Ty a hvězdy

Napsala: goneofftodream, Přeložil: Daevin, Korekce: filippa

1

Láska. Co je to? Je to pocit, který nikdy neodejde, i kdybyste o to prosili. Láska je, když držíte něčí ruku ve své, jako by to bylo něco, co může náhle vyklouznout. Nikdy jsem nikomu neřekla ta dvě slova: „Miluji tě.“ To je něco, čeho každý den lituji. Doufám, že jednoho dne ti budu moci říct ta slova: „Miluji tě“, protože není dne, aniž bych myslela na tebe, na nás. To poslední, co jsem viděla, než všechno zčernalo, byly hvězdy a poslední věc, na kterou jsem myslela, jsi byla ty…

O dva dny dříve:

„Daviesová! Kryj mě.“ Pohlédla jsem na svého kamaráda, který nabíjel a lehce jsem přikývla. Sledovala jsem, jak začal běžet k cíli, s očima otevřenýma pro cokoliv, co by mohla být hrozba. Skenovala jsem perimetr očima a spatřila jsem postavu krčící se v rohu.

„Birdy, kryj Aidena,“ řekla jsem a ukazovala směrem k postavě. Přikývl a převzal mé místo, než jsem k té postavě vyrazila. Pomalu jsem kráčela k tomu rohu. Fňukání se stávalo zřetelnějším, jak jsem se blížila. Byla tam holka, které nemohlo být víc než šest, svírající v rukou panenku, zatímco jí slzy začínaly téct po tvářích. Rozhlédla jsem se, abych se ujistila, že je čisto a můžu odložit zbraň. Naklonila jsem se k dítěti a umožnila mu obtočit své paže kolem mého krku, když jsem ho zvedala. Trhla jsem sebou, když bylo ticho přerušeno střelbou. Vykoukla jsem za roh, abych viděla Birdyho pálit ze své AK 47. Když střelba ustala, dostala jsem se zpátky k Birdymu, pohybujíc se tak tiše, jak jsem mohla. Spatřila jsem Aidena běžícího zpátky, zatímco střelba znovu začala.

„Musíme sebou hodit,“ slyšela jsem ječet Aidena, zatímco k nám běžel. Birdy vylezl z příkopu a rozeběhl se k poli, kde jsme měli zaparkované auto. Strčila jsem rychle děvče do auta a Aiden naskočil na místo spolujezdce. Birdy řídil tak, jak jsem to nikdy dřív neviděla.

„Máme to,“ pronesl Aiden a mával krabicí ve vzduchu. Ulehčeně jsem si oddechla, zatímco jsem vyhlédla z okna. Slunce zapadalo a hvězdy se začínaly třpytit na fialové obloze. Byly to tři roky od doby, co jsem byl schopná vzhlížet ke hvězdám s úlevou. Tohle je můj třetí turnus v Afghánistánu a já doufám, že po několika málo dalších misích, budu schopná žít normální život.

„Daviesová? Jsi v pořádku?“ zeptal se Aiden, když se podíval dozadu na mě.

„Jo. Jen jsem přemýšlela, co se stane, až bude tohle všechno za námi.“

„No zaprvé pojedeme domů, opijeme se a budeme předstírat, že jsme zase na vejšce.“ Uslyšela jsem, jak mi z úst vyšlo uchechtnutí, jak jsem poslouchala Aidena. Byly jsme přátelé už od úvodního výcviku. Nemyslím si, že bych bez něj byla tam, kde teď, dlužím mu za všechno.

Dorazili jsme na základnu, kde jsem holčičku přenechala ošetřovatelce. Poslední týden jsme se snažili získat plány a mapy skrýše, kde byly drženi civilisté a vojáci jako rukojmí. Podle všeho, co jsme věděli, mohli být mrtví, ale nikdy neopustíme nikoho z našich.

„Seržante Daviesová. Seržante Dennissone,“ s Aidenem jsme se otočili, abychom zasalutovali plukovníku Amuseovi, „pohov seržanti. Můžu se teď podívat na tu krabici?“ Poukázal na krabici v Aidenově ruce. Plukovník ji položil na stůl a otevřel. Byla plná papírů a map. Začali jsme se probírat materiály a pátrali po něčem použitelném. Aiden rozložil mapu a začali jsme ji studovat. Budova byla silně hlídána a zdálo se, že všechny přístupové body vedou přes stráže. Vyžadovalo by to celou jednotku dostat se skrz a my neměli k dispozici posily.

„Musí tam být jiný přístupový bod,“ trval na svém Aiden.

„Aidene, tohle je jediná cesta, ty ostatní jsou bezpředmětné, naše trhaviny je nedokáží prorazit.“

Aidenovi oči se rozšířily, když si uvědomil, co se snažím říct: „Je to sebevražedná mise.“ Plukovník Ames vzhlédl v ohromení, když vstřebával pravdu.

„Aiden má pravdu. Ale podle naší rozvědky je tam nejméně devět lidí, kteří jsou naživu.“

„Já půjdu…“ řekla jsem a zavřela oči v očekávání toho, že se mě Aiden pokusí přesvědčit, abych to nedělala, ale nestalo se tak. Otevřela jsem je, abych zjistila, že na mě Aiden se smutkem upřeně hledí. Měla jsem ve svém životě příliš ztrát a pokud mám šanci zachránit alespoň jednoho člověka, výměnou za svůj život, udělám to.

„Zdá se, že je tam kopec v dobrém úhlu poblíž té budovy; budeme mít Birdyho a Finche, aby odtamtud odstřelovali. Možná, že budou moci sundat některé z našich protivníků,“ řekl a věnoval mi nucený úsměv. Jakmile jsme dokončili naše plány, zamířila jsem do kasáren, abych se umyla. Omyla jsem si špínu z tváře a paží, než jsem skočila pod sprchu. Po večeři jsme s Aidenem zamířili pro vybavení na naší misi.

„Ashley…proč tohle děláš?“ prosebně na mě hleděl.

Zabila jsem příliš moc lidí, když jsem je mohla ušetřit. Pokud mám možnost zachránit, alespoň jednoho člověka, udělám to. Aidene, já vím, že možná nechápeš, proč to dělám, ale já nemůžu žít život, ve které nechám nevinné lidi umřít.“ Sbalila jsem si zbytek svého vybavení a zamířila zpátky do kasáren, zanechávajíc tam Aidena se smutným pohledem v očích. Lidé si mohou myslet, že chci slávu a uznání za to co dělám, ale ne. Pokud opustím tento svět, chci ho opustit s vědomím, že jsem udělala něco dobrého, kromě zabíjení jiných lidských bytostí.

Spánek byl té noci nemožný, záblesky minulosti nepřestávaly útočit na mé myšlenky. Vstala jsem a převlékla se do uniformy, než jsem zamířila k otevřenému prostranství. Nebe bylo ozářené hvězdami. Vytáhla jsem kus papíru a pero z kapsy a začala psát něco, o čem jsem si nikdy nepomyslela, že budu někdy psát.

Jsou to již tři roky, co jsem tě naposled viděla a dva roky, co jsem ti naposled psala. Vím, že jsem tu pokaždé nebyla, popravdě jsem tu nikdy opravdu nebyla a ty jsi tu vždy pro mě byla. Pokud tohle čteš, pak už dál nejsem mezi živými, ale odešla jsem na lepší místo, kde neexistují války a násilí, jen mír. To je vše, po čem jsem toužila, mír. Chci, abys věděla, že ty čtyři roky, co nejsme spolu, jsem na tebe nikdy nepřestala myslet. Kdykoliv nemůžu spát, myslím na všechno to dobré, co jsme měly. Kdykoliv cítím, jak mě zaplavuje vlna viny, myslím na tebe, jak bys mi řekla, že to nebyla moje chyba. Pokaždé, když se podívám na nebe a spatřím hvězdy, myslím na poprvé, kdy jsme se setkaly za hvězdami ozářené noci. Přála bych si, aby se ta chvíle vrátila. To, co jsem díky tobě cítila, je něco, co se mi nikdy dřív nestalo a pokud bych ti mohla říct jednu poslední věc, řekla bych: „Miluji tě.“

Zaslechla jsem, jak vedle mě zašustila země a já spatřila Aidena držícího svou výstroj v jedné ruce a mou ve druhé.

„Aidene, když to ne…, když to dneska nezvládnu zpátky. Můžeš tohle dát Spencer?“ pronesla jsem a podala mu ten dopis.

„Ashley…tohle neříkej. Vrátíš se zpátky, my všichni.“

„Jen si to, prosím, vezmi…,“ řekla jsem, zatímco jsem cítila, jak se mi chvěje hlas.

„Hodlám ti to večer vrátit,“ pravil ve snaze odlehčit náladu, když si vzal dopis a strčil si ho do náprsní kapsy. Během hodiny jsme byli na cestě vedoucí k našemu cíli. Birdy a Finch se usadili na tom kopci, zatímco jsme se s Aidenem vydali k budově. Byla obklopena strážci, kteří byli shromážděni kolem vstupu. Birdy s Finchem začali sundávat jednoho po druhém, takže se rozptýlili, zatímco jsme se s Aidenem propracovali ke vchodu. Ocelové dveře byly vyhozeny do vzduchu výbušninami a my opatrně vstoupili do budovy. Prach naplnil vzduch a bylo sotva vidět skrz hustý opar.

„Daviesová. Tady.“ Uslyšela jsem Aidenův hlas napravo ode mne. Pohnula jsem se směrem k němu a držela svou baterku tak, abych lépe viděla. Podlaha byla poseta těly vojáků a civilistů. Dostaly jsme se do té místnosti. Pohyb přitáhl naši pozornost a spatřili jsme devět rukojmích připoutaných ke zdi. Aiden rychle došel k nim a uvolňoval je frézkou.

„Aidene, máme společnost. Ozbrojené vozidlo mířící ze severu.“ Uslyšela jsem Finchův hlas skrz vysílačku. Pohlédla jsem na Aidena a ten začal odstraňovat pouta tak rychle, jak jen dokázal. Já odváděla rukojmí po schodech nahoru a ven.

„Vojíne, chci, abyste je odvedl k tomu kopci; jeden z našich mužů tam na vás bude čekat. Držte se dál od cest.“

„Ano, madam,“ prohlásil se zasalutováním, než je odvedl do polí. Zaběhla jsem zpátky do budovy, abych viděla, že Aiden žene zbytek ven.

„Pomoc…“ zaslechli jsme slabý hlas.

„Aidene, jdi. Budu hned za tebou.“

„Vrať se živá. Prosím,“ řekl, než zmizel. Obrátila jsem se ve snaze zjistit, odkud ten hlas přichází.

„Pomoc…prosím.“

„Mám tě,“ řekla jsem, když jsem objevila malého kluka přivázaného ke sloupu. Uslyšela jsem vzdálenou střelbu z venku. Rychle jsem rozvázala provaz, zvedla jsem kluka a rozběhla se ke schodům. Spatřila jsem Aidena nepříliš daleko přede mnou, ale všimla jsem si rychle se blížícího vozidla. Kryla jsem se za zhroucenou zdí, když kolem mne začaly hvízdat kulky. Pole bylo jen pár metrů vzdálené. Sundala jsem si hocha ze svých zad.

„Vidíš to pole támhle?“ Přikývl. „Chci, abys prošel tím polem a dostal se k támhletomu kopci,“ pravila jsem a ukázala na kopec. Přikývl. „Až napočítám do tří, chci, abys běžel,“ ukazovala jsem mu tři vztyčené prsty. Tři. Dva. Jedna. Kluk se rozeběhl k poli, zatímco já si vzala na mušku vozidlo. Díkybohu je moje střelba rozptýlila na tolik, aby se kluk dostal do pole bezpečně.

„Daviesová, k zemi!“ uslyšela jsem z vysílačky. V další minutě jsem uviděla Aidena házejícího granát s dokonalým zamířením. Popadl mě za paži a táhnul mě k poli. Další věc, kterou jsem vnímala, jsem byla já na zemi, Aiden hned vedle mě. Hlava se mi točila, ale nedokázala jsem říct z čeho. Obrátila jsem se a otevřela oči. Spatřila jsem díru vedle místa, kde jsme právě byly. Museli nás dostat granátem. Pohlédla jsem na Aidena, jeho tvář byla pokryta krví a špínou, ale nezdálo se, že by měl nějaké akutní zranění. Vzpamatovala jsem se, když jsem vstala, motání se mojí hlavy bylo pryč a realita se vrátila. Popadla jsem Aidena za paži a začala ho táhnout k poli. Něco mě zasáhlo do boku a já poklesla k zemi. Hlava se mi zase začala točit. Zavrávorala jsem a odtáhla Aidena z dohledu do pole.

„Aidene!“ Nic. „Aidene!“ Slyšela jsem sebe křičet. Spatřila jsem, jak se jeho oči se zachvěním otevřely a on vyskočil na nohy. Cítila jsem, jak mi slzy začínají kanout po tváři, díkybohu, že byl naživu. Uslyšela jsem křupání pšenice, jak tucet Afghánců vyskákalo ven se zbraněmi. Byla jsem schopná odzbrojit prvního tím, že jsem mu sebrala zbraň, ale zastavila jsem se, když jsem uviděla, že Aiden má přitisklou zbraň k hlavě.

„Zahoď to nebo zemře.“

„Zastřel ho,“ uslyšela jsem Aidena zavrčet, než byl sražen pažbou pušky. Pomalu jsem upustila pušku a kopla ji tak, že přistála mezi Aidenovýma nohama.

„Ááá, hodná dívka nechce vidět svého kamaráda umřít. No, teď se tvůj přítel bude dívat, jak umřeš ty,“ procedil mezi zuby. Nechal Aidena spadnout na zem na tu zbraň.

„Ááá, jak hezkou máš kůži,“ pronesl, zatímco mi poutal ruce za zády. Natáhl se pro svůj nůž a začal jím přejíždět podél mé paže.

„Víš, co se mi líbí? Líbí se mi, když se můžu setkat s tak hezkou dívkou, jako jsi ty. Ale ty víš, že hezké dívky jako ty musí být potrestány.“ Cítila jsem řezavý pocit na svém předloktí, jak čepel projela mou pokožkou. „Teď už nejsi tak krásná, co?“ Vztek ve mně rostl, byl mi tváří v tvář a já sebrala zbytek své odvahy a plivla mu rovnou do tváře. Vztekle zaječel a jeho nůž proletěl vzduchem. Ucítila jsem řezavý pocit na svém pravém obočí, zatímco mi krev začala téct po tváři. Hlava se mi začala točit, když jsem si všimla, že Aiden už neleží na zemi. Afghánec vytáhl svou zbraň a přiložil mi ji na břicho. Uslyšela jsem zezadu střelbu a všechno se začalo rozmazávat. Cítila jsem, jak si mě Aiden přehodil přes záda a běžel směrem, kterým jsem předpokládala, že je ten kopec.

„Přivolej vrtulník,“ uslyšela jsem ho křičet. Pak mě jemně položil na zem.

„Ashley, zůstaň se mnou.“ Mohla jsem cítit paniku v jeho hlase, ale všechno se zdálo tak těžké. Hvězdy se mi ztrácely ze zřetele, jak mi těžkla oční víčka.

„Ashley, zůstaň se mnou, zůstaň se mnou. Nemůžeš odejít. Prosím. Zůstaň se mnou…“

2

„Ashley, co tady děláš?“ pronesla Spencer, když otevřela dveře. Dříve toho dne mi volali z náborové kanceláře, že moje jednotka byla povolána do služby. Nemohla jsem uvěřit, že se to stalo, když jsem se vrátila teprve před dvěma měsíci a teď se můj pokus o návrat k normálnímu životu rozplynul.

„Spencer…“ vydala jsem ze sebe přiškrceně. Bolelo mě říct jí, že se vracím do té „pekelné jámy“ na bůhví jak dlouho, dva, možná tři roky. „J-já byla povolána nazpět.“ Její čelist se zaťala a ztvrdly jí rysy, ale změkla, když pohlédla do mých očí.

„Na jak dlouho?“

„Dva, možná tři roky.“ Hlava jí poklesla a oči sklopila k podlaze. Pozvedla jsem jí tvář a obdařila ji slabým úsměvem. „Je mi to líto. Myslela jsem, že budeme mít víc času, abychom se znovu pokusily navzájem lépe poznat.“

„Tohle není fér. Nemůžou tě vzít zpátky! Právě ses vrátila!“ reptala Spencer a rukama šermovala ve vzduchu.

„Není to fér, ale takhle všechno funguje. Po ty tři roky, co jsem byla v armádě, se nic nevyvíjelo k mému dobru.“

„Nemůžeš se vrátit. Už jsem o tebe jednou málem přišla a nemůžu tě ztratit znovu.“

„Já vím,“ pronesla jsem a vtáhla ji do pevného objetí, „já vím.“

„Pojď,“ pravila jsem a natáhla k ní ruku. Zdálo se, že její dotek vyslal příval úlevy mému tělu.

„Zavři oči,“ vedla jsem ji ven směrem k zadnímu dvorku. Zůstávaly jsme tu hodiny, když jsme byly děti, a jen hleděly na nebe. Jemně jsem ji položila do trávy a lehla si vedle ní. „Otevři oči.“ Její oči se se zamžikáním otevřely, její tvář se zdála uvolněná a objevil se na ní drobný úsměv.

„Vzpomínáš si, když jsme byly na střední a byly jsme zvyklé sedět tady venku a jen zírat nahoru na hvězdy, dokud na nás nezavolali tvoji rodiče?“ Uslyšela jsem Spencer uchechtnout se, jak si vzpomněla.

„A tobě byla vždycky zima a schoulila ses do klubíčka.“ Rozesmála jsem se. Byla to pravda, pokaždé když jsme sem šly, schoulila jsem se do klubíčka vedle ní. Náš smích se vytrácel, jak jsme upřeně hleděly na nebe. Hvězdy dnešní noci zářily na temné obloze.

Spencer se převalila na bok, takže byla čelem ke mně: „Proč ses dala k armádě?“

„Protože moji rodiče byly opilci a já se potřebovala dostat od nich. Byla to jediná věc, která mě mohla připravit na případ, že by se můj otec rozhodl, že vypadám jako vhodný boxovací pytel. V podstatě mě nechali u mé tety a vraceli se jen, aby mě zmlátili. Ale rodina mojí tety měla dlouhou historii armádních důstojníků a já asi tak nějak šla v jejich šlépějích. A tak teď, když byla zavedena politika „Neptejte se, nemluvte o tom“ (Politika zavedena Billem Clintonem pro americkou armádu, zaručující, že vojáci nebudou diskriminováni kvůli své sexuální orientaci. Nadřízení se na ni nebudou ptát a příslušní vojáci o ní nebudou mluvit.), cítím, že je armáda mým domovem víc než moje rodina. A udělala bych všechno, abych je ochránila, svou vlast a tebe…“

„Mě?“

„Udělala bych cokoliv, abych tě ochránila,“ pronesla jsem, zatímco jsem sevřela Spenceřinu tvář do dlaní a vtiskla něžný polibek na její rty. Od chvíle, co jsem Spencer potkala, jsem věděla, že mě přitahuje.

„Kdy odjíždíš?“ Pozorovala jsem její oči zesmutnět, jak čekala na mou odpověď.

„Zítra,“ byla jsem stěží schopna zašeptat. Její oči zeskelnatěly, jak se jí v koutcích začaly formovat slzy. Opřela jsem se na lokti a přitáhla si Spencer k sobě. Přitiskla se mi k boku, zatímco jsem ji pevně svírala a nechtěla ji pustit. Musel nás začít skrápět déšť, abychom si se smíchem pospíšily dovnitř.

„Měla bych jít,“ řekla jsem a snažila se, aby to znělo, že to tak myslím.

„Zůstaň, prosím. Pokud máš odjet na dva roky, nechci, aby poslední, co uvidíš, byl tvůj prázdný byt.“ Oddechla jsem si úlevou a usmála se.

„A teď tě dostaňme z tohohle,“ pravila s poukazem na mé nasáklé šaty. Následovala jsem ji do patra; její pokoj byl stále stejný, jak jsem si pamatovala z doby před sedmi lety. Podala mi věci na převlečení a já se zašla do koupelny převléct. Opřela jsem se o zeď vedle dveří a snažila se promyslet všechno, co se mělo stát. Tohle se nemohlo dít.

„Hej,“ vzhlédla jsem a uviděla Spencer opírající se o dveřní rám. Zvedla jsem se a opřela se o druhou stranu rámu.

„Spencer, musím ti něco říct.“ Nemohla jsem ji opustit, aniž bych jí řekla, co cítím. „Nebyla jsem tě schopná dostat z mysli od chvíle, co jsem odešla. Od chvíle, co jsme poprvé pozorovaly hvězdy, nemohla jsem si pomoct, ale něco jsem k tobě cítila, city, které jsou pořád tady. A zítřek může být naposled, co tě uvidím a nemůžu odejít bez-“ Ucítila jsem, jak se Spenceřiny rty jemně přitiskly na mé a jak popadla mou košili a přitáhla si mě blíž.

„Tohle neříkej, uvidíš mě znovu. Slibuji. Pořád na tebe budu čekat,“ pronesla, než znovu spojila naše rty. Obtočila jsem ruce kolem jejího pasu a přitáhla si ji, abych prohloubila náš polibek. Cítila jsem, jak se začala odtahovat. „Zavři oči, Ashley.“ Zavřela jsem je a ucítila, jak její ruka začala stoupat po mém krku, než mi kolem něj něco připjala. Otevřela jsem oči a ztratila se v jejích modrých očích. Moje ruka vyjela k mému krku, kde jsem ucítila další přívěšek vedle mých psích známek. Shlédla jsem, abych spatřila náhrdelník ve tvaru srdce s purpurovým kamenem uprostřed, který jí dala její matka k šestnáctým narozeninám.

„Chci, aby sis to vzala.“ Neměla jsem slov, ale chápala to. Přitiskla své rty znovu na mé, něžně a vášnivě.

„Prosím, vrať se…“

„Prosím, vrať se…“ uslyšela jsem v ozvěně svých vzpomínek. Pokusila jsem se otevřít oči, ale byly oslněné bílým světlem. Nedokázala jsem rozeznat, co to bylo. Spatřila jsem temné stíny pohybující se v pozadí, jak si mé oči přivykaly světlu.

„Spencer?“ pronesla jsem do prostoru a čekala na odpověď.

„Ashley, ahoj,“ uslyšela jsem Aidenův hlas přicházet odněkud blízko mne. Moje oči se zaostřily a Aiden stál se zdravotní sestrou po mém boku.

„Kde to jsem? Co se stalo?“

„Byla jste postřelena a vaše páteř byla narušena. Máte pár zlomených žeber, zlomenou klíční kost a řezné rány nad pravým obočím a na pravé ruce. Díkybohu, že vás váš kamarád odnesl. Oba dva vás odpoledne převezeme do nemocnice. Navrhuji, abyste si teď odpočinula,“ pronesla sestřička, než odešla z místnosti. Povzdechla jsem si a položila hlavu zpátky na polštář.

„Jak se cítíš?“ zeptal se mě Aiden.

„Jako po výbuchu granátu.“

„Ech, to je dost přesné,“ dobíral si mě Aiden a začal se smát. Prohlédla jsem si Aidena. Měl paži na pásce a nohy v sádře. Pohlédla jsem na sebe a spatřila stehy táhnoucí se po mém předloktí a břicho ovázané fáčem. Moje ruka se zvedla, aby sevřela náhrdelník, který mi dala Spencer, ale nenašla ho. Posadila jsem se, a okamžitě toho zalitovala, ale musela jsem najít ten náhrdelník.

„Páni, Ashley. Musíš si zase lehnout a odpočívat,“ řekl Aiden s lehkou panikou v hlase.

„Aidene, neviděls ho?“

„Klídek, mám ho,“ pronesl a vytáhnul ho z kapsy. „Dali mi ho, než tě odvezli na operaci.“ Vstal a pomohl mi ho zavěsit na krk.

„Bylo to to nejmenší, co jsem mohl udělat; koneckonců zachránila jsi mi život.“ Otevřela jsem pusu, abych něco řekla, ale byla jsem přerušena plukovníkem Amesem stojícím ve dveřích.

„Pane,“ pronesli jsme s Aidenem se zasalutováním. „Pohov, seržanti.“ Vešel do místnosti a přitáhl si židli k druhé straně mé postele, aby byl tváří k nám oběma. Otevřel si svoji aktovku a vyndal dvě složky na můj klín, než pokračoval.

„Včera v 19:00 jste vy a seržant Daviesová vstoupili do budovy, ve které jsme byli přesvědčení, že je drženo několik rukojmí, jak civilistů, tak vojáků. Podle našich hlášení byli zachráněni dva vojíni a rotný. Civilisté zahrnovali pětiletého hocha a pětičlennou rodinu. Oběma vám gratuluji k úspěšné misi. Jak víte, oba budete posláni do Paříže, kvůli dalším lékařským úkonům. To, co jste včera udělali, je něco, co jsem nikdy od dvou důstojníků neviděl a po Paříži, budete s poctami zproštěni služby a budete moct žít normální život,“ pronesl plukovník Ames s pohledem na nás oba. Spadla mi brada a můžu říct, že Aidenovi stejně tak, protože se plukovník začal chechtat.

„Zasloužíte si to.“ Potřásl nám rukou a odešel. „Doufám, že se uvidíme, až budeme z armády.“ Obrátila jsem se s úsměvem k Aidenovi.

„Jedeme domů,“ zašeptala jsem, „jedeme domů.“

O pár minut později přišla sestřička a začala nás připravovat na přesun do Paříže. Let do Paříže byl překvapivě mnohem kratší, než jsem si myslela. S Aidenem jsme probírali, jak budeme žít své životy teď, když konečně můžeme. Nemocnice v Paříži byla mnohem lepší než ta budova, ve které jsem byla v Afghánistánu; z jejich jídla se mi nechtěl zvednout žaludek vždycky, když jsem byla poblíž. S Aidenem jsme strávili pár týdnů v nemocnici. Aidena poslali domů minulý týden; doufám, že ho brzy uvidím. Byly to tři týdny a já byla konečně propuštěna z nemocnice a z armády. Sestřička byla dostatečně hodná, aby mi pomohla obléknout se do uniformy a sbalit mi mé věci. S jedním použitelným ramenem to nebude v letadle žádná slast.

„Jste šťastná, že jedete domů?“ zeptala se sestřička, když mi pomáhala se zavazadly.

„Ano, jsou to už dva roky, co jsem vstoupila na americkou půdu. Budu šťastná, až to učiním znovu.“ Poděkovala jsem sestřičce, když jsem nastoupila do letadla. Díkybohu, že plukovník nám koupil místa v první třídě, nemyslím si, že bych byla schopna sedět zase na tom stísněném sedadle.

„Dámy a pánové, blížíme se k letišti JFK, prosím, připoutejte se a uveďte své stolečky a sedadla to svislé polohy. Budeme brzy přistávat.“

S jedním použitelným ramenem to moc nefungovalo. Batoh na jednom rameni a držet při tom cestovní tašku byla jedna z nejtěžších věcí, které jsem kdy musela udělat. Sešla jsem do příletové haly, kde jsem uviděla svou tetu a jejího manžela, jak tam sedí a čekají na mne. Vtáhla jsem je do jemného objetí, zatímco mi pomáhali s mými zavazadly. Strejda si přehodil moji tašku přes rameno a ovinul kolem mě paži, zatímco jsme vycházeli z letiště. Vzali mě do kavárny mojí sestřenky, která byla ve stejné ulici jako jejich dům.

„Ahoj, Ashley,“ moje sestřenka přišla a objala mě. „Dlouho jsem tě neviděla.“ Kyla byla dcerou mojí tety, ale byla pro mě jako sestra.

„Tak co hodláš dělat teď, když jsi z armády?“

„Já opravdu nevím. Najdu si místo na bydlení, práci a pokusím se zapadnout zpátky do společnosti.

„Ach, nedělej si starosti s tím místem na bydlení,“ pravila moje teta. Věnovala jsem jí tázavý pohled.

„Budeš bydlet se mnou. Mám ve svém bytě pokoj navíc, který nikdy nevyužívám, takže teď je tvůj. S prací by to také neměl být takový problém. Tohle město je jí plné a pokud žádnou nebudeš moct najít, pořád tu hledám výpomoc,“ pravila Kyla.

„Díky. To je od tebe moc milé,“ usmála jsem se na ni a znovu objala ji a svou tetu.

Po večeři Kyla zavřela kavárnu a pomohla mi odnést věci do jejího bytu. Její byt byl mnohem větší než můj a byl plně zařízen. Ukázala mi můj pokoj a já si pomyslela, že jsem vstoupila do nějakého panství. Byla tam postel jak pro královnu, televize, stůl a běžecký pás. A to nezmiňuji koupelnu po straně.

„Kylo, j-já nevím co říct. Tohle je tak velkorysé.“

„Hele, jsme rodina, vzpomínáš? Držíme při sobě. Napadlo mě, že by se ti ten běžecký pás mohl hodit. Jen zabíral místo ve sklepě u mámy.“ Usmála jsem se na Kylu. Byla vždycky tou, co tu pro mě byla a nevím, co bych si bez ní počala.

„Tady jsem pro tebe nechala udělat klíče. Ten stříbrný je od poštovní schránky a ten zlatý od bytu,“ pravila a podala mi je s přívěškem na klíče. „No, nechám tě si trochu odpočinout. Zdá se, že by se ti to hodilo.“

Shlédla jsem na přívěšek a usmála se, když jsem spatřila, že je na něm obrázek hvězdnaté oblohy.

3

Převalovala jsem se a obracela celou noc, obraz toho afghánského rebela stále živě vtisknutý do mé mysli. Pohlédla jsem na hodiny, půl páté ráno. Prohrabala jsem svou tašku, abych našla kraťasy a sportovní podprsenku. Chodila jsem pár hodin na běžeckém páse, zatímco jsem sledovala televizi. Těžko jsem si uvědomovala, že ani ne před dvaceti čtyřmi hodinami jsem stále sloužila v armádě Spojených států a teď jsem vlastní paní, nikdo mi neříká, co mám dělat. Měla jsem pocit, jako bych žila svůj život v bublině a teď jsem už najednou nevěděla, co dál dělat se svým životem. Slabé zaklepání mě vytrhlo z mých myšlenek. Vypnula jsem běžecký pás a otevřela dveře.

