Tak vždy tyranům

Napsala: Snoe, Překlad: petrSF

Kapitola první - Ab Initio (Od začátku)

1A

Vůbec to neznělo jako výstřely, ne uprostřed zběsilé masy křičících a zpomaleně se pohybujících lidí. Znělo to spíše jako slabá, tupá třesknutí v dálce, rozčísnuvší neklidný rytmus večerního vzduchu. Celé to nemohlo trvat více než půl minuty, ale bylo to, jako by to její hlava měla problém zpracovat a snažila se spojit zmatené záblesky obrazů do reality. První, co si uvědomila, bylo, že křik není v její hlavě. Když se teď zvedl opar z její mysli, křik se zdál ještě hlasitější než předtím. Druhá věc, kterou zaznamenala, bylo teplé tělo přimáčknuté na jejím, které jí neohrabaně zakrývalo, zatímco ležela na studeném asfaltu. Pak si vzpomněla na jeho výraz, když na ni padl, na šok a bolest v jeho rysech, když ho stáhla k zemi.

"Aidene," pronesla váhavě a snažila se, aby se jí hlas přestal třást. Nevěděla, jestli zvonění v uších je od střelby nebo z bušení v její hlavě.

Mladík neodpověděl, ale slabě zasténal a Ashley ho ze sebe trochu odsunula, aby mi viděla do obličeje. Byl bledý, ale zřetelně se na ni díval, ústa mírně otevřená, jako by chtěl promluvit. Pokusil se nadzvednout na rukách a vstát, ale místo toho zůstal sedět na zemi. Aiden v hrůze zvedl ruce a Ashley v tlumeném světle zaznamenla, že se na nich leskne krev.

"Panebože, Aidene." Teď v jejím hlase zněla mírná panika. Natáhla ruku a snažila se zjistit, kde je zraněný. Svlékla z něj sako a cukla sebou, když sykl bolestí. Okamžitě spatřila jasně červenou skvrn, která se mu rozlévala po levém rukávu.

Pohlédli si do očí a Ashley tvrdě polka, nejistá si, co se děje. Zvonění v její hlavě ještě zesílilo, a když natáhla ruku, aby se dotkla jeho rukávu, všimla se, že se jí třese. V košili měl díru a skrz ní viděla na krvácející ránu v jeho paži. Nevypadala zase tak zle. Ashley vzala jeho sako a přitiskla ho na ránu. Náhle se jí zvedl žaludek a znovu polkla. Adrenalin musí vyprchávat, pomyslela si a snažila se dál mít dostatečně zaměstnanou mysl, aby se úplně nezhroutila.

Někdo po nich střílel. Někdo byl tak bezcitný, že pokropil dav kulkami a bylo jim jedno, koho zasáhnou. Ashley si přitiskla zakrvácenou dlaň k čelu, chtěla zastavit to zvonění. Byla tam ještě něco, něco za tím zvukem bušícím jí v lebce. Vzhlédla a otočila hlavu, náhle začala vnímat lidi kolem sebe. Lidi pobíhající v panice, jiné plačící na zemi a nějaká těla se nehýbala vůbec. Ashley zamrkala a do krku jí stoupla žluč. Otočila hlavu na druhou stranu. Nic. A pak to zvonění ustalo, najednou jí to došlo a nechápala, že se to nestalo dříve.

"Spencer!" vykřikla už na nohách a ignorovala závrať, kterou si vstaním způsobila. Ztraceně se otáčela se kolem dokola, ale v hlavě už měla jasno. Ashley znovu zamrkala, aby zaostřila z nějakého důvodu pořád rozmazaný zrak. Otřela si oči a rozmazala si po obličeji krev. Došlo jí, že pláče.

"Spencer!" znovu zavolala a potlačovala rostoucí paniku. Vtom uslyšela někoho zakřičet její jméno.

Ashley se otočila za hlasem a spatčila Glena shrbeného na zemi pár metrů od ní. Díval se na ni tak prázdně, že ji napadlo, že se asi na místě pozvrací. Vedla něj spatřila na zemi záblesk modré látky, spatřila Madison držícího ho za ruku a vmžiku byla u nich.

"Ashley," zaskřehotal Glen se zarudlýma očima a třesoucí se bradou. Věděla, co jeho oči znamenají, ale její mozek tomu odmítal uvěřit. "Clay... on je... a... Spencer."

"Ne," utrhla se prudce a samu ji překvapila síla toho slova. Klekla si naproti němu a nevšímala si toho, že se jí beton zarývá do odhalených kolen.

Spencer pořád ležela na zemi, pravou ruku měla rozpaženou a levou přitisknutou na břiše. Byla tělem mírně otočená k Ashley, levou nohu měla nadzvednutou, spočívala na pravé. Ashley se podívala blondýně do obličeje a polkla vzlyk, který chtěl uniknout. Spencer měla otočený vzhůru, oči zavřené a potřísněné krví z díry po kulce v pravé polovině čela.

Ashley se zatnutými zuby přejela prsty přes levou tvář blondýny. To nebylo možné. "Spencer," pronesla jemně a ignorovala Glena, který teď naproti ní vzlykal. Svěsila hlavu a pevně zavřela oči. Snažila se ignorovat nevolnost a závrať, které se jí usilovně nažily stáhnout do své temnoty. Ashley se zhluboka, nejistě nadechla a znovu oči otevřela.

Naklonila se nad svou přítelkyní a nejdříve si myslela, že si modré oči oplácející jí pohled představuje, zrak jí pořád mlžila slzavá opona. Ale po chvíli se Ashley vymanila z pavučiny hrůzy, který ji svazovala, a okamžitě sevřela ruku blondýny, kterou měla položenou na břiše.

"Spencer?" Dívčina ruka byla trochu studená na dotek a nepohnula se. "Spence, slyšíš mě?"

Mladší dívka nedala nijak znát, že by ji slyšela, ale oči měla pořád otevřené a vyděšeně je upírala na Ashley. Vlády nad brunetou se znovu ujela náhle jasná mysl a Ashley pohlédla na bratra blondýny naproti sobě.

"Glene!" musela zakřičet, aby se na ni podíval, oči měl ještě zarudlejší než před chvílí, ale její hlas byl tentokrát pevnější, než kdy předtím. "Glene, Spencer žije. Dej mi svoje sako a ať někdo zavolá záchranku. Hned, Glene!"

Prázdně na ni hleděl. Musel si myslet, že se zbláznila, a Ashley ho svým způsobem chápala. Z díry ve Spenceřině hlavě vytékala krev, kulka jí vnikla do lebky, ale blondýna se na brunetu zcela jasně dívala. Byla stále tady, věděla Ashley, byla to stále Spencer. Glen věnoval několik vzácných sekund sledování jejího pohledu a poprvé spatřil, co viděla ona. Shodil ze sebe sako a podal ho Ashley. Ashley ho okamžitě položila na svou přítelkyni, aby ji udržela v teple, s roztaženýma nohama si sedla na studenou zem a opatrně si položila Spenceřinu hlavu na klín.

Ashley se naklonila nad blondýnou a poprvé úplně spatřila ránu po kulce. Krev smáčela blondýně vlasy a jí teď stékala do klína. Ale ignorovalo to, ignorovala všechny kolem nich, vytěsnila okolí a předklonila se, aby znovu viděla Spenceřiny oči. V modrých očích se převalovaly slzy a Spenceřina čelist se hýbala, jako by se snažila něco říct, a Ashley jí něžně přitiskla prst na rty.

"Pšš, nemluv, Spence. Jenom mě neopouštěj, ano? Neodcházej. Miluju tě, Spencer. Neopouštěj mě."

A tak tam seděla, nevnímala krev promáčející jí šaty, spěšné hlasy kolem ní, přibližující se sirény a blikající světla, jen hleděla na blondýnu. Přestože se Spenceřiny oči několikrát pomalu zavřely, Ashley nad ní nikdy nepřestala bdít.

Vládlo podivné ticho. Mlčky postávali, všech šest, ačkoli je pohlcoval závoj nervozity. Ta nečinnost se zdála z nějakého důvodu nepatřičná a ona si třesoucí se rukou otřela čelo. Ten třes by znepokojil pouze toho, kdo ji neznal, kdo ji neviděl pevnou jako skálu, když si to situace vyžadovala. Hodiny na zdi hlasitě odtikávaly ubíhajíc vteřiny a tikání se strašidelně odráželo od stěn tiché místnosti.

Dr. Jordan Blacková se tázavě podívala na vrchní sestru Pohotovosti pouhých pár kroků od ní. Všichni se cítili nesví, nebyli zvyklí nečinně postávat. Některý z nich kvůli hromadnému neštěstí povolali z domovů, a ačkoli vypadali, jako by právě vypadli z postelí, byli zcela vzhůru. Většina objetí střelby byla teprve na cestě do nemocnice, ale už na ně čekali předem rozdělené týmy. Dr. Blacková, nejzkušenější traumatologická rezidentka, se přihlásila o nejsložitější případ.

Hnědovlasá doktorka se znovu nervózně podívala na hodiny na zdi. Z vrtulníku se ozvali před deseti minutami, už by tam měli být. Rádiové spojení bylo špatné a nevěděli jistě, koho vrtulník převážel, ale Jordan věděla, že to pravděpodobně bude vážné. Vrtulník se neposílal do centra LA pro nic za nic.

Když uslyšela hluk na konci chodby, vzhlédla a okamžitě spatřila dva letecké záchranáře tlačící před sebou pojízdná nosítka. Šest ještě před okamžikem nečinných lidí se okamžitě pustilo do akce, každý měl na starosti jiný úkol, který dovedli do dokonalosti. Nosítka dojela ke vchodu Pohotovosti a Jordan postoupila dopředu. Její klidné oči a rysy neodpovídaly adrenalinu, který jí naplnil žíly. Jordan vzhlédla k záchranářům, aby jí sdělili veškeré dosavadní informace.

"Střelná rána v pravé polovině čela, žádná další zranění. Během letu několikrát ztratila vědomí. Zornice oboustranně reagují. Stabilní saturace kyslíku 90, krevní tlak 80 na 60 a postupně klesá, pulz 40 za minutu. Podle jejího bratra nemá v anamnéze žádné nemoci ani alergie," rychle odříkával jeden záchranář, když zastavil nosítka uprostřed místnosti.

Dívce na nosítkách nemohlo být více než šestnáct let. Byla skoro až ke krku zahalená rouškami a dekami, ale doktorce stejně neunikla modrá, lesklá látka pod nimi. Plesové šaty, došlo jí okamžitě, ale tu myšlenku rychle zapudila. Dívka měla zavřené oči, víčka, tváře, nos a čelo jí pokrývala zaschlá krev. Na čele měla přitisknutou původně bílou gázu pevně ovázanou obvazem. Krev už začínala prosakovala skrz. Přes nos a pusu měla dívka kyslíkovou masku, která se s jejím dýcháním pravidelně zamlžovala.

Tým okamžitě přemístil dívku ze záchranářských nosítek na pohotovostní lůžko, jedna sestra jí opatrně držela hlavu, aby předešla přílišnému pohybu. Někdo jiný odstranil deky a začal z těla odstříhávat šaty, které nahradilo tenké nemocniční roucho. Jiná sestra chytla dívčinu ruku, bledá pokožka jasně kontrastovala s fialovou rukavicí sestry.

"Dobrá, rychlá infúze 2 litrů Ringerova roztoku, po křížáku podejte čtyři jednotky krve, bude potřebovat operaci. Někdo pípněte na neurochirurgii a řekněte jim, aby se připravili. Musíme jí hned udělat CT," instruovala Jordan svůj tým. Hlas měla pevný a jasný, i přes shon, do kterého se místnost mezitím ponořila. Ačkoli slyšela zvýšenou aktivitu za dveřmi traumatického sálku, plně se soustředila na nehybnou dívku na lůžku.

Po nasazení rukavic odstranila dívce z čela gázu, potřebovala určit rozsah zranění. Z rány nadále vytékala krev, smáčela dívce vlasy a třísnila doktorčiny rukavice. Bruneta polkla, když viděla, že dívka byla opravdu střelena do hlavy, nebylo to jen škrábnutí - bylo to vážné. Místnost naplnilo pomalé, ale stálé pípání, jak technik připojil dívku na monitor, a doktorka si se zamračením prohlížela hodnoty. Nechápala, jak může být ta dívka pořád naživu a navíc sama dýchat. Saturaci měla nízkou, stejně jako krevní tlak, ale pořád žila a Jordan byla odhodlaná ji tak udržet.

"Ví někdo, jak se jmenuje?" rozhlédla se po svém týmu.

"Jmenuje se Spencer. Spencer Carlinová, její máma tu pracuje." Ten hlas byl roztřesený, ale dost hlasitý, aby se dostal na druhou stranu místnosti, a Dr. Blacková si poprvé všimla brunety stojící stranou. Dívka byla také společensky oblečená, ale šaty a ruce měla od krve a makeup měla rozmazaný od viditelných stop slz. Stála v rohu sálku a měla odhodlaný výraz.

"Do háje. Zjistěte někdo, kde je Dr. Carlinová," zavřela Jordan na okamžik oči v hrůze z toho, že bude muset říct kolegyni, že je její dcera na prahu smrti. Podívala se znovu na dívku a vzdychla. Divila se, jak se sem bruneta vůbec dostala. Třásla se, pevně se objímala rukama, ale nehýbala se. "Kdo jsi?"

Dívka se zamračila, přešlápla si a Jordan si všimla, že má na čele rozmazanou krev. "Já jsem... já jsem její přítelkyně, Ashley. Prosím vás, bude... bude Spencer v pořádku?"

Doktorka vzdychla a znovu pohlédla na monitor, zatímco sestra Spencer opět ovázala hlavu, než ji budou moct poslat na operaci. Infúze tekutin jí stabilizovala tlak, alespoň na čas, a Jordan se k ní sklonila, aby ji neurologicky vyšetřila. "Odveďte někdo prosím Ashley na ošetření a dejte jí něco čistého na převlečení. Dáme ti vědět, jak je na tom, až budeme vědět víc, ano?"

Jordan posvítila Spencer do obou očí a zažila úlevu a překvapení, když zornice zareagovaly normálně. Koutkem okem zaznamenala, jak se sestra jemně snaží odvést brunetu pryč, ale ta se odmítala hnout. "Ne, nic mi není, není to moje krev. Nechte mě tu s ní. Prosím. Musím vědět, že bude v pořádku."

Teď neměla Jordan čas věnovat se Ashley, tak vrátila zrak ke své pacientce. "Spencer. Spencer, slyšíš mě? Otevři oči, Spencer."

V místnosti se ozvalo více než pár zalapání po dechu, když blondýna pomalu otevřela oči a náhle na ně jasně hleděla. Jordan očekávala, že ten záchvěv nabitého vědomí bude trvat maximálně sekundy, ale Spenceřiny oči zůstávaly otevřené. Byla snadné v nich číst ryzí strach.

"Spencer, víš, kde jsi? Můžeš mi říct, co je za den?" pokračovala v otázkách Jordan, další test k určení neurologického stavu dívky. Neodpovídala.

"Můžeš mi stisknout ruku, zlatíčko? Ať víme, že nás slyšíš," řekla sestra na druhé straně lůžka. Po pár vteřinách se podívala na Dr. Blackovou a zavrtěla hlavou, pak vrátila zrak zpátky ke Spencer. "To nic, zlato, postaráme se o tebe."

Jordan vzala Spencer za druhou ruku a bolestivě jí zatlačila na prsty. Dívka okamžitě ruku odtáhla a v obranné reakci si ji přitiskla na hruď. Sestra zopakovala test na druhé straně a dostalo se jí stejné reakce. Motorická odpověď na bolestivý podnět byla důležitou součástí neurologického vyšetření a Jordan byla ráda, že dívka alespoň nějak reaguje. Ale i tak byla prognóza špatná.

"Přestaňte jí ubližovat," ozvala se zlostně Ashley a Jordan zkřivila obličej. Na dívku, která tam pořád stála, málem zapomněla.

"Takže GCS je 8. Kde je sakra ten neurochirurg? A někdo odsuď prosím odveďte její přítelkyni!" Jordan vrátila pozornost k stabilně pípajícímu monitoru a zamračila se na něj. "Dobrá, podejte 25 g Mannitolu, 50 mg Fentanylu a pokračujte s tekutinami. Než jí vezmeme na CT, musíme ji zaintubovat," přikazovala hnědovlasá doktorka a ustoupila, zatímco sestra aplikovala všechny určené léky do kapačky.

"Co... co jí to děláte?" Ten hlas byl teď mnohem roztřesenější než předtím a Jordan se otočila na brunetu v rohu. Co tu do háje pořád dělala? Pokaždé, když se na brunetu podívala, se zdála zoufalejší. V světle zářivek působila bledě a zaschlá krev na její kůži strašidelně vyčnívala. V tenkých šatech a v botách na vysokých podpatcích se pořád mírně třásla zimou. Jordan jí najednou bylo velmi líto.

Doktorka si vzala od sestry endotracheální tubus a endoskop a postavila se k hlavě postele. Po podání sedativ se Spenceřiny oči znovu pomalu zavřely a Jordan ji snadno intubovala. Sestra rychle napojila ambuvak a každý pár sekund ho stihla, aby za blondýnu dýchala. Jordan se otočila zpátky k Ashley. Pomyslela si, že neuškodí poskytnout zoufalé dívce nějaké odpovědi.

"Uspali jsme ji, nechtěli jsme, aby došlo k dalšímu poškození mozku. Odvezeme ji nahoru na CT vyšetření hlavy, abychom viděli, kam kulka pronikla. Bude potřebovat operaci, při které jí vyčistí ránu a vyndají všech úlomky kulky, které najdou. Pokud operaci přežije, prvních 48 hodin bude kritických. Ale vážně bys tu neměla být a Spencer musíme odvést na CT, ale nechám tě se s ní rychle rozloučit. Ale pak se půjdeš se sestrou umýt a převléct a posadíš se do čekárny. Musíš si odpočinout," vysvětlovala Jordan a sledovala, jak se bruneta chystá protestovat, ale nakonec to vzdala a slabě přikývla.

Sestra ji dovedla k lůžku, kde druhá sestra pořád za blondýnu mechanicky dýchala. Ashley zatnula zuby a otřela si slzy, který jí stékaly po tvářích. Roztřeseně vzala Spenceřinu dlaň do své a slabě ji stiskla. Byla mnohem teplejší než předtím a to jí nějak dodalo naději. Podívala se na tvář své přítelkyně, tak klidnou a uvolněnou, na kůži pořád měla krev, přestože se ji někdo pokusil očistit. Vypadala, jako by spala, a svým způsobem, říkala si Ashley, to tak bylo.

"Budu tady na tebe čekat, Spencer. Neopouštěj mě, koukej to zvládnout. Miluju tě," řekla slabě chvějícím se hlasem. Nedostalo se jí žádné odpovědi, ale ani ji nečekala. Byla si jistá, že ji Spencer slyší. Předklonila se a něžně přitiskla rty na tvář blondýny. Když se od ní zvedala, znovu si otřela oči.

Sanitář uvedl lůžko do pohybu a sestra pořád mačkala ambuvak, zatímco Ashley nechala ruku vyklouznout ze Spenceřiny. Pak se octla sama.

1B

Klimatizace hlasitě hučela. Laciné hodiny na zdi otravně odtikávaly plynoucí sekundy. Skrz skleněné stěny a dveře byly slyšet tlumené hlasy. Ashley nevěděla, jak dlouho tam sedí, stěží si vybavovala, jak jí sestra zavedla do umývárny personálu a nechala jít si smýt krev. Spenceřinu krev, připomněla si Ashley hořce a polkla tvrdý knedlík v krku. Ve studeném vzduchu, který na ni foukal, se mírně zachvěla, ale nepohnula se. Nemocniční oblečení, kterého ji sestra přinutila si obléct, bylo trochu teplejší než její zakrvácené šaty, ale ne o moc. Ashley v předklonu seděla v jinak prázdné čekárně chirurgie, ruce jí spočívaly na nohách a tupě hleděla před sebe.

Necítila nohy, ale to nebylo nic proti necitlivosti, která ji celou zahalovala. Ashley nikdy nenapadlo, že by se mohla někdy cítit tak prázdná a zároveň tak vyděšená. Skoro neslyšela otevřít se mléčně skleněné dveře, zajišťující soukromí, ale vzhlédla, když uslyšela známý hlas.

"Ashley." Arthurovi Carlinovi stačil jeden pohled na zoufale vypadající mladou dívku v modrém nemocničním oblečení, aby poznal, že nechce vědět, co ví ona. Byl si jistý, že vědět, proč vypadá tak zlomeně, ho může zabít, přesto ale chápal, že to vědět musí.

Bruneta se dívala na otce své přítelkyně a Glena těsně za ním s neuvěřitelně bledým obličejem. Nevěděla, jestli může být ta, kdo jim řekne o Sperncer. Otevřela pusu, ale nedokázala ze sebe vypravit žádná slova, bylo to téměř jako by ztuhla na místě, zamrzla v čase na tomhle pekelném místě. Arthur a Glen popošli blíž a zdálo se, že jsou připraveni zahrnout ji otázkami, na které Ashley neznala odpověď, když vtom se otevřely druhé dveře nalevo od nich.

Paula Carlinová vešla do místnosti v chirurgickém oblečení a jediný rozdíl mezi každým jiným dnem, kdy tohle dělala, a dneškem, byl, že dnes šlo o její dítě. Pohlédla manželovi do očí a ztěžka polkla, snažila se potlačit slzy. Vydal se k ní s tím výrazem, výrazem očekávajícím, že to dokáže spravit, protože je doktorka. Ale tohle spravit nedokázala.

"Jde o... jde o Claye. Nezvládl to." Hlas se jí na konci zlomil a schovala si tvář do dlaní. Když kolem sebe ucítila Arthurovy ruce, konečně jí tělem otřásly vzlyky. Natáhla ruku, přitáhla si k sobě téměř katatonického Glena a držela se ho, jako by byl její záchranné lano. Minutu vládlo skoro ohlušující ticho, kdy se nikdy nepohnul ani nepromluvil, jen spolu sdíleli slzy a vzlyky. A přesně tak dlouho trvalo Paule, než jí došlo, že je něco špatně, něco, co v zármutku nedokázala plně uchopit, myšlenka, která ji bodala.

"Kde je Spencer?" zašeptala hlasem drsným od pláče a odtáhla se od rodiny. Tehdy si všimla Ashley sedící na jedné z židlí. Samotné. "Kde je Spencer?" zopakovala a nejistě vykročila k mlčící brunetě. Ashley jí pohlédla do očí, nedokázala v sobě nalézt slova.

"Paulo." Obě ženy se otočily za novým hlasem a vzhlédly k velmi nesvé doktorce Blackové stojící u dveří. Jordan vešla dál do místnosti směrem ke své kolegyni, zarudlé oči přítomných jí neunikly. Čekala, než byla Spencer v péči neurochirurgů, než vyrazila najít Pauli, ale když ji slídivá sestra informovala, že syn doktorky Carlinové, Clay, právě zemřel na střelné zranění, skoro se otočila. Jordan si byla jistá, že v životě neexistuje moc věcí, co by byly méně spravedlivé, a ta rodina si to určitě nezasloužila.

Jordan si všimla dívky z dřívějška, Ashley, která tam seděla, a kývla na ni. Pokynula ostatním, aby se posadili. Počkala, až tak učinili, a posadila se na opěradlo jedné židle. "Paulo, to já ošetřovala Spencer na Pohotovosti."

Paula seděla na kraji židle, přišlo jí, že sedět byť jen o krapet pohodlněji by byla zrada vůči jejím dětem. Jejímu synovi, který zemřel, a dceři, jejíž nepřítomnost si uvědomila teprve před pár minutami. Udělalo se jí nevolno. Otřela si upocená dlaně o nemocniční kalhoty a přikývla. Do očí manžela naproti ní se odmítala podívat.

"Je v pořádku? Můžeme ji vidět?" zeptala se Paula nervózně a doufala, že bez ohledu na výraz v očích její kolegyně je Spencer v pořádku. Musela být. Ashley vedle ní svěsila hlavu do dlaní a Paule se zhoupl žaludek.

Jordan zaváhala, pomyslela si, že tento typ rozhovoru vedla už tisíckrát, ale nikdy to nebylo tak těžké. "Je na operačním sále. Paulo, já... já nevím, jak ti to říct," koktala hnědovlasá doktorka, ale věděla, že se musí kvůli pacientce dát dohromady. "Spencer utrpěla střelné poranění pravého čelního laloku. Když jsme ji přijali, měla slabé životní funkce, na Pohotovosti jsme ji stabilizovali a poslali ji na CT, pak jí Dr. Rasgotraová odvezla na sál."

Paula si zakryla pusu dlaní, aby potlačila vzlyk, který chtěl uniknout. Tentokrát pohlédla manželovi do očí a viděla v nich zmatek. V takovýchto chvílích bylo téměř lepší nebýt lékař a zůstávat v sladké nevědomosti.

"Paulo, co se děje?" zeptal se Arthur, výraz ryzích muk ve tváři jeho manželky ho děsil.

Paula zavrtěla hlavou a marně se snažila zadržet slzy. "Spencer střelili do hlavy... potřebuje operaci mozku."

Arthur zapadl do židle, z těla mu vyprchal veškerý cit. Otupělost ho nechtěla opustit, stahovala ho pod hladinu, nenechávala ho myslet, nenechávala ho cítit. Nejdříve Clay a teď Spencer, to prostě nebylo možné.

"Jordan, řekni mi... jaké má šance," prosila Paula a téměř si přála, aby jí lékařka naservírovala příval odborných žvástů, aniž by věděla, co znamenají, aniž by věděla, že jsou pro její dceru katastrofální.

"GCS měla 8, byla při vědomí a otevřela oči, ale sama nereagovala ani se sama nehýbala. Celou domu dýchala sama a infuze jí stabilizovala krevní tlak. Ale kulka určitě pronikla kostí a podle CT snímků se uvnitř lebky roztříštila. Nebudeme znát rozsah poškozením, dokud neurochirurgové neskončí s operací. Je mi to moc líto, dej mi vědět, jestli můžu nějak pomoct, ano? Dr. Rasgotraová ti sdělí víc po operaci, ale bude to nejspíš za čtyři až pět hodin," řekla Jordan a snažila se uprostřed takového neštěstí udržet neutrální hlas. Někdo, s kým pracovala, čelil něčemu tak hroznému, a přestože byla skvělá lékařka, Jordan cítila, že nemůže vůbec nic dělat. Bruneta vstala, kývla na ně a co nejrychleji se tiše vytratila z místnosti.

Bylo to tiché cvaknutí dveří, které se za lékařkou zavřely, co bylo pro Ashley poslední kapka. Od chvíle, kdy se lékařka posadila, v sobě potlačovala slzy. Myslela si, že dokáže být dost silná, pro Spencer. Mýlila se. Vzlykala v agónii, která jí svírala hruď tak silně, že skoro nemohla dýchat, vzduch nasávala v rychlých, mučivých nádeších. Slzy jí smáčely tvář, ruce, krk a už necítila chladný vzduch z klimatizace. Ještě více se předklonila a přitiskla si obličej k nohám. Rukama si objala stehna a ramena se jí třásla pláčem. Kdyby se dokázala ponořit do sebe, udělala by to. Udělala by cokoli, aby se Spencer vrátila. Cokoli, jako ten poslední tanec, jako říct Aidenovi, aby šel do háje, jako schytat dvacet kulek, aby Spencer uchránila před tou jednou. Plakala, dusivé vzlyky, slané slzy, brečela tak hlasitě, že si myslela, že jí někdo okřikne, aby byla zticha. Ale tak moc to bolelo a ona to nedokázala vypnout. Byla jí strašná zima, ale zároveň horko, strašně se střásla, ale zároveň se nedokázala pohnout, byla strašně zamilovaná, ale zároveň v takových mukách.

Paula hnědovlasou dívku pozorovala a bojovala s vlastními emocemi. Uvědomovala si, co jí Jordan řekla, věděla, že to znamená, že má Spencer možná 8% šanci na přežití, a věděla, že nemůže ztratit další dítě. Arthur na židli tiše plakal a Glen se zdál být mimo v jakémsi šoku. Paula zhluboka dýchala a žaludek se jí zhoupl pokaždé, když pohlédla na nešťastnou, plačící dívku vedle sebe. Nemohla by vysvětlit, co udělala, ani kdyby chtěla, ale intenzivní zármutek a zoufalství je všechny dostalo do křehkého emocionálního stavu.

Ashley si nejdříve myslela, že se jí to zdá, ale ruce, které ji zvedly, byly velmi skutečné. Nenamáhala se vzhlédnout, zabořila rudý, umolousaný, mokrý obličej do hrudi ženy vedle sebe. Paula dívku sevřela a dívčino tělo se na jejím třáslo pláčem. Z nějakého důvodu měla v té chvíli pocit, že Ashley představuje to nejbližší možné spojení s její umírající dcerou.

Glen se zachmuřenou tváří přecházel po čekárně sem a tam, tam a sem, sem a tam. Paula pořád seděla na téže židli, tvář suchou a klidnou. Četla si nějaký lékařský časopis, ale zrazovaly ji třesoucí se ruce a to, že dvě hodiny četla pořád tutéž stránku. Ashley seděla bokem s nohama přitaženýma k hrudi na židli blíže k dveřím, oči prázdně upírala do nemocniční chodby venku. Za dveřmi chodili lidé, rodiny, manželé, manželky, přítelkyně a přítelové, nikomu z nich na Spencer nezáleželo. Ashley je sledovala v tupém úžasu, že se mohou nadále radovat a vůbec jim nesejde na tom, že v téhle místnosti je rodina, které se rozpadl svět, a jí puklo srdce.

Dveře na chodbu se otevřely a všichni napůl srdečně vzhlédli k Arthurovi, který se vrátil do čekárny s dvěma kelímky v rukách. Jeden nabídl Paule a druhý Ashley, obě si je bez velkého nadšení vzaly. Arhur se narovnal a ukázal zpátky ke dveřím. "Podívejte, koho jsem našel bloudit po chodbách." Arthur se snažil být optimistický, alespoň po původním pláči a vzteku, a snažil se zabránit tomu, aby se jeho rodina, a Ashley, propadli do jámy zoufalství.

Tři páry očí se obrátily na osobu stojící ve dveřích a nikdo se nezdál moc nadšený. Aiden se dokázal slabě usmát a snažil se ignorovat pohledy, kterých se mu dostávalo. Vešel do místnosti směrem k Ashley. Po ošetření se potuloval po nemocnici a u prodejních automatů narazil na Arthura. Jasně, hledal Ashley, která od něj tak náhle zmizela, chtěl zjistit, jestli je v pořádku. Když ji tam viděl sedět, jen trochu unavenou, ulevilo se mu a posadil se vedle ní.

"Hele, mám to ovázaný. Kde jsi byla?" řekl zlehka a ukázal jí levý biceps, který mě pevně ovázaný gázou.

Ashley na něj několik vteřin hleděla, než odpověděla: "To myslíš vážně, Aidene?"

"Co je?" zeptal se. Nechápal, proč se na něj tak dívá. Rozhlédl se a všiml si, že je tu polovina Carlinovic rodiny a žádný z nich nevypadal, že by mě lehkou noc. "Spencer se na tebe zlobí? Myslím, že to musíme probrat."

Přes Ashleyin obličej přejel nevěřícný výraz a narovnala se ze schoulené polohy. "To je mi v tuhle chvíli víc než ukradený, Aidene. Ke štěstí mi bude stačit, když přežije zásah ho hlavy. A zjištění, že jí umřel brácha. Tvý city jsou mi momentálně u prdele."

Aiden se stáhl, náhlá zloba v jejím hlase ho zaskočila. Pak mu došlo, co řekla, a zbledl. Uvědomil si, že zatímco jeho obvazovali, jeho přátelé na tom byli mnohem hůře. Otevřel pusu, aby něco řekl, ale zastavila ho ruka na rameni. Vzhlédl k Arthurovi, který mu věnoval trochu soucitný pohled. "Myslím, že bude nejlepší, když odejdeš, Aidene. Jsme momentálně pod velkým tlakem."

Chlapec přikývl, vstal a projel si třesoucí se rukou vlasy. "Claye je mi moc líto, pane Carline. Doufám, že Spencer bude v pořádku."

Starší muž mírně přikývl a dokázal se slabě usmát. Nikdo jiný ho nevnímal a Aiden pouze s jedním ohlédnutím na brunetu tiše odešel z místnosti.

Ashley si nervózně klepala prsty do stehna a pravidelně každých pár minut kontrolovala hodiny na zdi. Už to bylo pět hodin, co když se něco pokazilo? Co když už je Spencer mrtvá a oni tu sedí v úplné nevědomosti? Ashley polkla knedlík v krku a dál sledovala ostatní v místnosti. Arthur teď seděl vedle své ženy a drželi se za ruce, ale nic neříkali. Glen nepřestal pochodovat sem a tam.

Ashley si téměř přála, aby neposlala Kylu domů, jedinou rodinu, kterou doopravdy měla. Ale už tak to bylo dost nepříjemné, dost bolestné, aniž by do toho zatáhla někoho dalšího. Bruneta si opřela hlavu o zeď a zavřela oči. Byla unavená, ale nedokázala by usnout. Ne dokud nebude vědět, že je Spencer v pořádku.

Nejdřív si neuvědomila, že někdo do místnosti vešel někdo další, ale když se Carlinovi přesunuli blíže k ní, vzhlédla. Do místnosti vešla mladá žena v chirurgickém zeleném oblečení a kývla na Paulu, zatímco se všichni posadili kolem Ashley. Napětí v místnosti se zdesetinásobilo, pokud to bylo vůbec možné.

"Pane Carline, Paulo, právě jsme skončili Spenceřinu operaci. Teď ji vezou na pooperační," začala doktorka Rasgotraová, věděla, že nejdůležitější je pro ně informace, že jejich dcera žije.

"Takže žije? Zvládla to?" zeptal se Arthur, v hlase patrnou úlevu. Otočil se na svou ženu, která nevypadala tak šťastně jako on.

"Ano, žije. Během operace jí padal krevní tlak, tak jsme jí museli podat dvě krve, ale stabilizovala se. Jakmile ji převezou na neurochirurgickou JIPku, budete moc za ní."

Paula si přejela rukou přes obličej, cítila se úplně vyčerpaná. To, že Spencer žije, byla dobrá zpráva, ale zdaleka to neskončilo. Poranění mozku byla vážná, nestačilo přežít. "Doktorko Rasgotraová, jakou má prognózu? Dokázali jste odstranit kulku?"

Lékařka přikývla a oplatila ostatním pohled. "Museli jsme udělat kraniotomii, abychom se dostali k poranění, část lebky byla v té oblasti roztříštěná. Díky pevné lebeční kosti se kulka po vstupu rozpadla a nepronikla moc hluboko do mozkové tkáně. Dokázali jsme odstranit velké množství úlomků, ale u některých by bylo moc nebezpečné pokoušet se je vyndat. Kromě přímého poškození tkáně, které mohly způsobit, by později neměly představovat problém. Většina poškození byla omezená na dorzolaterární oblast mozku, část tkáně byla nekrotická a museli jsme ji odstranit. Tvrdou plenu jsme sešili vodotěsným stehem a vrátili tolik lebeční kosti, co šlo. Vstřel jsme zakryli titanovou mřížkou, ale není moc velká a neměla by být téměř patrná."

Všichni kromě Pauly na ni mírně zmateně hleděli, nebyli si úplně jistí, jestli to, co říká, je dobré nebo špatné. Paula věděla, že má její manžel otázky, a zadržela ho zvednutou rukou. Chtěla sama vědět, jak zlé to je. Ve výrazech, kterým rozuměla, bez přikrášlování. "Jak velké bylo poškození?"

Dr. Rasgotraová vzdychla, věděla, že pro rodiny pacientů je těžké pochopit hádání ohledně poranění mozku. "Těžko říct, opravdu. Většina poškození byla omezená jenom na jednu oblast a vzhledem k rozpadu kulky nebylo poškození moc hluboké. Některé zbývající úlomky mohly napáchat škody, které jsme nemohli vidět. Jako u každého poškození čelního laloku může trpět změnami osobnosti a chování, může mít problémy s motorikou a učením. Otok jsme byli schopni zvládnout a snad se tak vyhneme následnému poškození. V téhle chvíli opravdu nebudeme moc moudří, dokud se neprobere a nebudeme ji moc neurologicky vyšetřit. Vím, že to slyšet nechcete, ale hodně z toho, jak mozek funguje, je pro nás pořád záhadou. Ale vzhledem k jejímu zranění si vede výjimečně dobře, a pokud se probere během následujících 48 hodin, řekla bych, že má dobrou prognózu."

Alespoň poslední část byla srozumitelná a čtyři lidé v místnosti si společně oddechli. Nebyli to nejlepší zprávy, ale Spencer žila a měla slušnou šanci, že to zvládne. Arthur s úsměvem na tváři potřásl lékařce rukou. Byl to jeho první úsměv tu noc. "Děkujeme, paní doktorko. Kdy ji můžeme vidět?"

Doktorka Rasgotraová vstala. "Na neurochirurgickou JIPku ji převezeme za půl hodiny, zakrátko ji uvidíte. Pouze rodina, samozřejmě. Vezmu vás tam, jestli chcete."

Carlinovi, nedočkaví uniknout stísněnému prostoru čekárny, v níž strávili uplynulých 6 hodin, vstali, posbírala svých pár věcí a chystali se následovat lékařku.

Ashley nervózně stála a hleděla na Paulu. "A co já?"

Paula pohlédla na dívku, které se v očích zračil strach, že jí bude zabráněno vidět člověka, kvůli němuž se uplynulých pár hodin trápila. Možná během té šestihodinové bitvy došly v jistém smyslu k příměří, tiché, nevyslovené dohodě z toho Spencer dostat. "Spencer by tě tam chtěla."

Kdyby Ashley nebyla tak unavená a vyčerpaná, překvapilo by ji, že ji Paula Carlinová bere sebou, ale v té chvíli byla pouze vděčná, že se bude moct sama přesvědčit, že je Spencer v pořádku. Následovala ostatní z místnosti, která byla svědkem jejích nejslabších chvil.

Kapitola druhá - Cum Gladio et Sale (Mečem a solí)

2A

Dívka opatrně s mrkáním otevřela oči a zasténala, pokoj se začal otáčet. Třeštila ji hlava a v uších slyšela bušení srdce. Přiložila si třesoucí se ruku k čelu. Světlo pronikající do pokoje z celoskleněné stěny napravo bylo oslepující. Stiskla víčka. Bylo jí na zvracení a snažila se ten pocit pomocí klidného dýchání potlačit, až se jí to podařilo.

Spencer se posadila a posunula se k jemným polštářům na posteli. Pokoj byl obrovský a vzdušný, na zdech visely obrazy a na stěně naproti ní byla přidělaná obří plochá televize. Pohlédla z okna a přivřela oči na šedé nebe, které viděla venku. Za sklem se nacházela modrá zvlněná vodní plocha a bílé sněhem pokryté špičky stromů. Spencer se zamračila.

"Mami?" zavolala slabě a zjistila, že má hrubý a nezvyklý hlas. Spencer se pokusila ještě více narovnat, ale bušení v lebce ji zastavilo. Svěsila hlavu a zavřela oči v naději, že ta intenzivní bolest poleví.

Bušení v hlavě bylo tak silné, že Spencer skoro nezaznamenala osobu, která vešla do místnosti. "Jé, ahoj, jsi vzhůru."

Spencer prudce zvedla hlavu za hlasem, čehož okamžitě litovala, a se zasténáním hlavu znovu svěsila. Ashley se posadila vedle blondýny na kraj postele a položila sklenici vody, kterou měla v ruce, na noční stolek. Natáhla se a přejela hřbetem ruky po čele druhé dívky. "Je ti dobře? Chvíli jsi byla mimo."

"Já, ehm...," začala Spencer. Nebyla si jistá, co vlastně chtěla říct. Pohlédla na brunetu, která měla v očích patrnou starost, a pokusila se uklidnit. Když tam byla Ashley, byla v bezpečí, alespoň to věděla. Znovu se rozhlédla po pokoji. Věděla, že jí něco uniká.

Ashley znovu zvedla sklenici a podala ji Spencer. "Tu máš, asi chceš svoje léky. Musí tě šíleně bolet hlava."

Spencer si nebyla jistá, jak bruneta ví, že jí třeští hlava, ale i tak byla vděčná za něco, co jí uleví od bolesti, tak natáhla ruku pro sklenici a dva malé bílé prášky. Pro sklenici se natáhla levou rukou, ale Ashley ji odtáhla a přinutila ji vzít ji pravou rukou. Spencer se zamračila, ale pak si všimla, jak moc se jí při zvednutí levá ruka třese. Možná, napadlo ji, by měla začít panikařit.

"Co je to se mnou?" zeptala se, polkla prášky a nechala Ashley, aby postavila sklenici zpátky na noční stolek.

Ashley svraštila obočí a upřeně pohlédla Spencer do očí, aby zjistila, zda je mladší dívka v pořádku. Několik propocených blonďatých kadeřích měla přilepených k obličeji, oči měla mírně skelné a levé ruka, která jí spočívala na nohách, se jí třásla. Vzala ruku blondýny do své, zlehka ji stiskla a jemně se usmála. "Nic ti není, Spence, udělá se ti mnohem líp, jakmile zaberou ty prášky a něco sníš. Pojď, uvařila jsem večeři."

