Svět se změní

Napsala: WaveGoodbye, Překlad: El

1 - A tak to začíná

Ashley Daviesová kroutila hlavou ve snaze vyhnat pryč tu nepříjemnou ztuhlost v krku. Včasné příchody do třídy nikdy nebyly její silnou stránkou, nicméně když se ráno probudila ze snu zahrnující tření oleje na těžko dosažitelná místa Richarda Simmonse, vyskočila z postele do sprchy tak rychle, že si málem spálila svou opálenou kůži a ihned tu vzpomínku vymazala ze své malé křehké mysli.

Natočila hlavu ke stropu, možná aby spočítala dlaždičky, když v tom nečekaně zívla a žvýkačka, kterou už pět minut žvýkala, ji spadla hluboko do krku, což ji hezky zadusilo.

Po tom, co hodila hlavu dopředu a vykašlala ten obtěžující předmět z krku, si tiše pogratulovala za dobře odvedenou práci. Tenhle měsíc to udělala jen dvakrát.

"To není zrovna něco, co bys měla mít tak hluboko v krku."

Ashley pozvedla hlavu a impozantně obrátila oči v sloup na osmou hodinu. "Polib mi," vyplivla na přibližující se dívku a při tom zabalovala žvýkačku zpět do obalu, ve kterém původně byla.

Spencer Carlinová, přicházejíc do třídy jako druhá, se vítězně usmála a sedla si do své malé lavice před brunetu. "Tobě také dobré ráno."

Ashley povzdechla nad jejím úmyslně přeslazeným tónem a položila si hlavu na lavici, přejíc si usnout dříve, než přijde jejich učitelka nebo než se Spencer rozhodne znovu otevřít tu svou děsně chytrou pusu.

Znaly se už rok, a co si Ashley pamatuje, Spencer ji za tu dobu neřekla téměř žádné milé slovíčko.

"Dokončila jsi svůj úkol?" Zaslechla Ashley, zvuk silný i přes to, že měla ucho přitlačené na své srolované mikině na lavici.

Povzdechla, majíc své oči zavřené. "Chceš, abych ti celou příští hodinu kopala do židle?"

"Nevím. Chceš, abych tě propleskla?"

Bruneta pobaveně zachrochtla a podle jejího hlasu usoudila, že je blondýna čelem ke špatně umyté tabuli. "Vytočená Spencer Carlinová? To bude teda den." Nikdy neslyšela Spencer nadávat jinak, než když ji nazvala mrchou, nekouřila, sjížděla se z výparů barev, a byla to panna.

"To bude den, kdy se s někým budeš bavit slušně."

"Velká škoda, že nejsi někdo."

"Velká škoda, že jsi mrcha."

"Velká škoda, že si myslíš, že mne tvůj názor zajímá."

Spencer její vychytralá odpověď zůstala na jazyku ve chvíli, kdy učitelka přiběhla do místnosti se svými řídkými a rozházenými jasně černými obarvenými vlasy, balancujíc se třemi složkami, svým batohem a velkým šálkem kávy. Brýle měla až na špičce nosu, skoro padaly. To Ashley nenáviděla ze všeho nejvíc.

Zanedlouho byla místnost plná studentů a hned, jak paní Wrightová -která už by měla být několik let v důchodu- otevřela knihu a začala něco psát na tabuli tím svým nesrozumitelným písmem, nacpala si Ashley sluchátka do uší a na svém iPodu zvýšila hlasitost, který začal vydávat nevítaný hluk.

Hned, jak se zaposlouchala do písničky, se jí zavřely oči a nohy se začaly pohybovat svou vlastní vůlí, přičemž nechtěně ťukaly do Spenceřina místa. Usmála se, když na sobě pocítila Spenceřin propalující pohled. Představovala si- doufala v to -že se se na ní zlostně mračí. Nic se nevyrovná tomu pocitu vytočit Spencer Carlinovou. Její oči se vždycky třpytily a Ashley takový odstín modré nikdy neviděla.

Její úlisný úsměv byl setřen ve chvíli, kdy se Spenceřina dlaň spojila s její tváří.

Brunetiny oči se v mžiku otevřely a vytáhla si sluchátka z uší, její obličej se červenal jak studem, tak vztekem. "To byla nehoda!" brání rozhořčeně své činy.

Studenti, které to zajímalo, seděli s široce otevřenýma očima, očekávajíce mezi Carlinovou a Daviesovou slovní rvačku. Byly legendární.

To, že blondýna byla úplně neškodná, jí neodradilo a každou situaci hezky využila. A fakt, že Ashley na všechno obvykle naletí ji nesmírně pomáhalo.

Nemohla si pomoct, ušklíbla se na Ashleyin lehce růžový obličej. "Kopla jsi mi do židle; usoudila jsem, že chceš facku."

"Hej!" Řve Ashley na paní Wrightovou, která o ničem nemá ani páru. "Proč je Váš nos pořád v tý knížce?! Právě jsem byla napadena!" Hned jak tato slova opustila její ústa, obrátila se ještě jednou na blondýnu, v očích plameny. "Od nakopání tvýho zadku mě dělí dvě vteřiny, Carlinová."

"Prosím, drahá?" otočí se, konečně, s otázkou paní Wrightová, docela zmatena.

Spencer pomalu vydechla a usmála se, jako by neslyšela Ashleyinu výhrůžku. "Mám dva bráchy. Zkus mi nakopat zadek, ale to ty budeš ta na zádech." Nakloní se se židlí dozadu a zašeptá: "Ale slibuju, že budu něžná." Její sytě modré oči zazáří, když vidí, jak Ashley zatnula obličej, a uhne hlavou když Ashleyina ruka vystřelí v pokusu dát jí facku.

"Co to sakra?" Projde Ashley ušima pronikavý hlas paní Wrightové, kvůli kterému se bolestně zašklebí.

"Byla to sebeobrana!" Obhajuje bruneta svůj násilný výbuch.

"Netoleruji násilí, slečno Daviesová. To víte."

"Očekáváte snad, že nic neudělám, když mi Carlinová zmaluje obličej, jak nějaká Catwoman?" zeptá se nevěřícně.

Přímo před ní se Spencer krátce zasměje. "Sotva jsem se tě dotkla. Nepřeháníš to trochu, hysterko?

A to byla pravda; sotva se jí dotkla. Jelikož není jedna z těch, co by podporovala násilí, nechtěla Ashley ublížit, jen ráda sleduje, jak moc ji dokáže vytočit. Bylo to zábavné.

Paní Wrightová ji neslyšela, otočila se k Ashley, "Očekávám, že se budete chovat jako dospělá mladá žena, kterou jste."

"Mluvíte o té samé Ashley Daviesové, kterou znám?" Ptá se hlas ze zadní části třídy, načež se pár lidí zahihňalo.

Ashley se na své židli na těch pár lidí otočila a ironicky se tomu opičímu smíchu, co zaslechla, zasmála. Pak se otočila zpět na Spencer, oči měla chladné.

Paní Wrightová pokračuje dál: "Takže bych byla ráda, kdybyste si sbalila své věci a okamžitě se hlásila v ředitelně."

"Dostanu přes držku a já musím jít za tím velkým chlápkem?" Nevěřícně kroutí hlavou, ale i přes to si balí své věci. "No tak asi nemůžu zpochybňovat vaši pracovní morálku po všech těch letech že, Wrighty?" ptá se sarkasticky.

"Neříkejte mi Wrighty, mladá dámo."

"Neříkejte mi mladá dámo, Wrighty."

Nebylo to tak, že by Ashley tu ženu nenáviděla, ale její trpělivost byla už takhle dost otestována a to nebylo ani půl deváté ráno. Opustila místnost bez jakéhokoliv záměru navštívit toho plešatého muže, co řídil školu.

Na cestě ke svému autu měla Ashley nepřekonatelnou chuť si zakouřit-- což už měsíce neudělala. Nikdy nebyla jedna z těch, co jsou na něčem závislí. Ale na tom, jak jejími žilami proudí nikotin, na tom zkrátka něco bylo. Něco, po čem toužila, když byla neskutečně vytočená nebo byla prostě opilá. Teď šlo o ten první případ, ale přála si ten druhý.

Nechtěla vidět svou nevlastní sestru na kampusu ani jít domů k tomu drakovi, jímž byla Christina Daviesová, takže bezcílně jezdila skrz celé město skoro hodinu, než se rozhodla pro nějaké určité místo.

Ashley byla na pláži jak celé ráno, tak i půlku odpoledne, a mezitím, co její kůže chytala tmavší odstín, ignorovala hovory a smsky od různých známých. Po dojedení cheesburgeru velikosti půlky jejího těla se rozhodla jít si zaplavat; občas se sotva držela na hladině a nechala se unášet vlnami kamkoli se jim zachtělo.

Teď, se zavřenýma očima a zvučící vodou v uších, se Ashley cítila volná.

Dokud něco nenarazilo do její hlavy, což ji donutilo lehce naklonit hlavu.

Otráveně otevřela oči a mračením se ji svraštilo čelo. Spencer stála něco přes půl metru od ní, vodu měla tak akorát pod svoje riflemi obepnutá kolena. Nesbalila si plavky.

Ashley se kolem sebe rozhlédla a uviděla fotbalový míč, který plul blízko ní, unášen spolu s ní vodními proudy. Hluboce vydechla a doplavala zpět ke břehu, držíc se zpátky od cákání vody na Spencer. Nebyla přece malé dítě, řekla si.

"Co chceš?" zeptala se lhostejně, i když byla zvědavá. Mimo školu se spolu nebavily. Nikdy. To, co se stalo ráno, byla jejich obvyklá slovní přestřelka; nic víc, nic míň.

Spencer pozorovala Ashley, jak se vynořuje z vody a ten záludný úšklebek, který měla po tom, co po Ashley hodila ten fotbalák, rychle opadl. Nikdy předtím neviděla tolik z Ashleyina těla a díky tomu ji začalo srdce tlouci o něco rychleji. "Cože?" zatřásla hlavou.

Ashley se položila na velký ručník a vymačkala přebytečnou vodu ze svých vlasů. Potom si vlasy projela rukou, vůbec netušila, jaký vliv měla na Spencer. "Ty. Tady. Mluvíš na mě. Proč?"

Spencer se rychle vzchopila a pohlédla dolů na Ashley. "Viděla jsem tě sníst asi tak, půlku krávy, a pak jsi šla plavat."

Ashley pozvedla obočí a srkala svou, už teplou, vodu. "A?"

"No, říká se, že bys neměla plavat s plný břichem, a když jsem tě viděla plavat takhle na hladině s divným výrazem na obličeji, zajímalo mě, jestli nemáš náhodou záchvat nebo js-"

"Čus," přerušila ji Ashley a pak vzhlédla k Spencer, mžourajíc kvůli ostrému slunečnímu světlu.

Když si toho Spencer všimla, postavila se tak, aby svou hlavou blokovala Slunce, přičemž kolem sebe nevědomky vytvořila jakousi nadpozemskou zář.

"Co tu vůbec děláš?" pokračuje Ashley. "Ježíš se mnou v úterky ven nechodí."

"To se mi nelíbí," jemně odvětila blondýna. Ashley příležitostně vtipkovala na Ježíšův účet a vždycky z toho měla děsnou srandu. Spencer to nevýslovně iritovalo.

"Nečerti se, Madonno. Jsem taky katolík."

Spencer pochybně pozvedla obočí. "A to od kdy?"

"Odjakživa," nepřesvědčivě odpověděla Ashley.

"Nevěřím ti."

"Proč tu pořád seš?"

"A proč ty?"

"Vopaluju se."

"Snažíš se usmažit i ty dvě poslední mozkové buňky?"

"Snažím se usmažit svou vzpomínku na tebe."

"Ty máš na mě nějaké vzpomínky?" ptá se blondýna s malým úsměvem.

"Vzpomínku, jednotný číslo. Dnešní ráno. Když jdu spát a probudím se, čistý štít," Ashley ji mávne rukou před obličejem. "Už žádná Spencer."

Spencer popostoupí, aby Ashley oslepla Sluncem. "To proto trváš na tom, abys každý den před vyučováním používala levandulový sprej, na který víš, že jsem alergická? To je podle tebe ten čistý štít?"

Ashley pozvedne ruku, aby si zakryla oči. Na chvilku se jí její perfektně tvarované obočí pozvedne v překvapení. "Můžu snad za to, že miluju levandule a ty máš na to alergii? Ne. Je to jen bonus navíc. Rozhodně."

Ashley nenávidí levandule.

"Samozřejmě, že je," popichuje Spencer.

"Myslím si, že Big J rozděluje vodu půl míle opodál tamtím směrem." bruneta ukáže doprava.

"Mojžíš."

Ashley pozvedne obočí. "Jo, Mojda, někde tam." Ještě jednou mávne rukou doprava.

"Nebyl to Ježíš, kdo rozpoltil Rudé moře, to byl Mojžíš. Dovedl Židy do bezpečí."

"Vypadám snad, jako že mě to zajímá?" Když Ashley uviděla Spencer, jak se otočila a odchází od ní, obrátila oči v sloup. "Zapomněla sis svůj fotbalák!" křičí na ní a vzpomíná, jak plul ve vodě.

"Můj není!" řve Spencer zpátky.

Spencer sedí v jídelně se svou rodinou a smějí se anekdotě, kterou Clay barvitě vypráví. Jídlo na jejich stole je domácí a během modlitby před jídlem se všichni drží za ruce.

Ashley sedí ve své velké jídelně sama a bez chuti k jídlu si hraje se žvancem z mikrovlnky, který má na talíři. Ze vstupní haly slyší ten protivný tikot hodin svého dědečka.

2 - Studená sprcha

Bruneta leží na kapotě svého drahého Porsche boxster, hlavu má opřenou o čelní sklo a do uší ji proniká hudba. Měla vcelku dobré ráno bez jakýchkoli výletů za panem Cargilem – ředitel – ale v každé hodině, kterou sdílela s jistou blondýnou, byla tichá i ve chvíli, kdy ji Ashley opakovaně kopala do nohy od židle.

Ashley zívla a zapřísáhla se, že příští den bude v posteli už v jednu ráno. Všechny ty pozdní noci musela ukončit, nebo to alespoň omezit na čtyři noci v týdnu.

V uplynulých pěti minutách slyšela, jak někdo opakovaně volá její jméno, ale moc tomu nevěnovala pozornost. Neobtěžovala se ani otevřít oči nebo ztlumit svůj iPod. Věděla velmi dobře, kdo to byl, a ten člověk jí začínal kazit její – téměř - dobrou náladu.

Spencer postávala vedle Ashley a neustále opakovala její jméno. Chtěla s ní mluvit. Jakožto poslední pokus jak získat její pozornost ji Spencer vytrhla sluchátka z uší.

"Tvůj nezájem je ohromující," řekne ji a sleduje, jak se Ashleyiny oči konečně otevřou.

"Asi tak, jako tvoje dlouhý vedení."

"Víš, znám tě už rok, a když člověk chce, aby někdo odešel, řekne mu to. Ještě jsi mi neřekla, abych odešla," jemně odpoví blondýna.

"Neznáš mě," rázně řekne Ashley a podívá se jí do očí.

"Co, kdybych řekla, že znám?"

"Neznáš."

Spencer tohoto tématu zanechala a sáhla do hnědého pytlíku, aby vytáhla jablko. "Um, jen jsem chtěla-" Zastaví se, už teď se cítí, jako idiot.

Ashley ji pozoruje a dívá se, jak nervózně polyká a jak se ji červenají tváře. "Chtěla jsi co?" zeptá se lhostejně.

"Neměla jsem doma žádný kokain a nikdy tě nevidím obědvat, tak ..," skoro upustí ovoce, když ho pokládá Ashley na břicho v přesvědčení, že se neodkutálí.

Bruneta pobaveně pozvedne obočí. "Za co to je? Navíc, včera jsi mě viděla jít burger."

"Za to, že tě včera ráno kvůli mně vyhodili třídy, cítila jsem se hrozně. Ten burger je jediná věc, co jsem tě viděla za poslední týdny jíst. Teda kromě té žvýkačky, kterou jsi posedlá. Nedostává se tvé čelisti i bez toho dosti pohybu?"

Ashley se zvedne, aby se posadila, dá si chodidlo na mikinu a chytí jablko, co se začalo kutálet. "Víš, co by mi opravdu pomohlo?" Pozvedne ruku s jablkem v ní. "Kdybys prostě chodila s tímhle jablkem navždy zaraženým v tý svý nevymáchaný puse."

"Můžu s tebou poobědvat?" Ptá se Spencer a ignoruje Ashleyin komentář.

"Ne, slečno náladová, nemůžeš se mnou poobědvat."

"Omluvila jsem se ti."

"A pak mě nazvala děvkou. To celkem maže to tvou trapnou omluvu."

Spencer se zamračí a letmo zatřese hlavou. "Ne .. n-nenazvala. To bych nikdy neudělala. Chtěla jsem tím jen říct, že nikdy nezavřeš pusu."

Ashley je na chvíli ticho a vzpomíná, kdy naposledy ji tohle Spencer řekla. Když se Ashley probrala a vrátila do reality, Spencer se natáhla pro její napůl prázdnou láhev vody, která je vedle ní na autě. "Co děláš?"

"Mám žízeň. Nemám žádnou vodu a ty ano."

"Slušná katolička by se měla ptát, ne krást."

Blondýna položila láhev zpět vedle Ashleyinu nohu. "Smím se napít tvé vody?"

Ashley skryje svůj úšklebek. Možná je to láhev, ale uvnitř rozhodně není voda. Ledabyle mávne rukou. "Jen si dej, Marie."

Spencer se usměje, mírně zaskočená tím, jak rychle svolila. "Děkuji," vděčně odpoví, zvedne láhev a odšroubuje víčko.

Naneštěstí si k tomu ani trochu nečichla a kopla do sebe něco, co by momentálně popsala jako kyselinu.

Ashley se při pohledu na Spenceřiny vykulené oči zasměje. Ta se poté otočí a tekutinu vyplivne.

"Ashley!" zapiští shrbená Spencer, která stále plive.

Na krátký moment Ashleyiny oči cestovaly Spencer po nohách. "Na takovej Evian zvyklá nejseš, co?" Když se Spencer otočí jí v tvář, všimne si, že má stále nechutí pokřivený obličej a mlaská rty.

Spencer ustane s pohyby čelistí a zbytek alkoholu vylije na chodník, zajde i tak daleko, že vyklepe i tu poslední kapku než láhev po Ashley hodí zpět. "Jsi taková mrcha," zazuří.

"A tebe člověk snadno napálí, Carlinová," odpoví Ashley a stále se směje na její účet.

"Už jsem ti předtím řekla, že to tak rozhodně není."

"Už jsem ti včera řekla, 'Spánek rovná se co, Spencer'," odpoví, vše si dokonale vybavuje a odporuje jí.

"Proč je pro tebe vždycky všechno jenom hra? Ani se nedivím, že s tebou nikdo nechce trávit čas."

Ashley na ní lhostejně zírá. "Odejdi."

Nevraživý tón, co použila, zněl Spencer v hlavě, až se málem zašklebila. Nechtěla, aby to tak mezi ní a Ashley bylo. Ne vždy to tak bylo. "Omlouvám se, nechtěla jsem to říct."

"Spencer, odejdi. Hned."

"Vždycky to musíš tak přehánět," vysvětluje. "Dostaneš se mi pod kůži a já prostě.."

Ashley sleze z auta a postaví se před Spencer. "Vypadá to, že si myslíš, že mě zajímáš ty nebo ty tvoje podělaný city, takže mě dovol ti to vyjasnit; ne, nezajímáš. Takže se se mnou přestaň bavit a prostě běž. Klidně skoč pod autobus, co já vim, ale ujisti se, že budeš mít na sobě svoje 'Ježíš je můj dobrej kámoš' tričko. Nikdy nevíš, třeba konečně zaboduješ."

"Dělej si ze mě srandu, jak jen se ti zlíbí, ale je mi to opravdu líto," jemně odpoví Spencer, raněna jejími slovy i když ví, že si je zaslouží.

Od jejich poslední konverzace na školním parkovišti už uběhl celý týden, a po dni ticha se obě dvě rozhodly v jejich hře popostoupit o level výš, vyhledávaly jakoukoli příležitost, jak tu druhou ponížit, ranit nebo naštvat.

Spencer nemohla jinak, než se pomstít, když byla Ashley zvláště chladná nebo hnusná. O to víc, když pohlédla do jejích očí a neviděla v nich absolutně nic. Nenáviděla, když nic neviděla. To posilovalo její vztek víc, než cokoli jiného.

Ashley se pozdě přicourala do hodiny přírodních věd a poslala otrávený pohled směrem k jisté blondýně, načež obdržela jeden nazpět. Seděla v Ashleyině lavici.

"Přišla jste pozdě, slečno Daviesová." Před třídou oznámil pan Walker, i když toho nebylo třeba.

"Měla jsem něco na práci."

"Kouřila," zvolala Spencer a poťukávala na lavici tužkou. Věděla to jen proto, že na ni Ashley cvrnkla svůj popel, když kolem ní prošla.

"Přijď po hodině za mnou."

Ashley na moment přestala žvýkat svou žvýkačku a zírala na Spencer pohledem, kterému nebylo dobře rozumět. "Je mi to fuk," Walkerovi s nezájmem odpoví.

Ashley šla do zadní části třídy, při šplhání na stoličku naschvál svým batohem praštila Spencer do hlavy a nepostřehla ten zlý pohled, který na ní byl mířen.

Spencer na ní zle zírala proto, že byla Ashley opět navoněná tím příšerným levandulovým tělovým sprejem. Byla jím úplně nasáklá.

"Je tu teplo, co?" ptá se Ashley, zmáčkne kus látky na tričku, začne s ním několikrát třepat sem tam, aby se ten zápach dostal až ke Spencer ještě víc, k tomu navíc nahlas žvýká svou žvýkačku.

Spencer vystřelí svou ruku přes stůl a díky její síle Ashleyin batoh letí přes půlku třídy. "Jo, je teplo," lhostejně odpoví.

"Mrcho," zamumlá Ashley a sleze ze stoličky, aby si mohla přinést svůj batoh.

Mezitím, co se nedívala, si Spencer třela nos, který ji pálil, a zamrkala pryč slzy v očích. Jemně naklonila hlavu; cítila, jak ji pomalu začíná bolet hlava. Její oči vzhlédly k Ashley, která se opět blížila k jimi sdílené lavici, ale neobtěžovala se zvednout celou hlavu. Doufala, že ji svým vzezřením alespoň trochu odstraší.

"Marii bolí hlavička?" šeptem popichuje Ashley a sedá si na své místo s úšklebkem ve chvíli, kdy pan Walker začne hodinu zhasnutím světla a zatažením závěsů. Nebyl to úchyl, chtěl jen pustit desetiletí starou nahrávku na téma Nukleární Reakce a Radioaktivita.

"Ashley má pohlavně přenosnou nemoc?"

Ashley zkamení obličej. "Polib mi, Spencer," hlasitě odpoví.

"Kdo to tam vzadu mluví?" Dožaduje se Walker odpovědi s rukama na svých madlech lásky.

"Ashley Daviesová," dodá Spencer.

Jeho buclatý obličej vypadá značně zklamaně. Luskne prsty a ukáže na prázdné místo vepředu. "Sedni."

"Co jsem? Pes?" Zamračí se bruneta.

Napravo od ní si Spencer položí hlavu na předloktí, které má na lavici, a usměje se na Ashley - čímž ji zaručeně vytáčí. "Měla bych na to odpovědět? Nebo bys radši-"

"Polib mi prdel," plivne po ní Ashley, bere si batoh ze stolu a znovu jím zhoupne u Spenceřiny hlavy, ale zcela ji mine.

Hned, jak si sedla do prázdné lavice, položila si čelo na lavici, lokty vedle hlavy, a dlaněmi si zakryla uši ve snaze všechno vyblokovat. Se zakrytým obličejem neviděla, kdo po ní hodil první papírovou kuličku, ale už při třetí vytušila viníkovu identitu.

Ashleyiny nohy se zaboří do písku a pošoupnou dozadu s každým krokem, se kterým se dostává ke své kamarádce, a studený vánek ji donutí zapnout si bundu ještě o trochu výš.

Dívala se doma na film, než dostala od Spencer smsku, ve které ji žádá o setkání na pláži za třicet minut. Ashley bylo jedno, že už je skoro jedenáct hodin večer.

Když ucítila, že někdo přichází, Spencer otočila hlavu a bruneta letmo spatřila, jak se její slzy snoubí - podle jejího názoru - se Spenceřinou dokonalou pletí.

"Kdo ti ublížil?" se po pokleknutí vedle blondýny jemně dožaduje odpovědi.

Spencer zavře oči, nechce vidět to znepokojení v Ashleyiných očích; bylo to na ní teď už moc. "Nikdo," řekne potichu, hlas trochu chraplavý z toho všeho křiku, co ze sebe doma před méně než hodinou vydala. Spencer z domu odešla ve spěchu, zapomněla si vzít bundu a teď se celá klepe.