„Ahoj Kylo, co se děje?“

„Páni, myslím, že jsi asi jednou z těch lidí, co rádi po ránu cvičí,“ pravila s uchechtnutím. „Každopádně, hodlala jsem jít do kavárny a začít chystat věci na dnešek a zajímalo mě, jestli se nechceš přidat.

„Jo, to zní skvěle. Jen si vezmu mikinu.“ Bylo ráno a zatím se ulice zdály převážně opuštěné, až na nějaké vysokoškoláky běžící na hodinu. Teta se mě ptala, jestli nemám zájem vrátit se zpátky na vysokou, ale upřímně, nedokáži strávit další den ve třídě a poslouchat výklad. Už mám svůj bakalářský titul v trestním právu. Kyla odemkla dveře, šla dozadu a rozsvítila světla.

„Takže…tady vzadu se provádí většina pečení a vaření a pak támhle ve skladišti jsou všechny věci na kávu, čaj a další nápoje.“ Sledovala jsem, jak se Kyla rychle pohybuje po místnosti, míchá těsto a strká věci do trouby.

„Jak ti můžu pomoct?“ zeptala jsem se.

„No, mohla bys udělat pár konvic kávy, to by bylo skvělé, otevíráme za hodinu.“ Zašla jsem do skladiště a spadla mi brada. Bylo nacpané až po okraj kávou všech možných druhů; etiopská, jávská, kolumbijská, mohla bych pokračovat do nekonečna. Popadla jsem pytel s etiopskou a kolumbijskou. Naplnila jsem konvice vodou a čekala, až se uvaří. Procházela jsem se po místnosti; bylo to útulné uspořádání s malým přístěnkem. Fotky visící po zdi, každá naprosto unikátní. Moje oblíbená byla ta s Kylou a mým strýčkem, oba s tvářemi pokrytými moukou a smějící se. Nemohla jsem uvěřit tomu, jak moc mi chyběli, když jsem byla pryč. Uslyšela jsem zapípání konvice a došla jsem tam a přidala kávu. Vůně etiopské kávy byla opojná, byly to již tři roky, co jsem měla opravdový hrnek kafe. Uslyšela jsem smích zpoza mne; otočila jsem se a spatřila Kylu, opírající se o dveře a pozorující mne.

„Je to slina, co vidím?“ řekla vesele. „Tady.“ Přišla blíž, nalila hrnek kávy a podala mi ho. Usrkla jsem si a podvědomě zasténala. Kyla se smála, když se vracela zpátky do kuchyně. Následovala jsem ji tam a pomohla jí dokončit pečení. Rozloučily jsme se kolem desáté, když Kyla otevírala kavárnu. Dala mi pár jmen podniků a řekla mi, že bych to měla zkusit v nich; většinou šlo o restaurace a drobné krámky. Strávila jsem většinu dne chozením po městě, než jsem to konečně vzdala. Kyla právě dokončovala uklízení stolů, když jsem vešla.

„Čau. Jak ti šlo hledání práce?“

„Neúspěšně,“ pronesla jsem a flákla sebou na gauč.

„No, našla bych využití pro další pekařku a nikdo neumí takové dorty jako ty,“ řekla Kyla a věnovala mi úsměv.

„To by bylo skvělé.“ Pomohla jsem Kyle uklidit zbytek stolů, než jsme na noc zamkly. S Kylou jsme došly zpátky do bytu, než začalo pršet.

„Takže, co bys chtěla k večeři?“

„Hmm…asi cokoliv, co budeš chtít ty?“

„Takže to znamená, že tě můžu překvapit?“

„Asi jo,“ řekla jsem s úsměvem, zatímco jsem mířila k sobě do pokoje. Převlékla jsem se ze svého sportovního oblečení a vzala si tričko a tepláky. Prohrabávala jsem se svou taškou a začala vybalovat. Vytáhla jsem svou uniformu a pověsila ji do skříně; zbytek svého oblečení jsem nastrkala do prádelníku. Měla bych asi jít ven a nakoupit si oblečení, které nekřičí do světa ‚armáda‘.

„Ashley, večeře je hotová,“ uslyšela jsem Kylyino volání z kuchyně. Ukončila jsem svou snahu o skládání košile a zamířila do kuchyně. Vůně těstovin a krájené zeleniny naplnila mé nosní dírky. Došla jsem ke stolu, kde Kyla dodělávala poslední zeleninu. Popadla jsem nějaký talíř a připravila stůl.

„Takže si tu pomalu zvykáš?“

„Jo, ačkoliv všechno se tak moc změnilo. Naposled, když jsem tě viděla, zrovna jsi dostávala svůj bakalářský diplom z podnikání a teď provozuješ vlastní kavárnu.“

„Jo! Spoustu se toho změnilo za ty tři roky.“

„O co jsem přišla?“ zeptala jsem se, zatímco jsem si dala do pusy trochu těstovin a okamžitě jsem si jich tam nacpala víc.

„No, já si rozeběhla svůj podnik, můj bratr se oženil a mají dvě holčičky, rodiče se přestěhovali blíž k nám a pár dalších lidí se vzalo.“

„Svatby? Kdo?“

„Mike a Laura, Jeff a Hannah a taky Glen a Emileighina svatba je tenhle víkend.“ Glen byl Spenceřin bratr. Naposled, když jsem ho viděla, byl v tom pubertálním období, kdy vám otravují život.

„Glen se oženil? Páni, hodně mi toho uniklo.“

„Neboj se; na tu víkendovou svatbu jsi pozvaná, takže jdeš. ALE musíme ti sehnat něco na sebe.“

„Moje uniforma není dost nóbl?“ vtipkovala jsem, zatímco jsem dojídala zbytek těstovin. Kyla se smála, když myla nádobí.

„No, zítra mám volno, takže ti můžeme jít sehnat něco na sebe. Co ty na to?“

„Jasně, navíc víš, že jsem nemožná, pokud jde o módu.“

„To už jsem zjistila,“ uchechtla se, když jsme domyly nádobí.

Po večeři Kyla pustila film, zatímco jsme obě dělaly něco na svých notebookách. Projížděla jsem svou poštu a všimla jsem si jednoho zajímavého emailu.

Vojando,
tady Aiden. Doufám, že se zabydluješ. Můj bratranec mě právě najal na nějakou práci s obchodním poradenstvím. Doufám, že se brzy uvidíme. Brnkni mi, kdykoliv si budeš chtít pokecat.

Projížděla jsem seznamem kontaktů, abych našla Aidenovo číslo.

„Haló?“ řekla jsem do telefonu.

„Vojando!“

„Aidene! Jak se máš? Jak ses dostal k mému emailu?“

„Mám své způsoby. Mám se dobře, co ty?“

„Skvěle. Budu dělat v pekařství s mou sestřenicí.“

„To je skvělé. Teď k vám rozhodně budu muset zajet a zjistit, jestli tvoje jídlo stojí za to.“

„Panebože, to by bylo parádní!“

„Ach, musím jít, šéf mě volá.“

„Nenech ho čekat. Promluvíme si později,“ řekla jsem a zavěsila. Obrátila jsem svou pozornost k televizi, abych spatřila Lindsey Lohanovou sedící samotnou v záchodové kabince. Pohlédla jsem na Kylu. Mírumilovně spala, opřená o opěrátko. Vytáhla jsem deku ze skříně, přehodila jsem ji přes ni a vypnula televizi, než jsem se vytratila do svého pokoje. Pohlédla jsem se na sebe do zrcadla na zdi. Většina modřin z mého břicha byla pryč, ale na boku mi zůstávaly stehy po opraci. Jizva se mi táhla po paži, kde do ní zajel ten Afghánec nožem a jizva na mém obočí byla velice nápadná, obočí mi tam znovu nenarostlo. Jak se obléct, abych tohle všechno nevystavovala?

4

„Pohyb,“ pronesl Aiden vysílačkou. Začali jsme se rozptylovat po poli, snažíc se pokrýt tolik území, kolik jsme dokázali.

„Daviesová, chci, aby sis vzala levou stranu a já si vezmu pravou.“přikývla jsem, zatímco mě pár vojáků následovalo.

„Dávejte pozor na miny.“

Zvuk střelby narušil ticho, jak začaly kulky lítat polem. Miny začaly vybuchovat, jak do nich kulky narážely. Kusy země létaly všemi směry. Vojáci se rozeběhli k cílové budově. Běžela jsem za nimi a byla jsem sražena na zem, když budova explodovala…

„Ne!“ Probudila jsem se zalitá studeným potem. Uslyšela jsem, jak se dveře otevřely a Kyla přispěchala dovnitř s obracečkou.

„Co se stalo? Jsi v pořádku?“ Přikývla jsem a položila si hlavu do dlaní ve snaze setřást vzpomínky.

„Jsem v pořádku, jen špatné vzpomínky,“ řekla jsem. Nechtěla jsem o tom mluvit. Kyla přišla a posadila se na postel a objala mne. Podívala jsem se na obracečku v její ruce, ale než jsem se mohla zeptat, předběhla mne.

„Já vím, co si myslíš. Jak bych se mohla bránit obracečkou? No, dělala jsem palačinky pro člověka, který mě brání, což mi připomíná, že práce začíná za hodinu. Snídaně je na stole.“ Oči se mi rozšířily a já vyskočila z postele. Poděkovala jsem Kyle, než jsem zaběhla do sprchy.

Byla to krátká procházka do pekařství, podzimní vítr nám cuchal vlasy a chladil tváře. Pekařství bylo otevřené, když jsme se tam dostaly a bylo tam pár dalších zaměstnanců.

„Maddie, můžeš sem na chvíli přijít?“ řekla Kyla, když strčila hlavu do kuchyně vzadu. O pár chvil později se objevila mladá žena, asi mého věku, oblečená v zástěře.

„Ashley, tohle je Maddie, další pekařka, se kterou budeš pracovat. Maddie, tohle je moje sestřenice. Právě odešla z armády.“

„Ach, tak ty jsi ta proslulá Ashley. Spoustu jsem toho o tobě slyšela.“ Cítila jsem, jak mi tvář začíná lehce nachovět; zajímalo by mě, jaké příběhy o mě Kyla vypráví.

„Jo, naneštěstí to jsem já,“ pravila jsem a věnovala jí úsměv.

„Pojď, ať tě připravíme,“ pronesla ukazujíc směrem ke kuchyni. Vzadu byla malá místnost s pár skříňkami a další místností pro koupelnu. Proštrachala pár krabic, než vytáhla pracovní úbor.

„Takže tady máš pracovní úbor, svou zástěru musíš mít pořád na sobě, košile, sako a kalhoty nosíme při speciálních příležitostech, ale jinak můžeš nosit normální oblečení. Dostaneš ode všeho další, až uděláme objednávku. Já obvykle nosím tričko a kalhoty, ale můžeš nosit, cokoliv se ti zlíbí.“

„Páni, nikdy mě nenapadlo, že by pekaři vážně měli předepsané oblečení.“

„Jo, reagovala jsem úplně stejně, ale funguje to,“ pokrčila rameny. „Každopádně tě nechám, aby ses převlékla.“ Rychle jsem se převlékla a zamířila do pekařství. Zákazníci začali zaplňovat kavárnu.

„Fajn, takže Kyla říkala, ať ti přenechám starost o moučníky a sladké pečivo,“ pravila Maddie.

„Och, dobře, co budeš dělat ty?“ zeptala jsem se.

„Ach, zlato, já se starám o chleba a pečivo, navíc moje zdobící schopnosti jsou příšerné a nikdy se mi nepovedlo udělat dort, který by vypadal nebo chutnal nějak skvěle. Takže ti ráda tuhle práci přenechám,“ pravila se smíchem. Ukázala mi, jak fungují stroje a pak mě nechala, ať začnu.

Zvládla jsem udělat tucet dortů a slušné množství zákusků, ale během hodiny byly pryč.

„Ashley,“ řekla Kyla, když strčila hlavu dozadu, „ať děláš cokoliv, pokračuj v tom. Zákazníci zbožňují tvoje moučníky; mám už objednávky na další tucet.“

„Další tucet,“ řekla jsem, zatímco mi spadla brada až na zem.

„Jasně, ale pokud bys zvládla splnit většinu těch objednávek, bylo by to skvělé. Já musím jít, poohlédnout se po nějakých šatech, ale až ti skončí směna, budu v Ellie’s a vyfikneme tě na zítřek. Co ty na to?“ zeptala se.

„Musím říct, že jsem víc nadšená z pečení dortů než ze zkoušení šatů,“ pronesla jsem, než mě Kyla hravě praštila do paže. Vzala jsem si od ní objednávky, než odešla na nákupy.

„Takže, taky nejsi fanynka do módy? Myslela jsem, že jsem jediná,“ pravila Maddie, zatímco si brala nějaké objednávky.

„Jo a nejen to, také mé jizvy,“ řekla jsem, zatímco jsem brala formy na dorty a dávala je na pracovní stůl.

„Takže k té nad okem jsi přišla v armádě?“ zeptala se tiše. Přikývla jsem a pokračovala v rozbíjení vajec.

„Armáda není tak špatná, jak si myslí většina lidí. Je to jen hodně práce, ale bojuješ za svou vlast, takže na množství práce nezáleží. Někdy se něco posere; můžeš se jen zvednout a zkusit to znova,“ řekla jsem, s pohledem na ni, ve snaze odlehčit to napětí mezi námi. Vrátily jsme se k obyčejnému povídání, zatímco jsme plnily objednávky na dorty.

„Hele, zbyl nám dort navíc,“ řekla jsem a podávala ho Maddie. „Nechceš se ujistit, že nechutnají špatně?“ Maddie se zazubila, zatímco jsem dort potřela zbytkem citronové polevy a nakrájela ho.

„Hmmm, sakra to je dobré,“ pronesla Maddie se zavřenýma očima. Cítila jsem, jak se mi na rty vkradl úsměv. Asi nejsem nakonec špatná pekařka. „No, jestli ti to nevadí, vezmu si ho domů.“ Zasmála jsem se a poplácala ji po zádech, zatímco jsem vyrazila pryč.

Projela jsem textovky od Kyly a poslala jí krátké „jsem na cestě“, zatímco jsem zamířila k prodejně šatů dole v ulici. Vkráčela jsem do obchodu, abych ji uviděla bavit se s prodavačkou.

„Ahoj,“ řekla jsem, zatímco se Kyla obracela ke mně.

„Čau, takže zatímco jsi kouzlila v pekárně, vzala jsem pár šatů, které by na tobě vypadaly dobře.“ Táhla mě směrem ke zkušebním kabinkám. Muselo tam být deset nebo dvanáct šatů rozvržených pro mne.

„Nesháníš si taky šaty?“

„Já už své mám,“ pronesla a mávala šaty ve vzduchu. Povzdechla jsem si, zatímco mi podávala šaty číslo 1. Většina šatů byla světle modro-zelené barvy, o které Kyla řekla, že se skvěle hodí k mé opálené pokožce. Většinu šatů jsem vyřadila, protože mi neseděly kvůli mým pitomým širokým ramenům. Nakonec jsme se rozhodly pro modro-zelené šaty s krajkově květovaným vzorem. Zaplatila jsem za šaty a mířila k autu, když mě Kyla zatáhla do dalšího obchodu. O minutu později jsme vyšly s džínovou bundou, kterou Kyla už vybrala, že se bude hodit k mým šatům.

„Páni, nikdy by mě nenapadlo, že z tebe bude člověk, který plánuje nákupy.“

„To se dědí v naší rodině,“ pronesla s uchechtnutím. „Fajn, takže teď když pro tebe máme šaty, co si plánuješ udělat s vlasy?“

„Ehm…“

„Zapletu ti je do hezkého copu, teď když už máš vlasy delší než po ramena.“

„Hele!“

„Jsem jen upřímná. A navíc moje zaplétání na tobě bude vypadat báječně.“

„Fajn.“

„Tak jaký byl tvůj první den?“

„Bylo to skvělé. Už jsem nějakou chvíli nepekla, ale bylo to tak uvolňující.“

„Přesně to jsem chtěla slyšet, takže teď ti můžu oznámit, že tě chci najmout nastálo.“ Usmála jsem se a pořádně ji objala.

Takže, tvoje směna skončí v půl páté a svatba je od šesti, tak si budeme muset pospíšit.

„Ano, madam!“ pravila jsem a obrátila na Kylu oči v sloup.

5

Vzbudila jsem se prosta špatných vzpomínek a začala se chystat do práce. Kyla už tam odešla. Rychle jsem před odchodem snědla misku cereálií. Na parkovišti jsem byla přivítána Maddie.

„Dobré ráno,“ řekla, zatímco jsme kráčely k šatně.

„Dobré ráno,“ odvětila jsem. Otevřela jsem svou skříňku a natáhla si svůj pracovní úbor, který mi byl trochu volný, ale seděl pohodlně. Chvíli jsem se potýkala se svým šátkem, než ke mně přišla Maddie.

„Potřebuješ trochu pomoct?“ Zazubila se, když jsem přikývla. Pomohla mi ho uvázat za hlavou. Díky ní vypadal jako kus dortu. „Pěkně rovně, ne?“ pronesla.

„Sakra, od tebe to vypadalo tak snadně.“

Den ubíhal pěkně pomalu, ale z nějakého důvodu objednávky na dorty chodily pořád a pořád. Nakonec musela Maddie přestat dělat chleba a přijít mě zachránit od záplavy objednávek. Zvládly jsme jich splnit jen o něco víc než polovinu.

„Zdá se, že zítra si dáme přesčas,“ řekla Maddie, zatímco smetala mouku z dortu, zatímco jsme dokončovaly poslední objednávku dne. Trochu jsem zasténala a položila hlavu na stůl.

„Bylo to vždycky tak špatné?“

„Ne, dokud jsi nepřišla a nezačala dělat tu svou pekařskou magii,“ pravila Maddie a poplácala mě po zádech. Povzdechla jsem si a zvedla se od stolu.

Vkráčely jsme zpátky do šatny, abychom se převlékly. Moje oči se pásly na Maddiině těle, zatímco se převlékala; byla pod svým pracovním oděvem překvapivě ve formě. Přetáhla jsem si tričko přes hlavu a začala si vytahovat věci. Sundala jsem si šátek opatrně z hlavy, ve snaze nezničit uzel, který uvázala Maddie.

„Pěkná tetování,“ pravila s poukazem na tetování drobného orla s nápisem U.S.Army nad ním, které bylo vpravo nahoře od mého pravého boku a malých hvězd na mé lopatce, která jsem si nechala udělat po mém první turnusu.

„Díky, nikdy mě nenapadlo, že si někdy nějaké pořídím, ale hádám, že jsem se mýlila,“ podívala jsem se dolů na své hodinky. „Doprdele, jdu pozdě. Díky za pomoc s plněním objednávek.“

„V pohodě. Hádám, že se uvidíme zítra.“ Rozloučila jsem se s Maddie a v podstatě běžela domů. Tam jsem vyběhla schody a pospíšila si do sprchy, než mohla Kyla něco říct. Vyskočila jsem ze sprchy a hodila na sebe své šaty a bundu. Kyla přišla do mého pokoje a zapletla mé vlasy do nádherného francouzského copu. Měla pravdu, vypadalo to dobře. Nechala jsem Kylu řídit do kostela, zatímco jsem na sebe nanášela lehkou vrstvu líčení. Líčit se v autě nebyl nejlepší nápad, jaký jsem kdy měla. Dorazily jsme ke kostelu asi o hodinu později. Kylyina rodina nás přišla přivítat, pak jsme vstoupili společně.

„Kylo, tak ráda tě vidím,“ uslyšela jsem říkat paní Carlinovou. Její oči se rozšířily, když na mě pohlédla. „Ashley, jsi to ty?“

„Ano, paní Carlinová. Moc ráda vás zase vidím,“ řekla jsem, když mě pevně objala.

„Ale prosím, říkej mi Paulo. Jak se máš? Kylyina máma říkala, že jsi pryč z armády.“

„Jo, asi týden.“

„To je skvělé. Jsem si jistá, že Spencer to ráda uslyší.“ Už nějakou dobu jsem neslyšela, že by někdo zmiňoval její jméno a cítila jsem, jak mi tváře začínají hořet. Sklopila jsem hlavu, aby Kyla nemohla vidět, že se červenám. Kyla mě šťouchla rukou, aby mi dala najevo, že se jdou posadit. Rozloučila jsem se s Paulou a šla si sednout vedle Kyly.

„Někdo se červená,“ dobírala si mne. Zatraceně, všimla si toho.

„Sklapni,“ řekla jsem a šťouchla do ní loktem. Hudba začala hrát a všechny hlavy se otočily k Emileigh a Arthurovi, kráčejícím uličkou. Už byla tak dospělá, přesto vypadala stále stejně, jako když jí bylo šestnáct. Aaron vypadal jako hezký mladý muž, ale prospělo by mu dát se ostříhat. Upřímně se zdálo lehce bezúčelné přijet do kostela na dvacet minut a pak se vracet zpátky do města na oslavu, ale musíte dělat, co musíte. Moje oči prozkoumávaly místnost, až zakotvily na nádherné blondýnce stojící vedle Emileigh. Zavzdychala jsem, když jsem nechala její vzhled pronikat do své mysli. Vypadala překrásně; její fialové šaty volně splývaly po jejím těle.

Kněz skončil se čtením slibů a provedl tu část s: „Ano, beru.“ Pokud se někdy budu vdávat, chtěla bych něco prostého a nic okázalého. Vyšli jsme z kostela a sledovali, jak nasedají do své limuzíny a odjíždí, ale samozřejmě až po boji o hozenou kytku. Kyla a já jsme nasedly do auta a zamířily na oslavu. Cesta byla tichá a klidná.

„Tak, jak je to dlouho?“ zeptala se s očima soustředěnýma na cestu.

„Jak dlouho je co?“ pronesla jsem a věděla naprosto přesně, na co se ptá.

„Cos ji neviděla. Viděla jsem, jak se červenáš, když Paula zmínila její jméno a to, jak jsi nad ní slintala, když stála u oltáře s Emileigh.“

„Pět let…“ povzdechla jsem si.

„Ach…no, podle toho, co mi říkala, hrozně jsi jí chyběla. Promluv si s ní, ano?“ řekla Kyla soustředěná na cestu. Přikývla jsem a upadly jsme po zbytek cesty do příjemného ticha. Bylo to vážně už pět let, co jsem ji viděla naposled. Nemůžu uvěřit, že jsem jí nezavolala, když jsem se vrátila, nebo nenapsala. Psala jsem jí soustavně až do dne, kdy jsem nedostala odpověď; čekala jsem a čekala, ale nikdy jsem nedostala žádnou zprávu. Hádám, že to mám za to, že jsem ji prostě opustila a dala se k armádě. Byla jsem vytržena ze svých myšlenek, když jsem uslyšela Kylu vypnout motor. Vkráčely jsme do country klubu a byly nasměrovány k oslavě lidmi v oblecích. Ukázali nám cestu ke stolu, kde jsme měly místa a stejně tak Kylyina rodina a Carlinovi.

Pustili jsme se do jídla, když Emileigh přišla k našemu stolu. „Ahoj mami, tati!“ řekla a naklonila se, aby je objala a políbila na tvář.

„Ahoj zlato, vypadáš krásně. Nemůžu se dočkat tance otce s dcerou,“ řekl Arthur a mrknul na ni. Emileigh se zasmála a otočila se k nám.

„Kylo, moc ráda tě vidím. Chvíli jsem si myslela, že to nestihneš,“ řekla a vtáhla Kylu do objetí.

„Jsem ráda, že jsem mohla přijít! Emileigh, pamatuješ si Ashley, že?“ pronesla Kyla a mávla rukou ke mně.

„Ashley, páni nemůžu uvěřit, že jsem tě nepoznala,“ pravila a vtáhla si mě do objetí, které jsem jí vřele vracela.

„Jo, no už to bude kolik, šest let?“

„Tak nějak,“ pronesla s úsměvem. „Páni, nemohu uvěřit, že je to tak dlouho.“

„Já vím,“ zdá se to, jako by to bylo včera, když jsi práskala dveřmi a vřískala ty hard metalové písničky,“ řekla jsem se smíchem, při vzpomínce na Emileighino pubertální období.

„Ach bože! Při zpětném pohledu se divím, jak jsem kčertu mohla poslouchat ty sračky,“ pravila. Pokračovaly jsme ve sdělování si novinek.

Rychle se s námi rozloučila, když si Aaron přišel ukrást svou nevěstu. Pokračovali jsme v jídlu a lehké konverzaci.

„Jak s tebou v armádě zachází?“ ptal se Arthur.

„Popravdě jsem byla nedávno zproštěna služby.“

„Ach, to je skvělé. Jak se ti vede v civilním životě?“ Mohla jsem říct, že ví, co znamená zproštění služby, ale nechtěl se v tom šťourat.

„Skvěle! Kyla mě zaměstnala jako pekařku ve své kavárně.“

„Jo, nevěřili byste, jak prospěla obchodu,“ pronesla Kyla a na tvář se jí vkradl široký úsměv.

„No, tak to se rozhodně musíme zastavit,“ pravila Paula.

„To rád slyším a jsem rád, že jsi doma,“ řekl a usmál se na mě, zatímco se zvedal k tanci s Emileigh. Arthur pro mě byl jako druhý otec; pomohl mi zapsat se po vysoké do armády. Nikdy bych mu nemohla dostatečně poděkovat za jeho pomoc.

„Dámy a pánové, rád bych pozval nevěstu a jejího otce na taneční parket.“ Sledovala jsem, jak Arthur protočil svou dceru dokola, než začali pomalu tančit. Oba měli na tvářích široké úsměvy, zatímco si navzájem šeptali do ucha.

Usmívala jsem se, když jsem sledovala, jak tančí, vypadali tak šťastně. Omluvila jsem se od stolu, zvedla se a šla si k baru pro pití.

„Co vám mohu nabídnout?“ zeptal se barman.

„Skotskou se sodou, prosím.“ O minutu později mi podával mé pití. Cítila jsem na sobě upřený pohled, ale neotočila jsem se, protože jsem už věděla, kdo to je.

„Koukám, že jsi pořád fanda do skotské,“ pravil známý hlas. Otočila jsem se, abych stanula tváří v tvář Spencer. Měla na sobě nádherné fialové šaty a vlasy měla stažené do jednoduchého copu.

„Co na to říct, to se neomrzí,“ řekla jsem a upila. Bože, bylo skvělé ji znovu vidět. „Vypadáš…úžasně.“ Moje oči ji přejely od hlavy k patě, než zakotvily na jejích modrých. Mohla bych upřeně hledět do těch očí navěky.

„Díky. Sama nevypadáš špatně. Emileigh mi říkala, že tu jsi a já se musela přesvědčit na vlastní oči.“

„Nenechala bych si ujít její svatbu ani za nic,“ řekla jsem a opřela se o bar, zatímco jsem pohlédla na Emileigh tančící se svým otcem. Spencer se posadila na židli vedle mne.

„Tak jsem slyšela, že jsi venku z armády.“

„Minulý týden jsem byla zproštěna služby.“

„Zproštěna služby?“

„Dlouhý příběh, ale hlavní je, že jsem volná a mohu žít život prostý rozkazů,“ řekla jsem s pohledem na ni. Spencer se na mě usmívala a já cítila, jak mi srdce vynechalo úder.

„Jsem ráda, že jsi zpátky,“ pronesla, uchopila mou ruku a sevřela ji. „Chyběla jsi mi.“

„Tys mi taky chyběla.“

„Venku je hvězdnatá noc, co kdybychom na chvíli vypadly z tohohle hluku,“ pronesla a táhla mě směrem ke dveřím vedoucím na terasu. Došly jsme ke dvěma křeslům, posadily se a hleděly na hvězdy.

„Přesně jako za starých časů, co?“

„Jo,“ pravila jsem tiše, její ruka stále svírala mou.

„Jak se ti vede teď, když jsi z armády?“

„Je to překvapivě složité, tak jiné, všichni se změnili, život je jiný. Ty jsi jiná, já jsem jiná.“

„Zvykneš si, jen to bude chvíli trvat.“ Na chvíli se rozhostilo ticho, jen jsme se dívaly na nebe a obdivovaly hvězdy lesknoucí se na obloze. Cítila jsem, jak její ruka přejíždí po mém předloktí, sledujíc linii mé jizvy.

„Je tohle důvod tvého zproštění služby?“ zeptala se a obrátila tvář ke mně.

„Je, je to jeden z důvodů.“ Cítila jsem, jak se natahuje a přejíždí po lince mé jizvy na obočí; její tvář zesmutněla, jak po ní přejížděla.

„Hele, všechno je v pořádku. Já jsem v pořádku,“ řekla jsem a pozvedla její tvář, aby se její oči setkaly s mými. Mohla jsem rozpoznat slzu kanoucí po její tváři. Otřela jsem ji palcem a věnovala jí lehký úsměv.

„Já jen nerada vidím tohle,“ prohlásila s poukazem na mé jizvy. Cítila jsem, jak v sobě dusím slova.

„Hele, vybavuji si, že jich taky pár máš,“ pravila jsem ve snaze odlehčit náladu a zabránit této konverzaci stát se extrémně nepříjemnou.

„Hele, to jen proto, že jsi mě vyprovokovala, abych s tebou skočila z mostu,“ řekla s lehkým smíchem.

„Hele, měla jsi možnost tu výzvu nepřijmout,“ pravila jsem.

„No, ne že bych měla zrovna na výběr, ne? Jak si vzpomínám, chtěla jsi po mně, abych šla s tebou skákat z mostu nebo se celý den promenovala kolem jen ve spodním prádle,“ pronesla a stočila se vedle mne do klubíčka. Rozesmála jsem při vzpomínce, jak špulila ret. Bylo to tak rozkošné.

„Hmmm, vzpomínám si, že jsi mi řekla, že by ses promenovala jen pro mě a ne pro zbytek světa. Škoda, měla jsi zabijácké tělo,“ pronesla jsem. Tenhle rozhovor se stával trošku nepříjemným, ale Spencer byla se mnou, takže nic nemohlo být nepříjemným.

„Na to si pamatuji naprosto jasně,“ zasmála se. Musela jsem se také smát.