Přes bolest hlavy a zamlženou mysl Spencer věděla, že tomu nemá věřit. "Uvařila jsi večeři?"

Bruneta se zazubila a pokrčila rameny. Vstala a zvedla Spencer. "Fajn, objednala jsem večeři. Počítá se myšlenka."

Spencer jí oplatila úsměv a nechala se Ashley vyvést z pokoje. Věděla, že jí něco uniká, ale cokoliv to bylo, vznášelo se to těsně pod povrchem, jako by to skoro mohla uchopit. Všechno měla v mlze. Vstoupily na spojovací chodbu, která byla součástí obrovského atria, a Spencer viděla po stranách několik zavřených dveří. Koberec pod jejíma bosýma nohama byl neuvěřitelně hebký, zatímco sestupovaly po schodišti a Spencer zjišťovala, že je ten dům mnohem větší, než si původně myslela. Na zdi, kterou míjely, visely zarámované fotografie - fotky jí, Ashley, její rodiny. Spencer se zastavila.

Ashley se na blondýnu se zamračením otočila. Spencer stála před zarámovanou fotografií Claye, který se zářivě usmíval do objektivu. "Jsi v pohodě?"

Spencer cítila hluboký pocit ztráty, vůbec nebyla v pohodě. Při pohledu na šťastnou tvář svého bratra polkla Spencer knedlík v krku. Ještě chvíli na fotku hleděla a pak se otočila zpátky k Ashley. Bruneta ji jemně zatáhla za ruku a vedla ji dolů do vstupní haly, začala si však dělat starosti. Spencer se chovala divně.

Z toho místa se zdál dům ještě větší, z haly vedlo několik pokojů, všechny zalité jasným světlem. Většina pokojů měla velká okna nebo prosklené dveře umožňující úžasný výhled na vodní a zasněženou krajinu venku. Spencer ve světle přivřela oči, hlavou jí projela ostrá bolest.

"Sakra, promiň, Spencer," omlouvala se Ashley jemně. Stisknutím knoflíku zatáhla přes okna a dveře závěsy a pokoj, do něhož vešly, potemněl. Slabé světlo vycházelo z velkého akvária u jedné ze zdí a Spencer se nechala jemně posadit na měkký velký gauč. "Přinesu ti jídlo, jo? Zůstaň tu."

Blondýna si s povzdechnutím opřela hlavu a přála si, aby se necítila tak divně. Dělo se něco, čemu nedokázala přijít na kloub, něco, co by měla vědět, ale její zpropadené mysli to unikalo. Spencer sáhla po dálkovém ovládání vedle sebe a zapla obří televizi domácího kina naproti gauči. Obrazovku s cvaknutím ožila a na tmavých zdech se objevily tajuplné stíny.

"...vracím slovo Shannon ve studiu. Shannon... Díky, Brade. To byl konec vysílání třetího dne 22. zimních olympijských her. A jaký to byl úžasný den. Zapněte si nás zítra na čtvrtý den Zimní olympiády 2014 v Soči. Já jsem Shannon Lopezová a přeji vám dobrou noc..."

"Na to se nedíváš, že ne?" ozvala se Ashley, která se náhle zjevila vedle ní, s nesouhlasným výrazem.

Spencer pokrčila rameny a vypnula zvuk, zatímco jí Ashley podala tác. Tentokrát natáhla pravou ruku a tác pevně uchopila. Téměř si nahlas oddechla, když zjistila, že se netřese ani nic podobně znepokojivého. Ashley se posadila vedle ní s výrazem, který Spencer nedokázala rozluštit. Díky televizi se přes tvář brunety míhaly stíny a Spencer pocítila chvění v žaludku, které tentokrát nemělo nic společného s nevolností. Jediná věc, kterou si byla momentálně jistá, byla, že tu dívku celým srdcem miluje.

Položila si tác na klín, natáhla se pro Ashleyinu levou ruku a přejela jí prsty po dlani. Náhle se zarazila a upřela na ruku brunety zrak.

"Ashley," zachraptěla Spencer a bruneta se na ni otočila a pohlédla jí do očí, "co je to?"

Ashley v tlumeném světle sledovala pohled blondýny, který spočíval na jejich spojených rukách, a zamračila se. Prostý stříbrný prsten různobarevně zářil, jak se po něm míhaly obrázky z televize. Ashley pohlédla Spencer, která měla šokovaný výraz, do očí.

"Spencer?" zeptala se jemně a cítila v krku knedlík.

"Já...," začala Spencer a položila si ruku na čelo, protože bušení zesílilo. Ashley si od ní vzala tác, odložila ho na konferenční stolek a přisunula se blíž. Spencer si třela čelo a přála si, aby ta bolest zmizela a rozjasnilo se jí. Vtom to ucítila, mírně hrbolatou pokožku kopírující vlasovou linii, tvrdou bouli pod kůží na čele. Vzhlédla k brunetě a v očích jí pálily slzy.

Ashley se natáhla, sevřela chvějící se Spenceřinu levou ruku a zvedla si ji před obličej. Spencer sledovala, jak Ashley zvedla vlastní levou ruku a propletla ji s její. Zatajil se jí dech. Vedle sebe se třpytily dva stříbrné prsteny, i v tom tlumeném světle zářily. Spencer vykuleně pohlédla na Ashley, která se na ni jemně usmála a stiskla jí ruku.

"Zavolám tvojí mámě, jo? Sněz si večeři," řekla Ashley tak jemně, že jí Spencer sotva slyšela. Bruneta položila jednu ruku na Spenceřinu tvář a zadívala se na ni s takovou láskou, že jí to skoro zlomilo srdce. Ashley jemně políbila blondýnu na čelo, vstala a šla najít telefon.

Posuvné dveře se hladce otevřely a ona vešla do chladného po dezinfekci páchnoucího nemocničního pokoje. Většinu malého pokoje zabíraly různé přístroje, pípající a zobrazující hodnoty, žádné jí samozřejmě nic neříkaly. Nalevo od velkého nemocničního lůžka, v němž se jeho pacientka málem ztrácela, stála plastová židle.

Ashley nervózně postoupila do pokoje, otřela si potící se dlaně do džín a otočila hlavu k osobě sedící na židli. Paula Carlinová měla na sobě hnědé nemocniční oblečení, vlasy měla rozcuchané a pod očima měla tmavé kruhy. Zavřela knihu v klíně a otočila se na Ashley. Brunetu překvapilo, že jí pohledem nepropichuje.

"Ashley, jak se máš?" zeptala se Paula tiše a více se v židli narovnala. Bolely jí záda a zrak měla zamžený, ale byla jí to jedno. Zajímala ji pouze tiše ležící dívka v nemocničním lůžku.

"Ehm... dobře, paní C. Jak je na tom Spencer? Nějaká změna?" zeptala se Ashley a přistoupila blíže k posteli. Spencer vypadala, jako by spala. Přikrývku měla skoro až pod bradou a vycházely z pod ní různé hadičky. Na čele a spánku měla gázu přilepenou náplastmi. Pravou část obličeje jí pokrývala modrofialová modřina. Zpoza uší jí do obou nosních dírek vedla plastová hadička, která jí dodávala čistý kyslík.

Paula si unaveně promnula oči a trochu se protáhla, pohled při tom nespouštěla z dcery na nemocničním lůžku. "Pořád totéž, žádná změna. Ale otok konečně ustoupil, mohla by se každou chvíli probrat. To nejhorší má za sebou, ale nevím, co bude. Může být jiná, Ashley. Nebo mít epilepsii."

Ashley pevně pohlédla Paule do očí. "Já vím, paní C. Pomůžeme jí s tím."

Blonďatá žena přikývla a sledovala ty dvě dívky. Jednu tichou a v bezvědomí, druhou tichou, ale toužící, aby se její dcera z bezvědomí probrala. Po chvíli se k ní Ashley otočila a zněla odevzdaně. "No, nevěděla jsem, že to budete, tak... asi půjdu domů."

Dívka se pohnula ke dveřím, ale Paula jí zastavila rukou na paži. Pomalu se zvedla ze židle, vzdychla a podala knihu, kterou držela, brunetě. "Za chvíli mi začíná směna, jen jsem tu chtěla chvilku posedět. Tu máš, četla jsem jí, ty knížky miluje. Postarej se o ni, Ashley."

Ashley zamrkala, nebyla si jistá, jestli nemá halucinace, nicméně přikývla. Paula se sklonila a něžně políbila Spencer na čelo, pak se na Ashley slabě usmála a zmizela za dveřmi. Bruneta se posadila na židli, přisunula se blíž k posteli a vzala svou přítelkyni za ruku. Spencer sice zvládla operaci, ale po téměř 48 hodinách se ještě neprobrala.

Ashley vzdychla, stiskla ruku blondýny a opřela se v židli. Pohlédla na knihu a nad názvem pozvedla jedno obočí. "Harry Potter... vážně, Spencer? To by mě nenapadlo. Hele, jestli se probereš, oblíknu se jako čaroděj, jenom pro tebe."

Při té pouhé představě se Ashley zašklebila a sledovala, jestli Spencer neprojeví nějaké jiné známky života než rytmické klesání a zvedání hrudníku. Nic. Vzdychla, otevřela stránku, kterou Paula označila, a začala číst.

"Dokud Dobby sloužil u Malfoyových, nosil pořád tentýž starý špinavý povlak na polštář; teď však na sobě měl tu nejroztodivnější sbírku svršků, jakou Harry kdy viděl. Vystrojil se dokonce ještě ztřeštěněji než kouzelníci na mistrovství světa. Místo čapky měl ubrousek a připíchl si na něj celou hromadu nablýskaných odznaků. Na holých prsou se mu houpala kravata se vzorem koňských podkov a pak měl cosi jako chlapecké fotbalové trenky a ještě ponožky, každou jinou. Harry okamžitě postřehl, že jedna z nich byla ta černá, kterou si svého času sundal on sám a lstí přiměl pana Malfoye, aby ji dal Dobbymu a tak ho propustil na svobodu. Druhá byla oranžově a růžově proužkovaná..."

Ashley si nemohla pomoct a na rtech se jí objevil drobný úsměv. Zavrtěla hlavou. Možná to mělo potenciál, ale pořád měla Spencer za blázna. Jejího blázna, ale stejně. Chystala se pokračovat, když vtom si najednou všimla, že se Spencer pohnula, nebylo to podvědomé škubnutí nebo záchvěv, ale skutečný pohyb. Nebyl moc velký, prsty blondýny se mírně ohnuly, nepatrně jí škubla noha a zachvěla se jí víčka.

"Spencer? Otevři oči, miláčku. Vím, že to dokážeš... no tak, Spence," prosila Ashley. Zavřela knihu, vstala a znovu chytla ruku blondýny.

Spencer zasténala a snažila se otočit hlavu. Obličej zkřivila evidentní bolestí, kterou nejspíše cítila. Prsty sevřela Ashleyiny a brunetě začalo srdce tlouct rychleji. Blondýna nasála vzduch, mírně zakašlala a znovu zkřivila obličej, zatímco se snažila zvednout ruku k hlavě. Jednu ruku jí pevně držela Ashley a druhou měla tak těžkou, že ji stěží vůbec zvedla. Spencer pomalu bolestivě otevřela oči.

"Mami?" zašeptala a zamrkala, aby zaostřila zrak, a snažila se potlačit nevolnost. "Mami?" Trochu se jí zlomil hlas a cítila, že se jí oči plní slzami. Bolest hlavy byla tak silná, že ji oslepovala. Bílá pálivá bolest jí provrtávala lebku a Spencer se pokusila zhluboka nadechnout. Nevolnost se pouze zvýšila.

"Spence, to jsem já, Ashley. Jsem tady." Ten hlas přišel zleva a Spencer věděla, že ho zná, ale trvalo jí několik sekund, než jí to poznání došlo. Otočila hlavu, byla neuvěřitelně těžká, a zamrkala na rozmazanou postavu stojící vedle ní.

"Ashley," zachraptěla, nejistá si, kdy se začal pokoj otáčet, nebo kdy se začala postel pohybovat, nahoru a dolů, nahoru a dolů. Ale bez ohledu na točení hlavy, oslepující bolest a zvedání žaludku měla v hlavě jednu jasnou myšlenku: Ashley a Aiden.

"Ne," řekla Ashley rozhodně a v krku cítila knedlík. "Ne. Ashley a Spencer. Miluju tebe, Spencer, ne Aidena."

Spencer se zamračila, nepamatovala si, jestli to řekla nahlas. Trochu se na posteli posunula a zjistila, že celou levou polovinu těla má neuvěřitelně slabou. Odtáhla ruku od teplé, která ji držela, a zkusila ji zvednout, ale třásla se tak moc, že ji dokázala zvednout sotva o pár centimetrů. Se zatnutými zuby a zavřenýma očima kvůli bolesti a slzám ji Spencer táhla po břiše.

"Spencer," ozvala se Ashley jemně a cítila, že jí z očí vytékají vlastní slzy. Bolelo ji vidět blondýnu tak trpět a tak se před ní zavírat. Ale byla to její vina. Ashley si skousla ret a otřela slzy ze Spenceřiných očí. Dávala pozor, aby se příliš nepřiblížila obvázanému řezu na vlasové hranici blondýny, táhnoucímu se od prostředku čela k pravému uchu. "Spencer, strašně tě miluju. Hrozně jsem se bála. Když jsem myslela, že umřeš, jako bych taky umírala. K nikomu jinýmu jsem tohle necítila, ani vzdáleně. Vždycky jsi to byla ty, Spencer, a navždycky budeš."

Blondýna neodpověděla, oči měla zavřené a tekly z nich slzy. Ze rtů jí unikl přidušený vzlyk. Levé ruka se jí na břiše třásla a Ashley ji zlehka stiskla. "Skočím pro sestru, ano?"

Spencer by pravděpodobně nedokázala odpovědět, ani kdyby chtěla. Třásla se jí ruka, hlava jí bolela, jako kdyby jí pukla, žaludek silně protestoval a její srdce, její srdce si nebylo jisté, co si myslet. Ashley zněla tak upřímně, tak smutně, tak zoufale, ale mlha, která kalila Spenceřinu mysl, ji zanechávala zmatenou a znemožňovala jí myslet. Bolest byla příliš silná, držela se jí železnými drápy a trhala z ní maso. Spencer pevně sevřela prostěradlo pod pravou rukou a zakňučela. Žaludek už cítila v krku.

O sekundu později na sobě ucítila teplé ruce a dokázala otevřít oči. Spatřila nad sebou stát sestru se starostlivým výrazem. Spenceřin zrak se zakalil a přes pocit v krku ze sebe dokázala vymáčknout dvě slova. "Já budu..." Sestra měla dostatek předvídavosti, viděla sinavou tvář a kapky potu pacientky a mírně dívku podepřela a strčila před ní kovovou misku. Spencer následně začala zvracet.

Ashley vešla zpátky do dveří, dala vědět sestrám a požádala je, aby pípli Dr. Carlinové, když spatřila Spencer předkloněnou, co to v jejím stavu šlo, jak bez přestání zvrací, vzlyká a třese se. Sestra stála vedle ní a podpírala ji. Ashley polkla, ten pohled jí lámal srdce, ale nevěděla, jestli ji tam blondýna vůbec chce. Spencer najednou vzhlédla. S nezaostřenýma zamlženýma očima pohlédla na Ashley a natáhla k ní chvějící se ruku.

Nemusela žádat dvakrát. Ashley byla vedle třesoucí se, plačící a zničené dívky během zlomku vteřiny. Položila blondýně ruku na záda a krouživě je konejšivě třela, zatímco druhou rukou dala Spencer kolem hrudi a podpírala ji, zatímco se třásla. V té pozici je o pouhých pár minut později našla Paula.

2B

"Skoro nic jsi nesnědla," řekla Ashley tiše a znovu se posadila na gauč.

"Neměla jsem hlad," pokrčila rameny Spencer, založila si ruce na hrudi a opřela se.

Ashley na pár okamžiků odvrátila zrak a sledovala míhající se obrázky na televizi, pak se se slabým úsměvem otočila na blondýnu. "Hele, tak jsem mluvila s tvou mamkou. Co kdybychom tam letěly dřív, než jsme měly v plánu? Můžeme letět zítra, jestli chceš."

Spencer hleděla před sebe, v hlavě jí pořád vířily myšlenky. "Tak jo."

Bruneta s povzdechem sklopila zrak a pak ho zvedla a pohlédla na Spencer. Ashley si dala hlavu do dlaní, opřela se o opěradlo gauče a jen sledovala blondýnu. Spencer se v poslední době chovala divně a Ashley věděla, že je to především kvůli následkům jejího zranění, ale začalo jí to dělat starosti. Během let se Spencer naučila zvládat a kompenzovat všechny potíže, které pořád měla, a 90 % času byla úplně v pořádku. Ashley věděla, že blondýna moc dobře nezvládá stres - další důvod, proč doufala, že budou moct odletět do LA za Carlinovými dříve - Ashley byla ochotná protrpěla dny navíc o tchánových, pokud to Spencer udělá radost.

Sepener pohlédla na Ashley přivřenýma očima, sledovala, jak se jí v obličeji zračí emoce. Nevěděla, proč je ten den tak mimo, ne jako její obvyklé já, přestože jí bolest hlavy nesmírně zamlžovala mysl. Ale při pohledu na brunetu sedící vedle ní se sklopenýma očima si Spencer nemohla nevšimnout jejího smutného výrazu. Starší dívka si dělala starosti, to poznala, a ona tomu svou náladovostí nepomáhala. Ale je to těžké, když se vás snaží zrazovat vlastní mozek.

Spencer se natáhla a sevřela Ashleyinu ruku ve své, propletla jejich prsty a slabě se na druhou ženu usmála. To, jak Ashleyiny oči ožily, naplnilo srdce blondýny až po okraj láskou. Bylo zvláštní, jak se to po téměř deseti letech pořád dělo. Bláznivky, to byly.

"Nemusíš na schůzku?" zeptala se Spencer. Cítila, jak se pomalu dostává z té mlhy, která jí zahalovala mysl. Nepronikla jí úplně, všechno jí pořád připadalo nějak mimo.

Ashley se zamračila a hrála si se Spenceřinými prsty na klíně. "Můžu ji zrušit, stejně mě tam nepotřebují."

Spencer na ni pozvedla jedno obočí a zavrtěla hlavou. "Jak jsi to dokázala vyslovit, aniž by to ublížilo tvému obřímu egu?"

Bruneta našpulila rty a lehce plácla Spencer po paži, pak znovu zvážněla. "Vážně, Spence, nechci, abys tu byla sama, ne když ti není dobře a tak."

Blondýna se zlehka zasmála, přisunula se blíž, dala si Ashleyinu ruku kolem ramen a pak se k ní přitulila. "Nic mi není, Ash. Co by se tady vůbec mohlo stát? Jsme zabezpečené líp než Bílý dům a kromě toho je tu pořád Esmeralda, postará se, abych neumřela nebo tak, zatímco budeš pryč."

Ashley se zamračila a přitáhla si druhou ženu blíž. "To není vtipný, Spencer." Chvíli seděly mlčky. Ashley doufala, že Spencer změní názor, ale bez úspěchu. S povzdechem se zaklonila. "Fajn, půjdu, ale řeknu jim, že mám jenom hodinu. Zatímco budu pryč, něco sněz, ano? Miluju tě."

Ashley se předklonila, jednou rukou vzala Spencer za tvář a jemně ji políbila. Rty nechala několik okamžiků na Spenceřiných a pak se odtáhla a vstala. Spencer s úsměvem sledovala, jak se bruneta loudá z obýváku a ještě za ní zavolala: "Taky tě miluju!" Ashley se otočila a mrkla na ni, po chvilce Spencer uslyšela zabouchnutí hlavních dveří. Chvíli tam seděla v tichosti a sledovala televizi s vypnutým zvukem, když vtom napravo od sebe uslyšela hlas a vzhlédla.

"Spencer, jak se cítíš? Ashley říkala, žes měla další epizodu a mám se ujistit, že něco sníš."

Spencer se zamračila, někdy si přála, aby to Ashley s tou starostlivostí tak nepřeháněla, nicméně se i tak na starší ženu stojící vedle ní usmála. "Nic mi není. Vážně, Esmeraldo. Ashley jen ráda přehání, víš, jaká bývá."

Hospodyně se na mladou ženu na gauči s mírným vrtěním hlavou usmála. Dělala jim hospodyni již téměř dva roky, žila v domku pro hosty, který k obrovského domu patřil. Podle Ashley si najaly hospodyni jen proto, že Spencer vadila brunetina nepořádnost a neschopnost uvařit něco poživatelného, ale Esmeralda během let zjistila své. Nebyla úplně stará a moudrá, ale pětačtyřicetiletá žena měla léta zkušeností s dívkami. Rychle se naučila, že když jde o Spencer, není s Ashley sranda. Stačilo, aby se na blondýnu někdo křivě podívat, a Ashley už po něm šla. Esmeralda nadále předstírala, že věří, že práci dostala kvůli Ashleyině lásce k nepořádnosti, ale téměř od začátku věděla, že to bylo kvůli tomu, že se Ashley nemůže obtěžovat něčím tak bezvýznamným, když se snaží starat o Spencer.

"Jen tě miluje, zlato, moc. Dělá si starosti."

Spencer vzdychla a usmála se na tmavovlasou ženu. "Já vím." Vydechla a znělo to frustrovaně. "Je to prostě na houby, já nevím. S novými léky jsem neměla problémy pět měsíců a najednou... však víš. Možná je to stresem, šílím z toho, že mě Ashley drží stranou, pořád mi tvrdí, že se nic neděje. Proč jí taky nemůžu pomoct?"

Esmeralda stála vedle dívka a hladila ji po vlasech. "Ach, zlatíčko, jen se tě snaží chránit. Promluv si s ní. Jen si potřebujete odpočinout a všechno bude zase v pořádku."

Spencer s myšlenkou na jejich nadcházející výlet s jemným úsměvem přikývla. "Zítra letíme za mými rodiči, Ash navrhla, abychom letěly dřív. Neviděla jsem je několik měsíců, mělo by to být fajn. Když se odmyslím, že Ashley a moje matka budou čtyři dny bydlet pod jednou střechou."

Esmeralda se uchechtla Spenceřině ušklíbnutí a řekla: "To musí být určitě zážitek k pohledání. Nicméně, chceš, abych ti uvařila něco nového, nebo sníš, co ti přinesla Ashley?"

Spencer pohlédla na tác, který pořád ležel na stolku před ní, a s povzdechnutím ho zvedla. Vážně neměla moc velký hlad, ale sní to, jen aby si Ashley přestala dělat starosti. Ukousla si, podívala se na Esmeraldu, aby si byla jistá, že ji viděla doopravdy jíst, a se zazubením se otočila zpátky k televizi. Ashley byla vážně neuvěřitelná.

Někdo si divoce klepal propiskou o papíry, další každých pár sekund hlasitě vydechl. Ashley s podrážděným výrazem všechny přehlédla a vstala. Jedna věc byla svolat schůzku, ale něco úplně jiného bylo svolat schůzku a pak nepřijít. Za tohle Joshe zabije. Zvedla své klíče ze stolu, ignorovala pohledy některých ostatních a vyrazila ke dveřím.

"Promiňte mi to zpoždění, lidi, něco mi do toho přišlo." Vysoký, dobře oblečený muž, který vešel do místnosti, málem Ashley srazil a věnoval jí zvláštní pohled. "Ashley, zrovna jsi přišla?"

Ashley zasupěla a založila si ruce. "Ne, Joshi, všichni tu už hodinu čekáme na TEBE!"

Zazubil se na ni, zuby měl téměř příliš bílé, a došel k čelu stolu. Bruneta neměla jinou možnost, než se také vrátit. Tentokrát si nesedla, stála za židlí a dál měla založené ruce. Josh položil na stůl složku a začal si procházet papíry, dokud Ashley nebouchla dlaněmi o stůl.

"Vážně, Joshi, nemůžu tu bejt celej večer!"

Hubený mladý muž s rozcuchanými vlasy napravo od ní málem spadl ze židle, ale ostatní kolem stolu s ní podle všeho souhlasili. Ashley byla pravděpodobně nehlasitější a, občas, nejagresivnější ze skupiny, ale nikdo z nich nechtěl strávit více volného času u stolu v konferenční místnosti.

Josh se uchechtl, přejel si prsty přes napomádované vlasy a pohlédl na ni. "No, Ashley, to, že ty jeden večer nevydržíš bez sexu, neznamená, že my ostatní chceme odfláknout na svou práci."

Ashley zatnula pěsti a střelila po něm pohledem, který by dokázal zabíjet. "Dneska mě nezkoušej srát, Joshi."

Podíval se na ni, zamračil se jejímu napjatému výrazu a vzdychl. "Dobrá, Ash, omlouvám se, ale musíme schválit nové termíny studia. Pokud se všichni shodneme na datech, vypadneme odsud, než bys řekla švec."

Tři další muži a jedna žena kolem stolu s úlevou přikývly a každý si vzal svůj plán termínů, aby s tím pohnuli. Ashley, pořád propichujíci Joshe pohledem, si k sobě přitáhla papír a zběžně ho prolítla. Pak vzdychla. Josh si také povzdechl, věděl, že si ho nepročetla, ale neměl náladu se hádat se svou největší hvězdou. Během uplynulých let dělat manažera několika skupinám, ale Pandora's Box byla jediná, která se proslavila. Josh věděl, že velký podíl na tom má Ashley Daviesová, jejíž sympatické vystupování a dobrý vzhled byly velmi prodejné. Zatímco ostatním členům skupiny trvalo projití termínů déle, Josh se otočil na Ashley, než mohla odejít.

"Hele, Ash, časopis People s tebou chce udělat rozhovor, na kdy to chceš domluvit?"

Bruneta na něj pohlédla a pokrčila rameny. "Je mi to fuk, na kdykoliv, ale následující čtyři dny tu nebudu. A ať se mě nikdo nepokouší během pobytu v LA rušit. Jo a, Joshi?"

Brunet na ni unaveně pohlédl a projel si rukou vlasy. Ta holka ho přivede do hrobu. "Ano, Ashley?"

"Myslela jsem, že při rozhovorech jsem si stanovila jasné podmínky," začala a sledovala, jak Josh opatrně přikývl. "Tak proč se mě ta holka z OK! minulý týden začala ptát na Spencer? Nevyjádřila jsem se jasně, jaká témata jsou tabu?"

Josh v duchu zasténal. Kéž by se ti zatracení reportéři nesnažili obcházet instrukce, které jim dal. V zábavném průmyslu bylo všeobecně známým tajemstvím, že Ashley Daviesová, ačkoli přiznaná lesba, odmítá odpovídat na otázky týkající se jejího soukromého života a partnerky. "Dobře, omlouvám se, ale víš, že kdyby se někomu podařilo s tebou mluvit o Spencer, vydělá balík."

Ashley si odfrkla a pohlédla na vibrující mobil v ruce. Pak se znovu podívala na Joshe. "Nezájem, Joshi, jenom zařiď, aby se to už neopakovalo." Bez dalšího pohledu na něj vyklouzla ze dveří a zvedla zvonící mobil. Když uslyšela hlas na druhé straně, zamračila se.

"Leone, co se děje?" Ashley se zastavila na chodbě kancelářské budovy, z níž pracovat Josh, a opřela se o zeď. Doufala, že to budou dobré zprávy, ale věděla, že to není pravděpodobné.

"Ahoj, Ash, promiň, že volám tak pozdě, ale dostali jsme další," ozval se v telefonu hluboký hlas a Ashley si opřela hlavu o zeď.

"Do háje. Tentýž člověk?"

"Jo, myslíme si to, ale ještě jsme ho neanalyzovali. Chceme mít všechno oficiální."

Ashley vzdychla a snažila se uspořádat rozhárané myšlenky v hlavě. "Kam ho poslal?"

"Na PO box. Pořád věříme, že neunikly žádné soukromé informace," odpověděl Leon.

"Fajn," řekla a přikývla, ačkoli ji neviděl. "Díky ze telefonát, Leone, dál mě informuj, ano?"

V pozadí bylo slyšet šustění papíru spolu s dalším hlasem. Pak Leon znovu promluvil. "Ash, je tu ještě něco. Tenhle se týká Spencer."

Ashley měla pocit, jako by dostala ránu do břicha, a bez rozloučení telefonát ukončila. Celá se opřela o zeď a třela si rukou čelo. Bruneta se pár minut nepohnula, potřebovala se před návratem domů dát dohromady.

Slunce jasně svítilo, vzduch byl teplý a napůl čekala, že budou zpívat ptáci, jen aby jí ztrpčili náladu. Opravdu byl nádherný den a většina studentů proudících první den nového školního roku do King High si ho podle všeho upřímně užívala. Zdravili se se starými kamarády, mluvili o prázdninách, vraceli se do starých kolejí.

Spencer stála na kraji areálu. Nechtěla tam stát, ale ani nechtěla jít dál. Upřeně sledovala studenty, kteří se bezstarostně usmívali, i když procházeli kolem improvizovaného památníku, který před školou vznikl. Nikdo jí nevěnoval velkou pozornost, zatímco tam váhavě stála. Spencer si přála, aby netrvala na tom, že půjde do školy, mohla zůstat v posteli, jak chtěla máma. Otočila se a došlo jí, že Glen už odjel, a ona nemá jinou možnost, než jít dovnitř.

Zhluboka se nadechla a zocelila se pro případný útok zvědavých spolužáků. Ještě než mohla udělat první krok, něčí ruka vklouzla do její a Spencer otočila hlavu. Ashley se na ni jemně usmála a zlehka sevřela blondýně ruku. "Připravená?"

Spencer přikývla, cítila ze vstupu do školy mnohem menší paniku, když měla brunetu po boku. Společně došly k památníku a Spencer se zastavila před fotkou Claye. Od smrti jejího bratra uplynuly více než tři měsíce, ale blondýnu to bolelo, jako by to bylo včera. Prvních pár dnů po té, co se probrala, byla mimo z utišujících léků a rodiče jí řekli o Clayovi až týden po střelbě. Nevzala to dobře.

Ashley sledovala, jak se přes tvář blondýny míhají emoce, a sevřela jí ruku silněji. Pro Carlinovy to byly těžké tři měsíce a Ashley u toho většinou byla. Spenceřina fyzická zranění se zhojila docela rychle, jediná připomínka střelby byla dlouhá jizva na její hlavě, kterou už začínaly překrývat vlasy, a jizva a výstupek na pravé straně čela, které byly sotva patrné. Ashley často nacházela Spencer mlčky sedící se slzami v očích a konečky prstů na zjizvené tkáni po vstřelu, která pokrývala titanové šroubky a mřížku v její hlavě. Ale nejznatelnější byly změny v chování blondýny a ty trápily Ashley nejvíce.

Lékaři, včetně Pauly, mnohokrát opakovali, že bude nějakou dobu trvat, než se mozek zahojí a jiné části převezmou funkce, které ovládala poškozená tkáň. Podle Dr. Rasgotraové, Spenceřina neurochirurga, nebylo poškození tak velké, jak se původně obávali,a vzhledem ke Spenceřině mládí lékaři doufali v téměř úplně uzdravení. Vzhledem k tomu, že strávila během uplynulých třech měsíců se Spencer hodně času, si však Ashley nebyla jistá, jestli lékaři vědí, o čem mluví.

Spencer byla náladová, i když to se dalo částečně přičíst množství léků, které musela brát. Znepokojivější však byla její úplná apatie, stávalo se, že ji její rodina nebo Ashley museli prakticky nutit do jídla nebo pití, protože sama na to byla příliš netečná. To děsilo Ashley nejvíce, její dříve veselá a živá přítelkyně byla příliš apatická, než aby se najedla, nemluvě o rehabilitaci nebo učení.

"Máš omluvenku od doktora na všechno?" ujišťovala se Ashley a zlehka zatáhla za ruku blondýny. Nikdy předtím ji netrápilo, že přijde pozdě na hodinu, ale věděla, že Spencer by to vadilo, kdyby ji nepostřelili.

Spencer obrátila oči v sloup, nadhodila si batoh a nechala se Ashley odvést od památníku. "Máma mi napsala omluvenky, samozřejmě. Vlastně mi jich napsala osm, jednu pro školní setru, jednu pro ředitele a jednu pro každýho učitele, co tenhle rok mám. Bez toho by mě do školy vůbec nepustila."

Šly kolem skupinek studentů, které se utvořily na nádvoří, ke skříňkám a vysloužily si po cestě několik zvědavých pohledů. Jeden Ashleyin pohled však stačil, aby je nechaly na pokoji. Jak se dostaly dál do areálu, všimly si změn, které nastaly - hlavně v podobě zvýšeného počtu členů školní policie a mříží ve všech oknech. Ashley se zachvěla a zahnala myšlenky z toho, že je tu zpátky. Když došly ke skříňce brunety, vzala Spenceřin batoh, vyndala z něj tři lahvičky s léky na předpis a pak ho nacpala dovnitř.

Když Spencer dostala první epileptický záchvat, Ashley u toho byla a k smrti ji to vyděsilo. Asi nikdy jindy v životě neděkovala Bohu za přítomnost Pauly. Ačkoli jim bylo řečeno, že existuje více než 50% možnost, že Spencer bude v budoucnu trpět epilepsií, stejně je to všechny zaskočilo a šokovalo. Stalo se to skoro přesně tři měsíce po střelbě, zrovna když se Spencer podle všeho vracela k svému starému já. Vzhledem k tomu, že se blondýně pořád nedalo věřit, že udělá, co má, Ashley na sebe ráda vzala roli lékárnice, aby zajistila, že si Spencer vezme antiepileptika, kdy má. Nemluvě o tom, že pokud by jedna z nich měla mít malér kvůli tomu, že má léky u sebe, místo aby je odevzdaly školní sestře, bude lepší, když to bude ona.

Zvedla tři lahvičky, dala si je do batohu a pohlédla na Spencer. "Až bude čas si je vzít, najdu si tě. A vzala jsem ti Motrin, takže pokud budeš mít bolesti, dej mi vědět. Budu tvůj dnešní dealer."

Spencer nad Ashleyiným šaškovstvím obrátila oči v sloup, ale v duchu oceňovala, jak se o nic Ashley stará. Nemohla to vysvětlit, ale od té střelby se cítila jinak. Všechno pro ni bylo těžší, už nedokázala přijít na jednoduchá řešení problémů a byla celé dny apatická. Následkem zranění měla slabší levou polovinu těla a někdy se jí ruka tak třásla nebo byla tak slabá, že v ní nedokázala nic udržet. Epileptické záchvaty byly poslední kapkou a Spencer věděla, že kdyby nebylo její rodiny a Ashley, nebyla by tam. Teď se pouze bála, že dostane záchvat ve škole a bude za školního magora.

Znovu vzala Ashley za ruku a společně se vydaly do své třídy. Téměř už byly u dveří, když k nim někdo přistoupil a zastavil je. Obě dívky vzhlédly k vysoké, tmavovlasé postavě Aidena, který se před nimi tyčil, a Ashley se zastavilo srdce. To bylo to poslední, co teď potřebovaly, ačkoli od ní samozřejmě bylo naivní očekávat, že se mohou ve škole Aidenovi vyhnout. Strávila tři měsíce snahou Spencer přesvědčit, že má oči jen pro ni, a s Aidenem neměla skoro žádný kontakt. Párkrát jí volal, všechny hovory trvaly méně než minutu, a viděla ho doma, když přišel za její sestrou. Ale tohle bylo poprvé, co se s ním od nemocnice skutečně viděla a, což bylo důležitější, poprvé, co ho viděla Spencer. Ashley si přála, aby mohla vzít nohy na ramena.

"Ahoj, Ash... ahoj, Spencer, jak se máte?" zeptal se Aiden a zněl váhavě a nesebevědomě, což pro něj nebylo přirozené. Podle toho, že se dívky držely za ruce, a podle spalujícímu pohledu, který mu Ashley věnovala, poznal, že prohrál, a s tou představou se uplynulé tři měsíce vyrovnával. Teď se jen snažil získal zpátky své kamarádky, vrátit se k tomu, jak to bylo dřív, než se zachoval jako debil.

Ashley se chystala odpovědět a zpražit Aidena nějakou sarkastickou a jízlivou poznámkou, ale k jejímu překvapení ji předběhla Spencer. "Já... ehm... se omlouvám, ale... kdo jsi?"

Upřímnost, s jakou ta slova z úst blondýny vyšla, přiměla Ashley překvapením vykulit oči. Spencer neměla problém s amnézií, po střelba netrpěla vůbec žádnou ztrátou paměti, a zmatená a mimo bývala pouze po záchvatu. Vzhledem k tomu, že si nebyla jistá, jak Spenceřina slova brát, bruneta momentálně nenacházela slov a podle zmateného a šokovaného Aidenova výrazu na tom byl stejně.

Spencer odvedla Ashley do třídy a Aidena nechala stát venku. Když se obě posadily na svá místa , blondýna se otočila k brunetě s omluvným výrazem. "Promiň, ale neměla jsem na něj náladu."

Ashley na přítelkyni zalapala po dechu, šokovaná, že blondýna využila své zranění jako výmluvu, aby poslala Aidena do háje. "Spencer Carlinová, myslím, že jsi mě zkazila."

Z úsměvu, kterým ji Spencer oblažila, málem zčervenala a ani nevěděla proč. Ashley každopádně bez sebemenších pochyb věděla, že ať se stane cokoliv, tuhle dívku bude milovat po zbytek života.

Kapitola třetí - Facta, Non Verba (Činy, ne slova)

3A

Ashley zapadla hlouběji do velkého sedadla, hluboce se mračila a před obličejem měla časopis, který doopravdy nečetla. Periferně viděla, že na ni upřeně zírá blonďaté dívka vedle ní, a ne poprvé zapřemýšlela, jak by se jí zbavila. Dívka k ní byla mírně natočená, křenila se jako idiot a pravidelně zahrnovala brunetu hloupými otázkami. "Jaký je to bejt slavná?"

Ashley upřela na blondýnu zrak a nepříjemně sladce se usmála: "No, například to znamená, že ti magoři v letadle nenechají během celého dvou a půl hodinového letu na pokoji."

Dívka, které Ashleyina očividná nelibost úplně unikala, se dál usmívala, a určitě přemýšlela, na co by se ještě své oblíbené hvězdy zeptala. Ashley pohlédla doprava a sledovala Spencer, která seděla na druhé straně letadla. V uších měla sluchátka a hlavu zakloněnou se zavřenýma očima. Ashley se znovu zamračila a přála si, aby občas nebyla takový idiot. Věděla, že tahle situace je pouze její vina. Vytěsnila nadšenou fanynku a přehrála si v hlavě scénu z před pár hodin.

Ashley otevřela ledničku, vyndala láhev vody a unaveně se o spotřebič opřela. Nespala dobře. Po té, co se domů vrátila o několik hodin později, než měla původně v plánu, dokázala možná tak na dvě hodiny upadnout do bezvědomí a pak příliš brzy ráno vstala. Setřela si pot z čela, došla k snídaňovému pultu, upřela se o něj loky a upřela zrak na noviny před sebou.

"Ahoj, Ash, ráno jsi mi chyběla. Kam jsi šla?" Spencer přišla do kuchyně a zkoumavě si prohlédla brunetu v tílku, kraťasech a teniskách. Ashley nikdy nechodila ráno běhat, mnohem raději zůstávala v posteli se Spencer.

Aniž by úplně vzhlédla, bruneta vyhýbavě pokrčila rameny. "Ven."

V duchu sama se sebou vedla bitvu, ale žádné řešení pro ni podle všeho nefungovalo. Po včerejším večerním telefonátu s Leonem Ashley trvalo hodiny se uklidnit. Nevybavovala si okamžik za posledních sedm let od té střelby, kdy by byla tak vyděšená. Jediné, na čem jí doopravdy záleželo, byla Spencer, Spencer byla její život, a kdyby to měla ztratit... Ashley se z té myšlenkou v duchu otřásla.

"Ven?" zopakovala Spencer a přemýšlela, proč se bruneta chová tak divně. Včera slyšela Ashley přijít domů neskutečně pozdě, ale měla za to, že se jí schůzka protáhla. Pak ráno, když se probudila, nebyla druhá dívka nikde k nalezení. Věděla, že je Ashley v poslední době pod velkým tlakem, věděla o telefonátech a schůzkách ohledně její ochrany, ale už ji nebavilo zůstávat v nevědomosti. "Co se děje, Ash?"

Ashley vstala a znovu pokrčila rameny. "Nic." Když byla poprvé uvědoměna o těch dopisech, nechtěla Spencer vůbec nic říkat. Blondýna to měla těžké i bez toho, aby byla obtěžována něčím, co se mohlo ukázat být bezvýznamné. Ale nakonec, po třetím a čtvrtém dopise, když zvýšili její ochranu a začali jí kontrolovat poštu, musela Spencer něco říct.

"Co se děje, Ash? Proč se mnou nemluvíš?" vyzvídala Spencer a přála si, aby si Ashley přestala nechávat pro sebe všechno, co se týkalo jich obou. Už měla dost toho, že se s ní zachází jako s dítětem.

Ashley vydechla a naklonila na blondýnu hlavu. "To se tě fakt netýká, Spencer."

