Záletná srdce

Napsala: betterleftblank, Přeložil: Daevin, Korekce: iric

1

Spencer Carlinová byla duševně vyrovnaná a racionální žena. Kdybyste požádali většinu lidí, aby ji popsali, pravděpodobně by použili slova jako: příjemná, sladká, starostlivá, věrná, důvěryhodná a milá. Popravdě byste těžko hledali někoho, kdo by o ní řekl něco špatného.

Takže by bylo pro mnohé překvapením, kdyby viděli, jak nevyrovnaně a nekontrolovaně právě jedná. Spencer Carlinová byla naprosto rozhozená. Nebyla to blondýnčina chyba; už nemohla dál.

Spencer měla dlouho podezření, že ji její přítelkyně opět podvádí. Mnoha způsoby cítila, že její duch byl zlomen. Každý vydrží jen omezený počet lží a jen omezené množství žalu.

A pro Spencer nezbyla žádná druhá šance a žádné další odpuštění, které by poskytla.

Měla toho dost.

S čím její přítelkyně asi nepočítala, s tolika svými případy nevěry, bylo, že by mohla být přichycena při činu. Vážně se o to nestarala; víc ji zajímalo opíjení se a užívání si. Zodpovědnost a závazky byly zatraceny.

Spencer sledovala svou přítelkyni celou noc a přestože ji krátce ztratila, spatřila právě zcela nový pick-up, který pomáhala zaplatit, na parkovišti před místním barem. Bruneta, se kterou byla větší část posledních dvou let, nepracovala do noci.

To byla jen další lež.

Ale tentokrát ji Spencer nehodlala nechat z toho vyváznout.

Cítíc se víc rozhněvaná a zraněnější než si dokázala vzpomenout, zabouchla světlovláska dveře auta a vyrazila za svou záletnou přítelkyní. Spencer mohla slyšet hudbu vycházející zevnitř baru a zvuky bavících se lidí. Neměla ani ponětí, čeho hodlá dosáhnout, ale potřebovala si to vyřídit s ženou, o které si myslela, že ji milovala.

Když blondýna otevřela dveře, mohla cítit neodbytný zápach z cigaret a alkoholu. Mohla také slyšet hlasitou místní skupinu hrající píseň, kterou nepoznávala. Bylo tam chabé světlo a moře kovbojských klobouků, ale Spencer netrvalo dlouho spatřit svůj cíl. Nemohla vidět, s kým tmavovláska byla, ale nebyla sama. To bylo jasné.

Místo konfrontování své koketující druhé polovičky, Spencer ztuhla svými myšlenkami, myšlenkami na společné hezké chvíle, na ne tak hezké chvíle a na bezpočet chvil, kdy plakala kvůli dívce, která byla zřejmě ochotná zahodit všechno, protože nedokázala udržet nohy u sebe.

Spenceřina matka ji varovala, že tahle bruneta jí nepřinese nic dobrého, ale neposlouchala ji. Možná, že kdyby ano, nebyla by v současném rozhozeném stavu.

Couvajíc ze svého plánu čelit něčemu, čemu vážně čelit nechtěla, byla Spencer již skoro ze dveří, když to co viděla, ji opět přimrazilo na místě. Bez jakéhokoliv ohledu na to, kdo se dívá, se hnědé vlasy promísily se světlými, když se do toho její přítelkyně a ta druhá holka pustily všem na očích.

Bolest, lámané srdce, hořkost a ze všeho nejvíc vztek rostly ve Spencer, když pozorovala, jak si žena, která jí slíbila lásku, užívá s někým jiným. Usmíření nebo promluvení si už nebylo na pořadu dne. Místo toho chtěla Spencer způsobit tolik bolesti a zkázy tmavovlásce, kolik jí právě zažívala sama.

Bez pomyšlení na následky Spencer dodusala k autu a popadla basebalku, která ležela na zadním sedadle. Spencer věděla, že se tím nic nevyřeší, ale když basebalka narazila na světlo auta její přítelkyně, cítila se o trochu lépe.

Ashley Daviesová byla mnohým: písničkářkou, dříčkou, vlastníkem ranče a všeobecně dobrou ženou. Nebyla moc společenská, ale nenašli byste nikoho, kdo by o ní mohl říct křivé slovo. Nebylo tomu tak vždycky, ale poučila se ze svých mladistvích chyb a dospěla v uznávanou členku své komunity.

Jednou z Ashleyiných největších předností byla schopnost odhadnout, jestli se někomu dá nebo nedá věřit. Ráda věřila, že dokáže dost dobře posoudit charakter. Jakmile si někoho zaškatulkovala, trvalo dlouho, než ji překvapil nebo vyvedl z míry svými činy.

Z toho důvodu, téhle konkrétní noci, na své cestě domů, málem nabourala svůj pick-up, když spatřila jistou blondýnku ničit auto jedním úderem basebalky za druhým. Musela se několikrát podívat, aby si potvrdila, že to vskutku byla Spencer Carlinová, dávajíc průchod svému hněvu všem na očích.

Ashley poprvé potkala Spencer na střední škole. Zrovna se se sem přestěhovala z jiného okresu, protože se její máma už o ni nechtěla dál starat. Žena, která se pořád poohlížela po dalším chlápkovi pro sebe, neměla ani čas ani trpělivost na jednání s rebelující puberťačkou. Ashleyin otec souhlasil, že si ji vezme k sobě i přesto, že byl hodně na cestách se svou skupinou.

V prvních týdnech zůstávala převážně sama. Po mnoha hodinách práce na tátově ranči byla Ashley unavená víc, než co si kdy pamatovala. Dělání si přátel nebylo na vrcholu seznamu jejích priorit. Její spolužáci nevěděli, co si počít s tou novou holkou se slavným otcem. Bylo třeba náhodného setkání a vylitého kafe, aby se tyhle dvě holky poznaly. Ashley se snažila najít cestu do své vědecké třídy a aniž by se dívala na cestu, vrazila do velice překvapené Spencer. Hrozně se omlouvala za to, že je nemehlo a světlovláska okamžitě její omluvu přijala.

Spencer toho o Ashley hodně slyšela a byla zvědavá, kolik z toho je pravda. Žít v malém městečku a chodit na nevelkou střední školu znamenalo, že drby se vždycky šíří.

Ashley se ve společnosti Spencer cítila příjemněji než s kýmkoliv, koho potkala od přistěhování. Snadno se s ní mluvilo a shledávala ji sladkou a tak moc nádhernou. Ashley netrvalo dlouho uvědomit si, že se zakoukala do své nové kamarádky, ale nejednala podle svých citů. V tolika případech chtěla, ale vždycky se zdálo, že jí do toho něco vlezlo nebo přijela její matka na návštěvu, díky čemuž se Ashley nedostala ke Spencer moc blízko.

Nedá se říct, že by se přestaly kamarádit, ale existovalo hmatatelné napětí mezi těmi dvěma dívkami, které bylo stále přítomno. Pak Spencer odjela na vysokou a Ashley zůstala ve městě a pracovala se svým tátou. Když se blondýnka o čtyři roky později vrátila, byla na řadě Ashley, aby se vydala do světa, když se snažila splnit si sen o hudební kariéře. Když si tmavovláska uvědomila, že život na cestách není nic, co by chtěla, vrátila se domů.

První, co udělala, bylo, že vyhledala Spencer. Naneštěstí ji našla s Carmen, její novou přítelkyní a jejich přátelství už opravdu nebylo stejné. Samozřejmě se čas od času viděly na městských akcích, ale to bylo všechno. Jejich načasování nebylo nikdy správné a Ashley se už dávno musela vzdát všeho, co se mezi nimi dělo.

I přestože si už nebyly blízké, Ashley věděla, že se vždycky cítila ochranitelsky vůči blondýnce. Opravdu nemusela moc přemýšlet, než zajela na parkoviště, aby zjistila, co se děje. Zvuk Ashleyiných kovbojských bot dopadajících na dlažbu při její cestě ke Spencer, nezastavil řádění, které probíhalo. Druhá dívka byla příliš pohlcená svým vztekem, aby si uvědomila, že její současná činnost nezůstala nepovšimnuta.

Ashley si nebyla moc jistá, jak vyřešit tuhle situaci. Věděla jen, že je něco špatně a že by udělala vše, co je v jejích silách, aby to zlepšila. Pokud směla, tak do toho. „Spence?“

Nejprve světlovláska neslyšela zvolání svého jména, ale když pak ano, sevřel se jí žaludek. Nechtěla, aby ji někdo přistihl a když už měla být přistižena, nikdy by nechtěla, aby ji Ashley viděla v tomhle stavu. Přestala s mlácením do Carmenina auta, ale z počátku se neotočila.

„Spence?“ Ashley se znovu snažila, stále bezradná. „Jsi v pořádku?“

Když si Spencer trochu zklidnila nervy, konečně se rozhodla pohlédnout brunetčiným směrem. Když se její modré oči střetly s Ashleyinýma hnědýma, její vztek téměř okamžitě vyprchal a začaly se jí formovat slzy.

Byla spousta věcí, se kterými si Ashley dokázala poradit, ale Spenceřin smutek, skoro pláč, nebyl jednou z nich. Cítila, jak se její srdce okamžitě rozbušilo kvůli blondýnce a nechtěla nic, než obemknout své paže kolem druhé dívky, aby se ji pokusila utěšit.

„Co se to tu kurva děje?“ otázal se velice vzteklý hlas, než mohla Ashley udělat cokoliv, aby ukonejšila svou někdejší nejlepší kamarádku.

Ashley sledovala, jak se Spenceřin výraz změnil ze žalu na šok a pak strach. Věděla, že se věci stanou nehezkými.

Spencer nedokázala vážně zpracovat, co se to dělo. Události poslední půlhodiny se zdály jako surrealistická šmouha. Ale když posoudila škody, které zvládla ve velmi krátkém čase spáchat, věděla, že je ve velkých potížích. Jako někdo, kdo nikdy dřív nesáhl k násilí, bylo Spencer zle od žaludku. Přestože věděla, že jí Carmen ublížila, stejně tak věděla, že to, co udělala, nebylo správné. Neměla pro to žádné vysvětlení a zrovna když by se jí jedno hodilo, nevěděla co říct. Byla příliš zaměstnaná tím, že se snažila přijít na to, co dělat dál.

„Ty zasraná krávo!“ zaječela Carmen po tom, co spatřila plný rozsah ruční práce své přítelkyně. „Co máš kurva za problém?“

Ashley nebyla z těch, kteří normálně jednají bez přemýšlení, ale tohle byl zvláštní případ. Myšlenka, že si někdo Spencer neváží, byla prostě nepřijatelná. Vložila se mezi pár, než se mohlo stát něco dalšího. „Já vím, že jsi naštvaná, ale…“

„To máš ksakru pravdu, že jsem naštvaná!“ zuřila Carmen. „Ta zkurvená děvka…

„Navrhovala bych ti, abys se Spencer mluvila trochu lépe.“ Ashley se ze všech sil snažila zůstat klidná. Nechtěla zvyšovat napětí situace, aby se ještě dál nevyhrotila. Na druhou stranu tu nebude stát a poslouchat, jak někdo mluví o světlovlásce takhle.

„Jdi se vysrat Daviesová.“ Zavrčela Carmen. Její rande bylo zapomenuto. „Vsadím se, že o tohle ti jde. Vím, že jsi mě nesnášela od chvíle, co jsi zjistila, že jsem s-“

Spencer už toho měla dost. Žena, na kterou se dívala, nebyla tou, do které se zamilovala. I když, pokud by k sobě byla upřímná, Carmen už dávno ztratila přitažlivost, kterou kdysi měla. „Ji z toho vynech,“ pronesla Spencer s hlasem tichým a napjatým.

Carmen se zasmála nad blondýniným ubohým pokusem o zklidnění situace. Nebyla vždycky takhle hnusná, ale když se napila, celá její osobnost se změnila. „Drž kčertu hubu,“ přikázala Carmen, aniž by se na svou přítelkyni podívala. Její oči byly soustředěné na všechny ty promáčkliny a zničená světla, se kterými se musela vyrovnat. „Co to s tebou je?“ Začala obcházet své těžce poničené auto a její vztek se ještě zvětšoval. „Jak jsi to mohla udělat mému zatracenému autu?“

Než se mohla dostat ke Spencer, Ashley se do toho znovu vložila. Tentokrát se nicméně postavila přímo před druhou brunetu, s ocelovýma očima a pevným postojem. „Opravdu zkoušíš moji trpělivost,“ pronesla ledově.

„A ty by ses vážně měla starat o svoje,“ vpálila ji Carmen nazpět. Nehodlala si nechat od Ashley říkat, co má dělat. „Tohle se tě netýká.“

Ashley teď viděla rudě. „Popravdě týká, když-“

Carmenin smích ji přerušil. „Jsi tak zkurveně ubohá,“ čekala dlouho na možnost vypořádat se s touhle dívkou, o které měla Spencer tak vysoké mínění. V Carmeniných myšlenkách byla vždycky porovnávána s Ashley a vždycky z toho vyšla poražená. Byla unavená soutěžit s minulostí, která se nikdy nestala. „Jsou to už roky a ty ses stále přes Spencer nepřenesla.“

„Měla bys držet hubu,“ nařídila jí Ashley, se zuby pevně zatnutými. „Tady se nejedná o mě.“

„To jsem si taky myslela,“ odpověděla Carmen sarkasticky. „Ale rozhodla ses strkat svůj nos do mého života a mých záležitostí, takže si myslím, že je na čase, abychom si to na rovinu vyříkaly.