Po tom, co náš smích odezněl, Spencer vstala a vytáhla mě na nohy.

„Jsem ráda, že jsi doma,“ prohlásila, než mě vtáhla do objetí. „Tak moc se toho stalo bez tebe.“

„Spencer, jsi tady venku?“ slyšela jsem Arthura od dveří. Spencer se z mého objetí odtáhla a vykročila ke dveřím. Otočila se a chabě se na mě usmála, než prošla dveřmi. Uslyšela jsem zavření dveří, ale blížily se ke mně kroky.

„Stýskalo se jí po tobě, víš? Nepřestávala počítat dny, do tvého návratu. Vzpomínám na den, kdy ses nevrátila. Byla zničená. Nepřestával jsem se snažit jí říct, že tvůj návrat nebyl zaručený, ale v její hlavě to byl jen hezký způsob, jak jí říct, že se nevrátíš. Jsem rád, že tě má zpátky ve svém životě,“ říkal, když jsme kráčeli ke dveřím. „Vím, že já jsem.“ Objala jsem ho, než zašel zpátky dovnitř.

Stála jsem tam a zvažovala všechno, co se stalo. Moje mysl se snažila pojmout to, co Spencer řekla: „Tak moc se toho stalo bez tebe.“ Moje myšlenky odvanuly, když jsem vzhlédla zpátky k obloze. Hvězdy byly znamením, že všechno bude v pořádku. Neuvědomovala jsem si, jak dlouho tam venku stojím, dokud Kyla neotevřela posuvné dveře a nevyšla ven.

„Hej, chystáme se zamířit domů. Jsi připravená?“ zeptala se laskavě.

„Jo,“ pronesla jsem stále hledíc na hvězdy.

„Je všechno v pořádku?“

„Jo, jen jsem dnes trochu vyšťavená. Nečekala jsem, že budu mluvit s tolika lidmi,“ řekla jsem, otočila se a následovala Kylu zpátky do budovy.

6

„Takže sis s ní promluvila?“ slyšela jsem Kylu pištět.

„Kde si myslíš, že jsem byla většinu oslavy?“

„O čem jste mluvily?“

„Jen o tom, jak jsem ji vyprovokovala ke skákání z mostu,“ řekla jsem s vrtěním hlavy, zatímco mě Kyla strkala do auta.

„Na to si vzpomínám. Bylo to k popukání, i když jsme ji museli vzít na pohotovost, aby jí to zašili, stejně se nemohla přestat smát,“ řekla Kyla, když startovala auto.

„Díky…za všechno,“ pronesla jsem a jemně ji objala.

„Hele, od toho sestry jsou, ne?“ Vrátila jsem jí úsměv, zatímco se rozjela směrem k našemu bytu. Moje city ke Spencer se nezměnily od doby, co jsem odjela, ale nevím, jestli ona stále cítí to samé ke mně. Nepřestala jsem si přehrávat náš rozhovor pořád dokola ve své hlavě, ve snaze najít nějaká vodítka, ale nepřišla jsem na nic užitečného.

„Hele Kylo, můžu se tě na něco zeptat?“

„Jo, jasně,“ řekla, když odemykala byt.

„Spencer řekla, že se toho beze mě tolik stalo.“ Viděla jsem, jak Kyla sevřela kliku ode dveří trochu silněji. Něco věděla; otázkou bylo, jestli mi to hodlá říct nebo ne. „Kylo?“

„Měla pravdu, hodně se toho změnilo od doby, cos odešla,“ odvětila tiše. Zírala jsem na ni v naději, že z ní dostanu něco dalšího.

„Co se stalo?“ Po tom, cos odešla, získala titul z kinematografie a pracovala na několika filmech v Hollywoodu, ale pak se rozhodla dát si pauzu. Nemyslím si, že by teď pracovala, ale vím, že jí Arthur pomáhá postavit se zpátky na nohy. Glen se před pár lety oženil s Madison, ale na tuhle svatbu to nestihli, protože z Heathrow se nelétalo kvůli špatnému počasí. Emileigh se vdala dnes a Spencer je jediná zatím svobodná. Přejela jsem ji zkoumavým pohledem, když říkala ‚zatím‘. Takže Spencer byla ve vztahu?

„Zatím?“ pronesla jsem tázavě.

„Ech, protože jí nikdo nenabídl prstýnek,“ pronesla Kyla a lehce se zasmála.

„Co jsem si myslela, když jsem se ptala?“ řekla jsem a odevzdaně pozvedla ruce.

Bylo po půlnoci, když jsme se dostaly domů a obě jsme musely být v práci za méně než šest hodin. Přetáhla jsem si šaty přes hlavu, bože, jak já tyhle věci nesnáším. Zalezla jsem do postele a zachumlala se pod peřinu.

Jakmile jsem zavřela oči, uslyšela jsem zvonit budík. Vykulila jsem se z postele a spadla na podlahu. Nezvládla jsem zůstat vzhůru na dostatečně dlouho. Dala jsem si rychlou sprchu a pak na sebe natáhla džíny a tričko.

„Ahoj, tak mě napadlo, že jelikož jsme obě měly na spánek málo času, takže si chvíli přispíme a pojedeme do práce autem,“ prohlásila, když jsem vešla do kuchyně, zatímco si nabírala plnou lžíci cereálií. Pohlédla jsem na hodiny. Ta prohnaná mrška mi přenastavila budík, ale ani jedna z nás si nestěžovala.

„Jo, to by bylo skvělé,“ prohlásila jsem opírajíc se o linku. Kyla dojedla své cereálie a popadla klíčky. Po cestě do kavárny bylo ticho.

„Ashley, nezapomeň, že jdeme na večeři ke Carlinovým.“ Přikývla jsem. Do hajzlu, úplně jsem zapomněla, že nás pozvali na večeři. Vešla jsem do šatny, kde se Maddie oblékala. Rychle jsem se převlékla do zástěry a pak ji následovala do pekárny.

„Hele, vypadáš strašně,“ řekla Maddie, když brala nějaké formy.

„Díky, moc jsem toho nenaspala,“ pronesla jsem probírajíc se objednávkami ve snaze vyhnout se mluvení o tom.

„No, pokud si potřebuješ odpočinout, v šatně se můžeš natáhnout.“

„Díky,“ řekla jsem a začala shromažďovat přísady. „Takže užila sis večer s dortem?“

„Ani netušíš jak. Žaludek nás šťastně oddal,“ pronesla se smíchem Maddie. Musela jsem se k ní přidat.

„Takže já toho o tobě moc nevím, ale ty toho, jak se zdá, o mně víš dost,“ pravila jsem a opřela se zády o sporák.

„Fajn, co bys chtěla vědět?“ zeptala se při hnětení těsta.

„Cokoliv mi budeš chtít říct.“

„No, je mi 24. Vyrostla jsem v Bostonu a chodila s Kylou do kulinářské školy, takže odtamtud se známe. Co dál? V současnosti jsem sama a snažím se najít tu pravou holku, což mě hrozně otravuje.“

„Věř mi, řeším stejný problém se vztahy,“ pronesla jsem a zamířila zpátky ke svému stolu.

„Kyla říkala, že jsi s někým chodila,“ řekla Maddie a šoupla chleba do trouby.

„Chodila, ale neviděla jsem ji od doby, co jsem odešla do armády.“ Moje oči se stočily do země, jak jsem se snažila, aby mě nepřemohly moje pocity.

„Jsem si jistá, že se dáte zase dohromady, nemůže to být tak dlouho, co jste se neviděly.“

„V tom se pleteš; neviděla jsem ji pět let.“

„Ach…“

Místnost se ponořila do ticha, jak jsme se bez dalších slov vrátily k práci.

„Ashley, dokončila jsi ty poslední objednávky?“ zeptala se Kyla, když přišla dozadu.

„Jo, udělala jsem jich pár navíc,“ řekla jsem a vytáhla dorty v krabicích.

Dokončila jsem zbytek objednávek, díkybohu; vážně si musím promluvit s Kylou o najmutí dalšího pekaře. Rychle jsem se převlékla do oblečení, které mi Kyla vzala.

„Ach, jdeš si užívat večera?“ zeptala se Maddie, když vkráčela do šatny.

„Kéž by. Kyla a já jdeme na večeři ke Carlinovým.“

„Počkej, jak se tam dostaneš? Kyla odjela před hodinou.“

„Počkat, cože!“ Dala jsem si hlavu do dlaní, seděla tam a přemítala, jak se tam dostanu.

„Ale no tak, hodím tě tam,“ prohlásila Maddie, zatímco si na sebe natáhla bundu a posadila se vedle mne.

„To nemusíš, nechci tě obtěžovat.“

„Nedělej si starosti, bydlím pár bloků od nich. Tak pojď.“ Cesta se odehrávala v relativním tichu. S Maddie jsme se bavily o kulinářské škole a její vysněné dívce.

„Díky za svezení,“ řekla jsem při vystupování.

„Rádo se stalo. Jen ze zvědavosti, máš auto?“

„Měla jsem v úmyslu využívat dál tohle,“ pronesla jsem se zazubením.

„No, pokud se neupečeme k smrti, tak bych ti mohla pomoct vybrat auto.“

„To by bylo skvělé.“

„Paráda. Tak jsme domluvené. Uvidíme se zítra.“ Usmála jsem se a rozloučila se, zatímco se Maddie rozjela pryč. Otočila jsem se, abych se vydala ke dveřím, když jsem spatřila Spencer, jak se o ně opírá. Vyšla jsem po schodech a opřela se o zeď. Viděla jsem, jak Spenceřiny oči přejely nahoru a dolů po mém těle, než se střetly s mými. Usmála jsem se při pohledu na to, jak se červená.

„Ahoj.“

„Ahoj, moučněnko,“ řekla a oprášila nějakou mouku z mé tváře.

„Snažím se, jak jen umím,“ pronesla jsem a lehce ji objala, než mě odtáhla do obýváku.

„Ashley,“ uslyšela jsem říct Glena, zatímco se zvedal z gauče a objal mne.

„Glene, ráda tě vidím,“ řekla jsem a vracela mu vřelé objetí.

„Ach, Ashley, tohle je moje manželka Madison,“ pronesl a pokynul ženě po své pravici.

„Ráda tě konečně poznávám,“ pronesla a obdařila mě dalším vřelým objetím.

„Večeře je připravená!“ slyšela jsem říct Paulu z kuchyně. Cítila jsem, jak mě Spencer vzala za ruku a vedla mě k jídelně.

„Ááá. Jsem rád, že jsi to stihla,“ pravil Arthur a nabídl mi místo vedle sebe. Posadila jsem se. No, hádám, že když Kyla mluvila o rodinné večeři, nemyslela jsem, že tu bude celá rodina. Emileigh a Aaron seděli naproti mně, Glen a jeho žena, Kyla vedle mne a Spencer na konci stolu. Paula nalila každému talíř polívky a následoval filet mignon.

„Tak Ashley, jak jde pečení,“ ptal se mě Arthur.

„Je to skvělé. Popravdě mám pocit, že je to práce, při které nevypadám jako idiot,“ řekla jsem s naprostou upřímností. Vážně jsem si to užívala. Nemusím celý den bezúčelně prosedět.

„To je skvělé, jsem rád, že se hezky usazuješ.“ Přikývla jsem.

S Kylou jsme pomohly umýt nádobí. Pak se každý zabýval vlastními věcmi. Arthur s Aaronem vedli nějakou zapálenou politickou debatu. Kyla a Emileigh se bavily o svých drobných záležitostech. Glen, no ani jsem nevěděla, kde je. Paula v kuchyni připravovala čaj, kávu a pekla sušenky a já…já hledala Spencer. Vešla jsem do haly a dívala se na rodinné fotky. Zastavila jsem se při pohledu na fotku, kde jsme se Spencer ležely na pláži a vzhlížely k nebi.

„Pamatuji si na tu fotku, jako by to bylo včera,“ slyšela jsem říct Spencer zpoza mne. Cítila jsem její paže, jak mě objaly kolem pasu a její brada spočinula lehce na mém rameni.

„Vždycky jsem si přála, abych mohla zavřít oči a otevřít je v tu chvíli,“ pravila jsem s povzdechem, zatímco jsem se obracela.

„Kéž by…“ Spencer mě začala táhnout ke svému starému pokoji. Byl pořád stejný, jako jsem si pamatovala, když jsem tu byla naposled. Spencer si šla sednout na postel a pokynula mi, abych ji následovala. Opřela jsem se čelo postele a lehla si na bok. Ucítila jsem ostrou bolest v boku, když mi na něm spočinula váha Spenceřiny hlavy. Posadila jsem se, popadla se za bok a snažila se vyrovnat dech.

„Panebože, omlouvám se. Jsi v pořádku?“ Vstala jsem a šla do koupelny. Vyhrnula jsem si košili a spatřila, že mám prasklých pár stehů a ty teď krvácí. Nechápu to. Poslední operaci jsem měla víc jak před týdnem, už by to mělo být zahojené. Asi ne. Uslyšela jsem zalapání zpoza mne a otočila jsem se, abych spatřila Spencer, držící si ruku před pusou.

„Já…j-já,“ koktala.

„Spencer, to je dobrý. Nebyla to tvoje chyba. Potřebuji, abys mi přinesla nějaké malé ručníky,“ pronesla jsem a začala si rozepínat košili a stahovat si tílko, abych měla lepší přístup k té ráně. Asi to bylo trochu horší, než jsem si myslela. Vytrhla jsem si pět ze sedmi stehů. Spencer se vrátila s několika žínkami. Rychle jsem si je přitiskla na ránu, než jsem si natáhla tílko zpátky.

„Můžeš mě vzít do-“

„Pojď do auta,“ pronesla Spencer a objala se rukama, stále s výrazem paniky ve tváři. Procházely jsme kolem Kyly, která reagovala stejně jako Spencer.

„Co se k čertu přihodilo?“ pronesla Kyla panickým hlasem.

„Uklidni se, Kylo. Vytrhla jsem si pár stehů. Spencer mě bere do nemocnice. Můžeš vyřídit Paule a Arthurovi, že večeře byla milá a že se omlouvám, že odcházím bez poděkování?“ Kyla přikývla, zatímco mě Spencer vedla ze dveří a do auta.

Zavřela jsem oči, když jsem cítila, jak sebou auto trhlo. Potrhání si pěti stehů asi nebyl dobrý nápad, ale nedokáži kontrolovat to, co se moje tělo rozhodne provádět. Cítila jsem se trochu provinile, protože jsem věděla, že si Spencer zaslouží znát pravdu, jen jí to teď nedokáži říct. Bylo by toho moc, ale nakonec to stejně vyjde najevo. Pohlédla jsem dolů na žínku, která teď byla nasáklá karmínově zbarvenou krví. Snažila jsem se potlačit všechny ty vzpomínky, které zaplavovaly mou mysl. Vzpomínky, které jsem si nechtěla připomínat.

„Ashley…“ Byla jsem vytržena ze svých myšlenek a pohlédla na Spencer, která na mě rychle pohlédla a pak se vrátila zpátky k silnici. „Já vím, že mi pravděpodobně nechceš říct, jak se ti tohle všechno stalo, ale až budeš připravená, budu tady.“ Zmohla jsem se jen na přikývnutí a slabý úsměv. Zaparkovaly jsme před pohotovostí a Spencer mi pomohla do nemocnice. Položili mě na nemocniční lehátko a pak začali stříhat mou košili, aby se dostali k mým prasklým stehům.

„Fajn, zdá se, že máte prasklých několik stehů, ale není třeba si dělat starosti, sešijeme vás a budete jako nová.“ O tom dost pochybuji, ale jak myslíte. Umrtvili mi bok, než mi opravili stehy. Spencer odmítla odejít a celou dobu mě držela za ruku. „Dobrá, teď vám ještě potřebuji položit pár otázek.“

„Jaký byl důvod té operace?“

„Střelná rána do břicha, která mi pohmoždila páteř a zlomila pár žeber.“ Cítila jsem, jak Spenceřina ruka pevně tiskne moji, zatímco sestřička pokračovala s otázkami. No, hádám, že pravda je venku.

„Jak je to dlouho?“

„Týden od doby, co jsem byla naposled operována. Čtyři týdny od zranění.“

„V pořádku, jste alergická na nějaké léky?“

„Ne.“

„Fajn, no jdu vám předepsat něco proti bolesti.“ Poděkovala jsem sestřičce, když mi dávala léky proti bolesti. Spencer si položila jednu paži kolem mne a pomohla mi zpátky do auta. Výraz paniky byl pryč, nahradil ho výraz znepokojení.

„Spencer, díky, že jsi mě vzala do nemocnice,“ řekla jsem s pohledem na ni.

„To bylo to nejmenší, co jsem mohla udělat, koneckonců jsi mě vyděsila skoro k smrti,“ pronesla ve snaze odlehčit náladu. Lehce jsem se uchechtla, než jsem znovu promluvila.

„Tvá matka je výborná kuchařka; štve mě, že jsem nezůstala na dezert.“ To byla pravda, Paula byla vždycky úžasná kuchařka.

„Ujistím se, že jí to řeknu,“ pravila s lehkým zasmáním. Zaparkovaly jsme před bytem. Kylyino auto tam nebylo, takže předpokládám, že je stále u Carlinů. Spencer mi pomohla po schodech do bytu. Byla jsem schopná dovléct se do postele, zatímco Spencer šla pro vodu, abych mohla zapít prášky proti bolesti.

„Zůstanu s tebou, dokud se Kyla nevrátí,“ řekla a opřela se o čelo postele.

„Nemusíš t-“

„Já chci,“ pronesla a opřela si hlavu o mé rameno. Cítila jsem, jak se usmívám, zatímco jsem přepínala kanály ve snaze najít něco ke koukání. Cítila jsem její ruku lehce spočívat na mé. Ze všech sil jsem odolávala tomu, abych nepropletla naše prsty. Pořád jsem nevěděla, co jsme a jestli jsme pořád ‚my‘.

„Jak ses měla…od doby, co jsem odešla?“ řekla jsem a hladila Spencer po vlasech.

„Už bylo i lépe. Musím se přiznat, že když ses nevrátila, jak jsi měla, myslela jsem, že už se nevrátíš a nevycházela jsem z domu. Glen se dokonce vrátil a snažil se mě přimět jít ven, protože to nikdo jiný nedokázal. Myslela jsem, že je všemu konec, dokud mi táta neukázal tvůj dopis. Všechno se změnilo, je zvláštní, že jsi tady zpátky po tolika letech, co jsi byla pryč. Myslela jsem, že tě už možná nikdy neuvidím,“ říkala Spencer a přejížděla prsty nahoru a dolů po mé klíční kosti.

„Pořád ho nosíš?“ zeptala se, když prsty přejela po řetízku k náhrdelníku, který mi dala. Přejela po obrysech purpurového kamene.

„Nesundala jsem ho od chvíle, cos mi ho dala. Byl to jediný kousek tebe, který jsem měla, když jsem byla v zámoří, jediná věc, která mi tě připomínala. Vždycky jsem cítila, že pokud bych ho ztratila, ztratila bych tebe a to nepřipustím.“ Usmála se, ale nic neřekla. Myslím, že oblbováky začaly zabírat; cítila jsem, jak mi těžknou oční víčka a brzy jsem byla přemožena spánkem.

Cítila jsem, jak se vedle mne něco pohnulo, moje oči se prudce otevřely a mé tělo napjalo, ale pak jsem se brzy uvolnila, když jsem spatřila Spencer, spát mírumilovně na mém rameni. Pohlédla jsem na hodiny a uvědomila si, že mám ještě čas, abych se nachystala do práce. Pohnula jsem se, abych vstala z postele, když mě ruka chytila za paži a stáhla mě zpátky.

„Mluvila jsem s Kylou a řekla jí, že dneska nepůjdeš do práce,“ pronesla Spencer s očima stále zavřenýma, jako by se snažila znovu usnout. Byla jsem jí dost vděčná, že mě omluvila, protože jsem nikdy nebyla vážně dobrá v rozpoznání, kdy mám vypnout a odpočívat. Lehla jsem si zpátky a Spencer se schoulila pod mou paži. Abych k vám byla upřímná, tohle bylo poprvé, co jsem byla schopná opravdu spát, aniž bych se budila špatnými vzpomínkami nebo záblesky z minulosti. Cítila jsem, jak mi Spencer prstem dělá kroužky na klíční kosti, zatímco jsme tak ležely a hleděly do stropu. Otočila jsem svou tvář k ní; její oči byly ty nejkrásnější, co jsem kdy viděla a co kdy budu chtít vidět. Mohla bych se v nich utopit navždycky. Její úsměv byl návykový.

„Jak se cítíš?“ Vyhrnula jsem si košili a pohlédla na stehy; zdály se být naprosto v pořádku, krvácení ustalo, ale byla tam lehká modřina kolem stehů.

„Lépe, díky, že jsi tu zůstala přes noc.“

„Musela jsem se ujistit, že nevykrvácíš, nebo že tě nebudu muset znovu odvést do nemocnice.“

„No, jsem ráda, že jsem s tebou od mého návratu konečně strávila trochu času.“

„Já také.“ Cítila jsem, jak se zvedla a následovala jsem ji do obýváku.

„Hele, je všechno v pořádku?“ Spencer se otočila čelem ke mně a já mohla spatřit, jak se jí v očích tvoří slzy. „Hej, neplač. Všechno je v pořádku.“ Setřela jsem slzu svým palcem. Nechápala jsem to. Ještě před pár sekundami se smála, bylo to něčím, co jsem řekla?

„To není tebou, ale mnou,“ pronesla Spencer.

„Ať jde o cokoliv, můžeme to vyřešit.“

„Přála bych si, abychom mohly.“ Ustoupila jsem o pár kroků; nechápala jsem, co se mi snaží říct. Říkala mi, že ‚my‘ jsme minulostí, že se pohnula dál? Byla jsem schopná jen ustoupit o pár kroků zpátky v šoku. Nemohla jsem uvěřit tomu, co říkala.

„Je to pět let, co jsi odjela a já si myslela, že už tě neuvidím. Cítím pořád to stejné jako vždycky, ale musím všechno vyřešit, než dokáži o nás, přemýšlet jako o ‚nás‘,“ cítila jsem její rty přitisknout se jemně na mé. Chyběly mi její rty, chtěla jsem víc; chtěla jsem ji. Odtáhla se a udělala pár kroků ke dveřím.

„Možná se jednoho dne budeme moci vrátit tam, kde jsme byly, ale zrovna teď nemůžeme,“ pronesla, než za sebou zavřela dveře.

7

Nechala jsem svůj zrak klouzat po sněhu padajícím na zem. Sníh křupal pod mýma nohama, jak jsem šla ulicí. Je to pár měsíců, co jsem se vrátila a zatím se zdálo, že věci zapadají na místo velice pomalu. Sledovala jsem lidi lezoucí po žebřících a rozvěšující vánoční světýlka. Přestože bylo pár dní do Vánoc, necítila jsem vánočního ducha ani náhodou.

„Hele, je všechno v pořádku? Zdá se, jako by ses ztratila ve vlastních myšlenkách,“ pronesla Maddie a kráčela ke mně. Neuvědomila jsem si, že jsem pohlcená ve svých myšlenkách tak dlouho. Poslední dobou jsem toho měla na mysli hodně. Nemluvila jsem se Spencer od chvíle, co odešla a já nebyla schopná myslet na cokoliv jiného. Ať už byla s kýmkoliv nebo co se to dělo, neřekla by mi to. Musela jsem myslet na to, že musím být upřímná nejprve já k ní, než bude upřímná ona ke mně.

„Cože? No jo. Jen si stále přivykám,“ odstrčila jsem nějaké misky na stranu a posadila se.

„Chceš si o tom promluvit?“ pravila Maddie a sedla si vedle mne.

„Tak moc se toho stalo; tolik mi toho uteklo. Občas si přeji, abych se nikdy nedala k armádě, ale někdy jsem pak vděčná, že ano. Víš, je to jen divný pocit. Myslela jsem si, že budu schopná zapadnout, ale hádám, že je to mnohem těžší, než jsem si myslela. A to se nezmiňuji o tom, že jsou Vánoce a já se cítím osamělejší než kdy dřív.“

„Ashley, jsi zpátky teprve pár měsíců, nemůžeš čekat, že se věci rázem vrátí tam, kde byly. Zabere to čas, než se zase všechno srovná. A pokud si budeš chtít někdy s někým prostě pokecat, jsem ti kdykoliv k dispozici.“

„Díky. Víš, že jsi ohromná, že jo?“

„To je to kouzlo osobnosti,“ pravila s úsměvem. „Můžu se tě na něco zeptat?“

„Jistě,“ řekla jsem a natahovala si zástěru.

„Tyhle věci, co se staly, mají co dělat s tou holkou?“ zeptala se opatrně. Přikývla jsem.

„Vyprávěj mi o tom,“ pronesla jemně.

„Chceš dlouhou nebo krátkou verzi?“

„Obě, nebo jakoukoliv verzi, kterou mi budeš ochotná říct,“ pravila a věnovala mi plnou pozornost.

„Krátká verze: lesbická pubertální sportovní hvězda potkala populární navenek hetero puberťačku,“ pronesla jsem a viděla, jak mi Maddie pohledem dává najevo, abych to trochu rozvedla.

„Krátce jsme se setkaly při fotbale v prváku na střední. Moc dobře jsem ji nepoznala, ale její kamarádky mě neměly rády, protože si myslely, že je očumuji, což jsem možná dělala, nebudu lhát. Nestačila jsem se na ni ani podívat, protože jakmile na ní spočinul můj zrak, její krávovské kamarádky začaly ječet, mít kecy a žalovat trenérovi. Pak o rok později jsme byly ve dvojici pro náš závěrečný projekt o hvězdách.“

„Počkej, věděla, že jsi na holky?“ otázala se Maddie.

„Nikdy jsem nepřišla na to, jestli to skutečně nevěděla, nebo jen předstírala, že to neví.“

„Aha, pokračuj,“ pronesla Maddie tónem terapeutky. Obě jsme propukly v smích.

„Každopádně jsme byly taková ošemetná dvojice, která spolu mluví během hodiny, kdy nebyla poblíž žádná z jejích kamarádek a pak naprosto předstírá, že jedna druhou nezná, všude jinde. Zpočátku mi to nevadilo, protože jsem se nehodlala nechat urážet jejími kamarádkami, ale vždycky jsem k ní cítila přitažlivost, jakou jsem necítila k nikomu jinému. Jedné noci jsme šly pozorovat hvězdy u nich na dvorku a skončily jsme tím, že jsme spolu mluvily, dokud hvězdy nezačaly blednout. Po tom jsme se snažily najít záminky, abychom spolu byly častěji kvůli ‚práci‘ na našem projektu. Ona odpálkovávala svoje kamarádky tím, že jim říkala, že její máma něco naplánovala a já se snažila vytvářet náhodné výmluvy, proč nejít na trénink.“ Pohlédla jsem na Maddie a ta měla velice zaujatý výraz ve tváři. „Začaly jsme trávit více a více času spolu. Ona chodila na mé zápasy a já chodila k ní domů, když její rodiče usnuli a pozorovala s ní hvězdy.“

„Co její krávovské kamarádky?“ zeptala se znovu Maddie.

„Nemám ponětí. Přes léto se něco stalo a už se nekamarádily, abych byla upřímná, bylo mi to ukradené. Chybí mi, Maddie. Chci, aby všechno bylo takové, jak to bylo, ale ona je teď s někým jiným, alespoň si to myslím.“

„Dopřej jí čas, ona se objeví. Vždycky to tak je,“ pronesla a obdařila mě ujišťujícím úsměvem.

„Díky, měly bychom se raději vrátit do práce,“ pravila jsem a vrátila jí úsměv. „Někdy budu chtít slyšet o tvém životě.“

„Fajn, někdy si můžeme dopřát čas na vyprávění,“ řekla Maddie a obrátila oči v sloup, zatímco šla do pekárny. „Ach, počkej, děláš něco dnes odpoledne?“

„Hmm, nic, o čem bych věděla,“ odvětila jsem s pozvednutým obočím.

„To je dobře, protože mám pro tebe překvapení. Sejdeme se na parkovišti po šichtě,“ pronesla, než znovu zmizela ve dveřích.

Zvedla jsem se z pultu a vešla do kavárny. Našla jsem Kylu sedící u pultu a připravující menu na večer.

„Ahoj, potřebuješ s tím pomoc?“ zeptala jsem se. Byla tak soustředěná na umísťování papíru do desek, že při zvuku mého hlasu nadskočila.

„Ach, Ashley, ahoj. Jo, hodila by se mi malá výpomoc, pokud by ti to nevadilo,“ pravila a podávala mi desky s menu a papíry.

„Vůbec,“ pronesla jsem a věnovala jí úsměv. „Chtěla jsem ti poděkovat za to, žes mi dala tuhle práci. Opravdu mi to pomohlo s přechodem od armády a vším.“

„Rádo se stalo a jsem ráda, že mám možnost trávit s tebou čas po celé té době, o kterou jsme přišly. Jsem vděčná, že jsem tě najala, protože teď mi můžeš vařit doma,“ řekla a obě jsme se rozesmály.

„Budeš mě potřebovat dnes odpoledne?“ zeptala jsem se Kyly jen pro ujištění. Většinou jsem pracovala přes svou odpolední pauzu, abych splnila všechny objednávky, ale poslední dobou jich nebylo tolik.

„Ne, myslím, že to bez tebe zvládneme. Máš něco v plánu?“

„Hodlám něco podniknout s Maddie, než začne naše večerní směna,“ pravila jsem a pokoušela se dostat papír do desek.

„Vidíš, říkala jsem ti, že je to těžší, než to vypadá,“ pronesla smějící se Kyla, ale dostalo se jí přátelského šťouchnutí loktem.

Dokončily jsme vkládání menu o hodinu později, po několika říznutí se o papír, nadávání, smíchu a mnoha náplastech.

„Ashley, nevadilo by ti být tak na hodinu u pultu? Potřebuji zajet do skladu pro další mouku a cukr,“ požádala mě Kyla krátce po tom, co Maddie horlivě ječela, že nemáme mouku a cukr.