Vše, co chtěla, vše, co kdy chtěla, bylo Spencer chránit a neodpustila by si, kdyby dovolila, aby se jí teď něco stalo. Jen kvůli tomu, že si nějaký maniak vzal do hlavy, že jí zničí život. Ashley dokázala zvládnout výhrůžky vůči vlastní osobě, od toho měla ochranku, ale výhrůžka vůči Spencer ji k smrti vyděsila. Necítila se tak bezmocně roky a teď si vylévala hněv na špatné osobě.

"Přestaň mě podceňovat, Ashley, jsem v pohodě. Myslela jsem, že jsme v tom společně," utrhla se Spencer a přistoupila blíž k brunetě.

Ashley odvrátila zrak od naštvaných očí druhé dívky. "No, tohle je jiný."

Spencer se ušklíbla a se založenýma rukama se zastavila. "Jestli jsi chtěla pitomou manželku na okrasu, měla jsi mi to říct!"

Ashley byla na okamžik zaražená, hněv v hlase blondýny ji zaskočil, a cítila, jak se jí zvedají obranné zdi. Snažila se Spencer chránit, proč to nechápala? Obviňování se jí nelíbilo. "Jasně, ty jsi fakt manželka na okrasu, že jo, Spence?"

Ta slova zasáhla Spencer jako fyzická rána a hněv z ní viditelně vyprchal. "Jdi do prdele, Ash."

Ashley sledovala, jak Spencer odchází z místnosti a stoupá po schodech nahoru, pak zapadla do barové židli a schovala si obličej do dlaní. Co to probůh právě udělala?

Její myšlenky přerušila letuška a Ashley ji mávnutím ruky poslala pryč. Spencer jí od té doby neřekla ani slovo a sotva se na ni podívala, i během cesty limuzínou na letiště a při průchodem přes letištní kontrolu. Nejen to, když téměř půl hodiny trvalo, než se nezkušený bezpečák nechal přesvědčit, že Spencer nespustila detektor kovů, protože je teroristka, ale ze zdravotních důvodů, a Ashley si to s ním chtěla ručně vyřídit, Spencer ji ani jednou nenapomenula. Jenom tam seděla a klidně mu vysvětlovala svou situaci, zatímco Ashley mu vyhrožovala, že ho nechá vyhodit. Ani příležitost umravnit Ashleyino přebujelé ego nepřiměla Spencer se otevřít.

Bruneta si povzdechla, přemýšlela, čím by mohla Spencer přesvědčit, aby jí odpustila. Otočila se k fanynce napravo a zastavila dívčino nepřetržité brebentění. "Hele, když ti podepíšu všechno, co u sebe máš, a nevím, dám ti svůj palubní lístek, požádáš prosím holku, co si s tebou vyměnila místo, aby si ho prohodila zpátky?"

Dívka na ni zírala, chvíli byla zmatená, ale pak energicky přikývla. Fanynka okamžitě požádala o podepsání trička, knížky, batohu a posledního CD Pandora's Box, pak jí Ashley dala palubní lístek se svým jménem a s úlevou sledovala, jak dívka odešla ke Spenceřinu sedadlu. O chvíli později k svému zděšení viděla, jak se fanynka s omluvným pokrčením rameny vrací. "Promiň, říkala, že to nejde, protože budeme brzo přistávat."

Ashley na dívku otevřela pusu. "Zbývá ještě přes čtyřicet minut!"

Dívka pokrčila rameny, posadila se zpátky na neobsazené místo a vrátila se k nekonečnému přívalu historek, které byly Ashley úplně fuk. Bruneta se podívala na Spencer a poraženě vzdychla, když se blondýna jejím směrem ani nepodívala.

"Hannah Arendtová je autorkou výroku o 'banalitě zla' popisujícího, jak lidé páchají kruté a zlé věci, přestože nejsou sociopati ani fanatici, ale jednoduše proto, že podlehli tlaku davu. To znamená..." Muž se zarazil uprostřed věty a zastavil se před jednou z lavic u zdi. Při pohledu na blonďatou dívku s hlavou na lavici se zamračil se a zúžil oči. Hlavu měla položenou na pravé ruce a levá jí volně visela podél boku.

Otočil se, došel dopředu a zlostně zvedl z katedry učebnici filozofie. Někteří další studenti, kteří poklimbávali, se při pohledu na jeho naštvaný výraz narovnali. Normálně byla tahle hodina pouze nudná, ale dnes museli přetrpět suplujícího učitele, který evidentně právě odpromoval a myslel si, že je zajímají mrtví lidé stejně moc jako jeho. Kromě toho se skoro určitě nechal opít mocí a pravidelně vyvolával lidi z pitomé třídní knihy.

Madison zívla a sklopila zrak na svou učebnici, kterou ještě neotevřela. Pořád jí nebylo jasné, jak se v téhle třídě ocitla, filozofie jí byla ukradená. Sledovala, jak podrážděný učitel vzal svou učebnici a připochodoval zpět k spící dívce. Madison se zamračila, od jiných slyšela, že Spencer není po střelbě ještě úplně v pořádku, ale věděla, že to musí být dost zlé, když jindy do učení žhavá blondýna uprostřed hodiny usnula.

Přestože nebyly zrovna kamarádky, nešly si ani po krku, Madison vlastně přišla Spencer docela fajn. Určitě by spolužačku varovala, kdyby pan Parrish, suplent, už nebyl u ní. Spencer evidentně hluboce spala, nepohnula se, ani když nad ní učitel chvíli stál a probodával ji pohledem. Už Spencer při vyučování unavenou nebo v bolestech viděla, ale všichni normální učitelé věděli o jejích zdravotních problémech a obvykle by ji nechali jít na ošetřovnu. Bylo ovšem zjevné, že Parrishovi to buď nikdo neřekl, nebo mu to bylo jedno.

Učebnice s hlasitých žuchnutím dopadla na podlahu a při tom zvuku se více než jeden student ošil při vzpomínce na ostré zvuky, které si pamatovali z plesu. Spencer prudce zvedla hlavu a odsunula se na židli o několik centimetrů dozadu. Pravou ruku si tiskla na jizvy na čele a levou si přitáhla k hrudi.

"Ne, ne, ne," vydechla ztěžka s takovými krátkými dechy, že se Madison bála, že omdlí.

Pana Parrishe blondýna zaznamenala, až když promluvil. "Považujete to za vtip? Že jen proto, že jste propořila celou noc a opila se, sem můžete přijít a prospat moji hodinu?"

Spencer na muže s blonďatými vlasy stojícímu nad ní s rukama v bok zírala. Odvrátila hlavu a snažila se zastavit třes svého těla. Učitel ji k smrti vyděsil.

"Evidentně," zamumlala, aniž na něj pohlédla.

To pouze zvýšilo jeho hněv. Přistoupil blíž a naklonil se nad dívku. "Co prosím? Musíte se naučit slušnému chování, mladá dámo. Myslíte, že se takhle v životě někam dostanete?"

Spencer cítila, jak v ní bublá vztek, a odtáhla se od něj. Jaké měl právo být na ni naštvaný? Střelili ho snad do zatracené hlavy a bral tisíce různých léků, které ho buď hrozně uspávali, nebo v něm probouzely extrémní vztek?

"Řekla jsem 'jděte do prdele'," vyplivla Spencer, vstala a bez dalšího pohledu na něj vyrazila pryč.

Madison sledovala tu slovní přestřelku s vykulenýma očima, nikdy předtím u blondýny neviděla takové chování. Už měla vyndaný telefon a snažila se najít číslo, který roky nepotřebovala. Rychle pod stolem psala, aby ji neviděl, a poslala zprávu Ashley. "Rychle si přijď pro svou holku."

"Kam si myslíte, že jdete?" zaječel pan Parrish a cítil, že se přestává ovládat. Jen kvůli nějaké sprosté mladistvé krávě. Dohnal ji a byl odhodlaný nenechat ji odejít.

"Na ošetřovnu," hlesla Spencer a zatnula pravou ruku v pěst.

Náhle na ni byla jeho ruka, silně ji sevřel levou paži. Tlak na už tak se třesoucí končetině ještě přilil olej do ohně. "Neřekl jsem, že můžete odejít. Myslím, že si potřebujete udělat výlet do ředitelny."

"Dejte ze mě tu špinavou pracku!" zaječela Spencer, slepá zuřivost ji teď skoro celou pohlcovala a snažila se ruku z jeho sevření vymanit. Bez normální síly byla však její ruka jen o něco málo více než nepoužitelná. Nevěděla, co ji to popadlo, nebyla si ani jistá, proč tak vyšilovala, ale hlavně se chtěla odtamtud dostat. Jedním švihnutím po něm máchla pravou pěstí, ale byla příliš pomalá, aby se k němu byť přiblížila.

Pan Parris od sebe blondýnu odstrčil, než ho mohla zasáhnout, a zíral na ni. Jeho přítelkyně ho před veřejnými školami v LA varovala, ale nikdy by ho nenapadlo, že málem dostane pěstí od studentky. Za to mu zaplatí. Dívka na něj zírala, pak se otočila a utekla ze třídy. Až když se otočil, viděl, že v třídě panuje vřava, a okřikl je, ať se posadí. Byl překvapený, když většina poslechla, a s bušícím srdcem se pomalu se vydal zpátky ke katedře.

"Kde je Spencer?"

Pan Parrish se podíval na krásnou brunetu, která se objevila ve dveřích třídy, a přemýšlel, o čem to sakra mluví. "Máte povolenku?"

Divně se na něj podívala. "Ehm, ne. Tak kde je Spencer?"

Měl pocit, jako by se proti němu spikl celý svět. Proč byli všichni ti studenti tak neukáznění? Dívce neodpověděl, ale jiná dívka uprostřed třídy ano. "Tenhle culo přistihnul Spencer, jak spí, křičel na ni, a když se naštvala a chtěla jít na ošetřovnu, snažil se ji fyzicky zastavit a ona mu málem dala pěstí. Myslím, že ji uprostřed toho taky obvinil, že chlastá."

Ashley upírala na Madison zrak, věděla, že má ta holka skloň k přehánění, ale něco takového by si nevymyslela. Spencer se snažila uhodit učitele? To muselo být hodně zlé, uvědomovala si, nicméně když pomyslela na to ostatní, co jí hispánka řekla, cítila, jak v ní stoupá vlastní vztek.

"Co je to sakra s vámi?" křikla Ashley na blonďatého muže a zatnula ruce u boků v pěsti.

"Co prosím?" Už měl těch drzých studentů dost. Co to s nimi bylo?

"Pokusil jste se vůbec zjistit, co se děje, nebo jste rovnou začal osočovat, hm? Zajímá vás, že je unavená, protože bere dvacet různých prášků kvůli tomu, že jí střelili do hlavy, nebo jste prostě jenom pitomec?" Ashley si nebyla jistá, jestli nazvání učitele 'pitomce' je zrovna chytrý nápad, ale měla vztek. Ani nečekala na jeho, nejspíše hrubou, odpověď, místo toho se otočila na patách a odešla najít svou přítelkyni.

Najít blondýnu jí netrvalo dlouho, seděla na jídelním stole na nádvoří, nohy na lavičce, zrak upřený na parkoviště. Spencer se na brunetu skoro nepodívala. Když před ní Ashley přišla, koukala přes ní.

"Jdi pryč, Ash," zabručela Spencer, neměla na nikoho náladu.

"Je ti dobře, Spence?" zeptala se Ashley jemně a natáhla ruku, aby se dotkla paže blondýny.

Spencer před ní ucukla a zlostně jí pohlédla do očí. "Nic mi není, Ashley! Nejsem mrzák, nepotřebuju, abys za mou běžela pokaždý, když se něco stane! 'Jé, podívejte, chudák Spencer, střelili jí do mozku, určitě neví, co dělá.' No, nic mi není! Tak mě nech na pokoji!"

Ashley před zlobou ve Spenceřině hlase ustoupila a povzdechla si. Věděla, že je blondýna v poslední době hodně frustrovaná, částečně proto, že nebyla v bývalé formě a věděla to, a částečně proto, že kolem ní všichni chodili po špičkách. Nové léky, která jí doktorka před týdnem přidala, tomu nejspíše nepomáhaly, bylo známo, že způsobují výkyvy nálad a vznětlivost. Ashley se snažila vyhledat Spenceřiny oči, ale její přítelkyně se na ni odmítala podívat.

"Chceš, abych odešla?"

"Ano! Jdi pryč a nevracej se," řekla Spencer, ale nezněla zdaleka tak naštvaně jako předtím. Ani nevěděla, proč ty věci říká, uvědomovala si, že je tak nemyslí.

Ashley se náhle posadila na stůl vedle ní, kolena se jim jemně dotýkala, a Spencer na brunetu otočila hlavu. "Co to děláš?"

Ashley se otočila a pohlédla jí do očí, v obličeji vážný výraz. "Ehm, sedím tu. Skvělej výhled, fakt."

"Řekla jsem ti, abys odešla," opáčila Spencer. Chtěla, aby Ashley měla takový vztek jako ona.

Ashley mírně naklonila hlavu a odfrkla si. "Jo. Věř tomu nebo ne, Spencer, ale nedělám všechno, co mi říkáš."

Spencer na ni chvilku dál hleděla, pak otočila hlavu a upřela zrak na parkoviště. Ashley sledovala její pohled, věděla, že se blondýna nedívá na nic konkrétního. Několik minut tam mlčky seděly, teplý vánek si pohrával s jejich vlasy, kolena se jemně dotýkala. Po pár dalších minutách mlčení si Spencer položila hlavu na Ashleyino rameno, zrak při tom dál upírala do dálky.

3B

Nervózně klepala prsty o volant a vzdychala. Rozhlédla se po pěti plných pruzích dálnice, které zpomalily na necelých 35 km/h. Se supěním zvýšila frekvenci pravidelného poklepávání. Otáčela knoflíky autorádia a přeskočila několik stanic, které vysílaly pouze reklamy. Nechtěla asi riskovat pohled na mlčící dívku sedící na sedadle spolujezdce, napětí v autě už tak bylo hmatatelné.

Ashley frustrovaně zasténala. "Zapomněla jsem, jak dopravu v LA nesnáším."

"Jo, škoda, že je tvá manželka takový mrzák, mohla řídit místo tebe," ozvala se Spencer vedle ní a dívala se při tom z okénka.

Ashley se chtělo mlátit hlavou o volant. "To jsem vůbec neřekla."

"Ale? Pouč mě, ó moudrá, pověz mi, jak si to myslela?" opáčila blondýna a otočila hlavu k Ashley.

Bruneta zatnula zuby, věděla, že nemá pořádnou odpověď, tak dál zírala dopředu na kolonu, která se pohnula o pár metrů. "Já ne... uf, Spencer, vždyť víš, že tak to necítím!"

Blondýna si s odfrknutím založila ruce. "Vážně?"

"Vždycky se o tebe starám, co ti to říká?" odvětila Ashley a cítila, že taky začíná mít vztek. "Ty se staráš o mě, jako bych byla nějaká přítěž, s kterou se musíš otravovat," opáčila Spencer tišeji.

Ashley vzdychla. "Spencer."

"Ne, Ash, v nemoci i ve zdraví, v bohatství i chudobě, co se s tím stalo?"

Ashley si přejela dlaní po čele a pohlédla na druhou dívku. "Říkáš, že porušuju manželský slib? Nestarám se o tebe, když jsi nemocná? Nezajišťuju ti jídlo a oblečení a luxusní barák?"

Spencer smutně zavrtěla hlavou. "Na ničem z toho nezáleží, když máš přede mnou tajnosti, Ashley! Nejsem nějaká křehká panenka, která se rozbije při první známce stresu!"

"Jsi nemocná, Spencer, snažím se tě chránit," opáčila Ashley a pevně stiskla obě ruce na volantu.

"Jsem nemocná už sedm let! Proč jsi mě vůbec žádala o ruku, když jsi věděla, že to nebudeš schopná zvládnout?" zeptala se Spencer tiše, náhle na pokraji slz.

Bruneta polkla knedlík v krku. "Říkáš, že jsem špatná manželka."

"Ne, říkám, že nechci domácí ošetřovatelku, chci zpátky svou nejlepší kamarádku. Jsi můj život, Ashley, nezvládnu, když mě budeš držet stranou."

Ashley se na Spencer podívala a pak se opět soustředila na pomalu jedoucí auta před sebou. "No, a já bych nezvládla, kdyby se ti něco stalo, Spencer, takže nebudu o těch dopisech mluvit. Neznamená to, že tě nemiluju, znamená to, že ti miluju příliš na to, abych o tebe přišla."

Spencer odvrátila hlavu k okénku a Ashley si byla jistá, že pláče. Tohle bude nejhorší dovolená všech dob.

"Vůbec nevíš, do čeho jdeš," řekl chlapec s nesouhlasným vrtěním hlavou při pohledu na rozrušenou dívku před sebou.

"Vím přesně, co dělám, netvař se, že všechno víš," odvětila a chodila před ním sem a tam.

Posměšně se zasmál a dal si ruce na bok. "Jo? Vím, že poslední tři měsíce to pro tebe bylo peklo, a vím, že už máš po krk hraní si na ošetřovatelku. To nejsi ty, Ash."

Ashley se na něj ušklíbla. "Jak myslíš, Aidene. Když někoho miluješ, uděláš pro něj cokoliv. Jednou to určitě sám zjistíš."

Zjemnil svůj tón, dal jí ruce na ramena a upřeně se na ni zahleděl. "Určitě si myslíš, že ji miluješ a vůbec, ale, Ash, ona nikdy nebude stejná. Já tě znám, to rozhodně nezvládneš."

Ashley se od něj odtáhla a zamyslela se nad tím, co říkal. Spencer se za poslední necelé čtyři měsíce hodně změnila, ale zdálo se, že konečně začíná prosakovat na povrch její staré já. Jen museli přijít na správné dávkování a typ léků a bude v pořádku. "Já ji neopustím, Aidene."

Rozhodil rukama a podrážděně odvětil: "To je bezvadný, Ashley, miluješ ji z lítosti, kvůli ničemu jinýmu!"

Dívka si odfrkla a otočila se od něj. "Ne, miluju ji, protože je mnohem lepší člověk než ty. Zůstávám se Spencer, Aidene, smiř se s tím. Nemůžeš překousnout, že ji miluju tak moc, že ji neopustím."

"A co uděláte, Ashley? Vezmete se a bude žít šťastně až na věky? Jedna egocentrická mrcha a jedna lesba s poškozeným mozkem. Dokonalý."

Střelila po něm znechuceným pohledem a prošla kolem ně. "Říkej si, co chceš, Aidene. Udělala bych pro ni cokoliv, a pokud budu muset, pokud se Spencer nikdy neuzdraví, budu se o ni po zbytek života starat. Vážně doufám, že jednou poznáš, jaký to je."

Bez dalšího pohledu vyšla z místnosti, pryč od něj. Vše, co řekla, celým srdcem cítila, a věděla, že nechce nic víc, než být se svou přítelkyní.

Kdyby se Ashley mohla vyhnout zastavení na příjezdové cestě Carlinových, okamžitě by to udělala. Návštěva u tchánových byla dost těžká za normálních okolností, ale s naštvanou Spencer to bude skoro nesnesitelné. Zastavila auto, ztěžka vzdychla a pohlédla na blondýnu. Nepromluvily na sebe téměř hodinu.

"Spence," řekla Ashley jemně a čekala, až se na ni modré oči podívají, "víš, že tě miluju, že jo?"

Blondýna pomalu přikývla založila si ztuhlé ruce. "Nechci se hádat před rodinou."

Ashley se dokázala slabě usmát a pokrčila rameny, přála si, aby se Spencer nechtěla hádat, tečka. "Jo, no, myslím, že Paula by si vychutnala, kdybych jí dala důvod být na mě namíchnutá."

Spencer se zamračila a zavrtěla hlavou. "Ash, vždyť víš, že důvod nepotřebuje, stačí, že tam jsi. A kromě toho, i když tě momentálně nemám ráda, příliš tě miluju, než abych nechala mámu, aby tě zabila."

"Jo, teď se cítím mnohem bezpečněji," zabručela bruneta, vystoupila z auta a počkala na Spencer na začátku příjezdové cesty. Vzala blondýny za ruku, aniž by ji nechala se rozhodnout, jestli je na to příliš naštvaná, a neochotně s ní vyrazila ke dveřím.

Po pár krocích ji Spencer zastavila a upřeně na ni pohlédla. "A nedělej si srandu z Glena!"

Ashley zúžila oči a pak si odfrkla. "Jestli si nemůžu dělat srandu z tvého téměř třicetiletého, rozvedeného s děckem, nezaměstnaného a opět žijícího u rodičů bratra, co mám proboha dělat?"

Spencer na ni káravě pohlédla, ale mírně se u toho usmívala. "Tátovi by určitě bodla pomoc v kuchyni."

Ashley vydala dusivý zvuk a zvažovala, že popadne blondýnu a na místě se otočí. Souhlasila, že poletí do LA dříve kvůli Spencer, chtěla ji dostat od stresu a frustrace doma, ale dosud v udržování Spencer šťastné neodváděla moc dobrou práci. Vlastně v tom dosud odváděla příšernou práci a věděla, že to musí napravit, než si ji Paula dá k večeři. Při té myšlence se bruneta ošila, a když zhlédla, zjistila, že Spencer je už v náručí své matky.

"Spencer, jsem tak ráda, že tu budete moct být pár dnů navíc, skoro vás nevídáme," řekla Paula své dceři, ale Ashley věděla, že ta výtka byla částečně mířená na ni.

"Byl to vlastně Ashleyin nápad letět dřív," usmála se Spencer. Byl to první upřímný úsměv, který u ní Ashley za celý den viděla, a bolelo ji vědomí, že není její zásluhou.

Paulin úsměv povadl, ale dokázala na dívku za Spencer krátce přikývnout. "Ashley."

Ashley se vydala za Spencer do domu a zazubila se na starší blondýnu. "Paulo. Nemusíš mi to tu ukazovat, pořád si pamatuju, kde je Spenceřin pokoj."

Dveře se za ní ztěžka zabouchly na znamení začátku několika nepříjemných dní.

"Určitě jsme se nikdy neviděly? Připadáš mi hrozitánsky povědomá!"

Ashley probodla brunetu sedící u stolu naproti ní pohledem a přála si, aby ta noční můra skončila. Rodinné večeři u Carlinových nepatřily k věcem, kterých bych se dobrovolně účastnila. Vlastně téměř zvažovala, že bude předstírat, že je jí špatně, jen aby ke stolu nemusela, ale věděla, že Spencer by na ni byla ještě naštvanější.

"Mám takový obličej," odvětila Ashley s falešným úsměvem na tváři, otočila hlavu a probodla pohledem Glena, které seděl vedle té dívky.

Jako by nestačilo, že si nemohla ze Spenceřina nedávno rozvedeného a neuvěřitelně trapného bratra dělat srandu, ale musel přivést na večeři svou novou přítelkyni, která byla úplně na zabití. Byla upjatá, nejspíš bývalá členka kolejního sesterstva, a většinu času se na ně dívala, jako by patřily ke spodině společnosti. Proto Ashley nemohla pochopit, jak může chodit s Glenem.

Spencer, která seděla vedle ní, si nervózně podupávala nohou a rýpala se v jídle na talíři. Paula, sedící napravo od Spencer naproti čelu stolu, pořád vrhala po Ashley pohledy, jako by si přála, aby se bruneta náhle vypařila. Arthur, kterému očividné napětí na druhé straně stolu unikalo, seděl v čele a bavil se s Chelsea, kterém seděla vedle něj, a jejím synem, Anthonym, který seděl vedle Ashley, jež se většinu večeře vrtěla. Glen a jeho nová přítelkyně, Michelle, seděli přímo naproti Ashley a Spencer, pro brunetu to bylo bezpochyby nejhorší místo, kam otravnou dívku posadit.

"Trochu mi připomínáš tu teploušku z tý Pandora skupiny nebo jak se jmenují," prohlásila Michelle a prohlížela si Ashleyin obličej, jako by se v něm skrývaly odpovědi.

Ticho, které se rozhostilo u stolu, bylo ohlušující, ta jediná poznámka utnula veškerý hovor. Ashley na tu dívku zírala a snažila se ovládnout svůj slepý hněv, jediné, co ji skutečně zastavilo, byla Spenceřina ruka na jejím rukávu. Michelle se zdála být náhlým koncem konverzace překvapená a rozhlédla se kolem stolu. Zdálo se, jako by nikdo neměl správná slova, nikdo každopádně nechtěl promluvit, a jako první se ozval Anthony.

"To bylo ošklivé slovo a ošklivá slova v tomhle domě nepoužíváme," řekl, jako by to byla ta nejprostší věc. Opakoval babiččina slova, která od ní mnohokrát slyšel.

Paula přikývla a náhle našla svůj hlas. "To je pravda, Anthony, děkuji. Michelle, ocenili bychom, kdyby sis pod naší střechou nechala hanlivé poznámky ohledně životního stylu mých dcer pro sebe. A Ashley," pokračovala Paula s pohledem na rockovou hvězdu, "ani na to nemysli."

Ashley zamrkala a přemýšlela, do jaké alternativní reality se to dostala, když ji Paula nejen označila za svou dveru, ale také jí četla myšlenky a zakázala jí z té děsné holky vymlátit duši. Přestala zadržovat dech, Spenceřinu ruku stále cítila na rukávu, otočila se na Glena a probodla ho pohledem.

Glen, který se cítil velmi nesvůj, pohlédl na svou přítelkyni, která se zdála úplně zmatená. "Ehm, miláčku, pamatuješ, jak jsem říkal, že je moje sestra provdaná za někoho slavnýho?"

Michelle se rozhlédla po ostatních lidech u stolu a nakonec se zastavila na Ashley a Spencer. Podle všeho zlostné pohledy, kterých se jí od ostatních dostávalo, vůbec nevnímala a tak pokračovala: "Jo, ale... myslela jsem, že za muže!"

"Záleží na tom?" zeptal se podrážděně a zahanbeně Glen. Na začátku jejich vztahu byl sice proti, ale po sedmi letech věděl, že pro jeho malou sestřičku neexistuje nikdo lepší než Ashley.

Michelle se naježila, jako by pronesl něco ohavného, a odvrátila oči od dvou dívek naproti sobě. Ashley zavrtěla hlavou, hněv jí téměř úplně přešel, a ušklíbla se na Glena. "Glene, kam na ně chodíš?"

Po tom incidentu byla konverzace u stolu rezervovanější a podle všeho si toho všimla i Michelle. Každopádně zvládli zbytek večeře i zákusek bez dalších velkých komplikací. Anthony zvedal náladu vyprávěním o svých spolužácích, s gustem přehrával některé zvlášť zábavné historky, dokud mu Paula neřekla, aby se posadil. Žil u Carlinových od svého narození, stali se jeho oficiálními poručníky, když Chelsea usoudila, že po citové ani finanční stránce nezvládne vychovávat dítě. Chelsea se několikrát týdně stavila a trávila se synem čas a Paula i Arthur si užívali jeho přítomnosti v domě, když byly obě jejich dospělé děti pryč. Tolik se podobal Clayovi, až z toho skoro šel strach.

Spencer se zapojovala do hovoru, dokonce jednou či dvakrát Ashley popíchla a to brunetu uklidnilo. Ráda byla před rodinou a tou otravnou holkou za blázna, pokud byl výsledkem Spenceřin úsměv. Michelle se většinu času vyhýbala byť pohledu na ně a Ashley to vůbec nevadilo. Podívala se na blondýnu vedle sebe a náhle se zamračila.

Mladší dívka měla sklopené oči, pravou ruku s vidličkou si opírala o stůl a levou měla pod stolem na stehně. Pro někoho jiného to mohlo vypadat, že upřeně hledí do talíře, nebo je prostě unavená, ale Ashley věděla své. Po sedmi letech to poznala. Natáhla se pro Spenceřinu levou ruku, cítila, jak se v její mírně třese, naklonila se blíže a všimla se téměř neznatelných záškubů u oka a v koutku úst blondýny.

"Spence," ozvala se velmi jemně, sevřela její ruku ve své a čekala několik mučivých sekund, než modré oči vyhledaly její. Blondýna otevřela pusu, ale neodpověděla a Ashley věděla, že musí jednat rychle.

Podívala se na hodiny a rychle vstala. Spenceřinu ruku pořád držela. "Sakra, zapomněla jsem zavolat svému manažerovi, bude naštvaný. Hele, Spencer, můžeš mi ukázat, kam jsi zabalila můj diář? Víš, že v tom tvém binci nikdy nic nenajdu."

Omluvně se podívala po ostatních, zvedla Spencer, dala si její levou ruku kolem pasu a odvedla ji z obýváku do haly. Jakmile byly z dohledu a doslechnu, zavěsila si ruku blondýny kolem ramen a vnímala, jak s sebou na jejím krku škube. "Zvládneš vyjít schody, Spence?"

"Asi jo," dostala ze sebe Spencer, které se třásla celá levá polovina těla, a Ashley ji musela nahoru prakticky vytáhnout. Blondýna doufala, že se ten záchvat nezhorší a během minuty bude po něm. Ale rozmazával se jí zrak, dusily ji zmatek a strach a poslední, co slyšela, než se ponořila do temnoty, byla Ashley, která jí říkala, že to bude dobré.

Kapitola čtvrtá - Non Compos Mentis (Smyslů zbavení)

4A

Potřetí během tří minut se podívala na telefon, a když zjistila, že nemá žádné nepřijaté hovory, odložila ho zpátky na noční stolek. Ashley ležela na břiše, nadzvednutá na loktech, učebnici před sebou. Aiden seděl, opíral se o čelo postele, v klíně měl stejnou učebnici a se zamračením sledoval brunetu.

"Čeká tě žhavý rande, nebo co?" zeptal se a snažil se zachovat lehký tón. Byl téměř v sedmém nebi, když zjistil, že má s Ashley dělat školní projekt na občanku, doufal, že získají zpátky něco z té blízkosti, kterou ztratili po střelbě. Samozřejmě, pomyslel si hořce, to bude hodně těžké, když bude ta holka pořád kontrolovat svůj telefon.

Ashley se na něj otočila a posadila se. "Ne, Spencer budou dneska dělat EEG a oba její rodiče jsou v práci a Glen je necitlivej debil, takže jí tam povezu. Má mi zavolat kdy."

"Trávíš se Spencer hodně času," prohlásil Aiden a snažil se neznít moc žárlivě. Byl však fakt, že Ashley skoro vůbec nevídal, ani ve škole. Snažil se smířit s tím, že si nevybrala jeho, ale byl si dost jistý, že Ashley volba z lítosti hodně brzy omrzí a vrátí se k němu. Proč by na plese váhala, kdyby k němu něco necítila?

Ashley si odfrkla, vstala a protáhla si ramena. "Ehm, jo, je to moje přítelkyně, troubo. Nechceš něco k pití? Myslím, že si od těch pitomejch zákonů musím dát přestávku."

Protáhl si ruce, přikývl a sklopil zrak k učebnici. "Jasně, jenom si rychle dočtu tuhle otázku."

Bruneta pokrčila rameny a odešla z pokoje, Aiden ji při tom sledoval. Podíval se na noční stolek, kde ležel její telefon, a pak zpátky ke dveřím. Naklonil se, vzal telefon a mačkal tlačítka, dokud se na displeji neobjevilo 'Tichý profil', pak mobil vrátil zpátky na místo. Přesunul se ke straně postele a znovu se opřel o polštáře, právě když spatřil vejít do pokoje Ashley s dvěma plechovkami limonády.

Zvláštně se na něj podívala, podala mu plechovku a on pokrčil rameny. "Tahle strana je pohodlnější."

Znovu se usadili na posteli, Aiden opřený o čelo postele, Ashley sedící na skřížených nohách na druhé straně, oba s otevřenými učebnicemi občanky, propiskami v rukách a frustrovanými výrazy ve tvářích. V rámci občanky je čekalo hrané soudní řízení a Ashley a Aiden měli tu smůlu, že jim byla přidělena nejtěžší úloha - státní žalobci. Museli přijít s argumenty na základě vymyšlených policejních zpráv, výpovědí svědků a důkazů, které jim dala učitelka. Ashley věděla, že dokáže okecat spoustu věcí, tak si nedělala starosti se samotným soudním řízením, ale psát souhrny a vypisovat argumenty bylo ubíjející. Že to musela dělat s Aidenem, kterému se snažila posledních pár týdnů vyhýbat, to neulehčovalo.

Aiden po ní čas od času koukl, zvedal zrak od svého sešitu a přál si, aby vůči němu nebyla v poslední době tak odtažitá. Věděl, že starání se o Spencer zabírá většinu jejího času, a cítil se trochu zahanbeně, když si uvědomil, že cítí vůči blondýně kvůli jejím zraněním nelibost.

"Co bys řekl na tohle?" vytrhl ho z přemítání hlas Ashley, která mu ukázala svůj poznámkový blok a přečetla mu argument, na němž pracovala.

Napětí mezi nimi se během probírání argumentů zmenšilo, hráli obě strany sporu, odhalovali slabá místa ve své argumentaci. Tvořilo to podstatnou část známky a věděli, že si musejí vést dobře. Ashley se párkrát přistihla při smíchu něčemu, co Aiden řekl, a byla ráda, že jsou schopní trávit spolu čas jako přátelé, aniž by z toho byla velká věda. Chvíli usilovně pracovali, práce je plně zaměstnávala, a měli radost, že jim to většinou jde jako po másle. Ani jeden z nich si nevšiml, že se venku setmělo.

Z bubliny, ve které pracovali, je vytrhlo až hlasité zabušení na hlavní dveře. Ashley věnovala Aidenovi překvapený pohled, vstala a s brunetem v těsném závěsu šla dolů. Bušení na dveře zesílilo, jak se k nim Ashley přibližovala, a téměř se je bála otevřít. Jakmile zmáčkla kliku, do obýváku vpadl Glen s rudým naštvaným obličejem. Zúženýma očima se podíval z Aidena na Ashley a pak zůstal hledět na dívku.

"Ty jsi neskutečná. Nemůžu uvěřit, že jsem si skoro myslel, že jsi v pohodě," vyprskl na ni blonďatý kluk a Ashley před zlobou v jeho hlase ustoupila.

"O čem to proboha mluvíš?" udržovala pevný hlas, nechtěla, aby ji zradily emoce tváří tvář iracionálnosti, ale v duchu si přece jen dělala starosti. Co když se něco stalo Spencer? Při pohledu na široce otevřené dveře se zamračila - kdy se venku setmělo?

Glen si odfrknul a na obličej se mu vrátil úšklebek. "Tohle je vážně skvělý! Když se mě moje nemocná sestřička ptala, kde je její přítelkyně, neměl jsem vysvětlení. Teď jí můžu říct, že byla se svým bývalým."

Ashley zvedla ruce, potřebovala zjistit, co se sakra děje. Nikdy neviděla Glena takhle zuřivého. "Nejsem s Aidenem, blbče, učíme se. Spencer mi má před tím vyšetřením zavolat."

Glen s úšklebkem zavrtěl hlavou, ale zloba mu z očí nezmizela. "Nejspíš jsi nejhorší lhářka na světě, Ashley. Je půl osmý, byla jsi tak zaměstnaná šukáním se svým bývalým, že sis nevšimla, kolik je hodin?"

Po jeho slovech přepadla zlost i Ashley. Glen neměl právo vpadnout jí do domu a takhle ji obviňovat, ale když se podívala na hodiny na zdi, zjistila, že má pravdu. Byla s Aidenem nahoře téměř čtyři hodiny. "Ani mi nezavolala, asi mě tam teda nechtěla!"

Glen vydal zvuk, který zněl jako zařvání, zatnul pěsti a postoupil blíž. "Volala ti třikrát! A já ti pak volal dvakrát z nemocnice. Ani si ji nezasloužíš, ty sobecká krávo."

Ashley na něj zírala s přimhouřenýma očima. "Kecáš." Ale při pohledu na jeho rozzuřenou tvář, na ten ryzí vztek, věděla, že nelže. Zvedla na něj ruku, vyběhla po schodech, popadla svůj telefon a pak zamířila zpátky do obýváku. Při sestupování po schodech se zamračila, když zjistila, že na displeji telefonu svítí pět nepřijatých hovorů.

Sestoupila z posledního schodu, postavila se před Glena a zvedla mobil. "Vím, že jsem si nevypnula zvonění!"

Glen, v kterém vřel vztek, si nad jejím výrazem odfrkl. Teď si hrála na nevinnou, dokonalý! Aiden tu scénu mezi nimi s obavami sledoval, nikdy neviděl svého kamaráda tak zuřit, a přistoupil k Ashley, která pořád zkoumala svůj telefon.

"Já ti vypnul zvonění, Ash, nechtěl jsem, aby nás při práci na tom projektu někdo rušil. Je hodně důležitej," řekl Aiden s obranně zvednutýma rukama a znělo to, jako by vůbec o nic nešlo.

Druzí dva na něj několik vteřin zírali, zřejmě trvalo, než jim to odhalení plně došlo. Ashley věděla, že má k tomu rozhodně co říct, ale než se k tomu dostala, Glen vyrazil. Blonďák ve zlomku vteřiny smazal vzdálenost mezi sebou a Aidenem, ruku už zakloněnou, a vrazil brunetovi pěstí do nosu. Jinak tichým domem se rozlehlo nechutně znějící křupnutí, následované Aidenovými výkřiky bolestí.

Glen tam jen stál, ztěžka oddechoval a probodával bývalého kamaráda pohledem. "Je to tvoje vina, že jsem musel tři hodiny sledovat, jak má moje mladší sestra záchvat a volá po svý přítelkyni. Jediná věc, ta zatraceně jediná věc, kterou jsem pro ni mohl udělat, zatímco trpěla, bylo najít Ashley, a ani to jsem nemohl, protože tys jí kurva vypnul mobil. Kdybych se nemusel vrátit domů, abych ses ujistil, že je Spencer v pořádku, zabil bych tě."

Ashley šokovaně na blonďáka zírala, zloba v hlase, slzy v očích, a ztěžka polkla při představě Spencer samotné a trpící. Při pohledu na předkloněného Aidena s rukou na krvácejícím nose necítila nic jiného než zlobu. Na oba se podíval, evidentně rozzuřený, a Ashley zvažovala, že ho rovněž praští.

"Aidene, vysmahni z mýho baráku," řekla hlubokým výhružným tónem. Brunet si odfrkl a odešel stále otevřenými hlavními dveřmi. Ashley nevěděla, co by dělala, kdyby šel zpátky nahoru pro své věci.

Podívala se Glenovi do očí, pořád rychle dýchal, ale jeho vztek zřejmě ustupoval. Kývla na něj a vydala se ke dveřím. "Jdeme, Glene."

Blonďák ji okamžik sledoval a pak ji následoval do večerního vzduchu. Nemusel se ptát, kam jedou.

Paula pomalu vystoupala po schodech a pohlédla na hodiny na zdi. Byla to téměř hodina, co Ashley a Spencer zmizely nahoru, a Paula si dělala trochu starosti. Už u večeře věděla, že Ashleyino vysvětlení bylo přinejlepším slabé, ale moc o tom nepřemýšlela. Nešlo o to, že by Ashley ohledně své dcery nevěřila, vlastně byl pravdou opak, ale jako matka měla sklon k dělání si starostí, zvlášť co se týkalo Spencer. Už jednou o svou dceru málem přišla, nedovolila by, aby se Spencer někdy znovu něco stalo.

Zastavila se před Spenceřiným starým pokojem, dveře byly zavřené. Téměř zvažovala, že řekne Ashley, aby spala na gauči dole, v trápení brunety často nacházela potěšení, ale nechtěla naštvat i svou dceru. Slabě zaklepala na dveře, poučila se z vpadnutí bez zaklepání před sedmi lety. Od té doby ušla dlouhou cestu.

Když uslyšela, že může jít dál, váhavě otevřela dveře a zůstala stát v nich. Pohlédla na postel, zamračila se a vstoupila do pokoje. Ashley ležela opřená o čelo postele, pod zády měla polštáře a přes nohy slabou deku. V levé ruce držela knížku, ve které Paula poznala Harry Pottera, zatímco pravou rukou měla v blonďatých vlasech. Spenceřina hlava spočívala na Ashleyině břiše, levou ruku měla obtočenou kolem brunetina klína. Obličej měla otočený k Ashleyině hrudníku, oči zavřené a byla přikrytá skoro až k ramenům.

Paula na ně hleděla, tak intimně spojené, na pravidelně se zvedající a klesající Spenceřin hrudník, rytmické pohyby Ashleyiných prstů v blonďatých vlasech. Ashley sledovala, jak se starší žena přibližuje, a doufala, že ji nečeká přednáška. Zrovna se jí podařilo Spencer uklidnit, ačkoli věděla, že to spíše než její zásluhou, bylo zásluhou silných prášků proti bolesti, které blondýně dala. Paula se zastavila u kraje postele a posadila se. Natáhla ruku a dotkla se Spenceřiných zad pod přikrývkou.

"Měla další záchvat," vysvětlila Ashley tiše a sklopila zrak na blonďatou hlavu, která na ní ležela.

Zatímco Paula hladila své dceři záda, pohlédla Ashley do očí. "Musel být silný, je mimo. Nebyl tu druhý během dvou dnů?"

Ashley s povzdechem přikývla. "Jo, ale tenhle by plně tonicko-klonický, včera jenom částečně, i když po něm byla dost zmatená. Myslím, že si ráno zapomněla vzít léky."