„Carmen, to už stačilo,“ přikázala Spencer, ale její žádost nebyla vyslyšena.

„Je to vlastně k posrání smutný, že po takové době pořád běháš za Spencer jako pejsek.“ Carmen mlela kraviny. Přestože byly Ashleyiny city k světlovlásce více než zřejmé, respektovala ji na tolik, aby se jí nepletla do života. „Jsi tak k smíchu.“

„Já jsem k smíchu?“ zeptala se Ashley nevěřícně. „Já nejsem ta, kdo-“ tmavovláska se ale zastavila, když zaslechla Spenceřin hlas, snažící se opět o zklidnění. Obrátila se ignorujíc Carmen a soustředíc se jen na Spencer. „Moc se omlouvám, nechtěla jsem tě naštvat.“

„To je dobrý,“ ujistila ji druhá dívka. „Na tebe se nezlobím.“

Carmen pozorovala, jak Ashley a Spencer zůstávají zahleděné na sebe. Její žárlivost a nejistota se draly plnou silou na povrch. „Vždycky jsem věděla, že mezi vámi něco je,“ prohlásila obviňujícně. „Měla jsem dávno čekat, že se mi budete scházet za zády.“

Skutečnost, že Carmen obviňuje Spencer z nevěry, byla naprosto nespravedlivá. Blondýnka se chtěla rozesmát a možná by to i udělala, kdyby nebyla stále raněná. Celá tahle záležitost byla jako příšerná noční můra, o které věděla, že se z ní neprobudí.

„Vždycky jsem věděla, že jsi coura,“ vyplivla Carmen.

„Tak už dost!“ Ashley už nehodlala poslouchat ani jedno další hnusné slovo, vycházející z Carmeniných úst. Odvrátila se od světlovlásky a zaměřila všechnu svou pozornost na ženu, která byla jen dvě sekundy od chvíle, než dostane ránu. „Měla bys radši zavřít držku.“

„Nebo co?“ vybízela ji Carmen. Nikdy nebyla z těch, kteří vycouvávají z boje, obzvláště z toho, po kterém už nějaký čas toužila. „Myslíš si, že mě vyděsíš?“

„Ash, prosím,“ žadonila Spencer, nechtěla, aby se tahle noc ještě zhoršila. „Nech mě to vyřídit.“ Ne, že by neoceňovala, že se jí snaží Ashley pomoct, ale nechtěla se dívat, jak přijde možná k úrazu. „To je dobrý.“

„Že ti říká coura, to není dobrý!“ Namítala Ashley, nemíníc couvnout.

„Já vím,“ souhlasila Spencer, s hlasem klidným, ale pořád smutným.

„No nejste vy dvě k zulíbání?“ Carmen nebyla v náladě, kdy by si nechávala své myšlenky pro sebe. Místo toho, aby pokračovala dál ve sporu s Ashley, rozhodla se obrátit svou pozornost ke Spencer. „Myslím, že bys mohla přestat lézt Ashley do zadku a vysvětlit mi, proč jsi mi zničila auto.“

„Možná, že bychom si o tom měly promluvit doma,“ odvětila Spencer. Věděla, že se bar bude brzy zavírat a nechtěla způsobit scénu, o které by si povídalo celé město.

„Možná bys mi prostě měla říct pravdu,“ opáčila Carmen. „Protože jestli sis myslela třeba jen na chvilku, že tě nehodlám nechat zaplatit za škody, které jsi způsobila, tak ses škaredě spletla.“

Spencer si povzdechla; tohle se nevyvíjelo dobře. „Tady ne, Carmen.“

Carmenina alkoholem posilněná nátura jí nedovolovala nechat tu věc být. „Nerozkazuj mi kurva pořád! Myslíš si, že jsi lepší než já a že ti to dává právo říkat mi, co dělat?“

„To nemá cenu mluvit s tebou, když jsi v tomhle stavu,“ řekla Spencer své přítelkyni. „Odcházím a až se uklidníš, můžeme si promluvit.“ Upustila basebalku na zem a věnovala Ashley omluvný pohled. V hlavě se jí toho odehrávalo až příliš na to, aby dokázala správně vyjádřit, jak moc se omlouvá své bývalé kamarádce. Bude to muset počkat na jindy.

„Neodcházej ode mě!“ Nařizovala Carmen k zátylku blondýnčiny hlavy. Když byla ignorována, zareagovala okamžitě a násilně. Rozeběhla se za Spencer, trhla jí za ruku a pak ji přitiskla na své auto. „Řekla jsem, abys ode mě doprdele neodcházela!“

Spencer měla sotva čas zareagovat na hrubé Carmenino zacházení. Než stačila něco říct, spatřila, jak Ashley popadla Carmen a mrštila ji na zem.

Ashley se rozpřáhla nohou, aby se ujistila, že zasáhne Carmenin žaludek tvrdě. Balancovala na hraně sebeovládání, ale věděla, že pokud se tomu poddá, udělá něco, čeho bude litovat. Jak pozorovala Carmen svíjet se bolestí, uznala, že není třeba způsobovat další škody. I když hrozně moc chtěla.

Spencer měla široce otevřené oči v nevíře. Její celý svět byl před jejíma očima obrácen vzhůru nohama.

Ashley se sehnula, aby si zvedla svůj kovbojský klobouk, který jí spadl, když napadla Carmen. Navzdory skutečnosti, že neměla v úmyslu sáhnout znovu k násilí, neznamenalo to ani, že hodlá odjet tiše do noci. Klekla si vedle Carmen, která měla očividně bolesti a sklonila se k jejímu uchu. „Takhle se s dámou nejedná, ty hnusná kupo hoven.“ Ujišťovala se, že hovoří pomalu a tak výhružně, jak bylo možné. „A pokud se Spencer dotkneš třeba jen jedním prstem nebo se jen znovu podíváš jejím směrem, ujistím se, že to zabere několik dní, než se zase budeš schopná postavit na nohy.“

Aniž by čekala na odpověď, Ashley vstala a pak napřáhla ruku k roztřesené světlovlásce. „No tak Spence, vypadněme odtud.“

Přestože neměla ponětí, co si teď počne, přijala Spencer Ashleyinu nabídku. Věděla, že se musí dostat co nejdál od Carmen a nějak vyřešit, jak poskládat svůj život zpátky dohromady.

2

Ashley posledních dvacet minut prostě jezdila a stále nevěděla, kam má namířeno. Spencer zůstávala zticha od chvíle, kdy opustily Carmen svíjející se v bolestech na zemi. Blondýnka převážně zírala z okna, aniž by cokoliv řekla. Ashley si nedovedla představit, co se Spencer honí hlavou, ale byla si jistá, že nejde o nic dobrého.

Jelikož nevěděla, jestli Carmen bude v bytě, který sdílela s blondýnou a nechtěla riskovat další konfrontaci, rozhodla se Ashley zamířit k sobě domů. Mohla Spencer poskytnout vše, co bude chtít a mohou se dohodnout na dalším postupu. Její touha udržet svou kamarádku v bezpečí, bylo to jediné, na čem v tuto chvíli Ashley záleželo.

Spencer byla stále v šoku. Přešla ze vztahu s Carmen, přes potvrzení Carmeniny nevěry, přes rozmlácení brunetina auta, přes spatření Ashley poprvé po měsících, ke konfrontaci se svou přítelkyní a sledování, jak se stává násilnickou. Bylo toho spousta ke vstřebání a nebyla ani náhodou blízko k tomu, že by všechno zpracovala. Pokud tu byla nějaká světlá stránka celé noci, tak to, že teď byla s Ashley.

Byla doba, kdy světlovláska uvažovala, jestli se mezi ní a Ashley někdy něco stane. Na střední škole se zdálo, že je mezi nimi jiskra, kterou nikdy z různých důvodů neprozkoumaly. Nikdy se o tom nebavily a Spencer si ani nebyla jistá, jestli to někdy Ashley cítila stejně. Ale na ničem z toho dnes v noci nezáleželo. Právě teď se potřebovala vyrovnat s Carmen a následky jejich neúspěšného vztahu.

Co činilo celou situaci snesitelnou, byl pocit bezpečí s Ashley. Věděla, že má někoho, s kým může počítat, i přestože se už roky spolu nebavily. Spencer věděla, a to i před dnešní nocí, že když dojde na nejhorší, vždycky se bude moci spolehnout na Ashley. Byla šťastná a uklidněná, že má někoho takového na své straně.

Ashley zabočila ke svému domu, jinak tichá noc byla narušována zvuky kol jejího auta na štěrkové příjezdové cestě. Jelikož si nepotrpěla na rozmařilosti, tmavovlásčin dům se moc nezměnil od chvíle, kdy ho zdědila po svém tátovi. Zemřel před pár lety při nehodě autobusu, která ji zanechala zničenou. Dospěla v jeho blízkosti. Možná že tu pro ni nebyl, když byla malá, ale když opravdu svého tátu potřebovala, Raife Davies se objevil. Změnil jí život. Ashley by mohla předělat nebo renovovat svůj dům, pokud by chtěla. Peníze pro ni určitě nebyly problém, ale ona upřednostňovala nechávat věci jednoduché a nedávat na odiv své bohatství, jako by bylo důležité.

Když se Spencer nepohnula, aby vystoupila z auta, Ashley otevřela dveře spolujezdce a nabídla jí ruku, aby jí pomohla. Spencer vystoupila, ale i s Ashleyinou pomocí klopýtla dopředu. Měla nohy jako z rosolu a podlamovaly se pod ní. Naštěstí měla Ashley rychlé reakce a zachytila Spencer dřív, než se zřítila na zem.

Když blondýnka vzhlédla do vřelých starostlivých očí, vracejících jí pohled, byla ztracena. Události noci ji konečně dohnaly a ona to už v sobě nedokázala zadržovat. Zavěsila se na Ashley a rozvzlykala se. Popravdě neplakala nad tím, že už dál neměla ve svém životě Carmen, ve skutečnosti, tohle bylo už dlouho na spadnutí. Její slzy byly kvůli těm dvěma letům ztracenými s Carmen a bolesti, kterou cítila, když se jejich vztah rozpadal. Lži, klamání a neustálé hádky si dokáží vybrat daň i na té nejsilnější osobě, nemluvě o ponížení z toho, co se událo této noci.

Ashley věděla, že se světlovláska nakonec zhroutí. Jen nepočítala s tím, že to přijde tak brzy. Nezáleželo na tom, kdy k tomu došlo; hodlala poskytnout Spencer podporu, jakkoliv bude třeba. Právě teď to znamenalo držet Spencer co nejpevněji a nechat ji dostat to všechno ze sebe. Naposled, kdy si pamatovala, že viděla tuhle plačící dívku takhle rozrušenou, bylo na střední škole, po tom, co byl zabit její bratr. Celá Carlinovic rodina byla samozřejmě zničená Clayovou smrtí, ale byla to Spencer, kdo měl největší potíže se s tím vyrovnat.

Tři dny ji Ashley ani na chvíli neopustila. Dělala všechno, o co ji Spencer požádala - všechno, o čem si myslela, že by mohlo pomoci. I když incident zahrnující Carmen nebyl určitě to samé, jako ztráta bratra, byla rozrušená a to zasáhlo i Ashley. Pokud Spencer trpěla, tak i ona. To bylo něco, co se nezměnilo, bez ohledu na to, kolik let byly odloučené.

I přestože to byl opravdu dobrý pocit, být svírána tmavovláskou, když slzy ustoupily, Spencer se odtáhla a osušila si tvář. „Moc se omlouvám, nechtěla jsem to na tebe vyklopit."

Ashleyino srdce se sevřelo nad smutkem v Spenceřině hlase. Neuniklo jí, že se na ni Spencer ještě nepodívala, klopíc oči do země, jako by se za něco styděla. „Nemáš se za co omlouvat,“ ujistila Ashley druhou dívku. Pomocí své ruky navedla blondýnčiny oči ke svým. „Neudělala jsi nic špatného.“

„No, tak trochu jsem zdemolovala auto,“ odvětila Spencer. A navzdory všem ošklivým událostem dnešní noci, se jí podařilo zformovat úsměv.

„Tos asi udělala,“ souhlasila Ashley a koutky jejích úst se pozvedly. Tíha všeho momentálně ustoupila. „Musím říct, že jsem nevěděla, že máš v sobě něco takového.“

Přestože se Spencer cítila trochu bláhově, ulevilo se jí, že se nezdálo, že by ji Ashley soudila. „Co můžu říct? Jsem plná překvapení.“

„O tom nepochybuji,“ odpověděla Ashley, než vzala Spencer za paži a jemně zavedla světlovlásku do svého domova. „Potřebuješ něco?“, zeptala se, jakmile byly uvnitř.

Spencer zavrtěla hlavou. „Jenom zamířím do koupelny, abych se dala trochu do pořádku.“

„V pohodě. Budu v obýváku, až budeš připravená.“

Blondýnka nepotřebovala ukázat, kde co je, v mládí byla u Ashley doma nespočetněkrát. Pořád to byl trochu divný pocit být tady, když si už roky nebyly tolik blízké, ale současně v tom bylo něco známého a uklidňujícího. Spencer se schoulila, když spatřila, jak červené a opuchlé má oči. Věděla, že by to Ashley nikdy neřekla, ale vypadala jako troska. No, alespoň to sedělo k tomu, jak se cítila uvnitř. Opláchla si vodou obličej a pokusila se dát do nějakého reprezentovatelnějšího stavu, než se vydala za druhou dívkou.