„Jo jasně, žádný problém,“ prohlásila jsem a sundala si zástěru a šátek. Zašla jsem do koupelny, abych dostala všechnu přebytečnou mouku ze svých vlasů a obličeje. Když jsem se vrátila, před pultem stál nějaký muž.

„Dobré ráno, jak vám mohu pomoci?“

„Zdravím, potřeboval bych dort,“ pronesl s úsměvem.

„V pořádku, jen si přinesu zezadu formulář.“ Rychle jsem odběhla dozadu. „Maddie, kde jsou objednávkové formuláře?“ Ukázala na zásobník v rohu a snažila se nesmát. Obdařila jsem ji ‚ha-ha-ha‘ pohledem, než jsem se vrátila dopředu.

„Dobrá, jakou velikost byste si přál?“

„Ach, 20 na 30 by mělo stačit.“

„Příchuť?“

„Červený samet a vanilka.“

„Poleva?“

„Máslová.“

„Nějaký nápis?“

„Šťastné výročí,“ pravil suverénně. „Je možné, že zařídím, aby ho vyzvedla moje přítelkyně, aby to bylo překvapení. Ach a zajímalo mě, jestli byste mohli tohle dát na ten dort,“ řekl a podával mi malou krabičku.

„To můžeme zařídit. Jen potřebuji vědět jméno toho, kdo to bude vyzvedávat,“ řekla jsem a vyplňovala zbytek papíru.

„Ach, ano, samozřejmě, Spencer Carlinová.“ Cítila jsem, jak jsem zlomila špičku tužky, když vyslovil Spenceřino jméno. Cítila jsem, jak mě zaplavuje příval vzteku.

„Omluvil byste mě na moment?“ pokusila jsem se říct klidně, než jsem zamířila dozadu.

„Maddie, můžeš dokončit tu objednávku?“ požádala jsem ji s poukazem na toho muže, než jsem zamířila do šatny. Sesunula jsem se po zdi a cítila, jak se mi srdce rozbušilo rychleji a dech se stal prudším. Měla jsem pocit, jako by se se mnou všechno točilo a já to nemohla zastavit. Slyšela jsem z povzdálí hlas, ale nedokázala jsem rozeznat slova. Rozhlédla jsem se a spatřila blížící se Maddiin obličej. Její rty se pohybovaly, ale nedoléhal ke mně žádný zvuk. Vrátila jsem se prudce do reality, když jsem ucítila Maddiinu ruku spočinout na mém rameni.

„Hej, jsi v pořádku?“ tázala se Maddie ustaraně.

„Jo, jsem v pohodě,“ lhala jsem.

„To byla ona, že jo? Ta žena, o které mluvil.“ Vzhlédla jsem k Maddie ve snaze přečíst její výraz. Neodpověděla jsem a stále se snažila dostat to ze své mysli. Nepatrně jsem přikývla, než jsem zavřela oči a položila si hlavu mezi kolena.

„Můžeme odtud vypadnout?“ zeptala jsem se Maddie. Přikývla a pomohla mi na nohy. Sledovala jsem, jak krátce telefonuje s Kylou. Převlékla jsem se do svých přiléhavých džín a trička s výstřihem do V, než jsem zamířila ven s Maddie.

„Kam máme namířeno?“ zeptala jsem se.

„To je překvapení,“ pronesla s očima na silnici. Jely jsme asi deset minut, než jsme zaparkovaly. Usmála jsem se na Maddie, když jsem si uvědomila, co bylo tím překvapením.

„Takže tím překvapením je, že mi odborně poradíš při koupi auta?“ pronesla jsem, když jsem vystoupila a vydala se směrem k řadě aut.

„To si piš. Mám v téhle oblasti skvělé znalosti.“ Usmála se a pokračovala do bazaru, zatímco já se rozhlížela kolem po všech těch autech. Muselo jich tam být nejméně sto. Prošla jsem si pár řad aut, než jsem uviděla Maddie s prodejcem. Pár minut jsme se bavili, když mi Maddie pomáhala probrat, co od auta chci. Procházeli jsme se pár minut, než se prodejce zastavil před jedním autem.

„Fajn, myslím si, že tohle je auto, které hledáte,“ pronesl a pokynul k autu. „Ford Escape z roku 2013. Co si dát zkušební jízdu?“ Přikývla jsem a on mi podal klíčky, než si naskočil na místo spolujezdce. Nasedla jsem si a měla pocit, že jsem umřela a dostala se do nebe. Sedadlo bylo to nejpohodlnější, v jakém jsem kdy seděla. Zdálo se, že to má všechno, co jsem chtěla. GPS, náhon na všechny čtyři, hlasové ovládání, postranní airbagy. Nastartovala jsem a vyjela z parkoviště. Byla to ta nejhladší jízda vůbec, mnohem lepší než ve všech těch Hummerech.

„Tak co myslíte?“ zeptal se prodejce.

„Myslím, že jste udělal obchod,“ pravila jsem a potřásla si s ním rukou. Zašli jsme dovnitř, abychom vyřídili papírování. Po vyplnění papírů, jsem převzala klíčky. S Maddie jsme vyšly ven. Nikdy dřív jsem nevlastnila auto a abych byla upřímná, byla jsem trochu nervózní.

„Díky, že jsi mě pomohla přivést na jiné myšlenky,“ pronesla jsem a obrátila se k Maddie.

„Kdykoliv, když si budeš chtít promluvit nebo zajít někam na skleničku, zavolej mi, ano?“ Přikývla jsem. Zamířily jsme k mému novému autu. Naskočila jsem a nastavila si sedačku a zrcátka, než jsem nastartovala.

„Uvidíme se v práci,“ prohlásila Maddie a zamířila na parkoviště ke svému autu.

„To zní dobře,“ pronesla jsem, vyjela z bazaru a zamířila ke kavárně. Parkoviště před kavárnou bylo narvané k prasknutí, když jsem se vrátila. Pospíšila jsem si dovnitř a zjistila, že celá kavárna byla zamluvená pro oslavu zásnub. Kyla mi pokynula, abych ji následovala dozadu.

„Je tu narváno,“ prohlásila jsem a oblékala si zástěru a šátek.

„Jo, máme nějaké objednávky na dorty, pokud bys dokázala splnit tyhle, bylo by to skvělé,“ pravila a s úsměvem mi podávala formuláře. Nemohla jsem přijít na to, proč je tak šťastná a usměvavá, protože já rozhodně neměla dobrou náladu.

Začala jsem plnit objednávky, když jsem uslyšela, jak přišla Maddie.

„Páni, tady je lidí.“

„No, nepovídej. Koukám, že už se ti taky nakupily objednávky,“ prohlásila jsem a ukazovala na zásobník. Maddie zasténala, při tom pohledu. Lehce jsem se zasmála, než jsem se vrátila ke svým dortům. „Zbývají mi splnit už jen dvě objednávky a pak ti pomůžu.“ Maddie hraně zanaříkala, zatímco začala zpracovávat těsto na chleba. Ty dva dorty byly snadné, jelikož jsem si základ připravila ráno. Během hodiny jsem pomáhala Maddie plnit její objednávky.

Bylo pozdě odpoledne, když jsme objednávky dokončily. Večírek stále frčel, ale Maddie a já jsme se vyčerpaně sesunuly v šatně po zdi.

„Ashley, jsi tady?“ zaslechla jsem Kylyin hlas z druhé strany šatny, než došla ke mně.

„Vy dvě vypadáte jako chcíplotiny.“

„Díky,“ pronesla jsem a postavila se. „O co jde?“

„Je tam chlápek, co tě chce vidět,“ prohlásila Kyla.

„Radši ne,“ řekla jsem a pokusila se vmáčknout do zdi.

„Popravdě si myslím, že ano,“ pravila Kyla. Trochu znepokojeně jsem ji následovala dopředu. Dav se trochu rozptýlil. Kyla mne vedla ke stolu, kde seděl nějaký muž zády k nám. Požádala jsem Kylu, aby zůstala pro případ, že bych se rozhodla vymlátit z něj duši, ale jen se usmála a odkráčela pryč.

Pročistila jsem si hrdlo, než jsem promluvila. „Chtěl jste se mnou mluvit?“ Muž se pomalu otočil a moje oči se rozšířily.

„Aidene!“ vykřikla jsem, skočila mu do náruče a pevně ho objala.

„Daviesová! Je skvělé tě zase vidět!“ Posadila jsem se naproti němu.

„Páni, nikdy jsem si nepomyslela, že tě uvidím v obleku,“ pronesla jsem se smíchem.

„Nikdy bych si nepomyslel, že ti bude tak slušet mouka,“ vrátil mi připomínku.

„Co tady děláš?“ zajímalo mne.

„No, naše společnost má ve městě konferenci, a tak mě napadlo, že bych zašel a podíval se na tebe, když už jsem poblíž,“ vysvětloval a sundal si sako.

„No, jsem ráda, žes to udělal. Tak, jak se máš?“

„Dobře, jen se snažím proplétat životem jako všichni ostatní. Mám jeden dotaz.“ Pokývla jsem, aby pokračoval.

„Vadilo by ti, kdybych požádal Kylu o telefonní číslo?“ Lehce jsem ho kopla do holeně. „Co je, myslím to vážně. Trochu jsme si povídali a zdálo se, že se k sobě hodíme.“ Zavrtěla jsem hlavou ve snaze nesmát se.

„Fajn,“ rezignovala jsem. Když zapumpoval rukama ve vzduchu, tak jsem jen obrátila oči v sloup. Kluci. „Takže, na jak dlouho tu jsi?“

„No, jelikož je ta konference o tom, že se firma bude stěhovat sem, tak asi na nějakou dobu.“ Usmála jsem se, když jsem slyšela, že tu hodlá chvíli zůstat. Chyběla mi možnost promluvit si se svým nejlepším kamarádem o svých problémech.

„No, doufám, že to klapne, protože se mi stýskalo po možnosti promluvit si se svým nejlepším kamarádem,“ řekla jsem a krátce ho objala.

Večírek pokračoval ještě několik hodin; bylo dost po půlnoci, když se lidé začali vytrácet. Kyla odešla před pár hodinami a požádala mne, abych zavřela, jelikož má ráno schůzku. Myslím, že jsem si nemohla stěžovat, protože jsem většinu času strávila hovorem s Aidenem. Mluvili jsme o všem možném; cokoliv nám přišlo na mysl. Byla jsem ráda, že tu je. Cítila jsem se, díky němu, normálnější, bez ohledu na to, jak nenormálně jsem se cítila. Bylo kolem jedné, když Aiden a všichni ostatní odešli. Vešla jsem dozadu, kde Maddie spala na lůžku v šatně.

„Maddie,“ pronesla jsem a jemně jí zatřásla ramenem. „Hej, všichni jsou pryč. Můžeme jít domů.“ Zazívala, než se pomalu zvedla a převlékla se ze svého zamoučeného oblečení.

„Dokážeš dojet domů?“ zeptala jsem se s pohledem na ni.

„Jo, mám v autě nějaké kafe, takže by to mělo jít.“

„Dobrá, zavolej mi, pokud by ses dostala do nějakých trablů,“ řekla jsem a zamířila do pekárny. Přikývla a odešla.

Poklidila jsem trochu, než jsem se převlékla. Kyla mi dala několik klíčů k budově, ale strávila jsem dvacet minut zkoušením, který klíč patří do kterého ze čtyř zámků. Udělala jsem si v hlavě poznámku, abych je doma označila.

Cesta domů byla krátká. Byla jsem vděčná, že mi Maddie pomohla koupit auto. Upřímně, přespala bych v kavárně, pokud bych měla jít domů pěšky.

Byt byl tichý, když jsem přišla domů, Kyla už musela být v posteli. Položila jsem klíče a svou peněženku na linku a pak jsem si všimla vzkazu.

Ashley,

díky, žes za mě zavřela. Pravděpodobně se ráno neuvidíme, ale Paula se mě ptala, jestli máš čas na brunch a já jí řekla, že máš, takže tam tak nějak musíš jít. Promiň. Každopádně doufám, že si užiješ víkend. Měla bych být doma v neděli odpoledne. Ach a Vánoce jsou ve středu, tak doufám, že nemáš nic naplánovaného.

Mám tě ráda,

Kyla

8

Sluneční paprsek zasáhl mou tvář. Byl teplý, ale bodal mě do očí. Zavřela jsem je hned, jak jsem je otevřela, zasténala a zastínila si oči. Pohlédla jsem na hodiny a bylo 9:35. A kurva, zase jsem zaspala. Bože, nesmím si zapomínat zapnout budíka. Vykulila jsem se z postele a zamířila do sprchy. Nechala jsem teplou vodu stékat po svých zádech a odplavovat všechnu únavu. Pospíšila jsem si ven a rychle se převlékla do džínů a trička, pak jsem na sebe hodila zimní bundu a vyběhla ze dveří.

O dvacet minut později jsem zabočila na příjezdovou cestu Carlinových. Pokusila jsem si usušit mokré vlasy ručníkem, který jsem měla hozený vzadu, ale moc mi to nešlo.

„Ashley, jsi to ty?“ uslyšela jsem Paulin hlas z kuchyně, když jsem vešla do domu.

„Ahoj Paulo,“ pronesla jsem, když jsem vkročila do kuchyně a krátce ji objala.

„Páni, vypadáš, jako bys právě vylezla ze sprchy,“ prohlásila s poukazem na mé stále mokré vlasy. „Počkej, donesu ti ručník.“ Chystala jsem se jí říct, aby si nedělala starosti, ale odkvačila dřív, než jsem stačila něco říct. O minutu později se vrátila a nesla světle modrý ručník.

„Díky,“ řekla jsem, vzala si ho a začala si sušit vlasy. „Zaspala jsem a myslela si, že přijdu pozdě.“

„Bez obav, Spencer má také zpoždění,“ prohlásila a otočila se k jídlu, které připravovala. „Arthur je v obýváku.“

Vešla jsem do obývacího pokoje, kde Arthur seděl a sledoval ranní zprávy. Krátce jsem ho objala, než jsem si sedla vedle něj.

„Jak ses měla?“ zeptal se mě a věnoval mi plnou pozornost. „Vypadáš vyčerpaně.“

„Jo, byla u nás velká párty, takže jsem se dostala z práce před pár hodinami,“ prohlásila jsem a mnula si spánky.

„Máš něco, o čem by sis chtěla promluvit?“ zeptal se s patrným zájmem. Zabořila jsem se do gauče a snažila se rozhodnout, jestli se ho zeptat, co Spencer dělala, když jsem byla pryč. Zavrtěla jsem hlavou.

„Jen je toho poslední dobou v práci moc, to je všechno.“ Došlo mu, že tohle téma je mi nepříjemné, tak ho změnil. Udělala jsem si duševní poznámku, abych mu to později řekla a poděkovala mu.

„Máš nové auto,“ prohodil.

„Jo, kolegyně mi ho pomohla včera vybrat,“ prohlásila jsem, když vyhlédl z okna na můj nový Ford. Uslyšela jsem ho lehce se uchechtnout, než se přišel znovu posadit ke mně.

„Je to dobré auto,“ pravil. Poděkovala jsem mu a pak jsme upadli do příjemného ticha, zatímco jsme se dívali na zprávy. Paula vešla a prohlásila, že jídlo bude za chvilku hotové. Vešla jsem do kuchyně a pomohla Paule přichystat stůl. Ozvalo se zaklepání na dveře a Arthur se zvedl a šel otevřít. Uslyšela jsem hlasy z chodby a pak vešel Arthur se Spencer po boku. Odvrátila jsem se a snažila se nedívat, jak se vítá s Paulou. Bylo to pár měsíců, co jsem s ní naposled mluvila, dnešního rána vypadla nádherně. Měla džíny, světle modrou košili a jezdecké boty. Byla jsem vděčná, když mě Paula požádala, abych šla do sklepa pro další židli, jinak bych ztratila všechno sebeovládání.

„Jak ses měla?“ zaslechla jsem Spenceřin hlas zpoza mne. Otočila jsem se tak rychle, že jsem se hlavou praštila o dveře. Uslyšela jsem lehké uchechtnutí, když jsem se snažila znovu nabýt klid.

„Už bylo lépe,“ pronesla jsem a třela si hlavu, než jsem za sebou zavřela dveře a postavila se jí tváří v tvář.

„Vypadáš vyčerpaně,“ prohlásila, zatímco mi vzala židli z rukou.

„Tvůj otec říkal to samé,“ poznamenala jsem s uchechtnutím. „Nespím dobře.“ Spatřila jsem stopu smutku v jejích očích, když ta slova vyšla z mých úst. Cítila jsem, jak mě vzala za ruku a její palec kroužil po mé ruce.

„Můžu se tě zeptat proč?“ pronesla, ale myslím, že už znala odpověď na svou otázku.

„Kvůli tobě. Nemůžu spát kvůli tobě. Já vím, že nemůžu čekat, že se vrátím a všechno se prostě vrátí tam, kde bylo. Ale to je to všechno, po čem toužím. Chci tebe a jen tebe. Chci tě držet ve svém náručí na konci dne a říkat ti, jak moc tě miluji. Ale odešla jsem od tebe a toho rozhodnutí budu litovat po zbytek života. Odešla jsem od své rodiny a přátel, ale ztratila jsem tebe. Nemohu spát, protože pro ‚nás‘ nevidím žádnou budoucnost,“ pronesla jsem a snažila se udržet. Cítila jsem, jak se mi v očích hromadí horké slzy. Cítila jsem, jak Spenceřina něžná ruka stírá slzy z mých tváří. Její ruce vzaly mé tváře do dlaní a já cítila, jak se ztrácím v jejích konejšivých modrých očích. Tak moc mi chyběly.

„Ashley. Spencer. Brunch je hotový,“ zaslechla jsem Paulu od schodů do sklepa. Otočila jsem se, abych po nich vystoupala, ale Spencer mě popadla za paži.

„Ashley, já pro ‚nás‘ vidím budoucnost. Ale není to možná ta budoucnost, kterou chceš. Vidím, že svého rozhodnutí lituješ každý den, i když se snažíš to skrývat. Chci, abys byla šťastná, Ashley. Nechci, abys dál zůstávala v minulosti, protože tu nemůžeš změnit. Můžeš změnit budoucnost. Musíš se rozhodnout, jestli jsi ochotná se změnit a posunout se dál,“ pronesla Spencer a vyslovovala ta slova, jako by s nimi bojovala. Nebyla jsem připravená posunout se dál. Nechtěla jsem se posunout dál; nemohla jsem se posunout dál. Bez ohledu na to, jak moc bych se snažila, nebyla jsem toho schopná.

„Ashley,“ pronesla a pozvedla mi tvář, „nechci o tebe přijít.“

„Já o tebe nemůžu přijít,“ řekla jsem.

„Buď šťastná, Ashley,“ pravila Spencer. Něžně mě políbila na čelo, než se vydala vzhůru. Následovala jsem ji do schodů. Paula s Arthurem seděli u stolu a čekali na nás. Dala jsem se do kupy, než jsem se posadila.

„Tak Ashley, jak to jde v práci?“ ptala se mě Paula, když jsem jí pomáhala s nádobím.

„Dobře. Myslím, že si budu říkat ‚moučněnka‘,“ pravila jsem s úsměvem.

„Arthur mi říkal, že sis konečně pořídila auto.“

„Ano. Už mě štvalo, že si musím kupovat nové boty každých pár měsíců a bylo na čase, když už jsem nadobro zpátky.“

„To ráda slyším. Jsem ráda, že jsi v pořádku zapadla. Zůstaneš na desert?“ zeptala se zdvořile.

„No vzhledem k tomu, že jsem o něj minule přišla, tak tentokrát si ho nenechám ujít,“ prohlásila jsem se smíchem. Nechala jsem Paulu připravovat desert a zastavila jsem se před obývákem, když jsem zaslechla Arthura přít se se Spencer.

„Spencer, nehodlám ti to říkat znova,“ pravil přísně.

„Tati, já to chápu. Omlouvám se, že jsem přišla pozdě, Gabe mě vzal večer ven a já ráno přeslechla budík,“ pravila Spencer. Z nějakého důvodu jsem úplně nevěřila, že říká pravdu.

„No, zdá se, že Ashley to stihla včas a to byla kčertu ještě před pár hodinami v práci. Očekávám od tebe víc,“ pronesl. Nedokázala jsem přesně sledovat tok jeho myšlenek, ale Spencer se zdála, že mu naprosto rozumí.

„Tati, ona byla v armádě. Pravděpodobně vůbec nespí.“ Schoulila jsem se při tónu Spenceřiných slov. Vím, že neměly pravděpodobně zraňovat, ale trochu mě bodly.

„Spencer, poslouchej mě. Jediné, co po tobě žádám, je, abys jí dala šanci,“ žádal.

„N-nemůžu,“ koktala.

Nerozuměla jsem všemu, o čem mluvili, ale chápala jsem, že Arthur má obavy. No, pokud byl Arthur znepokojený, dělala jsem si rozhodně starosti také. Počkala jsem, dokud jsem neslyšela Spencer otevřít dveře na verandu a odejít z místnosti, než jsem se pohnula. Popadla jsem deku a následovala ji na verandu. Spencer seděla na houpací lavičce, s nohama přitisklýma k hrudi.

„Ahoj,“ pronesla jsem, sedla si vedle ní a zabalila ji do deky. Všimla jsem si, že má skelné oči, jak jí slzy začínají kanout po tváři. Jemně jsem je setřela a přitáhla si ji blíž k sobě.

„Chceš si o tom promluvit?“ zeptala jsem se. Zavrtěla hlavou a stále zírala na sněhovou pokrývku.

„Je to už dlouhá doba,“ řekla nakonec Spencer, zatímco její hlava spočívala na mém rameni.

„Příliš dlouhá,“ odvětila jsem. Seděly jsme tam chvíli v tichu, než jsem uslyšela Paulu otevřít dveře a přinést talíř.

„Už nějakou dobu jsem ji neviděla vypadat tak pokojně,“ zašeptala mi Paula do ucha, než se vrátila dovnitř. Usmála jsem se a žvýkala sušenku, nejistá si, jak bych měla reagovat. Zůstaly jsme venku ještě chvilku, než se Spencer začala chvět a já ji přiměla jít zpátky dovnitř.

„Paulo, brunch byl báječný,“ řekla jsem jí a objala ji.

„Jsem ráda, že sis to užila,“ pravila. „Doufám, že k nám přijdeš příští týden na večeři.“

„Moc ráda,“ odvětila jsem, když jsem kráčela ke dveřím.

„Ashley…“ zavolal Arthur z obýváku, „vím, že to nemáš cestou, ale nevadilo by ti odvézt Spencer domů? Své auto má doma a já teď nemám čas ji hodit domů.“

„Arthure, samozřejmě, že mi to nevadí,“ prohlásila jsem a před odchodem ho objala.

Spencer se venku opírala o moje auto. Hádám, že věděla, že nemůžu říct ne.

„Přijdeš příští týden na večeři?“ zeptala se, když jsme nastoupily.

„Večeři?“

„Jasně…Štědrovečerní večeři…“ Tak o tom Paula mluvila.

„Ach tak, předpokládám, že ano,“ pronesla jsem s úsměvem. Doufám, že to je to, co plánovala Kyla, protože jestli ne, zrovna jsem jí naprosto zničila plány.

„Skvělé!“ řekla a políbila mě na tvář. „Doufám, že ti nebude vadit, že tam bude i zbytek rodiny.“

„Ani trošku,“ pronesla jsem. Popravdě jsem byla ráda; konečně budu mít příležitost se všemi pořádně dohnat čas. Počkat. „Když jsi říkala zbytek rodiny, myslela jsi svou babičku a dědu?“ Neviděly jsme se s nimi od střední školy. Skoro si myslím, že si pořád myslí, že spolu chodíme.

„Doufala jsem, že ti to dojde,“ prohlásila.

„Neviděla jsem je od-“

„Našeho rozchodu,“ dokončila Spencer mou větu. Byla prvním člověkem, který řekl, že jsme se opravdu rozešly. Musela jsem si dopřát chvíli, abych to vstřebala. Odvrátila se, protože nechtěla vidět, jaký dopad na mě budou mít její slova. No hádám, že jsme právě stanovily, že jsme se rozešly.

„Nechci, aby mě tvoji prarodiče nesnášeli,“ pronesla jsem nakonec, když jsem dokázala něco říct.

„Přiveď někoho s sebou,“ prohlásila.

„Cože?“

„Neříkám, abys vyrazila někoho sbalit, říkám jen to, že nás nebude vinit, pokud uvidí, že jsme se posunuly dál,“ vysvětlovala Spencer.

„Ah-ha, dobrá,“ vykoktala jsem. Chápu, že pokud babička Carlinová uvidí, že jsme se posunuly dál, ale stále jsme si blízké, nebude nás úplně nesnášet. Ale pořád se mi ta představa nelíbila, ne po tom, co mi právě Spencer vyrvala další kus srdce.

„Ashley, pamatuj, nemůžeš změnit minulost; můžeš změnit jen budoucnost,“ prohlásila, než vystoupila z auta a zamířila ke svému bytu.

9

„Ashley a Spencer, vy budete provádět průzkum hvězd a souhvězdí,“ prohlásil pan Hail a podal nám zadání. Spencer přikývla a vzala si od něj papír.

„Takže…“ pronesla Spencer.

„Takže…“ odvětila jsem a snažila se vyhnout očnímu kontaktu, „hádám, že bychom měly začít.“ Spencer přikývla a došla si pro notebook.

„Takže, pořád ještě plaveš?“ zeptala se mě.

„Jo, pořád ještě děláš roztleskávačku?“ Mohla jsem vidět, jak lehce znachověla, když přikývla.

„Takže, co víš o hvězdách?“otázala jsem se.

„Jsou to koule plasmy držené pohromadě svou vlastní gravitací,“ odpověděla prostě. Já se jen rozesmála; obdařila mě zmateným pohledem.

„Co je?“ zeptala se s drobným úsměvem.

„Nic,“odvětila jsem a snažila se udržet kamenný výraz.

„Fajn, třído, tahle hodina je skoro u konce, takže chci, abyste se se svým partnerem domluvily na způsobu, jakým budete pracovat mimo vyučování,“oznámil pan Hail.

Otevřela jsem ústa, abych ji požádala o email nebo telefonní číslo, ale zazvonilo. Spencer popadla notebook a drobně se na mě usmála, než odešla. Vzala jsem si svoje věci a zamířila ke své skříňce.

„Ahoj, Ashley,“ řekla Sam, „jsi připravená vyrazit?“

„Jasně!“ otevřela jsem skříňku a vyletěl z ní kus papíru.

„Hodně štěstí dneska, budu ti fandit.“

Nechala jsem své rty zvlnit se do úsměvu, když jsem poznala písmo. Hodila jsem si tašku s věcmi na plavání přes rameno a zamířila se Sam do šaten. Převracela jsem s úsměvem ten vzkaz v prstech, zatímco jsem čekala na trenéra.

„Jsi připravená, Ashley?“ zeptal se mě trenér.

„Pojďme nakopat pár přespolních prdelí,“ zvolala jsem. Šatna propukla v jásot a nadšený křik.

Zaslechla jsem povzbuzování z publika, když jsme přicházely k bazénu. Hlediště bylo plné, koneckonců tohle byla týmová kvalifikace pro další závody.

„Vítejte dámy a pánové na Přeborech Dual County; závod na 400 m ve volném stylu začne za chvíli.“ Sundala jsem si župan a vrhla se do vody. Pocit vody na mé kůži byl tak příjemný, odplavovala pryč všechny mé myšlenky. Dokončila jsem své rozehřívání, vylezla jsem na startovní blok a zaujala pozici. Zavřela jsem oči, kontrolovala svůj dech a soustředila se na závod, který mě čekal. Startovní výstřel mi zněl v uších, dokud jsem se nezanořila do vody, pak všechno ztichlo, až na jeden hlas…

„Ashley,“ uslyšela jsem zavolat. Zavrtěla jsem hlavou, abych setřásla své myšlenky, když jsem se otočila k Maddie.

„Ehm, promiň, nechtěla jsem tě otravovat, to jen že hodiny už pár minut pípají,“ řekla Maddie a ukázala k troubě.

„Ale doprdele,“ pronesla jsem, utíkala k troubě a vytáhla dortové základy. Naštěstí nebyl žádný z nich moc připálen. Položila jsem si ruce na pult a schoulila hlavu mezi ně.

„Jsi v pořádku?“ zeptala se Maddie a přišla ke mně.

„Jen to byl dlouhý den,“ řekla jsem, pokývla hlavou a popadla zdobičku s polevou.

„Jo, hádám, že bych měla udělat kafe,“ prohodila Maddie a šla do kuchyně. Obrátila jsem se zpátky k dortu, ale moje ruce neposlouchaly mou hlavu.

„Ashley, počkej,“ uslyšela jsem za sebou hlas. Otočila jsem se a spatřila Spencer jdoucí směrem ke mně.

„Ahoj,“ pronesla jsem a zastavila se.

„Ahoj, byla jsi tam úžasná.“ Cítila jsem, jak se trochu červenám.

„Díky,“ řekla jsem, vytáhla vzkaz od ní a mávala s ním ve vzduchu. Spatřila jsem, jak se jí na rty vkradl úsměv.

„Chtěla jsem jen říct, že…“

„Spencer!“ obrátila jsem se a spatřila, jak k nám kráčí Hannah spolu se skupinou roztleskávaček. „Zmeškala jsi trénink.“ Obrátila jsem se na Spencer, ale ta hleděla do země. Prošvihla trénink, aby mě viděla plavat?

„Omlouvám se, musela jsem…musela jsem se sejít s učitelem,“ pronesla stále se sklopenýma očima.

„Proč se tu bavíš s touhle teplouškou?“ pronesla Hannah směřujíc svou otázku spíš mě než Spencer.

„Proč nepřestaneš být taková kráva, Hannah,“ vrátila jsem jí to.

„Nic jsme nedělaly, jen mi upadl můj formulář k exkurzi,“ pronesla a popadla papír z mojí ruky.

„Jen aby,“ pronesla Hannah a shodila mě na zem, než odešla a odvlekla Spencer s sebou. Letmo jsem zahlédla Spenceřinu tvář, než mi zmizela; byla plná smutku.