Paula se zamračila a přisunula se na posteli blíže. "To se Spencer nepodobá."

"V poslední době byla pod velkým stresem, větším než normálně. Nové léky fungovaly během posledních pár měsíců dost dobře..." Ashley se odmlčela a přemýšlela, jestli neřekla příliš. Spencer uplynulých sedm let zvládala stres bez významného dopadu na své zdraví. Ačkoli byl stres rozhodně spouštěč záchvatů, léky a relaxační techniky jí je pomáhaly zvládat. Tohle bylo jiné, věděla Ashley. Tentokrát se Spencer stresovala kvůli Ashleyině bezpečí a nejspíš, uvědomovala si bruneta, kvůli tomu, že jí Ashley neříkala, co se děje.

"Pod jakým druhem stresu?" zeptala se Paula a mírně zúžila oči. Pokud byla Spencer tak rozrušená, že zapomněla na své léky, což se šest let nestalo, pravděpodobně se něco dělo, a jak znala svou dceru, nejspíše se to něco týkalo Ashley.

Když Ashley viděla pohled v Pauliných očích, věděla, že prozradila příliš. Byl to podobný pohled, který věnovala jejímu sedmnáctiletému já, pohled, kterým říkala, že udělala něco, čím Spencer ublížila. Pomyslela na skutečný důvod, proč se to dělo, a přemýšlela, jestli by jí Paula utrhla hlavu, kdyby ho zjistila. Ashley o té situaci s nikým doopravdy nemluvila. Zjistila to od Joshe, který trval na tom, aby si najala více osobních strážců. Něco prozradila Esmeraldě, ale jen kvůli zvýšení bezpečnostních opatření. Se Spencer to neřešila vůbec, jen se zmínila, co se děje. Blondýna pořádně vyšilovala.

"Já, ehm...," začala Ashley a odvrátila pohled. Pohlédla na Spencer, která teď pokojně spala, a zvedla oči k Paule. "Dostávám výhrůžky smrtí. Jenom nějaký... bláznivý fanoušek nebo co. O nic nejde, ale zvýšili nám ochranu a... kontrolující nám poštu."

Paula na mladší ženu šokovaně hleděla, nevěděla, co na to lze vůbec říct. Pohlédla na svou dceru spící v Ashleyině náručí a za obě jí pukalo srdce. Uplynulých sedm let si spolu prošly mnohým, a přestože Paula brunetu zpočátku nesnášela, dokázala si ji Ashley získat, když při Spencer na každém kroku stála.

"To mě moc mrzí," hlesla a znovu pohlédla Ashley do očí. "Má policie nějaká vodítka? Myslí si, že je to vážné?"

Ashley, překvapená, že jí Paula okamžitě nevytrhla Spencer z náručí, polkla knedlík, který se jí utvořil v krku. "Moc toho neví, jenom že jde o jednoho člověka. Nejdřív jsem si s tím neděla... moc velkou hlavu, ale... včera... přišel další dopis a tentokrát... vyhrožoval Spencer."

Ta slova na Paulu zapůsobila jako fyzická rána. Zhluboka se nadechla a zavřela oči. Bolest, starost a zlost byly v hlase brunety snadno rozeznatelné. Paula věděla, že by Ashley nikdy nedovolila, aby se její dceři něco stalo, ale to neznamenalo, že jí to nenahnalo strach. "Možná by Spencer měla zůstat chvíli u nás. Tady ji nenajde."

Ashley se smutně usmála a sklopila zrak na blondýnu. "Odmítá to, nechce mě nechat samotnou. A za pár dní začneme zase nahrávat, nemůžu opustit Seattle. Kromě toho bys mě určitě nechtěla na neurčitou dobu pod svou střechou se Spencer."

Při pohledu na brunetin jemný úšklebek Paula pozvedla obočí. Nevedly spolu moc rozhovorů a ještě méně takhle emocionálně vypjatých a věděla, že bude oběma příjemnější vrátit se do jejich původních rolí vzájemných nepřátel. "Ashley, nebuď naivní, nechala bych tě spát na gauči dole."

Ashley si dokázala slabě odfrknout a přemýšlela, kdy jejich nepřátelská prohlášení ztratila hořkost a téměř se z nich stalo svého druhu špičkování. Věděla, že někde muselo zamrznout peklo, když ji její tchýně během toho rozhovoru ještě nezabila.

"Ashley," prohlásila Paula jemně s vážnou tváří a čekala, než hnědé oči vyhledaly její, "neopovaž se, aby se ti něco stalo. Spencer tě potřebuje, nezklam ji."

Ashley byla příliš zaražená, než aby něco řekla, a tak jen sledovala Paulu, jak se naklonila, něžně políbila Spencer na spánek a vstala. Starší žena odešla z pokoje a tiše za sebou zavřela dveře. Ashley zaklonila hlavu a přemýšlela, v jakém alternativním světě se to ocitla.

4B

Během zimních měsíců se stmívalo brzy a bez světla ji chladný vzduch, který dokázala během dne ignorovat, mrazil v kostech. Byla to jedna z mylných představ, že na místě jako LA nebývá chladno, ale když se otřásla zimou, věděla, že je to blbost. Samozřejmě žila v tomhle městě celý život a měla vědět své, než aby se oblíkla takto. Alespoň, pomyslela si Ashley, zatímco se objímala rukama, si před odchodech z domu vzala teplou mikinu. Pohlédla z okénka auta na příjezdovou cestu napravo a pak se znovu podívala na hodinky.

Nervózně poklepávala prsty na volantu a zahleděla se na ulici před sebou osvětlenou dokonale pravidelně rozmístěnými lampami. Ashley vydechla úlevou, když spatřila jet po ulici auto, které zabočilo na příjezdovou cestu. Bruneta vystoupila z auta, a když ji zasáhl studený vzduch, objala se rukama a nedobrovolně se otřásla. Sledovala, jak z auta vystupují čtyři lidé, a váhala, přičemž přemýšlela, proč je tak neuvěřitelně nervózní.

Nahlas se rozesmála, když ji Spencer pozvala na Štědrý večer k sobě domů. Od plesu, Ashley na to nerada myslela jako střelbu, měla Spencer občas zvláštní smysl pro humor. Jistě, pokoušet matku, aby spáchala vraždu v jeden z nejposvátnější dnů roku, nemuselo připadat vtipné ani Spencer, ale Ashley byla příliš šokovaná, než aby zareagovala jinak. Přirozeně svou přítelkyni rozzlobila a musela se pět minut obhajovat, než se Spencer nechala obměkčit. Ashley byla stále skeptická, nebyla si jistá, jestli nejde o nějakou past. Ne že by Spencer nevěřila, ale když jí blondýna řekla, že to sama Paula navrhla, aby Ashley pozvala, málem se znovu rozesmála.

Jedna z tmavých postav se k ní vydala, nyní již téměř nepatrné kulhání při chůzi odhalilo, že je to Spencer. Blondýna k ní přistoupila, zářivě se usmívala, tváře a nos měla rudé od studeného vzduchu a od úst jí šla viditelná pára.

"Přišla jsi!" vydechla Spencer, přitáhla si brunetu do objetí a pevně ji sevřela.

"Samozřejmě, nechala bych si to ujít za nic na světě," odvětila jemně Ashley, tvář přitisknutou k hlavě blondýny. I když bylo příjemné držet přítelkyni v náručí, nebyla si jistá, jestli to chce dělat v blízkosti nebezpečné Pauly Carlinové. Odtáhla se, vzala Spenceřinu ruku do své a společně se vydaly k hlavním dveřím.

Z teplého vzduchu uvnitř jí rozbrněly tváře a mírně se zachvěla, zatímco se snažila zbavit posledních stop chladu, které cítila. Jakmile vstoupily dovnitř, objevila se Paula, pořád v šatech do kostela, a s tvrdým úsměvem pohlédla na jejich spojené ruce.

"Ashley, jsem moc ráda, že ses k nám mohla připojit."

Bruneta se na ni zářivě usmála, věděla, že Paulu namíchne ještě více, když si ji nebude brát k tělu. "Děkuju za pozvání, paní C."

Když procházely kolem kuchyně do obýváku, všiml si jich Arthur. "Ahoj, Ashley, jsem rád, žes přišla. Večeře bude hotová za 40 minut, děvčata."

Ashley se na něj usmála, neunikl jí rozdíl mezi jeho tónem a tónem jeho manželky, a ušklíbla se na Glena, který už byl roztažený na gauči. Spencer ji odvedla nahoru, výrazy své matky ignorovala, a zavřela za nimi dveře. Okamžitě zamířila k šatníku, aby si našla na sebe něco pohodlnějšího než šaty do kostela. Ashley sledovala, jak se převléká. V puse měla sucho a nesvá se zavrtěla. Od plesu uplynulo skoro sedm měsíců, ale pořád měly s intimitou větší problémy, než by se Ashley občas líbilo. Samozřejmě to bylo hlavně kvůli Spenceřiným zraněním, pak záchvatům a pak nejistotě, stejně tak jako kvůli menšímu strachu brunety, že blondýně ublíží. Dnes, když byla celá Carlinovic rodina dole kvůli štědrovečerní večeři, to na intimnosti samozřejmě rozhodně nebyla správná doba.

Spencer, už úplně převlečená, došla s úsměvem ke své přítelkyni, položila jí ruce na ramena a sklonila se. Nejdříve se jejich rty dotkly něžně, nesměle, jako by se potřebovaly pokaždé, když se políbily, najít, a Ashley zvedla ruce na Spenceřin pas. Když jí jazyk blondýny přejel přes rty, Ashley zasténala, padla zády na postel a stáhla Spencer s sebou. Spencer se zasmála, ležela teď plnou vahou na brunetě, a ten zvuk znamenal pro Ashley všechno. Uplynulých sedm měsíců bylo peklo, ale prošly jím společně.

Podívala se na Spencer nad sebou, zajela jí rukama do vlasů a usmála se. "Chci ti dát dárek hned."

Spencer se zamračila a z příjemného pocitu z Ashleyiných prstů ve vlasech mhouřila oči. "Myslela jsem, že počkáme na zejtra?"

Ashley je se zazubením převrátila, sklonila se a líbla Spencer na rty. "Já vím, ale jenom tenhle jeden. Ostatní dostaneš zejtra."

Blondýna zvědavě sledovala, jak se Ashley odtáhla a vytáhla něco z kapsy své mikiny. Ashley se posadila vedle Spencer a natáhla k blondýně, která se rovněž posadila, ruku. Otevřela malou černou krabičku v dlani a v slabém světle zazářil stříbrný prsten uvnitř.

"Ehm... Ash," začala Spencer a natáhla k prstenu třesoucí se ruku.

"Jé, ne, tak to není... je to příslibovej prsten," odpověděla Ashley s nervózním uchechtnutím a vyndala prsten z krabičky.

Pohlédl Spencer do očí, oplatila jí její něžný úsměv a natáhla se pro její ruku. "Je to symbol, že mě budeš vždycky mít, bez ohledu na to, co se stane, bez ohledu na to, kde budeme. Nikdy tě neopustím, Spence. 'Semper Amemus' - Naše láska je věčná."

Ashley prsten otočila, aby Spencer viděla celý nápis, a pak ho navlékla na pravý prsteníček blondýny. Když znovu pohlédla do modrých očí, viděla, že jsou zaplavené slzami, a jemně se uchechtla. Otřela slzy palci a předklonila se, dokud se téměř nedotýkaly nosy.

"Neplakej, Spence," zašeptala a něžně ji políbila na obě víčka, nos a čelo.

Spencer se usmála, dala ruce kolem ramen brunety a za jejím krkem je spojila. Znovu si pohlédly do očí a Spencer se na svou přítelkyni upřeně zahleděla. "Miluju tě, Ashley."

Ashley se usmála, prsty v blonďatých vlasech, a předklonila se. "Taky tě miluju, Spencer." Když se políbily, bylo to pomalé a něžné, tak pomalé, že by se v sobě dokázaly ztratit. Ashley stáhla Spencer na postel, ruce jedna kolem druhé, nohy propletené, ponořené tak hluboko do sebe, jako by byly jedna bytost.

Slunce začalo zapadat za horizont, oranžové a rudé pruhy na obloze tu událost dokonale podkreslovaly. Ačkoli byl začátek února, nebyla moc velká zima a s jejími dlouhými rukávy si jen nepatrně pohrával vánek. Kolem ní byli lidé, většina v malých skupinkách nahloučení k sobě, s výrazy odpovídající události. Věděla, že většina lidí nebyla s tou tragédií přímo spojená; nechodili na tuhle školu, nežili tu, neutrpěli ztrátu jako ona.

Ucítila malou dlaň ve své a s drobným úsměvem shlédla dolů. Její synovec jí pohled oplatil, na tváři měl mnohem zářivější úsměv a ten nějak potlačil úzkost v její hrudi. Tak moc se podobal Clayovi, až to skoro nahánělo strach, a Spencer si přála, aby mohl její bratr svého syna vidět. Věděla, že celé rodině pomohl smířit se s Clayovou smrtí, tak či onak. Přestože ho nevídala moc často, měli mezi sebou speciální pouto, jako mívala s Clayem.

Malé pódium vepředu bylo kromě mikrofonu prázdné. Lidé kolem nich tlumeně šeptali, spoustu z nich vůbec nepoznávala. King High se za těch šest let skoro vůbec nezměnila, možná sem tam nový nátěr, ale celkově se necítila jinak, než ten den, kdy odsud naposledy odešla. No, to nebyla úplná pravda. Spencer věděla, že se za ty roky změnila.

K mikrofonu přistoupil plešatý muž středního věku v levném šedém obleku a nervózně si mnul ruce. Mávnutím ruky utišil dav, odkašlal si a pak promluvil. "Dámy a pánové, děkuji vám, že jste sem v tomto speciální večer přišli. Jsem ředitel Wexler. Než začneme, rád bych poděkoval místnímu učitelskému sboru a studentům, kteří tento večer umožnili. Tvrdě na tom pracovali."

Ozval se částečný potlesk, ale Spencer se nepřidala. Ani si nebyla jistá, jestli tu chce být, a moc dobře věděla, že velká část lidí přišla jen z jediného důvodu - kvůli Ashley. Nechtěly z toho dělat velkou událost, ale škola na tom prakticky trvala, nestávalo se každý den, aby do školy zavítala slavná rocková hvězda.

Ucítila na rameni ruku, otočila se a spatřila matčinu tvář. Viděla, že se k nim žene její táta a snaží se nepřitáhnout pozornost. Spencer se okamžitě cítila klidnější, i když by jí to před roky přišlo divné. Paula se postavila vedle své dcery a věnovala jí ustaraný pohled. Doufala, že to Spencer zvládne, celý den jí bylo dobře, přes včerejší záchvat. Zatímco Spencer držela Anthonyho ruku ve své pravé, ucítila, že ji matka vzala za levou, a zavřela oči. Bude v pořádku.

"Tento večer si připomínáme a vzdáváme čest těm, které jsem ztratili. Ačkoli se střelba, která byla tak dlouho spojená s King High, udála před téměř sedmi lety, jizvy, které zanechala, nejsou o nic méně bolestivé a o nic méně viditelné. Čtyři lidé přišli ten večer o své životy a deset jich bylo zraněno v aktu nesmyslného násilí. Nikdo, jehož se jejich životy dotkly, už nikdy nebude stejný. Je důležité, abychom nezapomínali, abych nezapomínala nejen na to, co se ten večer na jaře roku 2007 stalo, ale také nezapomínali na ty, kteří už s námi nejsou. Nezapomínali, že to byli lidé se sny a cíli, s přáteli a rodinami, děti, kteří nikdy nedostali příležitost zjistit, co život nabízí. A proto dnes na jejich památku odhalíme tento památník a připomeneme si Shawna Bauera, Claye Carlina, Jamala Jonese a Christy Pennebakerovou. Zapalte prosím své svíčky."

Spencer se vymanila ze zvláštní prázdnoty, ve které se ucitla, jeho slova jí stáhly hrudník. Pohlédla na svou matku, která držela hořící svíčku, a nechala Anthonyho zapálit pevnou rukou na znamení, že je opravdu připravený sám držet hořící plamen, jeho svíčku. Když Spencer sledovala jeho vážný výraz, objevila se jí na rtech stopa úsměvu. Snažili se mu toho říkat o jeho otci co nejvíce a při každé příležitosti mu ukazovali fotky a rodinná videa. Přesto nebylo pro šestiletého chlapce snadné pochopit, co se ten večer stalo a proč nemá tátu.

Ředitel Wexlet stáhl z pódia plentu, která památník zakrývala, a odhalil více než metr a půl vysoký bronzový sloup. Spencer už ho předtím viděla na obrázcích během plánování, ale nikdy se moc nezajímala o to, co na něm bude nebo jak bude vypadat. Na jedné straně bylo datum a místo střelby a nějaká sentimentální slova, která se nenamáhala zapamatovat. Na další straně byla vyrytá laciná báseň o životě a smrti, která jí nezajímala vůbec. Jediná strana, na které záleželo, alespoň v jejích očích, byla ta, na které byla jména a ročníky těch, kteří ten večer zemřeli.

Lidé při pohledu na památník znovu zatleskali, ale očividně bez velkého nadšení. To však, říkala si Spencer, bylo nejspíše dobře. Tohle neměla být šťastná událost. Ve vážných tvářích v mihotavém světle svíček byl jasně patrný smutek, ačkoli mnoho z nich vypadalo tak mladě, že to nejspíše byli současní studenti na King High. Jak mohli být zasaženi tragédií, která se udála před sedmi lety?

"Teď bych vám rád představil osobu, která věnovala na památník peníze a byla očitým svědkem této tragédie. Dámy a pánové, maturantka King High z roku 2008, Ashley Daviesová," dokončil ředitel Wexler a ustoupil stranou, aby mohla na pódium vejít bruneta.

Jak se Spencer obávala, potlesk pro Ashley byl mnohem hlasitější, než byl celý večer. Spencer si při pohledu na dav nervózně přešlápla. Ačkoli věděla, že tam někde je najatá ochranka, nemohla si pomoct a cítila se nesvá z toho, že je bruneta na pódiu. Ucítila, jak jí matka na uklidněnou stiskla ruku, a překvapeně se na ni podívala. Ashley jí o těch výhrůžkách řekla. To opravdu nečekala vzhledem k obecně nepřátelské povaze jejich vztahu a krátce se podivila, proč ji matka ještě nezamkla v jejím pokoje a nezakázala jí se s Ashley vrátit do Seattlu.

Ashley s drobným úsměvem přistoupila k mikrofonu a očima okamžitě vyhledala v davu Spencer. Viděla, že Carlinovi stojí vzadu, pod stromem a stranou od hlavního davu, a upírají na ni oči. Při pohledu na Spencer držící se za ruku s matkou a synovcem, její otec stojící za nimi a Glen vedle nich, se jí zvláštně ulevilo. Spencer bude v pořádku.

Tohle vůbec nechtěla. Ashley navrhla škole památník před lety a přirozeně trvalo kvůli byrokracii až do teď, než ho schválili a postavili. Nejdříve chtěla pouze věnovat peníze, ale chtěli, aby u toho byla. Když už tam byla, řekli si, proč by nemohla přijít na pódium a něco říct. A jakmile tam bude, proč by nemohla něco zazpívat? Jistě, pomyslela si, to je nejlepší způsob, jak dostat lidi na odhalení památníku něčeho, co se stalo před lety.

"Zdravím a děkuju. Je to trochu divné být tu po těch letech zpátky, zvlášť vzhledem k okolnostem. Nemám k tomu moc co říct. Ano, byla jsem u toho, když se to stalo, a ačkoli rozhodně chci, abychom nezapomínali na ty, kteří zemřeli, občas je jednodušší na celou tu noc zapomenout. Ten večer přišli o život čtyři lidé, ale ani my ostatní , jejich přátelé, jejich rodiny, jsme nevyvázli nezranění. Už sedm let nejsou mezi námi, ale my tu pořád jsme, bez nich, a někdy je to strašně těžké. Těžké pochopit, proč to byli oni a ne my, těžké necítit vinu, že ten, koho miluju, přežil, zatímco oni ne, těžké udržovat je naživu pouze v našich vzpomínkách. Takže to, co chci říct, je, važte si toho, co máte, protože každý den může být poslední. Nenechte ty, které milujete, odejít a vzpomínejte na ty čtyři prostřednictvím žitím životů, na které by byli pyšní. Spencer, miluju tě."

Ashley při posledních slovech vyhledala s vážným výrazem oči blondýny a potlesk ignorovala. Někdo jí ze strany podal akustickou kytaru, vzala si ji a dala si ji přes rameno. "Tak jo, požádali mě, abych zazpívala něco na uctění památky, a myslím, že tahle píseň je na to vhodná."

Spencer zahnala mrkáním slzy, nechtěla plakat přes stovkami cizích lidí, místo toho se soustředila na dvě ruce, které stále svíraly její. Bez ohledu na cokoli vždy měla svou rodinu, zvlášť Ashley, v dobrém i zlém.

Bruneta na pódiu se jemně usmála, tak jak to dělala vždy, když měla kytaru, a její úsměv se odrazil na Spenceřině tváři. Bruneta si znovu upravila kytaru, svěsila hlavu, začala hrát a jako vždy se v hudbě ztratila. Nádvořím se rozlehly jednoduché akordy zesilované reproduktory a následované Ashleyiným hlasem, silným, přesto velmi smutným.

"Budeš znát mé jméno, když tě uvidím v nebi?
Bude to stejné, když tě uvidím v nebi?
Musím být silná a jít dál.
Protože vím, že sem do nebe nepatřím..."

Spencer se při pohledu na brunetu jemně usmívala, vzpomínala na ty četné chvíle, kdy jí Ashley tu píseň hrála. Položila si hlavu na matčino rameno a vzdychla, otec jí položil ruku na záda a společně poslouchali tu melancholickou píseň. A Spencer věděla, že všechno bude v pořádku.

"Rodrick Calloway," zvolal hlasatel a rozezněl se zdvořilý potlesk spolu s pokřiky z míst, kdy seděla rodina toho kluka.

Ashley si nervózně přešlápla a rozhlédla se po lidech před sebou a za sebou. Ztrácela se v okolním moři zelené a zatáhla ze nepohodlně teplý talár, který musela mít na sobě. Koho napadlo mít v létě v Kalifornii maturitní slavnost venku?

Zamrkala proti jasnému slunci, posunula se na židli a hledala pohledem blondýnu. Když Ashley otočila hlavu, snadno viděla sekci, kterou zabral celý Carlinovic klan, včetně tet, strýců, bratranců, sestřenek a nejspíše i jednoho či dvou prarodičů. S myšlenkou, že ona má štěstí, že její matka vůbec přišla, nejspíše byla opilá nebo se tu zjevila omylem, bruneta vzdychla a o něco více zapadla do židle.

Takhle nějak vypadá mučení, říkala si, a jediný důvod, proč tam byla, byla její přítelkyně.

"Samantha Caracaová."

Ashley se při zvolání dalšího jména téměř viditelně ošila a sledovala, jak si to směšně vymóděná holka kráčí přes pódium za pokřiků desítky podobně směšně vymóděných holek. Se zamračením si zatahala za baret a narovnala se, věděla, že další na řadě je Spencer. Byl to jediný důvod, proč tam byla; nejen proto, že jí blondýna vyhubovala, že nechce jít na svou maturitní slavnost, ale také proto, aby na vlastní oči viděla Spencer kráčet po pódiu. Bylo to něco, o co byla málem připravena.

Konečně zahlédla na kraji pódia blondýnu a usmála se. Spencer vypadala nádherně, i v tom hnusném zeleném baretu a taláru byly její modré tak pronikavé, že se v nich Ashley topila. Byl to nejtěžší rok v životě jich obou, tvořený tolika trápením, bolestí, zlostí a nakonec láskou. To, že tam Spencer stála a čekala, až přečtou její jméno, nebylo nic jiného než zázrak. Hlavu jí zdobilo několik jizev, při chůzi pořád mírně kulhala, občas měla záchvaty a výkyvy nálad, ale pro Ashley nebyla nic jiného než dokonalá.

"Spencer Carlinová," jasně pronesl hlasatel a Spenceřin úsměv by dokázal zapálit celý vesmír, zatímco kráčela přes pódium k řediteli. I přítomní učitelé vypadali zvlášť potěšení, že ji vidí, spousta z nich s ní usilovně pracovala, aby překonali přetrvávající následky jejích zranění. Potlesk pro ni byl o něco nadšenější než pro ostatní; většina přítomných lidí věděla, čím si prošla, a byli v úžasu, že to zvládla.

Nikdo však nebyl hlasitější než Carlinovi, kteří zřejmě vložili veškerou svou energii do toho, aby všichni věděli, že tam jsou. Ashley se zubila, sama vstala a k svému překvapení viděla, že jí následovalo několik dalších studentů. Pár jich ani neznala, ačkoliv nejpatrnější byli Madison a dokonce i Aiden.

Spencer potřásla řediteli rukou, zatímco jí říkal něco, z čeho se její úsměv ještě více rozšířil. Převzala od něj maturitní vysvědčení a otočila se k publiku do míst, kde byla její rodina, a mírně jim zamávala. Ashley se ušklíbla, dala si ruce před pusu a co nejhlasitěji zakřičela: "Miluju tě, Spencer!"

Když červenající se blondýna vyhledala její oči, Ashley na ni mrkla a zase se posadila. Usmívala se, prakticky cítila, jak jí Paula probodává záda očima. Zbytku slavnosti nevěnovala skoro žádnou pozornost, ani když sama šla přes pódium. Reakce přítomných na ni byla podle očekávání méně nadšenější než na Spencer, ačkoli Kyla a Spencer se pořádně snažily vykřičet si hlasivky.

Jistě, Ashley byla ráda a trochu šťastná, že odmaturovala, ale věděla, že kdyby ji ten rok Spencer nepotřebovala, se školou by sekla. Neplánovala jít na vysokou, zvlášť ne když její klubová kapela, Pandora's Box, se konečně začala prosazovat. Nic velkého, poznávali ji pouze místní skalní fanoušci, ale měli pár vystoupení a jejich manažer jim sehnal místo na tůře jiné místní kapely. Jasně, byla to většinou vystoupení v Jižní Kalifornii, ale byl to začátek.

Na druhou stranu Spencer se pro vysokou narodila a Ashley se trochu styděla, že je ráda, že kvůli Paulině přehnaná starostlivosti zůstane blondýna v LA. Ačkoli se jí známky v posledním ročníku moc nezhoršily, všichni se shodli, že bude pro ni nejlepší jít na malou místní školu, kde budou učitelé ochotnější jí pomoct. Spencer byla zklamaná, vždy toužila po prestižní univerzitě, ale Occidentalská vysoká nebyla špatná škola a takto mohla zůstat blízko své rodiny a především Ashley.

Ashley se nemohla dočkat, až se se Spencer uvidí, a celý konec slavnosti nervózně podupávala nohou. Jakmile se publikem rozezněl ohlušující potlesk, Ashley vyskočila na nohy a přelezla přes jednu řadu židlí ke své přítelkyni. Spencer vypadala v tom pitomém baretu a taláru zatraceně roztomile. Bruneta se usmála a zezadu k dívce přistoupila. Dala Spencer ruce kolem pasu a uchechtla se, když blondýna při tom kontaktu vykvikla.

"Ash, my jsme to dokázaly!" zvolala Spencer a obrátila se do brunetina náručí. Zněla tak nadšeně, že se bruneta musela zazubit.

"Ne, ty jsi to dokázala, Spencer, já se jenom vezla," odvětila Ashley a přerušila jakékoli případné námitky přitisknutím rtů na rty blondýny. Měl to být krátký milý polibek, ale když Spencer dala ruce kolem brunetina krku, Ashley si nemohla pomoct a prohloubila ho.

Byl dobrý nápad muchlovat se se Spencer v blízkosti její celé rozšířené rodiny, zvlášť Pauly, která u sebe určitě měla nějakou provizorní zbraň? Ashley si uvědomovala, že asi ne, ale v takovéto dny měla prostě pocit, že se nic nemůže stát.

Kapitola pátá - Panem et Circenses (Chléb a hry)

5A

"...čekáme na jejich nové album. Teď aktuální novinky z Pandora's Box; ano, už je to nějakou dobu. Podle vydavatelství se už na novém albu nějakou dobu pracuje; podle vnitřního zdroje má na zdržení největší podíl hlavní hvězda Pandory - Ashley Daviesová."

"Uf," zasténala Ashley a obrátila nad televizí oči v sloup. Byla natažená na gauči, ovládání těsně mimo dosah ruky. Zvažovala, že se pro něj natáhne, ale když shromáždila potřebné množství energie, něco jí tvrdě padlo na břicho. Se zavrčením se podívala na šedobílou kočku, která na ní na všech čtyřech stála, drábky zaryté přesně do míst, kde to bolelo. Ashley po ní koukla a kočka udělala několik, pro Ashley velmi nepříjemných, kroků a pak se uvelebila na brunetině hrudi.

Ashley natáhla ruku, pohladila ji po hlavičce a divila se, proč si ji ten hrozný tvor tak oblíbil. Otočila hlavu a v televizi zrovna běžely zrnité záběry z odhalení památníku. Ashley se zamračila a naskočily záběry jí z letiště.

"To samozřejmě není pro fanoušky nic překvapivého, protože jsou na Ashleyino časté výstřední chování zvyklí. Zrušené koncerty a zapomenuté rozhovory pro tuto hvězdu nic neznamenají, každý konflikt obvykle odbývá slovy 'rodinné problémy'. Ashleyina manželka byla vážně zraněna při střelbě na škole před šesti lety a má trvalé následky, kvůli kterým hvězda chrání manželku před dotěrnými médii. Podle zdroje blízkého Pandora's Box představuje tato nesmyslná ochrana hlavní svár mezi členy kapely a vydavatelstvím. Chcete poradit? Pokud jste hvězda, nemůžete se naštvat pokaždé, když se někdo snaží dostat k vaší rodině. Ta ochrana mohla být ze začátku roztomilá, Ashley, ale teď už je pouze divná. V následujících týdnech moc zpráv o Pandora's Box nečekejte, protože slečna Daviesová tráví víkend na odhalení památníku střelby na King High roku 2007. Už to nech být, Ashley!"

Ashley zatnula čelist, popadla nejbližší neživý předmět a mrštila ho po televizi. "Jdi do prdele, Kurte Lodere."

Brožovaná knížka neškodně trefila televizi, když vtom Ashley zaslechla zavření hlavních dveří a zamračila se. Nakonec se natáhla pro ovládání, rychle přepnula stanici a ohnala se rukou po kočce, která do náhle se pohnuvší brunety zarývala drápky. Kočka se však odmítala hnout, místo toho zapředla a štouchla jí do ruky, aby ji Ashley hladila.

Ashley jí s povzdechem vyhověla, a když uslyšela kroky přibližující se k obýváku, vzhlédla. Hleděla na blondýnu, která se nahnula přes opěradlo gauče. Když Spencer viděla, jak se k sobě Ashley a kočka mají, zazubila se. "Ha, věděla jsem, že ji máš ráda!"

Bruneta si odfrkla a sundala ruku z hlavy kočky, která okamžitě vstala, když spatřila Spencer, a vyskočila na opěradlo gauče, aby byla k blondýně blíže. "Prosím tě, prakticky na mě skočila. Přiznej si to, Joanie je běhna."

Spencer při pohledu na ně obrátila na brunetu, která se opírala o opěradlo gauče, oči v sloup. Blondýna obešla gauč, s hlasitým povzdechnutím na něj klesla a pořád hladila Joanie, která byla teď uvelebená v jejím klíně a hlasitě předla. Ashley si pamatovala na den, kde si to kotě vzaly z útulku; byl to tentýž den, kde zjistila, že její kapela vyrazí na celostátní turné. Bála se nechat Spencer několik měsíců v bytě samotnou, tak řekla blondýně, že jí pořídí psa. A ze psa se vyklubala nejhubenější, nejdivnější, šilhavá kočka, kterou Spencer dokázala najít. Ashley by blondýně nikdy nic neodmítla, tak se podvolila.

"Jak bylo ve škole?" zeptala se Ashley a konejšivě hladila Joanie, aby se mohla ke Spencer přisunout blíž. Se založenýma nohama seděla čelem k blondýně, zatímco Spencer zaklonila hlavu.

"Fajn, spousta domácích úkolů, samozřejmě. Jeden kluk mě pozval na rande," ušklíbla se Spencer při poslední větě a otevřela jedno oko, aby viděla výraz brunety.

Ashley pozvedla jedno obočí. "Pozval tě na rande? Fakt?"

Spencer se zamračila a zvedla hlavu. "Co tím chceš říct? Nemyslíš si, že by mě dvacetiletý vysokoškolák pozval na rande?"

Bruneta obrátila oči v sloup a natáhla se pro Spenceřinu ruku. "Ale jdi, Spence, podle mě by byl hloupý, kdyby tě nechtěl pozvat. Jenom nemůžu uvěřit, že to udělal, protože zaprvé máš snubní prsten a zadruhé by si měl z Leona nadělat do kalhot."

Spencer se ušklíbla při vzpomínce na to, když blonďák opravdu jejího "osobního strážce" zahlédl, a pokrčila rameny. "Pozval mě, když jsem odcházela z učebny, Leon byl venku. A ano, řekla jsem mu, že jsem vdaná, a než mohl říct něco dalšího, uviděl Leona a prakticky utekl opačným směrem."

Ashley přikývla, ve tváři spokojený úšklebek. Leon byl jedním z jejích prvních osobních strážců, když se prosadili, a od té doby si založil vlastní bezpečnostní agenturu. Většinou nepotřebovala větší ochranku, než jí poskytovali pořadatelé koncertů, ale když ano, vždy se obracela na Leona. Věděla, že mu může plně důvěřovat. A výslovně ho požádala, aby chránil Spencer, když byla blondýna venku sama. Leon byl 190 cm vysoká a 115 kg vážící hora svalů s vyholenou hlavou a rád nosil tmavé slunečný brýle a černý oblek. Ashley ho znala a občas sama měla v přítomnosti toho obřího černocha nahnáno.

"Takže si dopřáváš odpočinkový den, hádám?" zeptala se Spencer, skopla si boty a znovu se naklonila k brunetě.

Ashley kolem blondýny dala jednu ruku a přitiskla tvář k jemným vlasům. "Ne, nakrmila jsem kočku a zapnula filtr v bazénu. Ty jsi v téhle rodině vzdělanec, zlato, budeš nás muset živit!"

Pokaždé ji udivovalo, jak Spencer dokáže zvládat školu. Někomu by mohlo přijít šest let na získání bakalářského titulu trochu moc, ale pro Ashley to nebylo nic než úžasné. Při vzpomínce, jaké měla Spencer po střelbě se školou zpočátku problémy a jak jí to šlo teď, byla Ashley velmi pyšná. Spencer často dělalo potíže pochopit složitější problémy a přijít s řešeními, ale s pomocí velmi oddaných učitelů na střední škole si s tím dokázala poradit a nejen odmaturovat, ale brzy měla i získat bakalářský titul na fakultě sociálních věd Washingtonské univerzity.

Ashley se při pouhé myšlence na brzkou promoci zazubila. Už objednala pro Carlinovic letenky a rezervovala místa navíc na slavnosti, všechno samozřejmě aniž by o tom Spencer věděla. Blondýna se to snažila zlehčovat, dokonce se snažila přesvědčit rodiče, že nemusejí přiletět. Ashley by to přirozeně nedovolila.

"A 'uvařila' jsi alespoň večeři, lenochu?" zeptala se Spencer a naznačila prsty uvozovky, čemuž se Ashley rozesmála.

Přitáhla si blondýnu více na sebe, sklonila se, dala jí pusu na tvář a pak se od ní jemně odtáhla. "Samozřejmě, vaše výsosti. Následujte mě, prosím."

Ashley vstala, vzala Spencer za ruku, zvedla ji a pocítila menší zadostiučinění, když byla Joanie bez cavyků shozena ze Spenceřina klína. Něžně přitiskla rty na rty blondýny, chvilku na nich setrvala a pak se s jemným úsměvem odtáhla. Pak Ashley odvedla culící se Spencer do kuchyně, aby ji ohromila svými objednávacími schopnostmi.

5B

"Dobrý den, Paulo!" vešla Ashley do domu v nezvykle dobré náladě a ani si nic nedělala z napůl srdečného pozdravu, kterého se jí od blonďaté ženy dostalo. Vrátila se ze schůzky s jejich manažerem, Joshem, který jim představil plán na následující dva měsíce. Stěží mohla uvěřit, že měli takové štěstí a tak rychle.

Těch několik vystoupení, které měli přes léto v Jižní Kalifornii se zřejmě vyplatilo, Pandora's Box dostala nabídku připojit se k mnohem slavnější skupině jako předskokani na turné po západním pobřeží. Nebylo to sice celostátní turné, ale hraní ve velkých městech po celém pobřeží jim dá možnost získat více fanoušků a Ashley byla nadšená. Teprve včera se dozvěděla, že příští týden vyrážení na dva měsíce pryč. Snažila se tu zprávu jemně sdělit Spencer, ale stále si nebyla jistá, jak ji blondýna skutečně přijala.

Vstoupila do pokoje své přítelkyně, což byl už spíše jejich společný pokoj vzhledem k tomu, jak zřídka spala Ashley někde jinde. Spencer seděla za stolem a před sebou měla otevřené učebnice a skripta. Jednou rukou si podpírala bradu a byla mírně otočená zády k Ashley. Bruneta se usmála a překročila své oblečení, které bylo poházené po podlaze. Ashley neměla oficiální domov. Po skončení střední školy se odstěhovala z matčina domu a od té doby se zatím nedostala k tomu, aby si našla vlastní bydlení. Většinu času trávila se Spencer a většinu nocí v domě Carlinových a věděla, že Spencer by stejně nechtěla, aby byla někde jinde. Vzhledem k tomu, že Paula zatím nic nenamítala, říkala si Ashley, že je v pohodě.

"Lidi v tvý škole jsou divný," začala a všimla si, že se Spencer posadila rovněji, ale neotočila se, "některý se chlubili, že na Occidentalskou chodil i prezidentskej kandidát. Uvědomujou si, že tam Obama nepromoval, že jo?"

Když se nedočkala odpovědi, přistoupila blíže a položila ruku na Spenceřino rameno. "Lásko, co se děje?"

Spencer se k ní nakonec otočila, na tváři čerstvé stopy slz, a Ashley se zamračila. "Já to nezvládnu!"

Bruneta pohlédla na stůl a sledovala, jak blondýna frustrovaně strčila do knížek. "Co nezvládneš? Spencer, je skoro konec semestru a ty sis na všech předmětech vedla dobře, nechápu, proč teď vyšiluješ?"

Spencer setřásla Ashleyinu ruku, vstala a založila si ruce. "Samozřejmě že to nechápeš, nejsi tu!"

Ashley se znovu zamračila, byla čím dál zmatenější. "Já jsem přímo tady, Spencer."

Spencer si odfrkla a odvrátila hlavu. "Jo, ale na dva měsíce mě opustíš. Nebudeš tu ani na Díkuvzdání! A já tomuhle nerozumím, nechápu, co se po mně vůbec chce, nezvládnu to."

Spencer teď naplno plakala a Ashley sledovala, jak znovu ukázala na knížky. Bruneta vzdychla a snažila se zachovat klid. "Spence, jestli s tím máš problémy, seženeme ti soukromýho učitele, to není vůbec problém. A já budu zpátky, než se naděješ."

"Nechci pitomýho soukromýho učitele, chci svou přítelkyni, když ji potřebuju!"

Ashley se zhluboka nadechla a zatnula čelist. Naštěstí měla hodně zkušeností s náladovou a vzteklou Spencer, ale to neznamenalo, že její slova často nebolela. "Vzala sis dneska prášky, broučku?"

To podle všeho říkat neměla, protože Spencer otočila hlavu a probodla brunetu pohledem. "Přestaň se ke mně chovat jako k nějakýmu mentálovi, Ashley! Myslíš si, že jenom kvůli tomu, že mě střelili do hlavy, mě musíš brát jako malý dítě, který se nemůže naštvat, že ji přítelkyně opouští?"

Ashley zatnula pěsti a znovu se zhluboka nadechla. "Víš co, Spencer? Fajn, ať je po tvým. Co kdybych tě přestala brát jako malý dítě, až přestaneš bejt tak zatraceně sobecká! Víš, že je to můj sen, tohle jsem vždycky chtěla, a ty se ve mně snažíš vzbudit vinu, abych zůstala. Nesnaž se ani naznačovat, že tu pro tebe nejsem, že po tobě chci něco nemožnýho. Takhle vztahy nefungujou, Spence."

Spencer svou přítelkyně sledovala, hlas klidný, ale jasně rozlobený a mírně se chvějící zatnuté pěsti. Po tváři blondýny stále tekly slzy, ale bylo jedno, jak moc ji Ashley chtěla obejmout políbit, byla příliš naštvaná, než aby si to dovolila. Bez dalšího slova se otočila, vyšla z pokoje, sešla po schodech dolů a zamířila k hlavním dveřím. Když po cestě minula Paula, stěží ze sebe dokázala dostat zdvořilé 'Jdu ven' a pak za sebou práskla dveřmi.