Za ty poslední tři měsíce, co se znaly, se Spenceřina matka dozvěděla - z vlastního pozorování - že Ashley skoro nechodila do školy, vlastnila auto, které by ještě žádný šestnáctiletý člověk vlastnit neměl, nerespektovala starší, a byla lesba. Tajně za dveřmi poslouchala jejich konverzaci a dobře slyšela Ashley říct, že Jessica Biel byla na špičce jejího "Udělat" seznamu, pokud Spencer věděla, co tím myslela.

Co ji nejvíce děsilo, byl zvuk Spenceřina bezstarostného smíchu, jako kdyby pouhou myšlenkou na to nebyla zhnusena.

Ashley natáhla ruku ke Spenceřině tváři a palcem ji utřela slzu. "Dej jméno, Spence. Nic víc tě to nestojí."

Navzdory tlaku na její hrudi, který ji hrozil udušením, Spencer otevřela oči a zasmála se. "Nikoho zabíjet nebudeš, Ash."

Bruneta ji ihned ve smíchu následovala. "Vždycky mi zkazíš zábavu."

"Promiň," vydechla Spencer, i když to vůbec nemyslela vážně.

"Řekni mi, kdo ti ublížil," trvala Ashley na odpovědi.

"Jenom jsem se pohádala s mamkou. Hysterčila jsem, omlouvám se," jaksi Spencer upravila pravdu a skoro cvakala zuby.

"Je ti zima?" ptá se Ashley a už si začala rozepínat bundu.

Ještě než mohla Spencer cokoliv namítat, se Ashley naklonila, opatrně s ní přikryla její ramena a pořádně jí do ní zabalila. Už teď Spencer cítila vůni, která patří jen Ashley, a způsob, jakým ji začala utěšovat, ji dohnalo k dalším slzám. Myšlenka, že už ji nebude nikdy víc moct vidět, donutilo Spencer se doslova oklepat.

"Je ti pořád zima?" zeptá se s pozvednutým obočím Ashley a krátce se zasměje. "Narodila ses a vyrůstala jsi na Antarktidě. Jestli by tu teď měla někomu bejt zima, tak jsem to já."

Spencer se zasměje takovým typem smíchu, který je převážně v jejím břiše a vtáhne se do sebe v hlubokém, klepavém dechu. Slyší, jak se kolem nich lámou vlny. "Chceš ji zpět?" poukáže na bundu, do kterých jsou jemně zabalena její ramena. Tentokrát ji doopravdy cvakají zuby zimou.

Ignoruje otázku od chvíle, kdy ji Spencer vypustí z úst. Vleze si dozadu k jejím zádům, kde se usadí s nohama na každé Spenceřině straně. Nestěžuje si, když téměř ihned cítí studené ruce, které se natáhly k těm jejím a posunuly je k jejímu napnutému břichu. Jejich těla do sebe snadno zapadla.

"Bolí tě pořád hlava?" Ashley se zeptá Spencer, protože ví, že jí po pláči většinou začne neustálé bolení hlavy. Hned, jak Spencer přikývne, pozvedne prsty ke každému z jejích spánků a jemně je masíruje.

"Pořád čekám, až mi řekneš, čí zadek mám nakopat," po minutě Ashley jemně řekne. Je si plně vědoma její hlavy, ale nevěřila, že by to byla její matka.

"Nikdy nezmlkneš, že ne?" zeptá se Spencer se slabým úsměvem. Snaží se pozvednout svoji vlastní špatnou náladu. Je to marný pokus.

Ashley pohne hlavou a položí si ji vedle ucha blondýny. "Spence..."

Spencer zatne zuby a snaží se ignorovat ochranářský tón v hlase její kamarádky.

"Už nebreč," šeptá ji Ashley do ucha po tom, co uslyšela zvuk jejího měnícího se dechu, a odvážně políbí vršek jejích zlatých kadeří. Je zaskočena, když ucítí - stejně tak, jako uslyší - jak začne Spencer opět brečet. "Dej mi jméno, Spencer," opakuje, tentokrát si srandu nedělá.

Spencer přesune obě dvě své ruce z Ashleyina předloktí na její dlaně. "Jenom .." pokusí se říci silně; ale už teď její hlas upadá.

"Jenom co?" zašeptá bruneta. Pozvedne palec, aby s ním kroužila Spencer po ruce.

"Jenom .. nezapomeň, že se mi nehnusí mít kolem sebe tvé ruce," zašeptá a opře se dozadu o to teplé tělo, které je za ní.

Spencer odchází beze slova.

3 - Události, co vedly k...

"Nebudu jí mít ani v tomhle domě, ani kolem tebe, Spencer. Nebudu."

"Mami, je to moje nejlepší kamarádka a jsem dost stará na to, abych se rozhodla, koho chci mít ve svém životě."

"Je to špína! A až zemře, bude odsouzena. "

Spencer cítí, jak ji začíná hořet obličej. "To neříkej," zavrčí.

"Proč ne? Je to pravda."

Kvůli tomu podrazu a vzteku zatíná zuby. Skrz nosní dírky se hluboce nadechne a cítí, jak ji srdce buší rychleji. Slyšet od matky tyhle věci, co o Ashley říká, ji zraňuje. Ani ji neznala. "Ani ji neznáš!" vybuchne. Je jí zle z té hádky, kterou už hodinu vedou.

"Vím toho dost!"

"Ne! Ona je .. ona -" Spencer se zastaví, nechtěla, aby matka viděla její plné oči.

"Je to nicka, to vím," chladně odpoví Paula. "A už ji nebudeš dál vídat, tečka."

Slzy blondýně zaplavily kůži a kousne se do svého otravného třepajícího se rtu. "Ale stará se o mne," zašeptá.

"Najdi si jinou kamarádku, která se o tebe bude starat. Takovou, která tě nebude chtít znásilnit."

V hrudi ji bolestivě píchne a šokem vykulí oči. "Zavři pusu!" křičí. "Tohle kurva řikat nebudeš! To by nikdy neudělala!"

Na malou chvíli se na tváři starší Carlinové objeví spokojený úsměv. "Přesně o tomhle mluvím, Spencer. Nebýt té holky, tak se mnou takhle nikdy nepromluvíš. Nenechám ji z tebe udělat něco, co nejsi."

"Něco, co nejsem?" hlas se ji množstvím adrenalinu v žilách klepe. Cítí se třepat své vlastní nitro. "Tohle nemůžeš chytit!"

"Je mi to líto," začne Paula.

"Ne, není ti to líto," přeruší Spencer, a v obličeji plná nechuti se podívá na svou matku. "Umírala jsi touhou to říct, a víš ty co? Ne. Nepřestanu se s ní vídat nebo ji nechat, jako kdyby byla nic. Je to moje nejlepší kamarádka, a ty? Ty si na to zvykni, protože se to nikdy nezmění."

"Budeš mě poslouchat," začne její matka. "pokud si teda do dvaceti čtyř hodin nenajdeš jiné místo, kde můžeš žít a už se mnou nikdy nepromluvíš."

"Cože?" Spencer se hluboce zamračí.

"Nechtěla jsem, aby to zašlo až tak daleko, Spencer. Ale nechci, aby ta holka byla kolem tebe a tečka. Konec diskuze." Žena obejde svou dceru a dostane se tři kroky daleko, když v tom ji její ruka hrubě chytne a otočí ji zpět.

"Takhle debata skončí, až řeknu já," pronese silně nejmladší Carlinová. "Tohle nemůžeš udělat," nesouhlasí.

"Zlatíčko, je ti šestnáct. Když jde o to, co je pro tebe nejlepší; můžu si dělat, co chci."

"Co je pro mě nejlepší, je zůstat s Ashley! Kolikrát ti to musím říkat?!"

"Proč pořád říkáš 'zůstat'?"

"Cože?" zvýší svůj hlas, frustrovaná a zmatená.

"Pokusila se .." Paula se zastaví. "Pokusila, že ano? Pokusila se tě zneužít."

"Ne!" rozpáleně odpoví. "Tisíckrát; ne." Zatne ruce v pěst. "Bože! Jak tohle jen můžeš říct, když víš, že ji .. že-"

"Že ji co?" dožaduje se její matka.

Oči se jí zavřou a s každým nervem, co se ji v těle začíná klepat, má srdce až v krku. Spencer vidí znuděnou Ashley ve třídě, vidí, jak hltá polovinu její svačiny po tom, co si zapomněla tu svou a neodváží se jíst ten toxický odpad z kantýny. Vidí ji odpalovat na softbale, kde silou odmrští míč přesně na toho hráče, co na ní zařval "faul!". Vidí ji, jak se na ní směje s pohledem v očích, ze kterého má husí kůži na rukách. "Že ji miluji."

Ta facka, kterou dostane, způsobí, že ji z jejích oceánových očí vyhrkne ještě více slz.

Místo křičení sprostých slov, o kterých Spencer ví, že si je její matka zaslouží, na ní zírá planoucíma očima. Na levé tváři se ji rychle objevuje červený flek. Dýchá dlouze a zhluboka, poté se otočí zády ke své matce a cestou z domu praští dveřmi.

Spencer leží ve své posteli, je vzhůru. Povzdechne. V duchu si živě přehrává vzpomínku na to, kde se to mezi ní a Ashley všechno pokazilo. Stejná bolest, kterou pocítila s brunetou tu noc na pláži, se jí usadí hluboko v nitru. Chybí ji. Chyběla ji už od té chvíle, kdy ji řekla ta hrozná slova a viděla tu bolest v jejích výrazných hnědých očích. Ihned věděla, že udělala příšernou chybu.

"Bože, skončí tenhle den někdy?" zamumlá Ashley s hlavou opřenou na lavici o Biologii , kterou sdílela se Spencer.

Spencer propletla svou ruku s brunetinou a posunula se, aby si položila hlavu na její ruku. "Doufám, že neskončí."

"Jsi tak divná, Spencer."

Ani se nemůže přemoci k úsměvu. Zavře oči, lehce vydechne, ten knedlík v krku ji téměř dusí.

"Hezky voníš." po minutě ticha potichounku řekne Spencer.

Ashley prohodí jejich pozice, takže teď má ona propletenou svou ruku s tou Spenceřinou, a opírá si hlavu o její ruku. Přičichne si k materiálu, který obepíná blondýninu ruku. Nestará se o potenciální publikum, které mohou mít. "Voníš jako Spencer."

"A to je dobře?"

"To je velmi dobře."

Slabý úsměv, který Spencer škube rty, hned opadne a zatne čelist. Snaží se samu sebe přesvědčit, aby nebrečela. Znova. "Ash?" velmi tiše zašeptá.

"Co?"

"Já..,"

Ve chvíli, kdy ji spadne hlas, si Ashley dívku přisune blíže a jen pro Spenceřiny uši zašeptá. "Taky tě miluju."

Spencer letmo otře prsty o kůži pod svými spánky. Usychající slzy ji štvou více, než jedna myšlenka. Je jí zle z té situace, kterou nedokáže zpravit, protože je moc velký srab. Už se jednou pokoušela. Den poté brunetě volala tolikrát, že už to hraničilo se stalkingem. Šla do jejího domu, snažila se s ní ve škole promluvit osamotě, ale Ashley tam nebyla.

Natáhne se, vezme si z nočního stolku mobil a najde jméno 'Dave'. Skryla Ashleyino číslo pod mnoho variací jejího příjmení pro případ, kdyby se její matka rozhodla čmuchat v jejím mobilu a chtěla ho znovu vymazat.

Ashley sebou hodí na postel a zavře oči, poté si líně protáhne ruce až nad hlavou, díky čemuž se jí její už takhle krátké tričko vytáhne ještě výše. Spencer, která nervózně stojí ve dveřích, odvrátí zrak. Bruneta nebyla jedna z těch, co by si zakrývali kůži od hlavy níž, ale v poslední době to bylo pro Spencer čím dál tím těžší; zvláště teď, když ji srdce hrozilo vyskočením z hrudi.

"Jsem ták v prdeli," Ashley se zavřenýma očima zamumlá. "Vím, že to zní trapně, ale dneska budu v posteli už v deset."

Spencer vždycky chodí spát v deset.

"Budeš tu dneska zase spát, Spence?" pokračuje Ashley. O tom monologu, co blondýna ve své hlavě vede, nemá ani tucha. "Slibuju, že až se budem tulit, čemuž se nedá vyhnout, nechám si ruce pro sebe."

Včera u Ashley přespala. V jednu hodinu ráno, po dni co měla a ve dne co věděla, že bude mít, nechtěla nic víc, než být s Ashley v posteli a nechat se od ní držet. Věděla, že usne hned, jak ji Ashley políbí rameno na dobrou noc.

Ashley zazívá a dá ruce zpět, jednu si položí na břicho a druhou na matraci vedle sebe. "Beru to jako ano."

"Promiň," zapiští Spencer.

"Nevěděla jsem, že jsi tak nevychovaná."

Zhlédne dolů, vlasy jí díky tomu zakryjí obličej, a pevně zavře oči. Věděla, že po tomhle s ní Ashley tímhle způsobem jen těžko promluví.

"Jakože, ani tu se mnou ještě neležíš a nehřeješ mě v tomhle třicetistupňovým vedru," škádlí bruneta.

Ashley trpělivě čeká na jakoukoliv odpověď, až ji to začne nudit. Opře se o své loty a se svraštělým obočím pozoruje Spencer. "A hádám, že máš na botě přilepenýho něco úchvatně fascinujícího. Zase si šlápla na nějakýho šneka?"

Spencer na šneka od svých dvanácti nešlápla.

Blondýna má v krku nepříjemný tlak a zakašle si, aby to aspoň trochu povolilo. "Žádný šnek," poví a konečně vzhlédne.

"Hovno?" zeptá se Ashley se škádlivým zábleskem v očích. "Nic necejtim ... "

Spencer se skoro zasměje.

Něco, co v jejích očí uvidí, donutí Ashley se zamračit. "Spencer, je všechno v pořádku?" jemně se ptá. "Jsi vážně dlouho potichu."

Nevěří svému vlastnímu hlasu, Spencer jenom kývne, dojde k její posteli a lehne si vedle Ashley. Položí si hlavu na její rameno a ruku na její tělo. Věděla, že je to sobecké, ale chtěla být ještě jednou naposledy v Ashleyině náruči.

Když slyší, jak Ashleyino srdce bije rychleji, bojuje se svými slzami, aby je udržela na uzdě. Snaží se zklidnit svůj dech, který se ji jistě zrychlil.

"Klepeš se," zašeptá bruneta a pevněji ji sevře.

"Já vím."

"Co se děje, Spence?"

"Nic." vydechne. Přeje si, aby Ashley nemluvila. Ještě ne. Není na to připravená.

"Spencer."

Napne prsty na Ashleyině boku ve snaze přitáhnout si ji blíž. "Buď potichu, Ash."

Ashley se nebrání svému starostlivému povzdechu. "Bojím se o tebe, prostě mi řekni, o co jde."

"Přestaň."

Cítí, jak se Spenceřin tlukot srdce až nebezpečně zrychlil. Pečlivě rozvažuje svou další větu asi vteřinu, do chvíle, kdy to zní prostě správně. "Zlato, řekni mi, co se děje. Prosím."

Spencer se sevře hruď a sotva dokáže zastavit svůj pláč. "Nedělej to."

"Nedělej co?"

Opět polkne v pokusu zmírnit ten bolestivý tlak v krku a zavře oči tak moc, že vidí různé barvy.

"Co nemám dělat, Spencer?" Ashley jemně opakuje.

Než to dokáže zastavit, vyjde ji z hrdla malý zvuk. "Neříkej mi tak."

"Promiň."

Spencer nechtěla, aby se Ashley omlouvala. Chtěla, aby ji tím slovem nazvala znovu. Tím slovem, kvůli kterému se kousla do jazyka, aby jím Ashley neoslovila, když se to ráno probouzela ze spánku.

Než stihne protestovat, Ashley dá od Spencer ruku zpět k sobě. Ta hned pocítí chlad. Nechtěla ji ještě pustit.

Ashley si projede rukou vlasy, cítí se jaksi zmatena a více, než jen trochu raněna. Ani pořádně neví, co na to říct. Cítila se hloupě. "Provedla jsem něco? To proto jsi tak .. mimo a nechceš mi povědět, co se děje?" tiše se ptá a dívá se na dívku, která teď sedí metr opodál.

V tomhle okamžiku Spencer nenáviděla svou matku.

Ale sebe nenáviděla víc.

"Já jenom .."

"Jenom co?"

"Nejsem jako ty, Ashley," donutí samu sebe říct, skoro se těmi slovy zadusila.

"Jako co, Váhy?" zeptá se sarkasticky Ashley. Ví přesně, co tím Spencer myslela, když to řekla.

Spencer se kousne do rtu a negativně zakroutí hlavou.

"To slovo, co hledáš, je 'lesba'. Proč děláš, jako kdybys to nevěděla od první chvíle, co jsme se poznaly?"

Ignoruje otázku, která na ní byla mířena. "A nechci, aby ses mě ještě někdy dotýkala."

Spencer udělala chybu, když vzhlédla a podívala se Ashley do očí. Byla si jistá, že se jí zastavilo srdce. Stálo jí to všechny síly, aby jí neřekla, jak hluboce se omlouvá a že jí miluje.

"Cože?" rázně se ptá Ashley. Chce vědět, proč všechny ty věci Spencer říká.

Srdce ji buší. Hne se z postele a jde pryč od Ashley. "Necítím se s tebou ve své kůži," řekne zády k ní.

"To sou kecy a ty to víš."

"Nejsou." Její hlas je šepot.

"Jsou." Bruneta vstává a dojde ke Spencer. Zlehka ji položí ruku na rameno. "Spencer ... "

Sklepe ze sebe Ashleyinu ruku a ujistí se, že má silný hlas. Nechce to podělat, aby to musela dělat znovu; zabilo by jí to. "Řekla jsem ti, aby ses mne nedotýkala."

"Jde o tu včerejší noc?" zeptá se upřímně celá zmatená. "Jsi jiná už od té doby, co jsem tě viděla na pláži."

"Prostě se necítím dobře, kvůli ..."

"Kvůli čemu?" přeruší ji Ashley. "Kvůli všem těm dotykům, se kterejma TY začínáš? I s tím dlouhým objímáním? Jak jsem první člověk, kterýmu zavoláš, když je ti smutno? Jak jsi prostě přišla a lehla si ke mně?"

Spencer ví, že bude brečet, tak se zhluboka nadechne a všechno potlačí hluboko do svého nitra. "Překrucuješ to."

Ashley se krátce a cynicky zasměje. "Jistěže," sarkasticky odpoví.

"Ano, překrucuješ. Nic z toho jsem nechtěla."

"Jen abys věděla, vím, jak se na mě díváš," Ashley jemně řekne i přes to, že by si nejraději dala facku, protože začíná brečet. "Nejsem slepá."

"Nijak se na tebe nedívám," trvá na svém Spencer. Zajímá ji, jestli Ashley slyší její tlukot srdce.

"Díváš se na mě, jako bys byla do mě zamilovaná."

Ta desetislová věta Spencer na dlouhou chvíli uvedla do rozpaků. Nevěděla, že si toho Ashley vůbec všimla.

"A vím, že se bojíš a seš zmatená, ale slibuju, že to bude dobrý. Jsem tu pro tebe, jasný? Budu tu pro tebe, slibuju. Každičký den."

"Ne. Nemůžeš jen tak ..."

Ashley vykročí kupředu. Účinně ji tímto jedním pohybem umlčí. Nechce nic jiného, než otřít ty slzy, které padají ze Spenceřiných očí znepokojující rychlostí. "Ano, přísahám, Spencer. Přísahám, že se o tebe postarám."

"Přestaň."

"Je to kvůli tvojí mamce? Bojíš se, jak to vezme?"

"Moje mamka ...," Spencer se odmlčí, vlastně to ani říct nechce.

"Co?"

"Nemá tě .. moc v lásce," blondýna neochotně přizná.

"A věř mi, bez urážky, ale jedinou přednost, kterou má a kterou to celý vyvažuje je fakt, že tě porodila." Ashley by mohla pokračovat hodiny a hodiny o důvodech, proč nemá Spenceřinu matku ráda, ale byla si jistá, že to Spencer slyšet nechce.

"Já tohle nedokážu, Ash."

Dívá se na Spenceřin obličej plný výčitek, a z toho tónu se ji sevřelo nitro. Ashley viděla, jak se ji začíná svěřovat. "Je to ona, žejo?" tiše se ptá. "Všechno, cos řekla. To byla její slova."

Blondýna zatřese hlavou, protože cítí, jak se ji situace vymyká kontrole. Nebude schopna to udělat znova. "Ne, jsem to já," lže.

"Ne, nejsi."

"Jsem," vydechne, polkne sliny a cítí, jak se klepe.

Ashley si poškrábe obličej a očistí ho od slz, které ji skoro začínají svědět. "Vím, že mi lžeš a fakt mě to sere, Spencer. Přestaň s tím. Přestaň se schovávat za svou matku a mluv se mnou."

Hruď ji těžkne s každým těžkým nádechem. Zatřese hlavou. "Pro tebe je to jednoduché. Tvoje rodina, oni nejsou nábožensky založení. Moji jsou. Nevíš, co by se stalo, kdybych řekla .. cokoliv. A i přes to, že vím, že to nepochopíš, nemůžu je ztratit kvůli ...,"

"Kvůli mně?" zeptá se nevěřícně Ashley; ublížena.

Spencer zavře oči a zůstane potichu, nechce to potvrdit nahlas. Být šestnáctiletá a zamilovat se poprvé v životě bylo už takhle strašidelné, nemluvě o tom, že ten někdo je holka, a že má bibli-uctívající matku. Nemohla se jen tak přestěhovat k Ashley hned po tom, co si vyznají lásku, stereotypy stranou.

"Tak odejdi," řekne pevně bruneta.

"Cože?"

"Jestli to takhle mezi náma nemůže bejt - jak to mezi náma bylo dneska a od tý doby, co se známe - pak odejdi. Jestli nedokážeš bejt ani můj přítel, pak jdi. Nechci tě tu."

Spencer se ji chtěla zeptat, jaktože je tak ochotna vyškrtnout ji ze svého života; poté si uvědomila, že ona sama udělala něco ještě horšího a mnohem rychleji. Ashley ještě neřekla nic, co by bylo nepravdivé a přesto, slyšet ta slova, z toho všeho Spencer zchladla krev v žilách. Nechtěla si ani představit, jak se musela cítit Ashley.

"Spencer, odejdi. Hned."

Kousla se do rtu tak silně, že mohla ochutnat krev. Podívala se Ashley do očí pro jakýkoliv náznak toho, co viděla minulou noc. Neviděla nic. Ashley se na ní dívala, jako by byla úplně cizí člověk.

Spencer odešla beze slova.

Blondýna leží s mobilem u ucha, zavírá oči při poslechu toho vyzvánění. I přes to, že si zablokovala její číslo, srdce ji stále bilo nedočkáním, zda bude její hovor přijat skoro ve čtyři ráno.

"Haló?"

S jediným slovíčkem se Spenceřino dýchání zrychlilo.

Míle daleko, Ashleyiny oči se pomalu otvírají, ihned rozeznala zvuk Spenceřina dýchání; a poprvé za celé měsíce sama sobě dovolila být tím zvukem utěšena. Dostává takovéto hovory dvakrát do týdne, asi kolem půlnoci, a obvykle po nedostání odpovědi zavěsí.

Deset minut později, když si je jistá, že Spencer spí, Ashley ukončí hovor.

4 - Srdcová bitva

"Myslíš, že je pan Moore k sežrání?"

"Ne."

"Pan Henderson?"

"Ne."

"Pan Tompkins?"

"Ne."

"Paní Allenová?"

Ashley se ušklíbne. "Rozhodně."

"Ty seš taková lesba, Ashley, to je příšerný," Lyssa v žertu odpoví a zaryje nehet u palce do kůry pomeranče, který štípla někomu z tácu, když šla skrz kantýnu.

Ta se usměje a ramenem šťouchne dívku, kterou zná už měsíc a kterou by téměř nazvala kamarádkou, ale ne úplně. "A ta tvoje posedlost tlustýma plešatýma chlapama příšerná není?"

"Mám ráda trochu masa, no a?"

Ashley se zachichotá. "Jsi nechutná."

"Stejně tak, jako způsob, jakým na mě čučí ta blondýna."

Ashley se na vteřinu zastaví, než polkne plnou pusu pravého Evianu ze své láhve. "Jaká blondýna?" Věděla, kde je Spencer. Cítila, jak na ní zírá už patnáct minut, a bojovala sama se sebou, aby se nepodívala jejím směrem.

"Ta, co sedí se zbytkem pánbíčkářských trapáků a která na mě hází matku všech zlých pohledů od chvíle, co sem si vedle tebe sedla," odpoví, přičemž vůbec netuší, kdo Spencer doopravdy je. Položí svůj napůl oloupaný pomeranč na stůl.

Ashley o Spencer s nikým nemluvila.

"Ona není trapák," tiše odpoví.