Hleděla jsem dolů na poslední objednávkový formulář, spočívající na pultu spolu s malou krabičkou. Vyhýbala jsem se splnění toho dortu od chvíle, co jsem tu objednávku přijala, ale ten chlap říkal, že musí být vyplněna do Vánoc. Naplnila jsem dort zbytkem červeného sametu a vanilkou a přidala máslovou polevu. Udělala jsem ten dort tak reprezentativní, jak jsem dokázala; chci říct, že byl koneckonců pro Spencer. Uvnitř krabičky byla sněhová koule s fotkou Spencer a Gaba. Cítila jsem, jak mi srdce klesá pokaždé, když jsem něco přidala. Umístila jsem ji opatrně na dort a napsala ‘Šťastné výročí’ kolem ní. Přidala jsem tam pár marcipánových růžiček, než jsem dort dala do krabice a položila ji do lednice.

Opřela jsem se o zeď a obdivovala všechny výtvory, které byly zabalené do velkých krabic s červenými a zelenými stuhami. Povzdechla jsem si, když jsem začala nosit zbytek krabic do lednice.

„Kylo, jsi tady?“ zaslechla jsem známý hlas vycházet z hlavní místnosti. Vešla jsem tam se zbývajícími krabicemi v rukou.

„Ashley?“ Narovnala jsem se a upřeně se zahleděla do pokojných modrých očí.

„Spencer, co tu děláš?“ zeptala jsem se, dala jsem krabice do ledničky a oprášila si rukou zástěru.

„Promiň, že jsem přišla neohlášená. Kyla mi říkala, že si tu mám něco vyzvednout,“ řekla Spencer. Srdce mi pokleslo při vzpomínce na dort k výročí, ležící v lednici.

„Jasně, vydrž chvilku.“ Došla jsem k ledničce a vytáhla dort, který jsem udělala před méně než hodinou. „Tady to je.“ Spenceřin obličej povadl, když si uvědomila, co to před ní držím. Vina. Pozorovala jsem, jak si bere dort z mých rukou, ale hned ho odkládá na stůl vedle sebe.

„Takže ses opravdu pohnula dál?“ pronesla jsem trochu útočněji, než jsem měla v úmyslu. Otočila se ke mně a já mohla cítit vinu visící mezi námi. Rychle přikývla, než uhnula pohledem.

„Ashley, hodlala jsem ti to říct…jen jsem nevěděla jak.“ Udělala jsem pár kroků a opřela se o pult, abych byla tváří ke Spencer.

„Nevěděla jsi jak? Nevěděla jsi, jak mi říct, že jsi s někým jiným? Co třeba, ‚jo, už tě nemiluji; promiň, ale našla jsem si někoho jiného.‘“

„Ashley, ty to nechápeš. Nechápeš, jaké to je, muset čekat každý den a doufat, že se neozve zaklepání na dveře. Potřebovala jsem někoho a tys tu nebyla,“ řekla Spencer a snažila se zadržovat slzy.

„Jen bych si přála, abys mi dala druhou šanci,“ litujíc toho, co jsem před tím řekla.

„Pokud bych mohla, tak bych to udělala,“ odvětila, než popadla dort a odešla. „Uvidíme se večer.“

Zasténala jsem, když jsem uslyšela budík. Svalila jsem se z lůžka v šatně a sbírala si svoje věci. Pohlédla jsem na mobil. Maddie mi psala, že tu bude do deseti minut. Projela jsem seznamem kontaktů a dala vytáčet.

„Ahoj, Kylo, tak jaké bylo rande,“ zeptala jsem se.

„Úžasné,“ řekla s úsměvem. „Pozvala jsem ho, aby přišel večer. Doufám, že ti to nevadí.“

„Děláš si srandu? To je skvělé, ale teď hodlám být tou kamarádkou, pokud mu zlomíš srdce, budeš toho litovat. A budu mu muset vysvětlit, že pokud on zlomí to tvoje, nakopu mu prdel.“ Kyla se rozesmála a pokračovala v jedení svých cereálií.

„Pozvala jsem Maddie, aby také přišla,“ řekla jsem a oblékla si bundu.

„Ty jsi ještě pořád tam?“ zeptala se.

„Jo, něco se nachomýtlo,“ lhala jsem.

„Promluvíme si později, ano?“ prohlásila Kyla, když si uvědomila, že o tom pravděpodobně nechci mluvit.

„Fajn, uvidíme se za pár hodin.“

Zavěsila jsem, právě když Maddie vešla. Spolu jsme rychle naložily poslední tác se sušenkami do jejího auta a pak jsme zamířily k ní domů. Byla to poklidná jízda, která mi umožnila pročistit si hlavu a přemýšlet.

„Ahoj,“ uslyšela jsem známý hlas zpoza mne.

„Ahoj,“ pronesla jsem a obrátila se ke Spencer.

„Vedla sis tam skvěle,“ prohlásila, zatímco zvedla moji tašku a hodila si ji přes rameno.

„Díky, nemyslela jsem si, že by se ukázala,“pronesla jsem po cestě přes parkoviště.

„Jo, měla jsem tak trochu trénink roztleskávaček, ale stihla jsem tvůj poslední závod. Tak co plánuješ na prázdniny?“

„Pravděpodobně budu jen plavat, možná udělám nějaké úkoly a rozhodně sním tolik sušenek, kolik sama vážím,“ prohlásila jsem rozpustile, ale ke všemu pravděpodobně dojde. „A co ty?“

„Svátky s rodinou, nuda,“ řekla.

„Hele, máš Glena, aby ti dělal společnost a můžeš otravovat Emileigh, co na tom není zábava?“ vtipkovala jsem.

„Vždycky víš co říct, abys holku rozveselila.“

„Co na to říct? Jsem sympaťačka,“ řekla jsem, vzala si od ní tašku a hodila si ji do auta. Spencer se opřela o auto a jen na mě upřeně hleděla; začala jsem se červenat. Tak moc jsem ji chtěla políbit, ale neudělala jsem to, protože se jí rozšířily oči, když spatřila Hannah kráčející k nám.

„Spencer, hni sebou! Slíbila jsem Glenovi, že tě odvezu domů,“ ječela, když nastupovala do svého auta.

„No, hádám, že musím jít. Uvidíme se později,“ prohlásila a krátce mě objala.

Vyděsilo mě zaklepání na mé okýnko. Maddie stála u auta a starostlivě na mě hleděla.

„Hele, jsi v pořádku?“

„Jo, promiň, jen jsem se zamyslela,“ prohlásila jsem, vylezla z auta a popadla svoje oblečení. Její dům byl hezký, mnohem hezčí než Kylyin byt.

„Takže, támhle je sprcha, ty poslední dveře nalevo. Můj pokoj je támhle,“ ukazovala. „Dej mi vědět, až budeš připravená vyrazit.“ Sledovala jsem, jak zachází do svého pokoje a zavírá za sebou dveře. Sprchu nebylo těžké najít, ale chvíli mi trvalo, než jsem zjistila, jak se ovládá. Rychle jsem si smyla všechnu mouku z tváře a vlasů. Kyla mi vybrala černý vánoční svetr a vybledlé těsné džíny. Stáhla jsem si vlasy do volného culíku, než jsem zamířila do Maddeina pokoje.

„Maddie,“ řekla jsem se zaklepáním na dveře.

„Jo, pojď dál,“ pronesla.

Otevřela jsem dveře a vešla do broskvově zbarvené místnosti. Byl to prostý pokoj; pár plakátů a fotek na zdech.

„Jsi připravená?“ zeptala jsem se a natahovala si bundu.

„Jo, vypadám v pohodě?“ zeptala se. Měla na sobě černý svetr a bílé džíny. Rozhodně vypadala dobře.

„Skvěle,“ řekla jsem. „A já?“

„Vypadáš báječně,“ řekla a lehce se zarděla. Můžu říct, že mě okukovala.

U Carlinových jsme byly za méně než deset minut. Bylo tam několik aut zaparkovaných na příjezdové cestě a na ulici. Došly jsme ke dveřím a zevnitř byl slyšet smích. Paula nám otevřela dveře a obě nás objala.

„Ach, jsem tak ráda, že jste děvčata mohly přijít,“ pronesla.

„Paulo, tohle je Maddie, nejsem si jistá, jestli se znáte.“

„Ach, Maddie, slyšela jsem o tobě. Ráda tě konečně poznávám,“ pravila a usmívala se na Maddie.

„I já ráda konečně poznávám vás,“ prohlásila Maddie a vrátila jí úsměv.

„Všichni ostatní jsou v obýváku, večeře bude brzy hotová,“ řekla Paula, než se vrátila do kuchyně.

S Maddie jsme vešly do obýváku. Byl plný lidí. Byl tam Aaron s Emileigh, spolu s Glenem a Madison, která byla zabraná do rozhovoru s Arthurem. Pohlédla jsem na gauč a poznala tam muže z kavárny, Gaba. Vedle něj seděla Spencer. S Maddie jsme se rychle posadili proti nim.

„Maddie!“ zvolala Kyla, přišla a objala ji.

Aiden se vynořil zpoza rohu a já se musela rozeběhnout a pořádně ho obejmout.

„Ahoj, Ashley, vypadáš skvěle,“ prohlásil a posadil se vedle mě.

„Díky, ty také. Ach, tohle je Maddie, pracuje v kavárně se mnou a Kylou,“ představovala jsem Maddie Aidenovi.

„Rád tě poznávám,“ řekl a potřásl jí rukou.

„Tak, jelikož předpokládám, že spolu chodíte,“ ukázala jsem na něj a na Kylu, „musím ti říct, že pokud jí zlomíš srdce, nakopu ti prdel, jasné?“

„Jasné,“ prohlásil a oba jsme se rozesmáli. Ach, bylo dobře, že jsem s ním zase mohla mluvit. Všichni jsme se ponořili do prosté konverzace; zdálo se, že si Maddie s Madison dost rozumí. Spencer přišla s Gabem a posadila se vedle mě.

„Ahoj,“ řekla a objala mě, „jsem ráda, žes mohla přijít.“

„Ahoj,“ pronesl Gabe, „Gabe, potkali jsme se v kavárně. Upekla jsi dort pro mou přítelkyni.“

„To je pravda. Ráda tě poznávám,“ řekla jsem a snažila se ze všech sil usmívat. Sledovala jsem, jak Spenceřiny oči sklouzly k Maddie, která stále seděla vedle mne.

„Maddie, tohle je Spencer,“ pronesla jsem., „Spencer, tohle je Maddie.“

„Ráda tě poznávám,“ pravila Spencer a potřásla Maddie rukou.

Po tom, co proběhlo všechno přestavování, nás Paula zavolala do jídelny. Dali si na večeři opravdu záležet. Byly tam slavnostní talíře a vinné sklenky, dokonce i jmenovky. S Maddie jsme seděly vedle sebe a po levici jsem měla Aidena. Arthur donesl vánočního krocana a začal ho porcovat na plátky, než poslal tác kolem stolu. Večeře probíhala hladce; zaznamenala jsem, že se na mě tu a tam Spencer dívá a musela jsem se červenat. Přesto jsem se schoulila pokaždé, když jí Gabe políbil na tvář.

„Arthure, donesl bys, prosím, další láhev vína ze sklepa?“ požádala Paula.

„Já to udělám,“ prohlásila jsem, zvedla se a zamířila ke sklepu. Popadla jsem láhev vína, ale zastavila jsem se, když jsem byla dost daleko od všeho toho hluku. Cítila jsem, jak se trochu rozpadám. Blížily se ke mně kroky.

„Hej, jsi v pořádku?“ zeptala se Maddie a posadila se vedle mne na schody.

„Jo, jen jsem se potřebovala nadýchat trochu čerstvého vzduchu,“ řekla jsem.

„Chápu, je těžké ji vidět s někým jiným, že jo?“

„Pokaždé, když ji vidím s ním, zlomí se mi srdce trochu víc,“ pronesla jsem a zadržovala slzy. „Očividně se ale posunula dál, tak hádám, že musím udělat to samé, ne?“

„Jen pokud jsi ochotná, vzdát se jí,“ řekla a položila mi ruku na rameno.

„Ale je to tak těžké. Chci, aby byla šťastná, ale nechci si ji nechat proklouznout mezi prsty.“

„To je na tom to obtížné,“ pravila. „Pojďme, měly bychom se asi vrátit ke stolu, než dojdou ostatní k mylnému závěru.“

Zábava byla stále v plném proudu; byly jsme schopny vrátit se, aniž by si kdokoliv všiml, až na Aidena.

„Boduješ,“ usmál se na mě. Šťouchla jsem ho loktem do žeber. Obdařil mě pohledem, ‚rozhodně sis právě vrzla.‘ Sakra, někdy ho nesnáším.

Po večeři jsme se znovu přesunuli do obýváku. Byla jsem ráda, že teta Greta nemohla dorazit, protože vím, že by nás se Spencer podrobovala otázkám. Nechtěla jsem, aby se Gabe cítil nepříjemně, ale pravdou je, že mi to bylo celkem jedno. Sledovala jsem, jak se k sobě chovají a připadalo mi, že oba vypadají opravdu šťastně, ale něco se mi na něm nezdálo a když jsme se Spencer byly spolu, lidé říkali, že jsme si souzené. To je obrovský rozdíl.

Cítila jsem chladnou vodu otírat se o mou kůži, když jsem se ponořila do bazénu. Odplavovala všechny moje myšlenky. Moje rodina pořádala vánoční večírek a já se potřebovala dostat od všech těch otázek a lidí. Díkybohu, že mi trenér dal klíče od bazénu, protože jinak si myslím, že bych umřela, kdybych tam musela zůstat ještě další minutu.

Vylezla jsem z bazénu, posadila se na okraj a dělala nohama kroužky ve vodě.

„Myslela jsem si, že bych tě tu mohla najít,“ pronesla Spencer, přicházející zpoza mne.

„Spencer…co tu děláš?“ otázala jsem se zaskočeně.

„No, ukázala jsem se na vaší oslavě a tvoje teta říkala, že jsi vypadla ven, tak mě napadlo, že jsi šla sem,“ prohlásila, zula si boty a vyhrnula si džíny.

„Jo, musela jsem se dostat od toho všeho,“ prohlásila jsem s mávnutím ve vzduchu, „Bylo toho trochu moc.“

„Chápu; udělala bych totéž.“ Odvětila. „Takže…“

„Takže…raději bys strávila čas se mnou než s roztleskávačským týmem?“ zeptala jsem se zvědavě.

„Raději bych strávila čas s tebou,“ odvětila a posunula se blíž. „Tady pro tebe něco mám.“ Podávala mi malou dřevěnou krabičku, vevnitř byl stříbrný prsten, který jsem viděla, že dřív nosila. Obracela jsem ho v prstech a všimla si, že vevnitř je něco vyrytého: ‘M+D‘.

„Doufám, že to není moc,“ řekla a kousala si ret.

„Ne, je to skvělé,“ řekla jsem a nasadila si ho na prst. Seděl mi dokonale. „Děkuji. Moc mě mrzí, že ti nemůžu dát nic na oplátku. Byla jsem hrozně zaneprázdněná a úplně jsem zapomněla.“

„To je v pohodě,“ pronesla, její tvář byla jen pár centimetrů od mé. „To máš ode mne za to, žes mi pomohla se…vším. Je tu něco, co jsem ti chtěla říct,“ pronesla a položila mi ruku na nohu.

„Měla bych se bát?“ zeptala jsem se a snažila se neobávat se. Cítila jsem, jak mi vzala tvář do dlaně. Její horký dech ovíval mou tvář a já zavřela oči. Její rty se něžně přitiskly na mé. Bylo to jako jiskření.

„Veselé Vánoce, Ashley,“ řekla a znovu se zmocnila mých rtů.

Prsty jsem kroužila po prstenu, který byl na mém ukazováčku. Nesundala jsem ho od chvíle, co mi ho dala a teď už jsem ani nemohla, protože můj prst byl mockrát zlomen.

„Hele, pokud je ti to tu nepříjemné, můžeme kdykoliv odejít,“ zašeptala mi Maddie do ucha. Spence na mě žárlivě zahlížela, když mi Maddie šeptala. Přikývla jsem a zvedla se pro další pití.

„Možná bys měla s tím pitím brzdit,“ prohlásil Aiden a sám si nalil.

„Mluv za sebe,“ zasmála jsem se a usrkla si ze své skotské.

„Tak, jak dlouho jste vy dvě spolu?“ zeptal se Aiden a pokynul k Maddie.

„Aidene, my spolu nejsme. Pracujeme spolu, ale nejsme spolu,“ musela jsem mu zopakovat, aby to pochopil.

„Ach, no teď si připadám jako idiot,“ řekl.

„V pohodě,“ řekla jsem a přátelsky jsem ho šťouchla.

Paula prošla kolem nás do obývacího pokoje a nesla dort a dárky. Opravdu se tentokrát překonávala.

„Čas na dárky,“ prohlásila.

S Aidenem jsme se vrátili do obýváku, kde Paula s Arturem pokládali dárky před každého. I já jsem nalezla pár balíčků. Maddie i Aiden dostali dárky ode mne, takže nebudou jediní bez dárku.

Aiden a Kyla mi dali oblečení, jelikož mi nějaké pořádné chybělo. Paula s Arthurem mi dali uvítací koš se všemi možnými věcmi uvnitř. Na konci jsem skončila s novou garderobou. Byla tam malá krabička, které jsem si před tím nevšimla; někdo ji tam musel dát ve všem tom zmatku při otevírání dárků. Opatrně jsem ji otevřela. Vevnitř byl identifikační náramek s vyrytým obrázkem. Byly tam malé hvězdy a dva lidé ležící na trávě.

Vzhlédla jsem a spatřila jsem Spencer upřeně na mě hledící. Nasadila jsem si ho a přejela prsty přes vyrytý obrázek. Gabe vstal a místnost náhle ztichla.

„Spencer,“ pronesl, „byla jsi mi oporou už od prvního dne. Obrátila jsi mi život vzhůru nohama a já bych nemohl být vděčnější. Pomohla jsi mi v dobrých i špatných časech a bez ohledu na to, co se stalo, vždy jsi mi nabídla pomocnou ruku. Miluji tě, Spencer, a chci s tebou strávit zbytek života. Takže, prokážeš mi tu čest a vezmeš si mě?“ Klekl si na jedno koleno a vytáhl prsten ze své kapsy a natáhl ho k ní.

Moje oči přelétaly mezi ní a tím prstenem. Nemohla jsem věřit svým uším. Arthur přistoupil za mne a položil mi ruku na rameno; jeho oči byly plné smutku. Po době, která mi připadala jako věky, ale byla jenom sekundami, se ozvalo, „A-ano.“

10

„Daviesová, obklíčili nás,“ uslyšela jsem Aidenův hlas z vysílačky.

„Držte pozice,“ nařídila jsem a přehrabovala se v hlavě ve snaze přijít s nějakým plánem. „Aidene, vezmi svou skupinu a zamiř na jih k těm polím, neměli by mít dost lidí, aby je hlídali.“ Pokynula jsem zbytku svých vojáků, aby se pohnuli k těm polím. Srdce mi bušilo, jak jsem zahlédla Aidena vstupovat do pole napravo od nás. Ztuhla jsem, když jsem zaslechla Aidenův hlas.

„Kryjte se!“ Střelba z pušek přehlušila zbytek toho, co říkal. Střelba byla blíž a blíž.

„Rozptylte se a dostaňte se zpátky na základnu!“ zakřičela jsem, ale než se kdokoliv pohnul, vzduch rozčísl zvuk minometu a hlína vystříkla do vzduchu.

„Rozptýlit! Rozptýlit!“ ječela jsem a s několika dalšími se dala do běhu. Granáty dopadaly všude po poli, hlína létala vzduchem a pole se stále zmenšovalo.

„Ashley!“ uslyšela jsem někoho říct, zatímco běžel za mnou, zastavila jsem se, abych zjistila, kdo to je. Buuum!

„NE!“ probudila jsem se s výkřikem, zalitá studeným potem.

„Další zlý sen?“ řekla Kyla nakukující do mého pokoje. Posadila jsem se a objala se pažemi kolem kolenou, zatímco Kyla vešla a sedla si na kraj postele.

Cítila jsem, jak mi slzy začínají kanout po tvářích, jen aby byly stírány Kylyiným palcem.

„Nebyla to tvoje chyba; udělala jsi všechno, co bylo v tvých silách. Já vím, že se cítíš vinná, ale musíš vědět, že zemřeli při službě své vlasti; jsou situace, které se nedají změnit. Snažíme se jít dál, ale zjišťujeme, že jsem zaseknutí na stejném místě, kde jsme začali. Ashley, riskovala jsi život víc než ostatní. Byla jsi raněna víckrát, než můžu spočítat a jen jsi se zvedla a vrátila ses zpátky. Tuhle vinu bys neměla nést, musíš se jí zbavit,“ řekla konejšivě. Cítila jsem, jak mě vtahuje to pevného objetí. Skryla jsem hlavu v záhybu jejího krku. Cítila jsem, jak se mi ramena začínají chvět a dech se mi zkracuje. Slzy padaly v proudech po mé tváři a nezdálo se, že bych je byla schopna zadržet.

„Já vím, že je to těžké,“ pravila stále mě objímajíc, kroužíc rukou po mých zádech, „ale pokud znám někoho, kdo to dokáže překonat…jsi to ty. Jsi silnější, než si myslíš a musíš přestat myslet na minulost, protože na ní nemůžeš nic změnit.“ Pustila mne a pohlédla mi do očí, stírajíc zbytek mých slz.

„Jsem pořád tady, pokud si budeš chtít promluvit, kdykoliv, ano?“ řekla. Vstala z postele a opustila pokoj po tom, co si uvědomila, že už jde pozdě do práce, ale já byla vděčná, že tu byla, když jsem ji potřebovala. Vyvlekla jsem se z postele a dala si sprchu, ve snaze smýt vzpomínky na noční můru a lítost.

Pohlédla jsem na sebe do zrcadla; vypadala jsem úplně jinak. Byla jsem teď zjizvenější a pošpiněnější, než jsem byla po střední. Jizva na mém obočí se stala mnohem zřetelnější a dala se snadno rozpoznat. Ta na mém předloktí byla nepravidelná a růžová; jizvy ze stehů byly nevýrazné. Drobné jizvy od šrapnelu pokrývaly mé tělo. Už jsem nebyla nová; byla jsem zlomená a odřená. Opřela jsem se rukama o umyvadlo ve snaze vyrovnat svůj dech. Měla jsem pocit, jako bych měla na plicích závaží; připadalo mi, jako bych nebyla schopná nabrat dech. Cítila jsem, jak jsem se svezla na zem a schoulila se na podlaze. Co se to se mnou dělo? Svět se se mnou točil a nechtěl se zastavit. Bolest mi obklopovala mysl i tělo. Nemohla jsem se pohnout, jen jsem tam ležela schoulená.

Ležela jsem tam bůhvíjak dlouho, dokud jsem nebyla schopna zase dýchat. Bolest ustoupila a mé svaly byly zase schopny pohybu. Dovlekla jsem se do pokoje a lehla si do postele.

„Ashley,“ zaslechla jsem hlas ode dveří. Pokusila jsem se pohnout, ale nedokázala jsem se přemluvit to udělat. Uslyšela jsem, jak se dveře otevřely a zase zavřely, pak kroky. Obvykle bych měla v rukou pistoli a byla připravená střílet, ale nedokázala jsem se donutit udělat ani to. Nedokázala jsem se donutit udělat cokoliv. Měla jsem pocit, jako by se na mne hroutil svět a já se nezmohla na nic jiného než sledovat, jak na mne padá. Cítila jsem, jak se postel pohnula pod cizí vahou, jak si někdo lehl vedle mne. Paže se natáhla přes můj bok a odhrnula mi vlasy z tváře. Lehce jsem se otočila a zjistila, že hledím přímo do hvězd. Spenceřina ruka spočívala na mé. Obdařila jsem ji slabým úsměvem, než jsem se odvrátila. Zabořila svou hlavu do záhybu mého krku a objala mě pažemi.

„Kyla si o tebe dělala starost, snažila se utrhnout z práce, ale nešlo to. Co se děje?“ Zase se mi nedostávalo dechu, ramena se mi začala chvět a slzy začaly proudit po mé tváři. Cítila jsem, jak se Spencer opírá o jedno rameno, aby se na mě mohla lépe podívat. Sklíčeně jsem zavzdychala, když mě začala konejšivě hladit po ruce.

„Pohlédla jsem do budoucnosti a spatřila jen temnotu. Pak se vzpomínky vrátily silnější než kdy dřív. Moje ruka jimi proplouvala jako mlhou, mizely, jen aby je nahradily jiné. Jsem uvězněná v nikdy nekončícím kruhu temnoty a vzpomínek. Padám…padám do nicoty…“ Cítila jsem, jak zase čelím temnotě. „Neměla jsem se odtamtud dostat živá.“

„Ale dostala,“ pronesla Spencer a hladila mě po vlasech.

„Je toho tolik, co nevíš,“ řekla jsem se slzami, koulícími se mi po tváři.

„Já vím, ale nemůžeš před všemi těmi věcmi utíkat, protože tě vždycky doženou, ať už se ti to líbí nebo ne,“ pravila Spencer a stírala mi slzy z tváře.

„Nebyla jsem zproštěna služby kvůli důvodům, jakým si myslíš. Je to mnohem složitější, než se lidé domnívají. J-já zemřela…Opravdu jsem zemřela a nejsem schopná dostat tu myšlenku ze své hlavy. Byla jsem vyhozena do vzduchu vícekrát, než umím spočítat. Řekla jsem všem, že jsem skončila službu, abych přesvědčila svou mysl, že to tak bylo. Pokaždé, když zavřu oči, vidím tváře, tváře lidí, které jsem zabila, zabila jsem je…ukončila jejich životy…vzala jsem něčí život…, jak se očekává, že se s tím vyrovnám?“ Pohlédla jsem na Spencer, hledajíc cestu ven z té temnoty. Cítila jsem, jak se její ruka propletla s mou a zvedla mne do sedu. Její paže lehce spočívala na mých ramenou. Vytáhla ze své tašky kus papíru a začala ho rozbalovat.

„Jak tohle pomůže?“ zeptala jsem se a úzkostlivě hleděla na ten papír.

„Jen poslouchej, ano?“ řekla, zatímco si sedala do křesla vedle postele. Spustila jsem nohy přes okraj postele, zatímco jsem sledovala, jak čte papír.

„Litovala jsem toho rozhodnutí, které jsem udělala, od chvíle, co jsem tě opustila. Lituji toho, že jsem strčila nohu do náborové kanceláře a nenechala tě, mi do toho mluvit. Vím jen to, že když vzhlédnu k obloze, jsou tam hvězdy. Jsou tím jediným, co zůstává neměnné, bez ohledu na to, kde na světě jsi, jsou pořád stejné. Láska. Co je to?“ začala, cítila jsem, jak se mi dech zadrhl, „je to pocit, který nikdy neodejde, i kdybyste o to prosili. Láska je, když držíte něčí ruku ve své, jako by to bylo něco, co může náhle vyklouznout.“ Nechala jsem její slova naplnit mou mysl. „Jsou to už tři roky, co jsem tě naposled viděla a dva roky, co jsem ti naposled psala. Vím, že jsem tu pokaždé nebyla, popravdě jsem tu nikdy opravdu nebyla a ty jsi tu pro mě byla vždy. Pokud tohle čteš, pak už dál nejsem mezi živými, ale odešla jsem na lepší místo, kde neexistují války a násilí, jen mír. To je vše, po čem jsem toužila, mír. Chci, abys věděla, že ty čtyři roky, co nejsme spolu, jsem na tebe nikdy nepřestala myslet. Kdykoliv nemůžu spát, myslím na všechno to dobré, co jsme měly. Kdykoliv cítím, jak mě zaplavuje vlna viny, myslím na tebe, jak bys mi řekla, že to nebyla moje chyba. Pokaždé, když se podívám na nebe a spatřím hvězdy, myslím na poprvé, kdy jsme se setkaly za hvězdami ozářené noci. Přála bych si, aby se ta chvíle vrátila. To, co jsem díky tobě cítila, je něco, co se mi nikdy dřív nestalo,“ pronesla Spencer a její hlas se třásl, „a pokud bych ti mohla říct jednu poslední věc, řekla bych: „Miluji tě.“ Spatřila jsem, jak mi pohlédla do očí. Slzy mi teď nekontrolovatelně proudily po tvářích. Spencer se zvedla z křesla a klekla si přede mne.

„Já vím, že čím si procházíš, že je těžké, ale všechno, co jsi udělala, mělo důvod, nebyla to tvoje chyba. Musíš věřit v sebe. Bojovala jsi za svou vlast, na to jsem hrdá, svět je na tebe hrdý. Přečetla jsem ti to proto, že to byla ta věc, která mi projasnila den, když jsem si myslela, že jsi mrtvá. Věříš v sebe?“ zeptala se a sevřela mi tvář do dlaní. Moje ruce spočívaly na jejích zápěstích a slabě jsem přikývla. Spencer mě vtáhla do pevného objetí a já cítila, jak temnota začíná ustupovat, pocit tepla ho začal nahrazovat. Odtáhla jsem se a zjistila, že upřeně hledím do nádherných modrých kukadel.

Něžně se na mě usmála, zvedla se a napřáhla ke mně ruku. Já ji uchopila a ona mě vytáhla na nohy a pomohla mi do koupelny, abych se umyla. Pustila sprchu a odešla pro oblečení. Já se posadila do sprchy úplně oblečená a nechala vodu stékat po svém těle. Přejížděla jsem po liniích svých jizev. Normálně lidé musí projít intenzivní terapií kvůli pomoci s posttraumatickým syndromem, ale myslím, že já potřebuji jen jednu osobu. Slyšela jsem otevření dveří a spatřila Spenceřinu siluetu skrz sprchový závěs. Položila oblečení na pult a chystala se odejít.

„Nechoď,“ pronesl jsem sotva slyšitelně, ale zaslechla to a posadila se na pult.

„Spencer?“

„Jo…“ zaslechla jsem její hlas.

„Můžu se tě na něco zeptat?“ Spatřila jsem, jak vstala a kráčela ke sprše. Odtáhla závěs a posadila se na okraj vany. „Myslela jsi vážně, co jsi řekla?“ Ptala se mě na tohle tolikrát a já jí ani jednou. Spatřila jsem drobný úsměv vkrást se na její rty.