Paula se nad naštvaným výrazem brunety zamračila a vydala se ke schodům. Přes počáteční pochybnosti ohledně Ashley si ji ta dívka rozhodně získala, hlavně díky tomu, jak Spencer pomáhala. Už dlouho takhle rozzlobenou Ashley neviděla, možná od chvíle, kdy se jeden večer vrátila od Aidena, když měla Spencer EEG vyšetření. Rychle vyšla schody a došla k dceřině pokoji, dveře byly široce otevřené.

V pokoji byl rozhodně větší nepořádek, než býval, na zemi bylo Ashleyino oblečení a místo v rohu zaujímala její kytara. Paula zpočátku zvažovala, že zakáže brunetě u nich přespávat, zvlášť ve Spenceřině pokoji, ale opustila tu myšlenku po prvních pár nocích, které strávila Spencer sama. Ashley se uměla vypořádat s nočními můrami a Paula byla ráda, že to alespoň někdo svede.

Vešla do pokoje a okamžitě zaznamenala dceru sedící na kraji postele, ruce kolem sebe a plačící. Před dvěma lety by bez pochyb předpokládala, že Ashley provedla něco hrozného, ale nyní Paula věděla, že bruneta by její dceři nikdy neublížila. Pomalu se posadila na postel vedle Spencer, položila ruku na třesoucí se dívčino rameno a čekala, až zarudlé, uslzené oči vyhledají její.

"Mami, co to se mnou je?" vzlykla Spencer s třesoucím se spodním rtem a Paula polkla knedlík v krku. Nebylo jednoduché být mámou a nemoci pomoct vašemu dítěti, když o to zoufale prosilo.

Paula odhrnula z dceřina obličeje několik vlhkých kadeří a jemně se usmála. "Zlatíčko, nic s tebou není. Vedeš si skvěle. Tyhle výkyvy nálad jsou úplně běžný vedlejší účinek léků, to přece víš."

Spencer se k ní přitiskla a zavřela oči, z kterých vytékaly další slzy. "Ashley odešla."

Ze rtů jí unikl další vzlyk a Paula vzdychla a snažila se uvolnit sevření hrudi. "Ona se vrátí, Spencer. Miluje tě. Ano?"

Dívka se ani nesnažila odpovědět, místo toho přitiskla obličej k matčině hrudi. Paula dceru objala oběma rukama, konejšivě ji hladila po zádech a snažila se svou plačící dceru uklidnit.

Ashley seskákala po schodech a zamířila do kuchyně, po sprše se cítila jako nový člověk. Nebyla si jistá proč, ale po rozhovorech se vždycky cítila nečistá. Tenhle zpovídající novinář alespoň neměl moc soukromých otázek, které by se nějak týkaly Spencer. Možná se to rozneslo, nebo Josh konečně dělal svou práci.

Vstoupila do kuchyně a zaznamenala Spencer sedící u snídaňového pultu. Blondýna musela zrovna přijít, vedle sebe na pultu měla hromádku pošty, školní batoh byl na podlaze vedle její barové židle. Ashley k ní přišla, přejela jí rukou po zádech a čekala. Spencer se na brunetu otočila a Ashley se zamračila jejímu výrazu.

Spencer byla velmi bledá a při bližším pohledu si Ashley všimla, že se jí třesou ruce. Dala jí pramen vlasů za ucho a přejala jí rukou po paži. "Lásko, co se stalo?"

Ashley sledovala pohled blondýny k papírům, které držela v ruce, a zalapala po dechu. Spencer držela několik fotografií 8x10, které jí zachycovaly při chůzi v areálu školy, na všech byl přes hlavu blondýny namalovaný červený terč. Stranou se svezl bílý papír, Ashley ho zvedla, přitáhla ho k sobě a vzala fotografie z rukou druhé dívky. Sklopila zrak na dopis a při jeho čtení se jí stáhlo hrdlo.

"Už jednou jsem tě varoval. Kolik varování podle tebe dostaneš, než budeš mít na rukách její krev? Okamžitě to ukonči."

Ashley obrátila fotky lícem dolů, odstrčila dopis stranou, vzala Spencer za tváře a přinutila ji se na ni podívat. "Spencer."

Modré oči, které se leskly slzami, pohlédly do jejích a bruneta cítila, jak blondýna zatíná čelist. "Píše, že už tě varoval. Už jsi dostala takový dopis? O mně?"

Ashley váhala, nechtěla o tom mluvit, zvláště ne, když by to Spencer ještě více rozrušilo. Ale také věděla, že to, jak k tomu přistupovala, moc dobře nefungovalo, a teď ten maniak dokázal dostat dopis přes bezpečností opatření, které Leon zavedl. Vzdychla. "Jo, před pár týdny, než jsem letěly do LA. Ale... ty fotky jsou nové. Spencer, víš, že nedovolím, aby ti někdo ublížil."

Spencer znovu odvrátila zrak, prsty si hrála s rohem nějakého katalogu, který před ní ležel. "Tak proto jsi nechtěla, abych o tom věděla?"

Ashley si přitáhla druhou židli, s hlasitých povzdechem se posadila a snažila se vyhledat oči druhé dívky. "Jo, ale, Spence, jen jsem tě chtěla chránit. Jsem tak... vyděšená, že bych tě mohla ztratit. Nemůžu vystát myšlenku, že by se ti něco stalo, zvlášť kvůli mně. Mrzí mě, že sis dělala starosti."

Spencer se na ni konečně podívala, jejich oči se znovu setkaly, a drobně přikývla. Blondýna odstrčila svou židli a k brunetině překvapení jí dala ruce kolem krku. Chvilku to trvalo, ale nakonec se Ashley Spenceřině objetí poddala a přitáhla si druhou dívku blíže k sobě. Ashley vždy udivovalo, jak k sobě pasují, jako dvě části jednoho celku, a zhluboka se nadechla, milovala vůni Spenceřina šampónu. Tohle bylo jediné místo, kde se kdy cítila úplně doma, tady, ve Spenceřině náručí.

"Moc tě miluju, Ashley," řekla Spencer na jejím krku a bruneta poznala, že teď už pláče.

Ashley hladila blondýně záda a sevřela jí ještě pevněji. "Bože, Spencer, taky tě miluju, víc než kdy budeš vědět."

Zůstaly zapletené do sebe, srdce bijící jako jedno, navzájem cítící své zvedající a klesající hrudníky, doprovázené občasným Spenceřiným vzlyknutím. Kdyby to bylo na Ashley, zůstaly by tak navždy, nebo na hodně dlouho, přesunuly by se pár kroků na gauč a celou noc by se objímaly, ale nestalo se tak. Po pár minutách se ozval domovní zvonek a Ashley, přemýšlejíc, kdo by to takto pozdě mohl být, se mírně odtáhla.

Spencer ji však dál objímala a s tváří stále přitisknutou k brunetině krku promluvila. "Zavolala jsem Leonovi."

Ashley vzdychla, věděla, že je čeká dlouhý a pravděpodobně nepříjemný rozhovor s šéfem její ochranky, ale věděla, že je nutný. Jemně políbila Spencer na spánek, pohladila blonďaté vlasy a neochotně se odtáhla. Spencer se na ni přes slzy jemně usmála a Ashley je palce setřela, něžně políbila blondýnu na rty a pak šla otevřít starému příteli.

Ashley se naklonila do studeného vzduchu a zavřela oči, hlavu téměř celou v ledničce. Jednou rukou držela madlo ledničky a druhou přístroj objímala, zatímco hnědé oči zkoumaly jeho obsah. V domě bylo neskutečné vedro, a ačkoli horko nebylo v LA v srpnu neobvyklé, nebyla si jistá, kdy se Carlinovi stali tak teplokrevní, že už jim klimatizace nic neříkala. Měla na sobě pouze boxerky a tílko, vlasy stažené do neupraveného drdolu, ale stejně jí bylo strašné vedro.

Sáhla pro krabici mléka, zatřásla jí, pak jí vyndala a ledničku zavřela. Opřela se o pult naproti ní, otevřela krabici, zvedla si ji ke rtům a naklonila ji. Přirozeně se právě v té chvíli neobjevil v kuchyňských dveřích nikdo jiný než Paula Carlinová, nejspíše přišla z hodně dlouhé směny, jen aby našla spoře oděnou Ashley ve své kuchyni, jak pije jejich mléko. Ashley předvedla laň lapanou ve světle reflektorů a byla na tu situaci tak úplně nepřipravená, že jen vykulila oči a ani neodtrhla krabici od rtů.

Teprve až jí několik kapek mléka steklo po bradě do výstřihu, sklopila nyní prázdnou krabici a váhavě se na blonďatou ženu usmála. "Dobrej, paní C. Ehm, Spencer je pořád ještě ve škole."

Paula na dívku hleděla, rty stažené do tenké linky, a odložila klíče na pult. Ačkoliv tam Ashley uplynulý rok prakticky bydlela, stále bylo nezvyklé přijít uprostřed dne domů a najít ji tam. Paula položila kabelku na jednu z barových židlí a přistoupila blíže, mezi sebou a brunetou nechávala snídaňový pult.

"Ashley, myslím, že je na čase, aby ses odstěhovala," prohlásila Paula a znělo to, jako by oznámila, že k večeři budou špagety.

Bruneta si otřela mléko z brady a prudce se otočila, její výraz byl ještě vykulenější než předtím. "Ježíš, paní C, ta krabice byla stejně skoro prázdná. Nevrátila bych ji pak zpátky, přísahám!"

Paula vzdychla a ušklíbla se. "Nejde o to mléko, Ashley. Kolik ti je?"

Ashley na ni zírala, na okamžik byla zaražená. "20, ale..."

Paula zvedla ruku, aby dívku uprostřed věty zarazila, a pokračovala. "Nemyslíš, že je na čase, aby ses odstěhovala z domu rodičů své přítelkyně?"

Bruneta otevřela pusu, aby odpověděla, a znovu ji zavřela, nevěděla jistě, co by měla říct. Nebylo to tak, že by si nemohla dovolit vlastní bydlení, pravdou byl opak, ale během uplynulého roku si tak zvykla být se Spencer, že si nedokázala představit žít jinde. Nemluvě o to, jak se měla o Spencer starat, když bude bydlet bůh ví kde ve městě, daleko od ní, až se dostaví noční můry nebo dostane záchvat. Ashley si při té myšlence zamračila.

"Podívejte, Paulo, já vím, že...," začala Ashley, ale starší žena, která teď něco hledala v kabelce, ji znovu přerušila.

Paula nakonec vytáhla barevnou brožuru spolu s nějakými papíry a položila je na pult před brunetu. "Žádná 'ale', Ashley. Dovolila jsem si se porozhlédnout a našla jsem ti bydlení. Je velmi hezké a dokonce je strážené, což není u bytových komplexů moc obvyklé. Má vnitřní a venkovní bazén, kromě toho fitness centrum, počítačovou místnost..."

Bruneta pevně svírala okraj pultu a zapřisáhla se, že se udrží a neudělá nic hloupého. Myslela si, že ji Paula nakonec minimálně akceptovala, pokud si přímo nemyslela, že je pro Spencer dobrá. Zřejmě se mýlila.

"...klubovnu, je pouze pět minut chůze od Occidetalské, a ačkoli jsem ty byty osobně neviděla, na fotkách vypadají velmi hezky," dokončila Paula a šoupla brožuru blíže k brunetě.

Ashley na ni hleděla a zamrkala, nebyla si jistá, jestli slyšela správně. "Ehm, cože?"

Paula nedala znát, že by ji slyšela, a pokračovala. "Vím, že je nájem trochu vysoký, ale s tvým bankovním účtem by to neměl být velký problém. Už jsem vyzvedla nájemní smlouvu, člověk musí v tomhle jednat rychle. Něco už jsem vyplnila, stačí, kdy doplníš zbytek."

Paula posunula nájemní smlouvu k brunetě a téměř si na ni usmála a Ashley pozvedla jedno obočí. Sklopila zrak na brožuru a viděla, že to místo vypadá nepopiratelně zatraceně dobře. Paula na ni kývla, mrkla na hodinky a pak se otočila k odchodu z kuchyně. "Spencer končí přednášky ve dvě, tak jsem domluvila schůzku s pronajímací agenturou na 14:30. Nezpozděte se."

Ashley znovu předvedla dokonalou napodobeninu vykulené laně, zatímco sledovala, jak blonďatá žena odchází z místnosti. Opravdu jí matka její přítelkyně právě nařídila, aby vzala její dceru a odstěhovaly se z domu? Tak to být nemohlo, říkala si Ashley, možná byla jen zmatená, protože Paula Carlinová by v žádném případě nikdy nenavrhla, aby se její holčička nastěhovala do hříšného doupěte s Ashley. Ani když bylo strážené. S dvěma bazény. A klubovnou.

S povzdechem sklopila zrak na smlouvu a otočila úvodní stránku na tu s informacemi o nájemci. A na ní již bylo Pauliným doktorským škrabopisem vyplněno několik řádek. Spolunájemce: Spencer Carlinová.

Kdyby si Ashley nemyslela, že bude před Paulou vypadat jako blázen, najisto by omdlela.

Kapitola šestá - Hannibal Ad Portas (Hannibal před branami)

6A

"Ne, na to zapomeň," zavrčela Ashley a zarývala pěst do stolu, zatímco probodávala svého manažera pohledem.

Josh praštil složkou, kterou měl v ruce, o stůl, nebylo to moc silné bouchnutí, a podrážděně zasténal. Už měl rozmazlených rockových hvězd dost. "Ashley, plánuje se to dva měsíce. Nemůžeme to teď jen tak zrušit."

Bruneta se na židli opřela, cvrnkla do drobku, který před ní byl, a pokrčila rameny. "To je mi fuk. Řekni jim, že to nejde."

"A jakou výmluvu, prosím tě, mám říct MTV, až se mě zeptají, proč hvězda Pandora's Box zrušila předem domluvené vystoupení v televizi?" zeptal se Josh povýšeným a otráveným tónem.

Než mohla Ashley odpovědět, ozval se vysoký chlápek se špinavými vlasy v tričku Pandora's Box sedící naproti ní. "Co myslíš, Joshi? Rodinný problémy. Není to tak, Ash?"

Ashley se směrem k basákovi ironicky uchechtla a zúžila na něj oči. "Dobrá práce, Gusi, nevěděla jsem, že slovo 'rodina' vůbec znáš, vzhledem k všem těm tvým kurvám a chlastu."

Vstoupil do toho hubený kluk s černými rozčepýřenými vlasy, hlas mnohem nervóznější. "On... Gus má pravdu, Ash. Tohle je pro nás všechny důležité vystoupení, nezkaz to ostatním."

Bruneta vzdychla a zavrtěla hlavou. "Neřekla jsem, že nemůžete vystoupit, Drew. Řekla jsem, že já teď nemůžu odletět na čtyři dny do Hollywoodu."

Josh sledoval debatu mezi členy kapely se zamračením a rychle cvakal propiskou. Nebyli slavní moc dlouho a už na sebe štěkali kvůli hloupým kravinám jako staré rockové hvězdy. A jako vždy se zdálo, že zdrojem všech rozepří je Ashley.

"Ashley," začal Josh a přerušil ticho. Naklonil se a spojil své ruce. "Tohle je MTV. Už takhle na tebe má Kurt Loder pifku, nezhorši to. Nemůžete si dovolit špatnou publicitu, nikdo z vás. Jsou to jen čtyři dny, Spencer je bez tebe určitě zvládne."

"Je mi u prdele, co si o mně Kurt Loder myslí. Který z nás vydělává víc peněz, hm? A teď není vhodná doba, abych nechala manželku několik dní doma samotnou," opáčila bruneta, měla vztek a cítila se zahnaná do kouta v přítomnosti lidí, kteří měli být v jistém smyslu přátelé.

"Bohajeho, tak ji vem s sebou!" Renee, hlavní kytaristka, vykřikla a propalovala Ashley očima.

Ashley zatínala a rozpínala pěsti a divila se, proč jsou všichni tak proti ní. Bez pochyb věděla, že nikdo z nich, ani ti, co si někoho vzali nebo s někým chodili, nemůže svého partnera doopravdy milovat, pokud ji nechápe. Vzdychla. "Má ošklivou chřipku a doktor jí zakázal letět. A já ji nenechám samotnou."

Gus bouchl dlaní do stolu a Drew sebou nervózně cukl. Ashley reagovala vražedným pohledem. "Kurva už, Ashley, pokud ses chtěla stát něčí pitomou ošetřovatelkou, proč ses doprdele vůbec přidávala ke kapele?"

Ashley otočila hlavu k drsně vypadajícímu chlápkovi, pohlédla mu do očí a stěží ovládala svůj hněv. "Víš co, Gusi, až budeš držet v náručí krvácející umírající tělo svojí životní lásky a nějaká milosrdná vyšší síla se rozhodne dát ti s ní další šanci, pak si promluvíme, ano? Do tý doby se mi laskavě nepleť do osobního života. Vy všichni. Nepoletím tam. Nevystupujte, nebo vystupte beze mě, mně je to fuk."

Prudce vstala, popadla ze stolu svůj telefon, klíče a bundu a pak vyrazila ke dveřím. Věděla, že ji chce Josh zastavit a říct jí, že se musí o svou kariéru lépe starat, ale ani on se nechtěl s běsnící Ashley hádat. Vyšla ze zasedačky, zhluboka se nadechla a vrtěla hlavou. Oni to zkrátka nechápali. Nedělala jim to přece naschvál, ale nehodlala nechat Spencer samotnou, zvlášť když byla nemocná.

Krátkým mrknutím na hodinky zjistila, že už je pozdě večer, a protáhla si ztuhlá ramena. Uplynulý týden nahrávali nové album, bavilo jí to a ve studiu strávili nesčíslné hodiny. Hodiny, které mohla strávit se Spencer a nestrávila, ale ostatní to tak nebrali. Nemluvě od tom, že nad ní stále visely výhrůžky smrtí vůči ní a teď i Spencer. Nikdo další nic podobného nedostal. Ačkoliv od posledního dopisu hrozícího Spencer uplynul už týden, neznamenalo to, že ta hrozba pominula. Ti idioti nechápali, jaké to je. Neměli co ztratit, ne doopravdy, ne jako ona.

Ashley si oblékla tlustou bundu a vstoupila do chladného seattleského vzduchu. Teď na konci února začínalo být tepleji, ale vzduch stejně štípal a Ashley si strčila ruce hluboko do kapes bundy. Zhluboka se nadechla a sledovala, jak jí jde od úst pára. Pak se rozešla k sedanu zaparkovanému stranou. Vedle něj stál Leon, na sobě měl dlouhý baloňák a černé kožené rukavice, čemuž se Ashley ušklíbla. Vypadal jako osobní strážce. Zapřemýšlela, jestli je takový blázen, že tam stál celou dobu, zatímco na ni čekal po té, co mu po skončení nahrávání zavolala.

"Skončila jste, AD?" zeptal se drsným a hlubokým hlasem a otevřel jí dveře. Ashley vklouzla na zadní sedadlo. Ulevilo se jí, že je v autě mnohem tepleji, a kývla na řidiče z Leonovy firmy. Velký černoch se vmáčkl na sedadla vedle ní a zavřel dveře. Pak se na ni podíval. "Budou dnes nějaké zajížďky?"

Ashley pokrčila rameny, zabořila se hlouběji do sedadla, zatímco řidič nastartoval, a vylovila z kapsy mobil. Rychle zmáčkla jedničku rychlého vytáčení a naslouchala známému vyzvánění, dokud jí neodpověděl ospalý hlas. Změna byla okamžitá, usmála se a uvolnila se. Ostatní to prostě nechápali.

"Ahoj, lásko, jak se cítíš?" zeptala se tiše a dloubla loktem do Leona, který si troufl jejímu přihlouplému úsměvu ušklíbnout.

"Dobře," odpověděl Spenceřin hlas a bruneta zavrtěla hlavou, poznala, že blondýna neříká pravdu.

"Chceš, abych ti po cestě domů něco koupila? Snědla jsi večeři?" Ashley se zahleděla z okénka a sledovala míjející pestrá světla města.

Na druhé straně bylo několik okamžiků ticho a pak blondýna odpověděla: "Esmeralda mi něco uvařila."

"Snědla jsi to?"

"Hmm."

Ashley se ušklíbla, věděla, že jejich hospodyně je přísná, ale Spencer byla mazaná. "Dobře, no, po cestě ti vezmu nějakou polívku. Jdi zase spát, Spence, brzy budu doma. Miluju tě."

Slabě zaslechla ospalé 'Já tebe taky', pak zavěsila a strčila si telefon zpátky do kapsy. Podívala se na Leona a zamračila se jeho úšklebku.

Vrtěl nad brunetou hlavou a ignoroval její podrážděný výraz. "Kdyby vaši fanoušci věděli, jaké jste měkota..."

Ashley si odfrkla. "Prosím tě, zbožňovali by mě ještě víc."

"Ne s tím egem, má přítelkyně," opáčil Leon a sundal si z rukou rukavice.

"Spencer říká, že to dělá mě 'mnou'," zazubila se na něj bruneta.

Leon se uchechtl a mnul si studené ruce. "Spencer je světice."

Ashley se té poznámce drobně usmála, odvrátila zrak k rychle ubíhajícím ulicím nalevo a téměř šeptem odvětila: "To je."

6B

Ticho v místnosti bylo ohlušující, napětí naprosto neobvyklé a nesvá bruneta se na gauči zavrtěla. Levou ruku měla na opěradle a nervózně poklepávala prsty. Seděla s pravou nohou visící přes kraj a sledovala svěšenou blonďatou hlavu před sebou. Frustrovaně vydechla a přejela si rukou přes čelo.

"Spencer," pronesla něžně, ale dívka před ní se vůbec nepohnula.

"Já vím," ozvala se tichá odpověď a Ashley přišlo, že slyšela slzy. Natáhla ruku, odhrnula blonďaté kadeře za ucho mladší dívky a přála si, aby se na ni Spencer konečně podívala.

"Neplač, prosím," polkla Ashley knedlík v krku.

"Mám za tebe radost, doopravdy," řekla Spencer trochu pevnějším hlasem, ale bruneta si nebyla jistá, koho se snaží přesvědčit.

Starší dívka si povzdechla a pomalu stáhla svou ruku. "Tak proč se na mě nemůžeš podívat, Spencer?""

Spencer konečně zvedla hlavu, její oči pohlédly do Ashleyiných a bruneta viděla jasné stopy slz. Očekávala, že bude její přítelkyně smutná, ale doufala, že to Spencer pochopí. Bylo to přesně to, proč Ashley tak dřela, jediná věc, kterou pro sebe ještě chtěla. Josh dopoledne informoval Pandora's Box, že je vybrali jako předskokany na celostátním turné velmi známé skupiny. To představovalo neskutečnou šanci, velké koncertní haly, do kterých by se jinak nedostali, po dobu šesti až osmi měsíců. Šest až osm měsíců daleko od Spencer, daleko od jejich domova, neschopná pomoct, kdyby by se něco stalo, nebo jí bylo třeba. Ashley neměla z dlouhého odloučení o nic větší radost než Spencer, ale tohle byl její sen.

"Já prostě...," začala Spencer a frustrovaně vzdychla. "Já vím, jak moc to chceš. Chci, abys byla šťastná, Ash, a pokud k tomu potřebuješ tohle, tak to uděláme."

Ashley polkla a položila blondýně ruku na tvář. "Spencer, ke štěstí potřebuju jenom tebe. Tohle je jenom něco, co pro sebe musím udělat, dokázat si, že na to mám. Nemysli si, že si mi po tobě nebude každou vteřinu každýho dne stýskat."

Předklonila se, něžně přitiskla rty na rty přítelkyně, na kterých ucítila slanou chuť Spenceřiných slz, a mírně se odtáhla. Modré oči pohlédly do jejích a náhle byla Spencer v jejím náručí a vymačkávala z ní duši. Padly dozadu, Ashley teď měla hlavu na bočním opěradle gauče a ležela na zádech, Spencer byla skoro celým tělem na ní, ruce kolem brunetina trupu, hlava spočívající na jejím rameny.

"Budeš mi každý den volat, že jo?" zeptala se Spencer hlasem stěží hlasitějším než šepot a prsty teď jezdila po brunetině odhalené paži.

Ashley zhluboka vdechla vůni Spenceřina šampónu, levou rukou držela blonďatou hlavu u sebe a odpověděla: "Samozřejmě, minimálně jednou denně. A nebudeme hrát každý den, možná bys občas mohla přiletět na víkend? Uvidíš, budu zpátky, než se naděješ, miláčku."

Spencer se mírně zavrtěla, otočila hlavu, takže se téměř dotýkaly nosy, a pohlédla do hnědých očí. "Ale na Glenovu svatbu přiletíš, že jo?"

Ashley zasténala, snažila se celou tu záležitost dostat z hlavy, co se to před pár týdny dozvěděla. Když o tom poprvé slyšela, rozesmála se, ale Spencer jí přirozeně napomenula a zakázala jí si dělat z Glena legraci. Alespoň před ním.

"Ježíš, Spence, co když budu dělat něco důležitýho? Glen mě ani nemá rád a s Madison se rozhodně nemůžeme vystát. Nechci zničit jejich výjimečný den."

Spencer do ní dloubla a ironicky se zasmála. "Ani s tím nezačínej. A ano, jsi moje přítelkyně, musíš tam být. Nepůjdu na svatbu svého bratra kvůli zbouchnuté nevěstě bez doprovodu."

Chvíli mčely a jen si užívaly vzájemnou blízkost. Spencer dál kroužila prsty po Ashleyině pokožce, zatímco bruneta pokračovala v projíždění prsty blonďatými vlasy, které měla rozprostřené na rameni. Ashley si skoro pomyslela, že druhá dívka usnula, když ustala v pohybech a několik minut mlčela, ale pak Spencer promluvila.

"Znamená to, že se musím vrátit k našim?"

Ashley také ustala v pohybech a pohlédla na svou přítelkyni. Žily v tom bytě teprve osm měsíců, ale zatím to bylo dokonalé. Ashley by to nikdy otevřeně nepřiznala, ale byla Paule vděčná nejen za to, že jim ho našla, ale i za to, že je v podstatě vykopla z domu. Byt měl pouze dva pokoje, ale byl velmi čistý a hezký a vytvořily si z něj domov. A díky blízkosti k areálu Occidentalské univerzity mohla Spencer na přednášky chodit pěšky a nemusela spoléhat na někoho jiného, že ji odveze.

"Ne pokud nechceš. Nechceš tu být sama?" zeptala se Ashley váhavě, věděla, že musí Spencer věřit, že to sama zvládne. Ráda by blondýnu sbalila a na šest měsíců, kdy bude pryč, ji uložila u Carlinových, ale věděla, že by jí to Spencer nikdy neodpustila. Byla dospělá a schopná se o sebe postarat, a kdyby se něco stalo, Carlinovi bydleli jen několik kilometrů od nich a přijeli by, než byste řekli švec.

"Samotné mi tu asi bude smutno," připustila Spencer a doufala, že jí Ashley nebude nutit vrátit se k rodičům. Bydlení s Ashley zbožňovala, pryč od rodičů, jen ony dvě. Pořád si nebyla jistá, jak Ashley loni přesvědčila její matku, aby jí dovolila se odstěhovat. Bruneta se nikdy ani nezmínila, že o tom přemýšlí. Jednoho dne po škole jí Ashley vzala do pronajímací agentury a ten den podepsaly smlouvu, přičemž Ashley Spencer celou dobu ujišťovala, že je Paula po návratu domů obě nezabije.

Ashley se na opěradle trochu zvedla a dala Spencer levou ruku kolem ramen. "Mám nápad. Vstávej a obleč se, jdeme ven."

Spencer se na brunete zvláštně podívala, a zatímco přemýšlela o dětském výrazu ve tváři své přítelkyně, vstala. "Kam jdeme?"

Zubící se Ashley vytáhla blondýnu na nohy a šla najít klíče. "To je překvapení, honem!"

Ashley sledovala, jak Spencer jde k ložnici se převléct, pak zvedla klíče a sedla si k počítači. Rychle vygooglila trasu k místnímu zvířecímu útulku, věděla, že budou mít přesně to, co hledala. Ashley se usmála, věděla, že se bude cítit lépe, když nebude Spencer v bytě úplně sama, možná během její nepřítomnosti bude mít dokonce ochránce, a odhlásila se, právě když se blondýna vrátila. Ashley vzala přítelkyni za ruku a vyvedla ji z bytu v naději, že blondýně trochu zvedne náladu.

Hrdinně se probojovávala přes mlhu, která ji obklopovala, přes pavučiny a nepřetržitě bušení v hlavě, na pomalé otevření oči potřebovala několik pokusů. Zasténala na odpolední slunce svítící do velkých oken ložnice, přejela si rukou po obličeji a zašklebila se, když si otřela z tváře sliny ze spaní. Otočila se na bok, celé tělo měla ztuhlé a hlavu zamlženou. Pořád se cítila strašně.

Podívala se na druhou stranu postele, a když jí došlo, že je sama, zamračila se. Mírně se zvedla o čelo postele, rozhlédla se po pokoji a snažila se zbavit rozmazaného pocitu v hlavě. Když se podívala na budík na nočním stolku, došlo jí, že spala téměř čtyři hodiny a najednou dostala hlad. Určitě neměla v úmyslu spát tak dlouho, chtěly si krátce zdřímnout, ale očividně usnula.

Zvažovala, že vstane a sejde dolů, když vtom se otevřely dveře ložnice. Podívala se na druhou dívku a pokusila se přinutit k rozzlobenému výrazu, ale moc jí to nešlo. Na přikrývku vedle ní padlo tělo, přitulilo se a pohlédlo na ni skelnýma očima z polštáře. Bruneta se znovu zamračila, natáhla ruku a dala druhé dívce z očí několik kadeří jemných vlasů.

"Šla jsi na přednášku, že jo?" řekla trochu chraplavým hlasem.

Blondýna se na ni podívala, téměř ostýchavě, a přisunula se k ní ještě o něco blíž. "Ano, Ash, ale musela jsem odevzdat seminárku. Nemohla jsem zmeškat další přednášku."

Ashley vzdychla, zapadla o něco víc do polštáře a otočila se na bok, aby byla k Spencer čelem, ruku při tom nesundala z její hlavy. "Spencer, musíš na sebe dávat pozor.

Blondýna mírně nafoukla tváře, svěsila hlavu a přisunula se posledních pár centimetrů k Ashleyině tělu. Levou ruku dala brunetě kolem pasu a položila si hlavu pod bradu druhé dívky. Když promluvila, Ashley cítila, jak se Spenceřiny rty na jejím krku pohybují. Usmála se a sama blondýnu jednou rukou objala.

"Nic mi není, Ash, dokonce jsem využila řidiče. Nic se nestalo. A to ty jsi poslední dva dny nemocná a ležíš v posteli. Mimochodem, volal Josh, neměl moc velkou radost, že musel zrušit dnešní rozhovor v rádiu," mumlala Spencer na brunetině krku, najednou se cítila úplně vyčerpaně. Předtím se vyplížila na přednášku, přes Ashleyiny námitky, že je pořád nemocná, a ačkoli toho Spencer nelitovala, uvědomovala si, že možná doopravdy ještě není ve stoprocentní formě.

Ashley zasténala a vytáhla deku, aby přikryla sebe i Spencer. "Ať se jde bodnout. Jsem nemocná."

Spencer se v Ahleyině objetí ještě více uvolnila a zavřela oči, zbožňovala pocit bezpečí, který ji brunetino náručí vždy poskytovalo. Chvíli tam mlčky ležely, oči zavřené, hrudi na sobě pravidelně se zvedající a klesající, ve Spenceřiných uších dunící tlukot Ashleina srdce, když vtom na brunetin bok skočila další váha. Cukla sebou, spíše z drápků zarytých do boku, než z toho pohybu, a otevřela jedno oko na kočku, která se uvelebila mezi nimi. Vzdychla, zatímco Spencer pohnula rukou, aby Joanie pohladila, a znovu zavřela oči. Bylo to téměř dokonalé, ona a Spencer, no a možná ta prokletá kočka, ale vychutnávala si, jak jsou blízko sebe, jak jsou spolu.

Stále mlčely, jediný pohyb obstarávala Spenceřina ruka hladící předoucí kočku, když vtom Ashley náhle na svém krku ucítila vlhkost. Mírně odtáhla hlavu, ale Spencer měla obličej přiložený k jejímu krku, takže na ni neviděla. "Spencer," ozvala se Ashley jemně a hladila jí rukou záda, "co se děje, broučku?"

Spencer se nejistě nadechla, zvedla hlavu z Ashleyina krku a dala ruku z kočky, aby z brunetiny pokožky otřela slzy. Ashley sklopila zrak k těm neuvěřitelně modrým očím, které se leskly zadržovanými slzami, a bodlo jí v hrudi. Nesnášela, když Spencer plakala.

"Někdo zabil Weinsteinovic kočku, Rovera," řekla Spencer tak tiše, že ji Ashley stěží slyšela.

"Cože?" Ashley si nebyla jistá, jestli správně rozuměla. Přestože Joanie nemusela, nedokázala si představit, že by někdo někomu zabil domácí zvíře.

Spencer se trochu odtáhla, aby na brunetu viděla, ke zklamání Joanie, která se při tom musela pohnout a nesouhlasně zaťala do Ashley drábky. Bruneta se ani neobtěžovala poznamenat, že je to přirozeně pouze ona, kdo si odnáší škrábance. Když se znovu podívala do Spenceřiných očí, zamračila se slzám, které z nich teď vytékaly. Natáhla ruku a otřela je.

Blondýna popotáhla a opřela se o Ashleyinu ruku. "Je to moje vina, Ash."

Tentokrát se jí zlomil hlas, ale Ashley neměla problém jí rozumět. Ustala v pohybech a nedůvěřivě upřela na druhou dívku zrak. "O čem to mluvíš, Spencer?"

"Rover se otrávil... něčím, co snědl na našem trávníku. Někdo chtěl zabít Joanie a místo toho zabil jeho. Pan Weinstein mi to řekl, když jsem se vrátila..." Spencer se odmlčela, hlas se jí třásl, a zahleděla se na Ashley.

Když Ashley její slova došla, zvedla se, přičemž ignorovala Joanieno zlostné ohnání packou, a upřela na blondýnu s uslzenýma očima zrak. "Někdo... chtěl otrávit naši kočku?"

Musela ztěžka polknout žluč, která jí stoupla do krku, a přejela si rukou po čele. Spencer na ni slabě přikývla a otočila se na záda, aby jí mohla Joanie vylézt na hruď. Z toho, co se stalo, se cítila velmi smutně a provinile.

"Jak... jak to vůbec víš?" snažila se v tom najít Ashley nějaký smysl, pokud totiž měla Spencer pravdu, našel je, věděl, kde bydlí. Také to znamenalo, že už se nespojil s pouhými výhrůžkami, chtěl jim ublížil, i když jen přes jejich domácí zvíře. A při pohledu na plačící Spencer Ashley veděla, že se mu to svým způsobem podařilo. Věděla najisto, že Joanie stráví zbytek svých devíti životů zavřená doma.

Spencer odvrátila zrak na předoucí bílo-šedou kuličku na své hrudi. "Byl se mnou Leon, prohlédl trávník a něco našel. Zavolal sem své lidi."

Ashley vzdychla a divila se, co strašného v minulém životě provedly, že si vysloužily tolik smutku a bolesti, které posledních sedm let zažívaly. Dala pryč přikrývku, sedla si obkročmo na Spencer, sklonila se a ignorovala protesty kočky. Ashley něžně políbila Spencer na obě víčka, čelo a nakonec na rty, chtěla jen, aby blondýna přestala plakat.

"Nemůžeš za to, Spencer, jasné?" Znovu ji políbila a odtáhla se. Otřela jí slzy palci a pak znovu přitiskla rty na Spenceřiny.

Ashley hlasitě vzdychla, vstala z postele a zvedla z podlahy kalhoty od pyžama, aby si je oblékla, než se setká s členy své ochranky. Spencer ji sledovala se zamračením. "Kam jdeš?"

"Promluvit si s Leonem. Nebude to trvat dlouho, slibuju," odvětila Ashley a vydala se ke dveřím.

"Ale jsi nemocná," opáčila Spencer ve snaze, aby bruneta zůstala.

Ashley otočila krkem a protáhla se, pak otevřela dveře. "Najednou se nemocně vůbec necítím. Měla by sis zdřímnout, protože jsi předtím byla venku, a jakmile skončím, dáme si večeři a můžeme si pustit nějaký film, ano?"

Spencer s drobným úsměvem přikývla a sledovala, jak Ashley vyšla z pokoje. Dveře zůstaly doširoka otevřené a blondýnu jako vždy udivilo, jak moc dobře ji Ashley zná. Během těch sedmi let nebývala ráda sama, ale pokud byla sama v zavřeném pokoji, vždy se ocitla na prahu panického záchvatu. Hlasitě vzdychla. Doufala, že rozhovor s ochranou opravdu zabere Ashley pouze pár minut, vážně nechtěla být sama. Sklopila zrak na kočku, která do ní šťouchala hlavou, protože jí přestala škrábat chlupatá ouška. Spencer se usmála. Joanie sice nebyla adekvátní náhradou za Ashley, ale byla skvělou společnicí a určitě ji milovala stejně tak moc jako bruneta. Dokud ji hladila, samozřejmě.

Kapitola sedmá - Status Quo (Status quo)

7A

"Spencer, no tak," zvolala bruneta podrážděně s jednou rukou na dřevěných dveřích a druhou u boku. Když se opět nedočkala odpovědi, zasténala a frustrovaně se o dveře opřela čelem. "Spencer, otevři už ty pitomý dveře. Můžeme si o tom aspoň promluvit, nebo tam budeš do rána trucovat?"

Ozvala se silná rána, která rozdrnčela dveře, které zřejmě posloužily jako výborný cíl, a Ashley sebou cukla. Supící se otočila, došlo jí, že tu poslední poznámka si asi měla nechat pro sebe, a došourala se po schodech dolů. Když došla do kuchyně, zaznamenala Paulu sedící u jídelního stolu, něco psala a zvědavě vzhlédla, když Ashley vešla. Bruneta s hlasitým povzdechnutím zavrtěla hlavou a posadila se na židli naproti Paule.

"Neměla jsi štěstí, odhaduju?" zeptala se Paula, odsunula složenky, které měla před sebou, stranou a podívala se na zachmuřenou brunetu.

Ashley pokrčila rameny a opřela se. "Ani se mnou nechce mluvit, je tak zatraceně tvrdohlavá, zblázním se z toho!" s hlasitým povzdechem vrtěla hlavou. "No, asi teda pojedu domů. Léky jsem jí nechala na lince, včera večer ani ráno si je asi nevzala. Je mi fuk, jak moc je na mě naštvaná, musí je brát."

Paula brunetu sledovala, vyzařovala z ní nervózní energie a v rysech měla jasně patrné obavy. Většinu toho, co se stalo, slyšela od Spencer, což samozřejmě nemusel být nejlepší zdroj vzhledem k okolnostem, ale když vám v jedenáct hodin večer zavolá plačící dcera, abyste pro ni přijeli, bez ohledu na vše poslechnete. Nabrala Spencer několik stovek metrů od bytu, nejspíše dost daleko, aby za ní Ashley neběžela, a pak se vrátila domů, kde dívka přespala. Přirozeně byla zvědavá. Ashley a Spencer měly ten typ vztahu, kdy se vášnivě milovaly i vášnivě hádaly, ale obvykle se dokázaly po pár minutách udobřit, protože jim během nich došlo, že se jim nelíbí se na sebe zlobit.

"Je rozrušená, Ashley, ne že bych měla radost z toho, že zanedbává své zdraví. Ale musíš chápat, proč je taková," odvětila Paula a očima přikázala brunetě, aby zůstala sedět.

Ashley si promnula oči a znovu vzdychla. "Já jí chápu, vím, proč je naštvaná. Ale já to přece neplánovala. Nechtěla jsem, aby se to stalo."

Paula se na ni nedůvěřivě podívala. "Ashley, no tak, věděla jsi, že se to stane, když jste založili kapelu. Když jste vyrazili na turné. Poprvé, podruhé a potřetí. Když vám vydali singl a najednou vás všichni znali. Netvrď mi, že jsi to netušila."

"Jo, ale nenapadlo mě, že budou chtít, abych se odstěhovala," vyšpulila Ashley spodní ret a poklepávala prsty na desku stolu.

"Podle mě nejde jen o to, že se musíš přestěhovat do Seattlu," začala Paula a přemýšlela, jestli to má rozvést. Nechtěla zradit důvěru své dcery, která se minulý večer svěřila matce se svými obavami. A, uvědomovala si Paula, byla to poprvé, co Spencer za roky hledala útěchu u matky.

Bruneta ustala v bubnování prsty a zvláštně se na Paulu podívala. Když včera večer Ashley sdělila Spencer, že nové vydavatelství, které podepsalo s Pandora's Box smlouvu, nutí kapelu přestěhovat se do Seattlu, blondýna se během hádky pořád vracela právě k tomu. A ačkoli se během let hádaly, jak to páry dělávají, obvykle více, když měla Ashley vyrazit na další turné nebo nějakou měsíční propagační akci, Spencer nikdy nebyla tak naštvaná, aby strávila noc jinde. Ashley z toho měla nesmírně nahnáno. Měla strach, že tohle je okamžik, kdy se odcizí.