Ashley popadla kolu pro sebe a pivo pro Spencer. Ne že by obhajovala zahánění problémů alkoholem, doufala, že to možná jen otupí Spenceřiny hrany natolik, že už nebude tak rozrušená, jak očekávala. Sundala si klobouk a prohrábla si rukou vlasy, zatímco čekala. Právě, když začala mít Ashley obavy, protože se Spencer ještě nevrátila z koupelny, ta se posadila vedle ní a ráda si vzala pivo, které jí bylo nabídnuto.

Spencer si dala pořádný lok. U Ashley bylo takové ticho, že ji to nutilo tišit hlas. „Promiň, že mi to trvalo tak dlouho.“

„Vážně s tímhle musíš přestat, Spence,“ odvětila Ashley, její obočí se svraštilo starostí. „Já vím, že už to byla nějaké chvíle, ale pořád jsem to já. Nemusíš se mi pořád omlouvat.“

Slovo „Promiň“ odumřelo na Spenceřiných rtech, když si uvědomila, že přesně o tomhle tmavovláska mluvila. „Díky za pivo.“

„Napadlo mě, že by se ti jedno hodilo.“ Ashley váhala s položením otázky, která ji pálila v mysli od chvíle, co opustily Carmen. Věděla, že pravděpodobně není vhodná doba, ale bruneta nedokázala vydržet nepříjemné myšlenky, které se jí honily hlavou. „Můžu se tě na něco zeptat?“

„Samozřejmě, na cokoliv,“ ujistila Spencer druhou dívku po té, co si dopřála pár dalších loků svého pití.

„Udělala, ehm, Carmen…“ Ashleyin hlas se vytratil, když uviděla, jak se blondýna přikrčila při zaznění jména své bývalky, ale musela pokračovat. „Udělala Carmen něco takového už dřív?“ Pomyšlení na to, že by Spencer mohla říct ano, stačilo k tomu, aby se v ní vařila krev. Popravdě, pomyšlení, že by někdo Spencer mohl ublížit, bylo to, co ji vytáčelo až do krajností, ale snažila se zůstat kvůli kamarádce klidná.

„Co udělala?“ zeptala se Spencer, nejasnost Ashleyiny otázky ji nejprve zmátla. Když si uvědomila, na co Ashley naráží, nemohla si pomoct a uhnula pohledem. Cítila se nepříjemně a hloupě. Nebylo to kvůli tomu, že by byla odpověď ano, bylo to kvůli tomu, že se Ashley vůbec musela ptát. „Ne. Chci říct, že jsme se už dřív hádaly, ale nikdy se to nevymklo kontrole.“

„Ach, fajn, to je dobře.“ Ashley cítila, že se z jejího těla vytrácí napětí po tom, co dostala odpověď. Nevěděla, co by udělala, kdyby Spencer odpověděla jinak. Jakmile se trochu uvolnila, hned si uvědomila, že by se světlovlásky měla nejprve zeptat na něco ještě důležitějšího. „Jak jsi na tom? Chci říct, kromě toho zřejmého, jak se cítíš?“

Spencer byla dojatá Ashleyiným zájmem. Část jí cítila, že tmavovláska má plné právo vůbec se nestarat. Dovolila, aby její vztah s Carmen ovládl její život v tolika směrech, včetně odříznutí Ashley z něj. Nechtěla to, ale její přítomnost způsobovala napětí mezi ní a Carmen. A přestože věděla, že to není správně, Spence se pomalu odtahovala, měníc jejich někdejší silné přátelství v něco, co spíš připomínalo náhodné známé.

Často litovala, že nechala jejich přátelství uvadnout, ale nemohla změnit minulost. Spence se stále musela vyrovnat s rozpadem jejího vztahu s Carmen, ale stejně tak jí byla dána možnost napravit věci s Ashley a věděla, že chce, aby Ashley, která už jednou byla tak důležitou osobou v jejím životě, byla částí její budoucnosti. Světlovláska chápala, že dělá spoustu předpokladů, ale hluboko v sobě měla drobné pochyby, že by ji Ashley uvítala zpátky ve svém životě s otevřenou náručí. Někdy se o takovýchhle věcech není třeba bavit: prostě jsou.

„No, není to zrovna moje nejlepší noc, ale myslím, že budu v pořádku,“ odpověděla Spencer, zatímco si dělala na gauči větší pohodlí. „Nemůžu uvěřit, jak se všechno zamotalo,“ pronesla spíš k sobě než k Ashley. „Nemám ponětí, co si teď počnu.“

Ashley položila ruku na blondýnčinu paži. „Nemusíš o tom přemýšlet dnes v noci a už vůbec ne rovnou teď.“

„Tys vždycky věděla, co říct, abych se cítila lépe,“ pověděla Spencer své kamarádce. „A vím, že jsi řekla, abych se přestala omlouvat, ale vážně mě mrzí, že jsem nechala, abychom se odcizily. Nikdy jsem neměla dovolit, aby se můj vztah s Carmen pletl mezi nás.“

„Mohly jsme za to obě,“ odvětila Ashley, která nechtěla nechat nést Spencer všechnu vinu za ochabnutí jejich přátelství. Pokud jde o ní, Ashley se stáhla, protože vídat Spencer s někým, koho nemohla vystát, bylo neskutečně těžké a ona nechtěla říct nic, čeho by litovala. „Kromě toho,“ pokračovala Ashley, „ty víš, že jsem tu vždycky pro tebe.“

Spencer přikývla. „Vím a nedokáži vyjádřit, jak moc to pro mě znamená.“

Ashley odmítla přijmout jakékoliv poklony, které jí chtěla světlovláska složit. „Prosím tě, pro tebe platí to stejné.“

„To je pravda,“ souhlasila Spencer.

„Jsme prostě úžasné,“ zavtipkovala Ashley. A teď můžeme strávit spoustu času tím, že si to budeme navzájem říkat."

Spencer se líbila představa, opětovného sblížení se s Ashley - oživení toho, co už jednou měly. Když byla s brunetou, měla pocit, jako by byla doma, což nenalezla u nikoho jiného, včetně své bývalky. „Cítím se tak hloupě, že jsem se nepostavila Carmen dřív a nechala ji lhát mi,“ připustila neochotně.

„Nejsi hloupá,“ ujistila ji Ashley. „Jen jsi viděla, co jsi chtěla vidět a ty sis vždycky o lidech myslela to nejlepší.“

„Ale no tak, Ash!“ vykřikla Spencer s překvapivou dávkou hořkosti. „Měla jsem ji poslat k vodě mnohem dřív než dneska. Máma mi říkala, že z ní nekouká nic dobrého.“

Ashley vždycky vycházela se Spenceřinou mámou a považovala ji za svou matku víc než kdy tu vlastní. Nechtěla prohlubovat vinu, kterou Spencer už cítila, ale současně věděla, že je důležité, nechat ji to dostat ze sebe, takže se směle zeptala, „Proč jsi s ní zůstávala?“

„Kdybych to věděla, nebyla bych v takovém srabu, nemyslíš?“ pronesla Spencer přísně, okamžitě litujíc své odměřenosti. Měla vztek na sebe a nemělo to nic společného s Ashley. „Nechtěla jsem se chovat jako kráva.“

„No, vždycky jsi byla pako, když jsme byly mladší, takže se nic nezměnilo,“ škádlila ji Ashley, aby světlovlásku zklidnila. „Možná že stejně není nejvhodnější doba pitvat se v tom.“

Spencer nesouhlasila. „Ne, to je dobrý.“ Odmlčela se, aby si dala do kupy myšlenky a uvědomila si, co chtěla říct. „Vždycky jsem se dívala na své rodiče a jak moc se navzájem milují a chtěla jsem to i pro sebe. Naučili mě o závazcích a neopuštění se ve špatných časech.“ Blondýna dopila své pivo, než pokračovala. „Zavázala jsem se a chtěla jsem to dodržet.“

„To je obdivuhodné, ale nebyla jsi sama, s tím závazkem,“ opáčila Ashley. „Neměla bys zůstávat s někým, kdo s tebou jedná takhle špatně a kdo ti jedná za zády nebo kdo na tebe křičí a chápe se tě ve chvílích hněvu nebo kdo si myslí, že je v pořádku lhát a podvádět.“

„Já vím…“ Spenceřin hlas se vytratil. Vážně se s Ashley nemohla přít, když její argumenty byly tak trefné. Udělala velkou chybu, když zůstávala s Carmen, ale nehodlala ji udělat znovu.

„Zasloužíš si někoho, kdo tě bude milovat bezpodmínečně,“ Ashley se přesunula blíž k světlovlásce, její hlas byl tichý a něžný. „Zasloužíš si někoho, kdo s tebou bude jednat, jak si zasloužíš. Kdo tě bude uznávat, kdo tě bude opatrovat, kdo tu bude pro tebe bez ohledu na cokoliv, kdo si uvědomí, jak šťastná je, že tě má ve svém životě.“ Věděla, že by měla pravděpodobně přestat, ale nedokázala to. „Měla bys být s někým, kdo stráví každý den dokazováním ti, jak moc pro ni znamenáš."

Nálada mezi nimi se náhle změnila. Teď seděly pár centimetrů od sebe a to napětí ze střední školy, které se vždy zdálo, že mezi nimi je, se vrátilo. Jejich oči byly zahleděné do sebe a jediný zvuk, který byl slyšet, bylo jejich dýchání a sbor cvrčků ozývajících se z venku.

Ashley znovu nabyla smyslů a odtáhla se o trochu, přerušuje oční kontakt s blondýnkou. „A co potřebuješ právě teď, je kamarádka, která ti pomůže tímhle projít.“

Spencer si nemohla pomoct, ale cítila drobné zklamání, že Ashley už není tak blízko. Věděla, že z celkového pohledu to bylo to nejlepší a její emocionální stav byl příliš zmatený. To byla její rozumná stránka. Její iracionální část chtěla najít útěchu, která by ji zbavila veškeré bolesti, kterou cítila. Ale Ashley by si to nezasloužila. A ani ona. „Víš o někom, kdo by na to byl vhodný?“

Ashley se zářivě usmála a její nos se tím nakrčil. Byla víc než šťastná z toho, kam se teď rozhovor ubíral. „Možná by mě nějaká dobrovolnice napadla.“

„Pokud řekneš někoho jiného než sebe, tak budu zklamaná,“ připustila Spencer lehce stydlivě. S Carmen se nahrála dost her, takže si myslela, že je lepší vyslovit, co chtěla, pro případ, že by tu byly nějaké pochyby.

„Samozřejmě, že mám na mysli sebe, ty trubko!“ Prohlásila Ashley, zatímco obrátila oči v sloup.

„Dobře,“ pronesla Spencer, než se pohnula směrem k brunetce a objala ji. „Protože si nemyslím, že bych si chtěla tímhle projít bez tebe.“

„O to nemusíš mít strach, Spence,“ vracela Ashley své kamarádce objetí a nemohla si pomoct, ale užívala si, že má světlovlásku ve své náruči. „Protože já nikam nejdu.“

I přes těžkou cestu, která ležela před Spencer, tohle Ashleyino ujištění ji přimělo cítit se lehčeji, než se cítila za velice dlouhou dobu.

3

Ashley zabočila na parkoviště, na kterém byla teprve před hodinou. Po té, co vypnula auto, vyslala ke Spencer povzbudivý úsměv. „Vypadá to, že tu Carmen není.“

Spencer vydechla velkou úlevou. Chtěla se vrátit pro auto, ale obávala se, že narazí na Carmen a další drama bude následovat. Ale nikde tu nebylo známky po její bývalce a blondýna si nebyla jistá, zda je to dobře nebo ne. Ashley se ji snažila přesvědčit, že mohou dojet pro její auto až ráno, ale Spencer nechtěla riskovat, že ho tu někdo uvidí přes noc a bude se divit, proč tam je. Bylo dost lidí, kteří byli pravděpodobně svědky celého toho představení s Carmen a světlovláska nechtěla poskytovat lidem ve svém městě další téma k hovoru.

„Ještě jednou díky za všechno, Ash. Nevím, co bych si počala, kdyby ses dnes v noci neobjevila,“ pronesla Spencer, než si rozepnula bezpečnostní pás.

„Já vím, jsem úžasná,“ odvětila Ashley se samolibým úšklebkem.

„To opravdu jsi,“ souhlasila blondýnka. Věděla, že její kamarádka přidává do svého projevu domýšlivost, taková prostě byla. „Hodlám teď zamířit ke svým rodičům a určitě ti zítra zavolám.“

Stejně jako Ashley souhlasila s tím, že jet ke svým rodičům je skvělý nápad, z druhé části plánu už tak nadšená nebyla. „Pojedu za tebou, jen kdyby něco. “

Spencer tím návrhem nebyla potěšena. Obtěžovala už Ashley na jednu noc dost a nechtěla, aby si její kamarádka myslela, že se o sebe nedokáže postarat sama. „Jsem v pohodě. Vážně. Co kdybych ti napsala, až dojedu na místo.“

Ashley si posunula klobouk nahoru, když se upřeně zadívala na blondýnku. „Prosím, nehádej se v tomhle se mnou, Spencer. Já vím, že nepotřebuješ, abych na tebe dohlížela, ale uklidnilo by mě to." Po tom, co Carmen udělala, Ashley nehodlala riskovat, že by se Spencer mohlo něco stát. To se nestane, pokud k tomu bude mít co říct.