"Nech mě něco zkusit," Lyssa odpoví, neslyšela Ashleyin komentář. Šoupne se blíže k ní a dá Ashley ruku kolem krku.

Naproti na nádvoří sedí Spencer s lidmi, se kterými by nejraději neseděla, a pozoruje - podle ní - nějakou flundru, co se lepí na Ashley. A navzdory svým snahám zlostně přivře oči.

Lyssa se zachichotá a jemně otře svůj obličej brunetě o krk, čistě pro show. "Vidělas ten její ksicht?"

"Ne," lhostejně odpoví. Nekoukala se a byla velmi zaneprázdněna silnou vůní pomeranče, který šel cítit z ruky druhé dívky.

"Myslim si, že Panna Marie je do tebe trochu zabouchlá."

Ashley otočí hlavou dolů k Lysse pro případ, že by jistý někdo vylepšil svoje umění čtení ze rtů jako ona. "Nech toho."

"Nezájem," Lyssa odpoví a usměje se způsobu, jakým blondýna zaťala čelist, když se k ní Ashley naklonila. "Podívej se sama," zašeptá a začne líbat Ashleyin krk.

Instinktivně dala Ashley ruku Lysse do vlasů, původně, aby ji jemně odstrčila, ale její zvědavost ji přemohla a místo toho se otočila, dokud se nedívala přímo na Spencer. Jejich oči se střetly.

Byly to dva týdny, co se Spencer nechala přes mobil uspat zvukem Ashleyiných stálých dechů. Ve třídě skoro nepromluvily, obě dvě byly zkrátka unavené. Ashley zvedla každý Spenceřin telefonát a pokaždé se ani jedna neodvážila promluvit. Pokaždé, když Ashley zaslechla, jak se druhé dívce tají dech, jako kdyby něco chtěla říct, přestala dýchat.

Nesmyslné klábosení lidí, které by Spencer nikdy ani nenazvala přáteli, je pohlceno zvukem jejího bouřlivého tlukotu srdce.

Jak si Lyssa prolíbává cestičku podél její tváře, Ashley hledá Spenceřiny oči. Když v nich uvidí tu lhostejnost, zvedne se jí žaludek.

Rychle se otočí směrem k dívce, jejíž ústa jsou na její tváři, čímž se jejich spojení zničí. "Přestaň," řekne pevně, hlavu má skloněnou ze stejného důvodu, jako předtím.

Protože byla znuděná a ještě dneska nikoho nevytočila, tak Lyssa napřáhla obě dvě ruce Ashley k obličeji a spojila jejich rty, v mžiku zavře oči pro případ, že by viděla Speneřinu reakci, a zasměje se.

Ashley trvá vteřinu, než ji její mozek zaregistruje, co se děje, a v šoku jemně otevře ústa.

Lyssin jazyk ji přejede po spodním rtu a poté ho vezme do úst.

Její ruka rychle vystřelí, aby Lyssu od sebe odstrčila, a otočí hlavou Spenceřiným směrem tak rychle, div se ji neutrhla. Spencer odchází na druhou stranu působivou rychlostí.

Zvuk smíchu Ashley donutí se znovu otočit na dívku, vedle které sedí. "Do prdele, vidíš to? By mě zajímalo, jestli bulí."

Ashley si ledabyle otře ústa. "Jo, noa," tiše zamumlá. Myšlenka, že Spencer pláče, ji znepokojuje.

"No nic, lesbucho. Jsem nadržená. Jdu si najít nějaký chlapský cukrátko," Lyssa oznámí a vstane od stolu, který sdílela s brunetou.

"Myslíš chlapa S cukrátkem?" odpoví zamyšlená Ashley.

Ušklíbne se. "Přesně to myslím."

S tvrdým strčením od Lyssy, která se hystericky smála, protože byla v cukrovým rauši, se Ashley doklopýtá skrz dveře na hodinu biologie.

Ashley si odkašle a vzhlédne k paní Allenové - podle Ashley třiceti dvouletá šťabajzna - poté se obrátí zpět k Lysse, která si otevírá jedno ze tří lízátek, které o krátkém obědu dostala od svého staršího přítele.

"Alysso, ven z mé třídy," ukáže Allenová štíhlým prstem na dveře, vedle kterých dívka stojí.

Drží si ruku na hrudi. "Au."

"Tenhle rok ses na biologii nezapsala, Alysso," odpoví trpělivě paní Allenová.

"Ale tohle odpoledne jsem krvežíznivá. Nemůžu si sednout dozadu k Ashley? Budeme potichu."

V téhle jisté třídě se měla pitvat ovčí srdce.

Učitelka jemně zakroutí hlavou, nebyla včerejší. "Promiň, ne. Nechci, abys tu způsobila nějaké potíže."

Lyssa se zklamaně zamračí. "Fajn." S nezájmem povzdychne a rozhlédne se, spatří Spencer, která a ní zírá. S nepatrným úšklebkem se otočí zpět na Ashley. "Pak mi zavolej, zlato."

Ashley se přemáhala, aby neobrátila oči v sloup.

Ještě, než Lyssa odešla, tak na rozloučenou plácla brunetu po zadku.

"Dobrá," paní Allenová vydechla. "Zlatí," osloví Ashley, "máš dnes jiného partnera, Robert je nemocný."

"Skvělý," zamumlá a doufá, že nemusí sedět vedle té holky, co smrdí jako zkažený sýr. Rozhlédla se kolem a spatřila jediné volné místo.

"Partner slečny Carlinové, Marcus, je také nemocný. Otrava jídlem, myslím."

"Samozřejmě, že je," vydechne. Spencer se na ni ani nepodívá.

Ashley se pomalu přibližuje k lavici, kterou má sdílet s dívkou, která voní jako nebe, a než si sedne, sundá si svou tašku přes rameno. Nechce tím znovu praštit Spencer do hlavy. Na rozdíl od minula, kdy v ní měla jen jemnou mikinu, tam má tvrdé desky.

Ashley s nechutí pohlédne na obsah stolu. Na kovovém tácu mezi ní a blondýnou leží srdce. Nechce cítit ten nemilý zápach krve, proto Ashley začne dýchat ústy.

"Není to krvavý," najednou řekne Spencer, trochu drsně.

Ashley otočí hlavu a zmateně se zamračí.

"Srdce. Je asi tak, skoro šedý. Jediný, co ucítíš, jsou konzervační látky, do kterých to vložili," pokračuje Spencer.

"Aha..."

Hodina začíná a paní Allenová nechá kolovat schéma procedury, kterou musí každý student provést. "Pořádně si to schéma přečtěte, lidi. Máme jen jedno srdce navíc. Máte dotazy? Ptejte se mě."

"Jo," odpoví blondýna. "Je to mrtvý."

"Dobrý," odpoví Ashley trochu nervózně. "Skvělý. Já .. já miluju mrtvý ovčí srdce."

Spencer vztekem zatne zuby, zvedne nůžky, které jsou vedle tácu, a zabodne je hluboko do mrtvého svalu. Z toho divného čvachtnutí se Ashley zvedne žaludek.

"Bodnutí do srdce a udělá to takový titěrný zvuk. Jeden by řekl, že to bude víc hlasitý."

S rychlým pohledem na Spenceřinu ruku, která křečovitě svírá nůžky, Ashley viditelně polkne. Pomalu souhlasně zakývala hlavou, ví, o čem Spencer mluví. Neodpověděla, vlastní srdce ji stále bilo.

"Neděláš to správně," řekne tiše Ashley. Spencer se vrátila k jejich lavici s novým srdcem a ani se na schéma nepodívala.

Hlasitě povzdechne, upustí nůžky na stůl a otočí se na Ashley, na kterou teď zlostně zírá.

"Nuže," praští bílou rukavicí o stůl. "mistře ničení srdcí, proč to nepřevezmeš za mě?"

Ashley se zamračí a chvilkově zatne zuby. "Já?" Skoro se zasměje. "No to určitě."

"Cos to řekla?"

"Řekla sem uhni s tím svým velkým zadkem z cesty," drsně odpoví bruneta, ani trochu se jí nelíbí Spenceřino obvinění.

Obě dvě si neochotně vymění místa a Ashley se ujistila, aby jí její rukávy hezky přesahovaly zápěstí. Nechtěla, aby se jí náhodou něco nechutného otřelo o kůži. Dívajíc se pozorně na schéma a používajíc nástroje před sebou, podařilo se Ashley - po dost tvrdé práci - úspěšně rozříznout srdce na dvě půlky.

Spencer ji pozorně sledovala, ani trochu nevěnovala pozornost úkonu, který druhá dívka prováděla. Ráda se dívala na její znechucený obličej, když řezala stále hlouběji, a dokonce musela položit ruku na ten studený sval kvůli jedné zvláště těžké části, ve které to nemohla přeříznout.

"To byla hračka," řekla Ashley sarkasticky a hodila skalpel zpět na kovový tác. Zajímalo by ji, proč jim je vůbec dali. I její nehty byly ostřejší.

"Jo...." odpoví Spencer.

Od té chvíle se obě dvě odmlčely, nebyla potřeba na sebe dále mluvit.

"To mě poser, budu blejt," řekne dusící se Ashley, která sedí vedle Spencer. Pitvá soví vývržek.

Blondýna se hlasitě zasměje. "Jsi zelená."

"Miluju, jak tam sedíš a neděláš nic."

"Miluju, jak tam sedíš a děláš všechno."

Ashley se na Spencer koutkem oka podívá a i když nechce, usměje se. "Jsi zatraceně líná, pocem a pomoz mi s těma sračkama. Doslova."

"Mm, ne. Jde ti to, máš to v sobě."

"A ty budeš tohle mít na sobě, pokud něco nezačneš dělat," s malým zasmáním odpoví Ashley.

"Uzavírám to, bože."

"Opravdu? A jaký je závěr, sličná slečno?" jemně se ptá Ashley a jejich oči se střetnou.

"Ummm..," Spencer zavrtí hlavou, cítí, jak ji hoří obličej a po chvilce se zotaví. "Že příští rok budeš pitvat srdce ty."

"A kdo řek, že si příští rok biologii vůbec zapíšu? Mohla bych toho nechat."

"Protože si ji zapíšu já a ty bys se mnou šla klidně i na účetnictví, kdybych tě o to požádala."

"To je od vás velmi troufalé, slečno Carlinová," odpoví Ashley, i když věděla, že by si doopravdy zapsala jakýkoliv předmět, kde je Spencer. Díky ní totiž nestály tolik za houby.

"To si tedy nemyslím," sebevědomě odpoví blondýna.

Obě dvě mají na obličeji důvěrný úsměv a Ashley zlomí jejich oční kontakt jako první. "No ták, musíš se mnou vybrat kost."

Spencer se nakloní blíže, lokty má položené na stole zatímco si nedbale hraje s jedním z nepoužitých pitevních pátradel. "Musím s tebou vybrat velmi velkou kost," odpoví a začne zkoumat různé kosti ve vývržku.

Obě dvě upřeně zíraly na kopu sovích sraček na stole.

Ashley se začala smát jako první. "Tohle je kurevsky nechutný," směje se.

Ashley si sundá své bílé latexové rukavice, hodí je na tác se srdcem a začne bubnovat prsty na lavici. Ví, že to Spencer otravuje. "Znáš závěr i tentokrát, Spencer?" ptá se sarkasticky Ashley a dívá se jiným směrem.

"Sklapni, Ashley," vyplivne na ní a také se dívá jiným směrem.

"Víš, nejsi dobrej partner. Kurva, však tam jenom tak dřepíš."

Zatne čelist. "Aspoň jsem loajální. Nechodím okolo a nesháním vývržky nebo srdce jiných lidí, když se vše začne hroutit."

Ashley se konečně otočí k ní a zírá na jednu stranu jejího obličeje. "O čem to sakra meleš?"

"Prostě .. zavři pusu. Mám pocit, že tvůj jazyk byl na jeden den až moc aktivní, nemyslíš?"

Obličej ji zkamení. "Nevíš ani hovno, Spencer."

"Vím, že ta flundra, se kterou ses ocucávala, tě podvádí," Spencer odpoví a je jí jedno, jestli tím Ashley raní.

Ashley se slabě usměje. "Lyssa je asi tak na tlustý chlapy středního věku. Není lesba," zdůrazní pro Spencer poslední slovo.

"Jako by mě to nějak zajímalo," horlivě odpoví.

Ashleyin tlukot srdce se s malým přívalem adrenalinu zrychluje. "Jako by mě zajímalo, že tě to zajímá."

"Jako by mě zajímalo, že tě zajímá, že mě to zajímá.

"Cože?" zamračí se Ashley. "Bože, máš někdy vlastní řeč. Nikdy nevim, vo čem to k čertu blábolíš."

"Myslela jsem, že spánek rovná se 'Žádná Spencer'," napodobuje. "Tak se rozhodni."

"Ále, poslouchej vlastní rady, Spencer," vyplivla Ashley, obličej červený vztekem. Když se ji nedostalo odpovědi, Ashley sleze ze stoličky a ohne se, aby si vzala tašku. Jde prostřední uličkou do přední části třídy. Jakmile se dostala blíže ke dveřím, rozepnula si knoflíky u svého laboratorního pláště.

"Co to k čertu dělá?" slyší tázat se ženský hlas. "Je šílená!"

Když se Ashley otočí, vykulí oči při pohledu na Spenceřinu napřáhnutou ruku, uvnitř jedna půlka srdce. Otevře ústa, by něco řekla, když v tom je jejím směrem vymrštěn mrtvý sval.

"Pro Kristovy rány, Spencer!" zakřičí ze své pozici na zemi, rukama si kryje hlavu. Otočila se a viděla to bezvládně ležet u dveří. Minula.

"Co se děje?" táže se paní Allenová. Byla zažraná do svých poznámek na její další hodinu.

"Hodila po mně svoje srdce!" vykřikne Ashley.

Spencer tam pořád stála, teď na Ashley upřeně zírala.

Beze slova Ashley přispěchá k tomu srdci a mrští ho zpátky, přímo na Spencer.

Spencer v čas uhnula, než se jí to stačilo dotknout. Pak už jen slyšela dívku za ní zapištět a rozbulet se. Trefilo jí to do obličeje. Otočí se za brunetou a obě dvě tam stojí, oči jim křičí.

"Srdcová bitva!" nějaký kluk zezadu zakřičí a obloukem hodí dvě půlky přes celou třídu. Jednu na holku, kvůli které minulý rok dostal opar a tu druhou na jednu, která mu před týdnem dala kopačky.

Ashley popadne čistý, prázdný kovový tác a drží ho před sebou, nechce být zasažena.

"Ihned s tím přestaňte!" křičí paní Allenová.

Ashley zírá na Spencer pohledem koukni-co-jsi-provedla, dokud není donucena jít kupředu a tvrdě otevře dveře.

Tam stojí Lyssa s modrými rty od svého lízátka a s úžasem pohlédne na paní Allenovou. "Tohle je vaše představa o hodině bez problémů?"

Ashley leží v posteli s mobilem u ucha. Zazvonil před skoro třiceti minutami a jediné, co za tu dobu slyšela, byl uklidňující zvuk Spenceřina dýchání. Oči měla zavřené, představovala si, jen na vteřinku, že tam byla, přímo vedle ní.

"Chybíš mi," slyšela Spencer zašeptat, konečně.

Ashley se tiše hluboce nadechla, aby zmírnila ten tlak na hrudi. "Taky mi chybíš," téměř neslyšitelně odpoví.

Míle daleko, Spencer leží ve své posteli a snaží se udržet vážný obličej, nechce do mobilu brečet.

Ashley zavěsila jako první.

5 - O krok blíž

Spencer stojí před lavicí, která patří Ashley, a nervózně si tahá za popruh od batohu, co má na rameni. Už měsíc jí bruneta neřekla jediné slovíčko a pomalu jí to zabíjelo. "Ash .. Ashley," opraví se, nevědouc, zda ji tak může stále říkat.

Ashley vzhlédne ke Spenceřiným očím, její vlastní lhostejné.

Spencer nervózně polkne a skoro povzdychne nad tím pohledem, který je na ní mířen. Ashley se na ní od toho dne ani nepodívala. "Já .. jak se máš?" tiše se ptá, srdce ji již začíná bušit.

Navenek to nedávala znát, ale uvnitř se Ashley chtěla nevěřícně zasmát.

Spencer trpělivě čeká na odpověď a povzdechne, když je jasné, že žádnou nedostane. Alespoň ne slovní. "Budeš se mnou mluvit?"

Ashleyina odpověď je věnování se zpět svému prázdnému listu papíru, nechce druhé dívce ukázat, že v ní dokáže vyvolat jakoukoliv reakci.

"Prosím, chybí .. chybí mi tvůj hlas."

Se svou skloněnou hlavou Spencer nevidí krátké zatnutí její čelisti.

"Vím, že je to ode mne sobecké," tiše pokračuje blondýna pro případ, že by učitelka přišla do třídy dřív. "Ale nemůžu si pomoct."

Ashley měla hnusnou odpověď na jazyku, ale nemohla se donutit to říci. Jak si usteleš, tak si i lehneš, Spencer.

To ticho už nemohla unést. Raději by, kdyby na ní Ashley křičela, bila ji; cokoliv jiného, než tohle. Ale věděla, že by to druhé nikdy neudělala, i kdyby si to zasloužila. "Ashley," pokouší se pevně říci, hlas má plný emocí. "Řekni něco. Řvi na mě, je mi to jedno. Jen řekni .. *něco*."

Z toho prosebného hlasu začalo Ashley bít srdce o něco rychleji, ale její oči, které se dívaly zpět na Spencer, nic neprozradily. Sotva mrkla.

Poražena, Spencer si povzdychne a jde pryč od její lavice, v podstatě ani ve třídě být nemá, a podívala se, jako by se každou chvilkou mohla rozbrečet. "Přála bych si ..," začala, když se dostala ke dveřím, hlas ji skomíral. Lehce si odkašle. "Přála bych si, abychom stále mohly být-"

Tužka, kterou Ashley držela, byla nebezpečně blízko prasknutí v půl. "Přísahám bohu, Spencer, jestli dokončíš tu větu ..,"

Spencer, zády k ní, při zaslechnutí svého jména krátce zavřela oči. Fakt, že její slova byla krutá, nebyl podstatný, jen chtěla slyšet její hlas, nezáleželo na tom, co řekla. "I tak si to přeju," tiše zašeptá, ví, jaká reakci se jí dostane.

Ashley se zamračí. Spencer nemá žádné právo na to, aby tohle říkala. "Táhni někam, Spencer."

A od této chvíle Spencer řekne cokoliv, na co ví, že od Ashley dostane vášnivou reakci, a Ashley - ač je jí z toho na nic - udělá to samé.

"Spencer! Jsi vzhůru?"

Dívka kvůli matčině ječení ze schodů obrátí oči v sloup. Každý den se probouzí s touto konkrétní otázkou a pokaždé Spencer odpoví pozitivně, ignorujíc to téměř nepřekonatelné nutkání říci 'Jo, mrcho. Jsem vzhůru.'

Do tří hodin v noci nebyla schopna usnout. Telefonát s Ashley stále čerstvě v její mysli.

"No tak si pospěš, odvezu tě do školy," řekla Paula normálním decibelem pro tak ranní hodinu.

Spencer se mohla odvézt sama, ale její auto se jí včera rozhodlo chcípnout, momentálně leží v garáži a čeká na opravu. Chce odmítnout matčinu nabídku na odvoz, ale ví, že nemůže, už bylo pozdě na cestu pěšky, a nechce zmeškat první hodinu s Ashley.

Opustí svůj pokoj a téměř letí po schodech dolů, smykem se zastaví a doběhne ke své matce. "Je tohle pro tebe dost rychlý?" Tón má lehce sarkastický.

"Vypadáš příšerně."

Spencer ji obejde a rychle sebere dvě jablka. Jedno ke snídani a druhé pro Ashley pro případ, že by neměla oběd. "Ty taky."

Paula jemně naklonila hlavu, avšak o mnoho méně roztomile, než její dcera. Zamračí se. "Prosím?"

S kousnutím do jablka se Spencer mohla usmát bez povšimnutí. "Neřekla jsem to dost nahlas?" ptá se s plnou pusou.

"Nemluv s plnou pusou, Spencer."

"Nemluv na mě, tečka."

Paula si povzdechne. Takhle to mezi ní a Spencer je už měsíce. "Padej do auta, nebudeš tam včas."

Spencer se líně táhne kolem ženy, kterou stále pohrdá, a vstoupí do auta, kde ihned naladí rádio na stanici, o které ví, že jí její matka nesnáší.

Minutu cesty a Paula vypne rámus linoucí se z reproduktorů, po zbytek cesty jede v tichosti. Když zajíždí na školní parkoviště, odkašle si. "Nemůžu tě vyzvednout, budu dlouho pracovat. Zavolej otci nebo běž pěšky."

"Je mi to fuk," Spencer tiše odpoví, nadšená, že se svou matkou nemusí trávit další čas.

Paulina odpověď zůstane nevyřčena, jakmile Lyssa a Ashley vkročí před auto bez rozhlédnutí, a je donucena šlápnout na brzdu. Bruneta na ženu hodí skvělý zlý pohled, zatímco se Lyssa prudce zastaví a drží ruku na hrudi, jako by byla vyděšena, potom se začne smát. "Ach můj bože, vidíš jí? Jako by sežrala citron."

Ashley se zachechtá, tiše souhlasí. Oči jsou stále pobavené, když vzhlédne ke Spencer.

Spencer se jemně usmívá, když k ní Paula pohlédne a celou věc zaregistruje. Zatroubí a šlápne na plyn, čímž je chce vystrašit z cesty.

Bruneta se volně směje a tentokrát dá druhé dívce ruku kolem ramen, vede ji pryč.

"Ta holka," zamumlá Spenceřina matka, poukazujíc na Ashley. "Škoda, že jsme si nechali minulý měsíc zpravit brzdy."

S posledním pohrdavým pohledem Spencer vyleze z auta a zabouchne dveře. Nevšimne si, jak její matka nadskočí překvapením.

Než se dobelhá přestávka na oběd, Spenceřina nálada je značně mizerná. Ashley s ní v žádné hodině nemluvila a nejevila známky toho, že by si pamatovala jejich včerejší přiznání. Na vteřinu zapřemýšlela, zda to nebyl další sen, ale rychle to pustila z hlavy.

Pomalu kráčí ke stolu, který Ashley sdílí s Lyssou, a nervózně za nimi stojí. Ashley si ji všimla jako první, chlupy vzadu na krku se ji zježily jakožto znamení, že je blondýna blízko.

"Ahoj," Spencer tiše pozdraví, snažíc se nepohlédnout na dívku sedící vedle Ashley.

"Čau Spencer," vysouká ze sebe, ještě tišeji.

Lyssa cítí to napětí, otočí se ke Spencer a otevře ústa, aby něco řekla, když tu dostane kopanec do holeně. "Odcházím," řekne s vykulenýma očima k Ashley, čímž ji tiše říká, že za to později zaplatí. Vstane a vezme si svou tašku. "Sestro Spencer." Ukloní se před odchodem blondýně.

"Proč si každý myslí, že jsem jeptiška?" ptá se, téměř smutně.

Ashley pohlédne zpět ke stolu, aby zabránila unikajícímu úsměvu, a vteřinu na to pohlédne na obsazené místo vedle ní. Spencer před ní drží ruku s jablkem. Snažíc se nedotknout se jejích prstů, vezme si jablko a zamumlá své poděkování. Kdyby měla být k sobě upřímná, myslela by si, že je to sladké gesto, ale přála si, aby ji vzala sendvič, nebo něco stejně sytého. Jablko zkrátka nestačilo.

"Vážně by sis měla brát vlastní oběd."

"Jo," souhlasí a vyhýbá se Spenceřiným očím. Bylo to trochu trapné.

"To, co jsem řekla včera, jsem tak nemyslela," řekne tiše Spencer a dívá se, jak se Ashley začne mračit. "Ve třídě," rychle se opraví, hlasitěji.

"Já taky ne."

"Myslíš to, co jsi řekla ve třídě, nebo-"

"Ve třídě."

Spencer pomalu pokývne a odvrátí zrak, ruce si položí na klín.

"Musela jsem si, asi tak milionkrát, umejt ruce, abych se zbavila toho puchu," informuje ji Ashley, která se dívá, jak se k ní druhá dívka obrací.

Spencer udělá mírně znechucený obličej a poté se usměje. "To se vsadím."

Bruneta si odkašle a podívá se jiným směrem, zatímco Spencer si zblízka prohlížela svoje nehty. Bylo velké ticho.

"Tak tohle je docela trapný, co?" Ashley neomaleně nadhodí.

Spencer ignoruje otázku a v klidu se podívá na Ashleyinu tvář. Takhle blízko u ní dlouho nebyla, bez křiku nebo snažení se nekýchnout z jejího odporného levandulového tělového spreje. Dnes se s ním nenavoněla. "Já jen .. chtěla jsem ti poděkovat."

"Za co?"

"Za mluvení se mnou."

Ashley krátce pokývne v odpověď.