Při pohledu na zoufale zoufalý Ashleyin výraz Paula vzdychla a předklonila se. "Ashley, poslední čtyři a půl roky jsi pro Spencer... všechno. Jistě, nás miluje, jsme její rodina, ale nejsme ti, které volá, když má noční můru, nejsme ti, na koho se obrací, když jí není dobře, neběží nejdříve za námi, když se něco stane, nesdílí s námi štěstí. Sice nás miluje celým svým srdcem, ale toí srdce nepatří nám. Tohle vše, turné, náhlá sláva a teď to stěhování... myslí si, že tě ztrácí. Že když to máš, už ji nepotřebuješ."

S Paulinými slovy se Ashleiyna hruď ještě víc stáhla, pravda ji pořádně zasáhla. Pokud byla pro Spencer vším, tak Spencer byla její... její co? Její život, její duše, její rozum, její jediný důvod, proč jí na něčem sešlo. Jak si mohla Spencer myslet, že by se toho vzdala, že by se vzdala té části sebe?

"Ale... já bych nikdy... bez Spencer nic z toho nic neznamená. Bez ní bych se nikdy neodstěhovala... Seattle... nikdy mě nenapadlo, že nebude chtít jet se mnou. Myslela jsem, že ví, že bez ní nemůžu být," prohlásila Ashley zastřeně a polkla velký knedlík v krku.

Paula se na ni křivě usmála. "To není tak snadné, Ashley. Potřebuje něco jiného. Spencer potřebuje velké gesto."

Ashley se zatvářila zmateně, čemuž se Paula se usmála trochu vřeleji a sledovala, jak bruneta zamyšleně svraštila čelo. Blonďatá žena si před sebe s povzdechem znovu přitáhla složenky a ukázala ke kuchyni. "Teď jdi prostřít, večeře budu hotová za pár minut."

Ticho bylo téměř mučivé a Ashley si přála, více než jednou, aby se téhle očistě dokázala vyhnout. Rodinná večeře Carlinových byla pravidelnou záležitostí, alespoň tak pravidelnou, jak jim dovolovali pracovní a školní rozvrhy, každopádně se konala minimálně několikrát měsíčně. Hosté se během let moc nezměnili, ačkoliv tam byly nové přírůstky. Nejvýznamnější byla Madison, Glenova manželka, a jejich 13měsíční syn, Glen Jr. Ashley pořád musela potlačovat ironické zasmání při představě, že Glen měl tak velké ego, že pojmenoval kluka, který už byl vytrestán tím, že ho měl za otce, po sobě. Divila se, že Madison ten směšný nesmysl nezarazila, ale vždy předpokládala, že za to mohly silné léky spojené s porodem. Bruneta nevěděla, co komu provedla, že musela několikrát měsíčně sedět u stolu se svou úhlavní nepřítelkyní, i když se to mezi bývalými kamarádky od maturity před více než třemi lety znatelně zlepšilo.

Bylo to, jako by celé rodina vycítila napětí vyzařující z ní a Spencer, která, pravděpodobně vůbec poprvé, neseděla u rodinné večeře vedle ní. A ačkoli blondýna seděla úhlopříčně naproti ní, od chvíli, co sešla ze svého pokoje, se na Ashley ani jednou nepodívala. Chelsea, která seděla naproti Ashley, stejně jako Arthur na jednom konci stolu, se snažili rozproudit konverzaci, ale bez velkého úspěchu. Ashley strávila většina večeře v hlubokém zamyšlení, přemýšlela, jak by mohla Spencer přesvědčit, že se jí nezbaví, a snažila se přijít na to, jak skončila vražená mezi Glenem a Madison.

Glen Jr., kterému všichni říkali JR, hlasitě dětsky žvatlal, a Anthony mu odpovídal stejně hlasitou hatmatilkou, zatímco mu matka krájela na talíři jídlo. Ashley se znovu podívala na Spencer, která měla svěšenou hlavu a neodtrhovala oči z talíře. Ashley si všimla, že blondýna nic nesnědla, jen rozdělovala jídlo na hromádky, a zamračila se. Předtím jí neunikly tmavé kruhy a zarudlé očí, přestože se jí blondýna od příchodu dolů snažila vyhýbat. Spencer ignorovala Ashleyinu přítomnost, ale když před ní bruneta dala na stůl prášky a sklenici vody, beze slova si je vzala.

Zatímco Ashley kroužila vidličkou v kaši, potlačila povzdech. Možná měla Paula pravdu, možná Spencer potřebovala nějakým velkým gestem dokázat, že to není jednostranná věc, že je to skutečné. Pro Ashley to bylo více než skutečné, bruneta cítila tlak hluboko v hrudi, při pouhé myšlence, že by byla bez Spencer se jí strachem svíralo srdce a plíce přestávaly fungovat. Nebyla to myšlenka, o které by byla schopná plně přemýšlet, bylo to absurdní a nepředstavitelné a Ashley věděla, že to Spencer cítí stejně. To se Seattlem možná bylo nečekané, ale jak si mohla Spencer myslet, že by Ashley odjela bez ní?

Velké gesto. Ashley se mírně zamračila a hlava jí jela na plné obrátky. Když jí to nakonec došlo, bylo to úplně jasné, ale téměř nepředstavitelné. Nedokázala myslet na nic jiného, srdce jí divoce tlouklo a trochu se jí zpotily dlaně, zatímco zírala za Chelseinu hlavu, očividně ztracená. V té chvíli to dávalo dokonalý smysl, zdálo se to tak správné, že se Ashley ani zamyslela nad tím, co dělá. Věděla, že je to teď nebo nikdy, bylo to teď nebo někdy v potenciální budoucnosti, kdy dokáže překonat silnou nevolnost a závrať, kterou u ní ta myšlenka vyvolávala.

Zamrkala, aby zaostřila zrak, sotva zaznamenala zvláštní pohled, který jí Chelsea věnovala, a otočila se ke Spencer. Blondýna stále měla svěšenou hlavu, ale Ashley se nehodlala nechat odradit.

"Spencer," řekla tak pevným hlasem, že jí to samotnou překvapilo, a nevěnovala pozornost dalším šesti párům očí, které se na ni otočily. Čekala, až modré oči pohlédnou do jejích, neochotně a pomalu, ale stalo se, spojila pohled se Spenceřiným a hlasem, který se jí ani trochu netřásl, pronesla: "Vezmi si mě."

Předtím panovalo ticho, ale náhle vzduchoprázdno, které místnost pohltilo, ho snadno překonalo. I dvě děti přestaly žvatlat, jako by i ve svém mladém věku vycítily vážnost nálady v místnosti. Hnědé oči stále hleděly do modrých a snažily se blokovat šokované a zřetelně tázavé pohledy ostatních, zatímco Ashley čekala na Spenceřinu odpověď.

Blondýna nějakou chvíli nereagovala a snažila se to pobrat, ale nakonec prudce vstala. Ashley ji sledovala, v hrdle jí rostla panika, ale pohled ani na chvíli neodvrátila.

"Ashley, pojď se mnou," řekla Spencer hlasem, který neprozrazoval žádné emoce, které případně cítila.

Bruneta pomalu vstala a cítila na sobě pohledy ostatních. Měla pocit, jako by šla na popravu, a polkla. Jakmile minula Paulu v čele stolu, Spencer ji chytla za ruku a prakticky jí vytáhla z místnosti a na trávník za domem. Dveře se za nimi zabouchly a Spencer tam stála se založenýma rukama ve viditelně nejistém postoji a pohledem sklesle upřeným dolů.

"Co to sakra bylo?" zeptala se blondýna stále trochu rozrušeným hlasem, ale dívala se do země.

Ashley vydechla a podívala se na svou přítelkyni. "Spence... já vím, že to nebyla zrovna... nejtradičnější... žádost o ruku a tak, ale v té chvíli jsem to prostě věděla. Je to tak správné, Spencer, ty a já... proč bychom tě někdy chtěly měnit? Nedokážu si představit život bez tebe, ne tady, ne v Seattlu, nikde. Vím, že to cítíš stejně, Spencer."

Spenceřiny rty se zvedly do drobného úsměvu a zavrtěla hlavou. "Samozřejmě, Ash, jsi moje všechno... ale... manželství?"

Ashley pokrčila rameny a odfrkla si. "Chtěla jsem velké gesto, Spence... vím, že nikoho jiného nechci, nikdy, ne v tomhle životě. Chtěla jsem... chtěla jsem, abys to věděla i ty... nemusíme se vzít... pokud nechceš."

Na konci se odmlčela a blondýna k ní konečně zvedla hlavu. Pohlédla Ashley do očí a svěsila ruce podél boků. "Ash."

Bruneta se dívala na svou přítelkyni a nervózně si kousala spodní ret. Spencer natáhla ruku a vzala do ní Ashleyinu. "Jsi hrozný blázen... ale miluju tě. Miluju tě víc než cokoliv, víc, než lze vyjádřit slovy, a vím naprosto jistě, že bych nikdy nemohla milovat nikoho, jako miluju tebe... není to trochu náhlý?"

Ashley u poslední části potlačila nutkání obrátit oči v sloup, náhle jí Spenceřin zvyk měnit témata nepřipadal tak roztomilý, a vzala dívku i za druhou ruku. "To mi povídej. Napadlo mě to před pěti minutami a ani nemám prsten. Ale, Spence, to neznamená, že je to o to méně pravdivé, méně skutečné. Jsi můj život a chci, aby to všichni věděli, chci s tebou sdílet všechno."

Tentokrát si Spencer skousla ret a znovu odvrátila zrak. "Já vím, já...," odmlčela se a se zamračením vzhlédla. "Neřekla jsem 'ne'."

Ashley na ni hleděla, čelo ze zmatku svraštělé. "Spencer... je nevím, co říkáš."

Spencer frustrovaně vydechla a sklopila zrak na jejich nohy a na jejich spojené ruce. "Já jen... nechci, abys to brala jako povinnost... vím, že můžeš mít jakoukoliv holku chceš.... nějakou, která není tak... na hlavu."

Ashley hlasitě vzdychla, přitáhla Spencer k sobě a objala ji. Blondýna si položila hlavu na její rameno. "Jakoukoliv holku chci?"

Spencer jí dala ruce kolem pasu a rovněž vzdychla. "Jo."

Ashley jí sevřela ještě pevněji a zavřela oči. Věděla, že pocit Spenceřina těla na jejím jí nikdy neomrzí. "I když jí požádám o ruku u rodinné večeře?"

Ashley ucítila mírné dloubnutí do boku a usmála se. Spencer se rovněž drobně usmívala, bruneta to poznala, a zamumlala jí na rameni: "Pořád jsi cvok... takže nevím, nevím."

Ashley se znovu usmála a zhluboka se nadechla, na tváři nyní vážný výraz. "Spencer... od... plesu... každou minutu děkuju Bohu, že tě mám, v dobrém i zlém... protože tu noc jsem myslela, že tě ztratím, a věděla jsem, že pokud zemřeš... zemřu taky. Láska nespočívá v hledání dokonalosti v tom druhém... spočívá ve společné dokonalosti, jako celku, jako jedné bytosti. Byly jsme v tom spolu od začátku a budeme v tom spolu až do konce... bez ohledu na to, co se mezi námi stane nebo nestane. To nemůže nikdy nic změnit... ty a já, lásko... až do konce času, ano?"

"Jo," zašeptala Spencer na brunetině krku, zpevnila své sevřené a zhluboka vdechla Ashleyinu vůni. Chvilku mlčela, být v Ashleyinu náručí jí stačilo, možná navždy, ale nakonec na brunetině rameni tiše promluvila. "Znamená to, že se musím přestěhovat do Seattlu?"

Spencer ucítila vibrace Ashleyina smíchu a vzhlédla, zatímco se bruneta jemně odtáhla, v očích jiskru. "Znamená to, že říkáš 'ano'?"

Blondýna pokrčila rameny, stáhla ruce mezi ně a sklopila zrak. "Já nevím, ani nemám prsten."

Ashley pozvedla jedno obočí, vzala Spenceřinu pravou ruku a jemně zatáhla za stříbrný prstem s vyrytým nápisem. "No, možná může zaskočit tenhle, než to budu moct udělat pořádně?"

Stáhla příslibový prsten z prstu blondýny, vzala Spencer za levou rukou a s širokým úsměvem nasunula stříbrný kroužek na prsteníček mladší dívky. Spencer jejich ruce fascinovaně sledovala, nechala Ashley nasadit jí prsten na druhou ruku a pak jejich ruce znovu spojila. Usmála se a pohlédla do hnědých očí před sebou. "No... tak možná může za odpověď zaskočit tohle, než to budeš moct udělat pořádně?"

Spencer zatáhla za Ashleyiny ruce, přitáhla si brunetu k sobě a políbila ji. Ashley byla nejdřív zaskočená, ale rychle se vzpamatovala, znovu blondýnu objala a na Spenceřiných rtech roztála. Pro brunetu byl ten polibek moc krátký, a když se Spencer po pouhých pár sekundách odtáhla, zamračila se. Ale když se podívala nalevo na zasklené dveře, uviděla několik tváří, které je přes žaluzie sledovaly, a potlačila zasténání. Když ji usmívající se Spencer zatáhla za ruku, aby ji odvedla zpátky do domu, Ashley váhala. Teď měla zcela jistě pocit, že bude svědkem vlastní popravy. Když viděla, že se obličeje od skla rychle odtáhly, ušklíbla se. Čeká ji popravčí četa, rozhodně.

7B

"Doprdele!" Bruneta padla do křesla s frustrovaným povzdechem a list papíru nedbale hodila na stolek před sebou. Mohutný muž sedící se založenýma rukama na křesle naproti ní se v předklonu opíral o lokty a zachovával stoický výraz, zatímco druhý, menší muž, na Ashley stále vrhal nervózní pohledy. Podívala se na něj, svraštila obočí a pak se otočila zpátky na Leona. "Co to s ním sakra je?"

Leon se podíval na nervózního mladíka a narovnal se. "Ještě nikdy se nesetkal s celebritou, je jen nervózní."

"To je prostě super, nějaký cvok jde po mně a mojí manželce a tys najal nějakého nervózního kluka s bouchačkou."

Leon zavrtěl hlavou a uvolnil si ruce. "Sice je nervózní, ale udrží vás naživu, Ash. Já vám také neříkám, jak máte zpívat vaše písničky, tak mi neříkejte, jak mám dělat svou práci."

Ashley znovu frustrovaně vydechla a podívala se na svého přítele. "Věřím ti, Leone, to přece víš. Jenom se můžu z tohohle vzteknout." Ukázala na konferenční stolek mezi nimi, který byl pokrytý papíry, nejviditelnější byl ten, co před chvilkou hodila navrch. Na vrchu ležela kopie posledního výhružného dopisu, některé části byly zvýrazněné pro hledání pojítek nebo stop, které se snažil tým získat.

Byl to další dopis se stejnými starými výhrůžkami zmiňující Ashleyinu kariéru a její život v rukách všemocného pisatele, ale brunetě nejvíce utkvělo v paměti srovnání jí s někým jiným. "Nejsi legenda jako John Lennon, Ashley Daviesová, ale člověk nemusí být legenda, aby zemřel. Bude tvoje jméno žít věčně jako jeho, nebo tvá kariéra skončí, než vůbec něčeho dosáhneš? Bude si někdo pamatovat slova 'Právě jsem zastřelil Ashley Daviesovou'?"

Založila si ruce, zaklonila hlavu a přála si, aby to celé byl jen špatný cen. Přála si, aby se mohla probudit, vedle Spencer, a nemusela si dělat starosti s ničím jiným než s děláním manželky šťastné. Bylo to neskutečně frustrující a mohli vycházet jen z mála vodítek, čímž celá ta věc byla více než znepokojující. Ashley nechtěla, aby Spencer opouštěla dům, i když věděla, že nemůže držet blondýnu zavřenou jako vězně. Ale množství peněz vyložených na osobní ochranu určitě v následujícím roce vyvolá pár zvednutí obočí daňových úředníků, ne že by jí na penězích vůbec záleželo. Postarej se o Spenceřino bezpečí, to byla v podstatě její krédo posledních sedm let a ani tahle situace nebyla výjimkou.

"Podívejte, Ash, já vím, že jste zklamaná, že toho nemáme víc, ale věřte mi, děláme vše, co jde. Spolupracujeme na tom se Seattleskou policií, přirozeně chtějí, aby se to rychle vyřešilo. Posílili jsme ochranku kolem domu, všechnu poštu převedli na PO box a ani vy ani Spencer neodcházíte z domu bez minimálně dvou mých lidí. Ten chlap dříve či později udělá chybu a tehdy ho dostaneme, Ash," řekl Leon sebevědomým hlasem s pohledem na svou starou přítelkyni.

Ashley mu věnovala pohled, který byl mírně nedůvěřivý. "Jo, no, radši dříve než později, Leone. Ale cením si úsilí, které jsi do toho vložil, nejsme nevděčné. Jenom frustrované, podrážděné a vyděšené, chápeš? Díky za novinky, Leone, ale musím domů, Spencer mě zabije, když nebudu doma před sedmou."

Leon spolu s brunetou vstal a těm slovům si mírně ušklíbl. Často se vyžíval v jejím škádlení kvůli jejímu vztahu. Když se poprvé potkali, pořádně ho překvapil rozdíl mezi Ashley v roli celebrity a v soukromí. Drsná, věcná a divoká holka, kterou její fanoušci podle svého mínění znali, se vůbec nepodobala Ashley, která celou noc četla Harryho Pottera přítelkyni, kterou trápily noční můry, nebo Ashley, která přesvědčila své osobní strážce, aby cestou domů udělali neplánovanou zastávku, aby pro svou nemocnou manželku koupila polévku. Ashley si všimla jeho výrazu, jisker v očích, které měl Leon vždy, když dala průchod své měkčí stránce, což se týkalo hlavně Spencer, a obrátila nad ním oči v sloup.

S úsměvem se otočila na nervózního mladíka a natáhla k němu ruku na potřesení, při kterém působil ještě nervózněji. "No, ráda jsem tě poznala, Kendricku, ale doufám, že než se znovu setkáme, tak tě nervozita opustí."

Mladík zamumlal něco nesrozumitelného, evidentně ho ještě více znervóznilo, že musí s celebritou mluvit, a Ashley z něj s dalším obrácením očí v sloup odvrátila zrak. Ze stolku si vzala klíče a bundu, vyšla ze dveří a uvítali ji její současní dva osobní strážci. Vypadali stejně mohutně a nebezpečně jako Leon a Ashley se cítila alespoň trochu bezpečněji. Co se skupina celostátně proslavila, musela mít alespoň nějakou ochranku na většině míst, kam šla, ale tohle byla rozhodně další úroveň. Ochranku, když byla pryč z domu, zvládala, ale bylo mnohem těžší si zvyknout na neustálou přítomnost ochranky před vlastním domem a uvnitř.

Jeden muž před ní šel chodbou, zatímco druhý šel za ní a společně došli k autu zaparkovanému hned u vchodu. Ashley s povzdechem vklouzla na zadní sedadlo, jeden z mužů vedle ní. Chybělo jí řízení. Z kapsy vylovila mobil, zmáčkla jedničku rychlé volby a usmála se, když na druhém konci uslyšela Spenceřin hlas.

"Ahoj, lásko, chybím ti?" zeptala se škádlivě se zazubením, ačkoli z domu odjela v osm ráno a od té doby doma nebyla. Tyhle dlouhé dny nesnášela. Nesnášela nebýt se Spencer.

"Ne, ani ne," odvětila Spencer neutrálním hlasem, a ačkoli Ashley neviděla, věděla, že se bruneta zamračila.

"Jo, no, radši řekni svojí holce, ať vypadne, protože jsem na cestě domů," opáčila Ashley a snažila se znít vážně.

Spencer vzdychla a podívala se přes otevřené dveře na lidi v obýváku. "Ehm, Ash, ještě nejsme... s tím projektem hotoví. Určitě chceš už přijet?"

Ashley se zamračila a podívala se na hodiny na přístrojové desce. Spencer jí výslovně řekla, aby byla doma v sedm a že její menší studijní skupina bude už dávno hotová. "Uf, moc se učíš, Spence. Proč bych nechtěla přijet domů, kde na mě v obýváku čeká parta šprťáckých vysokoškoláků?"

"Já nevím, možná jsou to fanoušci," pokrčila Spencer rameny a kývla na jednu dívku, které se ji snažila mávnutím přivolat zpátky. Pracovali na školním projektu už téměř tři hodiny a Spencer si upřímně přála, aby je mohla vyhodit. Byl to pro ni velký test rozsahu pozornosti a kromě toho v poslední době netrávila s Ashley kvůli nahrávání nového alba moc času.

Ashley slyšela mírné modelace v hlasu blondýny, znala ji až moc dobře. "No, dovolím jim pět minut vyšilovat, než je vykopnu z domu. Za pár minut jsme tam, ano, Spence?"

Spencer se usmála, líbilo se jí, že Ashley vždy přesně ví, co cítí a co od ní potřebuje. "Jo, miluju tě, Ash."

"Taky tě miluju," odvětila Ashley jemně. Pak zavěsila a se zazubením se otočila k osobnímu strážci vedle sebe. "Nechceš k smrti vyděsit partu vysokoškoláků?"

Kapitola osmá - Graviora Manent (Silnější přežijí)

8A

Byla zima, byla taková zima, že Ashley měla za to, že zmrzne do podoby lidského rampouchu, který bude muset Spencer uskladnit v chladírně, kterou tenhle dům pravděpodobně disponoval, aby ji uchovala. Bruneta si třela ruce o sebe v marné snaze dostat do nich nějaké teplo, ale i rukavice, které měla, byly jak z pevného ledu. Co jim trvalo tak dlouho?

Přešlapovala z nohy na nohy a přitáhla si límec tlusté bundy ještě více k obličeji. Sněžit přestalo před hodinou a krajina byla úplně pokrytá bílou přikrývkou. Byl to idylický obrázek, to musela Ashley přiznat, ale ve filmech nikdy takový zatracený mráz nebyl. A sníh by mohl být přijatelný, kdyby seděla u krbu s nějakým horkým nápojem a především Spencer.

Rozhlédla se a znovu se podivila, co na tom trvá tak dlouho. Stála před obrovským domem na konci odlehlé ulice s pár dalšími, rovněž obrovskými, domy podél ní. Dvoupatrový dům celý obkružovala terasa a Ashley si prohlížela velké okna od podlahy až po strop v druhém patře. Pravděpodobně by měla ze sněhu větší radost, kdyby byla uvnitř a dívala se těmi okny. Před a vedle domu bylo několik vysokých borovic a nějaké další stromy, které Ashley ani nepředstírala, že zná.

Spencer a jejich realitní agentka odešly skoro před dvaceti minutami podívat se na domek pro hosty a na výhled na zátoku, který se podle agentky za velkým domem nabízel. Ashley byla v tomhle počasí méně než nadšená z plahočení se sněhem pokrytou zemí skrz sněhem pokryté stromy, jen aby viděla Seattleskou zátoku, a nelákal ji ani přídomek, do kterého stejně nikdy nevstoupí, zvlášť pokud v něm budou přebývat tchánovi. Ashley se při té myšlence ušklíbla, tchánovi, bylo hodně zvláštní myslet na Carlinovi takto. Věděla, že by mohla soupeřit s historkami o šílené tchyni, ačkoli se Paula během uplynulých šesti let hodně uklidnila.

Třela si zmrzlé ruce a zvažovala, že se vydá po stopách ve sněhu najít svou manželku a bodrou agentku. Myslet na Spencer jako svou manželku byl stále zvláštní pocit, nový a vzrušující, ale také trochu děsivý. Byly svoji zhruba měsíc, měsíc, který byl naplněný přílišným stresem a cestováním, než aby se doopravdy zamyslely nad tím, jak se jejich vztah změnil. Po té, co se Ashley vyslovila, a Spencer žádost o ruku více či méně přijala, obě věděly, že nechtějí čekat. Ashley se po oficiálním oznámení před Paulou tři dny schovávala, ale nakonec se rozhodla přestat být zbabělá a pomoct s plánováním a přípravami.

Vzaly se 24. prosince, necelé dva měsíce po Ashleyině improvizované žádosti o ruku a k Ashleyině nelibosti s více než sto hosty, většinu Spencer ani ona neznaly. Bála se, že její nadějná kariéra utrpí ránu po té, co se tisk o svatbě dozvěděl, ale přijetí veřejnosti bylo po většinou kladné. Ashley byla zpočátku vyděšená, měla noční můry o tom, že se něco hrozného stane, bála se, že jsou příliš mladé nebo hloupé, že do toho jdou, ale když stála u oltáře, na sobě sto párů očí, a sledovala, jak k ní jde Spencer uličkou, všechno ostatní se vypařilo. Byly Spencer a Ashley, čeho by se vůbec měly bát?

Ashley se při té vzpomínce zazubila, stříbrný snubní prsten na levé ruce jí najednou na prstu příjemně hřál. Ačkoli Paula nebyla zrovna nadšená, že si její 21letá dcera vzala svou středoškolskou lásku, která byla navíc holka, minimálně navenek projevovala podporu. Ashley měla pocit, že Paulina největší starost se netýká homosexuality nebo toho, že jde o Ashley, ale toho, že ztrácí svou holčičku, a bruneta neochotně nabídla Carlinovým, aby je kdykoliv navštívili. Sotva vdaná a už přináší oběti, byla na sebe docela hrdá. Další důvod proč koupit dům s domkem pro hosty byl vynikající nápad, ale neznamenalo to, že ho musí vidět, a rozhodně ne si ho prohlížet skoro půl hodiny.

Byl to šestý dům, který si během pouhých dvou dnů prohlížely, a Ashley si přála, aby Spencer nebyla tak zatraceně vybíravá. Vůbec jí nezáleželo na vanách a římsách a feng shui, ale z nějakého důvodu blondýna našla vadu na každém domě, ve kterém byly. Ashley přirozeně nechtěla nic jiného, než aby byla Spencer šťastná, ale už chtěla mít stěhování za sebou a přejít k novomanželskému životu. Stydlivě se zakřenila, alespoň jí bylo trochu tepleji, a otočila se, když uslyšela křupavé kroky ve sněhu.

Než měla bruneta vůbec šanci se úplně otočit, Spencer už jí objímala. Ztěžka dýchala, tvář rudou od mrazu, na tváři široký úsměv. Ashley dala ruku kolem pasu blondýny a zvědavě na ni pohlédla. Spencer vypadala v kulichu a péřové bundě strašně roztomile a zdála se být méně otrávená zimou než Ashley. Realitní agentka stála stranou pár kroků od nich a také se široce usmívala, nejspíše při představě obrovské provize, kterou získá prodejem domu rockové hvězdě.

"Je úžasný, Ash!" vydechla Spencer a v chladném vzduchu jí do úst stoupala pára.

Ashley na ni zvedla jedno obočí. "Ještě jsi ani nebyla uvnitř, Spence. Není to trochu unáhlené?"

Spencer jí věnovala omluvný úsměv. "No, ehm, víš, já uvnitř tak nějak byla... po cestě zpátky. Jenom rychlá prohlídka."

Ashley se od ní odtáhla a zalapala po dechu. "Ty jsi šla dovnitř a nechala jsi mě tu mrznout k smrti?"

Blondýna se Ashleyině přehánění zasmála a vzala ji za ruku. "Ano, ale ber to takhle - konečně se můžeme přestěhovat!"

Ashley to se zamručením odmítla komentovat, ale v duchu byla vděčná, že to pekelné hledání domu skončilo. Spencer se najednou naklonila blíž, hlas tišší, aby ji slyšela pouze bruneta. "A slibuju, že jakmile se vrátíme do hotelu, zahřeju tě."

Ashley vykulila oči, chytla blodýnu za ruku a táhla ji k agentce. "Dobrá, Mitzi, bereme ho. Zabalte ho, dejte na něj mašli a dejte mi vědět, až budou připravené papíry. Máte mé číslo, že?"

Realitní agentka přikývla, v očích viditelné znaky dolarů, ale Ashley to bylo fuk. Táhla smějící se Spencer sněhem k pronajatému autu. Seattleská zima jí náhle připadala mnohem méně studená.

Bylo to vzdálené roztříštění skla a rána, následované hlasitým řvaním bezpečnostního systému, co ji vytrhlo z poměrně příjemného spánku. Ashley se na posteli bleskurychle posadila, srdce bušící, a snažila se úplně probrat. Ve tmě si připadala slepě a trochu se jí ulevilo, když přejela rukama po Spenceřině nyní hýbající se postavě. Alarm pořád ječel, hlasitě a nepříjemně, a její prvotní instinkt byl zjistit, co se děje. Třesoucíma se rukama ze sebe shodila přikrývku, přehodila nohy přes okraj postele a očima propátrávala temnou místnost, jestli tam není něco, co by mohla použít jako zbraň. Část jejího mozku věděla, že je to hloupost, že nablízku jsou minimálně tři dobře ozbrojení muži zajišťující bezpečnost a že i kdyby někdo vnikl do domu, nejspíš by přišla k úhoně nebo byla zabita, kdyby šla dolů.

Přesto Ashley vstala z postele, ale zastavilo ji silné sevření paže. Otočila hlavu, v téměř úplné tmě matně rozeznávala Spenceřin obličej. Blondýna se posadila, ruku Ashley nepustila a posunula se blíž.

"Kam si jako myslíš, že jdeš, Ash?" Spenceřin hlas se téměř ztrácel ve vřeštění alarmu, ale Ashley v něm jasně slyšela ostrost.

"Jenom půjdu zjistit, co se děje. Ty zůstaň tady," odvětila. Částečně věděla, že dělá přesně to, z čeho ji Spencer obvinila, ale ta část, která ji momentálně ovládala, chtěla prostě chránit manželku.

Spencer chytla Ashley i za druhou ruku a přála si, aby bruneta přestala být tak tvrdohlavá a ochranitelská a pro jednou nechala někoho jiného, ať se o to postará. "Od toho je ochranka, Ashley."

Ashley hlasitě vzdychla, vymanila se ze Spenceřina sevření a otočila se k blondýně čelem. Z hlasitého alarmu jí zvonilo v uších a tělem jí stále proudil adrenalin. Co když je v domě vetřelec a ochranka ho nezlikvidovala? Co když jde k jejich pokoji a chce ublížit Spencer? Bruneta krátce líbla Spencer na rty, vstala a pohnula se. "Hned jsem zpátky, Spencer. Ty tu zůstaň, ano?"

Udělala několik kroků pozpátku, nakonec se otočila, vyšla z ložnice a opatrně se vydala po schodech dolů. Jedna její část věděla, že je nerozumné vydat se vstříc potenciálnímu nebezpečí, ale chtěla se ujistit, že je všechno v pořádku. Pravděpodobně stejně o nic nešla, možná okno rozbil pták nebo nějaké jiné zvíře. Došla dolů a rychle se rozhlédla. Když nespatřila žádného útočníka, pokračovala do obýváku.

Z pohledu, který se jí naskytl, se jí znovu rozbušilo srdce, a udělala pár bojácných kroků dopředu. Z venku slyšela křik, poznávala hlasy členů ochranky, ale i tak došla k oknům s výhledem na zátoku, která měla před sebou. Jedno z celostěnných oken bylo rozbité, v rámu stále visely střepy, na nichž se odráželo měsíční světlo a venkovní osvětlení. Podlaha těsně pod oknem byla pokrytá rozbitým sklem a některé střepy se dostaly až ke dveřím obýváku.

Vydala se dopředu, přičemž se snažila vyhýbat šlápnutí na střepy bosýma nohama, a zastavila se pouhých pár kroků před rozbitým oknem. Tam na podlaze uprostřed roztříštěného skla ležela červená cihla. Když se podívala blíž, bylo vidět, že je kolem ní něco zabaleného. Ashley se sehnula, zvedla cihlu ze střepů a zkřivila obličej, když jí něco řízlo do prstu. Ignorovala ostrou bolest a otočila v dlani cihlu. Zatáhla za provázek, kterým k ní byl přivázaný list papíru, na němž určitě bude další nenávistný a pohrdavý vzkaz od toho šílence.

Náhle na ni padl stín z terasy. Ashley se lekla a málem pozadu padla do střepů. Se zatajeným dechem vzhlédla, ale rychle pozvala postavu jednoho z členů ochranku, který se k ní blížil. Pokynul jí rukou zpoza rozbitého okna a Ashley se zarazila, snažila se nepostoupit dál do roztříštěného skla. Když vstoupil do světla, Ashley pozvala Leonova nervózního přítele, Kendricka, který tentokrát působil mnohem sebevědoměji. Došel k zadnímu vchodu a vstoupil do místnosti. Náhle zaznamenala ohlušující ticho, došlo jí, že museli konečně vypnout alarm, a zamračila se pokračujícímu zvonění v uších.

"Paní Daviesová, mohla byste mi prosím podat tu cihlu, musíme se postarat, aby nebyly znehodnoceny důkazy," řekl a přistoupil blíže, pod jeho těžkými botami praskalo sklo. V rukách měl velkým plastový sáček, do kterého cihlu po té, co mu ji podala, dal.

Ashley přivřela oči a odfrkla si. "Nebyly zhehodnoceny důkazy? Co kdybyste se nejdřív starali o Spenceřino a mé bezpečí!"

Kendrick před ní mírně ustoupil, evidentně se pořád v její blízkosti cítil nesvůj, a okamžitě přikyvoval. "Ano, samozřejmě, paní Daviesová, už jsme prověřili a zajistili okolí. Vaše bezpečí je naše hlavní starost, samozřejmě. Steve a Mike jsou stále venku a kontrolují kamerový systém, ale vzhledem k tomu, že k útoku došlo od jezera, nejspíše toho moc mít nebudeme. Jen se snažíme nic nezanedbat, včetně důkazů."

Ashley hlasitě vzdychla a přikývla, věděla, že ochranka nejprve dbá na jejich bezpečí. Konec konců to byl Leonův tým a věděla, že Leon by ji nezklamal. Odvrátila od Kendricka zrak, zatímco začal zkoumat střepy na podlaze, otočila se a vydala se ke dveřím. Teď už vnímala bodavou bolest v ruce. Sklopila zrak na svou pravou ruku, v slabém světlo se lesklo něco, co předpokládala, že je krev. Vyšla z místnosti a zamířila ke koupelně - Spencer by ji zabila, kdyby to zjistila.

"Já tě zabiju," ozval se jemný hlas vedle ní. Ashley málem nadskočila a s vytřeštěnýma očima zírala na Spencer, která stála jen pár kroků od ní.

Ashley se snažila dostat pod kontrolu divoce bušící srdce a zamračila se na blondýnu, krvácejí ruku skryla. "Neřekla jsem ti, abys zůstala nahoře?"

Spencer si odfrkla, přistoupila blíž, sáhla za brunetu a vzala ji za pravé zápěstí. "Budeš se divit, Ashley, ale nedělám všechno, co mi říkáš."

Bruneta otevřela pusu, aby něco řekla, okamžitě ji zase zavřela a pak znovu otevřela, ale nakonec usoudila, že bude lepší, když bude mlčet. Spencer jí věnovala vyzývavý pohled a přitáhla si ji za zápěstí blíž do osvětlené chodby. Blondýna otočila Ashleyinu dlaň vzhůru, po prostředníčku brunety stékal stálý čůrek krve. Ashley měla pocit, že by měla něco říct, třeba něco na svou obranu nebo aby ze Spenceřina obličeje zmizel ten smutný a naštvaný výraz, ale dál mlčela.

Spencer rovněž nic neřekla, jemně odvedla Ashley do koupelny v přízemí a celou dobu jí držela zápěstí zvednuté. Rozsvítila, prohledala poličky za zrcadlem a pak se vrátila k Ashley, která se teď tvářila ostýchavě. Nemluvily, když jí Spencer opláchla ruku studenou vodou, ani když když jí z rány vytáhla malý střep. Nemluvily, když blondýna polila ránu peroxidem vodíku, ani když dala na ránu gázu a omotala Ashleyin prst obvazem.

Když nakonec Spencer skončila, pustila Ashleyinu ruku, o krok poodstoupila a upřeně se zadívala brunetě do očí. Ashley hlasitě vzdychla a opatrně mrkla na pulzující obvázaný prst, pak pohlédla Spencer do očí a ostýchavě se na ni usmála.

Spencer na ni přivřela oči a zavrtěla hlavou, odpad hodila do koše vedle sebe a pak si založila ruce na hrudi. "Co si s tebou mám počít?"

Ashley se zamračila a dramaticky pokrčila rameny. "Ehm, já nevím, Spence, ale radši pro mě nějaké využití rychle najdi, protože mě máš přidělenou navěky. Mám na to papír."

Blondýna obrátila oči v sloup a zlehka ji plácla po paži. "Jsi idiot."

"Jo, ale jsem tvůj idiot," usmála se Ashley, naklonila hlavu a přistoupila blíže k mladší dívce. Zdravou rukou vzala Spencer za její pravou a přitáhla si blondýnu ještě blíže, dokud nebyly pouhé centimetry od sebe.

Spenceřiny oči se obměkčily a oplatila jí úsměv. "To jsi... trdlo."

Ashley na blondýnu vyplázla jazyk, levou rukou ji objala kolem pasu, přitáhla si ji na sebe a dala Spencer mokrou pusu na rty. Spencer ji se smíchem odstrčila a snažila se setřít sliny z tváře. Ashley se usmála, znovu ji vzala za ruku a odvedla ji z koupelny zpátky na chodbu. "Pojďme do postele, ochranka to tu zvládne."

Spencer, bezvýhradně souhlasící, se nechala odvést k patě schodů, ale najednou brunetu zastavila. Ashley se zmateně otočila, podívala se na blondýnu a zamračila se jejímu náhle vážnému výrazu. Mladší dívka na ni hleděla, znovu byly skoro ve tmě, a stiskla brunetinu ruku. "Ashley?"

"Jo?" odvětila Ashley nyní zastřeným hlasem.

Spencer se jí upřeně zahleděla do očí a pak pokračovala. "Slib mi, že už nikdy neuděláš takovou blbost, aby ses vrhla po hlavě do nebezpečí. Nemusíš být superžena."

Ashley na ni hleděla, věděla, že často nedělá v krizových okamžicích nejchytřejší rozhodnutí, a věděla, že by se sebou nemohla žít, kdyby se kvůli její neopatrnosti Spencer něco stalo. Vzdychla, vzala blondýnu za druhou ruku a přistoupila blíž, aby na ni v slabém světle viděla. "Spencer, slibuju, že neudělám žádnou blbost, ale udělám cokoliv bude třeba, abych tě ochránila. Cokoliv bude třeba."

Několik vteřin na sebe hleděly, pak Spencer přikývla. "Dobrá, ale nečekej, že budu stát nečinně stranou. Spolu, v dobrém i zlém, v nemoci i ve zdraví."

Ashley věděla, že tohle je okamžik, kdy se musí poddat, musí Spencer věřit, musí napravit to šílenství mezi nimi, které jim oběma ubližovalo. Chtěla Spencer držet od všeho špatného a bolestivého, ale to prostě nebylo možné, zkrátka to nešlo. Od začátku vším procházely spolu, vší tou bolestí, slzami, radostí, slíbily si, že se budou milovat navěky, bez ohledu na to, co se stalo, nebo co se děje. Ačkoli moc chtěla říct ne, říct Spencer, aby nečinně stála stranou, bylo přesně to, co měla udělat, neudělala to. Místo toho Ashley pomalu přikývla a nakonec tiše odvětila: "Spolu."

Žádní homofobičtí rodiče, žádní žárliví bývalí, žádná vzdálenost, žádní šílení fanoušci a žádný psychopatický magor by je nikdy nedokázaly rozdělit. Byly spolu, od začátku, právě teď a budou spolu až do konce.

8B

Ashley si nervózně přešlápla z nohy na nohu a začala chodit v malém kolečku, zatímco zápolila s tlačítky svého mobilu. Chodba, na které byla, byla dost temná, ale alespoň byla prázdná, jediný důkaz toho, že není sama, byl tlumený rachot tisíce hlasů a nohou procházející přes betonové zdi. Po rychlém pohledu na hodiny na zdi vzdychla a přejela si rukou přes čelo. Zatřásla telefonem v ruce, tlumeně zaklela a přesunula se chodbou o několik metrů dál.

Stadion, v němž momentálně byla, byl celý postavený z betonu a bůhvíčeho, co blokovalo jejímu mobilu signál. Zvedla telefon víš, ale pořád nic. Znovu zaklela a odolala nutkání mrsknout tím zatraceným přístrojem o zem. Znovu se rozešla a snažila se dostat telefon do pozice, ve které bude moct volat. Dalších několik kroků doleva a ruka zkroucená v nepřirozeném úhlu a konečně se rozsvítila jedna čárka. Ashley málem vítězoslavně vykřikla.

"Ashley!"

Bruneta k obtěžujícímu hlasu otočila hlavu a při pohledu na svého manažera se zamračila. Co zase Josh chtěl?

"Co to vyvádíš? Za patnáct minut pokračujete," zakřičel Josh, hlas měl na prázdné chodbě mnohem silnější než hluk, který vydávali fanoušci.

"Já vím, Joshi! Volám Spencer," zavrčela Ashley, už měla dost toho, jak se k ní chová jako v pětileté. Nikdy žádné vystoupení nezmeškala, nemohl jí dát deset minut pokoj?

Konečně k ní došel, jeho klidnou přetvářku zrazovaly upocené čelo a povolená kravata. "To můžeš udělat po koncertu, Ash."