Bylo úžasné, jak se po strávení několika hodin spolu zdálo, jako by neuplynul žádný čas od doby, co byly blízké kamarádky. Zatímco většina konverzace byla zaměřená na Spencer a její pocity, jejich společný čas jim také umožnil zjistit víc o tom, jaké byly jejich životy, když se nestýkaly. Oddaly se příjemnému hovoru, který měl jen velice málo nepříjemných momentů. Teď když měly Ashley a Spencer šanci dostat se jedna druhé zpátky do života, obě učinily slib, že budou pracovat na znovu vybudování toho, co kdysi měly. Byl to skutečný příklad toho, kdy si uvědomíte, co jste měli, až když to ztratíte. Ani jedna si neuvědomovala, co jí chybělo, dokud se znovu nesešly.

„Pořád si myslím, že si děláš starosti pro nic za nic,“ opáčila Spencer, ale nehodlala se s Ashley přít, když se o ni tmavovláska očividně strachovala. „Ale neřiď jako babička, nechci zpomalovat jen proto, abys mě neztratila.“

Ashley zavrtěla hlavou a uchechtla se. „Zapomněla jsem, jaká umíš být osina v zadku.“

„Starých zvyků se těžko zbavuješ,“ odvětila Spencer, také se smějící. Nemohla uveřit tomu, jak šťastně se cítí po tak drsné noci. Ráno to bude pravděpodobně jiné, ale právě teď byla vděčná za dobrou náladu a nezpochybňovala to.

Cesta k domu Carlinů proběhla bez zvláštních událostí, ale to neodradilo Ashley, aby vylezla ze svého auta po tom, co tam dorazily. Jakmile věděla, že je Spencer v naprostém bezpečí, nechala svou ostražitost ochabnout. Je pravdou, že i tak hodlala udělat všechno, co bude v jejích silách, aby se ujistila, že Carmen už nebude dělat blondýnce žádné další problémy.

„Přesně tak pomalá, jak si pamatuji,“ poznamenala Spencer po té, co vystoupila z auta. Zapomněla, jaká sranda byla, dávat Ashley zabrat. „Některé věci se nikdy nezmění.“

„Trhni si, Carlinová,“ odvětila Ashley, zatímco následovala svou kamarádku k předním dveřím.

Spenceřina pichlavá odpověď byla přerušena její překvapenou matkou.

„Spencer?“ Paula Carlinová měla vždycky radost z návštěvy některého ze svých dětí, ale aby se Spencer objevila takhle pozdě v noci, to nebylo nic obvyklého. „Co se stalo?“

„Ahoj mami,“ pronesla světlovláska rozpačitě. Pravděpodobně měla nejprve zavolat, ale opravdu ji to nenapadlo. „Všechno je v pořádku, jsem-“

„Ashley!“ vykřikla Paula, když si všimla, kdo stojí těsně za její dcerou. Byly to již roky, co se naposled objevila poblíž jejich domu. „Není to pastva pro mé bolavé oči?“

Ashleyin široký úsměv způsobil nakrčení jejího nosu podruhé v dnešní noci. „Co jsem ti říkala o flirtování se mnou, Paulo? Pan C by nebyl nadšen.“

„Pojď sem!“ nařídila jí Paula a zeširoka otevřela svou náruč. Po dlouhou dobu doufala, že Ashley bude tou, se kterou Spencer skončí. Bez ohledu na její nechuť ke Carmen vždycky cítila, že tmavovláska, kterou právě objímala, by byla skvělou partií a někým, kdo by miloval její dceru tak, jak si zasloužila. Přestože nevěděla, proč tu Ashley je nebo co se stalo, ta malá jiskérka naděje, která už dlouho pohasínala, se opět rozhořela. „Chyběla jsi mi.“

„Ty mě taky,“ řekla Ashley, než se odtáhla. Byla si jistá, že úsměv na její tváři hraničil s připitomělým. To se změnilo, když ji Paula tvrdě praštila do paže. „Au! Za co to bylo?“

„Za to, že nikdy nepřijdeš na návštěvu,“ objasňovala Paula, zatímco brunetu obdařila nesouhlasným pohledem. „Prostě jsi zmizela a vůbec jsme o tobě neslyšeli.“

Ashley mohla říct, že na prohlášení starší ženy bylo něco pravdy a nechtěla jí ublížit. Současně ale také věděla, že si z ní Paula jen utahuje. Jaká matka, taková dcera. „Vážně si nepamatuji, že bych také dostala nějaké pozvání nebo že bys mi zavolala, vždyť víš.“

Paula nehodlala připustit, že má Ashley pravdu. „Buď zticha, od kdy vůbec ode mne potřebuješ formální pozvánku? Jen protože moje dcera udělala velkou chybu, to neznamená, že bys měla trestat Arthura a mě.“ Nikdy se neostýchala se svými názory na Carmen.

„Haló! Stojím přímo tady.“ Spencer rozkošně špulila pusu. Vždycky milovala, jak její máma vychází s Ashley – i když to často vedlo k tomu, že si ji dobíraly nebo skočila jako ta divná.

„No jo, já tě vidím.“ Paula poplácala svou dceru po hlavě. „Ale zrovna teď mluvíme o Ashley a její neschopnosti vzít telefon nebo přijet a pozdravit.“

Stejně jako tomu bylo v případě znovushledání se se Spencer, Ashley si neuvědomovala, jak moc ji schází Paula. Kromě svého táty, neměla bruneta moc míst ve svém životě, kde by se cítila tak příjemně nebo tak klidně. Možná že to chvíli trvalo, než toho dosáhla se svým tátou, ale s Carlinovými se to stalo dost snadno.

„Takže hodlá mi někdo vysvětlit, proč ses tu ukázala tak pozdě a proč sem přijela Ashley za tebou?“ zeptala se Paula bystře. Nebylo toho moc, co jí uniklo.

Spencer neměla náladu znovu probírat všechno před Ashley a čelit „Já ti to říkala“ své matky, kterého se jí rozhodně dostane. „Povím ti to vevnitř.“

Paula si pečlivě změřila svou dceru, ale nehodlala na ni tlačit. Pokud se má potvrdit její podezření, že Carmen už nadále není součástí Spenceřina života, více než ráda si počká na vyslechnutí této informace. Soudě podle toho, jak Spencer v této chvíli vypadala, Paula věděla, že je tu riziko, že vysvětlení toho, co se stalo, nebude zrovna příjemné. „Fajn, půjdu uvařit kávu.“ Významně se podívala přímo na Ashley, než dodala, „A ty koukej raději přijít zítra na večeři. Považuj to za formální pozvánku.“

„Nebyla bych nikde jinde raději,“ odvětila Ashley šťastně. Byla to naprostá pravda a šance strávit víc času se Spencer a její rodinou, nebyla nikdy něčím, co by odmítla.

„Dáš mi vědět, až dorazíš domů?“ zeptala se Spencer po tom, co její matka zašla do domu. Také byla nadšená, že se zítra uvidí s brunetkou. Díky tomu jí všechno ostatní, co v jejím životě nestálo za nic, připadalo snesitelnější.

Ashley by sama sobě nepřipustila, jak moc se jí líbí, že má o ni její kamarádka starost. Bylo hezké mít zase někoho, komu by záleželo na jejím blahu, tak jako světlovlásce. „Jasně, jen ještě hodlám něco zařídit a pak zamířím zpátky na ranč.“

Spencer si přitáhla druhou dívku do velice vřelého objetí. „Je hezké mít tě zpátky, Ash.“

„Jsem ráda, že jsem zpět,“ zašeptala do blondýnčina ucha. Její oči zůstávaly zavřené, zatímco si užívala pobytu ve Spenceřině náručí.

Dvě znovu shledané kamarádky se rozloučily a Spencer pozorovala, jak tmavovláska vycouvává z příjezdové cesty. Počkala, až odjela, než zamířila do domu svých rodičů čelit výslechu, kterému ji její máma určitě podrobí. I přes tuhle vyhlídku její úsměv z tváře nezmizel.

Ashley vydala spokojený povzdech, když zamířila zpátky na silnici. Události celé téhle noci se vyvrbily mnohem lépe, než by si dokázala představit.

Paula vešla do své kuchyně a našla tam svou dceru, jak si pro sebe zpívá – scéna, která se stávala stále a stále běžnější od chvíle, co se k nim před čtyřmi měsíci opět nastěhovala. Samozřejmě tu byly i slzy a smutek, ale netrvalo to tak dlouho, jak se Paula obávala. Jak Spencer pracovala na dávání si svého života zpátky dohromady, zvládla to bez libování si v moři sebelítosti.

Pomáhalo, že našla silnou podporu ve své rodině, že o sobě Carmen už znovu nedala vědět a že trávila čas s jistou brunetou. Paula byla nadšená z toho, jak se Ashley stala opět součástí jejich životů, ale věděla, že pravým důvodem, proč je jim tolik nablízku, je její dcera. Jistě, dělo se to všechno pod pláštěm přátelství, ale starší žena to znala lépe. Každému, kdo strávil pár minut s Ashley a Spencer, bylo jasné, co k sobě ty dvě cítí. A tak, jak moc chtěla postrčit Spencer v tom, co se dělo mezi ní a Ashley, Paula věděla, že pokud by to udělala, nic dobrého by z toho nevzešlo. Navíc chápala, že je jen otázkou času, než se věci stanou tak, jak mají. Jediné, na čem Paule opravdu záleželo, bylo, že je její dcera nejšťastnější za několik let a podle jejího mínění, úplně přenesená přes jakýkoliv domnělý vztah s Carmen.

„Někdo tu má dobrou náladu,“ poznamenala Paula, zatímco si sedala na židli. Usrkla si ze své kávy a pozorovala svou dceru, jak pokračuje ve své činnosti. „Co to děláš?“

„Připravuji oběd pro sebe a Ashley,“ odpověděla Spencer nonšalantně. „Myslela jsem, že ho k ní vezmu a mohly bychom spolu strávit odpoledne.“

Paula obdařila svou dceru vědoucím úsměvem. „Mmmhmmm.“ Fajn, možná se tak nezdráhala vměšovat se, jak by si lidé mysleli. „Vy dvě spolu v poslední době trávíte spoustu času.“

Spencer obrátila oči v sloup. „Klidně toho můžeš nechat mami. Ashley a já jsme kamarádky. Chápeš ten pojem, že?“

Paula se zasmála tím způsobem, jakým to matky dělají, když se jejich dcery snaží zakrýt svoje pravé city. „Ach, zlatíčko, můžeš si říkat, co je ti libo, ale to z toho pravdu neudělá.“

„Nemám ponětí, o čem to mluvíš,“ odvětila Spencer se vzrůstající frustrací. Existoval důvod, proč nechtěla souhlasit se svou mámou nebo připustit, že na tom, co říká, může být něco pravdy. „Nech to být.“

„Matky tohle vždycky poznají,“ usmála se Paula samolibě. Opravdu měla v úmyslu nechat to všechno Spencer vyřešit po svém, ale zdálo se, že si nedokáže pomoct. „Vy dvě jste pořád spolu, nemůžete na sebe přestat dělat oči a upřímně řečeno, celé městečko uzavírá sázky na to, kdy obě přestanete předstírat a prostě si připustíte, co vlastně jste.“

Spencer si povzdechla. „A cože přesně jsme?“

„Plnohodnotný, stoprocentní, naprosto jasný pár,“ počkala pár úderů srdce, „který nemá sex,“ a pak ještě pár úderů srdce, „předpokládám.“

„Mami!“ vykřikla Spencer zhrozeně. Vůbec se jí nelíbilo, kam se tenhle rozhovor ubíral. „Nemáš něco jiného, čím by ses měla právě zabývat?“

„Nee, prvního pacienta mám až odpoledne,“ odpověděla Paula k dalšímu zděšení své dcery. „Takže se vraťme k hovoru o tobě a Ashley…“

„Není žádné já a Ashley!“ trvala na svém Spencer.

„Ale ano, je,“ opáčila Paula. „A čím dřív si to připustíš, tím dřív můžeš přestat předstírat, že do ní nejsi bláznivě zamilovaná.“

Spencer věděla, že nemá žádný smysl se přít se svou matkou, byla to neuvěřitelně tvrdohlavá žena. Místo toho dovolila své obraně ochabnout a položit otázku, která ji soužila několik posledních týdnů. „Co když se o mě nezajímá tímhle způsobem?“

Světlovláska byla již nějakou dobu zakoukaná do své kamarádky, ale její pochyby a obavy, že bude opět raněná, ji bránily vidět to, co měla přímo před sebou. Pokaždé, když jí Ashley volala, měla v břiše motýlky. Každý brunetin pohled způsoboval, že se jí rozbušilo srdce. A každý jejich dotek způsoboval vzrušující pocit, který trval ještě dlouho po tom, co byl jejich kontakt přerušen.

V posledních měsících strávily jedna s druhou tolik času, že to opravdu bylo jako randění. Platonické randění s tím, že ani jedna z nich se o nic nepokusila. Ashley byla po ten čas dokonalou kamarádkou, nikdy se kvůli ní blondýnka necítila nepříjemně. I přesto, jak milé to bylo, Spencer začínala být lehce frustrovaná a znepokojená, protože měla dojem, že ona je ta jediná, kdo má tyhle intenzivní pocity.