"Chtěla bys- teda, bylo by možné, kdybychom si promluvily?"

"Už spolu mluvíme."

"Ne, myslím později, až kolem nás nebude tolik lidí.

"Asi jo." Ashley téměř nervózně spolkne své sliny. Tak dlouho na tohle čekala. "Jestli chceš."

"Chci."

"Dobře.

Spencer nadskočí překvapením ze zvonění, a z menšího ztrapnění dala rty k sobě, byla si jistá, že to Ashley viděla. Ta pobavením pozvedla obočí.

"Takže, později?" vstane a ptá se blondýna, chce to potvrdit.

Ashley vzhlédne a souhlasně kývne. "Jo. Chceš odvoz dom?"

"Nebude to Kyle vadit?"

"Kyla je dost stará na to, aby se dokázala dostat domů sama."

"Potom jo, to by bylo skvělý."

Ashley bojuje, aby na její tváři nebyl stejný nakažlivý úsměv, jako ten Spenceřin. "Uvidíme se pozdějc."

"Dobře." Sladce se usměje, čímž nevědomky způsobí zrychlení tlukotu Ashleyina srdce.

Ashley hlasitě zívne a zamrká pryč malé slzy, které se jí tam kvůli tomu objevily. Neochotně počítala a její učitel, pan Moore, při mluvení prskal. Věděla, že je Spencer ve třídě. Když vešla, přemýšlela, jestli si nemá sednout do lavice k Lysse. Chtěla to se Spencer vzít krůček po krůčku.

Ashley se podívá nalevo a o pár míst dopředu, kde vidí Spencer, která sedí u okna a něco si čmárá na papír - skutečně dělá úkol, zatímco tam sedí a kreslí čmáranice. Pohlédne napravo a vidí Lyssu, která visí z okraje židle a pokouší se o lepší výhled na zadek pana Moora. Tiše se zasměje a krátce zakroutí hlavou.

Utrhne kus papíru, napíše "Potřebuješ pomoc", složí to, zaklepe dívce na rameno a vloží jí to do ruky.

S rychlým pohledem na objekt své touhy se Lyssa podívá dolů a otevře malý kousek papíru. Zašklebí se a odepíše, předá zpět a hlasitě praskne svou žvýkačkovou bublinu.

Ashley rozbalí papírek a tiše se zachechtá, čímž nevědomky získá pozornost jisté blondýny. Na papírku stálo "Volej 150, mám v kalhotech menší požár". Vezme pero a odepíše "Jsi děvka. Vošoustej ho a už se přes to přenes, začíná to bejt směšnický"

Naproti ve třídě se Spencer zamračí a přemýšlí, jestli si píšou o ní, dokud nezatřese hlavou. Musí se přestat chovat tak hloupě, řekne si. Bylo úplně možné, že se Ashley baví o něčem jiném, než je ona.

Lyssa zírá na papírek, pozvedne obočí a pomalu kývne, skutečně uvažuje nad tím, že by pana Moora po hodině svedla. Otočí oči v sloup nad posledním slovem a tím svým titěrným písmem napíše odpověď a předá ji Ashley.

Ashley otevře papír, kde stojí "Směšnický není slovo, kreténe. Myslíš si, že mě ohnutou přes stůl Moore udělá? Můžeš ten stůl pak se Spencer použít, až budem hotoví. Už od oběda na tebe hází svůj "Vojeď mě" pohled" Ashley obrátí oči v sloup, píše "Táhni doprdele, Lysso" a hodí to Lysse na lavici. Odpinkne se jí to od hlavy a Ashley se nakloní, aby to sebrala, když v tom na roh papírku stoupne pan Moore a odsune to z jejího dosahu.

Lehce se bolestně zakření, zkousne si spodní ret a na dívku vedle ní hodí pobavený pohled.

"Ale ale, copak to tu máme, slečno Daviesová?" pan Moore oznámí, čímž získá pozornost celé třídy. "Přečteme to nahlas, ano?"

"Poslužte si," odpoví za ní Lyssa a pošle mu sexy pohled, ze kterého si musel odkašlat. "pane." ušklíbne se a skousne konec své tužky.

Jak čte každou větu, vykulí oči a obličej má sytě rudý.

"Co se tam píše?" zezadu někdo zařve.

"To je soukromé," zaprská, čímž Ashley pobaví a Lyssu ještě víc. "Ty." ukáže na Lyssu. "Pryč z mé třídy."

Povzdechne a hodí hlavou dozadu. "Proč vždycky vykopnou ze třídy mě?" nevěřícně se zeptá.

"Ven!"

"Přinuťte mě," vyzývá ho.

Ashley otočí hlavu a pohlédne ke Spencer a nemůže si pomoct, drží s ní oční kontakt. Blondýna se lehce usměje a ona ji to oplatí.

"Vypadni ze svého místa, nebo tě odsud odtáhnu sám!"

"A taky mi naplácáte?"

Pan Moore se zadusí svými slinami. "Tohle není vůbec vhodné, Alysso!"

"Myslím si, že je to velmi vhodné, pane."

Ashley zatřese hlavou, je tou dívkou, kterou slyší, pobavena. Podívá se dolů a rychle naškrábe další vzkaz, zatímco je pan Moore zaneprázdněn, zmačká to do kuličky a hodí přes třídu až ke Spencer.

Spencer to s úsměvem chytí, otočí se a rozbalí to. "V Lyssině vzkazu stálo, že chce od Moora ojet ohnutá přes stůl." Spencer spadne kámen ze srdce, že si nepovídaly o ní, zasměje se a otočí se na brunetu, na kterou udělá znechucený obličej.

Ashley se usměje a otočí zpátky k Lysse, která vstává ze svého místa. Mávne na Ashley a rukou udělá univerzální "Zavolej mi" gesto. Poté přiběhne k panu Moorovi - který byl u stolu zády k ní- a plácne ho přes zadek.

Jak vyběhne ze třídy s panem Moorem, který ji pronásleduje a chce dovézt do ředitelny, tak si Spencer sbalí své věci a sedne si do prázdného místa po Lysse.

Ashley se ve svém místě otočí a hodí si tašku dozadu, pak se podívá na blondýnu, která stojí u dveří spolujezdce a rozhlíží se po parkovišti. "Čekáš na pozvánku?" ptá se s pozvednutým obočím.

Spenceřiny a Ashleyiny oči se střetnou a Spencer zatřese hlavou, rychle nastoupí a zavře dveře. Už je to tak dávno, co ji někam Ashley odvezla.

"Takže, kam to bude?" ptá se Ashley a doufá, že Spencer odpoví na pláž. Chybělo jí chození s ní na pláž.

"Jenom domů."

Ashley se rychle zamračila a pak se zakřenila. "Určitě?" Došlo jí, že by si hodiny povídaly a přemýšlela, jestli by je tam Paula chytla.

Spencer kývne, připoutá se a usměje se na Ashley. "Pořád jezdíš jako blázen, že? Nepoznala jsem nikoho, kdo by se v autě choval tak agresivně, jako ty."

Ashley nastartuje a jemně se usměje. "Nic se nezměnilo."

"Ne, asi nezměnilo."

"Takže, na jak dlouho Lyssa nemůže do školy?"

Ashley na vteřinku odtrhla oči od silnice. "Jen dva dny. Nechápu, že ji dostali za sexuální obtěžování."

Jsou dva bloky od Spenceřina domu.

"Myslíš, že teď už přestane?"

"Ne." zasměje se Ashley. "Nikdy se neponaučí."

"Máš ... zajímavý vkus na přátele."

"Neřadila bych ji zrovna mezi přátele."

Spencer se krátce zamračí a pohlédne na stranu Ashleyina obličeje. "Přátelé s výhodami?"

Teď se zase zamračila Ashley. "Eh, ne. Rozhodně ne."

Spencer vteřinu počká. "Včera jsi ji políbila."

"Ona políbila mě."

"Neodstrčila jsi ji."

Bruneta se nenamáhá, aby ji opravila. Nebylo ji nic do toho, s kým se líbá. "Spencer, nechci se hádat," rozumně řekne.

Spencer kývne, ví, že nemá právo ji odsuzovat, natáhne ruku k nohám a obtočí prsty kolem svého batohu. "Mohla bys, um .. můžeš tady zastavit?"

Ashley se na ní rychle otočí a starostlivě se zamračí - jak kvůli Spencer, tak kvůli interiéru auta. "Hodíš šavli?"

"Glen je doma, takže nemůžeš...," neochotně přizná, větu ani nedokončí.

Ashleyin výraz zkamení a hned zastaví u krajnice. "Co na tom, že je doma?

"Jestli tě uvidí, řekne to...," Spencer nedokončí a krátce zavře oči.

"Tvojí matce," dokončí za ní bruneta. "Pořád jde vo tvoji mámu."

"Ash, chci, abychom to zase byly .. byly my dvě. Tak, jak to bývávalo, ale-"

"Neříkej mi tak," pevně ji přeruší. "A vopravdu žeru to tvoje "ale" cos tam hodila, fakticky."

"Nerozumíš tomu," řekne smutně Spencer. "Já-"

"A víš ty co, myslim si, že tomu rozumim. Chápu, žes předtím měla pravdu. Nic se nezměnilo. Ty se nikdy nezměníš." Zatne čelist, je raněna, že ji tohle Spencer znovu dělá. "Bože, proč to znovu děláš?" ptá se ostře. "Myslela sem, že si chceš promluvit."

"Po telefonu," blondýna tiše přizná. Ví, že její slova zní žalostně.

"Áha, takže jsi něco chtěla konečně i říct?" zeptá se sarkasticky.

Ashley povzdechne a zmáčkne volant, srdce ji návalem adrenalinu bije rychleji. Návalem adrenalinu, který dostane vždy, když je kolem Spencer. Zatřese hlavou a odepne si pás. "Potřebuju se od tebe dostat pryč."

"Cože?"

Ashley otevře svoje dveře a poté, co vyjde, je silně zabouchne. Zhluboka se nadechne. Chce cigaretu.

"Ash.." začne Spencer, která je najednou před ní.

"Neříkej mi tak!" zařve. "Prostě ode mě kurva vypadni."

"Ne."

"Spencer, vypal. Hned."

Spencer zatřese hlavou, vypadá, jako by měla brečet. "Ne. Já .. musím tě přinutit to pochopit."

"Nikdy to nepochopim. Prostě táhni."

Spencer si tvrdě skousne ret a hledí na Ashley s prosebnýma očima. Nechtěla, aby to tak bylo. Nechtěla Ashley úmyslně ublížit.

"Spencer, vypadni. Ihned," zopakovala Ashley.

Spencer zatřese hlavou, otočí se a začne odcházet. Nechá tam Ashley, která se začne smát takovým způsobem, který má do pobavení daleko. "Skvělý!" zařve na ní. "Děláš to, co ti de nejlíp, Spencer."

"O čem to mluvíš?!" Otočí se, položí batoh a zakřičí, "Řekla jsi mi, ať odejdu!"

"Ale neměla bys!" pálí zpátky Ashley, vykročí k ní blíž a je jí úplně jedno, že na sebe křičí uprostřed ulice.

"Já číst myšlenky kurva neumím, Ashley!"

Ashley skoro zastaví slyšet ji poprvé takhle naplno nadávat. "Však nemusíš! Stačí, když se na mě kurva podíváš! Nechci, abys šla!"

Spencer frustrovaně vykřikne, s rychlým srdečním tlukotem cítí, že je skoro jako na pokraji infarktu. "Bože! Asi se z tebe zcvoknu!" Její slzavé oči propalovaly ty brunetiny.

Ani ne metr a půl od ní se Ashley zastaví. "A ty mě sereš!" zařve, hruď ji těžkne. "Všechno, cos udělala od té doby, bylo bejt mrchou a pak dělat, jakože ti dlužím vysvětlení pokaždý, když trávím čas s někým jiným. Nic ti nedlužím, Spencer. A nemáš žádný právo dělat, že dlužím."

Spencer nad svým chováním povzdechne a je vděčná, že už nemusí poslouchat Ashley křičet. "Vím, že jsem byla sobecká a-"

"Jo, tos byla."

"Promiň, že jsem ti ublížila. A vím, že mi nevěříš, ale přísahám ti, že jsem nikdy víc nic takového nechtěla udělat," tiše dokončí.

Ashley pohlédne jinam a frustrací zavře oči. Nechtěla, aby ji Spencer ještě někdy rozbrečela. "Já už tohle nedokážu. Všechno tohle hádání .. je to-"

"Já vím," přeruší Spencer a přistoupí blíž. "Už se taky nechci dál hádat. Já jenom ..."

"Ty jsi vždycky samý "jenom" nebo "ale", Spencer. V tom je ten problém," Ashley začíná zvyšovat hlas, frustrovaná. "Bude tvoje máma žít tvůj život za tebe, co?"

"Ne," blondýna odpoví, je frustrovaná a brečí. "Já jenom-"

"A to slovíčko je tu zase."

"Přestaň! Snažím se ti to vysvětlit a jsem jenom-"

"Pro Kristovy rány, Spencer!" vypálí ostře Ashley a otočí se a začne odcházet.

Spencer přispěchá k ní, chytne ji za zápěstí a otočí ji čelem k sobě, jejich těla jsou přitisknuta k sobě. Na chvilku zapomněla dýchat, pustí Ashleyino zápěstí a popadne ji za tričko, které pokrývá její břicho. "Chci tě," zdůrazní a hledí ji do očí.

Ashley si je téměř jistá, že omdlí a párkrát se zhluboka nadechne, aby zpomalila své srdce. "Znova řekneš to svoje 'ale'."

Blondýna frustrovaně zavře oči a opře si čelo o Ashley. "Přála bych si, abych nemusela," šeptá. "Přála bych si, abych s tebou mohla být tak, jak chci. Jak jsem vždycky chtěla."

Ashleyiny ruce se přesunou na Spenceřiny boky a přitáhne si ji ještě blíž, plně si užívá ten pocit ji takhle držet. Vždycky ji takhle chtěla držet. "Polib mě," tiše žádá.

"Chci," odpoví, hlas zastřen potlačovanými slzami. "Ale nemůžu."

Ashley věděla, že uslyší tahle slova, proto ji stiskla pevněji, nechce ji ještě pustit.

Spencer se odtáhne a otevře oči, zamrká, aby odstranila ty horké slzy z očí. Zoufale se podívá na Ashley. "Ash, mil-"

"Neříkej to," přeruší ji. "Vím, ale neříkej to," tiše dokončí.

Spencer kývne, uvolní pevný stisk na Ashleyině tričku a zvedne ruce, pevně Ashley obejme a zaboří hlavu do ohybu jejího krku, nasává její vůni. Cítí, jak dá Ashley kolem ní své ruce, což ji rozpláče ještě víc. O kousek pozvedne hlavu a klepavě políbí její bradu. "Nechci znovu říkat sbohem," zašeptá a cítí, jak ji z té vzpomínky posledního sbohem rychle buší srdce.

"Tohle není sbohem," nesouhlasí Ashley. "Víš, co dělat, a víš, kde budu." Políbí ji na vršek hlavy a silou z krku sundá její ruce.

"Ne, prosím, ještě neodcházej," prosí.

Ashley se přinutí ignorovat její zoufalou prosbu, pustí její ruce a odstoupí. Řekla všechno, co bylo třeba; teď už je to na Spencer.

Když ji vidí odcházet, zadrží své vzlyknutí, chce, aby s ní zůstala. "Ashley."

Ashley na moment zavře oči a zablokuje její hlas, poté pokračuje ke svému autu.

Pomyslí si, že se dneska asi nevyspí.

6 - Prohlášení

Spencer silně zabouchne vchodovými dveřmi a podél boků zatne pěsti. Neví, co jiného se sebou dělat, než brečet a zkoušet do svých hladových plic silou dostat vzduch; nemůže dýchat.

"Co to kurva děláš? Jednou tím svým PMS záchvatem rozbiješ dveře."

Slyší Glenův hlas nahoře na schodech, ale nemůže odpovědět. Srdce ji bije nepravidelně, až z toho vidí černé tečky, které jí zatemňují zrak. Musí se donutit, aby přestala na chvíli brečet, nebo omdlí z nedostatku kyslíku.

Najednou je před ní Glen, s pevnou rukou na její paži. Vypadá ustaraně. "Co se děje?"

Spencer od něj škubne rukou a klopýtne zpátky, rukama se obejme, aby se jí už nikdo nedotknul. Zatřese hlavou. "Nedělej to."

Svraští obočí nad jejím hysterickým stavem a vykročí pár kroků, lehce rozevře její slabé ruce a přitáhne si ji k sobě. Spenceřiny ruce, které ji po stranách volně visí, se dostanou z pod jeho rukou k jeho hrudi. Spencer se pokusí uvolnit se a odstrčit ho od sebe, nechce, aby ji držel kdokoliv jiný, než Ashley. "Slez ze mě." Zatřese hlavou, s posledním slovem se jí zatají dech a začne plakat ještě víc.

Jeho silné ruce se s těmi jejími nedají porovnávat. "Ublížil ti snad někdo?"

"Slez," zašeptá, čímž samu sebe překvapí. Klepe se vztekem.

"Vyklop kdo to je a utrhnu mu koule."

"Slez ze mě!" konečně Spencer zakřičí, a povede se jí poslat ho o krok, dva zpátky svým překvapivým energickým výbuchem. Pomyslí na Ashley a ramena ji klesnou.

"Spencer," osloví ji jemně Glen, s ohledem na její stav.

Blondýna v odpověď zatřese hlavou a zavře oči. Necítí další várku tekoucích slz. Místo toho, aby ji ten vztek přiživoval slzy, přemůže je.

"Spence."

"Zavolej mámě," šeptá, polkne sliny a se zaháněním všech emocí, co by ji učinily slabou cítí, jak se klepe. "Řekni ji .. řekni ji, že se doma stala nehoda a že se sem musí dostat," tiše řekne. "Pak zavolej tátovi, prostě mu něco řekni, je mi to jedno. Zkrátka ho sem dostaň."

"Co se děje, Spencer?" ptá se jí její bratr.

Olízne si suché rty a otře obličej. "Ke je Clay? Musí tu bejt taky. Řeknu to jenom jednou."

Glen přistoupí. "Co řekneš jenom jednou? Jestli se nějakej kluk pokusil .." Nemůže to vyslovit. "Zabiju ho, přísahám. Jen potřebuju, abys mi řekla, kdo to byl."

"Kde je Clay?" opakuje.

"Nevím."

"Zavolej mu taky. Donuť ho přijít domů."

"Spencer, Ježiši."

"Prostě to udělej!" zakřičí, její oči jsou svítivě modré. Vydá se ke schodům. "Nemám čas ti to odůvodňovat."

"Vždyť si před chvílí brečela! Co se ksakru děje?"

Zastaví se a otočí se čelem k němu, kývne, najednou se cítí téměř klidná. "A teď už nebrečím. Prostě sem všechny dostaň, Glene."

Nahoře v koupelně Spencer slyší, jak její matka řve na Glena za lhaní po tom, co se dozvěděla, že se ve skutečnosti žádná nehoda nestala. Byla to jen chyba, pomyslela si Spencer. Těch uplynulých devět měsíců byla příšerná chyba a chystá se to napravit.

Začíná ji být špatně, pohled dolů ke svým prstům ji potvrdí, že se skutečně klepou. Napne je a zhluboka se nadechne, ví, že její rodina - na její požádání - sedí v obývacím pokoji a čeká na ní a na jakékoli novinky, které jim musí sdělit.

Spencer opustí místnost a sejde schody, pokusí se ovládat svůj dech a nenechat nikoho poznat, že je vyděšená. Skrz schodišťové zábradlí vidí, jak všichni sedí na pohovkách a přemýšlí, proč je požádala, aby se posadili. Když se na ní všichni otočí, cítí se, jako by byla před soudem za vraždu.

"O co jde?" ptá se Paula své dcery, když vstoupí do místnosti.

Spencer si krátce přitlačí ruku na břicho. Je jí zle čím dál víc a srdce ji bije divoce, ale pomalu.

Arthur zkoumá její obličej. "Zlatíčko, jsi v pořádku?"

Neví, jestli stát či sedět. Spencer nervózně přešlapuje a zajímá ji, proč se nedokáže rozhodnout v tak malé věci. Sedět nebo stát. Nebylo to těžké. Prsty má na svých bocích, zakroucené. Přiloží palec na zadní stranu svého prsteníčku a přejíždí s ním nahoru a dolů.

Její nitro se chvěje, odkašle si, aby měla silný hlas. Otočí se ke svému otci a otevře ústa, ale na poslední chvíli si to rozmyslí. Jen jeden člověk v té místnosti ji situaci znepříjemňuje natolik, že z toho nemůže mluvit.

"Je lesba."

Spencer se zasměje, očima se dívá na dívku, na kterou Ashley bez ostychu ukazuje. "To teda není."

Ashley zakloní hlavu, aby chytla kus jablka, než ji spadne ze rtů do klína. "Ale je," zamumlá.

"Má jazyk v krku nějakýho kluka, ta není ani náhodou lesba."

"No a? Líbala jsem kopu kluků."

Blondýna se na ní nevěřícně podívá. "Po tom, co ses vyoutovala?"

"No .. ne. Před tím."

"Končím debatu."

"Ti řikám," řekne Ashley s nakažlivým úsměvem. "ta holka je sukničkář. "

Spencer udělá nedůvěřivý obličej. "Nemyslím si, že je, Ash."

"Dneska večír, až přijde domů, přizná to mamině a zejtra už po mně poleze, uvidíš."

Spencer se usměje, ví, že si Ashley dělá srandu a zatřese hlavou. "A co na to řekne její matka, Ó ty jasnovidče?"

"Umm," začne bruneta, snaží se něco vymyslet. "Ten kousek z bible o kozách."

Spencer se hlasitě zasměje. "Nechť její ňadra vždy uspokojí tě, nechť uchvácena její láskou jednou jsi?"

Ashley se zakření. "To je přesně vono. I tvoje máma mi to možná řekne, až ji povím, že nemám ráda 'penis'."

"Na co se usmíváš?"

Spencer se podívá na Paulu a zatřese hlavou. Teď, zpátky v realitě, ji úsměv pomalu mizí z tváře. Nervózně a trapně si tře stranu obličeje, už se mračí. Přeje si, aby byla Ashley po jejím boku.

Pomyslí na dobu před nastěhováním se do velkoměsta, vzpomíná, na to, jaká její matka bývala; jak spolu mohly mluvit o čemkoli a navzájem se dokázaly rozesmát; na to, že když jedna měla špatnou náladu, přeneslo se to i na tu druhou; jak si utahovaly z hudby té druhé nebo prostě jen tak vtipkovaly.

"Už spolu nemluvíme," řekne tiše Paule. "Už se mě neptáš, jak se cítím nebo jaký byl můj den. Nepromluvíš ke mně, pokud mi nechceš zkritizovat něco, co jsem udělala já nebo někdo mně blízký."

"To je směšné, jistě že s tebou mluvím."

Spencer pokrčí rameny. "Vážně? Nevzpomínám si, že bys ke mně mluvila jako k člověku, natož jako k dceři, celé měsíce. Sotva se na mě podíváš, pokud teda není doma táta."

"Vím, že jste spolu nevycházely zlato, ale tvoje matka se o tebe už nějakou dobu bojí," přidá Arthur. "V tvém věku je běžné se nepohodnout se svými rodiči kvůli-"

"Nepohodnout se?" Spencer pozvedne obočí, a jak pohlédne ke své matce, krátce si skousne ret. "Tos mu řekla? Že jsme se kvůli něčemu 'nepohodly'?"

"Spencer, poslouchej-"

Přeruší Paulu a pokračuje, "Těžko bych nazvala nepohodnutím sdělení, že nejsem nadále vítána v tomto domě a že s tebou už nesmím nikdy promluvit." Porozhlédne se po místnosti po svém otci a bratrovi. "Pokud se mnou ovšem někdo nesouhlasí?" trochu sarkasticky se zeptá.

Když to Spenceřin otec zaslechne, pohne se ve svém místě a pohlédne se na ženu, se kterou je ženat téměř dvacet let. "Cože?" ptá se přísně. "Proč?"

"A už mám dost toho se tě bát, mami," blondýna pokračuje. "Kam mě to dostalo, hmm?"

"Paulo!" Arthur zakřičí, aby získal její pozornost. "O čem to mluví?"

"Přece jsem ji nemohla nechat dál trávit čas s tou děvkou!" zařve na něj Paula. "Chránila jsem jí!"

"Před čím?" jeho hlas je zvýšený, ale ještě plně nekřičí.

"Před Ashley!"

"Ježiši Kriste, Paulo! To proto tu nebyla už bůhví jak dlouho? Co sis to kčertu myslela?"

"Sklapněte," řekne Spencer pevně, teď je její čas na mluvení. "Hádejte se, až když tu nebudu. Nechci to slyšet." Celá se otočí ke své matce. "Pamatuješ si tu noc? Jak jsi zareagovala, když jsem ti řekla, že ji miluji?"

Starší žena lehce zatne čelist. "Bylo ti šestnáct, Spencer. O lásce jsi vůbec nic nevěděla."