Ashley se ušklíbla a znovu si přejala rukou přes čelo, věděla, že se musí ovládnout. Proč její situaci nikdo nechápal. "Ne, Joshi, musím to udělat hned. Půjč mi svůj telefon a za dvanáct minut to vyřídím, slibuju."

Zdálo se, že se Josh chystá protestovat, ale nakonec jí svůj telefon podal. "Dvanáct minut, Ash. Budu to počítat."

Otočil se a odešel se od ní, alespoň z dohledu, ačkoli Ashley věděla, že nejspíše čeká za rohem, než skončí. Prozatím jeho přítomnost ignorovala a sklopila zrak na telefon. Měla radost, že v tom tunelu vidí alespoň tři čárky, a rychle namačkala známé číslo. Jakmile to na druhém konci začalo zvonit, znovu si nervózně přešlápl. Když to nikdo nezvedl, zrychlila chůzi do kolečka. Telefon zvonil několik dalších sekund a Ashley už tak si dělající velké starosti začala panikařit, když vtom se ozvalo cvaknutí, značící, že to někdo zvedl.

"Spencer?" vyhrkla a znovu si přešlápla.

"Ashley, tady je Esmeralda," ozval se v telefonu hlas starší ženy a Ashley se sevřela hruď.

"Kde je Spencer?" zeptala se hlasem, ve kterém byly jasně patrné její obavy, ale u Esmeraldy jí na tom tolik nezáleželo.

"Je v pořádku, Ashley. Dostala jste mou zprávu?" zeptala se žena, která už vycházela po schodech nahoru, věděla, že Ashley bude chtít s blondýnou okamžitě mluvit.

Ashley se zhluboka nadechla, bušící srdce nechala, ať se uklidní samo, a místo toho znovu začala přecházet sem a tam. "Samozřejmě že dostala, proto volám během přestávky. Co se stalo?"

Esmeralda došla chodbou k hlavní ložnici a otevřenými dveřmi vkročila dovnitř. V místnosti byla téměř úplná tma, jen lampa v rohu pokoje vrhala po zdech stíny. Blondýna spala, zachumlaná v přikrývce na Ashleyině straně postele, s kočkou téměř ochranitelsky přitulenou k trupu. Starší žena se opatrně posadila na kraj postele. "Měla záchvat, ale je v pořádku. Dala jsem jí prášky a teď spí, ale můžu ji vzbudit, jestli chcete."

Bruneta se zamračila a nervózně si bubnovala prsty o stehno. "Něco mi neříkáš."

Starší žena zavrtěla hlavou a vzdychla, na přehnanou starost své zaměstnavatelky ještě nebyla úplně zvyklá. Bylo to dost zlé, když byla Ashley doma, ale nyní, když byla dva měsíce na turné, se zdálo, že panikaří úplně ze všeho. Položila ruku na rameno spící dívky a jemně s ní zatřásla. Čekala, až se na ni modré oči zaměří, a pak pokračovala. "Co kdybyste si promluvila se Spencer, Ashley, určitě ráda uslyší váš hlas. Tady."

Ashley slyšela své tiché a neklidné poklepávání na stehně. Věděla, že se něco stalo, věděla to ještě předtím, než dostala od Esmeraldy zprávu, že měla Spencer záchvat, ale i tak netrpělivě čekala, až uslyší na druhém konci Spenceřin hlas.

"Spence," vyhrkla, ale pak se zhluboka nadechla a pokračovala klidnějším hlasem. "Jak je ti?"

"Nic mi není, Ash, jen jsem trochu grogy. Jak jde koncert?" odpověděla Spencer a snažila se zbavit mlhy, která stále zahalovala její mysl. Z prášků proti bolesti bývala vždy mimo.

Ashley si skousla vnitřek rtu, věděla, že se něco děje, ale nechtěla na Spencer tlačit, když jí nebylo dobře. "Fajn, za chvilku se musím vrátit. Určitě jsi v pořádku? Vzala sis prášky proti bolesti?"

Spencer si přisunula nohy k hrudi a snažila se moc nepopudit Joanie. Zatímco si telefon držela mezi hlavou a ramenem, všimla si, že se jí začíná třást levá ruka. Vzdychla. "Nic mi není, Ash. V nemocnici mi dali nějaké prášky, jsem v pohodě."

"V nemocnici?" zeptala se Ashley okamžitě, věděla, že nebyl důvod, aby šla Spencer do nemocnice s obyčejným záchvatem. Měla záchvaty už šest let, nebylo třeba jít po každém k doktoru.

Blondýna zavřela oči, věděla, že to zvorala. Nebylo od Ashley fér volat, když nebyla úplně při smyslech. Hlasitě vzdychla. Věděla, že teď nemá jinou možnost, než říct pravdu. "Esmeralda mě po záchvatu vzala do nemocnice."

"Proč?" zeptala se Ashley, které se znovu sevřela hruď. Věděla, že měla s obavami pravdu.

"Zlomila jsem si při něm zápěstí, ale, Ash, nic mi není, přísahám," dodala Spencer rychle, aby brunetu přesvědčila, že se nemusí bát. Ne, ne tolik.

Ashley se opřela o studenou betonovou zeď a zavřela oči. Slíbila, že tam bude, že Spencer ochrání, zvlášť teď, když se vzaly. Její malá rozumná část jí říkala, že by si Spencer nejspíše zlomila zápěstí, i kdyby tam byla, ale tu část bez váhání ignorovala. Znovu blondýnu zklamala. Spencer se zranila a byla to její vina. Než Ashley pokračovala, zhluboka se nadechla a pak stejně tak vydechla. "Vracím se domů."

Spencer se posadila, najednou byla úplně při smyslech, dokonce dokázala ignorovat bolavé tělo a chvějící se ruku. "Cože? Měj rozum, Ashley, jsi uprostřed celostátního turné, nemůžeš se vrátit domů jen proto, že jsem si zlomila zápěstí. Kromě toho jsem v pořádku! Je to jenom zlomené zápěstí, neumírám, Ash."

Bruneta zatnula zuby, zvedla záda od zdi a znovu se rozešla. Jedna její část věděla, že má Spencer pravdu a ona v téhle chvíli jen přehnaně reaguje, ale druhá část panikařila. Co když se to stane znovu? Co když se příště stane něco vážnějšího? Ashley jí ani nemohla pomoct.

"Které zápěstí?" zeptala se nakonec a polkla, protože měla sucho v hrdle. Krátce mrkla na hodiny a viděla, že jí zbývá jen pár minut. Zatracený Josh, zatracené turné. Měla by být doma se svou manželkou.

Spencer se zamračila a podivila se, proč na tom záleží, ale poznala, že je Ashley rozrušená. Brunetin hlas byl příliš tichý a klidný, než aby nebyla. "Pravé, ale, Ash, vážně o nic nejde. Sádru mi sundají, ještě než se vrátíš."

"Takže momentálně ani nemůžeš držet telefon, že jo? Nemůžeš se sama najíst ani napít. Potřebuješ mou pomoc a já se vracím domů," prohlásila Ashley vážně a rozhodně. Věděla, jak zle na tom bývala Spenceřina levá ruka po záchvatu, blondýna rozhodně v pořádku nebyla.

Spencer zatnula čelist, zavrtěla hlavou a snažila se polknout knedlík v krku. "Nedovolím ti zničit si kariéru kvůli zlomenému zápěstí, Ashley. Přijala si Esmeraldu, aby mi pomohla, a to dělá. Přísahám, že jsem v pořádku. Teď prosím dokonči ten koncert, nechci, aby ti Josh utrhl hlavu."

Ashley se chtěla hádat, protestovat, ale věděla, že má Spencer pravdu. Byla nerozumná. Spencer nebyla v nebezpečí a měla tam někoho, kdo se oni postará, je v pořádku. Stejně se jí však pořád chtělo sebrat a vrátit se domů. Znovu zavřela oči a vzdychla. "Fajn, ale když mě budeš potřebovat, zavolej, ano?"

Spencer přestala zadržovat dech a přikývla. "Jo. Prosím netrap se mnou moc, zatímco budeš na pódiu."

Bruneta se jemně zasmála. "Nežádej ode mě nemožné, Spence. Teď si zase lehni, lásko."

Chvíli bylo ticho a pak Spencer znovu jemně promluvila. "Zavoláš mi, až skončíš?"

Ashley se usmála přejela si rukou po čele. "Samozřejmě. Miluju tě, Spence."

Čekala na Spenceřinu odpověď a pak telefonát ukončila. Dopřála si chvilku na vyčištění hlavy, několikrát se zhluboka nadechla a nechala po sobě přejet nyní hlasitější rachot. Udělala jen pár kroků směrem k pódium, když se zpoza rohu vyřítil Josh. Zdál se být téměř překvapený, že už dotelefonovala, a zaraženě se zastavil uprostřed kroku. Ashley po něm hodila telefon a prošla kolem něj směrem k nedočkavě ječícímu publiku.

Kapitola devátá - Memento Mori (Pamatuj na smrt)

9A

"...tentokrát máme více sponzorů, peněz, uznání a termínů. Sice to není opravdové mezinárodní turné, ale budeme hrát ve významných městech v zámoří, jako je Londýn, Berlín a Barcelona. Pomyslete na všechny ty nové fanoušky, je to úžasné! Ve Státech je Pandora's Box dost slavná, ale tohle slibuje mezinárodní slávu... pomyslete na ty možnosti!"

Ashley s křivou tváří sledovala, jak Josh dál básní o nabídce na turné, kterou pro kapelu obdržel. Už mluvil nepřetržitě deset minut a podle výrazu jeho očí by člověk řekl, že je v nějakém drogovém rauši. Vůbec by se nedivila, kdyby začal každou chvíli slintat blahem. Když se však bruneta rozhlédla po místnosti, poznala, že ostatní členové kapely mu doslova visí na nadšené puse.

Hlasitě vzdychla a náhle se pět párů očí ocitlo na ní, z jejich tázavých pohledů se téměř nervózně ošila. Ale Ashley věděla, že se rozhodla, věděla, co nakonec musí udělat, a ani její stupidní kolegové ani její otravný manažer její názor nezmění. Opřela se v židli, založila se ruce a pohlédla na Joshe. "A jak dlouho by to turné trvalo, Joshi?"

Dychtivé očekávání v jeho tváři trochu pokleslo, a než pokračoval, téměř nervózně si přerovnal papíry. "Ehm... no... to ještě není pevně dané. Řekl bych... možná... ehm... 18 měsíců?"

Evidentně neočekával, že se tomu zasměje, a v odpověď sebou trhl, pak zavrtěl hlavou, aby si ji vyčistil. Věděl, že Ashley bude těžké přesvědčit, ale nicméně to byla celebrita a ty chtěly všechny totéž - slávu a peníze. Josh věděl, že stačí na tyhle dva faktory hrát a i Ashley se poddá, k čertu s mrzáckou manželkou.

Josh si odkašlal a srovnal si před sebou papíry. "Podívej, Ashley, vím, že se to zdá jako dlouhá doba, ale sama víš, že na turné čas přímo letí. A za tohle turné dostanete třikrát tolik, co za poslední, nemluvě o tom, o kolik stoupnou prodeje merchandisingu a CDček. Hlavní ale je, že po celém světě máte fanoušky, kteří netouží po ničem jiném, než vidět Pandora's Box naživo, nemyslíš, že si tu šanci zaslouží?"

Ashley se zamračila, předklonila se a uvolnila si ruce. "A já mám doma nádhernou holku, která netouží po ničem jiném, než být se ženou, kterou si vzala, nemyslíš si, že si tu šanci zaslouží?"

Někde stranou tiše zasténal Gus a zamumlal si pod vousy: "Tyhle sračky už znova ne!"

Bruneta k němu otočila hlavu a střelila po něm krátkým pohledem, pak se znovu obrátila na Joshe. "Promiň, Joshi, ale já na žádné turné nepojedu. Ani místní, ani státní a určitě ne celosvětové, zatímco by Spencer trčela doma a čekala na mě... zase. To se nestane. A to ses mě vážně snažil přesvědčit penězi?"

Prudce vstala a pohlédla ke dveřím, kde stál Leon nehybný jako socha. Ashley už se nadále nespokojila s tím, aby čekal venku, a došlo jí, že zvlášť dnes to byl dobrý nápad vzít ho dovnitř - byla si jistá, že bude čelit vzpouře.

"Jdi do prdele, Ash, ty možná peníze nepotřebuješ, ale ničíš kariéry i nám ostatním!" zavrčela Renee, rovněž vstala a zatnula ruce v pěst.

Ashley vzdychla, podívala se na kytaristku a pozvedla jedno obočí. "Jo, protože mě víc zajímají vaše kariéry než moje manželství. Vážně, v podstatě říkáš, že beze mě tahle kapela neexistuje... úžasná sebedůvěra, lidi."

Gus bouchl dlaní do stolu a všichni sebou trhli kromě Ashley, která si znovu založila ruce. "Tak fajn, slečno Superstar, tak tě můžeme nahradit a jet na turné bez tebe. Pochybuju, že by si toho vůbec někdo všimne."

Ashley zatnula čelist a nakonec pokrčila rameny. "Jak chcete, mně je to fuk. Jenom nečekejte, že použijete songy, ke kterým vlastním autorský práva."

Postupně se na každého z nich podívala, ve tvářích se jim zračil vztek a porážka, a divila se, že po ní ještě nikdo neskočil. Ale Ashley věděla, že dělá správnou věc. Možná nebude světoznámá superstar, možná si její hudbu bude kupovat jenom pár bláznivých děcek v Americe, ale to jí bylo jedno. Pokud světová sláva znamenala ztratit Spencer, nebylo se o čem rozhodovat, jim to jen nedocházelo. Mysleli si, že činí volbu, ale ve skutečnosti 'bez Spencer' nebyl pro Ashley Daviesovou možný stav. Zkrátka se to nemohlo stát, a proto o tom nikdy nepřemýšlela, nikdy nechtěla být tak neskutečně slavná, aby ztratila jediného člověka, s kterým by to chtěla sdílet.

Když pohlédla na Joshe, starší muž vypadal více než naštvaně, pěnil vzteky. Na obličeji měl rudé fleky a dost silně se potil. Ashley by ho skoro bylo líto, kdyby nevěděla, co za myšlenky se mu právě honí hlavou. Podívala se mu přímo do očí a zřetelně vyslovovala každé slovo. "Na žádné turné nepojedu. Ani teď , ani jindy. Dejte mi vědět, až se nějak rozhodnete."

Kývla na Leona, což podle všeho šokovalo všechny v místnosti, protože zapomněli, že tam vůbec je. Ashley se otočila a bylo jí jedno, jaké slávy a peněz se vzdává, když vtom ji Josh chytil za ruku. Otočila se k němu a v jeho zájmu doufala, že Leonovi nepřišel nebezpečný.

"Ashley," řekl Josh slabě a prosebně. Tázavě na něj zvedla jedno obočí. Upřeně se na ni zadíval a pak pokračoval. "Nedovol, aby se Spencer stala pro Pandora's Box Yoko Ono. Je toho v sázce příliš, než se toho jen tak vzdát."

Bruneta vymanila ruku z jeho sevření, zavrtěla hlavou a tiše odvětila: "Já vím."

S posledním pohledem na Joshe se Ashley nechala vyvést Leonem ze zasedačky na chodby sídla společnosti. A s každým krokem se náhle cítila mnohem lehčí.

"Takhle je tu nemůžeme nechat."

Pokrčil rameny a se rty si mu pohrával úsměv. "Vypadají, že jim dobře."

Zamračila se a věnovala mu pohled. "Arthure, venku je minus patnáct. Jen říkám, abychom je nenechali umrznou k smrti."

Arthur dal kolem ramene své ženy ruku a ušklíbl se. "To se ti vůbec nepodobá zachraňovat Ashley před hrozící záhubou."

Paula si odfrkla, zavrtěla na něj hlavou a založila si ruce. "Víš, že jí nepřeju nic zlého. Není tak špatná. Jen nechci, aby umrzly."

Arthur se uchechtl a pobaveně se podíval na dvě dívky naproti nim. Byli venku na zadní terase obrovského domu s pohledem na noční Seattleskou zátoku. Byla zima, nejspíše mrzlo, a všichni byli venku pod hvězdami zabalení v bundách, čepicích a dekách. Netrvalo dlouho a nejdříve Spencer a pak Ashley usnuly, přikryté u sebe pod obrovskou chlupatou dekou. Spencer byla přitulená k Ashleyině boku a hlavu měla přitisknutou k brunetině krku, zatímco Ashley měla hlavu opřenou o opěradlo křesla a měla široce otevřená ústa. Vypadaly pokojně a klidně a Arthur je nechtěl budit, ačkoli věděl, že má Paula pravdu.

Vstal a chystal se položit ruku na Spenceřino rameno, když vtom Ashley prudce otevřela oči. Chvilku na něj zírala a pak se viditelně uvolnila a stočila oči od Arthura k sedící Paule. Jejímu výrazu přistižené Paulou v 'kompromitující pozici' se Arthur téměř nahlas zasmál. Ashley se okamžitě pokusila od blondýny vymanit, ale Spencer se ani nehnula.

"Mám ji odnést nahoru? Nerad bych ji budil," řekl Arthur a Ashley odvrátila oči od Pauly zpátky k němu.

Ashley váhala, ale nakonec přikývla a nechala Arthura, aby vzal spící blondýnu do náručí. Opatrně nesoucí svou dceru vešel starší muž zpátky do domu a nechal Ashley a Paulu v napjatém tichu venku na terase. Ashley si nervózně třela dlaně o kalhoty a rozhlížela se po možných únikových trasách.

"Není to tak, že bych tě nenáviděla," prohlásila Paula zničehonic jemně a Ashley na ni zaraženě zírala. "Je to má holčička a mám o nich strach."

Ashley polkla, nebyla si jistá, co od ní blonďatá žena čeká. "Já Spencer miluju."

Paula se usmála, slabě, ale i tak to bruneta poznala, a pak vstala. "Já vím. Dobrou noc, Ashley."

Paula přejela rukou po brunetině rameni a pak rovněž odešla z terasy, zanechávajíc za sebou velmi zmatenou Ashley.

9B

V ostrém větru si založila ruce a svěsila hlavu. Více než jednou zvažovala přestěhování zpátky do teplé Kalifornie a zbavení se dešťů, plískanic a ledu a, pomyslela si, teď by k tomu mohlo dojít. Ashley se zamračila, její předchozí docela dobrá nálada se vytratila. Znovu a znovu si v hlavě přehrávala tu schůzku, občas pocítila mírný záchvěv viny, že zklamala své kolegy, ale svého rozhodnutí nelitovala.

Cítila, jak s ní Leon srovnal krok, a téměř vzdychla. Osmnácti měsíční mezinárodní turné byl kdysi její sen, něco, co chtěla tak moc, že by riskovala skoro vše, co měla. Jistě, měla peníze a měla Kylu, nic z toho by se nezměnilo, ale pro ni byla ve skutečnosti vším, co měla, Spencer. Při pohledu na ochranku kráčející za ní zavrtěla hlavou. Její touha po slávě už vystavila Spencer nebezpečí a před lety si slíbila, že to nikdy nedovolí.

Ashley zatnula čelist a téměř zlostně si strčila ruce do kapes bundy. Sklopila zrak na šedý chodník před sebou a byla ráda, že kvůli mokrému a ledovému větru, z něhož praštělo v kostech, byla většina lidí doma a daleko od ní. Neměla náladu podepisovat se a fotit se s nadšenými fanoušky. Stačilo, že musela jít na schůzku s nějakým producentem nebo reportérem nebo s kým ji Josh domluvil.

Při myšlence na svého manažera se znovu zamračila a ne poprvé se podivila, proč si ho držela. Jistě, Josh je dovedl ke slávě, stál při nich při všech nezdarech a většinou alespoň věděl, jak jí dělat radost. Během let s ním moc problémů neměla, ačkoli se Ashley zdálo, že v poslední době toho od ní žádá čím dál tím víc. Možná už toho všeho měla prostě dost. Měla dost cestování, nahrávání, poskytování rozhovorů a focení, ale zvlášť měla dost toho být pryč od Spencer.

Vzdychla, vytáhla mobil, aby se koukla, kolik je hodin, a přála si, aby s tou pitomou schůzkou nesouhlasila, ještě než od Joshe a kapely odešla. Mělo vůbec smysl na ni teď chodit, přemýšlela. Hlasitě vydechla. Sledovala svůj dech ve vzduchu a přála si, aby mohla jet domů. Slíbila Spencer, že se vrátí domů hned po schůzce s kapelou, a mrzelo ji, že, opět, slib poruší. Nemluvě o tom, že i se zabezpečením domu pořád neměla dobrý pocit z toho nechávat Spencer doma samotnou.

Ashley měla zvlášť dost toho zatraceného magora, který jim pouze znepříjemňoval životy. Nějaký horlivý šílenec, který podle všeho nenáviděl ji, nenáviděl Spencer, nenáviděl její hudbu. Mohl někdo tušit, jaký popud za těmi dopisy a zprávami byl? Znovu se zamračila při myšlence, jak by se cítila, kdyby 18 měsíců nechala Spencer doma samotnou, zatímco na ně měl ten magor spadeno. Ti ostatní idioti to zkrátka nechápali, odfrkla si v duchu Ashley při vzpomínce na to, co na schůzce zaznělo.

Náhle se na místě zastavila. Jeden člen ochranky do ní vrazil a znepokojeně ji po tom náhlém zastavení chytl za ramena. Ashley třesoucíma se rukama lovila telefon, z obličeje se jí vytratila všechna krev a otočila se na Leona. Při pohledu na její vyděšený výraz ji chytl za ruku a doufal, že nebylo postřelená nebo zraněná, zatímco s ní byli. Jako by v transu na něj několik sekund zírala, pak náhle znovu ožila a vyrazila opačným směrem. Leon zaklel a rozběhl se za ní, snadno ji dostihl, ale nebyl schopný ji zastavit.

Ashley se na něj podívala, plíce jí spaloval ledový vzduch, ale nemohla zpomalit. "Leone, vím, kdo je ten šílenec."

Leon na ni užasle hleděl a divil si, jak to mohla rozlousknout, když na případu dělali desítky jeho lidí a navíc místní policie, ale odhodlanost v jejím obličeji mu napověděla, aby ji alespoň vyslechl. Těch pár lidí na ulici se po nich divně dívalo. Dva mohutní chlapy v černých baloňácích běžící za mladou ženou. Leon se divil, proč vůbec běží. Rychlý telefonát na policii a toho blázna snadno seberou.

Ale když viděl, jak Ashley frustrovaně buší do mobilu, z bledého obličeje vyzařující čiré zoufalství, věděl to. Kdokoliv ten šílenec byl, šel po Spencer. Když se Ashley znovu neúspěšně pokusila dovolat domů, Leon použil svůj mobil, aby se spojil s dvěma svými muži, kteří momentálně dům hlídali. Věděl, že je hodně malá pravděpodobnost, že by se někdo dostal do domu s bezpečnostními opatřeními, které zavedli, a jeho muži byli výjimečně schopní.

Když se nedovolal ani jednomu z mužů, věděl, že Ashley má právo panikařit.

Ashley se nejistě nadechla a zamrkala pod přívalem vzpomínek. Slyšela, že se říká, že před smrtí proběhne lidem před očima celý jejich život, ale tyhle vzpomínky se týkaly pouze Spencer a jí během uplynulých osmi let. A nebyla to ona, kdo měl přiloženou zbraň k hlavě. Hrozně se jí třásly ruce. Schovala je v kapsách mikiny, nechtěla, aby viděl, jak vyděšená ve skutečnosti je. Ale to stejně nejspíš věděl. Věděl to od chvíle, kdy málem vyrazila dveře vlastního domu, obličej rudý od mrazu, ale ve zlomku sekundy nepřirozeně bledý, když v hale narazila na těla dvou mrtvých členů ochranky. Zasmál se její výrazu, nezastírané hrůze, když vpadla do obýváku a spatřila ho, jak drží Spencer u hlavy zbraň.

Zatnula třesoucí se ruce v pěsti a ztěžka polkla. V puse a krku měla pocit, jako kdyby jedla písek, a srdce jí bušilo tak nahlas, že si říkala, že ho musí slyšet. Spokojeně se šklebil, měl samolibý výraz, který vždycky nesnášela, ale tentokrát neměla žádná slova, kterými by ho usadila. Měl nad ní plnou kontrolu. Přestože Leon a jeho parťák stáli pár kroků za ní, věděla, že už neposkytují žádnou ochranu, ne se zbraněmi u jeho nohou. Ne se Spencer v jeho sevření, dělající mu lidský štít.

"Pusť ji," zavrčela, ale hlas jí zněl tak slabě, že by nepřesvědčila ani sebe.

Zasmál se, opřel se lokty o opěradlo křesla, za kterým stál, a přimáčkl hlaveň pistole silněji ke Spenceřině spánku. Ashley sevřela rty do tenké čáry a pohlédla na blondýnu. Ačkoli křeslo, ve kterém Spencer držel, nebylo ani pět metrů od ní, měla pocit, jako by mezi nimi byla obrovská propast, nepřekonatelná překážka, kterou opět neměly šanci překonat. Ashley polkla knedlík v krku a zvedla oči zpátky k němu.

"Nemáš být na schůzce?" zeptal se normální tónem a zvědavě zúžil oči.

Ashley se odfrkla a přemýšlela, kdy mu přeskočilo. "Prozradil ses. Nejsme Beatles, víš?"

Zamračil se, na chvíli se zamyslel a pak zavrtěl hlavou. "Máš pravdu, Ashley. Ale stejně... vždycky jsem Yoko za to, co udělala, nenáviděl, nemohl jsem Spencer dovolit, aby udělala totéž. Takhle to bude pro všechny nejlepší."

Vyndala ruce z kapse, upocené a třesoucí se, a svěsila je podél boků ve viditelném zoufalství. Ashley mu pohlédla do očí, nepamatovala si, že by někdy vypadaly tak šíleně, polkla slzy a prosebně ho oslovila. "Joshi."

Zavrtěl hlavou a přejel hlavní zbraně po bradě blondýny, aniž by přerušil jejich oční kontakt. "Ashley, říkal jsem ti to, ne?"

Ashley polkla vzlyknutí, který z ní chtělo uniknout, a podrážděně rozhodila rukama. "Co ode mě chceš, Joshi?"

Odfrkl si a více se opřel o opěradlo křesla, které se naklonilo. Pistoli nespouštěl z tváře blondýny. "Vždycky jsi byla malá nevděčná mrcha. Dal jsem ti všechno, beze mě bys nebyla nic, a tys to všechno zahodila!"

Ashley na okamžik sklopila zrak ke Spenceřině obličeji, ale stěží dokázala pohled na vyděšenou blondýny snést. Kdyby Ashley pomyslela na zbraň u Spenceřina obličeje, na vyděšené modré oči, na jizvu na jejím čele, na to, že tohle je Spenceřina nejhorší noční můra, věděla, že by se zhroutila. Založila si ruce, aby se dala dohromady, zhluboka vydechla a zavrtěla hlavou.

"Pořád máš zbytek kapely. A slyšel jsi je, nikomu chybět nebudu," snažila se Ashley argumentovat a přála si, aby mohla risknout pohled na Leona, který stál několik kroků za ní. Ale věděla, že se o nic nepokusí, ne když měla Spencer u hlavy přiloženou zbraň, ne se svými pistolemi u Joshových nohou.

Josh podrážděně vrtěl hlavou, a když promluvil, divoce gestikuloval. "Ale jdi, Ashley, dobře víš, že ostatní jsou jen vycpávky, nejsou nic extra. Bez tebe je ta kapela nic, oni to jenom nevidí. Byl to tvůj sen, Ashley, být slavná, rocková hvězda, fanoušci a turné, chtěla jsi to! Stvořil jsem tě a ty to chceš zahodit!"

"Věci se mění, Joshi," odvětila Ashley jemně a přemýšlela, jak dlouho ho dokáží udržet klidného.

Smích, kterých zareagoval, byl zlostný a falešný, a Josh silně vmáčkl hlaveň pistole do Spenceřiny tváře. Ashley vyskočilo srdce do krku a zatímco sledovala blondýnu, snažila se potlačit nevolnost. Spencer měla zavřené oči, dlaně v klíně se jí viditelně třásly a Ashley doufala, že na ní nejde záchvat. To byla pravděpodobně ta poslední věc, kterou potřebovali, kdo ví, co by Josh v takovém případě udělal.

"Změním je za tebe zpátky. Nemuselo to být takhle, víš, mockrát jsem tě varoval. Ale asi bylo dobře, že ses jí nezbavila, představ si tu publicitu, až bude mrtvá. Neexistuje nic lepšího než hlasy ze soucitu, spolknou to i s navijákem. Představ si Grammy, ceny MTV, vyprodaný stadióny!"

Ashlley ucítila do krku stoupnout žluč, netušila, jak jí mohl tenhle šílenec pod nosem uniknout. Jak mu mohla dovolit mít snadný přístup ke Spencer. Jak mohla manželku znovu zklamat. Kolikrát u nich Josh byl, co to začalo, kolikrát byl se Spencer sám? Proč si myslela, že mu může věřit? Děsivé plamínky, které mu plály v očích, jí říkaly, že to nevzdá.

"Pak mi poděkuješ, Ashley," řekl Josh, tentokrát klidně, ale takovým konečným tónem, že bruneta zpanikařila.

Zariskovala krátký pohled na Leona, který měl kamennou tvář, takže bylo nemožné poznat, co si myslí. Sklopila zrak a málem zalapala po dechu, když si všimla, jak dává za zády znamení dalším dvěma mužům za ním. Ačkoli netušila, co jim naznačuje, znala Leona, věděla, že bude chtít něco udělat. Rychle otočila hlavu zpátky a snažila se nedat na sobě nic znát, zatímco upřela zrak zpátky na Joshe. Stále se schovával za křeslem a bruneta věděla, že ho nejdřív musejí dostat do volného prostoru, než bude mít Leon možnost ho zneškodnit.

Ashley se zhluboka nadechla a s rozpaženýma rukama udělala dva kroky dopředu. Znovu se vrhá po hlavě do nebezpečí, pomyslela si suše, ale pokud bude mít Spencer šanci jí za to vynadat, bude to paráda. Udělala dalších několik kroků k Joshovi a křeslu a měla nasazenou masku nezlomného odhodlání. "Budeš mě muset zabít taky, Joshi, protože jestli mi vezmeš Spencer, nezastavím se, dokud nebude po tobě."

Josh na ni zíral, na pár okamžiků byl patrně v šoku, ale temný výraz, který mu přejel po rysech obličeje, připravil Ashley o poslední zbytky naděje. Neskončí to dobře. Pohlédla do Spenceřiných nyní ještě vyděšenějších očí a snažila se nějak blondýně naznačit, aby utekla, až se naskytne příležitost, zmizela od toho šílence, který jim tak dlouho vyhrožoval. Spencer na ni zdrceně hleděla a Ashley si nebyla jistá, jestli v ní mladší dívka vůbec dokáže číst. Josh zvedl zbraň a namířil ji na brunetu.

"No, to mě mrzí, ale nedáváš mi na výběr. Myslím, že tragédie dvojnásobné vraždy tebe a Spencer dostane Pandora's Box na nějakou dobu do celostátních zpráv. Nakonec tě vážně nebudeme potřebovat, Ashley. Dostaneš, co chceš."

Zírala na hlaveň pistole se zvláštním klidem. Žádný příval vzpomínek, žádné bušící srdce, ani žádné třesoucí se ruce. Veškeré okolní zvuky se vytratily do pozadí, dech se jí zklidnil a vyhledala Spenceřiny oči. Pokud měla tady a teď zemřít, chtěla, aby její poslední myšlenka, její poslední pohled, její poslední dech patřily Spencer. Zahleděla se do modrých očí, dokázala se slabě usmát a naznačila ústy k blondýně 'Miluju tě'. Spencer viditelně zatnula čelist a slabě zavrtěla hlavou. Tohle nemohlo být jejich poslední sbohem, nedovolí Ashley, aby se takhle vzdala.

Ashley měla vždy za to, že vnímat svět zpomaleně je něco, co se děje pouze ve filmech, ale následujících pár sekund ubíhalo v mučivém tempu, vnímala každý jednotlivý pohyb, každý záchvěv světla. Když Josh zmáčkl spoušť, nebyl to pouze záblesk jasného světla, hlasitá rána a nesmírná bolest, bylo to tiché cvaknutí, náhle vyšlehnuvší plamen, náhlý pohyb, než se jí samovolně zavřely oči. Spencer vykřikla a Josh zaječel a pro Ashley byla doba mezi zmáčknutím spouště a kulkou vnikající jí do těla nekonečná.

Možná čekala, že zemře okamžitě, nebo ztratí vědomí, ale zřetelně pod rukama cítila studené dlaždice, zatímco s podepřením rukou padala zády na podlahu. Oči, které ji před pár okamžiky tak zbaběle zradily, se po jejím dopadu na podlahu okamžitě otevřely. Ashley se zhluboka a bolestivě nadechla a zvedla jednu chladnou ruku k pálivé bolesti ve stehně. Když pod prsty ucítila teplou krev, náhle se k ní vrátil celý svět, dopadl na ni a jí se zase rozjasnilo.

Během pouhého zlomku sekundy ji málem připravil o život a teď na ni zíral, na okamžik téměř zaraženě. Drsně vytrhl ruku ze Spenceřina sevření a spražil dívku s rozšířenýma očima pohledem. Josh věděl, že kdyby na poslední chvíli nesáhla po jeho zbrani, zasáhl by Ashley alespoň někam, kde by se to počítalo. Chtěl, aby za to Spencer zaplatila, za to, že mu zničila kariéru, naděje a sny. Uniklo z něj něco jako zavrčení, stiskl rty a zlostně se ohnal pistolí po její hlavě.

Chladný kov zbraně se pouze otřel o Spenceřinu tvář, protože vyskočila z křesla a vrhla se pryč od něj k několik metrům vzdáleným dveřím. Josh vztekle křeslo povalil, zhruba namířil zbraň směrem k blondýně a vystřelil po ní. Spencer se po výstřelu napůl otočila a napůl přikrčila, padla na záda a snažila se odplazit. Kulka ji minula o několik centimetrů. Blondýna se zvadla na lokty a snažila se od Joshe, který po ní znovu vyrazil, dostat.

Ashley to sledovala v oněmělé hrůze, cítila, jak se jí stahuje hruď, a snažila se zvednout své třesoucí se tělo, aby ho nějak zastavila. "Leone!" vykřikla. Divila se, proč nic nedělá, a divila se, proč s ní její tělo nespolupracuje. Ruka jí sklouzla po kaluži krve na dlaždicích a Ashley bezmocně sledovala, jak Josh vypálil po blondýně první ránu a Spencer upadla. Panika jí svírala hruď jako ve svěráku a sotva jí dovolovala dýchat, přesto se bruneta znovu pokusila zvednout na nohy. Josh vystoupil zpoza křesla a s téměř divokým výrazem dál mířil z bezprostřední blízkosti na Spencer.

Vyděšená Spencer na něj z podlahy upírala zrak a snažila se pozpátku odplazit, ale už k ní šel. Josh udělal další krok a zablokoval Ashleyin pohled. Když se ozval další výstřel, výkřik, který jí unikl z hrdla, byl tak surový, mučivý a živočišný, že by ani nepoznala, že byl její. Posouvala se po rukách a kolenech dopředu, na bílých kuchyňských dlaždicích po ní zůstávala šmouha od krve. Ani na okamžik ji nenapadlo utéct, schovat se, dostat se do bezpečí. Jediné, na čem jí záleželo, bylo dostat se ke Spencer. Josh svěsil zbraň a otočil hlavu k Ashley, oči zúžené, ale bruneta mu stěží věnovala pozornost.

Když se ozval třetí výstřel, Ashley sebou trhla, ale dál odhodlaně lezla ke Spencer. Joshovo tělo se zhroutilo na podlahu, na hrudi se mu rychle zvětšovala krvavá skvrna a Ashley slyšela, jak Leon křičí, ale ničemu z toho nevěnovala pozornost. Celé to netrvalo více než deset sekund, ale stačilo to, aby jí bylo srdce vytržené z hrudi. Ashley dolezla ke Spenceřině tělu na podlaze a přitáhla se blíže nataženýma rukama, které se tak strašně třásly, že je sotva měla za své. Byla tam krev, rychle se rozšiřující kaluž se k ní přibližovala, zatímco si vedle blondýny lehla a zvedla se na lokty. Před očima měla mžitky a každý dech byl pro ni těžší a těžší, ale Ashley to bylo jedno, pulzující pálivou bolest v noze potlačila hluboko do mysli.

"Ne, ne, ne, Spencer," zachroptěla, hlas tak hrubý a přidušený, že jí pálil v krku. Spencer stále ležela na zádech, hlavu měla otočenou doprava, oči zavřené. Ashley natáhla ruku a jemně chytla Spencer za bradu, aby s ukloněnou hlavou blondýny pohnula. Přes tvář mladší dívky se linula tenká červená čára od Joshova pokusu udeřit ji pistolí a bruneta po ní zlehka přejela prstem.

Když Ashley otočila Spenceřinu hlavu, zvuk, který jí unikl ze rtů, byl tak trýznivý, že z něj členům ochranky v místnosti zamrazilo v páteři. Upírala zrak na jasnou rudou krev pokrývající pravou stranu Spenceřina čela, zbarvující blonďaté vlasy, stékající po její tváři a uchu a rozlévající se do kaluže pod její hlavou. Bruneta odtáhla chvějící se ruku, sjela s ní na Spenceřinu hruď a při pohledu, který ji zasáhl jako deja vu, zavřela oči.

Ucítila, jak k ní někdo přišel a jemně jí položil ruku na rameno. Věděla, že Leon mluví, ale nic neslyšela. Ashley pevně sevřela víčka, odvrátila od Spencer hlavu a vyzvracela se. Obklopila ji temnota. Přetočila se na záda a přijala ji s otevřenou náručí. Už jí vzala Spencer, mohla si vzít i ji. Ashley se bez boje propadla do nicoty.

Kapitola desátá - Sic Semper Tyrannis (Tak vždy tyranům)

10A

"Zatraceně, Ashley, otevři oči."

Ten hlas byl přísný a důrazný a vůbec netoužila po tom mu vyhovět. Věděla, že by ho neposlechla, ani kdyby byl milý a něžný. Její tělo se vznášelo, obklopovalo ji příjemné teplo a ani si neuvědomovala, co se děje. Její myšlenky byly nesouvislé, její fyzický stav, ačkoli příjemný, byl matoucí a strašně dlouho jí připadalo, že jí něco uniká.

"Vím, že mě slyšíš, nepředstírej hluchou. Dělej, Ashley," znovu ji přerušil ten hlas, a kdyby Ashley mohla, zamračila by se.

Proč byl ten hlas tak známý? Co byl ten nepříjemný pocit v žaludku? Něco musela udělat, něco moc důležitého, ale bylo jí mnohem lépe tam, kde byla. Ashley. Ten hlas znal její jméno a používal ho tak neformálně, přesto instinktivně věděla, že ho slyší nerada. Proč se jí ten hlas pořád snažil vytrhnout z místa, kde bylo teplo a příjemně? Ten hlas zněl smutně.

Ashley při té myšlence ucítila náhlé bolestivé píchnutí hluboko uvnitř sebe a snažila se ho zapudit. Chladný pocit,který ji náhle zaplavil, ji chtěl vytrhnout z jejího bezpečného místa. Bylo to, jako by se bez varování rozsvítilo, a cítila se oslepená, ačkoli měla zavřené oči. Pomalu se jí vracely smysly, jeden po druhém. Mlha, které jí zahalovala mysl, se vytratila a k Ashley náhle dolehla kakofonie kolem ní. Celé tělo měla ztuhlé, a přestože se usilovně snažila, nedokázala pohnout žádným svalem. Čím více si uvědomovala své tělo, tím větší bolest cítila v noze.

Snažila se odhadnout svou situaci, tu bolest, hrubé prádlo, které cítila pod prsty, teplou ruku na její, směsici hlasů v pozadí, antiseptický zápach. Ashley došlo, že je v nemocnici. Zbytek vzpomínek na ni dopadl o zlomek sekundy později a bruneta si zoufale přála vrátit se na to bezpečné místo. Ne, chtěla umřít. Chtěla odejít. Pokud tu zůstane, nenajde úniku před přívalem vzpomínek, před obrazy krve a Spencer...

Ashley zoufale přiměla oči, aby se otevřely, a z extrémně suchého hrdla jí vyšlo zasténání. Světlo v bílém nemocničním pokoji bylo oslepující, ale vzdorovitě odmítala oči znovu zavřít. Už nikdy. Ucítila na ruce dotek a otočila oči na stranu. Na krátký okamžik, když rozmazaným zrakem spatřila blonďaté vlasy a modré oči, ji napadlo, že měla strašlivý sen, že se jí to všechno jen zdálo, ale když oči zaostřila, tělo jí zaplavila hrůza.

Unikl jí vzlyk, který jí rozpohybovat těžkou hruď, a oči se jí okamžitě naplnily slzami. Ruka na její ji jemně stiskla a Ashley sklopila hlavu. Slzy se rozproudily. Pálilo jí hrdlo, snaha o zadržování vzlyků to ještě zhoršovala, ale ignorovala pohárek, který jí byl podán.

"Ashley," řekla Paula jemně s přáním, aby se na ni bruneta alespoň podívala.