„Na to, jak jsi chytrá, Spence, umíš být tak nedovtipná.“ Paula přešla ke své dceři a ignorovala pohled, který dostávala. „Jestli jsi nedokázala poznat, že se ti už nějaký čas Ashley dvoří, tak nevím, co si s tebou počít.“

Představa, že se jí Ashley dvořila se Spencer velice líbila, ale stále nebyla ochotná pochopit očividné. Po všech těch kravinách, kterýmy si prošla s Carmen, se představa takového bezproblémového pouta, který si budovaly s tmavovláskou, zdála trošku moc jednoduchá. „Nepozvala mě na rande.“

Paula se rozhodla smilovat se nad svou dcerou. Očividně nechávala své pochyby zvítězit nad rozumným uvažováním. „Nemyslíš, že je možné, že čeká, až podnikneš první krok ty? Ty jsi ta, kdo má za sebou nepovedený vztah. Ty jsi ta, kdo se snaží přijít na to, co si chce počít se svým životem A ty jsi ta, které by Ashley nechtěla nikdy ublížit. Možná se domnívá, že by na tebe moc tlačila.“

Spencer otevřela ústa k protestu, ale pak se nad tím lépe zamyslela. „A co když se mýlíš?“

„Já se nikdy nemýlím,“ zavtipkovala. „Podívej, já nevím, proč přesně ti zatím Ashley nic neřekla o svých citech, ale to neznamená, že bych měla pochyby o tom, jak silné city k tobě chová. Možná si myslí, že ještě nejsi připravená.“

„Já jsem připravená!“ Odvětila k velkému potěšení své matky. Chytila se do Paulyniny léčky přesně, jak to starší žena naplánovala.

Paula položila obě své ruce na Spenceřina ramena a pak pohlédla své dceři přímo do očí. „Pak jí to tedy řekni.“

Spencer neměla, co by dodala. Musela se rozhodnout a pokud bude mít dost odvahy, konečně by mohla získat to, po čem vždycky toužila.

Když zabočila k Ashleyinu domu, Spenceřiny nervy zažívaly težké chvíle. Nikdy dřív nikoho na rande nezvala a neměla ponětí, co říct. Navíc obavy z odmítnutí a šance, že věci mezi ní a tmavovláskou se stanou divnými, tížily její mysl. Hluboko v sobě věděla, že tohle pravděpodobně není ten případ, ale právě teď měly její nejistoty navrch.

Když si uvědomila, že nemusí něco dělat nebo přiznat svoje city už dnes, Spencer se byla konečně schopna uklidnit natolik, aby vystoupila z auta. Popadla oběd, který udělala a vydala se najít svou kamarádku. Když Ashley našla, světlovlásce vyschlo v krku.

Ashley právě vykonávala nějakou těžkou fyzickou práci na svém ranči. Což znamenalo, že na sobě měla pár starých džínů, svůj typický kovbojský klobouk a bílé tílko, které odhalovalo její vypracované paže. Byla špinavá, zpocená a podle Spencer nikdy nevypadala rajcovněji. Shledávala obtížným se pohnout nebo oznámit svou přítomnost. Tak rozptylující jí Ashley připadala.

„Jaké příjemné překvapení!“ zvolala bruneta, když spatřila Spencer. „Čemu vděčím za takové potěšení?“

„Oběd,“ vyhrkla Spencer něco neohrabaně. Proklela se za to, že se najednou chová divně. „Chci říct, máš čas, abys se mnou poobědvala? “

„Pro tebe, Spence, mám všechen čas světa,“ odpověděla Ashley se zazubením. „Umírám hlady.“

Spencer se opájela pohledem na tmavovlásku. Byla si jistá, že nikdo na světě nebyl tak hodný, starostlivý, chytrý, štědrý, nádherný a sexy jako žena jdoucí k ní. A byla by blázen, kdyby to Ashley nedala najevo. „Půjdeš se mnou ven?“

Ashley byla zmatená. „Ale myslela jsem, žes mi přinesla oběd?“

„Ne, tak jsem to nemyslela,“ Spencer si povzdechla nad svou trapností. Zhluboka se nadechla, než pohlédla brunetce do očí. „Dnes večer, vyjdi si se mnou…“ její hlas se vytratil a pak se rozhodla, že je tohle příliš důležité na to, aby to pohnojila. „Na rande. Byla bych ráda, kdyby sis se mnou dnes večer vyšla na rande.“

„Och,“ odvětila Ashley šokovaně. Tohle rozhodně neočekávala.

Spencer polkla, „Och?“ To nebyla odpověď, ve kterou doufala. Doufala v radost, vzrušení nebo alespoň něco víc než prázdný výraz a nedostatek nadšení, který Ashley projevovala.

Jakmile šok odezněl, byla si Ashley jistá, že nikdo by nemohl cítit takovou radost jako ona právě teď. Věci se se Spencer vyvíjely tak dobře, že to nechtěla ohrozit. Už dávno přijala skutečnost, že žádné její city k světlovlásce s časem nezmizely. Ale obávala se říct něco Spencer, pro případ, že není připravená na nic víc než přátelství. Nebo hůř, že to necítí stejně. A teď se zdálo, že byla blízko tomu získat to, po čem už takovou dobu toužila. Promarněné šance, špatná načasování a bláznivé bývalky už dál nebyly důležité. Jediné, na čem teď záleželo, byla ta báječná žena, která způsobovala, že se její srdce třepotá.

„Moc ráda s tebou půjdu dnes večer na rande.“ Věnovala Spencer nejsladší téměř plachý úsměv. „Že ti ale trvalo dlouho, než jsi se zeptala.“

„O čem to mluvíš? To myslíš vážně…“ Spencer přestala mluvit, když si uvědomila, že to Ashley nemyslela vůbec vážně. Ačkoliv to nebyla blondýnčina chyba; její úzkost ji hnala na pokraj zhroucení. „A to ty mě nazýváš blbkou.“

Ashley přemýšlela o pokračování ve škádlení světlovlásky, ale bylo tu něco důležitějšího, co chtěla udělat. Pokud měla Spencer dost odvahy, aby ji pozvala na rande, musela dokázat něco podobného. „Nemáš ponětí, jak dlouho jsme tě chtěla vzít na rande.“

Spencer chtěla odpovědět „Myslela jsem, že já pozvala tebe,“ ale Ashleyino velké vyznání ji zanechalo neschopnou slova.

„Ale než k tomu dojde, pojďme se najíst,“ pronesla Ashley, než vzala jídlo ze Spenceřiných rukou a vydala se k domu. Teď když byla k světlovlásce upřímná, si z ní zase bude víc než ráda utahovat.

Spencer zavrtěla hlavou a nemohla si pomoct a rozesmála se. Bylo tolik věcí, které na tmavovlásce obdivovala, ale její schopnost nebrat se vážně a její schopnost zlehčovat náladu, byly na předních místech tohoto seznamu.

Blondýnka si tím nebyla moc jistá, ale měla plíživé podezření, že pro ni večer nenadejde dostatečně brzy. Na jejich rande.

4

Ashley si musela uklidňovat dech, zatímco jela velice známou cestou k domu Carlinových. Její schopnost předstírat klid ohledně jejího nadcházejícího rande se Spencer Carlinovou zmizela ve chvíli, kdy světlovláska po obědě odjela. Bruneta se musela kvůli Spencer snažit tvářit se, že není třeba se stresovat, protože se zdálo, že blondýna byla lehce na pokraji zhroucení, když ji zvala na rande. Skutečností nicméně bylo, že nadcházející večer se Spencer, byl tou nejdůležitější událostí všech dob.

Tmavovláska chtěla, aby k němu došlo, už velice dlouho. Teď, když to bylo tady, cítila, že tlak na ni vzrůstá až na téměř neúnosnou hranici. Chtěla, aby všechno šlo dobře a bylo to absolutně dokonalé.

Ashley by byla první, která by připustila, že jakýkoliv čas se Spencer je v podstatě vším, po čem kdy toužila nebo co potřebovala, nehledě na to, co dělaly. Ale aby bylo jasno, strávila zbytek dne plánováním každé maličkosti, kterou by mohla udělat pro své první rande s blondýnkou. Ashley byla v srdci romantička, takže už věděla, kam přesně hodlá Spencer vzít. Proběhly nějaké dohady o tom, co budou dělat, ale Ashley musela trvat na tom, že dostane šanci naplánovat jejich večer. Koneckonců strávila velice dlouhou dobu úvahami, co by se světlovláskou podnikla, kdyby někdy dostala příležitost vyjít si s ní.

Tak jak byla Ashley vystresovaná z toho, aby se všechno vydařilo, bez ohledu na to, co budou dělat, konečně dostala šanci být se Spencer tak, jak nikdy dřív. Bylo to strašidelné, bylo to děsivé, bylo to povznášející a bylo to stresující a také a to ze všeho nejvíc, to bylo něčím, o čem si byla jistá, že se to má stát. Tato myšlenka dovolila tmavovlásce se nějak uklidnit, zatímco pokračovala ve své cestě k dívce svých snů.

Paula Carlinová se snažila, seč mohla, být podporující matkou. Její dcera byla vynervovaná z dnešního večera a chtěla být nejlepší, jak jen to šlo. Bylo její povinností být tou, kdo bude světlovlásku uklidňovat a kdo jí poví, že všechno půjde dobře. Na druhou stranu, škádlení Spencer se pro Paulu ukázalo jako příliš zábavné, než aby dokázala odolat.

„Kolik je?“ zakřičela Spencer ze svého pokoje v patře.

„O dvě minuty víc, než když ses ptala naposled,“ zakřičela Paula nazpátek, pobavení v jejím hlase bylo evidentní. „Můžu ti začít odpočítávat chvíli předpokládaného Ashleyina příchodu, pokud si myslíš, že ti to pomůže.“

„Jsi na nic!“ odpověděla Spencer. Byla naštvaná, ale nějakým způsobem to, jak ji vytáčely máminy šaškárny, ji odvádělo pozornost od příšerné úzkosti, kterou se snažila necítit. „A teď už nikdy nezískáš cenu pro matku roku.“

Paula se zasmála, ale nehodlala dát své dceři pokoj. „Nemáš ponětí jak zničená a zkormoucená z toho jsem. Jestli si nedáš pozor, nechám tebe a Ashley pózovat pro spoustu fotek, než půjdete, takže buď hodná.“

Spencer se vyřítila ze svého pokoje a pohlédla ze zábradlí na svou matku. „To by sis nedovolila.“

„Že ne?“ odvětila Paula s nejdrzejším úsměvem.

„Přísahám Bohu, matko, jestli budeš tak-“ Spenceřina výhružka byla přerušena zvukem zaklepání na vchodové dveře. „Nejsem hotová!“ zaječela, než zaběhla zpátky do svého pokoje v naprosté panice.

Paula se uchechtla, zatímco se vydala ke dveřím. Nemohla pochopit, proč Spencer tak vyšiluje. Skutečností bylo, že Ashley už byla její; dnešní večer je jen formalitou. Když Paula otevřela dveře, její srdce roztálo. Ashley tam stála rozkošně nervózní s kyticí a výraz její tváře říkal, že se usilovně snaží udržet se v klidu. Zatímco svou dceru si nemilosrdně dobírala, Paula by totéž nikdy neudělala dívce, o které si byla jistá, že se za ni její dcera provdá.

„Pojď dál Ashley,“ pronesla Paula sladce, zatímco pokynula brunetce rukou. Po tom, co zavřela dveře, položila ruku na dívčino rameno. „Moc ti to sluší.“ Ashleyin typický klobouk byl pryč, ale měla na sobě své nejlepší kovbojské boty, nový pár džínů a košili, o které věděla, že je Spenceřina oblíbená. „Spencer tu bude za chvilku.“

„Díky,“ odvětila Ashley, v krku jí vyschlo a její hlas zněl chraplavě. Několikrát si pročistila hrdlo, zatímco se chodidly houpala tam a zpět. „Doufám, že jsi jí nedávala moc zabrat.“

„To bych nikdy neudělala!“ odpověděla Paula důrazně, ale tmavovláska věděla, že lže. „Mimo to, to není jako…“ Odmlčela se, když si uvědomovala, že už nemá Ashleyinu pozornost.

Ashley nikdy nezažila chvíli, jakou zažívala právě teď. Bylo to jako scéna z filmu, když Spencer sestupovala od svého pokoje. Zdálo se, že celý svět ustoupil do pozadí a její schopnost dýchat jako by ustala. Tmavovláska ani nemrkala, zatímco dívka, která již dávno uchvátila její srdce, kráčela ze schodů, aby ji uvítala. Spencer měla vlasy spuštěné dolů a na sobě letní šaty, které jí dokonale seděly. Ashley si byla jistá, že nikdo nikdy nevypadal tak dobře, jako tahle blondýnka právě teď.

„Ahoj,“ zašeptala Spencer s drobným zamáváním. Nebylo možné přehlédnout, jak na ni Ashley reaguje a díky tomu byly motýlci v jejím břiše ještě intenzivnější. Ne že by byl obdiv jednostranný. Všechno na brunetě bylo omračující a Spencer byla také ohromena tím, jak neuvěřitelně dobře Ashley vypadá

Chvíli zabralo, než se Ashley vytrhla ze Spencer vyvolaného omámení. „Ty jsou pro tebe,“ pronesla tmavovláska, zatímco podala květiny své dívce. „Sama jsem je natrhala,“ dodala, protože chtěla, aby Spencer věděla, že si dala záležet na každé maličkosti nadcházejícího večera. Ne z ješitnosti, ale spíš kvůli tomu, aby blondýnka věděla, jak moc na tom Ashley záleží.