"A teď už mi šestnáct není. Jsem o rok starší a víš ty co?" začne, srdce ji buší. "Pořád ji miluji."

"Ani nevíš, co to tu povídáš."

"Ale vím. Vím, že jsem se dneska s Ashley hrozně pohádala a jedinou věc, kterou jsem z ní cítila bylo, jak moc mě pořád miluje." Spencer zavrtí hlavou a přemýšlí, kolikrát za posledních pár měsíců brunetu ranila. "Bože, já .. byla jsem k ní tak hnusná a ona mě pořád miluje, mami."

"Řekla ti snad, že tě miluje?" ptá se nevěřícně Paula.

"Ani mi to říkat nemusí."

Zatřese hlavou. "Ashley tě nemiluje, srdíčko. Holky, jako je ona, nemilují vůbec nic."

"Neznáš ji," Spencer pevně řekne a vzpomíná, kdy ji to řekla naposledy. "Díky ní se cítím být více milována, když na sebe křičíme na ulici, než jsi ty kdy za poslední měsíce dokázala."

"Spencer," přeruší jemně její otec.

Otočí se na svého otce a zatřese hlavou. "Ne, nech mě to říct. Musím to říct."

"Nechtěla jsem, aby to takhle bylo, Spencer. Ale po té noci jsi byla prostě .. jiná. Jako bys už nebyla moje dcera. Taky ses změnila. Neházej všechnu vinu na mě, když se mnou mluvíš, jako bych-"

"Jako bys byla ten, kdo tohle celé začal?" vyzývá Spencer. "Bože, bylo mi šestnáct, mami. Bylo mi šestnáct a bála jsem se a tys tam pro mě nebyla. Neměla jsi mi říkat ty strašný věci, měla jsi mi říct, že mě miluješ a že je to v pořádku."

"Opravdu tě miluju, ale ty nejsi .. nejsi ..."

"Lesba?" ptá se Spencer s knedlíkem v krku.

"Neříkej to slovo v tomhle domě," řekne její matka přísně. "Nechci to slyšet."

"A víš ty co? Já zase nechtěla slyšet to všechno, cos řekla o holce, do které jsem zamilovaná, takže jsme si kvit."

"Zavři pusu! To teda nejsi!"

Spencer nepostřehne šokovanou odpověď, která vyjde z bratrových úst. Slyší jen její rychlý tlukot srdce. Má pocit, že ho slyší všichni. "Myslíš si, že se s klukama stydím?" sarkasticky se ptá. "Věř mi, nestydím. Já .. myslím si, že nějací jsou atraktivní, to určitě. A myslím si, že někteří jsou skutečně milí a mohla bych je milovat," řekne jemně a dívá se matce do očí. "Ale bylo by to asi tak, jak miluju Claye nebo Glena, nic víc. Vím, že to není to, co chceš slyšet, ale nemůžu změnit to, jaká jsem."

"Ale můžeš, tohle není-"

"Zkoušela jsem to," tiše ji přeruší. "Měsíce jsem se snažila být tím, kým chceš, abych byla, ale nevyšlo to. Ashley ... ona je ta jediná, na koho pořád myslím; o kom stále sním. Nemůžu na ní postě zapomenout. Potřebuju ji."

"Ne."

"Občas ji volám, abys věděla," začne. "Když nemohu usnout, zavolám ji a jen poslouchám její dýchání a potom můžu spát."

"Nejsi do ní zamilovaná, ne. Nebudeš proti všemu, čemu věříš, Spencer."

"Neříkám, že jsem ateista. Jen ti říkám, že jsem se zamilovala."

"A milovat jinou holku je hřích!" křičí Paula, vstane, aby pohlédla na Spencer.

"Co třeba 'vždyť láska přikryje množství hříchů'? (Bible, Nový zákon, 1. Petr,4:8, pozn. překl.) Nevěřím, že je to špatné. Nemůže být. Tohle nejsou padesátá léta, mami."

Její matka zatřese hlavou, vskutku ohromena. "Odkud se tohle vše bere? Proč teď?"

"Tenkrát jsem nebyla připravena," vysvětluje blondýna. "Ale teď už jsem. Nemohu takhle dál žít, ani nevíš, jak je to vyčerpávající. Chci být tím, kým jsem, aniž bych se kvůli tobě cítila, jako bych někoho zabila."

Arthur zatřese hlavou a natáhne ruku k jejímu zápěstí, cítí ke své dceři jen a jen lásku. "Nemusíš se tak cítit, zlatíčko."

"Ale ano, musí," řekne pevně Paula. "Nebudu ta ženská, o které si všichni budou povídat, kterou budou poznávat jako "ta s teplou dcerou", prostě nebudu."

Spencer se zhluboka nadechne, je jí zle z toho, jak její matka mluví a s přítomností svého otce a bratra se cítí silnější. "Promiň, že to musím takhle říct, ale v tom případě jsem se nevyjádřila dost jasně: Miluji Ashley a nebudu to už dál schovávat. Chceš, abych si sbalila svoje věci? Sbalím. Prostě.. si někde něco najdu, je mi to jedno. Pokud už to nebudu muset skrývat, klidně to udělám. Cokoliv je lepší, než tohle. Už ji nebudu dál zraňovat jen pro to, abych ušetřila tvoje city."

"Whoa," vetře se konečně Clay. "Kdo co řekl o tobě a odcházení? To jsem neslyšel."

"Nikam nejdeš, Spencer," souhlasí Glen. Po tom, co předtím viděl stav jeho sestry a po tom, co právě teď slyšel ta slova, se jeho názor na Ashley značně změnil.

Až teď Spencer cítí, že se klepe. Odváží se pohlédnout své matce do očí, když uvidí to zraňující znechucení, rychle odvrátí zrak.

Paula beze slova obejde svou dceru, vezme své klíče a rychle opustí dům.

"Hned budu zpátky, Spence," řekne Arthur a vyběhne za svou ženou.

Spencer tam stojí se stále zavřenýma očima, cítí, jak ji rychle buší srdce a dlouze a pomalu vydechne. Není si zcela jistá, jak se teď cítí.

"Neboj Spence, vrátí se. To je jenom pro show." řekne Glen, čímž ji přiměje otevřít oči a otočit se čelem k němu.

"No nevím," tiše odpoví, ani pořádně nevěří, že se vyoutovala. Cítila se divně.

"To ještě nic nebylo, počkej až se dozví, že je Clay nehorázně nafintěnej teploušek."

Clay se zachechtá a vystrčí ho z konce gauče. "Sklapni."

Spencer se usměje, odpověď zná. "Clayi, jsi teplej?"

"Ne!" zapiští.

"Víš ty co," Glen začne a zvedne se. "Jestli chceš, mužem bejt celou noc vzhůru a čučet na The L word."

"No ták, holčičko. Vyklop to."

Blondýna se otočí na dívku, kterou zná skoro dva týdny, a pozvedne obočí. "Co mám vyklopit?"

"Fazole."

"Fazole?" Shlédne na svůj obědový tác a předstírá, že neví, o co jde. "Nemám žádné fazole."

Ashley obrátí oči v sloup. "Jakej je tvůj typ?"

"To je jak otázka od osmáka, Ashley."

Bruneta se usměje. "Dobře, tak jakýho kluka chceš přitlačit ke skříňce a vylíbat z něj duši?"

"A kdo řekl, že tu *je* kluk, kterého chci přitlačit ke skříňce?"

"Každej po někom pálí."

Spencer usrkne Colu. "Tak jsem asexuální."

"Nebuď pako," zachechtá se Ashley. "Absolutně není možný, aby někdo jako ty byl asexuální. No *ták* Spencer, je tu hafo rozkošných kluků. Tak jasně, žádnej z nich nemá mozek a ani kolo bych si o ně neopřela, ale tak stejně .."

"Někdo jako já? Co, jako někdo narozený v Ohiu?" škádlí, díky čemuž je po ní hozena hranolka. "Rozkošní kluci, jasně. Jupí," řekne bez nadšení.

"Takže vyškrtáváme kluky?" ptá se vážně Ashley.

"Ne. Nevím. Chci říct, je mi šestnáct a ještě jsem se nikdy nezamilovala. Myslím si, že je pro mě ještě brzo takovéhle věci říkat. Nikdy to nechci říct, aniž bych to tak opravdu nemyslela."

"Jednou to tak myslet budeš."

"Nevím, svět skončí ještě dřív, než to řeknu."

"Nebo až to řekneš," škádlí Ashley.

Blondýna se zachechtá. "Nebo až to řeknu."

Ashleyina chodidla se zaboří do písku a pošoupnou dozadu s každým krokem, se kterým se dostává ke Spencer a vzpomíná, kdy tu byla naposledy. Stejně jako před těmi všemi měsíci dostala od blondýny smsku, kde jí žádá o setkání na pláži, bylo to důležité.

Přečetla si to a hodila mobil stranou, neměla v plánu vyhovět Spenceřině žádosti po tom dni, co měly za sebou, ale uběhlo deset minut a nemohla myslet na nic jiného, než co ji asi tak druhá dívka chtěla říct.

Spencer seděla na stejném místě, na kterém seděla před těmi měsíci, a zabořila prsty hluboko do písku, zkroutila prsty k sobě a vytáhla plné dlaně písku, který se snadno sypal zpět skrz mezery mezi jejími prsty. Byla nervózní.

"Čau," tiše oznámí Ashley, i když toho nebylo třeba. Spencer slyšela její auto a zvuk jejích riflí jak se přibližovala.

Spencer vzhlédne a vidí Ashley, která vedle ní nervózně stojí. Na oplátku ji začalo srdce rychleji bít. "Sedneš si?" zeptá se po pár vteřinách.

Bruneta si sedne vedle Spencer, nechá mezi nimi skoro půl metru rozestup. Ashley si nervózně tře ruce o kolena, povzdechne při pohledu na černě vypadající oceán, jehož část je osvětlena měsícem.

"Takže ..."

Spencer se lehce usměje, volně hledí na stranu Ashleyina obličeje. Pořád ji je špatně, bolest nechce odeznít, ale hádá, že je to jen z té rušné noci, kterou má za sebou. Její matka se po hodině vrátila zpět domů a ani se na ní nepodívala, načež blondýna povzdechla úlevou.

Nebylo po všem a bude to ještě nějaký čas trvat, ale jestli se naučí nebýt taková mrcha, když její matka potřebuje trpělivost, pak to bude v pohodě.

Jak tak Spencer seděla vedle brunety, najednou nevěděla, jak Ashley říct, proč ji tam pozvala, aniž by zněla jako idiot. Odkašle si a zaboří prsty zpět do písku, cítí, jak se ji dnes již po několikáté zrychluje tlukot srdce. "Takže, um," třepavě začne, při tom se dívá na oceán stejně jako Ashley. "Moje máma neřekla 'Nechť její ňadra vždy uspokojí tě, nechť uchvácena její láskou jednou jsi' když jsem ji to řekla, ale aspoň mi nevyhrožovala vykopnutím z domu."

Jak cítí své srdce zběsile bít v hrudi, tak se ji na tváři pomalu objevuje úsměv. "Cože?" ptá se, potřebuje, aby to znovu řekla.

Spencer se usměje hned, jak vidí brunetu udělat to samé. Všimne si, že stále zírá k oceánu, bojí se se otočit pro případ, že špatně slyšela.

Spencer pohne rukou, posune tělem a nakloní se Ashley k uchu. "Svět končí."

7 - Já tě milovala dřív

Jak tak Spencer seděla vedle brunety, najednou nevěděla, jak Ashley říct, proč ji tam pozvala, aniž by zněla jako idiot. Odkašle si a zaboří prsty zpět do písku, cítí, jak se ji dnes již po několikáté zrychluje tlukot srdce. "Takže, um," třepavě začne, při tom se dívá na oceán stejně jako Ashley. "Moje máma neřekla 'Nechť její ňadra vždy uspokojí tě, nechť uchvácena její láskou jednou jsi' když jsem ji to řekla, ale aspoň mi nevyhrožovala vykopnutím z domu."

Jak cítí své srdce zběsile bít v hrudi, tak se ji na tváři pomalu objevuje úsměv. "Cože?" ptá se, potřebuje, aby to znovu řekla.

Spencer se usměje hned, jak vidí brunetu udělat to samé. Všimne si, že stále zírá k oceánu, bojí se se otočit pro případ, že špatně slyšela.

Spencer pohne rukou, posune tělem a nakloní se Ashley k uchu. "Svět končí."

"Takže, víš co," začne Spencer a opře si čelo o stranu Ashleyiny hlavy. "Měly bychom se asi nejspíš políbit nebo tak něco. Než zemřem a tak."

Jak se pomalu Ashley obrací k blondýně, úsměv na její tváři roste. Natáhne ruku, aby ji chytla za levou část obličeje. Když se o její ruku opře, cítí své srdce bít rychleji. "Fakt povedený," komentuje. "Slibuješ, že nebudeš šílet a neutečeš?"

Pomalu kývne hlavou a zašeptá, "Ani kdybys na mne křičela."

"A kdybych tě poprosila?" ptá se bruneta, které úsměv zmizel, jak se nepatrně nakloní dopředu.

"Umlčela bych tě," šeptá a zírá na její rty.

"Jak?"

Spencer pozvedne svůj pohled, který spočine na Ashleyiných očích, a jemně se začervená kvůli pohledu, který je na ní mířen. "Svými ústy." Začervená se ještě více a pohlédne dolů. Po tom, co ji to chtěla tak dlouho říct, to bylo zvláštní - v dobrém slova smyslu - když ji to konečně řekla do očí.

Ashley se tiše zasměje a cítí Spenceřinu malou váhavost, i teď, a pokusí se to zmírnit. "Víš, někdy hodně kecám, i když vo tom nic nevím. To mě pak umlčíš svým polibkem taky?"

S rukou Ashley stále na tváři se natáhne a volně prsty chytne její předloktí, zatímco palcem tře tu jemnou kůži na zápěstí. Skousne si ret a odpoví, "Možná."

"Spencer." Ashley zvedne ruku, kterou měla za sebou a kterou držela svou váhu, nakloní se mírně dozadu a dá ji Spencer k bradě a pozvedne ji, aby mohla vidět její oči. Chtěla vteřinku počkat, aby její srdce upravilo svůj tlukot, než Spencer políbí. Konec konců, nebylo by to vůči ní fér, kdyby jí líbala a měla zástavu srdce.

"Uděláš pro mě něco?" zeptá se Spencer s takovým nevinným výrazem, že je Ashley bezmocná a nemůže jí odmítnout.

"Cokoliv," jemně odpoví a doufá, že po ní Spencer nebude chtít sníst něco, co jedli v Kdo přežije.

"Dones z kufru ten ručník, který vím, že si tam pořád necháváš."

"Proč?"

Spencer si dá pryč z obličeje Ashleyinu ruku a z absence kontaktu cítí chlad. Usměje se a políbí jí dlaň. "Protože jsem tě o to požádala."

Ashley se po minutě vrátí, drží srolovaný ručník a nepotřebně s ním pro Spencer mává kolem. "Je ti zima? Páč si mi klidně mohla říct o deku."

Spencer negativně kývne hlavou a postaví se na nohy. "Ne, ale za pár minut se budeme chvět."

"Jakto?"

"A budeme mokré."

"Jenom .. objasni, co myslíš tím chvěním a mokrem, protože upřímně Spencer, já-"

Spencer přiloží ruku Ashley na ústa, zabrání plnému úšklebku, nakonec zvolí pobavené uculování a nakloní hlavu směrem k oceánu.

Ashley pohlédne napravo a na chvíli se zmateně zamračí. "Chceš si jít zaplavat? Teď?" ptá se trochu nevěřícně.

Blondýně trvá chvilku, než odpoví. Je uchvácena tou roztomilou vráskou vedle Ashleyina obočí, když se zamračila. Taková malá věc to byla, ale nemohla odvrátit zrak. "Sundej .. sundej si oblečení," zašeptá a palcem uhladí tu vrásku na brunetině čele.

"... Ne."

Spencer se jejímu výrazu jemně zasměje. "No ták. Nebudu koukat, slibuju."

Těm očividným zkříženým prstům, které má před obličejem, se Ashley zasměje a odstrčí je pryč. "Jdeš do toho se mnou?" Na chvilku se odmlčí a zajímá ji, jestli to neznělo podezřele. "Do vody, zaplavat si?"

"Ano a ne."

"Uděláš to snad jako Prue Halliwellová?" škádlivě se zeptá.

Spencer si skousne ret a v duchu samu sebe prosí, aby se nezačervenala. "Já si sundám oblečení a budu předstírat, že se nekoukám, zatímco ty si sundáš to svoje, a pak půjdem do vody."

Ashley si lehce odkašle a klepavě se nadechne. "Spodní prádlo taky?" zeptá se, nepřerušuje oční kontakt.

Zatímco je odvážnější, než kdy snila, Spencer je pořád Spencer. "Já si svoje nechám, ale jestli chceš, můžeš .." nedokončí a mávne rukou.

Ashley se tiše rozhodla, že se před Spencer úplně nesvlékne - aspoň na veřejnosti ne - drží oční kontakt a chytne lem svého trika, pomalu ho sundá ze svého těla a upustí Spencer na nohy.

Blondýna ji následuje, je vděčná, že Ashley udělala ten první krok a trochu zmírnila její přetrvávající obavu. Přes hlavu si sundává bíle lemovaný materiál a upustí ho navrch odhozeného kusu oblečení po Ashley.

"Spencer, cejtim se tak nějak pitomě," s úsměvem přizná Ashley. "Co když někdo, jakože, je venku a venčí psa a uvidí nás celý .. no víš co." Hodí hlavou nahoru a dolů, popravdě se bojí jenom o druhou dívku. Ona sama se nestydí.

Spencer pochybuje, že skoro o půlnoci bude někdo venku venčit psa. "Svlékej se rychleji."

"Nikdy jsem si nemyslela, že tě to uslyším říct," poznamená, její ruce rozepínají knoflík u svých riflí, zatímco si Spencer z těla svléká sukni.

Když má Spencer pod sebou všechno to oblečení a jak si vítr lehce pohrává s jejími vlasy, tak Spencer - s bušícím srdcem - sáhne beze slova dolů a chytne Ashley za ruku, proplete jejich prsty a věnuje chvilku tomu, aby si ten pocit užila. "Tak pojď," tiše pronese a zatáhne ji za její jemnou ruku.

"Seš si jistá, že si chceš zaplavat? Myslím tím, jako bude to děsně ledový a i různě nebezpečný." Řekne Ashley, která se - na moment - nechá dobrovolně táhnout, čímž se dostává blíže ke břehu.

"Jenom pokud jsi pila a jsem si zcela jistá, že já nepila."

Ashley se bolestně zakření, cítí pod nohama ten mokrý studený písek. "Víš, mám doma vyhřívanej bazén kdybys chtěla jenom-"

"Né," Spencer mile přeruší. "Tady."

"Budu doma kopat nohama a udělám ti vlny."

"Tady," blondýna s úsměvem znovu pevně zdůrazní.

"Počkej, jak budeš mimo, až budu celej Jack Dawson."

"Nebuď tak hloupá."

Ashley, pokoušejíce se svou otevřenou pusou nevzdechnout tak nahlas kvůli studené vodě jemně olizující její kotníky, si nemyslí, že je 'tak hloupá'. Otočí se, aby šla zpět na ten pěkný a teplejší písek. "Vopravdu, Spencer. Pojď zpátky ke mě dom, ok? Nechci, aby ti nějaký žraloci hryzali zadek."

Spencer ji zatáhne zpět a musí ji přidržet, nebo přepadne, a pokračuje, jde hlouběji do vody. "Nehryzali by mě, věř mi."

Ashley pusou třikrát naznačila vulgární slovo a otevírala ústa v tichém vzdechu mučení, pevněji stiskne Spenceřinu ruku a pod chodidly ucítí houbovitý písek, do kterého snadno zabořuje své palce a – dopomáhej ji bůh - následuje Spencer, než je po pas v něčem, co je jako Atlantický oceán. "Máš bouchačku?" zadrkotá, přes zvuk vln sotva slyšitelně. "Páč já mám náboje."

Spencer zastaví chůzi, když má vlny nad svým hrudníkem a špičky palců se sotva zabořují do písku pod ní. "Jsi takový mimino."

Bruneta se slabě usmála, zuby ji drkotaly o mnoho víc, než bylo potřeba, schválně to pro Spencer přeháněla v naději, že se nad ní smiluje. Musí plavat, její malé nohy jsou moc krátké na to, aby ještě stála. "Dvě sekundy a jdu ke dnu, Spencer," slabě zašeptá. "A Ježiši, skoro tě nevidim."

"Nevadí."

"Seš tu, abys mě zabila a zbavila se mýho těla, viď?"

Spencer se usměje, pustí Ashleyinu ruku a svoje proslídí kolem jejího pasu, přitáhne si její tělo k tomu svému a prudce se nadechne. Byla tak jemná. V tak těsné blízkosti, tmě a vodě Spenceřino srdce bilo bleskovou rychlostí. "Jen tě chci cítit."

Nechtěla do vody, aby si zaplavala. Chtěla si jít do vody pro polibek, o kterém už měsíce sní.

"Jsi v pořádku?" zašeptá k brunetě, která vypadala, jako by měla omdlít.

"Furt mám pocit, že mě chceš oddělat," vydechne, srdce ji buší a je najednou nervózní, že má druhou dívku tak blízko. Dlouho si to přála.

Spencer lehce vykročí zpět tak, aby se nohy druhé dívky dotýkaly povrchu písku. "Dej kolem mě svoje ruce," Spencer odpoví, hlas ponechává nízký ale dost hlasitý, aby šel přes vodu slyšet. Jedna ruka jde na rameno menší dívky.

Ani jedna na minutu nemluví, vychutnávají si ten kontakt.

"Byla jsi to ty," začne blondýna, pohlédne dolů do očí, které v měsíčním svitu tak tak vidí. "Když ses mne ptala, z koho chci vylíbat duši: byla jsi to ty. Jsi to ty."

"Já vím," jemně odpoví Ashley, bez úmyslu být namyšlená.

Spencer ji něžně zatáhne za vlasy, zakloní ji hlavu a mokrou rukou ji sevře tvář, poté ji něžně nakloní hlavu a lehce otře své rty o Ashleyiny, lehce, až se zamyslila, jestli vůbec k nějakému kontaktu došlo.

S tím nejmenším, nejkratším spojením se Ashley podlamovala kolena. Když otevře oči, vidí, jak ji blondýna obdivuje, ruka jí opatrně dává její tmavé vlasy zpět za uši, lehce se pousmívá, vypadá tak nevinně, víc než kdy předtím Ashley viděla.

Spencer ještě jednou skloní hlavu a spojí svoje rty s těmi jejími v dalším jemném, sotva znatelném polibku, dokud neucítí ruku opatrně položenou na jejím pase, jak se vymaní z pod jejích rukou a cestuje až k jejímu krku, prsty na té kůži rozevřené. Ashley ji polibek oplácí, nakloní hlavu a promění jejich jemný polibek v něco méně nevinného; něco, co by nikdy nemohlo býti zaměněno za polibek přátelství.

Blondýna cítí špičku jejího jazyka, než ustoupí, jemně přejíždět její spodní ret. Ruce jí putují dolů k menšímu tělu, které je přitisknuto k jejímu. Proslídí je kolem jejího pasu a využije příležitosti, přejede jazykem přes neuvěřitelně jemné rty a ucítí špičku svého jazyka, jak se otře o ten Ashleyin, zároveň ucítí, jak se ji svírá nitro.

Ashley zasténá a polibek prohloubí, prstama pevně stiskne Spenceřinu šíji, kde se už pohybují vlastní vůlí, její jazyk zápasí se svým partnerem a zvuk jejího dlouhého zasténání je ztracen ve zvuku vln.

Spencer se odtáhne jako první, potřeba po kyslíku momentálně přemohla potřebu cítit brunetiny rty na těch svých. Neodtáhne se daleko, čelo si opře o Ashley, jazykem si přejede své plné rty z líbání a usměje se, protože necítí nic jiného, než chuť brunety.

Když se jejich rty opět spojí, nevšimnou si vlny, která se za nimi zvedá a silou je rychle potopí. Neztrácejí kontakt, jsou vodou zatlačeny zpět o pár metrů, dokud Ashley nesedí na vrásčitém písku pod zdánlivě černou vodou. Její ruce jsou stále kolem Spenceřina krku a skoro na ní leží; náraz vln ji tlačí kupředu a zase zpět.

Brunetiny silné a pevné nohy ji nadzvednou z houbovité postele písku a ženou ji a blondýnu na hladinu, jemně lapají po dechu.

Beze slova se natáhne pro Spenceřinu ruku a vede je zpět na břeh, co nejrychleji to jen bez klopýtnutí jde. Když mají vodu po kotníky, zrychlí a zastaví jen, když dojde k vlhkému písku, který by již nikdy nenazvala studeným; jak se pomalu otočí ke Spencer, její tělo je jako v plamenech, jemně sevře její tvář a horlivě ji políbí.