„Co jsem měla myslet vážně?“ otázala se, ale už věděla, co se chystám říct.

„Když jsi řekla ‚ano‘.“

„Ashley…“ pronesla a vzala mou tvář do dlaní, „vrátila bych se k tobě okamžitě, ale obě jsme se změnily a je to mnohem komplikovanější, než si uvědomuješ.“

„Jak? Jak je to komplikovanější? Protože mě je to dost jasné,“ řekla jsem trochu útočněji, než jsem chtěla. Já vím, že jsem řekla, že budu šťastná, když bude šťastná ona, ale jak byste mohli nechat člověka, kterého milujete, jen tak odejít, aniž byste se pokusili zastavit ho nebo alespoň pochopit proč.

„Ty jsi byla ta, která odešla, pamatuješ? Ani jsi mi do toho nedala šanci mluvit. Ani jsi mě neposlouchala! Snažila jsem se tě přimět zůstat! Gabe tu byl, když jsem ho potřebovala, takže ne, není to tak jasné, jak si myslíš!“ pronesla Spencer, vstala a pozadu ustupovala.

„Promiň! Jen je to tak frustrující a já se snažím všechno pochopit. Jen jsem to potřebovala slyšet,“ řekla jsem ve snaze uklidnit Spencer. „Omlouvám se.“ Postavila jsem se a voda crčela z mého oblečení. Vydala jsem se ke Spencer; natáhla se, uchopila ji za boky a přitáhla si ji blíž. Cítila jsem její přerývaný dech na svých rtech. Opírala jsem se čelem o to její a moje sevření kolem jejího pasu zesílilo. Spenceřina paže mě objala kolem krku a vtáhla si mě do objetí.

„Nemusíš se omlouvat. Obě na tom máme svůj podíl,“ pronesla do mého ramene.

„Nikdy tě nepřestanu milovat,“ řekla jsem s pohledem do jejích očí. „Vždycky tady pro tebe budu.“

„Já vím,“ odvětila prostě. „Vždycky budu mít kus tvého srdce, který budu milovat a opatrovat, napořád.“

„Takže…tohle je asi konec?“ zeptala jsem se.

„Asi jo,“ pravila s očima naplněnýma smutkem. „Takže zase budeme jen kamarádky?“

„Hádám, že jo…“ řekla jsem a pustila její boky.

„Jak se ti tohle stalo?“ zeptala jsem se a ukazovala na modřinu na paži, kterou jsem mohla vidět skrz její nasáklé tričko.

Než mi mohla odpovědět, dveře se s prásknutím zabouchly a my od sebe odskočily.

„Ashley?“ uslyšela jsem Kylyin hlas z kuchyně. Rychle jsem si začala svlékat košili a kalhoty, až jsem zůstala jen ve spodním prádle. Cítila jsem, jak pár očí jezdí po mém těle nahoru a dolů, než jsem na sebe hodila župan a zamířila do kuchyně.

„Kylo? Myslela jsem, že nemáš dorazit domů ještě několik hodin,“ pronesla jsem.

„Nezapomeň, že mi ta kavárna patří…já si určuji pracovní dobu. Vzhledem k tomu, jak to bylo dneska ráno, chtěla jsem se ujistit, že jsi v pořádku.“

„Díky, cením si toho. Spencer přišla před hodinou, aby mě zkontrolovala,“ řekla jsem a cítila, jak se mi na rty vkradl úsměv, při vyslovení jejího jména.

„Skvěle, no, začnu připravovat večeři. Doufám, že má ráda kukuřičnou polévku.“ Krátce jsem Kylu objala, ujišťujíc ji, že je všechno v pořádku. Pospíšila jsem si zpátky do svého pokoje. Spencer stála uprostřed místnosti, stále v promáčeném oblečení.

„Doufám, že máš ráda kukuřičnou polévku,“ řekla jsem a probírala se svými šuplíky s oblečením.“

„Doufám, že máš nějaké šaty na převlečení,“ pravila. Pár minut jsem štrachala. Podařilo se mi najít volný pár džínů a tričko. Podala jsem je Spencer a ta zamířila do koupelny, aby se převlékla. Já si natáhla tepláky a armádní tričko.

Vešly jsme do kuchyně a z vůně kukuřičné polévky se nám sbíhaly sliny. Kyla nalila polévku do misek a podala nám je. Usadily jsme se na gauč a dívaly se na televizi. Tu a tam jsem přistihla Spencer, jak na mě hledí, ale vždycky uhnula pohledem, když jsem si toho všimla. Bez ohledu na to, jak moc jsem chtěla tu holku zpátky, nešlo to.

Vypnula jsem televizi, když Kyla usnula. Spencer mi pomohla dostat ji do postele.

„No, radši bych měla jít,“ prohlásila lehce zívajíc.

„Vypadáš unaveně,“ pronesla jsem. „Odvezu tě.“

„Ashley, to nemusíš,“ řekla.

„To je to nejmenší, co můžu udělat,“ prohlásila jsem a popadla svůj kabát a klíčky. Spencer kapitulovala a usadila se na sedadlo spolujezdce.

„Kamarádky?“ zeptala se.

„Kamarádky,“ pronesla jsem zdráhavě a obdařila ji slabým úsměvem. Nikdy pro mě nebude jen kamarádkou; je tím člověkem, do kterého jsem zamilovaná a to se nikdy nezmění. Sledovala jsem, jak vylézá z auta a kráčí ke skupině dveří. Usmála se na mě, než za sebou zavřela.

11

„Ráda tě vidím,“ zaslechla jsem za sebou Maddiin hlas. „Jak bylo ve Vancouveru?“

„Super! Sníh je tam nahoře úžasný,“ prohlásila jsem a oblékala si zástěru.

„Snowboard nebo lyže?“ zajímalo ji.

„Snowboard,“ odvětila jsem, „a ty?“

„Snowboard,“ ušklíbla se.

„No o víkendu vyrážíme s Kylou na hory. Můžeš se přidat.“

„Dohodnuto,“ usmála se a opustila místnost. „Ach, mám pro tebe další překvapení,“ řekla Maddie a podávala mi obálku. Otevřela jsem ji a našla tam několik tuctů objednávek. Obrátila jsem na Maddie oči v sloup a strčila obálku zpátky jí.

„Zrovna teď tě nesnáším,“ prohlásila jsem a snažila se nesmát.

„Ty víš, že je zbožňuješ,“ pronesla a mávala přede mnou objednávkami. Popadla jsem je a našpulila ret, než jsem odkráčela pryč.

Splnila jsem slušný počet objednávek před obědem, kdy se mě Maddie zeptala, jestli nechci jít na oběd s ní.

„Tak, na co máš chuť?“ zeptala se Maddie s pohledem do menu.

„Nevím; ty znáš tuhle jídelnu lépe než já. Překvap mě,“ řekla jsem a zavřela menu. Maddie se zvedla a objednala nám u servírky, než se vrátila k našemu boxu. Pohroužily jsme se do prosté konverzace, než nám donesou jídlo.

„Tak, co jsi dělala o dovolené?“ zeptala jsem se.

„Rodinné záležitosti,“ řekla, „ale někoho jsem potkala.“

„Ale! Pověz mi o ní.“

„Jmenuje se Chrissy. Je úžasná, myslím, že by se ti opravdu líbila.“

„Ráda se s ní někdy seznámím.“

Moje zadní kapsa začala vibrovat.

„Haló,“ zvedla jsem to.

„Ashley, ahoj, tady Kyla. Vím, že tě asi ruším u oběda, ale právě jsme dostali tuhle obří objednávku, která musí být splněna do zítřka.“

„Kylo, začínám si myslet, že bys měla předělat svou malou kavárnu na moje pekařství nebo tak něco,“ zasmála jsem se a naznačila Maddie, že musíme jít.

„Já vím, já vím. Začínám si to také myslet,“ pronesla.

„S Maddie jsme za chvíli zpátky,“ řekla jsem, „právě nám přinesli jídlo.“

Maddie se za pár minut objevila s naším zabaleným jídlem.

„Kyla zřejmě dostala obří objednávku, která musí být splněna do zítra,“ vysvětlovala jsem, když jsem si od ní brala krabice.

„To je v pohodě, jsem si jistá, že si najdeme čas, abychom to snědly.“

Kyla měla pravdu, byla to obří objednávka. Organizátor patrně zapomněl na deserty a zašel za Kylou s prosbou o laskavost. Nevím, jak hodláme zvládnout tři tucty dortů a pět set sušenek za dvacet čtyři hodin.“

„Hele, vážně se omlouvám za naléhavost, ale je to starý kamarád z vejšky a já mu nemohla říct ne,“ prosila.

„Nemyslím si, že to všechno můžeme zvládnout, i kdybychom na tom dělaly všechny.“

„Neměj starosti, zavolala jsem pár lidem o pomoc. Měli by dorazit,“ řekla a zmizela, aby obsloužila zákazníka.

Maddie začala nosit vybavení do hlavní místnosti, zatímco se ukázala Emileigh s Aaronem, spolu s Glenem a Madison. Kyla jim dala za úkol dělat sušenky. Bylo to velice napínavé sledovat je, jak se je snaží zdobit.

Ozvalo se jemné zaklepání na zadní dveře. Otřela jsem si ruce o zástěru a pak otevřela.

„Spencer, co tady děláš?“ pronesla jsem a pustila ji dovnitř.

„Kyla volala a říkala, že potřebuje nějakou pomoc,“ řekla a sundávala si bundu.

„Ach, Spencer, díkybohu, že jsi tu. Můžeš pomoct Ashley s dorty,“ prohlásila Kyla, než odběhla do hlavní místnosti, aby napravila ty sušenky.

„Tady,“ řekla jsem a podala jí svou náhradní zástěru.

Začala jsem se probírat objednávkami a roztřiďovala je podle příchutí. Většina z nich byla jen obyčejná vanilka nebo čokoláda.

„Takže, chceš vanilkové nebo čokoládové?“ zeptala jsem se a napřahovala objednávkové formuláře.“

„Vanilkové,“ odvětila a vzala si ode mne objednávky. Sledovala jsem, jak jimi projíždí, než si šla pro formy.

Připravovaly jsme chvíli tiše dortové korpusy. Byla jsem vděčná, že s ní strávím nějaký čas a taky nebyla pekařka.

„Tak, jak bylo ve Vancouveru?“ zeptala se, když nalévala těsto do formy.

„Dobře, bylo hezké na chvíli vypadnout.“

„To si umím představit. Pořád jezdíš na snowboardu, že jo?“

„Jo-o!“

„Možná bys mě to někdy mohla naučit,“ pronesla a otočila se ke mně.

„No, pokud o víkendu nic neděláš, plánujeme zajet na Sugarbush.“

„Jo, to bych ráda,“ řekla, „ale nedělej si ze mě srandu, pokud budu hodně padat.“

„Zkusím na to pamatovat.“ Hravě mě šťouchla do žeber.

Kyla s Maddie přišly do místnosti a nesly plechy se sušenkami. Maddie vložila své do trouby, než si přišla sednout vedle mne. Kyla se posadila na židli vedle Spencer.

„Jak to jde?“ zeptala se Kyla a na židli se rozvalila.

„Dobře, většinu korpusů jsme udělaly, ještě je musíme naplnit krémem a nazdobit je,“ řekla jsem a hodila objednávky do koše.

„Fajn, tak je ty a Spencer naplňte krémem, zatímco s Maddie doděláme sušenky, pak přijdeme a nazdobíme je.“

Se Spencer jsme vzaly dorty a začaly je natírat máslovým krémem. Skončily jsme s víc krému na nás než na dortech. Spencer se rozhodla, že by byla sranda plácnout na mě krém. Skončila jsem s tváří plnou krému. Následně, jelikož jsem nedospělá, jsem střelila lžíci plnou krému po Spencer.

„Hele,“ pronesla a rozmarně si otírala krém z obličeje.

„Hele, alespoň vypadám líp než ty,“ vtipkovala jsem a otírala si krém ze všech koutků tváře.

„Tady jsi trochu vynechala,“ řekla a přejela svým prstem po mém horním rtu. Stála jsem tam omráčená. Ten jemný dotyk její ruky mě přiměl chtít všechno zahodit a políbit ji. Slyšela jsem její smích, když spatřila výraz mé tváře. Vzala mi utěrku z ruky a jemně otřela všechnu polevu z mé tváře. Něžně jsem se na ni usmála a pak se vrátila k dortům.

Se Spencer jsme namazaly všechny dorty krémem a polevou asi ve čtyři ráno. Kyla a Maddie přišly a začaly je zdobit, přidávaly na ně květiny a nápisy. Skončily jsme se vším v deset. Organizátor dorazil krátce poté a všechno si odvezl. Hádám, že to stálo za to, jelikož jsme vydělali něco přes tisíc dolarů. Kyla se rozhodla, že dneska kavárnu neotevře, jelikož nikdo z nás vůbec nespal.

„Takže tě vyzvednu zítra?“ řekla jsem, když jsme se Spencer kráčely přes parkoviště.

„To zní dobře.“

Krátce jsem ji objala, než jsme se rozloučily. Začaly jsme krok za krokem pracovat na našem přátelství.

Natáhla jsem si termoprádlo a kalhoty na lyžování. Kyla odjela dřív, jelikož si musela vyzvednout svoje lyže u rodičů a pak nabrat Maddie. Hodila jsem si dozadu svoje prkno, společně se svou sportovní taškou. U Spencer jsem byla během hodiny.

„Ahoj, jsem venku,“ řekla jsem do telefonu. Asi za minutu vyšla ven a nesla si bundu, lyže a sportovní tašku.

„Dobré ráno,“ pronesla a posadila se na místo spolujezdce.

„Dobré ráno, myslela jsem, že budeme jezdit na snowboardu,“ řekla jsem s poukazem na lyže vzadu. „Vzala jsem ti moje staré prkno.“

„Klid, vzala jsem si je jen pro případ, že bych byla na prkně úplně marná,“ ujišťovala mne. Usmála jsem se, zatímco jsem vyjížděla z parkoviště a zamířila do Sugarbush. Byla to dvouhodinová štreka, ale nevadilo mi to. Se Spencer jsme vedly prostou konverzaci. Ona se vyhýbala hovoru o Gabeovi a jejich zasnoubení a já se vyhýbala jakémukoliv mluvení o vztazích.

Zaparkovaly jsme vedle Kylyina auta asi o dvě hodiny později. Popadla jsem obě prkna a zamířila spolu se Spencer do chaty.

„Ashley, tady,“ volala na nás Kyla. Ona s Maddie už měly svoje věci s sebou.

„Ahoj, jsem ráda, že jste dorazily,“ pronesla Maddie a vzala ode mne jedno prkno. „Hezké prkno, to je tvoje?“

„Jo, to je moje staré,“ řekla jsem a pozvedla to druhé, „Spencer hodlá dneska jezdit na snowboardu.“ Kyla se začala zplnahrdla smát. Myslím, že se z toho málem rozbrečela. Spencer ji jen počastovala ‚ha-ha-ha‘ a obula si moje staré lyžáky.

„Hele, my vyrážíme na svah, uvidíme se při obědě,“ prohlásila Kyla, zatímco zamířila s Maddie k lanovce.

Dokončily jsme přípravu, než jsme zamířily ven.

„Tady,“ pronesla jsem a podávala jí své staré prkno. Ukázala jsem jí, jak si ho připevnit a sundat.

„Takže, hodláš být zlá a vezmeš mě na nějakou šíleně těžkou sjezdovku?“ zeptala se mě a snažila se udržet rovnováhu.

„Ne, půjdeme na to zlehka, začneme na té snadné,“ pronesla jsem a pomohla jí na lanovku. Zvládla vystoupit z lanovky s minimálními obtížemi. Strkala jsem jí před sebou, dokud jsme se nedostaly na začátek sjezdovky. Bylo dostatečně časně, takže tu nebylo moc lidí; většina z nich byla na druhé straně hory.

„Fajn, chci, abys zkusila sjet kopec samospádem,“ řekla jsem a stále ji držela.

„Radši se nesměj,“ pronesla, zatímco jsem ji pustila a ona začala sjíždět z kopce. Překvapivě si vedla mnohem lépe, než jsem čekala. Byla schopná přejet přes celou šířku sjezdovky, ale nedokázala zahnout a, no, pěkně sebou flákla. Doklouzala jsem k ní a snažila se nesmát, ale přistihla mě a stáhla mě k sobě na zem. Asi jsem si to zasloužila.

„Říkala jsi, že se nebudeš smát,“ řekla a snažila se být vážná.

„Já vím, promiň,“ prohlásila jsme a dostávala svůj smích pod kontrolu. „Vedla sis mnohem lépe, než jsem si myslela. Jen musíme zapracovat na tvém zahýbání.“ Nabídla jsem jí ruku a vytáhla ji nahoru.

„Fajn, takže musíš pochopit celou tu věc se špičkou a patou,“ řekla jsem, „pokrč trochu víc kolena a pokud budeš cítit, že padáš, radši spadni na zadek nebo na kolena. Fajn, chci, abys udržovala svoje prkno v rovině, a když se budeš chtít otočit, tak natoč své tělo ve směru, kterým chceš a pak přesuň váhu na okraj prkna a prkno tě poslechne. Jasné?“

„Dobrá, myslím, že to chápu,“ řekla. Rozjela se dobře, ale pak ztratila rovnováhu během otáčení.

Pomohla jsem jí nahoru. „Zkusme to takhle.“ Přemístila jsem se svým prknem za ni a položila ruce na její boky. Začaly jsme klouzat přes sjezdovku. Natočila jsem tělo a unášela ji s sebou.

„Fajn, přenes váhu na špičky,“ řekla jsem, když jsme začaly zatáčet. „Dobře, teď na paty.“ Pustila jsem ji a sledovala, jak se otáčí jako profík, dokud se jí nedostal do cesty jiný snowboardista.

„Jsi v pořádku?“ zeptala jsem se, když jsem zastavila vedle ní.

„Jo, byla to celkem zábava,“ odvětila Spencer. Její tvář byla zrudlá chladným vzduchem.

Pokračovaly jsme na lehké sjezdovce, dokud Spencer zcela nezvládla zahýbání a udržování rovnováhy. Byla to učenlivá žačka. Kolem oběda už jezdila skoro tak dobře jako já.

„Ashley,“ uslyšela jsem někoho zvolat mé jméno. Maddie sklouzla vedle mne.

„Ahoj.“

„Dáte si ještě jeden sjezd před obědem?“ zeptala se Kyla, když zastavila vedle nás.

„Jasně,“ prohlásila Spencer.

„Co kdybych teď s tebou jela já a Maddie s Ashley si můžou dát těžší sjezdovku. Co říkáte?“ zeptala se Kyla Maddie a mne.

„Jasně,“ odpověděli jsme s Maddie. Sledovala jsem, jak se Spencer nasedly na lanovku, zatímco já s Maddie zamířila k jiné.

Ze Spenceřina pohledu

Sledovala jsem, jak Ashley s Maddie míří k lanovce, která vedla až na vrchol hory. Byla jsem trochu rozmrzelá, že nemůžu jet poslední sjezd s Ashley, ale hádám, že Kyla měla pravdu, že si Ashley pravděpodobně chce pořádně zajezdit.

„Tak, jak ti jde ježdění na snowboardu?“ zeptala se Kyla a zamávala svými lyžemi ve vzduchu.

„Dobře. Ashley je vážně dobrá učitelka,“ odvětila jsem s pohledem upřeným na prkno. Bylo polepeno všemi možnými nálepkami. Většina z nich se odchlipovala nebo byla zakrytá jinými nálepkami.

„Nemůžu se dočkat, až tě uvidím v akci,“ vtipkovala Kyla. Šťouchla jsem ji do žeber, než jsem sklouzla z lanovky. Upravila jsem si vázání na levé botě, než jsem se zvedla. Nebyla jsem tak špatná snowboarďačka; jen jsem jezdila dost pomalu, ale Kyla zůstávala se mnou, zatímco jsem se spouštěla z hory.

„Jedeš dobře,“ zaslechla jsem za sebou známý hlas. Někdo zastavil vedle mne, z čehož jsem ztratila rovnováhu a přistála na zadku.

„Promiň,“ řekla Ashley a natáhla ke mně ruku, „jela jsi dobře, nechtěla jsem tě shodit.“ Cítila jsem, jak mi tváře hoří.

„To nic,“ pronesla jsem a vytáhla se na nohy. Obdařila mě něžným úsměvem, který jsem jí vlídně vrátila.

„Uvidíme se dole?“ zeptala se. Přikývla jsem a sledovala, jak s Maddie zrychlují z kopce. Její tělo se pohybovalo tak ladně při každé otáčce; bylo to, jako by se ani nemusela snažit.

Zvládla jsem to až dolů bez pádu. Ashley s Maddie se nakláněly k sobě a o něčem mluvily. Pozorovala jsem, jak se Ashley směje, bylo dobré vidět ji smát se a usmívat. Všimla si, jak jdu k ní a vyšla mi v ústrety.

„Koukám, že jsi to zvládla dolů v jednom kuse,“ prohlásila, když si brala prkno a opřela ho o dřevěné zábradlí.

„Jen s drobnými šrámy,“ řekla jsem a šla s ní do chaty. Vlasy jí z přilby trčely na všechny strany. Musela jsem se tomu smát, ale předpokládám, že moje vlasy na tom nebyly lépe.

Kyla šla objednat jídlo, zatímco zbytek nás obsadil stůl vedle krbu. Maddie vklouzla na místo vedle Ashley. Trochu jsem žárlila, že vedle ní nesedím já, ale pak mé oči sklouzly k zásnubnímu prstenu na mém prstu. Já vím, že Ashley byla naštvaná, že jsem řekla ano, ale je to mnohem komplikovanější, než si uvědomuje. Chtěla jsem jí říct, o co jde, ale obávala jsem se, že by se s tím nebyla schopná vyrovnat; po pravdě vím, že nebyla. Její návrat do mého života byl jako dar z nebes, myslela jsem si, že se nikdy nevrátí, po tom, co jsem jí přestala psát, ale vrátila. Vzhlédla jsem a její vřelé čokoládové oči zůstávaly zpátky na mých. Mohla bych se dívat do těch očí po zbytek svého života.

„Je tu jídlo,“ pronesla Kyla a položila před nás tác s jídlem. Všechny jsme ho zhltaly, dychtivé vrátit se zpátky nahoru.

Během hodiny jsem si připínala boty zpátky na snowboard. Maddie s Kylou nasedly na lanovku před námi. Usmála jsem se na Ashley, když jsme nasedaly na naši. Nesnášela jsem, jak byly její lyžařské brýle polarizované, takže když jsem se na ni podívala, viděla jsem jen svůj odraz.

Položila jsem hlavu na její rameno. Nejprve byla napjatá, ale uvolnila se, jakmile si uvědomila, že je to jenom moje hlava. Zasmála jsem se trochu a viděla, jak se jí rty stočily do úsměvu.

„Takže si myslíš, že jsi připravená na něco těžšího?“ zeptala se mě.

„Myslím, že to zvládnu,“ usmála jsem se. Jen se zasmála a zavrtěla hlavou.

Slezly jsme z lanovky krátce poté. Její představa něčeho těžšího nebyla tak špatná, až na to, že svah byl takřka svislý.

„Možná, že to prostě sjedu po zadku,“ pronesla jsem při pohledu na kopec.

„No tak, budu hned za tebou,“ řekla a postavila se přede mne. Cítila jsem z boku na krku její hřejivý dech. Nemohla jsem si pomoct a zachvěla jsem se. Položila mi ruce na rameno a začala mě sunout z kopce. Podcenila jsem, jak moc prudká sjezdovka byla a skončila ztrátou rovnováhy. Spadla jsem a přistála předkem na Ashley. Nemohla jsem vidět její oči, ale věděla jsem, že hledí do těch mých. Nevím, co mě to popadlo, ale zjistila jsem, že se nakláním dopředu a zmocňuji se jejích rtů svými. Vracela mi polibek vášnivě, než se odtáhla.

„Promiň,“ pronesla Ashley a zvedala se.

„Neomlouvej se,“ řekla jsem a ometala si sníh z bundy, „byla to moje chyba.“ Stály jsme tam v tichosti.

„Ahoj,“ řekla Kyla přijíždějíc z kopce. Myslím, že vycítila, že se mezi námi něco stalo, protože mě vzala za paži. „Mads, pojedu se Spencer.“

„Dobře,“ řekla Maddie, „uvidíme se později.“ Sledovala jsem, jak Ashley s Maddie zamířily z kopce dolů, zatímco si Kyla dala ruce v bok a upřeně na mě hleděla.

„Viděla jsem to,“ pronesla stále na mě hledíc.

„Kylo, byla to nehoda. Vůbec nevím, co mě to popadlo,“ kála jsem se, ale nemyslím, že by mi to baštila. Opravdu to byla jen drobná nehoda, ale znamenala víc než jen ‚jejda‘ a obě jsme si to uvědomovaly.

„Jen si s ní přestaň hrát, ano?“ řekla, „opravdu moc se snaží zapadnout a ‚nehody‘ jako tahle tomu nepomáhají.“

„Já vím,“ sklopila jsem hlavu, „já vím.“

Z Ashleyina pohledu

„Hele, je všechno v pořádku?“ ptala se mě Maddie.

„Jo,“ řekla jsem a obdařila jsem ji chabým úsměvem.

Bylo kolem sedmé, když jsme se vrátily do chaty. Neviděla jsem Kylu ani Spencer od chvíle, co jsme se rozdělily.

„Máš plány na večer?“ zeptala se mě Maddie.

„Ne,“ odvětila jsem a sundávala si lyžáky, „nějaký nápad?“

„No, Chrissy přijde ke mně. Pokud nic nemáš, mohla by ses stavit.“

„Dobře, to můžu rovnou, když tě vezu zpátky.“

Sbalily jsme si naše věci a zamířily k autu. Kyla se Spencer stály vedle mého auta. Maddie si šla hodit své věci dozadu, s Kylou v patách.

„Myslela jsem, že bys ho možná chtěla zpátky,“ pronesla Spencer a podávala mi mé prkno.

„Nech si ho,“ řekla jsem a snažila se na ni usmát.

„Ashley…já,“ zapletla se do slov. Položila jsem jí ruku na rameno a držela se ze všech sil, abych se nenaklonila a nepolíbila ji.

„Hele, dneska jsi tam válela,“ řekla jsem, „navíc mám jiné. Považuj to za malý dárek ode mne.“ Pozvedla jsem své novější prkno ve snaze ukázat, že vážně už nepotřebuji další. Drobně jsem se na ni usmála, než jsem nasedla do auta. Pozorovala jsem ve zpětném zrcátku, jak se její postava zmenšuje.

12

„Ashley…“ uslyšela jsem hlas zpovzdálí ... Potřásla jsem hlavou, abych se vymanila ze svých myšlenek.

„Hmmm…“

„Ashley, vylezeš odtamtud?“ zeptala se mě Maddie. Rozhlédla jsem se a zjistila jsem, že jsme na její příjezdové cestě. Zajímalo by mne, jak dlouho se se mnou snaží mluvit.

„Jasně, promiň,“ řekla jsem, otevřela dveře a vystoupila. Na příjezdové cestě bylo další auto, o kterém jsem předpokládala, že je Chrissyino. Čekala jsem, až Maddie otevře dveře, než jsem vstoupila. Krb byl zapálen a někdo seděl na gauči.

„Ahoj, zlato,“ ozvalo se. Ta osoba vstala a přišla k nám. Byla o trochu menší než já, ale dobře stavěná, jako Maddie. Její vlasy byly oříškové barvy, která se dokonale hodila k jejím zeleným očím.

„Chrissy, tohle je Ashley,“ představovala mě Maddie své přítelkyni.

„Ráda tě poznávám,“ řekla a vtáhla mě do objetí. Nejprve mne to zaskočilo, ale pak jsem jí objetí vrátila. Maddie šla udělat kafe, zatímco Chrissy mě odtáhla na gauč.

„Takže, Maddie mi říkala, že jsi sloužila,“ řekla. Přikývla jsem. „Která složka?“

„Armáda,“ odvětila jsem. Přikývla, než znovu promluvila.

„To je skvělé. Já sloužila u námořnictva,“ pokračovala, „byla jsem propuštěna, když jsem si odsloužila svoje.“

„Námořnictvo, to je tvrdá služba,“ usmála jsem se, „já byla propuštěna před pár měsíci.“

„Odsloužila sis svoje nebo kvůli zranění?“ zeptala se opatrně.

„Zranění,“ řekla jsem a krátce si poklepala na jizvu nad obočím.

„Aha,“ řekla. Chvíli jsme seděly v tichu, než přišla Maddie s kávou.

„Tak, jak dlouho jste vy dvě spolu?“ zeptala jsem se a napila se své kávy.

„Pár týdnů,“ řekla Maddie hrdě a políbila Chrissy na tvář. Trochu jsem žárlila, že jsem jediná nezadaná v naší skupině. Udělala bych cokoliv, abych znovu políbila Spencer. Z jejích horkých, měkkých rtů jsem tála. Zaháněly všechny mé obavy a mohla bych je líbat až do smrti, ale nešlo to, protože byla zasnoubená s někým jiným. Bez ohledu na to, jak moc jsem si říkala, že bych se měla pohnout dál, vždycky jsem si našla důvod, proč to neudělat.

„Takže, vídáš se s někým?“ zeptala se Chrissy. Maddie na ni vrhla varovný pohled.

„Ne, v tuhle chvíli ne,“ pronesla jsem a snažila se nemyslet na Spencer.

„Škoda, pokud bych nechodila s Maddie, rozhodně bych chodila s tebou. Jsi sladká,“ řekla bezmyšlenkovitě. Rozesmála jsem se, když ji Maddie obdařila pohledem ‚a co já, ty přelétavko‘. Musím říct, že Chrissy má zajímavý smysl pro humor.

Bavily jsme se ještě chvíli. Zjistila jsem, že Chrissy se zapsala k námořnictvu hned po střední, sloužila osm let a byla jediným člověkem, co znám, který nebyl v zámoří zraněn. Opravdu jsem se bavila pozorováním Maddie snažící se získat pozornost své přítelkyně.