Spencer cítila závrať, když přijímala květiny. Peníze nebo věci nebyly něčím, na čem by jí záleželo, ale bylo to již opravdu dlouho, co s ní bylo jednáno s takovou pozorností. „Jsou nádherné, děkuji.“

„Dám je do vázy,“ nabídla se Paula. Pozorovala ty dvě dívky ztracené ve svém vlastním světě a nemohla být nepohnuta tím okamžikem. Neexistovala nic, co by Paula chtěla pro svou dceru víc, než aby našla někoho, kdo by se k ní choval správně a nebylo pochyb, že Ashley je tím člověkem. „Vy dvě si užijte večer.“

„Díky mami,“ odpověděla Spencer, když byla konečně schopna přerušit oční kontakt s Ashley. Trochu si oddechla, že hrozba matčina focení se zdá se nenaplní. „Můžeme?“

Ashley přikývla a blýskla po světlovlásce velice sladkým úsměvem. „Až po tobě.“ Otevřela dveře a pokynula Spencer, aby šla ven. „Měj se, Paulo,“ řekla Ashley, než za sebou zavřela dveře.

„Ujisti se, že ji přivedeš domů před desátou!“ zavtipkovala Paula, neschopna odolat pokušení ještě jednou poškádlit svou dceru před jejím velkým večerem.

Spencer obrátila oči v sloup nad skopičinami své matky, ale jinak zůstala soustředěná na to, o čem si byla jistá, že bude úžasné rande s Ashley. Pohlédla směrem k tmavovlásce a narazila na intenzivní pár hnědých očí hledících na ni. „Copak?“ zašeptala Spencer, když se obě dívky zastavily. „Je všechno v pořádku?“

Ashley uzavřela mezeru mezi nimi, její celé tělo hučelo očekáváním. „Vypadáš absolutně nádherně,“ řekla Spencer přímo. „A já si nemyslím, že bych mohla čekat hodiny, než udělám tohle.“

Světlovláska zalapala po dechu, když si uvědomila, co se má stát. Její tělo ji brnělo, jak se k ní Ashley přibližovala a vjemy, které prožívala bylo nemožné vložit do slov. Ashley nevěděla, co ji to popadlo, ale doslova už nebyla schopná počkat ani jednu sekundu, než políbí Spencer. To, co se dělo, bylo větší, než s čím si dokázala poradit, ale zároveň jistě cítila, že to není chyba.

Jejich měkké rty se na sebe tiskly v polibku, který se rodil roky. Ačkoliv upřímně, ani jedna dívka necítila, že by bylo třeba zacházet dál než k prostému nevinnému polibku. Když se Ashley neochotně odtáhla, nemohla si pomoct a musela se usmát nad skutečností, že Spenceřiny oči byly stále zavřené. Nebyl to polibek, který by zastavil provoz, ani při něm nezazněl hudební doprovod. Ale byl to polibek, o kterém Spencer i Ashley doufaly, že je prvním z mnoho a mnoha, které budou následovat.

„Takže ty mi opravdu nehodláš říct, kam jedeme?“ zeptala se Spencer, zatímco na brunetu špulila rty, jak nejlépe uměla. Jely v dalším Ashleyině autě - starém Porsche jejího otce - k neznámému cíli. No, neznámému jen pro jednoho cestujícího. „Ale to není fér!“

Ashley natáhla svou ruku a položila ji na tu světlovlásčinu. Ani jedné dívce neunikl hřejivý vjem, který to vyvolalo. „Můžeš se snažit, jak chceš, ale neřeknu ti nic, dokud tam nebudeme.“ Pokračovala v hlazení Spenceřiny měkké pokožky, protože to byl zatraceně příjemný pocit. „Mimoto naše městečko není tak velké a projely bychom ho celé za deset minut. Tak měj trpělivost, ano?“

„Fajn,“ Spencer si povzdechla a pak přidala ještě jeden velice dramatický povzdech. „Asi to zkusím.“

„Říká se, že trpělivost růže přináší,“ odvětila Ashley, „takže teď sklapni a přestaň si stěžovat.“

Spencer se musela zasmát. „Páni, ty rozhodně víš, jak oblbovat dámu sladkými řečičkami.“

Poté, co Ashley zastavila na červené, se podívala upřeně na blondýnku. „Nemyslím si, že bys zatím věděla, čeho jsem schopná.“

Na semaforu naskočila zelená, než mohla Spencer napadnout vhodná odpověď. Skutečnost, že Ashleyina slova způsobila její rozechvění v tom nejlepším smyslu, nebyla ničím, na co by brzy zapomněla.

„A teď, než mě zahrneš milionem otázek, budeš mi muset prostě ukázat něco z té tvé vyhlášené trpělivosti,“ prohlásila Ashley, když dorazily do svého cíle. Její nervozita se vrátila a začala se obávat, že Spencer bude zklamaná z toho, co naplánovala.

„Ehm, dobře, bez problémů,“ ujistila svou znepokojenou společnici. Ve skutečnosti si ani nevšimla, kam jedou, dokud Ashley něco neřekla. Teď, když viděla, kde jsou, rozhodně to vzbudilo její zvědavost. „Nemusíš si vážně dělat starost, Ash. Jsem prostě ráda, že dnešní večer strávím s tebou.“

Tmavovláska se po Spenceřině ujištění viditelně uvolnila. Sice si to bude muset ještě párkrát připomenout, ale bylo jasné, že Spencer nechtěla nic víc, než být s Ashley. „A ty se domníváš, že já jsem ta se sladkýma řečičkama.“

A znovu, jakékoliv odpovědi, se kterou by mohla Spencer přijít, zabránilo brunetčino jednání. Ashley se ujistila, že vystoupí z auta první, takže bude moci své společnici otevřít dveře. Nebylo to nutné, ale bylo to něco, k čemu cítila Ashley silné nutkání.

Spencer přijala tmavovlásčinu nabízenou paži a jakmile byla venku z auta, zavěsila se do Ashleyina rámě. Její srdce splašeně uhánělo, jak se ze všech sil snažila netlačit Ashley do toho, co se v nich obou dnes večer hromadilo. Místo toho se snažila soustředit na přítomnost a jaké bylo mít tuhle chvíli s dívkou, na kterou nemohla přestat hledět.

„Vím, že se divíš, proč jsme tady,“ začala Ashley, zatímco kráčely k jejich konečnému cíli. Její hlas se chvěl emocemi. „A také vím, že se ze všech sil snažíš neptat se na milion věcí.“ Spencer se usmála nad tím, jak přesné bylo to prohlášení. „Věc se má tak, Spence, že jsem vždycky cítila, že je mezi námi zvláštní spojení i když jsme se nacházely v různých bodech svých životů.“

„I já to cítila,“ přiznala světlovláska, vědoma si, že obě mají svá srdce na dlani.

„Měly jsme problém se špatným načasováním nebo jinými věcmi,“ pokračovala Ashley. „Ale dnes bych to vážně chtěla všechno změnit.“ Zastavila se před dalším rohem, za kterým bylo to, co tmavovláska připravila. „A vážně jsem si myslela, že nejlepší způsob, jak toho dosáhnout, je vrátit se na začátek, zpátky tam, kde jsme začaly.“

Spencer takřka ihned vhrkly do očí slzy. Byla dojatá tím, jak byla Ashley sladká a romantická. Bruneta rozhodně překonala jakákoliv očekávání a to jejich společný večer teprve začal. Když opět vykročily, bylo konečně na čase, aby Ashley odhalila, co celý den zařizovala.

Před starou Spenceřinou skříňkou, kde do ní poprvé Ashley vrazila, byla rozprostřená deka se svíčkami, jídlem a lahví vína.

„Ash…“ Spencer nebyla nejprve schopna dokončit myšlenku, byla tak přemožena emocemi. Bylo těžko k uvěření, že někdo by si dal tolik práce kvůli ní. „Je to úžasné.“

„Jsem ráda, že se ti to líbí,“ pořádně si vydechla úlevou. Byla nadšená, že všechno její plánování nebylo zbytečné. Nebylo jednoduché zařídit všechno tak narychlo. Obnášelo to spoustu shánění, víc než jeden telefonát a prosbu o nějakou tu laskavost. Ale Spencer za to rozhodně stála.

„Nejen že se mi to líbí,“ upřesňovala Spencer. „Zbožňuji to!“

„To říkáš teď, ale počkej, dokud neochutnáš, co jsem pro tebe připravila,“ zavtipkovala Ashley. Ačkoliv bylo lákavé použít své bohatství, aby si nechala udělat nějaký gurmánský výtvor, vážně chtěla udělat všechno sama. Nebylo to snadné a zahrnovalo to spoustu příprav na poslední chvíli, ale naštěstí měla dost lidí, kteří jí pomohli.

Světlovlásčin bok šťouchl do Ashley. „Ale ztichni. Já přeci vím, že jsi skvělá kuchařka.“

„To je rozhodně pravda,“ pravila Ashley, zatímco obdařila Spencer velice sebejistým pohledem. „Jsem žena mnoha kvalit.“

„To se vsadím, že jsi,“ pronesla Spencer laškovně. Byla si jistá, že ji na konci večera bude bolet tvář od toho, jak moc se usmívala. Dovolila Ashley dovést je k dece, která byla pro ně rozprostřena. „A neměly bychom zapomínat na tvou skromnost.“

Bylo tu tolik otázek, které měla světlovláska ohledně toho, jak byla Ashley schopná všechno tohle zařídit, ale neobtěžovala se s jejich kladením. Pochybovala, že by dostala odpovědi, po kterých pátrala a konec konců na tom doopravdy nezáleželo. Důležité bylo jen využít tenhle kouzelný večer na maximum.

Ashley zapálila svíčky, které tam byly zanechány jedním z jejích pomocníků a pak nalila sklenici vína pro sebe a Spencer. Zvolení místa, kde neměly poblíž žádné jiné lidi, dělalo tuto noc ještě výjimečnější. Tmavovláska byla šťastná, že má svou společnici celou pro sebe.

„Na co si připijeme?“ zeptala se Spencer po té, co uchopila svou sklenici vína.

„Na nás,“ odvětila Ashley.

„Na to se napiju.“

Večeře se skládala z příjemné konverzace, skvělého jídla a spousty smíchu. I přestože se obě dívky tak dobře znaly, nikdy se hovor nevytratil a neobjevily se žádné trapné chvíle. Byla tam spousta intenzivních pohledů a slov, které byly konečně vysloveny bez obav z odhalení skutečných citů.

„Nemohu uvěřit tomu, jaké mám štěstí, že tu s tebou jsem,“ poznamenala Spencer vážně. Ležela na boku stejně jako Ashley po tom, co dovečeřely.

„Já jsem ta šťastná,“ řekla Ashley. Všechno šlo skvěle a ona se bavila ještě víc, než čekala.

Spencer byla stále užaslá. „Ale ty jsi ta, kdo udělal tohle všechno pro mě.“

Ashley se natáhla po blondýnčině ruce. „Udělala bych pro tebe cokoliv, Spence, vždyť to víš.“

„Ach, vážně?“ zeptala se Spencer s poťouchlým pohledem v očích, který mohl předznamenávat pouze trable. „Cokoliv?“

„Samozřejmě.“ Ashley neměla potuchy o tom, co se honí v hlavě její společnice, ale byla si jistá, že to není nic dobrého.

„Dobrá…“ Spencer přemáhala nutkání vybuchnout smíchy. „Zakvokej pro mě jako slepice.“

„Cože?“ Ashley byla naprosto zaskočená. „Cože chceš, abych udělala?“

„Zakvokej…jako…slepice,“ zopakovala Spencer pomalu. „Řekla jsi, že pro mě uděláš cokoliv.“

Ashley věděla, že je to výzva samozřejmě ze srandy, ale byla si kčertu jistá, že necouvne. „No, pokud je to to, co chceš…“ Počkala pár sekund, jestli blondýnka nepřeruší její odmlku, ale když bylo jasné, že se tak nestane, udělala přesně to, o co byla požádána. Velice hlasitě.

Spencer si poklepávala prstem po rtech. „To nebylo špatné, Ash. Vůbec to nebylo špatné.“ Vyžadovalo to spoustu sebeovládání, udržet si vážnou tvář. „Teď se zvedni a skákej pro mě na jedné noze.“

„Spencer!“ zvolala Ashley.

„Neříkala jsi, že pro mě uděláš cokoliv?“ zeptala se světlovláska, očividně vyzývavě. Neměla představu, kam až bude moct zajít, ale byla ochotná vyzkoušet možnosti. „Protože jsi říkala, že ano. Takže…“

Ashley zavrtěla hlavou, ale postavila se. Nehodlala to vzdát první.

Spencer byla bez sebe, když začala tmavovláska skákat na jedné noze, jak po ní bylo žádáno. Výraz pobouření na brunetině tváři byl naprosto rozkošný. Ale ještě nehodlala pustit Ashley z háčku. „Teď, štěkej jako pes.“

„Ty si vážně zahráváš, Carlinová,“ reptala Ashley, zatímco se připravovala udělat, co se po ní chtělo. Byla ochotná se ztrapnit, aby dokázala, že umí dostát svému slovu. I když to znamenalo udělat ze sebe blázna.

V okamžiku, kdy zvuk štěkotu vyšel z brunetiných úst, si už Spencer nemohla pomoct. Smála se tak mocně, až ji vytryskly slzy z očí. Popravdě byla Spencer tak ztracená ve směšnosti situace, že si nevšimla, že se druhá žena pohnula k ní.

Než mohla Spencer pochopit, co se děje, zjistila, že leží na zádech, s Ashley sedící obkročmo na ní a držící její ruce za hlavou. Najednou už nebylo nic legračního na tom, jak Spenceřino tělo reagovalo na tak příjemnou blízkost Ashley.

Ashleyiny oči byly upřené na Spencer, když se k ní přiblížila na tolik, že se jejich rty téměř dotýkaly. „Myslíš si, že to byla legrace?“

Spencer byla rozpálená tak jak nikdy dřív. Ashleyina sladká stránka byla samozřejmě příjemná, ale tahle její stránka byla něčím novým a naprosto vítaným. Světlovláska polkla a zavrtěla pomalu hlavou ze strany na stranu.

