley.

Už byl chvíli pryč, ale Ashley se nepohnula. Stála na místě, Spenceřinu paži měla stále omotanou kolem pasu, a dívala se za ním. Cítila, jak ji Spencer lehce hladí.

“Jak dlouho?” Nebylo třeba vysvětlovat, co tím myslí.

“Od toho dne, co jsem tě zachránila.”

Ashley se otočila. “Fakt?”

“Za prvé, jak jsem řekla před chvílí, už předtím jsem ho viděla, jak tě sleduje, i když jsem ho nepovažovala za hrozbu. Což je totálně moje chyba. Měla jsem to nahlásit, jenže když já z tebe byla už kurevsky hotová.” Spencer málokdy klela, takže když už se to stalo, bylo to o to výraznější. “Potom taky to, že žádný únosce, co by to myslel vážně, přeci nezavolá přítelkyni své zajatkyně, aby jí pomohl s jejím osvobozováním.”

“Tehdy jsi nebyla moje holka.”

Spencer zvedla obočí, jako by chtěla říct Ale prosim tebe. “Každopádně mi tak nějak došlo, že v tom musel být ještě někdo další, a když ty jsi tak tvrdošíjně tvrdila, že nebyl nikdo…” Pokrčila rameny. “Musím přiznat, nejdřív jsem si myslela, že to třeba děláš ze strachu. Ale trošku jsem zapátrala a zjistila, že malý bráška v patnácti skončil se školou, našel si tři zaměstnání, aby mohl pomoct matce s výchovou dvou jeho sester, zatímco otec a starší bratr byli každou chvíli ve vězení. To mi nepřišlo jako by mělo jít o nějakého tvrdého kriminálníka.”

“Nikomu jsi nic neřekla?”

Spencer zvedla ruku a vzala Ashleyinu tvář do dlaně. “Hele, moje prvořadá a nejdůležitější práce je dělat to, co je nejlepší pro tebe.”

“A nezlobíš se na mě? Tobě nevadí, že jsem ti lhala?”

Spencer se pousmála. “Pokud jsem se při své práci něco naučila, pak to, že každý má nějaké tajemství. Každý. A tím tvým alespoň není nějaká druhá rodina nebo obchodování s lidmi.” Sjela rukama k Ashleyinu pasu a přitáhla si brunetu k sobě. “Nemáš nějaké další tajemství, že ne?”

Ashley cítila, jak ji zaplavila vlna úlevy. “Na žádné si zrovna nevzpomínám.”

“To je dobře.”

“Opravdu se nezlobíš?”

“Ne, když máš na sobě tyhle šaty, tak se nezlobím.”

Ashley se zakřenila a přistoupila ke své přítelkyni blíž. Poznala ten tón v jejím hlase. Zbožňovala ten tón. Cítila se díky němu jako nejžádanější žena na světě. “Vybírala jsem je jen a jen pro tebe.”

“A mně se opravdu, opravdu líbí.” Spencer se rozhlédla na obě strany, než Ashley přitiskla na nejbližší zeď, a přitiskla své rty na její krk.

“Co Glen a Pilar?” Ve skutečnosti jí bylo všechno a všichni ukradení, když ji Spencer líbá, ale přišlo jí slušné se zeptat.

“Och, nemyslím si, že by chtěli být svědky toho, co mám v plánu.”

“Tak jsem to nemyslela.” Tiše zasténala, když Spencer vsunula ruku mezi ně a konečky prstů šplhala po jejím stehně nahoru. “Spence, jsme na veřejnosti,” sykla.

Ruka, která už byla nebezpečně blízko ke křižovatce jejích stehen, znehybněla, potom se Spencer zhluboka nadechla a couvla. “Fajn. Jdeme.” Usmála se a natáhla k Ashley ruku. “Tak šup, vrátíme se k naší vlastní malé rodince, než si to rozmyslím.”

Jak tak kráčely k baru a Spenceřin palec ji hladil po ruce, Ashley si nemohla vzpomenout, zda vůbec někdy byla šťastnější než teď.

“Ty šaty mě budou celý den dovádět k šílenství,” zamumlala Spencer tiše.

“Alespoň si to pak víc vychutnáš, až je ze mě budeš později svlékat,” odvětila. Zmáčkla Spencer ruku. “Kdo by to byl řekl, že se z takového únosu vyklube to nejlepší, co mě kdy potkalo?”

Spencer přikývla. “Takže toho nelituješ?”

“Vůbec.”

“Miluješ mě?”

“Navždycky.”

“A já tebe.”