„No, asi bych už měla jít, musím ráno zajet ke Kylyiným rodičům,“ řekla jsem, vstala a posbírala si své věci.

„Moc ráda jsem tě poznala,“ prohlásila Chrissy, vyskočila a objala mě. Objetí bylo trochu delší, než by mělo být objetí lidí, co se právě potkaly. Maddie vstala a postavila se přede mne.

„Tak se uvidíme zítra večer,“ řekla, než mi zašeptala do ucha, „pokud mi ukradneš přítelkyni, budu ti muset nakopat zadek.“ Zasmála jsem se trochu a snažila se nepřitáhnout Chrissyinu pozornost.

„Neměj strach. Nemám zájem,“ zašeptala jsem jí nazpátek, než jsem oběma věnovala úsměv a odešla.

Kylyino auto bylo na parkovišti a v našem bytě se svítilo. Vyplahočila jsem se po schodech s prknem a taškou. Než jsem mohla strčit klíč do zámku, Kyla otevřela dveře dokořán a vtáhla mě dovnitř. Položila jsem své věci na podlahu, zatímco ona zavřela dveře a otočila se ke mně s rukama v bok. Poznali jste, když chtěla Kyla o něčem mluvit, protože si dala ruce v bok, hleděla na vás a netrpělivě si poklepávala nohou. Čekala jsem, až něco řekne.

„Vím, že jste se líbaly,“ řekla a táhla mě ke gauči.

„Fajn, no a?“ zeptala jsem se a přemýšlela, co je na tom důležitého.

„No, je zasnoubená,“ pokračovala.

„Kylo, ona políbila mne. Já nelíbala ji. Ztratila rovnováhu, spadla na mě a pak mě najednou líbala,“ řekla jsem. Z nějakého důvodu jsem si myslela, že to už věděla, ale jen to chtěla slyšet ode mne.

„Jsi v pořádku?“ zeptala se měkce. Počkat, v jednu chvíli mě obviňuje, že jsem políbila Spencer a teď se mě ptá, jak se cítím?

„Jo, jen jsem trochu zmatená,“ pronesla jsem, zabořila se do gauče a dala si ruce za hlavu.

„To jsem poznala, chceš si o tom promluvit?“

„Ani ne, ale hádám, že musím, protože ty nehodláš odejít,“ řekla jsem s pohledem upřeným na ni. Přikývla a udělala si na pohovce pohodlí.

„Jsem zmatená,“ zopakovala jsem. „Pokaždé, kdy ji vidím, chci ji, chci být její, chci, aby byla mou. Ale pak stačí jeden pohled na ten prsten a uvažuji, jestli ho opravdu miluje. Dívám se na ně a vypadají šťastně, ale pak se podívám na nás a to je něco neskonalého. Řekla mi, že je mezi námi konec, ale je? Políbila mne a já v tom cítím něco výjimečného a jsem prostě zmatená a frustrovaná.“

„Miluje tě, vím to. Nedívá se na Gaba tak, jak se dívala na tebe. Ale nemůžeš jít a zničit jejich vztah, protože chceš být s ní. Ashley, já vím, že to někdy může být těžké, ale jsi jedním z nejsilnějších lidí, které znám. Přijdeš na to, co dělat, i kdyby to nebylo to, v co doufáš a já s tebou budu při každém kroku po té cestě, podporovat tě, jak jen budu umět.“

Chabě jsem se na ni usmála. I přestože nedávala ty nejlepší rady, co znám, byla to rodina a já ji měla ráda, víc než kdy jindy. Krátce jsem ji objala, než jsem se opřela zpátky o gauč.

„Pořád chceš jet zítra k mým rodičům?“ zeptala se. „Nemusíš, jelikož máš zítra dlouhou směnu.“

„Jo, už nějakou dobu jsem je neviděla,“ pravila jsem a přitáhla si kolena k hrudi.

„Fajn, takže vyrazíme kolem osmé?“ Přikývla jsem. „Měla by ses jít trochu vyspat, byl to dlouhý den.“ Kyla ke mně natáhla ruku a pomohla mi z gauče. Sledovala jsem, jak kráčí ke svému pokoji, než jsem se vydala pro své prkno a tašku. Převlékla jsem se ze svého zimního oblečení a strčila lyžáky do skříně. Cítila jsem, jak mi oči poletují, jak jsem ležela na posteli. Moje myšlenky se míhaly všude od skvělého dne, jaký jsem měla, až po ten polibek.

„O čem přemýšlíš?“ zeptala se Spencer lezouc na postel. Cítila jsem, jak se její ruka plíží po mém tričku a hladí mé břicho.

„Myslím na tebe,“ řekla jsem a obdařila ji přihlouplým úsměvem. Určitě jsem se mohla chovat jako idiot, když jsem byla zamilovaná.

„A o čem na mě přemýšlíš?“ řekla a vlepovala drobné polibky na mou klíční kost.

„O tom, jak rychle jsem ti propadla.“ Přetočila jsem ji, takže jsem teď byla obkročmo na ní. Položila mi ruce na boky a přitáhla se blíž.

„Ale vážně?“ samolibě se ušklíbla. Její ruce si našly cestu pod mé tričko na zádech. Na každém místě, kde se mě její prsty dotkly, zůstával rozechvělý pocit. „Polib mne.“

Poslechla jsem ji. Cítila jsem, jak se její rty tisknou k mým. Nebylo to jako nic, co jsem kdy cítila; nevím ani, jak to popsat. Bylo to neskutečné. Cítila jsem, jak se při polibku usmívá. Její rty se tiskly silně na mé a já nedokázala zadržet tiché zasténání. Moje ruce byly zapletené v jejích vlasech a její v mých. Chtěla jsem ji líbat navždy, ale po určité době jsme potřebovaly kyslík.

„Budeš mou přítelkyní?“ Zírala jsem na ni, jako by mě uhodila do obličeje. Vážně mě právě požádala, abych byla její přítelkyní? Znovu jsem spojila naše rty a usmívala se při polibku, než jsem se odtáhla.

„Nic bych nechtěla víc, než být tvou přítelkyní,“ pronesla jsem a přitáhla si ji zpátky k polibku.

Ze Spenceřina pohledu

Otevřela jsem dveře bytu a zaznamenala silný zápach alkoholu. Zdá se, že mě čeká další bolestivý večer. Gabe seděl na gauči s lahví vodky v ruce. Držel něco v té druhé, ale neviděla jsem, co to je.

„Ahoj, zlato,“ řekla jsem. Sledovala jsem, jak se otočil, aby se na mě podíval. Jeho oči byly plné vzteku.

„Kde jsi byla?“ zeptal se mě a vstal.

„Byla jsem u našich,“ odvětila jsem mírně. Kráčel ke mně a z odéru alkoholu mi do očí vhrkly slzy.

„Ne, na to jsem se neptal. Ptal jsem se, kde jsi byla,“ prohlásil a dal mi facku.

„Gabe, byla jsem u našich,“ řekla jsem a ustupovala, dokud jsem nenarazila na pult. Přišel blíž a chytl mě za ruku.

„Gabe,“ prosila jsem.

„Vím, co jsi dělala,“ zasyčel. Oči se mi rozšířily, jak jsem si uvědomila, o čem mluví. Držel fotku mě a Ashley, když jsme tenkrát jezdily na snowboardu. „Říkala jsi mi, že máš pracovní pohovor.“

„Vím, že jsem ti neměla lhát,“ začala jsem, než jsem dostala další facku.

„Tak to nedělej,“ pravil a jeho stisk mé paže zesílil.

„Nemáš žádné právo hrabat se mi v životě,“ zakřičela jsem na něj. Vykroutila jsem se mu ze sevření a rozeběhla se, načež mě chytil za nohy a stáhl mě dolů. Moje ruka našla první nejbližší věc a praštila s ní Gaba po hlavě. Jeho sevření uvadlo, jak ztratil vědomí. Doběhla jsem k telefonu, než se probere.

„Haló,“ ozvalo se na druhé straně.

„Ashley, pomoz mi,“ šeptala jsem v panice.

„Spencer, zpomal, co se děje? Kde jsi?“

„U mě doma,“ řekla jsem, „pomoz mi, pro-“ telefon oněměl. Otočila jsem se, ale Gabe už neležel na podlaze. Otočila jsem se, abych znovu zírala na telefon, ale Gabeova pěst mě zasáhla do obličeje. Cítila jsem, jak jsem tvrdě přistála na zemi. Ucítila jsem v puse chuť krve. Gabe se nade mnou tyčil s krutým úsměvem na tváři.

„Myslíš si, že tě zavolání tvé přítelkyně zachrání,“ zakrákoral. „Až přijde, jednu do ní vpálím.“ Vytáhl pistoly, která ležela na gauči. Moje oči se rozšířily, když ji nabil. Ashley tu bude každou minutou a Gabe ji zastřelí. Položila jsem ucha na podlahu a modlila se, abych zaslechla Ashley vybíhat po schodech. Nic. Cítila jsem, jak se mi Gabeova noha přitiskla na hrdlo.

„Vypadá to, že je tvoje kamarádka tady,“ pronesl, když jeho oči zaznamenaly světlo. Pokusila jsem se odtlačit jeho nohu, ale byla příliš těžká. Víčka mi klesla, když jsem uslyšela vykopnutí dveří. Uslyšela jsem výstřel a čekala, že uslyším žuchnutí, ale žádné se neozvalo. Ashley stála ve dveřích a hleděla na díru, kterou Gabe vystřelil ve zdi.

„Vypadni!“ zaječel Gabe s pozvednutím zbraně. Sledovala jsem, jak Ashley kráčí blíž k nám s očima upřenýma na mne. Gabe máchnul pěstí, aby ji zasáhl, ale uhnula a on trefil zeď vedle ní. Vydal ze sebe zavrčení a vrhl se na Ashley. Tlak na můj krk byl pryč a já se rozkašlala z nedostatku vzduchu. Ležela jsem tam a snažila se popadnout dech, zatímco Gabe nepřestával Ashley mlátit pořád a pořád. Zasadila mu tvrdou ránu do obličeje, což způsobilo, že ji pustil, sevřel si hlavu a sténal bolestí. Ashley utíkala ke mně a zvedla mě z podlahy. Dostala mě z bytu a dolů po schodech. Slyšela jsem Gabeovi kroky blízko za námi.

Gabe znovu vystřelil, což nás přimělo vrhnout se dolů z posledního schodiště. Zasténala jsem, když jsem shlédla na svou ruku, byla rozhodně zlomená. Ashley mě znovu vytáhla na nohy a odtáhla mě na parkoviště. Uviděla jsem Maddie vylézt z auta, ale zastavila se.

„Stůjte,“ uslyšela jsem Gabův výkřik. Zaslechla jsem natáhnutí kohoutku k dalšímu výstřelu. Ashley se zastavila. Slyšela jsem, jak těžce dýchá.

„Tak je to správně, děvko,“ pronesl Gabe a přicházel blíž k nám se zbraní namířenou na mé srdce. „Teď mi patříš.“ Shlédla jsem na zásnubní prsten na svém prstu a stáhla si ho.

„Jdi do prdele,“ řekla jsem a hodila mu prsten do obličeje. Rukojeť pistole mě zasáhla do obličeje. Do oči mi vhrkly slzy, jak jsem se snažila skrývat bolest. Cítila jsem, jak něčí ruka popadla tu mou a odtáhla mě za auto. Otevřela jsem oči a zjistila jsem, že zírám do těch Maddiiných.

„Tady policie, odhoďte zbraň,“ zaslechla jsem hlas. „Odhoďte zbraň, hned!“

Uslyšela jsem výstřel, následovaný okamžitě dalším. Maddie vstala a rozeběhla se k místu, kde byla Ashley s Gabem. Otočila jsem hlavu a spatřila Gaba ležet tváří dolů na dlažbě. Maddie klečela vedle někoho jiného. Nemohla jsem vidět, kdo je to, protože mi policie stínila výhled. Volali vysílačkou záchranku. Vyškrábala jsem se ze země a belhala se k nim. Srdce mi pokleslo, když jsem spatřila Maddie tisknout svou bundu k Ashleyinu břichu. Padla jsem na kolena vedle ní.

„Ashley…“ vydechla jsem. Její oči zůstávaly na mých, byly klidné, ale plné bolesti. Položila jsem si její hlavu do klína. Pohlédla jsem na Maddiinu nasáklou bundu a moje srdce pokleslo. Ashleyin dech byl zrychlený a bolestivý.

„Hej, budeš v pořádku,“ řekla jsem a odhrnula pár vlasů z její tváře. „Jsi bojovnice.“ Slabě se na mě usmála a uchopila mě za ruku.

„Miluji tě,“ zaskřehotala.

„Také tě miluji,“ pravila jsem a políbila ji s veškerou láskou, co jsem jí mohla dát. Uslyšela jsem sirény a sanitka se přiřítila na parkoviště. Pohlédla jsem zpátky na Ashley a ta pořád upřeně hleděla na mne. Stoupla jsem si a nechala jsem záchranáře položit ji na nosítka. Její ruka pevně svírala mou, dokud mi jeden ze saniťáků neřekl, že ji musím pustit.

S Maddie jsme nasedly do auta a následovaly sanitku do nemocnice. Cítila jsem, jak mi horké slzy proudí po tvářích a pohlédla jsem na své krví pokryté ruce. Podívala jsem se vedle a Maddiiny ruce byly také zmáčené krví. Moje srdce klesalo víc každou minutu. Maddie zajela na parkoviště a obě jsme běžely na pohotovost, kde Ashley vykládaly ze sanitky. Když jsem ji spatřila, chtěla jsem se zhroutit, byla intubovaná, měla v paži infusi a její obličej byl bledý. Sledovala jsem, jak ji vezou halou směrem k chirurgickému oddělení.

„Jste Spencer Carlinová?“ přišla se mě zeptat sestřička. Rychle jsem si otřela slzy z očí.

„Ano,“ odvětila jsem. „Proč?“

„Jste zapsaná jako pohotovostní kontakt Ashley Daviesové,“ řekla, „ale chápu to tak, že jste tam byla, když se to stalo.“ Pohlédla jsem na své ruce a přikývla. Požádala mne, abych vyplnila pár formulářů, ale než jsem se mohla posadit, přišla jiná sestra prohlédnout ránu na mé hlavě a pak museli zkontrolovat, jestli nemám nějaké lebeční krvácení, což jsem neměla, jen slabý otřes mozku. Sestřička mi ránu zašila a poslala mě do čekárny. Maddie spala v jednom z křesel, ale vzbudila se, když jsem se posadila.

„Něco nového?“ zeptala se s nadějí. Zavrtěla jsem smutně hlavou.

„Zavolala jsem Kyle. Říkala, že jsou na cestě,“ informovala mě Maddie. Jen jsem přikývla.

„Spencer,“ uslyšela jsem někoho říct. Vzhlédla jsem a spatřila svou matku upřeně na mě hledět. Její oči se rozšířily, když spatřila stehy a modřiny na mé tváři a na paži.

„Tohle ti udělal on?“ zasykla. Sklopila jsem hlavu vědouc, že už zná odpověď.

„Běž domů,“ uslyšela jsem ji říct. Oči se mi znovu naplnily slzami.

„Ne-nemůžu…“ vzlykala jsem.

„Tomu nerozumím,“ řekla a posadila se vedle mne. Maddie odvedla mou matku. Mohu říct, že jí všechno řekla, protože si máma zakryla pusu a začala plakat Maddie na rameni.

„Spencer,“ pronesla Kyla, když vešla do čekárny s Aidenem hned za sebou, „máte nějaké zprávy?“ Zavrtěla jsem hlavou.

„Co se stalo?“ ptal se Aiden.

„Zachránila mi život, ale…Byla jsem tak...“ ztratila jsem sílu mluvit.

„Přežila Afghánistán,“ řekl. „Tohle přežije také.“ Věnovala jsem mu slabý úsměv. Maddie přišla zpátky a posadila se vedle Kyly.

„Paula šla zjistit, jestli by mohla získat nějaké novinky,“ pravila a zabořila se do gauče a třela si spánky. Čekaly jsme dobu, která nám přišla jako hodiny, až se máma vrátí nebo až nám kdokoliv něco řekne. Konečně se máma vrátila do čekárny a my ji obklopili.

„Bylo štěstí, že jí slezina byla odstraněna už dřív, protože jinak by škody byly větší. Byli schopni jí spravit žaludek, ale nějakou dobu nebude moct jíst. Má pár zlomených žeber, ale zdá se, že už byly spravované. Kromě toho probíhala operace dobře. Brzy ji odvezou.“

„Kdy ji budeme moct vidět?“ zajímalo Aidena.

„Obávám se, že v tuto chvíli za ní může jen rodina,“ pronesla máma. Všichni jsme zasténali a klesli zpátky do křesel. Alespoň jsem věděla, že je živá a v bezpečí.

„To není fér! Ani nevíme, kde její rodina je!“ vyhrkla Kyla.

„Kylo, ty jsi jediná rodina, kterou má,“ řekla máma a položila ruku na Kylyino rameno. Sledovala jsem, jak máma vede Kylu tam, kam Ashley umístili.

13

Ze Spenceřina pohledu

Cítila jsem, jak mi někdo jemně třese ramenem. Oči se mi třepotavě otevřely a osoba přede mnou začala být zřetelnější. Máma klečela přede mnou. Vytírala jsem si z očí spánek a narovnala se vsedě.

„Dobré ráno, zlatíčko,“ pronesla, vstala a podávala mi hrnek kávy. Vděčně jsem si ho vzala. Rozhlédla jsem se a zaznamenala, že jsem v čekárně sama.

„Všichni ostatní odešli?“ zeptala jsem se, vstala a protahovala se.

„Ano, ten kluk, co chodí s Kylou je teď s Ashley,“ odpověděla.

„Jo, Aiden. Myslím, že spolu sloužili.“ Pokusila jsem se vykročit, ale neuvědomila jsem si, jak bolavá budu. Máma mi pomohla a věnovala mi znepokojený pohled.

„Jsem v pořádku, mami, jen trochu bolavější než jsem si myslela,“ obdařila jsem ji ujišťujícím úsměvem.

„Dobrá, musím se vrátit do práce,“ prohlásila a objala mne, „víš, kde mě najdeš.“

Belhala jsem se halou, dokud jsem nenašla Ashleyin pokoj. Aiden seděl na židli vedle ní. Společně se něčemu smáli. Její úsměv byl neocenitelný a její smích návykový. Pozorovala jsem, jak se usmívá a směje a bylo to to nejšťastnější, co jsem viděla za dlouhou dobu. Aiden se zvedl a objal ji, než vyšel z místnosti.

„Jak se jí vede?“ zeptala jsem se.

„Skvěle,“ pravil a usmál se na mě. „Je to po čertech bojovnice. “ Před odchodem, mě zlehka poplácal po rameni.

Sledovala jsem, jak Ashley přepíná mezi kanály ve snaze najít něco ke koukání. Přela jsem se o to, zda jít dovnitř, ale pak mě její oči přistihly, jak na ni zírám.

„Ahoj,“ řekla. Její hlas byl trochu suchý a chraplavý.

„Ahoj,“ pronesla jsem nakřáplým hlasem, „jak se ti vede?“

„Dobře. Říkali, že kulka by mi protrhla slezinu, ale hádám, že jelikož žádnou nemám, tak mě to ušetřilo další operace,“ pravila ve snaze zlehčit atmosféru.

„Jo, to asi ano,“ řekla jsem a posadila se na okraj postele.

„Takže hádám, že tohle jsi myslela, když jsi říkala, že je to komplikované. Omlouvám se, že jsem se o tebe nestarala tak, jak jsem měla,“ pronesla Ashley s očima upřenýma na deku, kterou svírala v ruce.

„Nemáš nic, za co by ses měla omlouvat,“ řekla jsem a pozvedla její tvář, aby naše oči byly na stejné úrovni. „Já se omlouvám, že jsem ti neřekla, o co opravdu jde. Tolikrát jsem se snažila, ale bála jsem se následků, které by to mohlo přinést.“ Sledovala jsem, jak zápasí svými prsty s dekou, při snaze rozmyslet si, co říct. Po pár minutách Ashley konečně vzhlédla se smutkem v očích.

„Když jsem nastoupila do toho letadla, kterým jsem byla přesunuta, věděla jsem, že jsem udělala obrovskou chybu. Nikdy jsem neposlouchala, když jsem měla, tak moc toho lituji. Lituji toho, že jsem od tebe odešla. Nedokázala jsem čelit tomu, co jsem udělala, tak jsem nikdy nepřijela domů, když jsem mohla. Teď si nemůžu pomoct, ale musím uvažovat; kdybych se vrátila, změnilo by to něco?“ Sledovala jsem, jak jí slzy kanou po tvářích. Toho dne, kdy ode mne odešla, se mi zlomilo srdce.

„Ashley…každý vztah má krize. Neznamená to, že je ten vztah úplně zničený. I tak bychom si prošly krušnými časy. Ať už bys odešla nebo zůstala, stejně bychom se ocitly na rozcestí,“ řekla jsem svírajíc její tvář v dlaních a něžně stírajíc její horké slzy.

„Spencer,“ pronesla Ashley, „miluji tě.“ Cítila jsem její rty tisknout se na mé. Její měkké vláčné rty mi připomněly, jak moc ji chci. Moje ruce byly zapleteny v jejích vlasech. Voněla jako vanilkové cupcaky.

Otevřela jsem dveře a objevila Ashley stojící tam v lijáku a usmívající se na mě.

„Pojď dovnitř,“ řekla jsem a vtáhla ji do domu. Z vlasů jí kapala voda na oblečení. Sundala si bundu. Její tričko přiléhalo k jejímu tělu tím nejdokonalejším způsobem, pod ním se rýsovaly její břišní svaly a pupík.

„Promiň, že jdu pozdě, ale měla jsem píchlou gumu,“ řekla a odhrnovala si vlasy z tváře.

„Víš, že jsem mohla přijet a vyzvednout tě,“ řekla jsem, vzala si od ní bundu a pověsila ji na sušák.

„Hele, ale tohle mi poskytne záminku, abych se svlékla,“ pronesla a obdařila mě sexy úšklebkem. Podívala jsem se za roh, abych se ujistila, že nikdo není poblíž, než jsem popadla Ashley za poutka k pásku a přitáhla si ji k sobě. Její polibky byly jemné a něžné. Kamkoliv vlepila polibek, zanechávala pocit rozechvění. Její polibky směřovaly dolů po mém krku a odhalené klíční kosti.

„Ashley,“ pronesla jsem a nakláněla její tvář, aby se naše oči střetly, „dej mi ruku.“ Cítila jsem, jak se její prsty propletly s mými, zatímco jsem jí táhla směrem ke schodům. Zvládly jsme se dostat do mého pokoje, než mě Ashley přitiskla ke zdi. Její rty se otíraly o můj krk, zatímco její ruce vklouzly pod mé tričko. Usmála se na mne, než nás přetočila na postel a obkročmo si sedla na mé boky. Moje ruce začaly přetahovat Ashleyino tričko přes její hlavu a na podlahu. V puse mi vyschlo z nádherného výhledu přede mnou. Než jsem mohla něco říct, ucítila jsem Ashleyiny měkké rty na svých.

„Miluji tě,“ zaslechla jsem Ashleyino zašeptání do svého ucha, než mě na něj něžně políbila.

„Miluj-“ nedokončila jsem svou větu, protože se moje oči střetly s neobvykle hněvivýma hnědýma očima.

„Spencer Carlinová!“ uslyšela jsem zakřičet svou matku z plných plic. Ashley to tak vyplašilo, že sklouzla z postele, ve snaze najít své tričko a zakrýt se. Trochu jsem se zahihňala, když jsem sledovala, jak se snaží zklidnit.

„Ashley, pokud by ti to nevadilo, ráda bych si na chvíli promluvila se svou dcerou,“ pronesla moje máma, „o samotě.“ Sledovala jsem, jak Ashley vyklízí pokoj natahujíc si tričko.

„Budeš se obtěžovat mi to vysvětlit?“zeptala se máma a čekala na odpověď.

„Je to láska, mami,“ řekla jsem prostě. Pozorovala jsem, jak se výraz její tváře nezměnil. Občas byla těžko čitelná.

„Bylo by hezké, pokud byste mi řekly, že jste spolu. Nemusíte se takhle stýkat za mými zády. Znepokojuje mne to,“ řekla klidně. Pusu jsem měla dokořán, vážně to právě řekla? Zahlédla jsem Ashley venku z pokoje a její výraz byl podobný tomu mému.

„O-omlouvám se,“ vykoktala jsem.

„No, teď to vím,“ prohlásila, „alespoň mám jistotu, že moje dcera neotěhotní.“

„MAMI!“ zaječela jsem zahanbeně. Jen se usmála a vykročila ke dveřím.

„Ale odteď,“ ukázala na dveře, „zůstanou tyhle dveře otevřené.“ Sledovala jsem, jak kráčí chodbou a když míjela Ashley, poklepala jí po rameni. Moje mysl to nepobrávala. Opravdu se to právě stalo? Moje máma byla jako nejpobožnější z pobožných a v podstatě řekla fajn, jen nechte otevřené dveře…

Odtrhly jsme se od sebe, když jsme uslyšely zaklepání na dveře. Otočila jsem se a uviděla mámu stojící ve dveřích s rukama zkříženýma. Pročistila si hrdlo, než vešla. Cítila jsem, jak mi líce planou a Ashley se snažila vyhnout očnímu kontaktu s mou matkou.

„Ashley, jen jsem chtěla zkontrolovat tu ránu,“ řekla, když jemně vyhrnovala Ashleyino triko. Sledovala jsem, jak odstranila gázu, aby odhalila stehy, které držely kůži u sebe. Máma jemně zatlačila kolem nich a Ashley při tom udělala obličej.

„No, všechno vypadá dobře,“ prohlásila máma, aplikovala novou gázu, než stáhla Ashleyino tričko.

„Díky, Paulo,“ pravila Ashley s úsměvem. Máma vyšla z místnosti, ale před odchodem mě obdařila Pohledem.

„Spencer?“ ozvala se Ashley.

„Hmm,“ vydala jsem.

„Můžu se tě na něco zeptat?“ Přikývla jsem. Trochu se napjala, než položila svou otázku. Věděla jsem, že se to bude týkat Gaba.

„Co se přihodilo s Gabem? S námi?“

„Já nevím. Změnily jsme se, Ashley,“ pronesla jsem a vzala ji za ruku. „Ty ses přidala k armádě a odjela bůhvíkam. Já zůstala sama. Táta mě poslal na filmařskou školu a já potkala Gaba. Vždycky tu pro mě byl, když jsem se někomu potřebovala vyplakat na rameni nebo si jen s někým promluvit. Ale hádám, že všichni se mění.“

„Ty ses změnila,“ pronesla Ashley tiše a hrála si se svými prsty.

„Stejně tak ty,“ odvětila jsem a zastrčila jí pramen vlasů za ucho.

„Omlouvám se, že jsem tu pro tebe nebyla a omlouvám se, že jsem tě nenechala mluvit do mého rozhodnutí,“ pravila s pohledem do mých očí. Její oči byly vodnaté.

„To je dobré, Ashley. Jsem jen ráda, že jsi tady teď,“ řekla jsem. „Co se nám stalo v minulosti, to je za námi. Začneme znovu. Takže…až tě odtud pustí, mohla bych tě vzít někdy na rande?“ zeptala jsem se ve snaze obnovit náš vztah. V Ashleyiných očích zajiskřilo a usmála se, než se lehce zasmála.

„Od začátku?“ zeptala se.

„Od začátku,“ pronesla jsem a políbila ji na tvář.

14

O rok později

„Ashley!“ Vystřelila jsem z postele. Kyla byla v půli cesty přes můj pokoj, když jsem se dostala z postele.

„Co?“ zasténala jsem a přetáhla si polštář přes hlavu. Cítila jsem, jak škubla polštářem, aby ho odtáhla.

„Kylo, snažím se spát,“ zamumlala jsem skrz peří. Převalila jsem se a všimla si, že Spencer neleží vedle mne.

„Kde je Spencer?“ zeptala jsem se a mnula si oči.

„Zavolali jí, aby připravila brzké natáčení,“ řekla Kyla a posadila se vedle mne.

„Co tady vůbec děláš? Myslela jsem si, že se sejdeme na oběd.“

„Došla jsem k názoru, že potřebuješ velkou pomoc, vzhledem k tomu, že dnes je ten den. A už to stačilo, máme na práci nějaké důležité věci!“ Oči se mi rozšířily, když jsem si vzpomněla, že mám večer rande se Spencer. Hodila jsem polštář po Kyle a pospíšila si do sprchy.

„Takže, přemýšlela jsi, jak ji hodláš požádat o ruku?“ zeptala se, opírajíc se o dveře do koupelny. Se Spencer jsme obnovily náš vztah, i když to obnášelo spoustu obtíží, než jsme se k sobě vrátily. Spencer je mou poslední rok a půl a byly to nejpamátnější chvíle mého života. Vše, po čem toužím, je strávit zbytek života s touhle holkou.

„Hmm, večeře a procházka po pláži?“ navrhla jsem. Já nevím, ale z nějakého důvodu jsem si nevěděla rady s ideálním způsobem, jak požádat Spencer o ruku.

„Ashley, nemůžeš vzít ženu, kterou miluješ na večeři a procházku po pláži!“

„No, co máš na mysli, vměšovatelko?“ zeptala jsem se, vylezla ze sprchy a hodila na sebe župan. Otevřela jsem dveře a Kyla tam stála s ďábelským úšklebkem na rtech.

„Kylo…“ řekla jsem obezřetně, „doufám, že tohle nebude jeden z tvých ‚brilantních‘ nápadů.“

„Samozřejmě, že bude,“ prohlásila, než opustila místnost. Vyběhla jsem za ní a vytrhla jí telefon, než mohla dokončit vytáčení.

„Budeš se obtěžovat mi ho říct?“ zeptala jsem se a četla si, komu volala…Maddie, jak jinak.

„Prostě se jen oblékni,“ řekla, než popadla telefon a utekla do svého pokoje. Rychle jsem se převlékla do džínů a armádního trička, než jsem vešla zpátky do obýváku. Maddie seděla na gauči a s úsměvem na mě čekala.

„Neříkej mi, že taky jedeš v jejím plánu,“ prosila jsem.