Blondýniny prsty se napnou na Ashleyině rameni, a než ji začne sžírat potřeba cítit její tělo na tom svém, do Ashleyiných úst je poslán jemný vzdech a hrubě ji zatáhne za rameno, čímž obě padnou k zemi na písek, který sotva cítí.

Ashley se odpoutá od jejích rtů a prolíbává si cestičku podél Spenceřiny tváře, ochutnává sůl z oceánu a něco, co je jednoznačně jen Spencer. Její ruce nastejno třely místa, u kterých si je jistá, že blondýně budou příjemná, zubama jemně hryže kousek kůže na jejím krku a chvíli na to to místo utěšuje jazykem.

Spencer lehce propne záda, nemůže si pomoct a vydá vzdech, který ji vycházel z hrdla, a na kůži pocítí, jak se druhá dívka usmívá. Poté ji zatáhne zpět nahoru, znovu spojí jejich rty a ve vteřině polibek prohloubí. Ihned ucítí Ashleyiny ruce, které se uvelebí vedle její hlavy, a její tělo, které kleslo na jednu stranu toho jejího, zatímco se nepatrně zvedl příliv, voda sotva sahá blondýně po pas a poté se vrací zpět do oceánu.

Navzájem ztraceny v ústech a těle té druhé, Ashley nečeká ani vteřinu a posune své tělo více na Spenceřino, opatrně položí svou nohu mezi ty její a ucítí, jak Spencer proplete své prsty do jejích promočených vlasů, kde je napíná a škrábe ji, přičemž vyvíjí tlak na vrcholek mezi jejíma nohama.

Spencer přemístí ruce a pevněji si k sobě přitáhne Ashleyino tělo, nehty zanechávají na jejím rameni vtlačené škrábance a její opuchlé vlhké rty po ní kloužou, tlačí a jemně koušou dívku nad ní, čímž dále vyvolává sténání, o kterých se ji ani nesnilo.

Uběhly hodiny a ani nepostřehly vycházející slunce, ničeho jiného si nevšímajíce, jedna do druhé zabraná.

8 - Ještě tam úplně nejsme

"Hej, Sestro Marie Clarence, tady!"

Ashley plácla Lyssu přes ruku, načež ji z té ruky vypadl sendvič. "Neřikej ji tak," vyžaduje, spatří přibližující se Spencer a než to dokáže zastavit, usměje se.

"S tím musím souhlasit," souhlasí blondýna, políbí Ashley na tvář a posadí se vedle ní.

Lyssa si rozbalí lízátko, na sendvič zapomněla. "No ták, totálně to na ní sedí. Seš teď ta špatná jeptiška."

"Já ... si nemyslím, že jsem."

Ashley v duchu se svou kamarádkou souhlasí. V uplynulém měsíci jí ukázala svou úplně jinou tvář a milovala každičkou chvilku. "Lysso, nevěřim, že si vůbec ještě pamatuješ její jméno. Ten film je starověkej."

"Včera večer to bylo v telce a nepřepla sem to, zažaluj mě," Lyssa odpoví. "Navíc, Kathy Najimy je děsně vtipná a Maggie Smith je přesvědčivě prudérní."

"Když už o tom mluvíme," začne bruneta a otočí se ke Spencer. "jak se dneska ráno má Matka Představená? Pořád na tebe hází ten odstrašující zlej pohled?"

"Jestli 'Matkou Představenou' myslíš mou matku, a 'odstrašujícím zlým' pohledem myslíš zahmouření jen jejího pravého oka, pak ano," odpoví, pozastaví se, aby se usmála na druhou dívku, která se na ní dívá s láskou. "Ale dneska ráno se mnou bez syčení promluvila, takže víšco, pokrok."

"Vskutku pokrok," odpoví Ashley s malým zachichotáním, sebere Spencer kůrku ze sendviče a kousne si.

"Ach můj bože," směje se Lyssa. "Pořád šílí? Řekni ji, ať to přijme a už se přes to přenese, Ježiši. Je to dětinský, žejo?"

Za uplynulé týdny Spencer zjistila, že bez té hloupé žárlivosti z vlastní strany Lyssa zas tak špatná není. Občas potřebuje nakopnout, to jistě, ale je v pohodě.

Lyssa si na vlastní otázku sama odpoví, "Znám i sýr, co je víc zralej."

"Rozhodně nechci obhajovat ženskou, co mi házela vajíčka na barák," začne Ashley. "Ale je to celý docela nový. Myslim si, že ji musíme dát trochu času, než ji odsoudíme do pekel."

"Házela ti vejce na dům?" ptá se vážně Spencer. "Ne. To nemusela. Vím, že není náš největší fanda, ale stejně... to je pod její úroveň."

Naproti nim, jistá černovlasá dívka s jahodovým lízátkem se ušklíbla. "Nedalas mi těch dvacet babek, co mi dlužíš. Jenom sem se ti trochu pomstila."

Ashley se otočí a zakroutí hlavou. "Takže si utrácela za vajíčka, protože jsem ti dlužila prachy? Pěkná logika."

"Nebyla sem úplně střízlivá." Natáhne ruku. "Zaplať."

"Víš, když přidáš ty platy pomocníků, co musel démon, znám jako moje matka, zaplatit, k tomu ještě ty věci, kterejma to čistili, dlužíš prachy ty mně."

"Jsem ochotna na celé toto nedorozumění zapomenout, pokud ty taky."

"Jistěže seš ochotna zapomenout," s úšklebkem odpoví bruneta.

Lyssa udělá obličej a zachytí Spenceřin pohled, pohlédne k ní, usměje se a vstane, aby si sedla vedle ní. "Takže, Spencer," zdůrazní její jméno. "Musim ti říct, dneska vypadáš fakt k sežrání." Usměje se, jakoby řekla něco sladkého.

Usměje se a odpoví, "To je lichotka? Protože musím říct, že moje holka se s někým nerada dělí."

"Možná, když ji nabídnu správnou sumu peněz..."

"Hey!" Ashley se natáhne přes Spencer, aby praštila Lyssu vzadu přes hlavu.

"Dělám si prdel," zachechtá se a tře si místo vzadu na hlavě. "Bože, kde je tvůj smysl pro humor?"

Než se Ashley vrátí zpátky, Spencer se skloní pro letmý polibek, který trvá pár sekund, není ji příjemné takové věci dělat na veřejnosti, zvlášť ve škole, ale už se tam skoro dostává.

"Tys snad řekla něco vtipnýho?" ptá se bruneta, tón plný sarkasmu.

Lyssa se zachechtá a sáhne si do kapsy. "Dneska seš nudná, Daviesová." Otočí se k blondýně, drží lízátko. "Hluboce se omlouvám za jakékoliv nesnáze, které jsem vám nejspíš způsobila." řekne, hlavně pro Ashley, aby ji nenakopala zadek. Drží před ní lízátko a usměje se, když Spenceřiny prsty přijdou do kontaktu s těmi jejími. "Mám pocit, žes ze mě právě udělala lesbu, Spencer."

Spencer se usměje, nakloní se a políbí ji na tvář. "Bylo mi ctí," taky škádlí.

"A dost," oznámí Ashley, přitáhne si Spencer k sobě a ochranářsky jí dá ruku kolem ramen. "Ani nevíš, kde její ksicht byl, Spencer. Věř mi, když řeknu, že to políbit nechceš."

Lyssa se na brunetu ušklíbne. "Nezájem, jdu vodsud pryč. Někdo z nás musí udělat nějaký učitele."

"Nemyslíš úkoly?" ptá se Spencer.

"Ne," Ashley a Lyssa nastejno odpoví.

Mrkne a vstane od stolu. "Čau Spencer."

"Se mnou se loučit nebudeš?" Ashley vypadá mírně uraženě.

Lyssa ji chytne za ramena, nakloní se a přimáčkne stranu tváře na Ashleyinu. "Čus," lenivě a pomalu pronese.

Když je Lyssa mimo dosah, Ashley se na lavičce otočí s nohama na každé straně, je čelem ke Spencer s rukama na jejích kolenou. Nehty lehce drápou její riflemi obepnutá kolena. "Jak to teď s tou matkou máš, doopravdy?"

Spencer pokrčí rameny, její ruce se natáhnou k těm Ashleyiným a lehce si hraje s jejími prsty. Naposledy o ní mluvily před několika dny. Bylo k ničemu ptát se na ní každý den, jak to Ashley dělala ty první dva týdny. Pokaždé byla stejná odpověď. "Komentuje a ujišťuje se, že u stolu při večeři nesedím vedle ní, takže mě nemusí držet za ruku. Ale dala pryč ten kříž z mých dveří do pokoje a zastavila Otce Robinsona, aby nám tenhle týden posvětil vodu, takže... pokrok."

Ashley se usměje a proplete svoje prsty se Spenceřinými. "Ta voda byla dobrá."

"Jsem ráda, že ti chutnala," odpoví blondýna a usměje se. Obě dvě se toho nasmály, když si musela do školy tu svěcenou vodu donést, a smála se ještě víc, když - po tom, co si lokla - Ashley padla k zemi, lapala po dechu a kroutila se, jakoby její nitro bylo v plamenech.

"Co děláme tenhle víkend?" ptá se Ashley, je nadšená, že je pátek a má Spencer jenom pro sebe. Arthur se o to před týdny postaral, když Paula původně zakázala, aby Spencer u druhé dívky přespala.

"Zítra, cokoliv chceš. Neděle, cokoliv chci já."

"Takže zejtra budem celej den v posteli, rozumím. Co chceš dělat v neděli?" pozvedne její ruku a políbí její klouby.

I když to na jejím obličeji není znát, Spencer cítí, jak začíná hořet. "Jo, potřebuju dohnat spánek," škádlí, přiloží Ashley volný prst na její plný spodní ret a nechá si od ní špičku nasát.

Strávily hodiny a hodiny objevováním těla té druhé, naučily se, jakým částem se má dostávat velké pozornosti, jaké části je přinutí vzdychat a propnout záda, oddávaly se pocitům a vzájemným dotykům jejich nahých těl a v mysli si nechaly znít vyznání lásky.

"Vlastně," začne Spencer. "Bude to jen nedělní odpoledne, vzpomínáš?" Každou neděli byla blondýna stále nucena jít do kostela. Líbilo se jí to, ale nebylo to něco, čeho by se chtěla zúčastňovat každý víkend. "Ale... byla bych ráda, kdybys šla se mnou. Něco z toho je nudný, ale není to zas tak špatný."

Ashley vykulila oči, vypadá, jako by ji někdo vlepil facku. "Chceš po mně dřepět v božím domě s menší, než bezpečnou vzdáleností šesti metrů mezi mnou a tvou mámou?"

"Chci."

"Snědlas snad k snídani vtipnou kaši? Ne, ani za milion let. Tvoje máma by mi utrhla hlavu."

"Nemusíme sedět vedle mých rodičů, Ash. Myslím tím, že ten kostel je pěkně velký."

"A co by na to Matka Představená řekla, kdyby mě viděla v tom kostele jak křečovitě držim bibli?"

"Nejspíš by omdlela." zasměje se Spencer.

Bruneta se zasměje také. "Donesu foťák."

"Takže půjdeš?" ptá se Spencer, nadšená, že s sebou přitáhne Ashley na nedělní bohoslužbu.

"Udělá tě to šťastnou?"

"Budu v euforii."

"Tak to potom asi půjdu," souhlasí, trochu neochotně, ale je schopna udělat pro druhou dívku cokoliv, dokud s ní bude moci trávit čas.

Blondýna se usměje, nakloní se pro déle trvající polibek a je jí jedno, že můžou mít nějaké publikum. "Děkuju."

Po poslední hodině strávené jedna bez druhé je Spencer u Ashleyiny skříňky a čeká na ní. Netrpělivě o řadu skříněk klepe nohou, potom ji spatří, jak jde vedle Lyssy. Jak procházejí, kluci a příležitostně i dívky nad nimi slintají.

"Čau," vydechne bruneta a vkročí do jejího osobního prostoru.

"Ahoj."

Ashley slyší hluk studentů kolem nich a v duchu je proklíná. Chce jí políbit. Lyssa na ně pohlédne a nad tím jejich milostným pohledem povzdechne. Rychle si sundá bundu, přiloží ji jim kolem hlav, čímž je brání před pohledy ostatních, a její ruce připínají bundu na každé straně jejich hlav. "Ať už to máte za sebou."

"Připomeň mi, že ji musíme koupit nějaký sladkosti," zamumlá Ashley, zvedne ruce, chytne Spenceřinu tvář a svými rty překryje ty její.

Spencer má ruce na jejích bocích, viditelné pro každého kolemjdoucího, polibek ji oplácí, nakloní hlavu a jazykem jemně otře brunetin spodní ret. Rychle se ji dostane přístupu a zpevní stisk na jejích bocích, zatímco jejich jazyky zápasí a vycházejí z nich neúmyslné zvuky.

Ashleyiny rty se spojí s kůží na jejím jemném krku a Spencer si skousne ret, pokouší se zadržet sténání. Jakmile ty rty a jazyk škrábou a utěšují její krční tepnu, Spencer prohraje bitvu a vydá malý vzdech. Krátce, ale pevně ji stiskne boky, Ashley náznak pochopí a opět spojí jejich rty, líbá ji pomalu, palci jemně tře její hladké a teplé tváře. "Miluju, když se s tebou líbám," zašeptá, když se na chvilku odpojí, aby se nadechly.

"Tři," znuděná Lyssa oznámí.

Spencer promění jejich pomalý a jemný polibek v mokrý, drsný a rychlý, je jí jedno, že jsou ve škole. Momentálně mají soukromí.

"Dva."

Ashley dá blondýně ruce kolem krku, přitiskne své tělo k jejímu, jejich jazyky spolu zápasí.

"Jedna." Lyssa vteřinu počká, potom bundu dá dolů a nandá si ji na sebe. "Doufám, že ste mi ji neposlintaly."

Zatímco si hrdličky v klidu upravují své oblečení a rozcuchané vlasy, malá holka, vypadající jako šedá myš, k nim přistoupí, viděla celou jejich 'show'. "Spencer," chladně pozdraví. Osm měsíců strávila jako její kamarádka a potom byla zničehonic vyměněna za školní buznu.

Blondýna si odkašle a cítí, jak se její tlukot srdce pomalu vrací k normálu. "Uh, ahoj Michelle."

Michelle na Ashley hodí znechucený pohled, potom se opět podívá na Spencer. "Víš co, ještě není úplně pozdě. Tyhle lidi nejsou na jejich správné cestě. Půjdeš do pekla, Spencer."

Lyssa se zašklíbne, projde kolem Ashley a postaví se před Spencer. Loktem se celou vahou opírá o skříňku a prohlédne si Michelle odshora dolů. "Čau krásko."

"Prosím?" uštěpačně se zasměje. "To po mě jako vyjíždíš?"

Zcela heterosexuální Lyssa se ušklíbne. "Kdybych po tobě vyjížděla, tvoje tričko by už bylo dole," odpoví a zatahá za lem jejího obyčejného bílého trička. Nikdo nebude takhle mluvit s jejími přáteli a potom z toho tak lehce vyváznout.

Michelle ji plácne po ruce a otočí se k Ashley. "Víte co, všichni jdete do pekla. Úplně všichni."

"Rozhodně ti budu držet místo," Spencer odpoví. Ví, že její holka je asi dvě sekundy od provedení něčeho, čeho bude litovat.

Lyssa nehty poškrábe materiál kryjící Michellinino břicho. "V kolik tě mám vyzvednout, zlato?"

"Mám přítele."

"Tak řekni Ježichovi, že děkuju za tu jízdu," zamumlá Lyssa, rychle se k ní skloní pro polibek, čímž dívku vystraší, a Ashley se usměje.

Michelle zalapá po dechu, drsně ji od sebe odstrčí, vlepí facku a rychle uteče.

"Au," zachechtá se Lyssa, dlaní si drží štípající tvář a otočí se k obou dívkám.

Ashley se zasměje. "To bylo úžasný."

Spencer kývne hlavou v souhlas. "Děkuji, Alysso."

Spencer ji většinou oslovuje celým jménem a vždycky v odpověď dostane obrácení očí v sloup. "Neřikej mi tak, Spencer. Zníš jak moje máma." Obdivně ji zkoukne odshora dolů. "Moje k sežrání, sexy -"

"Pokud nechceš stejnej otisk ruky na druhé tváři, tak tu větu nedokončíš," žertovně varuje Ashley.

Lyssa se lehce zasměje a kývne hlavou. "Je sice půvabná, ale stejně miluju klobásy."

"Díky za tu .... báječnou představu, Lys," Ashley suše odpoví.

"Bylo mi velkou ctí. Dobrá, půvabný lidičky, uvidíme se v pondělí. Nebo mi zavolejte, až si budete chtít s někým zasexovat." Mrkne na Spencer.

"Nepotřebuje někoho, má mě!" Ashley odpoví s hravým výrazem.

Po tom, co skutečně strávily většinu soboty u Ashley v pokoji pod peřinou, bylo na čase, aby Ashley ochotně dojela do kostela. Nebyla v kostele od té doby, co byla pokřtěná. Zvedne mobil a zvažuje, že zavolá Lysse, aby tam šla s nimi, ale rozhodla se proti tomu, ví, že by to celou situaci s netolerantní matkou její přítelkyně ještě zhoršilo, a nejspíše by vyjela po knězi.

Jako na zavolanou ji začne zvonit mobil. "Zrušil se ten kostel?" pozdraví.

"Nemůžeš zrušit kostel," odpoví Spencer. "A kde je moje Ahoj?"

"Ahoj," ze sebe pomalu a lenivě vydá. "Děje se něco?"

"Nic, jen jsem se chtěla ujistit, že už jsi vzhůru. Mamka má šílenou náladu. Nemám tušení proč. Zpívala si."

Ashley si to představí a zatřese se. "To je... docela strašidelný, Spencer. Myslíš, že s Reverendem čertví-jeho-jméno něco naplánovali?"

"Neví, že tam budeš."

Ashley chce říct "Možná si zašukala", ale drží se zpátky, ví, že Spencer nepotřebuje slyšet, jak o její matce takhle mluví. "V tom případě se těším, až mi bude narván kříž do ksichtu a bude mě topit svěcenou vodou."

Na druhé straně města, ve svém pokoji, se Spencer zasměje a představuje si ten výraz, jaký teď musí Ashley dělat. "Nenechám ji. Buď tam ve čtvrt, ok? Už vyjíždíme."

"Teď jako teď teď?"

"Teď jako až zavěsím."

"Ty mi to zavěsíš? Spencer, jsem raněna."

Spencer se usměje a odpoví, "Promiň, táta mě volá, musím zavěsit."

"Nemusíš," odpoví Ashley, scházejíc schody. "Mohla bys se mnou dál volat."

Po hravé hádce se Spencer opakovaně omlouvala a zavěsila, otočila se a spatřila svou matku stojící ve dveřích, očividně je na ní naštvaná.

Bruneta nemotorně stojí před dveřmi kostela, je jí nevolno, téměř se bojí vstoupit, představuje si, jak se její ruka dotkne kliky a potom bude strčena zpět do ulice, protože dívky, jako je ona, tam nesmí.

"Zatracená Paula," zamumlá.

Do kostela spěchala, teď přemýšlí, proč to udělala. Spenceřin dům byl mnohem dál, a když byla nervózní, dokázala jí druhá dívka utěšit, aniž by otevřela ústa.

Dvě křehké dámy vylezou těch pár schodů, dostanou se k těžkým dveřím a Ashley - jelikož je znuděná - jim je otevře, načež dostane dvakrát "děkuji zlatíčko" v odpověď.

O pět minut později spatří přibližující se Arthurovo auto a téměř se vřítí do dveří, než ji Paula uvidí, najednou je mnohem více nervózní, než si myslela, že bude. Když už má ty pěkné velké dveře za sebou zavřené, pohlédne dolů na svůj outfit a zadumá, zda si neměla vzít sukni, která je delší, než jen po kolena.

A poté zapřemýšlela, jestli takovou vůbec má.

Dveře se otevírají a do chladné velké budovy se skrze tu mezeru vlije ostré světlo. Spencer vstoupí sama a ihned hledá Ashley.

"Hledáš mě?" ptá se Ashley.

Otočí se na stranu a spatří brunetiny oči. "Viděla jsem, jak si sem vběhla."

"Nevběhla. Jen šla svižnou chůzí."

"Vidělas moji mámu a utekla. Totálně pochopitelné."

Ashley nad přistihnutím povzdechne. "Její oči červeně svítily."

Usměje se a oči putují po celé délce Ashleyina těla. Dvakrát. "Vypadáš, uh..."

"Měla sem si vzít rifle, já vim. Promiň." Rychle zatřese hlavou.

"Ne," Spencer rázně odpoví. "Vypadáš opravdu, opravdu pěkně."

Pozvedne obočí. "Pěkně? To je celý?"

"To je vše, co mohu v domě božím říct."

"V tom případě říkám 'Děkuji'," odpoví a spokojeně se uculuje.

Blondýna pozvedne obočí a snaží se skrýt úsměv. "Děkuji? To je vše?"

"To je vše, co mohu v domě božím říct."

Ashleyin úsměv se ztratí v momentě, když uslyší velký skřípot signalizující otvírání dveří. Ve strachu odmítá chytnout ruku své přítelkyně, rychle odejde boční uličkou dál dolů, ještě se ji na Paulu narazit nechce.

"No to mě podrž," zamumlá Arthur, když zachytne obrys brunety, která se skoro nenápadně sune na nepohodlnou kostelní lavici. "Ashley!"

Ashley zaskřípe zuby, zakřupne krkem a sundá si brýle, které si právě nandala a položí si je na vrch hlavy, potom se otočí čelem ke Carlinovic rodině, včetně Matky Představené. "Čau, pane C. Nevěděla jsem, že tu budete," řekne tak silně, jak jen může. Nenávidí, že ji Paula ještě stále neakceptuje a stále to odmítá. I když, z části ji rozuměla. Z velmi malé části. Skoro mrňavé.

Glen se zašklíbne. "Daviesová, kdo by byl řek' že tě sem pustěj?!" zařve nepotřebně nahlas, až je slyšet ozvěna. Jen dvě starší ženy obsadily místa. Carlinovi vždycky přijížděli brzo.

Jeho škádlivý komentář trochu zlehčil její obavy a usměje se. "To samý platí pro tebe, suspenzoráku."

Když to Paula zaslechla, zahmouřila oči Ashleyiným směrem. Spencer to spatřila a usmála se na ní, aby ji uklidnila. "Čau Ash. Netušila jsem, že tě tu uvidím."

"Nuže, proč tu tak postáváme?" Arthur přeruší, ještě než bruneta může odpovědět. "Sedněme si, sedněme si."

Spencer se nechtěně procpe kolem své matky a peláší si to k lavici, kde sedí její přítelkyně. "Ignoruj ji," zašeptá a sedne si.

Pohlédne před Spenceřino rameno a vidí, jak k nim Paula spěchá. Těžce polkne. "Řikalas, že má dobrou náladu."

"Má."

"...aha." Zasměje se bruneta. "No nemůžu se dočkat její špatný nálady, Spence. Vopravdu, fakt nemůžu."

Blondýna ví, že jejich ruce jsou, aspoň na moment, skryty, a rychle položí svou ruku na Ashleyinu, palcem tře její jemnou kůži. "Uvolni se. Nic špatného jsi neprovedla, ok?"

"Já vim, ale její voči jsou démoni-"

"Nic," trvá. "Jsi tu, protože jsem tě o to požádala, a kdybychom tu nebyly přímo před mou rodinou, hned teď bych tě políbila."

"Promiňte nám," řekne Paula nahlas, sedne si na lavici o pár řad dozadu, nechce být blízko brunety. "Rádi bychom trochu ticha a klidu."

Ashley ví, že v žádným případě nemohla slyšet Spenceřin tlumený hlas, ale svůj ztiší ještě víc. "Dělá si prdel, žejo?"

Arthur, který jako vždy nemá ani tušní o co jde, - a s tím svým přiblbým úsměvem na obličeji - si sedne vedle své ženy a usměje se, když se natáhne pro její ruku. Clay a Glen je následují, Glen ihned vytahuje svůj mp3 přehrávač. Kostel ho nudí.

Třicet minut do bohoslužby a Ashley se na svém místě nepohodlně vrtí. Ani nebyly polstrované a téměř vzadu na hlavě cítila dvě díry, které tam tím nenávistným pohledem vpaluje matka její přítelkyně.

"Seď v klidu," šeptá Spencer.

"Seděla bych, kdyby mi neznásilňovali zadek." Pohne se, aby si sedla na jednu stranu svého znecitlivělého pozadí. "Je to tu zatraceně nepohodlný."

"Neříkej to tu."

"Promiň." Povzdechne a tře si týl. "Mám pocit, že tvoje máma používá svůj Clark Kentovskej laserovej pohled na můj zátylek. Mám spálený vlasy?"

Spencer se podívá dozadu - jako idiot - na její zátylek. "Nebuď tak hloupá," zašeptá a letmo zachytí svou matku, která skutečně sleduje Ashley jako dravý pták.