„Ach, ale já si myslím, že sis to myslela,“ pokračovala Ashley, než se se přitiskla o trochu víc k velice šťastné Spencer. „A domnívám se, že bys za to měla pravděpodobně zaplatit."

Blondýnka by víc než šťastně sklidila všechny následky, které pro ni měla Ashley připravené.

Naneštěstí, jejich chvilka a večer byl narušen tím nejméně vítaným vetřelcem.

„No, nejste vy dvě tak zkurveně k pomilování.“

Ashley i Spencer překvapeně a zklamaně vzhlédly a objevily velice rozzlobeně se tvářící Carmen, stojící nad nimi.

5

Bylo to jako sen. Velice špatný sen, samozřejmě, ale vynoření se Carmen odnikud, bylo naneštěstí velice skutečné. Spencer i Ashley vyskočily na nohy naprosto nejisté co dělat nebo co se bude dít dál. Zároveň se natáhly jedna druhé po ruce. Stejně tak pro útěchu jako pro ujištění té druhé, že tu jsou pro sebe.

Carmen neunikl projev náklonnosti mezi párem a díky tomu cítila ještě větší hořkost. „Nemáš mi co říct?“ zeptala se naštvaně Spencer.

„Ne, nemám,“ odpověděla Spencer klidně. Tu noc v baru, to bylo naposled, co svou bývalku viděla a byla vykolejená z narušení jejich báječného večera. „Prosím, odejdi.“

„Věc se má tak, Spence,“ zasmála se Carmen prázdně, „že jelikož to vypadá, že už spolu nejsme, nemusím poslouchat příkazy od takové děvky jako ty.“

„To by stačilo!“ zařvala Ashley, neschopna udržet své emoce na uzdě. Čekalo se, že tohle bude začátek její budoucnosti se Spencer, ne večer pro hrabání se v minulosti. „Táhni do prdele, nebo tě tam dokopu sama.“

„No ty jsi, pane, drsňačka,“ odpálila okamžitě Carmen, nezastrašena Ashleyinou hrozbou. „Myslíš si, že se tě bojím? Protože to fakt ne.“ Nehodlala nechat nikoho, aby jí bránil v tom, co chce dělat. „Kromě toho, ať už se děje mezi tebou a Spencer cokoliv, měla bys vědět, že jsem ji měla první,“ Carmen se naklonila dopředu se záměrem způsobit tolik škody, kolik bude možné, „mnoha způsoby a v mnoha pozicích.“

Ashley byla rozzuřená k nepříčetnosti. Rozumově věděla, že se ji Carmen snaží jen vyprovokovat, ale bylo jí to jedno. Brunetě se nelíbilo, aby kdokoliv mluvil o Spencer takhle.

„Carmen!“ vykřikla Spencer zděšeně. „Co je to s tebou?“

„Co je se mnou?“ zopakovala Carmen a znovu se zasmála. „Já nejsem kurva, která roztáhne nohy ve chvíli, kdy odjedu z města.“

„Drž kurva hubu!“ zaječela Ashley, zatímco balancovala na pokraji sebeovládání.

Spencer se postavila před svou společnici, aby se pokusila zabránit zhoršení situace. „Nemůžu uvěřit, že se mnou mluvíš takhle po tom všem, co se stalo.“

„A já nemohu uvěřit, že jsem promarnila dva roky svého života na frigidní, chladnou a nevděčnou malou couru jako ty.“ Vyštěkla Carmen nazpátek. „Nikdy jsem neměla odcházet a nechat tě opustit mě tak snadno. Ne, když jsi moje.“

„Posloucháš se vůbec?“ otázala se Spence, zatímco pokračovala v dělání všeho, co mohla, aby udržela Ashley od své bývalky. „Nazýváš mě všemožnými výrazy a pak prohlásíš, že jsem tvoje?“

Carmen udělala krok vpřed, netoužíc po ničem jiném než zastrašit světlovlásku. „Ty jsi moje a kvůli tomu jsem se vrátila.“ Projížděla po městě a pak se zastavila v místní jídelně na šálek kávy a snažila se vymyslet, kam vyrazit. Nebylo možné, aby jela ke Carlinům, aby zjistila, jestli tam Spencer je a na všech ostatních místech, kde hledala, byla neúspěšná. Až tady zaslechla pár lidí bavících se o rande Spencer a Ashley. Carmen se dřív protivilo žít na malém městě, ale teď skutečnost, že každý věděl o záležitostech všech ostatních, jí hrála do karet. Zůstala ještě pár minut, aby získala tolik podrobností, kolik bylo možné a pak zamířila ven. Netrvalo jí dlouho, aby našla Ashleyino auto před střední školou. Teď byla připravená na svou odplatu a vzít si to, co bylo po právu její. „Vrátila jsem se, abych ti řekla, jak hrozně mi je líto toho, co se stalo.“

„Co za magora jsi?“ zeptala se Ashley nevěřícně. „Chci říct, vážně, musela bys mít v hlavě úplně nasráno, abys řekla jen polovinu z toho, co říkáš.“

I když Spencer oceňovala, že se Ashley snaží pomoct, nebyla to její bitva. Obrátila se, aby pohlédla hluboko do očí své dívky. „Nech mě to vyřídit, je to v pořádku.“

„Ale Spence…“ Ashley nedokončila svou myšlenku, když si všimla, jak odhodlaná se světlovláska zdá být. Ustoupila a hlavou naznačila, že nebude říkat nic dalšího, ale stiskem Spenceřiny ruky jí dala najevo, že pokud se věci vymknou kontrole, vloží se do toho.

„Omluvy už máme za sebou, Carmen,“ pronesla k mladší brunetě, když se otočila zpět. „Skončily jsme a není k tomu co dodat.“

„Ještě není konec!“ opáčila Carmen se zaťatými pěstmi. Její povaha byla opravdu jednou z jejích nejhorších stránek. „Dlužíš mi druhou šanci. Po tom všem, co jsem musela snášet, mi to dlužíš.“

Spencer se chtělo smát nad absurditou celé situace. „Nedlužím ti nic. Nechovala jsi se ke mně dobře, nerespektovala jsi mě a nedokázala jsi udržet nohy u sebe. Měla jsem tě opustit dřív, než jsem udělala, ale nemůžu změnit to, co se stalo. Teď jdi.“

„To nestačí,“ řekla Carmen a zoufalství se jí začalo vkrádat do hlasu. Posledních pár měsíců bylo pro ni příšerných a chtěla, aby se věci vrátily tam, kde byly. „To pro tebe to, co jsme měly, nic neznamená?“

Spencer zavrtěla hlavou a pak ze sebe vypustila velký povzdech. Stejně jako byla naštvaná, že bylo její rande narušeno Carmen, nějakým způsobem byla ráda, že dostala příležitost uzavřít tuhle kapitolu svého života. „Ne, opravdu neznamená. Měla jsi svou šanci se mnou, ale ta je pryč.“ Potřebovala, aby její bývalka slyšela to, co měla na srdci a co nevycházelo z hlubin jejího vzteku. „Chci být s někým, kdo mě opravdu miluje. Chci být s někým, kdo se ke mně dobře chová. Chci být s někým, komu záleží na mé rodině. Chci být s někým, kdo mě respektuje. Chci být s někým, kdo mi nelže. A chci být s někým, kdo má dobré srdce.“

„A ty si myslíš, že je to ona?“ otázala se Carmen, zatímco ukazovala na Ashley. Nečekala ani na světlovlásčinu odpověď, protože věděla, co by řekla. „Můžu ti tohle všechno splnit, Spence, jen mi dej ještě jednu šanci.“

„Nech mě něco ti jasně vysvětlit,“ začala mluvit, než udělala krok ke Carmen. Nehodlala se nechat zastrašit nebo nechat druhou dívku pokračovat v tom nevítaném vyrušení. Jak moc nechtěla, pustila Ashleyinu ruku, aby se s tím mohla pořádně popasovat. „My se k sobě nevrátíme. Teď ani jindy. Cokoliv jsme měly, je pryč a nezáleží na tom, co řekneš nebo uděláš. Nic se nezmění. Sbohem.“

Stejně tak, jak Ashley chtěla Carmen praštit mnohokrát po sobě, věděla, že teď na to není správný čas ani místo. Kromě toho to nebylo potřeba, protože Spencer to zvládala vyřešit skvěle sama.

Carmen byla příliš tvrdohlavá, aby poslouchala. „No tak, kotě, my to můžeme vyřešit.“

Spence si frustrovaně mnula kořen nosu. Nevěděla, jak se vyjádřit ještě jasněji. „Není žádné my, Carmen, a nebylo už dlouho před tím, než jsme se rozešly. Přenes se přes to. Já to už udělala a čím déle budeš viset na něčem, co neexistuje, tím hůř pro tebe.“

„A ty si myslíš, že se můžeš pohnout dál s touhle špínou?“ ukázala Carmen znovu na Ashley, dívku, o které si myslela, že ji o vše připravila. „Myslíš si, že ona se k tobě bude chovat lépe? Myslíš si, že ti může dát to co já? Bože ty jsi vážně blbá coura, že jo?“

Čas slušného chování skončil. Spencer se to snažila vyřešit s tím, že je lepším člověkem, ale Carmen si to, jak se zdá, nezasloužila. Vstoupila přímo do Carmenina osobního prostoru a začala ji tvrdě strkat do ramene. „Už nikdy tahle se mnou nebo o Ashley nemluv! Nejsem tvůj fackovací panák a jestli nedokážeš držet svou hubu zavřenou, tak ti ji zavřu sama.“

Ashley se snažila nereagovat, ale bylo velice těžké udržet klid. Vidět blondýnku tak ráznou a stojící si za svým, přimělo její tělo velice silně reagovat. Nikdy nebyla tak moc hrdá a zároveň nažhavená.

„Myslím to vážně,“ pokračovala Spencer. Možná by měla být tou dospělejší, ale bylo jí špatně, že s ní někdo mluví takhle. Čas pro přístup v rukavičkách dávno skončil. „A nech mě něco ti vysvětlit. Ashley pro mě dokáže udělat víc jedním dotykem nebo pohledem, než jsi ty zvládla za celý náš vztah. Takže, jestli nás omluvíš, hodláme najít nějaké místo s větším soukromím, abychom tam dokončily naše rande.“

Nebylo nic, co by zabránilo Ashley, aby se teď samolibě nešklebila. Co začalo jako katastrofa, když se Carmen ukázala, skončilo jako velice překvapivý a vítaný vývoj událostí. Bylo těžké přehlédnout zničený výraz Carmenina obličeje a bylo celkem jasné, že už jim nepřijde na oči. Byla příliš ponížená.

Spencer shromáždila všechny jejich věci z večeře, vložila je do piknikového koše a vzala Ashley za ruku, aniž by se podívala na svou bývalku. „Pojďme.“

„Ano madam,“ odvětila Ashley a víc než ráda vyhověla Spenceřinu požadavku. Nemohla odolat tomu, aby se ještě jednou neohlédla na ženu, o které věděla, že už nebude dělat problémy. Střelila po Carmen ještě jedním samolibým úšklebkem a pak na ni mrkla.

A s tím Spencer s Ashley odešly halou, zanechávajíc Carmen žít s následky všech ubohých rozhodnutí, která kdy učinila.

Ashley sotva zavřela vchodové dveře, než na ně byla silně přitisknuta jistou světlovláskou, která z ní teď vylíbávala duši. Jiskra, která byla rozžehnuta před tím, než se ukázala Carmen, teď propukla v plnohodnotný požár, který ani jedna z dívek nechtěla hasit. Bruneta ze sebe vydala to nejhlasitější zasténání, když se Spenceřina ústa přesunula k jejímu uchu. To, co se právě dělo, bylo lepší než cokoliv, co si Ashley dokázala představit.

Spencer nekonečně potěšilo, když slyšela, jak Ashley reaguje na její činnost. Hlavou jí proletěla myšlenka, že možná věci uspěchávají, ale rychle ji zahnala, když ucítila tmavovlásčiny paže po celém svém těle. Trochu se odtáhla, protože potřebovala, aby Ashley věděla, že její činnost má co dočinění jen s ní a že se nesnaží zapomenout na minulost. „Chci tě,“ prohlásila prostě.

„Máš mě,“ odvětila Ashley upřímně. Bylo to tak intenzivní v tuto chvíli, ale nebylo na tom nic špatného. „Jsem tvoje, Spence, a vždycky jsem byla.“

Spencer přitiskla své tělo k Ashleyinu, spojení nebylo skoro dostatečné, ale pro teď to muselo stačit. „Dobře,“ zašeptala, jak se její rty otíraly o ty tmavovlásčiny. „Protože jsem do tebe totálně zblázněná.“

Ashley přejížděla po blondýniných zádech. Byla si celkem jistá, že si nikdy nezvykne, jak úžasný pocit je dotýkat se Spencer. I přestože to ještě nebylo tím způsobem, jak chtěla. „Dobře,“ odpověděla Ashley, než začala líbat Spencer s každou pídí emocí a vášně, co byla schopná.

Jejich líbání brzy zintenzivnělo do bodu, ve kterém ještě nebyly. Ve Spencer začala vzrůstat nespokojenost s nedostatkem kontaktu holých pokožek. Potřebovala cítit tmavovlásku tak, jak po tom její tělo prahlo. Začala rozepínat Ashleyinu košili, ale nepřestávala být rozptylována polibky, které jí byly vlepovány na krk. Dokázalo to být opravdu velice rozptylující. Bez jakékoliv skutečné myšlenky na to, co dělá, světlovláska rozervala košili, nestarajíc se o to, že pravděpodobně nepůjde spravit.