„Jistě, že ne, jsem tu jen, abych s tebou šla nakupovat,“ pronesla, zvedla se z gauče a vykročila ke dveřím. Neochotně jsem Maddie následovala a skončily jsme před obchodem s potravinami…cože? Vrhla jsem na Maddie zmatený pohled a ta jen vystoupila a zamířila ke vchodu. Pozorovala jsem, jak Maddie začala přidávat náhodné věci do košíku, u poloviny z nich jsem ani nevěděla, co to je.

Po nákupu jsem myslela, že se vracíme do bytu, ale asi jsem se spletla.

„Maddie, kam to jedeme?“ zeptala jsem se s pohledem na hodinky. Fajn, zbývalo mi osm hodin. Neměla jsem tušení, co Kyla plánuje a potřebovala jsem se vysprchovat a převléknout se, na což snad budu mít dostatek času…doufám. Jely jsme dalších čtyřicet pět minut a já si začala myslet, že Maddie se jen snaží zabít čas. Ale o pár minut později jsme zajely na příjezdovou cestu k chatě. Byla to malá chata u jezera.

„Doufám, že tohle všechno je součást plánu, protože hodlám Kylu zabít, pokud jsi mě sem odvezla jen pro zábavu.“

„Klídek, teď mi pomoz s věcmi,“ řekla Maddie a podala mi několik tašek.

Uvnitř chaty byl obývací pokoj se schody stoupajícími do patra. Obdivovala jsem výhled; byl to jeden z těch domů, který byl malý, ale vevnitř útulný. Položila jsem tašku v kuchyni, než jsem zamířila ven pro další.

Po nanošení všech tašek dovnitř mi Maddie podala dva kusy papíru a další tašku, než ustoupila ke dveřím. První vzkaz zněl ‚Nechávám tu svoje auto, ale nevyšiluj. Všechno je to součást plánu.‘ Uslyšela jsem otevření dveří od garáže a spatřila jsem, jak Maddie odjíždí v jiném autě. Na druhém papíře byly dva recepty, jeden na večeři, druhý na desert. Maddie roztřídila tašky, v jedné byly suroviny na pizzu, ve druhé na jahody s čokoládou.

Dodělala jsem pizzu a strčila ji do trouby. Pořád mi zbývala hodina času. Našla jsem sprchu a smyla si všechnu mouku z tváře. Začala jsem si natahovat džíny, které mi dala Maddie, když mi začal zvonit telefon.

„Haló?“

„Ashley,“ uslyšela jsem z telefonu Spenceřin hlas. „Ahoj, promiň, budu mít trochu zpoždění. Kyla potřebuje něco naléhavého vyřídit, můžeme naše rande o hodinu posunout?“

„Jo, jasně. Je všechno v pořádku?“

„Myslím, že jo. Uvidíme se za pár hodin, ano?“

„To zní dobře.“ Šla jsem za chatu a nachystala své překvapení; nemůžu nechat Kylu připsat si všechny zásluhy. Po tom, co jsem rozvěsila světla, jsem se vrátila do kuchyně a začala připravovat jahody s čokoládovou polevou, zatímco jsem měla puštěné rádio na plné pecky.

„Takže…hádám, že Kylyina naléhavá záležitost byla součástí plánu?“ pronesla Spencer, stojící ve dveřích. Prudce jsem se otočila a na chvilku ztuhla. Spencer na sobě měla volné šaty a vlasy měla stočeny nahoře do copu. Doprdele. Pohlédla jsem na sebe, stále v džínech, tričku, které byly teď pokryté čokoládou.

„No, možná, ani nevím, jaký ten plán je…takže tohle všechno je i pro mě nové,“ pravila jsem a škrábala se na zátylku.

„No…alespoň jsme tady,“ řekla, „můžu jít dál?“ Nervózně jsem se zasmála a pokynula jí, ať vstoupí. Zavedla jsem ji do obýváku a chystala se do patra převléknout se.

„Kam jdeš?“

„Hodlala jsem se převléct, jelikož ty vypadáš překrásně a já jsem zaneřáděná od pečení. “

„Nechoď, myslím, že vypadáš skvěle,“ pravila a kráčela ke mně. „Líbí se mi to.“ Cítila jsem, jak se mi na rtech formuje úsměv.

„Mohu se alespoň převléknout, abych ti nezničila tvoje báječné šaty?“ zeptala jsem se se štěněčím výrazem.

Spencer si povzdychla a obrátila oči v sloup, než mě odtáhla nahoru po schodech. Prohrabala tašku, kterou mi Maddie nechala, vytáhla džíny a blůzu a pak mi je hodila. Rychle jsem se převlékla a Spenceřiny oči samozřejmě sledovaly každý můj pohyb. Když jsem na sebe hodila čisté oblečení, vtáhla jsem si Spencer do náruče.

„Připadá mi, jako by to byla věčnost, co jsem tě svírala v náruči,“ zašeptala jsem jí do ucha.

„Nikdy tě nepustím,“ odvětila Spencer. Odtáhla jsem se a vášnivě ji políbila.

„Co bys řekla na to, kdybychom něco snědly?“ Spencer přikývla a já ji zavedla do kuchyně.

Snědly jsme pizzu; překvapilo mě, jak dobře ve skutečnosti chutnala, vzhledem k tomu, že jsem ji nikdy nedělala.

„Jsi připravená na další překvapení?“ zeptala jsem se Spencer a nabídla jí ruku. S úsměvem ji přijala a já si ji přitáhla do náruče. Popadla jsem koš s jahodami a deku.

„Tohle není Kylyin plán, že ne?“ zeptala se se smíchem.

„Věř mi, jsem mnohem kreativnější než Kyla,“ řekla jsem.

„Následuj mne,“ pronesla jsem, vzala ji za ruku a vedla ji dolů k jezeru.

„Nandej si tohle a pak zavři oči,“ řekla jsem a podala jí špunty do uší. Vrhla na mě zmatený pohled, ale vložila si je do uší. Přes oči jsem jí uvázala šátek. Zavedla jsem ji na pontonovou loď a usadila ji do jednoho z křesel. Zapnula jsem světla a pustila hudbu, než jsem nás odvezla doprostřed jezera. Vyndala jsem Spencer špunty z uší. Na jejích rtech se objevil úsměv, když uslyšela hrát svou oblíbenou hudbu.

„Překvapení,“ pronesla jsem a sundala jí šátek z očí. Sledovala jsem, jak její oči zkoumají okolí.

„Ashley…to je dokonalé,“ pronesla a obtočila své paže kolem mého krku. Mé paže ji objaly kolem pasu a přitáhly ji blíž. Začaly jsme se houpat do rytmu hudby. Byl to tak dobrý pocit, svírat ji v náruči, mít její vřelé srdce vedle svého. Spencer si položila hlavu do záhybu mého krku, jak jsme pokračovaly v houpání se při hudbě. Vzpomínky mě nepřestaly zaplavovat; nechtěla jsem, aby tahle chvíle někdy skončila.

Zůstaly jsme tak dlouho, než se Spencer odtáhla. Cítila jsem, jak mě Spencer vzala za boky a stáhla mě dolů do křesla.

„Když jsem tě uviděla na té svatbě, všechny ty city, které jsem měla, se začaly vracet. Tolik jsem se musela snažit je potlačit, skrýt je před tebou. Pokaždé, když jsem tě odehnala, lámalo mi to srdce. Udělala jsi všechno správně…já byla jen příliš hloupá, abych to viděla,“ říkala Spencer a přejížděla palcem po mé líci.

„Pokaždé, když jsem tě nechala ode mne odejít, lámalo mi to srdce,“ pronesla jsem a něžně ji vzala za zápěstí.

„Už tě nikdy znovu neodeženu,“ řekla Spencer a políbila mě na čelo.

„Už tě nikdy znovu nenechám ode mne odejít,“ pronesla jsem a zmocnila se jejích rtů svými. Polibek byl něžný a vášnivý. Obtočila své paže kolem mého krku a přitáhla si mě blíž. Moje ruce se zapletly do jejích vlasů, když jsem prohlubovala polibek.

„Miluji tě,“ řekla jsem, když jsem přerušila polibek. „Tak moc tě miluji.“

„Také tě miluji, Ashley,“ odvětila a líbla mne na rty. Vstala jsem a přinesla k ní koš s jídlem.

„Něco jsem ti udělala,“ řekla jsem a podávala jí dort. Oči se jí rozsvítily, když pohlédla na nádherný dort, který jsem jí upekla. Ukrojila jsem jí kousek, pak jsem vzala vidličku a vložila jí kus do úst. Oči se jí zavřely, jak si vychutnávala tu vanilkovou nadýchanost. Když oči otevřela, byly plné lásky. Teď byla ta pravá chvíle. Natáhla jsem se do koše a uchopila tu malou krabičku, kterou jsem od ní dostala, před mým odjezdem. Nikdy není pozdě, že? Její oči hleděly na tu krabičku tázavě. Narovnala jsem se a sedla si vedle ní.

„Spencer, pro mě jsi ta pravá. Vím, že nemůžeme do všeho skočit po hlavě, ale chci ti dát najevo, že jsi pro mě jediná. Litovala jsem všech těch chvil, kdy jsem si tě k sobě nepustila. Všech těch chvil, kdy jsem tě nechala jít. Všech těch chvil, kdy jsem utíkala, ale skončila jsem s utíkáním, skrýváním, necháváním tě odejít,“ pronesla jsem a otevřela krabičku. „Slibuji, že nikdy neuteču. Slibuji, že si tě vždycky k sobě pustím. Slibuji, že tě nikdy nenechám odejít. Slibuji, že tě budu milovat do konce svého života. Slibuji, že ti nebudu bránit dělat to, k čemu máš takovou vášeň. Miluji tě, Spencer a chci ti ukázat, kolik pro mě znamenáš.“ Klekla jsem si před ní na jedno koleno.

„Spencer Carlinová, prokážeš mi tu čest a učiníš mě nejšťastnějším člověkem na světě a vezmeš si mě?“

Zůstala momentálně zbavena řeči. Její oči zkoumaly zlatý zásnubní prsten se safírem. Cítila jsem, jak mě objímají její ruce a přitahují si mne k vášnivému polibku. Její rty se otíraly o mé, než se odtáhla. Zvedla mě z podlahy a posadila mne. Sledovala jsem, jak si klekla vedle mne. Obrnila jsem se pro případ, že by řekla „ne“.

„Ashley Daviesová, už od chvíle, co na tobě spočinul můj zrak v prváku na střední, jsem věděla, že jsi to pro mne ta pravá, ale jelikož jsem samozřejmě jaká jsem, tak jsem to odehnala. To byla jedna z nejhloupějších věcí, jakou jsem kdy udělala. Všechny chvíle, které jsem s tebou strávila, byly ty nejlepší v mém životě. Nedokáži si představit svůj život bez tebe. Vdala bych se za tebe v okamžení. Takže se ptám tebe, Ashley Daviesová, vezmeš si mě?“ Vzala si prsten z krabičky, kterou jsem držela v ruce a navlékla si ho na prsteníček. Sledovala jsem, jak si sáhla do kabelky a něco vytáhla. Byla to další krabička. Otevřela ji ke mně. Uvnitř byl zlatý kroužek s diamantem ve tvaru hvězdy. Vyndala jsem prsten z krabičky a navlékla si ho na prsteníček. Na rtech se mi objevil úsměv, když jsem cítila ten kov vklouznut na svůj prst.

„Miluji tě Spencer, vždycky a navždy.“

„Miluji tě Ashley, vždycky a navždy.“

15

Ranní svit mě zasáhl do tváře. Tohle byl den, na který jsem čekala celý svůj život. Překulila jsem se a obemkla ruce kolem své spící snoubenky. Zavrtala se do mého objetí. Ležela jsem vedle lásky svého života. Neexistuje dokonalejší způsob, jak se ráno probudit a k tomu ještě pomyšlení, že za pár hodin budu mít tohle zaručeno po zbytek svého života. Začala jsem vlepovat něžné polibky podél Spenceřina krku. Rychle se přetočila a zmocnila se mých rtů ve vášnivém polibku.

„Dobré ráno,“ pravila měkce, než mě znovu políbila.

„Dobré ráno, má nastávající,“ odvětila jsem. Spenceřin úsměv byl dokonalý.

„Chvíle, na kterou jsem tak dlouho čekala,“ dodala jsem.

Začal zvonit telefon. Bohužel, vymanila jsem se ze Spenceřina objetí a šla ho zvednout. Kylyin hlas se ozýval z telefonu hlasitě a jasně.

„Dobré ráno, hrdličky! Doufám, že jste měly skvělou noc! Ale teď je čas vyskočit z postele. Mimochodem, pokud byste mohly otevřít přední dveře, bylo by to skvělé,“ a s tím zavěsila. Asi bych vám měla říct, že jsem se před pár měsíci odstěhovala z Kylyina bytu a že se Spencer máme vlastní bydlení, ale pořád pomáhám Kyle v pekárně. Hodila jsem na sebe nějaké oblečení, než jsem si pospíšila k předním dveřím. Jistěže před nimi stála Kyla s širokým úsměvem na tváři. V rukou nesla spoustu tašek. Možná jsme udělaly malou chybičku, když jsme z Kyly udělaly organizátorku naší svatby, ale rodině se těžko říká ne.

„Takže, kde je tvoje krásná snoubenka?“ zeptala se, zatímco mi podala několik tašek, než vešla dál.

„V posteli, kde jsme byly tak hrubě vyrušeny…“ řekla jsem Kyle. Ona jen pokrčila rameny.

Spencer vyšla z naší ložnice o pár minut později, díkybohu, úplně oblečená. Pohlédla na tašky, které Kyla přinesla a pak zpátky na mne; naznačila jsem jí, ať se neptá. Kyla si uvařila kávu, než jsme se posadily na pohovku.

„Takže, jste natěšené?“ Obě jsme přikývly.

„Takže, všechno jsem zařídila. No, muselo to být zařízeno, když se máte dneska brát. Takže, Ashley, ty odtud odvalíš svůj zadek a zamíříš k Maddie a já se tady postarám o Spencer. Ashley, ty pojedeš do kostela první, počkáš tam a budeš dělat, cokoliv. Já pojedu se Spencer a jejím otcem do kostela krátce poté. A pak budete šťastně oddaný pár,“ říkala nadšeně.

„Páni, to zní jako skvělý plán,“ vtipkovala jsem.

„Ashley…tady máš klíčky…měj se,“ pronesla a podávala mi klíčky. Vzala jsem je a zamířila do svého pokoje.

„Ashley…dveře jsou támhle,“ pravila Kyla a ukazovala k nim.

„Jen si vezmu svoje věci,“ protestovala jsem.

„Maddie, má vše potřebné,“ řekla a ukazovala palcem ke dveřím. Před odchodem jsem Spencer políbila na rozloučenou.

„Až tě uvidím příště, budu tě moct nazývat svou,“ zašeptala mi do ucha, než mě vystrčila ze dveří.

Odjela jsem k Maddie. Chrissy mě uvítala ve dveřích. Maddie nachystala všechno, co si vezmu na sebe, do pokoje pro hosty. Dopřála jsem si dlouhou sprchu, abych se ujistila, že jsem řádně vymydlená. Než mi Chrissy udělala vlasy, byla skoro jedna. Měla jsem ještě dvě hodiny, než mě přijede vyzvednout dohodnutý odvoz. Trochu jsem se sama nalíčila, než jsem to nechala převzít Maddie. Maddie mi pomohla obléct se do šatů. Moje šaty nebyly jako většina svatebních šatů. Se Spencer jsme se rozhodly mít spíš neformální svatbu a ne moc honosnou. Moje šaty byly volné a zvlněné. Byly to jediné šaty, které vypadaly dobře a opravdu mi seděly, když mě Kyla vzala na nákup šatů.

Posadila jsem se na gauč a zhluboka se nadechla. Za pár hodin budu vdaná. Ashley Daviesová bude vdaná za Spencer Carlinovou. Můj sen se splní. Chrissy si sedla vedle mne, zatímco Maddie se šla obléknout do svých družičkovských šatů.

„Tak co, jsi nadšená, že se konečně vdáváš?“ zeptala se.

„Je to něco, na co jsem čekala celý svůj život. Myšlenka, že se to konečně splní, je báječná, ale také děsivá,“ pronesla.

„Děsivá?“

„Co když Spencer ublížím? Zlomím jí srdce?“

„Ashley Daviesová, poslouchej mě. Jsi jedním z nejstarostlivějších lidí, jaké jsem kdy potkala. Nikdy jsem neviděla, že bys někoho zklamala, včetně sebe. Myslela jsi, že si Spencer hodlá vzít toho kreténského snoubence Gaba, ale nepřestávala si o ni bojovat. Velice moc Spencer miluješ. Ta láska, kterou mezi vámi vidím, je neskutečná. Je to láska, která nemůže být zlomena, i kdybyste byly rozděleny. Neublížíš jí, Ashley.“

„Budu se vdávat…“

„A já budu velice závidět,“ pravila Chrissy a opřela se na gauči.

Maddie sešla dolů o pár minut později a měla na sobě modré šaty, které Spencer vybrala. Snažily jsme se najít barvu, která by slušela Maddie, Kyle, Madison a Emileigh. S Aidenem a Glenem nebyl problém…prostě si vezmou smoking a najdou si k tomu vhodného motýlka. Chlapy to mají mnohem jednodušší než my. O deset minut později se na příjezdové cestě objevilo malé černé auto. Hádám, že to byl náš odvoz. Zamířila jsem ven k autu, ale počkala jsem, až Chrissy dá Maddie rychlou pusu. Byly spolu tak rozkošné.

Při cestě do kostela začaly trochu pracovat nervy. Začala jsem cítit motýlky v břiše. Když jsme dorazily ke kostelu, začali se tam již sjíždět lidé. Většinu lidí jsem poznávala, hlavně Spenceřini příbuzní, moje teta a strýček a jejich rodiny a pak samozřejmě Aiden.

„Ashley,“ řekla moje teta, přišla ke mně a políbila mne na tvář, „vypadáš úžasně.“

„Díky Beth, kde je Pat?“ Ukázala k autu. Strejda Pat z něj vylézal.

„To je moje holka. Vypadáš nádherně,“ pravil a pohltil mě do objetí. Neklid začal vzrůstat víc a víc. Zůstaň v klidu, Ashley. Blížila se ke mně další skupina lidí. Božíčku.

Ze Spenceřina pohledu

Sledovala jsem, jak Ashley odjíždí. Byla jsem trochu zklamaná, že ji znovu neuvidím až do svatby, ale bylo to něco, na čem jsme se shodly. Ani nevím, jak vypadají její svatební šaty. Doufám, že nebudou moc honosné, protože moje byly prosté.

Jakmile Ashley odjela, Kyla mě poslala do sprchy. Dala mi asi deset lahviček s přípravky, které jsem měla použít a seznam kterou a kdy mám použít. Zabralo mi to asi hodinu ve sprše, než jsem úspěšně použila všechny lahvičky ve správném pořadí. Kyla to trochu přeháněla, ale proto ji máme rády. Pokud by bylo plánování naší svatby na mě a Ashley, trvalo by nám to roky.

Když jsem vylezla ze sprchy, Kyla mi začala sušit vlasy a použila ještě další přípravky, než je vysušila. Vsadím se, že Ashley si nemusela vším tím projít, její vlasy byly tak dokonalé, že jsem jí to vždycky záviděla. Kyla začala zaplétat mé vlasy a spínat je na různých místech. Přišlo mi to naprosto náhodné, ale vypadalo to úžasně, když skončila. Pohlédla jsem na hodiny, každou minutou Ashley dorazí do kostela. Motýlci se mi začali objevovat v žaludku. O dvacet minut později dokončila Kyla moje líčení.

Kyla mi pomohla do šatů a ujistila se, že je vše perfektní, než udělala fotku. Černé auto se objevilo krátce na to a vylezl z něho můj otec.

„Moje holčička se vdává,“ řekl a vtáhl si mě do pevného objetí. Bylo celkem vtipné, jak následně musela Kyla dvakrát zkontrolovat, že všechno je pořád dokonalé.

Cestou ke kostelu mě přemáhala nervozita, motýlci v břichu pořád a pořád sílili. Táta mě vzal za ruku a pevně ji svíral, aby mě trochu uklidnil. Když jsme zatáčeli ke kostelu, zhluboka jsem se nadechla.

Z Ashleyina pohledu

S Aidenem jsme došli před oltář. Zbytek družiček stál v řadách po obou stranách kněze. Aiden mě naposled objal.

„Budou mi chybět naše večery nezadaných,“ pronesl.

„Hele, máš Kylu, nezapomeň,“ řekla jsem se smíchem. Byla jsem ráda, že Aiden souhlasil, že bude mým svědkem. Spencer požádala Glena, který stál na druhé straně. Maddie a Kyla stály vedle Aidena. Obě mi ukazovaly zvednuté palce a široce se zubily. Na protější straně byli seřazeni Glen, Madison a Emileigh. Obtočila jsem své prsty kolem malého kusu papíru, který jsem měla při sobě od chvíle, co jsem ráno odešla z domu; mého slibu.

Všichni lidé, kteří seděli v lavicích, se otočili tvářemi ke dveřím, když někdo řekl, že už jdou. Nabrala jsem několik hlubokých nádechů, ve snaze uklidnit své nervy. Hudba začala hrát a všichni povstali. Nemohla jsem je spatřit, dokud nevyšli zpoza rohu. Spencer byla tím naprosto nejkrásnějším, co kdy kráčelo po této zemi. Její šaty splývaly volně jako mé. Vlasy měla upravené do propleteného copu. Mohla jsem vidět jen nejasný obrys obličeje, protože byl zakryt závojem. Jediná věc, kterou jsem mohla spatřit, byl rozzářený úsměv, který se objevil na jejích rtech a okamžitě zklidňoval mé nervy. Arthur objímal svou paží tu její. I on vypadal pěkně. Měl vlasy sčesané dozadu a na sobě měl rázný smoking. Když došli k oltáři, jemně jí sundal závoj a něžně ji políbil na tvář, než ji pustil. Vyšla pár schodů ke mně. Bez závoje byla ještě krásnější. Tak ráda strávím zbytek života s touhle dívkou.

Kněz začal svou dlouhou řeč. „Drazí milovaní, sešli jsme se tu dnes…“ Naprosto jsem ho vytěsnila. Vše, na co jsem se soustředila, byla Spencer. Zkoumala jsem každou její drobnost. Ústy naznačila ‚miluji tě‘, což mě rozesmálo, ale byla jsem to schopna zakrýt drobným zakašláním.

Pár lidí předstoupilo a proneslo pár slov. Kyla řekla pár hezkých slov o nás obou, z čehož Spenceřině mámě a mé tetě ukáplo pár slz. Aiden pronesl pár slov o mě a Glen o Spencer. Konečně nastal čas, abychom přečetly naše svatební sliby. Vyšla jsem na stupínek a rozbalila ten malý kus papíru.

„Spencer. Spence. Kde vůbec začít. V první chvíli, co jsem tě uviděla, jak rozzuřeně kopeš fotbalový míč na hráčku v druhém týmu, jsem věděla, že jsi pro mě ta pravá. Doba, kterou jsme spolu strávily, byla těmi nejlepšími chvílemi v mém životě. Prošly jsme si pár těžkostmi, ale vždycky jsme si dokázaly najít cestu zpátky. Nedokáži si představit, že bych se ráno probudila bez tebe. Spencer Carlinová, slibuji, že tě budu milovat po zbytek svého života. Slibuji, že nikdy nebudu utíkat, skrývat se a nikdy necouvnu. Slibuji, že se budu radovat z každé chvíle s tebou. Miluji tě, Spencer Carlinová,“ řekla jsem. Tak hrozně jsem ji chtěla políbit, ale musela jsem počkat, dokud nebudeme prohlášeny za ženu a ženu. Ach jo. Kněz se obrátil ke Spencer, která přešla ke stupínku.

„Ashley Daviesová. Ash. Zachránila jsi mne v mnoha ohledech, za které jsem ti vděčná. Naučila jsi mne, jak milovat, jak se starat a jak vyrůst jako člověk. Doba, kdy jsme byly od sebe oddělené, byla tou nejhorší v mém životě. A doba, kdy jsme nebyly spolu, byla takřka nesnesitelná. Myslela jsem, že jsem tě ztratila, ale dala jsi mi slib, který jsi dodržela. „Spencer, vždycky se k tobě vrátím. Miluji tě.“ Ashley Daviesová, ty jsi pro mě ta pravá. I přes všechny ty nástrahy a překážky, se k sobě vždycky vrátíme. Neumím si představit dokonalejší život než ten s tebou. Ashley Daviesová, slibuji ti, že tě budu milovat po zbytek svého života. Slibuji ti, že bez ohledu na to, jaké překážky mi budou stát v cestě, vždycky se k tobě vrátím. Ashley Daviesová, neexistuje jiný člověk, kterého bych milovala víc než tebe.“

Na rtech se mi rozprostřel úsměv, když Spencer zamířila zpátky ke mně. Postavila se přede mne.

„Pokud někdo zná důvod, proč by tyto dvě ženy neměly být právoplatně spojeny, nechť promluví nebo mlčí navždy,“ pronesl kněz a shlížel do publika. Spencer i já jsme hleděly na lidi a doufaly, že všichni budou držet klapačku zavřenou. Kněz čekal po dobu, která mi připadala jako roky, než pokračoval.

„Můžete si nyní vyměnit prsteny,“ řekl a pokynul nosiči prstenů, aby předstoupil. Spencer vzala prsten umístěný blíž k ní. Jemně uchopila mou levou ruku a nasadila prsten na můj prsteníček. Já vzala zbývající prsten a nasadila ho na Spenceřin prsteníček. Pohlédly jsme na kněze roztoužené, aby pokračoval. Konečně se toho chopil.

„Nyní vás prohlašuji za ženu a ženu. Můžete políbit nevěstu,“ prohlásil. Spencer i mně bylo jedno, od které z nás se čeká, že políbí tu druhou. Spenceřiny rty se spojily s mými a ozval se hlahol potlesku z publika. Když jsem se odtáhla, upřeně jsem hleděla na svou manželku.

„Konečně jsi moje,“ zašeptala mi Spencer do ucha. Zachvění mi proběhlo po páteři.

Kráčely jsme uličkou ruku v ruce. Můj sen se konečně splnil. Byla jsem vdaná za Spencer Carlinovou, lásku svého života po desetiletí. Došly jsme k limuzíně, která na nás čekala. Lidé nás obklopili. Přišli k nám rodiče a popřáli nám vše nejlepší. Spencer, držíc se tradic, hodila kytici. Sledovaly jsme, jak letí vzduchem. Dvě ruce chytily kytici naráz, Aidenova a Kylyina. Aidenovi tváře se začaly o překot červenat, když kolem něj Kyla obtočila své paže. Já i Spencer jsme se smály, když jsme nastupovaly do limuzíny.

Spencer se usadila vedle mne a položila si hlavu do mého klína. Mohla bych upřeně hledět do těch očí barvy oceánské modři po zbytek svého života. Začala jsem se prsty probírat těmi hedvábnými vlasy. Její ruka mě hladila po paži. Dívala jsem se na ni, zatímco jsme se vzdalovaly od zaplněného kostela.

„Miluji tě, Spencer Carlin-Daviesová,“ pronesla jsem, sklonila se a políbila ji.

„Také tě miluji, Ashley,“ odpověděla a propletla naše prsty.

Epilog

Bylo to báječných osm let manželství. Spencer a já jsme byly nejšťastnějšími lidmi na světě. I přestože jsme měly dobré i špatné chvilky, vždycky jsme si k sobě znovu našly cestu tak, jak jsme slíbily. Měly jsme dvě nádherné děti. Alexis, které bylo právě šest a vypadala hrozně moc jako Spencer, ale měla moje čokoládové oči. A Haydena, kterému bylo pět a mohli byste říct, že byl přesným opakem. Lidé říkají, že vypadá přesně jako já, ale má Spenceřiny oceánově modré oči.

„Takže tohle byl příběh tebe a maminky?“ zeptal se Hayden, sedící na Spenceřině klíně.

„Ano a od té doby žijeme šťastně,“ pronesla Spencer, naklonila se a políbila mne.

„Maminko, co se stalo s tím druhým chlapem?“ zajímalo Alexis. Se Spencer jsme si vyměnily rychlý pohled. Dopadlo to tak, že Gabe byl odsouzen za pokus o vraždu a jsem si jistá, že je pořád ve vězení.

„Maminka mě milovala víc,“ snažila jsem se uspokojit ji svou odpovědí.

„Já mám radši mamku,“ pronesl Hayden a napřáhl ke mně své ruce. Vzala jsem si ho ze Spenceřina náručí a věnovala jí výraz ‚kyš kyš, má radši mě‘, jen aby se mi dostalo pohledu ‚to jen proto, že ho častěji krmíš‘. Zbožňuji Spencer a její potrhlosti.

„Mamko, miluješ maminku?“ zeptala se mě Alexis.

„Miluji maminku celým svým srdcem,“ řekla jsem s pohledem na Spencer, která mi věnovala vřelý úsměv.

„Co tvoje sestřenice? Kam odjela?“

„Kyla? Ta žije ve vedlejším městě, pamatuješ? Loni jsme jeli na její a Aidenovu svatbu.“ Ano, opravdu do toho Aiden s Kylou nakonec praštili.

„Je zábavná,“ řekl Hayden v mém náručí. Když jsme já i Spencer měly práci, nechaly jsme Kylu hlídat nám děti a panečku, ty ji milovaly. Stala se naší stálou opatrovatelkou dětí.

Alexis a Hayden se zachumlali mezi Spencer a mne a rychle usnuli. Natáhla jsem se pro deku a přikryla je. Spencer se mnou odkráčela do vedlejšího pokoje.

„Už jsem ti někdy říkala, jak moc tě miluji?“ zeptala se mě Spencer a vzala mé ruce do svých.

„Mnohokrát, ale to se neoposlouchá,“ pronesla jsem a opřela svou hlavu o její.

„Jsem tak ráda, že tě mám ve svém životě,“ pravila a vášnivě mě políbila.

„Miluji tě Spencer, vždycky a navždy.“

„Vždycky a navždy.“