"Ani v kabelce nemám ampulku se svěcenou vodou, kdyby náhodou zaútočila."

"Prostě... poslouchej, Ash," odpoví Spencer, nechce se zaobírat svou matkou.

Vepředu v kostele stojí Otec Robinson a jeho zvuk hučí Ashley v uších.

"Až se připojíte, přiznáte svou víru v Ježíše, přijďte se svými ranami a se svou zmateností. Přijďte ke svému bratru Ježíši, jehož tělo bylo bičováno a pohmožděno, abyste vy mohli býti vyléčeni. Se svými pochybami a boji, přijďte za tím, který má jizvy-"

Ashley ho přestala vnímat, začala se koncentrovat na dívku, jejíž stehno se otíralo o to její, a pokouší se mít na tomto místě pouze čisté myšlenky. "Spencer," zašeptá a pohne rukou, aby zahákla svůj malíček o její.

"Co?" zašeptá zpátky.

Bruneta se snaží nemyslet na aktivity, jejichž zdokonalováním strávily tu lepší část dne. Při tom si v živých detailech nevyhnutelně vybavila to hrdelní sténání, které vyšlo brunetě z krku, když napotřetí vyvrcholila, sevřela se kolem jejích prstů a pulsovala v jejích ústech.

"Co?" zopakovala.

Ashley si odkašle a posune svou ruku a nohu pryč. Nechce způsobit scénu, která by se nejspíše dostala do novin. "Nic, promiň."

Hlas Otce Robinsona se linul napříč celým velkým kostelem. "Dáváte si načas, abyste dostatečně zpomalili, abyste dostatečně ztichli, abyste poslouchali neklid vašeho srdce? Slyšíte tam tu neúplnost? Zažíváte tu touhu - musí tam být více? To není touha, kterou zažíváme, když jsou naše srdce a mysl zahlceny podněty, a nemluvím o touze, která se stává jen, když něco v životě nevyjde. Spíše, je to touha, která se stává hlasitější, zatímco my tichneme."

"Jednou za čas ta touha chce býti vyslyšena, jsme překvapeni, jak silná a jak zajímavá tato touha, to toužení, může být. Například, předpokládám, že jsme si toho všimli všichni. Vzdálíme se od domova a tak moc se těšíme, až znovu oživíme ty staré vztahy, až opět prožijeme ty vzpomínky, až spolu zavzpomínáme, jak jsme si v duchu představili, tato cesta bude "nebeská". Ale poté jedeme na výlet, přijedeme 'domů' jen pro to, abychom zjistili, že domov již dále není domovem, ta mezera, co vznikla našim odjezdem je zaplněna, lidé, jak si je pamatujeme, se změnili, a pravda je, i my jsme se změnili."

Ashley se posune, aby si sedla na druhou půlku a bolestně se zakření. Zapřemýšlí, kdy už bude moct jet domů a třeba si sednout na polštářek. Docela se jí to kázání líbí, ale s tou touhou po něčem víc nesouhlasí. Nepotřebuje Ježíše ani boha, potřebuje jenom Spencer.

Jakoby Paula její myšlenky slyšela, povzdechne tak nahlas, aby to Ashley slyšela, a odolá nutkání sesunout se na svém místě ještě níž, ale Spencer měla pravdu, nedělá nic špatného.

Lidé pomalu opouští kostel a blondýna vstane, mluví s nějakou starší ženou, která ji zastavila, aby ji informovala, že vypadá úplně jako její vnučka, která se před měsícem přestěhovala do Colorada.

Jakmile řekne své sbohem, Spencer ji odejde a zdvořile pro ní otevře dveře a sdělí, aby se opatrovala.

Ohlédne se kolem a spatří Claye a Glena, jak sedí na lavici, Clay čte a Glen s hlavou svěšenou dozadu spí. Paula mluví s Arthurem a pár jejich přáteli, a často se dívá směrem k Ashley, která mluví s Otcem Robinsonem.

"Děláte exorcismus, žejo? Protože máma moji dost blízký kámošky je-"

"Opravdu jsem si dnešní kázání užila, Otče," přeruší Spencer a na brunetu vykulí oči. "Bylo to nádherné." Pro dobrý dojem se usmála.

Otočí se k blondýně a zdvořile se zasměje. "Vaše matka je velmi milostivá."

Ashley vedle něho smíchy zachrochtne, a když se na ní otočí, úsměv ji opadne. Rukou si zakryje ústa a zakašle, lehce si zabouchá na hrudi. "Omluvte mě. Něco ňák šlo špatnou cestou."

On jen kývne hlavou, úsměv zůstane nedotčený, a znovu se otočí ke Spencer.

"Hovadiny" Ashley pro Spencer za jeho zády pusou naznačí a při pozorování, jak se snaží být klidná, se usměje.

"Jak se vám líbila dnešní bohoslužba, slečno Carlinová?" zeptá se jí.

"Miluji všechny vaše služby, Otče."

Ashley, která stojí za ním, se hlasitě zasměje. Spencer to mohla zformulovat rozhodně líp.

Jak se k ní otočí ještě jednou, blondýna si stoupne po jeho pravici, takže je přímo v Ashleyiným výhledu a nakloní hlavu, tvář ji zkameněla i přes to, že byla ponížena tím, co řekla.

"O jaký jde vtip?" hezky se zeptá, je trochu pobaven.

"Uh. Dvě jeptišky si objednaly barvu-"

"Omluvte mne." Spencer ho zatáhne za ruku a hledá jiné téma. "Jak každý víkend přicházíte na vaše kázání?"

"Nuže..." jeho hlas mizí hned, jakmile blondýna zírá na svou přítelkyni a zatřese hlavou. "Přestaň" pusou naznačí.

Podrážděná a lehce pobavená Ashley hodí hlavou dozadu, aby pohlédla na strop, a těší se, až budou samy spolu.

9 - Vzájemné porozumění

Ashley leží na své straně, hlavu má podepřenou svou rukou a pozoruje Spencer, jak spí. Dveře od jejího pokoje jsou zamknuty, kdyby se náhodou druhým obyvatelům jejího domu chtělo vpadnout do dveří bez ťukání, věděla, že by se Spencer cítila trapně, kdyby se to stalo. Jejich oblečení je poházeno po podlaze jejího pokoje.

Dívá se na ní už skoro hodinu, konečně natáhne ruku a posune jí vlasy za uši, usmívá se při vzpomínce na to, jak byly její tváře po usnutí růžovoučké. Strávily spolu tři hodiny v posteli, po dlouhém milovném polibku blondýna úplně vytuhla.

Prsty ji letmo třou kůži a po několikáté se vyžívá v tom jemném pocitu. Prsty ustanou ve chvíli, kdy vidí a cítí, jak se Spencer začne hýbat, jak se oddává jejímu dotyku a poté se obrátí ze svých zad na bok.

Jsou tak blízko a její rty se nemotorně namáčkly na ty Ashleyiny, a bruneta se zasměje a lehce jí políbí. "Řekni, že nespíš," zašeptá, když se odtáhne od blondýniných rtů, které ji nelíbají zpět.

Spencer se usměje a Ashleyin úsměv se tím ihned rozšíří; miluje, když se díky ní usměje. "Unavená," se zavřenýma očima zašeptá.

"Ne, nejseš," pokusí se ji vyzvat. "No ták, vzbuď se."

"Sem vzhůru."

"Oči máš zavřený a tohle je tvůj ochrápanej hlas, zase usneš."

"N'usnu." nezřetelně vydá.

"Spíš už hodiny," zalže. "Zatimco ty si chrápala, já sem už šla ven a nechala si propíchnout bradavku."

Blondýně se na tváři objeví pomalý, ospalý úsměv. Poté otevře oči, zírá do těch jejích hnědých a potom opatrně nadzvedne deku, aby odhalila Ashleyin hrudník. "Dělala sis prdelky," zamumlá a otočí se zpátky.

Ashley se pobaveně zasměje, posune se blíž a dá ji ruku kolem pasu. "Kdo to ksakru říká?"

"Já."

"Mohla bys říct prdel, jako každej."

"Ty tohle řekneš dost za nás za obě," blondýna odpoví a posune se zpátky k tomu teplému tělu za sebou.

"Neusínej," stěžuje si Ashley a tiskne polibky Spencer na obnažená ramena. "Bude se mi stýskat po tvým ufňukanym hlase."

Spencer udělá tichý zvuk, jako že ji slyšela, protože ví, že ji nemůže vidět. Nemá v plánu opět usnout, ale byl to jeden z těch posvátných chvil, užívání si tepla těla brunety, když spolu leží, k sobě nahé přitisknuty. Miluje předstírat spánek, když ví, že ji Ashley sleduje. Miluje ten pocit, když druhé dívce začne rychleji bít srdce, jen pouhým pohledem na ní.

"Chceš slyšet vtip?" ptá se bruneta, chce udržet druhou dívku vzhůru.

Blondýna je potichu a pokusí se nesmát, když slyší Ashleyin slabý povzdech.

"Chceš, abych si po telefonu zas vystřelila z tvojí mámy?"

Spencer prohraje bitvu a volně se usměje. Sice to zní infantilně, ale Ashley byla tak vtipná, když napodobovala Jokera. Úplně si dokázala představit ten matčin mračící se výraz, když Ashley ze sebe po telefonu pomalu vydala "Proč tak vážně?".

"Spencer," Ashley dramaticky zašeptá.

"Jsem vzhůru," blondýna konečně odpoví a dá si kolem sebe Ashleyinu ruku ještě víc.

"Takže ty chceš, abych si z Pauly vystřelila."

"Víš, posledně věděla, že jsi to ty," Spencer s malým smíchem odpoví.

"Nevěděla. Jsem mistr tajnosti."

Obrátí oči v sloup a chytne její ruku dřív, než se ji stihne dotknout tam dole. "Jistěže jsi. "

Ashley se ani neobtěžuje odpovědět a dá ruku zase zpátky, zatlačí ji na rameno, povalí na záda a rychle si položí hlavu na její rameno, ruku ji obtáhne kolem břicha a noha spočine mezi Spenceřinými.

Už je to přes měsíc, co takhle se Spencer poprvé ležela a všechno bylo stále nové a čerstvé. Stále dostává husí kůži, když ucítí Spencer, která si ji v noci nevědomky přitáhne k sobě. Pokaždé, když se políbily nebo intimně dotkly, myslela si, že to bude její konec.

Ashley ji vtiskne mokrý polibek na prso. "Řekni, na co myslíš," tiše se ptá.

"Nečisté myšlenky."

Ashley se na její kůži usměje a znovu ji políbí.

"Na co myslíš?" blondýna jemně vyzvídá. Vždycky po sexu bylo ticho a ani jedna si nedokáže vzpomenout, jestli to ticho bylo někdy nepříjemné.

"Přemýšlím, co si sbalit."

"Sbalit? Kam?" Nevzpomíná si, že by někdy Ashley zmínila dovolenou.

"Tvoje celá rodina zejtra přijíždí na návštěvu," připomene ji.

"Ano. A tobě jde o..?"

O co mi jde? Přemýšlí Ashley. Jde ji o to, že nechce být nabodnuta na vidle Spenceřinými farmářskými příbuznými, a aby nad jejím skomírajícím tělem stály v těch svých špinavých a volných montérkách, smějíce se. Představila si je, i jak žvýkají slámu. "Že sem v dnešní době fakt moc spokojená s tim, že žiju?"

"Ash, minulý víkend sis v kostele vedla skvěle. Věř mi, pokud zvládneš moji matku, zvládneš cokoliv."

"Tvoje máma je jenom jeden člověk. Tvoje rodina je jakože... tvoje rodina."

"Uh, jsi si jistá?"

I přes svoje obavy se bruneta usměje. "Tim chci říct, že Paula je už takhle dost odstrašující, a s tvou tetou strejdou setřenkama bratrancema a babičkou budete oproti mně jaksi trochu v početní převaze, až přijde na slovní přestřelku a až budu terčem pro lítající bramborovou kaši."

Spencer si tělo menší dívky přitáhne ještě pevněji k tomu svému a pokusí se nepovzdechnout. Nenávidí, že normálně sebevědomá - téměř až otravně - Ashley se trápí její matkou a je očividně ustaraná kvůli její rodině, která je na víkend navštíví. Představuje si, že si o nich Ashley v hlavě udělala příšerně špatný stereotypický obrázek.

"Ještě nic neví, ale zítra jim to řeknu. Jediné, co musíš udělat, je přežít jeden večer, Ash. Jeden večer, abys jim ukázala, jak jsi nádherná, sladká a báječná, a bude toho konec."

"Zapomnělas říct sexy."

Na to se Spencer jemně usmála. "Uvidí to hned, jak se na tebe podívají."

"Víš, plánovala sem výlet do Vegas," řekne Ashley a prsty krouží po hebké kůži pod jejími prsy. "Mohla bys jet taky a pomoct mi utratit nehorázný haldy prachů."

"Ty víš, že bych toho nikdy nebyla schopna."

"Přestaň mi kazit radost, Spencer."

Spenceřiny prsty jemně vískají brunetu ve vlasech. "Hluboce se vám omlouvám," se zavřenýma očima lehce pronese, a užívá si blízkost jejich těl.

"Dobrý, taky že si to zasloužím," odpoví, oči má také zavřené. "Stejně jedu do Vegas."

"Tak to ti asi schovám nějaký buchty."

"Nic míň ani neočekávám."

O pět minut později, když se Ashleyina víčka postupně stávají těžšími a cítí, jak usíná, tak ne-zcela-vážně zakleje, jak pohodlné a teplé je Spenceřino tělo, měla by ještě něco vyřídit.

"Ash?" zašeptá Spencer, která ví, že její přítelkyně brzo uteče do říše snů.

"Mmm?"

"Zítra přijdeš na večeři, žejo?"

Bruneta se usměje. "Jo, Spence."

O hodiny později Spencer v koupelně zhasne světla a docestuje relativně krátkou vzdálenost zpátky do svého pokoje, jak vyleze zpět do postele, hodí na sebe deku a usadí se, zazívá. Zatímco spala, držela Ashley asi hodinu, potom ji neochotně vzbudila, aby ji mohla říct, že je čas jít. Vzhledem k tomu, že její rodina je na víkend navštíví, oznámila ji Paula, že všechny úkoly jdou stranou, aby se ujistila, že s lidmi, kteří ji velice milují, stráví maximum času.

Plus bylo, že to může využít jako důvod, jak strávit svůj čas s Ashley. Miluje svojí rodinu, ale už od té doby, co byla teenager, vyjma sestřenku Kate, tam byla jakási zeď, která je blokovala od sblížení. Mohli spolu trávit čas a užívat si zábavy, ale občas se necítila úplně ve své kůži, i když věděla, že je to z části její chyba.

Vezme mobil z nočního stolku, projede seznam a zamračí se, když nevidí Ashleyino jméno. Už před týdny si ho změnila na 'Dave'. Pokračuje a najde 'Sexy přítelkyně', usměje se a zmáčkne tlačítko Volat. Ashley ji u oběda sdělila, že ji v kontaktech změnila své jméno, ale během hodiny na to úplně zapomněla a nezkontrolovala si to.

Telefon třikrát zazvoní a je zvednut. "Worry. Why do I let myself worry? Wond'rin', what in the world did I do?" bruneta jemně zpívá.

Spencer se zlehka zamračí, upřímně je ztracená a neví, jakou píseň zpívá. "Co to je?"

"Patsy Cline," Ashley s nechutí v hlase odpoví a vyjme zbývající špunt z ucha.

Usměje se, ví, že neexistuje jiný hudební žánr, který Ashley nesnáší víc, než Country. "Jsi idiot. Proč to posloucháš, když se ti to nelíbí?"

"Došlo mi, že se můžu nazpaměť naučit ňáký písničky, až zejtra nevyhnutelně vytasej banjo."

"Ashley, to dřív peklo zmrzne, než aby se to stalo."

Ashley pokrčí rameny a protáhne si nohy napříč celé své posteli až do míst, která pár hodin zpět okupovala blondýna. "Člověk si nemůže bejt nikdy jistej. Mám donýst Willie Nelson cédo? Nebo Johnnyho Cashe?"

Spencer se usměje. "Nic nenos, ty truhlo."

"Jenom žhavý tělo?"

"Jenom žhavý tělo," Spencer ujasní.

Míle daleko se Ashley usmívá. "Co máš na sobě?" svůdně pronese.

"Flanelové pyžamo, které mi babička dala k vánocům," blondýna nevinně odvětí.

Ashley se nenechá odradit a zašklíbne se. "Sundej si ho."

Spencer se zachechtá. "Co takhle ne?"

"Co takhle ano?"

"Co takhle kdybys mi řekla, co máš na sobě ty?"

"Uh, nic?" Ashley odpoví, jako by to nad slunce jasné.

"Vážně?"

"Jo." Bruneta povzdechne a posune se na druhý polštář, cítí Spenceřin šampón. "Nahá a sama v týhle posteli dost velikánský pro deset lidí, tak akorát pro bohyni a její bohyni."

Spencer si odtáhne mobil od ucha a rychle se podívá na hodiny, opravdu uvažuje, že pojede za Ashley a přijede zpět, ještě než se ráno vzbudí její matka, ale ví, že by za to zítra trpěla. Má před sebou perný den a ví, že dojede domů, kde Paula bude gruntovat dům jako by měl přijet forenzní tým, a bude vyžadovat pomoc.

"Nahá," zdůrazní Ashley, když druhá dívka mlčí.

"Slyšela jsem tě," s úsměvem odpoví.

"Takže."

"Takže co?" Spencer vřele odpoví.

"Takže, máš v plánu v blízký době sundat to medvídkovský pyžamo?"

"Jo, jsem úplně nahá."

"Fakticky?"

"Pod tím pyžamem rozhodně."

"Spencer Carlinová, ty provokatérko."

Spencer se musí ujistit, aby se smála potichu a nevzbudila svoji matku. "Co je? Jako bys ty byla pořád nahá."

"Neřekla sem, že sem pořád nahá, řekla sem, že sem nahá. Vobrovskej rozdíl."

"Ó ano, obrovský rozdíl."

Ashley nemůže nepostřehnout její sarkastický tón a usměje se. "To teda je. Něco sem na sebe hodila, když sem šla ke dveřím za tím chlápkem s pizzou, pak sem je zase odhodila."

"S tím chlápkem s pizzou?" škádlí Spencer.

"Jo."

"Byl dobrý?"

"Nejlepší, jakýho sem kdy měla," bruneta odpoví s líným úsměvem. Miluje, když ve tmě slyší Spenceřin hlas. "Takže, né že by mi to vadilo, ale proč mi voláš takle pozdě?"

Je už po půlnoci a zná Spenceřiny spací návyky.

"Chtěla jsem slyšet tvůj hlas a neměla jsem pocit, že bys už spala."

"No, tak tos měla správnej pocit."

"Cos dělala?" ptá se blondýna, nevěří Ashleyině předchozímu vysvětlení.

Ashley celou hodinu poslouchala populární nebo 'klasickou' country hudbu, kterou si neochotně stáhla na svůj iPod, a už se třetí písničkou cítila, jak ji krvácí uši. Skutečně chtěla být připravena, plně očekávala banjo, které bude přítomné celé následující dny.

"Řikala sem ti, poslouchala sem špatnou hudbu, abych mohla udržet tempo s tvou rodinou v džezování s banjem."

Spencer pozvedne obočí a zatřese hlavou. "Jsi debil."

Ashley se zachechtá. "A ta podělaná hudba je příšerná."

"Víš, na takovou miloučkou holku máš dost sprostou pusu."

"Měla bys zvážit svoje vlastní okecávačky," odpoví, ale přesto se usmívá. "A pak bys měla zvážit, jestli si nechceš schovat ty sprostý slova, který vyjdou z tvý pusy, když tě š-"

"Oukej," Spencer přeruší, tvář ji začíná hořet. Nikdy se neovládá, když se miluje s Ashley, ale je jaksi ještě více hlasitá, když spolu šukají.

Ashley se při myšlence na to, jak se teď Spencer určitě červená, usměje. Na druhé straně je dlouho ticho, jsou to příjemné vteřiny, o kterých Ashley ví, že jich bude Spencer litovat, jelikož je takhle pozdě ještě vzhůru. "Znáš tu dvouslovou frázi, kterou si lidi řikaj, než někdo odejde?"

"Zatím nashle?"

"Uh...ne."

"Měj se?"

"Spencer."

Spencer se usměje. "Co je s tou dvouslovou frází?"

"Jenom sem tak přemejšlela, že bys to mohla říct. Víšco, jako mně. Protože jsem tak boží v posteli."

"Měla jsem lepší?"

"Tak a típám to," Ashley odpoví a předstírá, že je raněna.

Spenceřin úsměv pomalu opadá, když pomyslí na druhou dívku, a srdce ji emocemi zabolí. "Miluji tě."

Ashley se jemně, spokojeně usměje, vůbec se necítí trapně kvůli tomu, že ji srdce bije ostře a pomalu. "Já tebe taky," tiše odvětí.

"Ty mě taky co?" Chce slyšet, jak to říká. Zřídka si říkají ta opravdová slova, i když jejich činy to jasně dokazují.

"Taky tě miluju."

Před dvěma měsíci by si Spencer ani nepomyslela, že spolu budou opět mluvit, aniž by na sebe plivaly nenávistná slova, a tu jsou, povídají si tichá vyznání lásky přes mobil. Nikdy si neodpustí, jak se v minulosti chovala, ale ví, že v Ashleyiných očích si to vše vyžehlila v momentě, kdy se postavila své matce kvůli tomu, kým je.

Kdyby měla být k sobě upřímná, velký důvod, proč trvala na tom, aby se zítra Ashley přidala k nim na večeři bylo, že její rodina je opravdu velmi nábožensky založená, a přes to, že má podporu ve svém bratrovi a otci, nic se nevyrovná pocitu být v Ashleyině příjemné přítomnosti. Ani netuší, kolik síly ji dodává, aniž by ze sebe vydala jediné slovíčko.

Spencer naposledy pohlédne k Ashley, než vstoupí do domu, a usměje se na druhou dívku, která se pitomě široce usmívá.

"Překračuju všecko, co se snad překročit dá!" řve na ní Ashley.

Kvůli nehodě, která na míle zastavila provoz, jedou o tři čtvrtě hodiny později.

Slovně neodpoví, raději zvolí ponechání si úsměvu na tváři. S posledním zamáváním vstoupí do domu a do nosu ji praští silný pach desinfekce a bělidla. Poté spatří matku, jak si při cestě zpět do kuchyně nasazuje žluté gumové rukavice.

"Jste tu pozdě," řekne Paula svému nejmladšímu dítěti, které ji následuje. "Ty víš, v kolik mají přijet, a stejně tu jste pozdě."

"Stala se nehoda," jemně odpoví.

V tu chvíli se k nim Pauly hlava rychle otočí a přestane drhnout linku. "Jsi v pořádku?"

Spencer otevře pusu v tu její automatickou odpověď a zastaví se, všimne si matčiny starosti. To je poprvé, co ho po dlouhé době zahlédla. "Jsem v pořádku, jenom se pozastavil provoz, znáš to."

Když byla starší žena odpovědí uklidněna, začala znovu uklízet. "Převlékni se, potřebuju s tím pomoct. Bůh ví, kde jsou muži této rodiny."

Bylo to nepsané pravidlo, jakmile je navštíví rodina, muži rodiny opustí dům a v potřebné hodince to nechají na Paule a opuštěné Spencer. Nenávidí, že jako jediná odporně páchne bělidlem i po horké sprše, a nenávidí, jak je z návštěvy příbuzných její matka tak vystresovaná. Přece nebudou chodit po baráku s UV světlem.

Spencer jemně pokývne, nechce se jí pomáhat, ale zcela to čekala a pomohla by, i kdyby o to nebyla požádána. Není fér, že její matka musí udělat vše sama, bez ohledu na to, zda je to úplně potřeba.

Spencer si rukou prohrábne své blonďaté kadeře, zacítí letmý závan desinfekce na svých rukách i po sprše, která z toho tepla byla až studená, a povzdechne. Už cítí, jak se vaří večeře, nemůže se jí dočkat, hladoví.

"Spencer, už jsi hotová? Budou tu každou chvilku, co ti proboha může tak dlouho trvat?!" dole ze schodů na ní zakřičí máma.

"Dvě minutky!" zařve nazpět, ani se neobtěžuje odpovědět na druhou otázku. Nikdy nebudeš vypadat dobře jako Spencer, pokud nestrávíš malou chvilku před zrcadlem, a navíc ji ještě neskončila písnička.

Dá to tolik nahlas, že sotva slyší samu sebe zpívat, a tiše se zasměje, když slabě zaslechne další vřískot její matky. Nandá si náušnice a všimne si, že ji na skříňce zavibruje mobil. Zvedne ho a okamžitě se usměje, je to textovka od Ashley. Už je na cestě.

S posledním pohledem do zrcadla a pár střiků voňavkou blondýna opustí místnost a přispěchá dolů, skoro vběhne na Paulu, která nese tác se skleničkami plnými šampaňského.