Držela před dívkou pohárek s vodou, ale Ashley ji nevěnovala skoro žádnou pozornost. "Napiješ se, prosím? Vím, že máš v puse příšerné sucho, přestaň být tak tvrdohlavá."

Ashley zatnula čelist, odtáhla ruku a pokusila se si ruce založit, ale zjistila, že má do pravé ruky zavedenou kapačku. Netušila, jak dlouho v nemocnici je. Netušila, jak je to dlouho, co ji Josh připravil o vůli žít. Krátce pohlédla na Paulu, nadzvedla se a pokusila se přehoupnout nohy přes kraj postele. Bolest, která jí vystřelila v noze, ji zastavila pouze na chvíli. Skousla si spodní ret a zkusila se pohnout znovu. Kapačka ji tahala za ruku a chystala si je vytrhnout, ale Paula ji zastavila.

"Co to vyvádíš?"

Ashley se jí nepodívala do očí, zrak měla sklopený na své třesoucí se ruce. "Chci být se Spencer." Ztěžka polkla knedlík v krku a vzteklým mrkáním potlačila slzy.

Paula zavrtěla hlavou a zatlačila bruneta zpátky na polštáře. "To nejde, ještě neskočili."

Ashley vzpurně pohlédla do očích blonďaté ženy a odfrkla si. "Co by tak mohli dělat důležitějšího?"

Chtěla jen Spencer vidět, ještě jednou naposledy, aby si ji vryla do paměti. Fotky nikdy nevystihovaly to, co v blondýně viděla, nikdy nešlo pouze o fyzickou krásu. Láska byla něco jiného než touha a Ashley celou svou duší věděla, že k nikomu jinému nikdy takovou lásku cítit nebude. Popotáhla a netrpělivě si otřela slzy.

Paula si pamatovala, kdy takto viděla Ashley naposledy, a z děsivé podobnosti okolností se jí udělalo slabo. Sedla si na kraj nemocniční postele a znovu vzala brunetinu dlaň do své. "Není to jednoduchá operace, Ashley, dají nám vědět, jakmile skončí."

Ashley bezmyšlenkovitě přikývla, ale pak prudce trhla hlavou, když jí došlo, co Paula řekla. "Cože?"

Blonďatá žena pohlédla na svou snachu se zamračením. Bruneta byla nějakou dobu v bezvědomí, možná se praštila do hlavy, nebo byla pořád mimo z narkózy, ale náhlé světlo v hnědých očích přišlo Paule zvláštní. Nahlas by to nepřiznala, ale prázdný výraz v Ashleyiných očích, když se konečně probrala, ji trochu vyděsil. "Spencer je na operaci, musejí spravit... Ashley, co se děje?"

Z brunetina obličeje se vytratila veškerá barva a projela jí náhlá vlna nevolnosti. Zvonilo jí v uších a musela se pořádně vzchopit, aby ji nepohltila temnota. Zvedla zrak z třesoucích se rukou, pohlédla do modrých očích a chraplavě promluvila. "Spencer... žije?"

"Ano, samozřejmě. Oni ti to neřekli?" zeptala se Paula jemně a hlas jí na konci poklesl. Chtěla pokračovat, ale Ashley se znovu pokusila pohnout.

"Musím ji vědět," prohlásila Ashley a potlačila v sobě bolest a závrať, zatímco se snažila vstát z postele. Ani si neuvědomovala, jak prázdně se cítila, dokud nebyla zase celá, a už nikdy se tak cítit nechtěla. Musela se přesvědčit na vlastní oči, nemohla riskovat, že se Paula mýlí.

Paula ji znovu zastavila, náhle jí došlo, že si Ashley celou dobu myslela, že je Spencer mrtvá. Ta myšlenka ji zabolela a konečně pochopila prázdnotu v hnědých očích, kterou předtím viděla. Dala obě ruce na Ashleyina ramena, částečně proto, aby ji udržela na místě, a částečně proto, aby se na ni dívka podívala. "Je v pořádku, Ashley. Brzy ji uvidíš, ale musíš si chvíli odpočinout. Ztratila jsi spoustu krve, kulka zasáhla femorální tepnu a museli tě operovat, aby ji spravili. Měla jsi neuvěřitelné štěstí."

Ashley se zamračila a chvějící se rukou si promnula čelo. Pak znovu pohlédla na Paulu. "To nebylo štěstí. Spencer mi zachránila život. Musím... musím se přesvědčit, že je v pořádku... na vlastní oči. Prosím, Paulo? Je mi jedno jak."

Starší žena hlasitě vzdychla a nakonec přikývla. Ze zkušenosti věděla, že Ashley se nedá nepřesvědčit, aby myslela na sebe, dokud se neujistí, že je Spencer v bezpečí a v pořádku.

Možná měla Paula pravdu a ona nebyla úplně ve formě, ale Ashley by to nikdy nepřiznala. Seděla v nepohodlném kolečkovém křesle pod hromadou dek a snažila se odolat nutkání odstranit si svědící hadičku kapačky, kterou pořád měla v ruce a která vedla k pytlíku nad její hlavou. Motala se jí hlava, ruce se mírně třásly, oči a hrdlo pálilo, nemluvě u tupé pulzující bolesti v pravém stehně. Ale Ashley na ničem z toho nesešlo, vše, na čem jí záleželo, bylo za těmi obrovskými skly před ní. Být slavná mělo své výhody, včetně schopnosti přesvědčit ředitele nemocnice, aby ji pustil do galerie nad operačním sálem.

Ucítila vedle sebe pohyb a otočila se na Paulu, která se posadila na sedadlo vedle ní. Po probuzení nedokázala Ashley pořádně myslet, až teď se jí začala pročisťovat hlava dost na to, aby zformulovala myšlenky překračující 'Být se Spencer', a poprvé zaznamenala, jak unaveně starší žena vypadá. Paulin obličej byl bledý a vyčerpaný, možná ne tolik jako Ashleyin, ale bylo zřetelně poznat, jaké si dělala starosti, přestože přesvědčovala brunetu, že je všechno v pořádku.

"Vše šlo dobře, Dr. Foreman si s námi za chvilku promluví," vysvětlovala Paula a opřela se. Zhluboka vydechla, cítila, jak jí z ramen spadlo závaží. Snažila se nedat najevo, jaký má strach, zvlášť kvůli Ashley, ale ve skutečnosti byla vyděšená.

Ten telefonát už nikdy z hlavy nedostane, krutá připomínka toho, co znovu málem ztratila. Bylo to potřetí, a když připočítala Ashley, počtvrté, co ji někdo sdělil, že bylo jedno z jejích dětí postřeleno. Znovu přemýšlela, jaký zločin její rodina v minulém životě spáchala, aby se jim tohle dělo, ale nyní, po té, co byla zpravena o Spenceřině stavu, přemýšlela, kdo nad nimi bdí. Po té, co té strašlivé noci přišli o Claye a málem i o Spencer, sblížilo je to, jako by si uvědomovali, co se může stát.

Ashleyin osobní strážce jí volal deset minut předtím, než se k té zprávě dostala média, a pak z nemocnice pět minut po té, co CNN přerušilo své pravidelné nesmysly kvůli aktuální zprávě. Neměla tušení jak, ale ten osobní strážce, Leon, jí zařídil místo v soukromém tryskáči nějakého podnikatele a Paula byla v Seattlu krátce po té, co se dozvěděla o střelbě. Myslela na Arthura, který byl stále v práci, ale bylo jí lépe, co s ním a Anthonym před pár minutami mluvila. Už balili.

"Spencer bude v pořádku," řekla, stejně tak kvůli sobě jako zamlklé brunetě vedle ní.

Ashley přikývla, to prosté prohlášení ji úplně nepřesvědčilo. Viděla, jak Josh Spencer střelil, viděla tu krev, dotýkala se bezvládného těla blondýny. Nenechá se tak snadno přesvědčit, že je Spencer v pořádku. Lidé střelení do hlavy nepřežívají a určitě ne dvakrát. Možná udělali chybu a vůbec to nebyla Spencer. Na operačním sále stejně viděli jen spoustu chirurgů a sester v zeleném, jasná světla a skoro úplně zakrytou pacientku s blonďatými vlasy. Hodně lidí mělo blonďaté vlasy.

Ashley potlačila zvednutí žaludku a otočila se k Paule. "Jak ses sem dostala tak rychle?"

Paula odvrátila oči od sálu a děkovala za rozptýlení, díky němuž nemusela sledovat, jak chirurgové sešívají její dceři hlavu. Na rozdíl od Ashley se nebála záměny, ale přestože byla doktorka, nikdy nedokázala vystát vidět své děti v bolestech nebo zraněné. Podívala se na brunetu a všimla si, jak vyčerpaně vypadá, ale alespoň nějaká barva se jí do extrémně bledého obličeje vrátila. "Předpokládám, že mít slavnou snachu dostane člověka z LA do Seattlu za necelé tři hodiny."

Ashley se zamračila. "Jak dlouho jsem byla mimo?"

"Určitě pár hodin, už jsi byla na pokoji, když jsem přijela. Vzhledem k tomu, že jste ty i Spencer byly v bezvědomí, musela jsem dát souhlas s operacemi. Neřekla jsi mi, že jsi mi dala rozhodovací práva."

Ashley se mírně ušklíbla, pokrčila rameny a otočila hlavu ke sklu, za kterým sestry konečně pohnuly s operačním stolem. "Jen pokud by nemohla Spencer. Prostě mě napadlo, že bude lepší, když to bude někdo, kdo rozumí lékařské hatmatilce."

Než mohla Paula odpovědět, otevřely se dveře napravo od nich a vešel mladý černoch v zeleném nemocničním oblečení. Pousmál se na ni a posadil se naproti nim. Ashley doufala, že to není fanoušek, vůbec neměla náladu čelit nervóznímu nebo přehnaně nadšenému idiotovi. Podíval se na Paulu a pak na Ashley, která si přála, aby neseděla v tom pitomém křesle, slabá a bledá. Nerada vypadala hloupě.

"Paní Daviesová, jsem Dr. Foreman, neurochirurg vaší manželky. Právě ji převážejí na pooperační pokoj, takže zakrátko ji budete moct vidět," začal doktor pevným a klidným hlasem a Ashley se rozhodla, že ho může vystát.

"Takže Spencer žije? Zvládne to?" zeptala se Ashley a znovu ji zaplavil strach. Posledně měly obrovské štěstí, na světě nebylo tolik štěstí, aby znovu Spencer zachránilo. Někdo je musel hrozně nenávidět, aby jim tohle po sedmi letech znovu udělal.

Dr. Foreman se na ni na okamžik zvláštně podíval a pak přikývl. "Ano, samozřejmě, je úplně v pořádku, tedy vzhledem k okolnostem. Ztratila velké množství krve a má silný otřes mozku. Možná bude potřebovat zvýšenou rehabilitaci kvůli obnovenému zranění v té oblasti, ale to není nic, co by neměla zvládnout."

Ashley zúžila oči a přemýšlela, proč jí lže. Viděla to na vlastní oči, krev, díru po kulce, Spencer v bezvědomí a ne v pořádku. "Viděla jsem, jak ji střelil do hlavy, viděla jsem na vlastní oči krev. Jak mi můžete tvrdit, že je v pořádku?" Hlas měla znovu chraplavý a potlačovala slzy.

Zhluboka se nadechl a vydechl a předklonil se ke kolenům. Popravdě to pro něj bylo stejně neuvěřitelné jako pro dívku před ním, a kdyby to neviděl na vlastní oči, také by tomu nikdy neuvěřil. Pravděpodobnost toho byla tak jedna k miliardě. Říkal si, že někdo nad těmi dvěma musí držet ochrannou ruku. Dr. Foreman se zahleděl brunetě do očí a pak pokračoval. "Kulka narazila do čela a poničila tam tkáň, a jak možná víte, rány na hlavě extrémně krvácejí. Ale kulku zastavila titanová destička, kterou použili při předchozí operaci, kukla se neškodně roztříštila, aniž by pronikla do kosti. Museli jsme destičku nahradit a plastický chirurg sešil poraněnou kůži, ale poškození mozku bylo minimální. Jak jsem říkal, utrpěla otřes mozku od nárazu, což může způsobit slabost končetin nebo zhoršení epileptických záchvatů, ale mozek by se měl v tomto případě sám uzdravit. Spencer měla neuvěřitelné štěstí."

Ne, že by si myslela, že lže, ale to, co říkal, byla tak neuvěřitelně nemožné, že její první reakcí bylo nechat ho vyhodit. Ashley zúžila oči a upřela na něj zrak. "Očividně tak lpíte na svojí práci, že máte potřebu mi lhát. Nejsem hloupá, vím, že pravděpodobnost něčeho takového je..."

Dr. Foreman brunetu přerušil, nechtěl, aby nabyla dojem, že si vymýšlí zázraky. "Asi tak jedna k miliardě, já vím. Věřte mi, byli jsme stejně šokovaní, je to vážně neuvěřitelné. Ale ta destička jí zachránila život, nemám sebemenších pochyb, že bez ní by byla kulka z takové blízkosti smrtelná."

Ashley sevřela opěradla křesla a celá se opřela, oči upřela ke stropu. Potlačila mrkáním slzy a tiše se uchechtla. V téhle chvíli nejspíše dlužila někomu laskavost obřích rozměrů. Ironie té situace jí neunikala, ani její podivnost, a kdyby byla alespoň ždibec pobožná, asi by to považovala za zázrak. No, svým zvláštním způsobem to zázrak každopádně byl.

10B

Světlo v místnosti bylo jemně oranžové, dost tlumené na to, aby nevadilo jejím už tak pálícím očím. Alespoň bylo ticho, skleněná zeď a zásuvné dveře oddělovaly malou místnost od rušné chodby venku. Žaluzie a závěsy byly zatažené a nebyla si ani jistá, jaká je denní doba. Věděla jen, že jsou tam příliš dlouho. Pravidelné pípání na straně jí bylo známé, a ačkoli ho nesnášela, alespoň díky němu zůstávala v klidu. Vzdychla, rozložila si ruce a nepohodlně se opřela o polštáře.

Ashley sáhla vedle sebe, vzala Spenceřinu levou ruku do své a zvedla si ji k hrudi. Mírně se posunula, aby na blondýnu, která se pořád ještě neprobrala, viděla. Hlavu jí ovázali kupou gázy a obvazů a na čele a u pravého oka se jí už začaly rýsovat modřiny. Bruneta si vzpomněla, jak Spencer posledně bědovala, že vypadá jako mýval, a zazubila se. Když uslyšela otevřít se dveře, vzhlédla a dokázala se kajícně ušklíbnout Paulině výrazu.

"Ashley," povzdechla si Paula, v hlase zřetelně patrné pohoršení. Zjevně nebylo možné nechat 24letou snachu v pokoji více než půl hodiny samotnou, aniž by udělala něco, co neměla.

"Co je? Řekla jsi mi, ať mám nohu zvednutou," pokrčila bruneta rameny a ukázala k sádře, do které jí uvěznili pravou nohu. Po několika kapačkách a jídle se cítila mnohem lépe a bolest v noze byla teď minimální, přesto Paula trvala na tom, ať ji drží zvednutou.

Paula zavrtěla hlavou, odložila si kabelku na noční stolek a pak se posadila na židli u postele. Podívala se na Ashley, které na jedné straně postele svěsila zábrany a ležela s pravou nohou nataženou na posteli před sebou a levou visící dolů. Hlava postele byla pouze mírně zvednutá, takže buď musela ležet nebo se podpírat. Určitě to nepůsobilo pohodlně, ale klidný výraz v její tváři svědčil o opaku. Ležela na zádech, svírala Spenceřinu ruku ve své a občas se na spící blondýnu podívala.

"Arthur a Anthony jsou na cestě sem a volala tvá sestra, říkala, že tu bude brzy. Pořád se mi nepodařilo spojit se s Glenem, ale nedokážu si představit, že by o tom nevěděl, když to běží ve všech zprávách," prohlásila Paula a Ashley se na ni zvláštně podívala.

"Když říkáš ve všech zprávách..."

Paula se zatvářila a zapnula televizi na zdi, zvuk vypnula. Přepnula několik kanálů a Ashley bylo okamžitě zřejmé, co tím Paula myslela. Několik zpravodajských stanic vysílalo staré a živé nahrávky jejich domu a nějací reportéři byli podle všeho i před nemocnicí. Na záběrech jejich domu byla spousta policejních aut, červenomodrá nesourodě blikající světla, a i několik sanitek a detektivních týmů. Ačkoliv byl vypnutý zvuk, snadno si dokázala představit, o čem reportéři mluví, zvlášť ti před nemocnicí. Věděla, že někdo jim bude muset nakonec čelit, ale to byla obvykle práce jejího manažera.

Ashley polkla žluč, která jí při té myšlence stoupla do krku, a odvrátila oči. Otočila se na posteli na bok, podepřela si hlavu rukou a snažila se nevrazit do Spencer nebo své zraněné nohy. Volnou levou rukou pohladila blondýnu po tvářích a cítila pod prsty jemnou pokožku hřát. "No tak, Spence, je čas se probudit," požádala tiše a jemně přejela palcem přes suché rty blondýny.

Ruka, která jí sevřela zápěstí, aby ji zastavila, rozhodně nebyla nijak silná, ale Ashley i tak přestala a pohlédla na blondýnu. Spenceřiny prsty na její kůži studěly, dala si je ze zápěstí a propletla se svými. Bruneta se jemně zazubila, zvedla hlavu, natáhla druhou ruku a znovu přejela prsty po Spenceřiných rtech. "Vím, jak nesnášíš, když to dělám, tak se koukej probudit a zastavit mě."

Ruka v její se znovu snažila sáhnout po nenechavých prstech, a když Ashley sklopila zrak, viděla, jak se na ni zamhouřilo jedno modré oko. Dala prsty pryč, usmála se a naklonila se blíž, aby zablokovala pravděpodobně oslepující světlo.

"Ashley," zachroptěla Spencer slabě.

"Spencer," odvětila bruneta jemně, ale s úsměvem na tváři. Něžně přejela rukou do tváři blondýny a odhrnula kadeře blonďatých vlasů, které trčely zpod obvazů.

Otevřelo se i druhé oko a Spencer mrkáním rozehnala mlhu před očima. Spatřila Ashley těsně vedle sebe, za brunetou uviděla matku a rozhlédla se po pokoji. Hlavu měla neuvěřitelně těžkou a tělo slabé. Spencer snadno poznala, že je v nemocničním pokoji. Ucítila, jak v ní roste panika. Znovu zvedla pravou ruku a ucítila, jak jí nepříjemně tahá kapačka a náplast na ruce. Vytáhla levou ruku z mezi Ashleyina a svého těla a zkusmo ji ohnula. Zamračila se, jak moc úsilí na to bylo třeba. Položila si ji na trup a pohlédla do hnědých zvědavých očí.

"Co se stalo?" zeptala se Spencer a polkla, aby si zvlhčila suchý krk.

Ashley skryla zamračení tak rychle, že ho blondýna sotva postřehla, ale krátký záblesk obav v očích brunety jí neunikl. Ashley natáhla levou ruku, otřela prsty o její tvář a vzdychla. "Postřelili tě, Spence. Nevzpomínáš si?"

Spencer se trochu zamračila. Vzala dlaň brunety do své, propletla jejich prsty a chvíli se na jejich spojené ruce dívala, než odpověděla. "Asi jo... byl tam křik a... záblesk a..."

Spencer se na konci odmlčela a zavřela oči. Ashley jí ruku něžně stiskla. "Víš, že jsem se neměla o čem rozhodovat, že jo? Nikdy bych mu nedala přednost před tebou, Spence."

Upřely se na ni modré uslzené oči a hlas blondýny byl stěží šepot, když promluvila. "Jo, já vím."

Spencer mrkáním slzy potlačila a oči měla všude, jen ne na tváři vedle sebe. Možná to bylo intenzivní bolestí hlavy nebo tím, že byla nějakou dobu v bezvědomí, čemu se dal přičíst zvláštní zmatek, který cítila. Možná jí něco unikalo. Možná měla něco vědět. Rozhlédla se a oči jí nakonec spočinuly na těle vedle ní. Když Spencer spatřila brunetinu nohu v sádře, zalapala po dechu.

"Ash, jsi zraněná," pronesla tentokrát silnějším hlasem a konečně znovu pohlédla do hnědých očí.

Ashley se ušklíbla a pokrčila rameny. "To nic není."

Spencer přes bolest hlavy zúžila oči a upřela na brunetu zrak. "Postřelili tě?"

"Jo, ale, Spence," začala Ashley a nataženou rukou zvedla hlavu blondýny, aby si znovu hleděly do očí, protože Spencer pořád sklápěla zrak na její nohu. "Zachránila jsi mi život."

Z intenzity v hnědých očích poznala, že to není vtip, ale stejně měla Spencer pocit, že je. "Cože jsem?"

"Kdybys po té zbrani nesáhla, střelil by mě do hrudi. Josh by nás obě zabil, Spence."

Po brunetiných slovech se jí náhle rozbzučelo v hlavě a myšlenky jí potlačil příval zlomkovteřinových obrazů. Spencer na starší dívku hleděla, ve tváři zvláštní výraz. "Josh?"

Ashley se zamračila a přemýšlela, jestli je Spencer vážně v pořádku. "Jo... Josh... můj bývalý manažer. Spencer, co se děje?"

Spencer nechala ty obrazy probíhat hlavou, na tváři se jí usadilo zamračení, a když znovu pohlédla do Ashleyiných očí, ve svých měla opět slzy. "Jaký je rok?"

V Ashley začala narůstat panika. Prudce se posadila a upřela na blondýnu zrak. Myslela si, že to zvládly, znovu unikly ze spárů smrti, ale věděla, že nikdo nemá takové štěstí. Měla pravdu. Hrdlo se jí sevřelo a měla v něm sucho, přes knedlík v krku stěží dokázala polknout, a pouze Paulina ruka, která jí náhle sevřela rameno, jí zabránila ve zhroucení. Hleděla na blondýnu a snažila se skrýt paniku, která se jí určitě zračila v obličeji.

"Jaký rok si myslíš, že je?"

"Ash," odvětila Spencer přísně, hlas mnohem silnější než brunetin.

Ashley znovu polkla a přála si, aby měla po ruce vodu nebo něco. Sklopila zrak na svou ruku spočívající na trupu blondýny a vzdychla. Pak znovu pohlédla Spencer do očí. "2014."

Spencer se rozšířily oči a Ashley se chystala něco říct, něco, co by zmenšilo ten šok, když vtom dostala loktem do boku. Příliš v šoku, než aby něco řekla, zírala na blondýnu, která měla ve tváři kombinaci naštvaného a radostného výrazu.

"Ty blbko!" utrhla se Spencer a rostoucí zmatek ve tváři brunety byl ještě viditelnější.

"Cože?" zamumlala Ashley, překvapená, že jí hlas vůbec funguje.

"Nechala jsi mě si myslet, že je rok 2007," ušklíbla se Spencer a pohlédla do zmatených hnědých očí.

"Cože jsem... jak? Počkej... ty víš, že je rok 2014?" Ashley krátce pohlédla na Paula za sebou, aby se ujistila, že se nezbláznila, ale blonďatá žena se sama tvářila poněkud zmateně.

Spencer znovu nakrátko zavřela oči a hlasitě vzdychla. "Říkala jsi, že ses neměla o čem rozhodovat... stejně jako... Aiden a ples. A tohle... bolí mě hlava a je to jako... po plese. Nemáš prsten a já taky ne a... myslela jsem... že se mi to třeba všechno jenom zdálo."

Ashley trvalo několik vteřin, než zpracovala, co jí blondýna řekla, ale nakonec hlasitě vydechla a s úsměvem potřásla hlavou. "Promiň, myslela jsem to tak, že Josh chtěl, abych dala přednost kariéře před tebou. Prstenů jsem si ani nevšimla... museli nám je sundat."

Paula, která se přesunula k nočnímu stolku pro kabelku, přistoupila zpátky k posteli a natáhla k Ashley ruku. Ashley rozevřela dlaň a nechal do ní spadnout čtyři prsteny, pak se na tchyni tázavě podívala.

"Dali mi všechny vaše osobní věci, ale napadlo mě, že tyhle si nechám u sebe. Věděla jsem, že alespoň ty si všimneš, že jsou pryč, zlatíčko," prohlásila Paula s úsměvem a Ashley potlačila nutkání se na ni ušklíbnout. Během posledních několika měsíců zjistila, že si ji Paula jen moc ráda dobírá, a věděla, že to ve skutečnosti nebyla poznámka vůči její oddanosti ke Spencer. Blonďatá žena se rozhodla dopřát dívkám trochu soukromí, omluvila se, že jde znovu zavolat Arthurovi a odešla z pokoje.

Spencer mlčky sledoval, jak jí Ashley na chvějící se prsty nejprve nasadila příslibový prsten, pak zásnubní prsten a nakonec snubní prsten, pak vzala brunetin snubní prstem a oplatila jí to. Pak ještě chvíli mlčely, než Spencer znovu zavřela oči ve snaze potlačit zvětšující se bolest hlavy. Věděla, že byla postřelená, Ashley jí to řekla, ale jedna její část se bála zjistit, co přesně se stalo. Při vzpomínce na to, jak se probudila v nemocnici s příšernou bolestí hlavy naposledy, ji znovu zachvátila panika.

"Jsi v pořádku, miláčku?" zeptala se Ashley něžně a cítila, že jí srdce konečně zase bije normální rychlostí. Možná přece jen bude všechno v pořádku.

Spencer se svraštěným obličejem přikývla a pak znovu otevřela oči. Ashley na ni klidně hleděla, na tváři něžný úsměv, a Spencer se pokusila trochu uklidnit. Věděla, že kdyby s ní bylo něco hodně v nepořádku, Ashley by se právě teď mohla zbláznit, takže možná neměla důvod k panice. Blondýna ztěžka polkla a přinutila se položit otázku, na kterou si nebyla jistá, že chce slyšet odpověď.

"Ash..." Než pokračovala, čekala, až pohlédnou hnědé oči do jejích, a snažila se, aby jí nezakolísal hlas. "Střelil mě do hlavy, že jo?"

Ashley cítila, jak se jí znovu zvedl žaludek a zaplavila ji hrůza, ale potlačila to. Spencer byla v pořádku, jen si to musela pořád připomínat. Pomalu přikývla a znovu se natáhla pro ruku blondýny. "Ano, střelil, ale jsi v pořádku."

"Jsem v pořádku," zopakovala Spencer nedůvěřivě.

Bruneta se uchechtla, stále tomu sama nemohla uvěřit. "Ano, nic ti není. Podle doktora narazila kulka na starou destičku a roztříštila se. Zpočátku to vypadalo zle, ale jenom nahradili destičku a sešili tě. Máš silný otřes mozku a podle doktora budeš potřebovat nějakou rehabilitaci navíc, ale jsi v pořádku. Říkal, že... že ti ta destička zachránila život..."

Na konci se odmlčela a ztěžka polkla při myšlence, že kdyby neměly takové neuvěřitelné štěstí, Spencer by s ní teď nebyla. Spencer na ni pořád nevěřícně hleděla. Stiskla čelist a zdála se chvíli ztracená v myšlenkách. Nakonec si odkašlala a řekla: "Takže... kdyby mě nestřelili na plese... byla bych mrtvá."

Ashley jí oplácela upřený pohled a nechala tu myšlenku vstřebat. Nakonec pomalu přikývla. "Jo, asi jo."

Nezdálo se to správné, zdálo se to jako nějaký kosmický žert, který si někdo dopřál na jejich účet. Bylo to prostě neuvěřitelné, bylo to úplně nemožné a Spencer přemýšlela, kdo nad nimi bdí. Ale když byly v pořádku, když obě žily, na pravděpodobnosti toho, že se to stalo, už vlastně nesešlo. Poprvé jí došlo, že to konečně skončilo, měsíce obav a zvýšené ochrany, hádání se kvůli nesmyslům, strachu, že se odcizí. Spencer se na brunetu usmála a cítila, že bolest a obavy ustupují do pozadí, byla šťastná, že je s Ashley a že je celá. Konečně budou zase v pořádku.

"Miluju tě, víš to?" řekla Spencer něžně a pocítila známé zachvění v žaludku při pohledu na úsměv, který se na tváři brunety rozšířil.

"A já miluju tebe... dokážu ti to, Spencer," řekla Ashley tiše a naklonila se k blondýně blíž.

"Jo?"

Ashley přikývla a položila na Spenceřinu tvář dlaň. "Jo, už žádná turné, už žádné rozhovory, už žádná nahrávání. Skončila jsem, Spence. Chci, abychom byly pořád spolu, samy, navěky."

Při pohledu na intenzitu a odhodlanost v očích brunety Spencer ani nepomyslela na to, že by jí to rozmluvila. Věděla, že mají spoustu času na diskuzi o budoucnosti, na žití budoucnosti, ale nemohla skrýt svou část, která byla nadšená ze zprávy, že nebude muset trávit měsíce bez Ashley. Zazubila se, natáhla ruku, přitáhla si brunetu k sobě a spojila jejich rty. Bez ohledu na to, co se stalo a co přinese budoucnost, dokud měly jedna druhou, všechno bude v pořádku.

Epilog

"...ne, Gusi, to nepůjde. No, říkala jsem ti to a ty jsi mou moudrou radu ignoroval... ne, nech to na Rickovi, on je manažer... Dobře. Uvidíme se v pátek... Čau, Gusi."

Bruneta obrátila oči v sloup a podrážděně zavrtěla hlavou. Když vedle sebe uslyšela uchechtnutí, otočila hlavu a s pokrčením ramen se na kluka křivě usmála. "Říkala jsme mu, ať o těch fotkách s bulvárem nemluví. A zrovna s nejbulvárovitějším Enquirerem! Není můj problém, že teď si všichni doopravdy myslí, že má gay poměr."

Kluk se opět zasmál, zvlášť jejímu popuzenému výrazu, a zahnul s ní za roh. Byl tam nával, stovky vystresovaných lidí táhnoucích za sebou zavazadla a snažících se dostat včas ke své bráně, ale tak to bylo ve skutečnosti lepší. Nikdo jim nevěnoval sebemenší pozornost, i když Anthony dobře věděl, že jeho teta má sklon být středem pozornosti, kamkoliv jdou. Ale nevadilo mu to, rád trávil čas s Ashley a to nejen proto, že mu to přinášelo popularitu u spolužáků.

Znovu jí zazvonil telefon a Ashley zasténala. Rychle mrkla na displej a pak to zvedla. "Ahoj, Chels, jak se máš? Chceš mluvit s Anthonym?"

"Ahoj, Ash," odpověděla Chelsea na druhé straně, "ne, vlastně jsem ti jen chtěla dát vědět, že jsem sehnala všechno, co jsi potřebovala."

Kluk se zatvářil a doufal, že jeho matka zase nechce, aby byl u ní místo u Ashley. Nejenže měla Daviesovic dům obrovský bazén a hernu, ale nejpodstatnější rozdíl byl jeho nejoblíbenější část domu, hudební studio v suterénu. Chtěl se jednou stát muzikantem a mít v rodině slavnou producentku určitě nemohlo být na škodu.

Ashley ukázala k místu, kde už se shromažďovali lidé a nejspíše čekali, až jejich milovaní vyjdou z letadla, a Anthony šel za ní. Téměř byl smutný, že se jeho prarodiče vracejí, byl by více než nadšený, kdyby zjistil, že u Ashley zůstane další dva týdny. Během uplynulých týdnů se od ní naučil spoustu věci o produkování a dělání hudby a nechtěl, aby to skončilo.

"Super, díky, Chelsea. Takže všechno je na pátek připravené?" zeptala se Ashley a rozhlížela se po davu lidí.

"Jo... víš, že Spencer nechtěla oslavu, že jo?" zeptala se Chelsea, ale sama se divila, proč to vůbec zkouší. Ashley si nikdy nenechala nic vymluvit.

Ashley se zasmála a stoupli si s Anthonym na kraj čekajícího davu. "Je jí kulatých 30, jak bych jí mohla neuspořádat oslavu? Vždyť víš, jak miluje překvapení."

"Vůbec, pokud si dobře vzpomínám. Ale je to tvé manželství, Ash, určitě víš, co děláš," odvětila Chelsea v žertu. "Nezlobí tě Anthony?"

"Je to skvělý kluk. Myslím, že jednou z něj bude vynikající producent," řekla Ashley a mrkla na Anthonyho. "Hele, Chelsea, myslím, že letadlo přistálo, ještě si zavoláme, jo?"

Skoro ani nepočkala na odpověď a zavěsila, už se natěšeně zvedala na špičky. Bylo před ní moc lidí, aby něco opravdu viděla, ale potlačila nutkání probojovat si cestu dopředu. Zamračila se a zamyslela se, jak je k pláči po pouhých dvou týdnech bez Spencer. Ale, uvažovala, v posledních sedmi letech nestrávily moc času od sebe a tak byla zvyklá na to, že tam blondýna pořád je.

Kdyby jí někdo před patnácti lety řekl, že se vzdá všeho, po čem kdy toužila, slávy, turné a fanoušků, označila by ho za blázna. Ale ve skutečnosti jí to ani trochu nechybělo. Jediné, co jí nyní chybělo, byla Spencer, zvlášť poslední dva týdny. Byla jedna věc, že je Carlinovi pozvali na dvoutýdenní dovolenou v Evropě, ale udělat to ve chvíli, kdy bylo pro Ashley nemožné jet, bylo prostě podlé.

"Vidíš je?" zeptala se nervózně a pohlédla na Anthonyho vedle sebe. Ve třinácti už byl o tři centimetry vyšší než ona, což jen nerada přiznávala.

Strávil u ní uplynulé dva týdny, zatímco byli Carlinovi a Spencer pryč, a Ashley si jeho přítomnost moc užila. Byl pořád plný života a toužil vědět všechno o produkci hudby a nahrávání a ona ho to ráda učila. Sice nebyla producentkou velké nahrávací společnosti, ale Anthony z ní stejně byl paf.

"To jsem měla čekat," ozval se za ní hlas a Ashley se tak lekla, že málem nadskočila.

S bušícím srdcem se otočila a zamračila se úšklebku na Spenceřině tváři. Blondýna stále s úsměvem naklonila hlavu na stranu. "Brána C, 15:30, říká ti to něco, zlato?"

Ashley pozvedla jedno obočí a mírně natočila hlavu k displeji označujícímu čekací prostor, kde stáli. Brána D. Otočila se zpátky na Spencer a pokrčila rameny. "Věděla jsem, že mě najdeš, miláčku."

Spencer obrátila oči v sloup, ale i tak vzala brunetu za ruce a přitáhla si ji do medvědího objetí. Ashley zavřela oči, vdechla charakteristickou Spenceřinu vůni a pak odtáhla hlavu. Políbila svou ženu jednou, dvakrát, třikrát, než se nakonec odtáhla. "Užila sis to?"

"Bylo to úžasné, mám fotky. Chyběla jsem ti?" usmívala se Spencer a propletla jejich ruce, zatímco Ashley zvedla tašku blondýny z podlahy. Společně se vydaly směrem k čekajícím Carlinovým.

"S Anthonym jsme si skoro nevšimli, že jsi pryč," odvětila Ashley s nehybnou tváří a vysloužila si od blondýny dloubnutí do boku.

"Jasně, mohla ses beze mě zbláznit."

Bruneta pokrčila rameny, hodila tašku na vrchol Carlinovic vozíku a zazubila se na Spencer. "To si piš."

Po mnohem rychlejším pozdravení s tchánovými se vydali k východu a Anthony už všechny zásoboval historkami z jejich posledních husarských kousků. Ashley, šťastná, že má opět Spencer po svém boku, si užívala pocit manželčiny ruky ve své a ani si nevšimla skupinky blížících se reportérů. Zastavila se a všimla si jich, až když jim úplně zastoupili cestu.

"Ashley! Máme několik otázek," křikl jeden z nich a bruneta se zamračila. Byli tam jen asi tři reportéři a pár kameramanů, takže nebude moc těžké se jich zbavit. Věděla, že tam nebyli kvůli ní, teď už nebýval nikdo, ale když se jim naskytla příležitost k nějakým pikantním detailům, zkusili by vše.

"Nebudu komentovat nic, co se týká Guse Haginse, všechny otázky prosím směřujte k Rickovi, jeho manažerovi. Pokud nás teď omluvíte, rády bychom odjely domů," řekla Ashley neutrálním hlasem, z kterého nebylo nic poznat. Podle toho, jak jí Spencer sevřela ruku, poznala, že jí blondýny dává vědět, aby neudělala žádnou hloupost. Jako by Ashley Daviesová někdy v přítomnosti reportérů udělala nějakou hloupost.

"Ashley, dnes je to přesně sedm let od střelby, při kterém jste se Spencer málem zemřely. Jak to zvládáte?" zeptal se jiný reportér a při pohledu na výraz, který se po brunetině obličeji přehnal, o krok ustoupil.

Ashley zatnula čelist a zhluboka se nadechla, věděla, že by byla Spencer naštvaná, kdyby praštila reportéra. Chtěla jen jet domů se svou manželkou a dohnat něco ze ztraceného času, ne odpovídat na stupidní otázky. "Josh Martin a s ním jeho šílený pokus připravit nás o život je mrtvý sedm let, nemyslíte, že je na čase nechat to být? Jak vidíte, obě se máme dobře, ale vážně bychom raději jely domů, než si tu s vámi povídaly."

Čas od času poskytovala rozhovory, když novinářům došli přední celebrity, nebo když se další z jejích kapel proslavila, nebo, jako dnes, když nastalo výročí střelby. Nerada o tom mluvila, nerada na to byť myslela, a vždy bývala rezervovaná. Nicméně chápala jejich zvědavost. V roce 2014 to byla velká událost - rocková hvězda a její manželka postřeleny ve vlastním domě, bývalý manažer zabit osobními strážci, následný skoro rozpad kapely, když se řečená hvězda rozhodla odejít na odpočinek. Když odešla z Pandora's Box a nakonec založila vlastní vydavatelství, dostalo se jí překvapivého množství podpory, od fanoušků, od spolucelebrit a od velkých jmen hudebního průmyslu. Nyní, když byla velmi úspěšná producentka a chránila si soukromí dokonce ještě více než předtím, dávalo smysl, že čas od času něco chtěli.

"Jak si podle vás povede nové album Pandora's Box, které má příští týden vyjít?" zeptal se první reportér, zřejmě pochopil, že nechce mluvit o minulosti.

"Můžu vám říct, že je skvělé. Musíte si počkat a sami uvidíte. Ale teď už vážně musíme jít, poplatky za parkování jsou tu příšerné," zakončila to Ashley s úsměvem a dokonce si vysloužila od reportérů pár uchechtnutí. Zatáhla za Spenceřinu ruku a vedla je pryč. Ačkoli to bylo druhé album Pandora's Box, co od nich odešla, bylo to jejich první, co s nimi podepsala smlouvu, a tak bylo napjatě očekávané. Nikdy odchodu nelitovala a zjistila, že s bývalými kolegy z kapely vychází mnohem lépe, když už nebyla v kapele. Samozřejmě, říkala si, část toho měla spojitost s tím, že velmi kajícná delegace členů Pandora's Box se jí omluvila, že jí od začátku nevěřili. A nyní, když byla technicky vzato jejich šéfka, na ni nemohli být naštvaní, že se na ně kvůli Spencer vykašlala.

Carlinovi a Anthony na ně čekali pár metrů stranou, všichni už byli dávno zvyklí na občasné reportéry nebo fanoušky, kteří Ashley oslovovali. Otočila se na Spencer a starostlivě na ni pohlédla. "Všechno dobrý?"

Spencer pohlédla Ashley do očí a s jemným úsměvem přikývla. "Samozřejmě. Vlastně mi při poskytování rozhovorů přijdeš docela sexy."

Ashley se zazubila a hlavou se jí při pohledu na Spencer hnaly různé možnosti. Co tomu reportérovi řekla, byla z velké části pravda, byly v pořádku. Na stehně měla jizvu, válečnou jizvu, jak tomu říkala, ale jinak z té noci neměla žádné přetrvávající problémy. Spencer pořád mívala záchvaty a občasnou slabost končetin, ale pro obě to bylo mnohem lepší než alternativa. Ashley občas pořád čekala, že jí nějaká vesmírná bytost řekne, že udělala chybu, a Spencer jí vezme. Pořád nemohla uvěřit jejich neskutečnému štěstí.

"Tak už jsi skončila s plánováním mojí oslavy?" zeptala se Spencer nevinně a zasmála se Ashleyině výrazu.

"Nemám nejmenší tušení, o čem to mluvíš, Spencer," zamumlala Ashley a vyhnula se pohledu očí blondýny. Spencer ze uchechtla a přitáhla si Ashley blíž k sobě. Znala brunetu příliš dobře, aby jí věřila, a zjistí si to. Za jakoukoli cenu.

Zbytek rodiny jen s vrtícími hlavami přihlížel, jak Spencer dala jednu ruku kolem brunety, zašeptala jí něco do ucha a odešla od ní. Když ji Ashley doběhla, chytla ji zezadu a začaly se za smíchu pošťuchovat jako malé děti. Carlinovi si pouze vědoucně povzdechli. Co mohli konce konců dělat - byly to Spencer a Ashley. A dokud byly ty dvě spolu, byli to ti nejšťastnější lidé na Zemi.