Bruneta se chystala udělat nějakou vtipnou poznámku o tom, že jí Spencer dluží novou košili, když v tom blondýnčiny prsty započaly svou cestu po jejím břiše. Ashley zasténala a zachvěla se z pocitů, které ty prsty způsobovaly. Věděla, že by měly asi přestat a zamířit do její ložnice, ale Ashley v tuhle chvíli shledávala složitým přemýšlet nebo jednat racionálně.

Spencer si příliš užívala dotýkání se Ashley, než aby si uvědomila, že ztratila kontrolu nad situací. Vůbec neprotestovala, když tmavovláska prohodila jejich pozice, takže to byla nyní ona, kdo byl tisknut na vchodové dveře. Mimo to, stále cestovala svýma rukama všude po Ashleyině těle a to bylo vždycky dobře.

Ashley se snažila zavést je dál do domu, ale líbání Spencer se ukazovalo jako příliš dobré, aby ho přerušila. Nezabránilo to ale tomu, aby vyjela svýma rukama nahoru po blondýnčiných nohou a pod její šaty. Milovala, jak se Spencer chvěje a sténá pod jejím dotykem. Cítila, jako by to bylo až příliš a zároveň ne dost. Trvalo jen pár minut, co měla své ruce na Spenceřině nahém zadku, než jí došlo, co to znamená. Neochotně odtrhla své rty od těch, co chtěla líbat navěky. Ashley byla bez dechu, když upřeně hleděla do zářících modrých očí druhé dívky. „Spence…“

Bylo nemožné přeslechnout vzrušení v Ashleyině hlase. No nebyla v tom sama a pokud jde o Spencer, netoužila po ničem jiném než dovršit to, co s Ashley započaly už tak dávno. Pokrčila rameny a pak zatahala za přezku tmavovlásčina opasku. „Měla jsem tušení.“ Prohlásila Spencer, aby vysvětlila nepřítomnost svého spodního prádla. Ne že by si myslela, že by si Ashley stěžovala na to, jak se dnes večer oblékla. „Nemyslím si, že jsem se spletla.“

„Kurva ne, nespletla ses,“ odvětila Ashley. Každopádně teď nebyl čas na mluvení. Teď byl čas na to, aby obě holky dostaly to, co opravdu, opravdu chtěly. Bez oddělení jejích rtů od Spenceřiných, provedla Ashley obě domem a nějak se jim podařilo skončit v brunetině ložnici. K mnohému potěšení obou dívek.

Ashley se zhroutila na Spencer po dalším ohromujícím orgasmu. Nikdy nezažila tak úžasnou noc, jako tuhle. Ale stejně tak nikdy neměla v posteli ženu jako tuhle blondýnku. Ze začátku byly spolu trochu neohrabané, ale teď když měly představu, co se líbí té druhé, to bylo ještě lepší. A přestože byla tmavovláska uspokojená, věděla, že nebude trvat dlouho, než bude chtít Spencer znovu. To s vámi udělá několikaletá předehra.

„Panebože, jsi v tom dobrá,“ mumlala Ashley do světlovlásčina krku.

„Ani ty nejsi tak špatná,“ odpověděla Spencer, zatímco hladila Ashley po zádech. Nebyla ani zdaleka schopná přestat se dotýkat dívky, kterou měla na sobě.

Ashley sebrala všechny síly, aby se dokázala vzepřít na ruce. „A tím ne tak špatná ve skutečnosti myslíš, ta nejlepší, jakou jsi kdy měla.“

„Samozřejmě,“ řekla Spencer, úsměv na její tváři vyjadřoval štěstí, ne škádlení. „O parník.“

Ashley cítila směšnou hrdost na sebe, i když to nebyla ta nejdospělejší reakce, jakou mohla mít. „Nemůžu uvěřit, že tě konečně mám v posteli.“

Spencer si začala hrát s tmavovlásčinými vlasy. „Trvalo nám to dlouho,“ řekla věcně, „ale stálo to za to čekání.“ Vyznělo to víc jako otázka, než měla v úmyslu. „Rozhodně to stálo, za to čekání,“ ujistila Ashley blondýnku. Sklonila se, aby mohla políbit ústa, která procestovala celé její tělo. „Rozhodně.“

„Mmmmm,“ byla minutu jediná Spenceřina odpověď. „Nemyslím si, že bych se tohohle někdy nabažila.“ Když se Ashley odtáhla, mohla vidět v jejích očích, jak je šťastná. „Ale přestože byla tahle noc zábavná, něco tu chybí.“

„Co?“ zeptala se Ashley v panice, její žaludek se svíral. Nemohla pochopit, o co mělo jít.

„Jsi rozkošná, když panikaříš,“ škádlila ji Spencer, než se natáhla na Ashleyin noční stolek. Opravdu neměla v úmyslu způsobovat tmavovlásce tolik stresu. Položila Ashleyin klobouk na její rozcuchané vlasy. „Tak, to je mnohem lepší.“ Mít na sobě Ashley, která na sobě neměla nic než svůj kovbojský klobouk, bylo Spenceřinou přetrvávající a stálou fantazií.

„Tobě se vážně líbí škádlit mě,“ našpulila Ashley rozkošně rty.

„Máš pravdu, omlouvám se,“ pronesla Spencer s nápadem tvořícím se ve své hlavě. „Ohledně toho dřívějška, když jsem tě žádala, abys pro mě dělala všechny ty věci, vážně jsem se bavila. Víš to, že jo?“

Ashley popravdě už zapomněla na to všechno a odplatu, které se měla dočkat. „Samozřejmě, že vím a nebyla jsem ve skutečnosti naštvaná.“

„To ráda slyším,“ odvětila Spencer, než pokračovala ve svém plánu. Vážně chtěla, aby Ashley věděla, že není v duchu zlá. „Ale pro jistotu, bych ti to měla asi vynahradit.“

Tmavovláska byla zmatená, „Héé?“

Spencer je převrátila, takže teď byla ona nahoře. Měla ze sebe zatracenou radost, když zjistila, že Ashley zůstal klobouk pevně na hlavě. „Já ti to předvedu.“

Světlovláska si pomalu prolíbávala cestičku dolu po těle druhé dívky. Poslední souvislá myšlenka, kterou Ashley měla, než začal Spenceřin jazyk čarovat, byla, že pokud je tohle způsob jejích omluv, tak doufá, že se Spencer bude v jejich vztahu omlouvat hodně.

Zvuk Ashleyina telefonu vytrhl tmavovlásku z jejích příjemných snů. Neměla ponětí, kolik je hodin, ale věděla, že Spencer leží báječně zkroucená na boku. Takže díky tomu usoudila, že brzké probuzení není zas tak špatné. „Haló,“ zamumlala v polospánku.

„Ahoj Ashley!“ řekla Paula Carlinová, její hlas byl trochu moc veselý a trochu moc hlasitý. „Doufám, že tě neruším.“

„Ehm, ne, nerušíš,“ odvětila Ashley nervózně. Nestávalo se každý den, že by mluvila s matkou nahé dívky ve své posteli. Snažila se mluvit potichu, aby nerušila stále dřímající blondýnu. „Je všechno v pořádku?“

„Ach ano, všechno je fajn.“ Paulina rozjařenost byla ještě nesnesitelnější. „No, alespoň doufám, že je, za předpokladu, že je Spencer s tebou.“ Ashley se rychle rozšířily oči. „Chci říct, že nedorazila domů ze svého rande včera v noci, takže předpokládám, že věci šly dobře a proto není ve své posteli, ale ve tvé.“

Ashley se schoulila, jak trapností, tak rozpaky. Ve spěchu svléct ze sebe šaty, ani jedna dívka nepomyslela na informování Spenceřiny matky o tom, že tu stráví noc. Paula byla tím posledním, na co by myslely. „Ehm…jo…ohledně toho…“

„Není třeba se omlouvat,“ přerušila ji Paula. „Jen jsem doufala, že si budu moct na chvilku promluvit se svou dcerou. Snad je to v pořádku.“

„Jistě, jistě. Bez problémů.“ Ashley byla stále pokořená a nezáviděla Spencer rozhovor, který ji čeká. „Spence,“ zašeptala, ale světlovláska nereagovala. „Spence,“ zkusila to Ashley znovu, ale nic se nestalo. „Spencer!“

„Co je?“ odvětila blondýna, otrávená tím, že byla vzbuzena. „Znovu ne Ash, musím si ještě odpočinout.“

„Zasraná práce,“ pronesla si Ashley pro sebe. „Spencer, volá tvoje máma a chce s tebou mluvit.“

Spencer se posadila náhle velice probuzená. „Cože?“ Ashley chtěla odpovědět, ale zjistila, že pohled na do pasu nahou Spencer je značně rozptylující. „Podej mi ten telefon,“ požádala světlovláska, když si všimla, že žádné vysvětlení nepřichází. „Ahoj mami.“

„Ach, dobré ráno, Spencer!“ zahlaholila Paula. „Doufám, že jsi měla příjemný večer.“

Teď byla na řadě blondýnka, aby byla rozptýlena tím, že se jí v hlavě přehrávaly události minulého večera. To byla ale noc. „Jo, bylo to, ehm, bylo to dobré.“

„To moc ráda slyším,“ odpověděla Paula ještě rozjařenější než dřív. „Předpokládám, že všechno šlo dobře, vzhledem k tomu, že jsi se rozhodla zůstat celou noc venku.“

„Ohledně toho, promiň, že jsem nezavolala…“ Spencer nedokázala dokončit myšlenku, jelikož se jí důvod, proč nezavolala, vrátil zpátky v ohromném množství detailů.

„Ach, to je v pořádku. Jsem si jistá, že jste byly zaneprázdněné.“ Paula se snažila, seč mohla nesmát se. Věděla, že svou dceru otravuje a to jí stačilo jako odplata za to, že zůstala s Ashley. Skutečností bylo, že když byla Spencer s tmavovláskou, Paula věděla, že se nemá čeho bát. „Jsem si jistá, že jste s Ashley doháněly čas a mluvily a mluvily celou noc.“

„Chtěla jsi něco, matko?“ procedila Spencer skrz pevně zaťaté zuby. Věděla, co to její máma dělá a chtěla ukončit hovor.

„No, jelikož musíte být s Ashley unavené po všem tom mluvení,“ tentokrát Paula nedokázala zadržet smích, „chtěla jsem vám dát vědět, že vás s tvým otcem očekáváme dnes na večeři. Však víš, abychom tvé přítelkyni vysvětlili, co to znamená být součástí Carlinovic rodiny.“

Spencer si mohla jen představovat, co hodlá její máma udělat nebo říct, aby ji při večeři ztrapnila. „Ty si tohle vážně užíváš, že jo?“

„Víš, že ano,“ odvětila Paula pobaveně. „A možná, že příště budeš myslet na to, že mi máš dát vědět, když si hodláš povyrazit si.“

„To nebylo žádné povyražení!“ zaječela Spencer a pak byla ještě víc zahanbená, když viděla výraz Ashleyiny tváře. Potřebovala ukončit tenhle rozhovor hned. „Uvidíme se později. Měj se.“

„Měj se, Spencer.“ Paula zavěsila spokojeně, díky skutečnosti, že její dcera u Ashley konečně našla štěstí, jaké si zasloužila. A strávila zbytek odpoledne uvažováním o způsobech, jak udělat rodinou večeři nezapomenutelnou.

Spencer zabořila hlavu do Ashleyina krku. Tak jak byla šťastná, stejně se děsila nadcházející večeře. Na druhou stranu, přivede si svou přítelkyni domů na jídlo s rodinou. To mohlo být jen dobře.

„Dobře, že vím, že nejsem žádné povyražení,“ řekla nakonec Ashley.

Spencer štípla tmavovlásku do ruky. „Neopovažuj se stát při mámě.“

„Ty víš, že ty jsi jediná, při kom stojím,“ zavrkala Ashley. „A před tebou, nemluvě o za tebou.“

„Nejsi ty vtipálek?“ obrátila Spencer oči v sloup, ale opravdu se nezlobila. „Vyspala ses dobře?“

Ashley projela rukou Spenceřinými blonďatými vlasy. „Ani ne. Kradeš mi všechnu peřinu, chrápeš a roztahuješ se po celé posteli. Byla to poněkud nepříjemná zkušenost.“

„Ty blbko!“ zvolala Spencer. Dloubla do brunetina ramena a pokusila se na ni co nejpřísněji zadívat. „Očekávalo se, že řekneš, že to byl nejlepší spánek, jaký jsi kdy měla. A když to bylo tak hrozné, hádám, že už tu nikdy znovu spát nebudu.“

„Poslouchej dobře, Carlinová,“ Ashley se ujistila, že světlovláska byla zase jednou pod ní, naprosto v její moci. „Konečně tě mám ve své posteli a nenechám tě už nikdy odejít.“

Spenceřino srdce udělalo přemet, nepamatovala si, že by kdy byla šťastnější. „To ráda slyším, protože nemám v plánu vbrzku odejít.“ Přitáhla si Ashley dolů, takže se k sobě pevně tiskly. „Miluji tě.“

„Jsem do tebe hrozně zamilovaná,“ odpověděla Ashley okamžitě. Cítila jako by její srdce stoupalo víš, než bylo možné.

Nebylo třeba dalších slov, když Ashley se Spencer strávily zbytek dne v posteli, spolu. A ani jedna z dívek by nemohla chtít víc.