"Mami?"

"Copak, Spencer?" ptá se jemně Paula, která má obočí svraštěné starostí, ale ne kvůli dceři. Svíčky na stole nemají mezi sebou stejnou vzdálenost. Někdo jimi musel pohnout. "A proč v tomhle domě nikdo neumí pořádné odvést svou práci?!"

Spencer se usměje, přistoupí k ní a sejme sklenku z tácu. "Polož to," pronese a ukáže k tácu. Matka nezaváhá a poslechne, položí tác na volné místo na stole. "A teď, vypij to a uklidni se, nebo předčasně natáhneš bačkory."

Během chvilky je sklenka prázdná a Spencer se hrdě usměje. "Kdo by to byl řekl, že jsi takovej profík." škádlí, projde kolem ní a lehce ji nakopne zadek. "Jsem unešená."

Paula se na vteřinku upřímně od srdce usměje, zrcadlí její lehkost a štěstí, dokud si neuvědomí, že je to poprvé za bůh ví jak dlouhou dobu, kdy se spolu smály a chovaly se jako lidi. Otevře pusu, chce něco říct, když v tom se do místnosti vřítí Glen, který má na sobě stejné tričko už po čtvrtý den.

"Glene, nevychovala jsem z tebe flákače. Běž se převléknout."

Teenager si přičichne k podpaží. "Pořád svěží."

"To nebyla otázka, Glene. Převléknout, ihned."

"Ale nemám nic vyžehlenýho."

"Tak padej a něco si vyžehli!" zařve, krevní tlak se ji zvedá rychlostí světla.

"Zlatíčko," jemně zvolá z kuchyně Arthur. "Budou tu za pět minut."

Paula se zachechtá. "Budou tu za pět minut," opakuje a úsměv ji opadá. "Budou tu za pět zpropadených minut a nic není hotovo!" zakřičí a v mžiku všichni členové rodiny lítají kolem a podle Paulina rozkazu všichni dokončují poslední úpravy.

Přesně dle svých slov rodina doráží o pět minut později ve svých pronajatých autech a Spencer zůstává uvnitř v domě, obrací oči v sloup, když venku zaslechne ty nepokoje, jakmile se celá její rodina objímá a pláče.

"Ou, páni," zachechtá se Glen, který má na sobě košili, kterou mu máma v rekordním čase vyžehlila a hodila jeho směrem, když dokončoval leštění příborů. "Jimmy děsně zhub'."

Spencer se usměje a na pohovce se otočí, kolena se dotýkají zadní strany pohovky, a pohlédne z okna, žasne, jak její bratranec shodil tolik kil. "Vypadá skvěle," souhlasí. "A Kate konečně narostly prsa."

Glen se k ní přidá a posmívá se Clayovi, když spatří, jak popadá tašky z kufru, jeho obličej je zkroucený a svaly má vyboulené. Nikdo se nesetkal s nikým, kdo by si toho balil tolik, jako teta Sophia, to všichni ví. "To je debil."

Spencer ho lehce praští po ruce. "Nemluv o něm takhle."

Zatáhne ji za vlasy, ona zakřičí a tvrdě ho bouchne do hrudi.

"Jenom sem tím chtěl říc', aby nechal těžkou práci pro pravý chlapy!" zaječí v obranu a rychle uhne další ostré facce od své sestry. Nenáviděl facky. Proč nemůžou ženský mlátit jako chlapi?

Jak opouští dům, Spencer pohlédne z okna a usměje se, když Glen sotva zvedne kufr ze země a hodí otrávený pohled na Claye, který zvládne držet dva kufry, aniž by přepadl.

Její srdce nabere očekáváním a obavami na rychlost, pomyslí na to, co jim brzo řekne. Nemá pocit, že to vezmou moc dobře.

"Jak to de, sestřenko?" řekne za ní Kate a usměje se, když vidí druhou dívku, jak nadskočí překvapením.

"Krucinál, vyděsila jsi mě," přizná s úsměvem Spencer, rychle sleze z gauče, aby objala svou oblíbenou sestřenku.

"Vždycky ses bála aj vlastního stínu, hmm?" ptá se škádlivě mladší dívka a dá kolem ní své ruce.

"A ty jsi vždycky byla blbeček," odpoví a drží ji pevněji. "Chyběla jsi mi."

"Takys mi chyběla. Ohio už bez tebe není takový."

"Opravdu?"

"Fakt," odpoví a načichne si parfém druhé dívky. "Můžu konečně dejchat, aniž bych vochutnávala tvojí voňavku. Bože, pořád se v tom koupeš?"

Spencer ji vyžene z objetí a lehce ji strčí do ramene. "Sklapni."

"Má ti snad dneska přijít ňáký sexy doprovod, bo co?" provokuje.

Otevře pusu v odpověď, když tu je přerušena jekotem své matky o pomáhání s taškami. Jde jim pomoc a je zastavena rukou na zápěstí. "Tohle není hotel. Táta to všecko dokáže pobrat."

Zatřese hlavou, ví, že Paula to rozhodně ještě připomene. "V pohodě, nevadí mi to."

"Hej, tetičko Paulo!" vysmívá se Kate.

"Ano, Kate?"

"Spencer si zlomila vobě dvě ruce!"

Když to uslyšel Katin otec, zatřásl hlavou. "Tašky jsou pod kontrolou, Paulo."

Dům byl prozvučen mnoha konverzacemi a příběhy o tom klopýtnutí, což zahrnovalo pohledného muže sedícího vedle Kate, který se pozvracel, když letadlo na runwayi nabralo na rychlosti a konečně opustilo pevnou zem.

Spencer byla natolik zachycena ve třech různých diskuzích mezi svojí babičkou, sestřenkou a strýčkem, že neslyšela zazvonit zvonek, a Paula při hledání dalšího šampaňského povzdechla, potřebuje to alkoholové pálení v žaludku. Na cestě ke dveřím spatří Glena, který se tajně plíží po schodech nahoru se dvěma neotevřenými lahvemi šampaňského.

"Glene, nech jednu na schodech!" zvolá.

Momentálně ohromen přítomností své matky se široce zazubí. "Bomba!" Nechá jednu v rohu schodiště a běží zpět po schodech, aby ten alkohol vychlemtal před svým bratrancem a svou sestřenkou, jako by byl opravdový chlap.

Paula se nad jeho prahloupým počinem usměje, rychle sebere volnou láhev a přicestuje ke dveřím a rychle je otevře.

Ashley v šoku o krok ustoupí, plně očekávala, že ji u dveří namísto ďábelské matky, která ji nepochybně chce poslat na druhý konec světa - při troše štěstí, přivítá Spencer.

"Uh, dobrej, paní C."

Paula rychle pohlédne na její outfit a tiše ji pochválí, za vhodné ošacení. Beze slova ji široce otevře dveře a Ashley kolem ní nervózně projde, čeká, že ji Paula dá snožku.

Zatímco starší žena zavře dveře, bruneta trapně stojí ve vstupní předsíni a ukáže k láhvi v jejích rukách. "To je pro mě?"

"Ne."

Ashley jemně vydechne a nervózně odvrátí zrak.

Starší žena si toho povšimne a povzdechne. "Ale jestli si najdeš čistou sklenku..." nedokončí. Pořád ji nemá ráda, ale nikdy neviděla šťastnější Spencer, než v tom uplynulém měsíci a věděla, že je to díky dívce, která před ní teď stojí.

Ashley je nabídkou zaskočena, slabě mávne rukou. "Děkuju, ale Spence chce, abych ji pozdějc vzala na zmrzku," vysvětluje. S ní v autě nic riskovat nechce.

"Spencer je přímo támhle," řekne a ukáže směrem k plnému obýváku. "I když pochybuji, že si najdeš místo na sezení," lhostejně sdělí.

Bruneta kývne hlavou a počká, než odejde, aby se zhluboka nadechla. Nikdy poznala Spenceřinu rodinu. Před Spencer ani nikdy nepoznala žádného rodiče ani rodinu své holky, tohle je pro ní nové a odstrašující, ale pro Spencer by udělala cokoliv by si přála.

Pomalu vstoupí do místnosti, a když ji Jimmy spatří, zaskočí mu pití. Je to ta nejžhavější holka, co kdy viděla. Spencer v pobavení pozvedne obočí a podívá se, co způsobilo jeho reakci, a vystřelí ze svého místa. "Moc se omlouvám, neslyšela jsem zvonek."

Ashley pokrčí rameny a dělá, jako by se nic nestalo. "V cajku. Tákže uh..." odmlčí se a oči se jí kmitají po celé místnosti a pak na Spencer pozvedne obočí, čímž ji naznačuje, aby ji všem představila.

Spencer to ale nedochází, je mimo z toho, jak neuvěřitelně bruneta vypadá.

Pět párů zvídavých očí teď padnou na Ashley, která jim nabídne úsměv a poté na Spencer vykulí oči, zatímco se od ní vzdálí. "Zdravím, ráda vás všechny poznávám," řekne svým zdvořilým hlasem, nebo v to aspoň doufá. "Jsem Ashley."

Kate postřehne pohled, který Spencer věnuje druhé dívce, a usměje se do své skleničky. Spencer toho má dost na vysvětlování.

"Ahoj."

"Taky tě ráda poznávám."

"Čau."

"Ach bože," jde slyšet naráz, poslední odpověď je od stále omámeného Jimmyho.

Ashley se jeho reakci zasměje, je na to od mužů a žen už tak zvyklá, až to není vtipné.

Spencer přijde ke smyslům, zatřese hlavou a všem ji pořádně představí.

Spencer byla zavalena dvaceti otázkami od své sestřenky hned, jak opustila místnost, aby si odskočila, neochotně přiznala, že Ashley není jen kamarádka, což vedlo k objetí od o čtyři měsíce mladší sestřenky, která skákala sem tam radostí a řvala "Já to kurva věděla, ty velkej teploušku!"

Jak se všichni na večeři usadí ke stolu, směje se nad tou vzpomínkou. Kate kroutí obočím, když si Ashley sedne vedle Spencer. "Sklapni," zasměje se blondýna, čímž získá pozornost všech u stolu.

Zelenooká dívka se naplno zasměje. "Neřekla sem ani slovíčko!"

"Slovíčko o čem?" ptá se Spenceřina babička.

Spencer si odkašle, najednou ji situace už tak vtipná nepřijde. "Nic, babi," jemně odpoví.

Nejstarší žena se zamračí nad pohledem, který Ashley věnuje Spencer, ať už byl jakkoliv krátký. "Nuže, pověz nám něco o sobě," poví brunetě.

Neexistuje věta, kterou Ashley nenávidí víc. Nikdy neví, jak na to odpovědět, ani ž by zněla nudně.

Glen zaregistruje její obavy, usměje se a otočí se čelem k babičce. "Hej bábi, padaj ti zuby."

Ta se od stolu rychle omluví, ještě než se donese jídlo, aby si mohla zuby zkontrolovat.

"Líbí se mi, když se nechováš jak debil." řekne Ashley.

Glen se zazubí, pozvedne láhev šampaňského a vychlemtá pár plných hltů. "Už sem chlap. Vyrost' sem."

"A přesto piješ šampaňský," odpoví se škádlivým zábleskem v očích. "Neměl bys pít spíš pivo?"

Vypadá zmateně a po chvilce vyskočí od stolu, aby si místo toho vzal z přeplněné lednice pivo.

Ashley se soustředí na své jídlo, zatímco celý stůl bzučí diskuzemi a příběhy. Ačkoli pozorně poslouchá jakoukoliv historku o Spencer, je jí trochu nepříjemně kvůli Paule a její matce, které na ní hází pohledy opovržení. Pár minut zpět ukradla Spencer z talíře karotku a láskyplně se na ní usmála, když trucovala, načež se obě dvě starší ženy zamračily. I když každá kvůli něčemu jinému.

Pohlédla na nejstarší ženu, která na ní mířila tak nevraživý pohled, až hýbla nohou, zadumala, jestli se nemění v kámen.

Spencer se k ní otočí a jemně se ptá "Všechno v pořádku?"

Ujistí ji svým úsměvem. Nechce, aby si Spencer myslela, že se necítí příjemně s lidmi, které ona nejvíce miluje. "Mám se skvěle."

Blondýna ji na chvíli zkoumá. "Necítíš se příjemně."

"Jsem v pohodě."

"Máš v obličeji divný výraz."

"No, však trávim."

Spencer starostí povzdechne, podívá se kolem stolu a spatří důvod, proč se starší dívka cítí nepohodlně. Její matka a babička se obě dívají jejich směrem, zbytek je zaneprázdněn jídlem. "Co je?" ptá se.

"Prosím?" odpoví matka.

"Proč se sem obě dvě tak koukáte?"

Ashley je k smrti ponížená. "Nech to bejt, Spence."

Blondýna zatřese hlavou. Nikdy předtím neviděla babičku, aby se na někoho dívala takovým způsobem, a bylo jí z toho zle. Ashley nic špatného neprovedla, byla zdvořilá a zapojovala se do konverzací a nemlaskala s každým soustem, jako její starší bratr. Jistě, odmítla před večeří říct modlitbu, ale na její obranu, Paula se ji opravdu zeptala, jestli chce. "Ne, nenechám."

"Zlato, dřepni si zas na zadek," namítá strýček Tony. Ženský a jejich drama. Kdo chce kecat, když maj před sebou dobrý jídlo?

"Nemluv s ní takhle," brání ji teta Sophia a praští svého manžela přes hruď.

"Ach bože, prostě už kčertu držte huby," vyhrkne ze sebe Jimmy.

Ashley se dlaní plácne přes čelo, je tou situací zděšená, a Kate se ušklíbne, je naprosto pobavená. "Tak teprv tohle je rodinná sešlost."

"Vždyť nevstávám," pevně odpoví Spencer.

"Jak se jmenoval ten film, co dávali v letadle?" ptá se Clay ve snaze změnit téma konverzace.

"Spencer, uklidni se," řekne jí pevně Paula. U téhle večeře se žádná scéna neztropí. Ne pod jejím dohledem. "Jídlo bude studené."

"Je mi to jedno," jemně odpoví. Ještě jednou se podívá na babičku a zamračí se. Pořád pohlíží na Ashley jako na něco, co teď zašlápla. Srdce ji adrenalinem bije rychleji, zhluboka se nadechne a odstrčí svůj talíř.

Ashley to zaznamená a tiše zakleje. "Spencer, fakticky, nech to plavat. Teď to nedělej." Nechce být důvodem téhle scény a upřímně, babička její přítelkyně je ta nejstrašidelnější ženská, se kterou se kdy setkala. Paula ji nesahá ani po kotníky. Bůhví co by se s ní stalo, kdyby ji Spencer řekla, že spolu chodí.

Spencer se k ní otočí a hlas má tichý, "Nestydím se a ani nejsem ponížená kvůli tomu, že s tebou chodím."

"Jo, já vim ale-"

"Spencer," matka řekne, tentokrát hlasitěji. "Víckrát ti to říkat nebudu."

Blondýna se otočí ke své rodině a pod stolem drží Ashley za ruku. "Musím vám něco říct."

Kate se zezadu u stolu ušklíbne a položí příbor, dlouze si lokne svého nápoje v očekávání.

Paula vstane. "Spencer, pomoz mi s něčím v kuchyni."

Ashley nervózně polkne a neví, jakým směrem se otočit, každý je přeplněný zvídavými pohledy na to, co jim asi tak Spencer chce říct. Nakonec se spokojí s kejdou bramborové kaše na svém talíři.

"Tohle pro vás možná bude velký šok, možná ne, ale jsem-"

"Neslyšíte zvonit mobil?" žbreptne najednou Ashley. "Já ho asi slyšim. Spencer, vlastně mám pocit, že je tvůj. V tvým pokoji. Běž ho zvednout."

Paula je ticho a pozoruje ji, konečně si všimne, jak neochotně bruneta vypadá kvůli tomu, že by její rodina měla zjistit pravdu.

"Jsem lesba," dokončí Spencer, hlas má trošičku rozklepaný. "Ashley je moje přítelkyně."

Ashley krátce zavře oči a zatřese hlavou. "Nenápadný."

Paulino a Spenceřino srdce bije jako o závod a aniž by to některá přiznala, jediná myšlenka honící se v jejich hlavě je 'A doprdele'.

Tony, Sophia a Jimmy sedí v šoku, zatímco nejstarší žena upustí příbor na talíř, ve tváři má výraz čistého znechucení a zklamání. Otočí se ke své dceři. "Jak jsi mohla dovolit, aby se něco takového stalo?"

Paula otevře pusu, ale je přerušena svou dcerou. "Ona nic nedovolila, babi. Ani nemysli na to, že ji budeš obviňovat, není to ničí vina. Takhle jsem se narodila."

"Nikdo se takhle nenarodí!" řve.

"Kurva," tiše zamumlá Ashley.

"Elizabeth," zamumlá Arthur ke své tchýni. "Není důvod ke zvýšení hlasu, můžeme si o tom promluvit jako dospělí: v klidu."

Elizabeth kývne negativně hlavou a zamítne to. "Ty," řekne ostře k Ashley. "Co jsi provedla s mojí vnučkou?"

Ashley otevře ústa, aby podruhé odpověděla, ale Spencer ji do toho na obranu skočí. "Takhle s ní babi nemluv."

"Mám ji snad poplácat po zádech?!" zakřičí v odpověď. "Jste nechutné! Obě dvě!"

Bruneta odolá nutkání povzdechnout. Tohle jí bylo řečeno už víckrát, než by dokázala spočítat, ale ví, že Spencer ne a vidí, jak začíná být vytočená. Natáhne ruku a pro podporu ji pohladí po zádech. "Nemyslím si, že byste takhle měla mluvit se svou vnučkou," jemně sdělí.

"Nezměnila jsem se," trvá na svém Spencer, cítí, že začíná být naštvaná. Ashley asi měla pravdu, nemá to pořádně promyšlené.

"Už ani nevím, kdo jsi!"

"Je vaše rodina," odpoví za ní bruneta, je stále v klidu.

"A ty jsi nicka! Jsi špína, úplná špína!"

"Ne, nejsem."

"Shoříš v pekle, mladá dámo."

"Jééžiši babi, co ti šibe?" ptá se Glen. "Nech ji bejt."

Ashley zatne zuby, zatlačí zpět tu neuctivou odpověď a místo toho dál blondýně krouží po zádech, aby ji utěšila.

U stolu propukne hlasitá hádka, a jakmile Spencer z očí vytrysknou slzy, Ashley každičkou z nich utře. "Neplakej," šeptá ji do ucha.

Paula to postřehne a všimne si, s jakou jednoduchostí utěšuje její dceru, nebo že ani jednou nezařvala nazpět nebo neuctivě neodpověděla, když na ní její matka křičela a hnusně mluvila, místo toho bránila její dceru.

"Tohle je tvoje vina, Paulo!" řve Elizabeth ke své dceři.

Paule se nepodaří bolestně se nezakřenit nad tónem své matky a cítí, jak ji její manžel v podporu chytne za ruku. "Řvaní a obviňování není cesta k diskuzi," řekne s klidem.

"Ach bože," řekne konečně Tony. "Je to jenom přechodný období, nechte ji v tom bejt. Ta holka ve svým věku ani neví, vo čem mluví."

Sophia znovu praští svého muže. "Přísahám bohu, Anthony, jestli ještě jednou otevřeš tu svou pusu!"

"Podá mi někdo omáčku?" ptá se Jimmy. Už má trochu suché brambory.

Kate ho praští přes hlavu, snaží se poslouchat, co říká její babička. "Drž hubu, snažím se poslouchat."

Elizabeth vstane od stolu a zhlédne k Ashley. "Vypadni z tohoto domu."

"Babi," řekne pevně Spencer.

"Je mi z tebe zle," řekne k brunetě. "Úplně špatně. Vypadni."

"Nikam nejde."

Ashley vykulí oči a otočí se k Paule, která teď stojí.

"Tohle je můj dům, matko. A teď si dřepni a sněz své jídlo. Přede mnou tímhle způsobem na rodinu útočit nebudeš."

Ashley je vděčná, že nemá plnou pusu, protože ji v šoku spadla brada až na zem. Vážně teď bránila jí a vztah s její dcerou?

"Mami," začne Spencer.

"Teď ne," pevně odpoví. "Dojez večeři. Všichni," opraví se, když si všimne, že celý stůl nejí.

Elizabeth ji kompletně ignoruje, vstane od stolu a jde ven.

Ashley se otočí ke Spencer. "Řikala sem ti, že máme jet radši do Vegas."

Po dojídání večeře v tichosti Spencer konečně vstane od stolu,

chytne Ashley za ruku a odtáhne ji nahoru. Dveře se zabouchnou a blondýna o ně starší dívku drsně strčí a rychle ji začne líbat.

Ashley je jejími počiny v šoku, ale rozhodně si nestěžuje, její ruce uchopí Spenceřiny boky a pevněji si přitáhne její tělo, natočí jejich hlavy a polibek prohloubí.

"Bylas tak skvělá," zamumlá blondýně ke rtům a znovu ji začne líbat.

"Ty taky," mezi polibky rychle odpoví.

Spencer napne prsty na těle, které je přimáčklé k jejímu, jakmile brunetin jazyk smyslně sjede po tom jejím, ústy ji projde malé sténání a lehce nasaje jeho špičku, potom si prolíbává cestičku k jejímu krku.

Ashley cítí vibrace tvrdého zaklepání na dveře a odstrčí od sebe Spencer tak rychle, že blondýna skoro ztratí rovnováhu. S rychlým pohledem, jestli je v pořádku, si otře pusu a ujistí se, že má urovnané oblečení a uhne od dveří, otevře je a tam se objeví Paula.

"Pomoz otci s nádobím," tiše požádá Spencer.

"Mami, o tom, co se předtím stalo," začne.

"Potřebuje pomoc, Spencer."

Kývne hlavou a projde kolem Ashley, opustivši místnost. Bruneta na ní láskyplně pohlédne, chce jít s ní. Raději by drhla podlahu kartáčkem na zuby, než aby byla sama s Paulou.

Paula opatrně pozoruje Ashley, a i když ji není úplně příjemný její vztah s její dcerou, má výčitky svědomí kvůli tomu, jak je pro ní zřejmě nepříjemné zůstat s ní sama. Opře se o futra a Ashley trapně přešlapuje.

"Ani troška napětí, hmm?" ptá se Ashley.

"Sedni si, Ashley."

Bruneta vteřinku vyčká a pak ji poslechne, dojde k okraji Spenceřiny postele a sedne si. "Podívejte, paní C, opravdu se omlouvám za tu večeři. Spencer mi povídala, jak je to pro vás důležité a-"

"Za co se omlouváš?" řekne a nehne ani brvou.

"Proo...tože vím, že si myslíte, že to byla moje vina," pomalu odpoví.

"Máš pocit, že jsi řekla cokoliv nevhodného nebo neuctivého?"

Ashley se lehce zamračí, když zapřemýšlí nad otázkou. "Ne," konečně odpoví, jemně.

Paula pokrčí rameny. "Tak se neomlouvej."

Ashley viditelně polkne, cítí se vskutku upřímně nepříjemně. "Nerada bych, aby to vyznělo drze, ale nevlezl vám do těla mimozemšťan, žene?

"Není mi po chuti tvůj vztah se Spencer," pravdivě konstatuje.

Ashley lehce kývne a krátce nasaje spodní ret do úst. "To nerada slyším."

Paula zopakuje předchozí Ashleyino kývnutí. Je pravda, že kdysi o brunetě se svou dcerou mluvila stejným způsobem a i přes to, že pokaždé to myslela zcela vážně, Ashley nikdy nebyla přítomna aby slyšela, že k tomu má co říct a teď, po tom co byla svědkem toho, jak jí ta slova někdo říká a když viděla, jak se zachovala, musí přiznat, že se mýlila.

"Ale teď, když ke mě skutečně mluvíte jako k lidské bytosti," začne Ashley. "Ale proč vám to je tolik proti srsti. Upřímně."

"Žena je stvořena pro muže," prostě odpoví. "Vše, co mi bylo řečeno a vše, v co jsem celý svůj život věřila bylo, že homosexualita je špatná. Hřích."

Jak odpovídala, starší žena pohlédla na tu nevinnost ve tváři brunety. Ještě pořád se toho má od života co učit, tolik toho musí zažít. A navzdory faktu, že Ashley má do čisté nevinnosti hodně daleko, když se na ní tak upřeně zadívá ví, že pod tou falešnou maskou frajera je Ashley, malá dívka plná nejistoty.

Uplynulý měsíc a půl byl jeden z nejtěžších v jejím životě a úporně se snažila, aby svoji dceru neodstrčila pryč. Jasně slyšela Spencer říci, že se klidně odstěhuje a popravdě to byla ta poslední věc, co by starší žena chtěla. Prvních čtrnáct dní se ješitně snažila změnit dceřin názor a pomalu to vzdávala pokaždé, když to nevyšlo.

Ashley se pečlivě zamyslí nad Paulinou odpovědí a teď, když není drzá, ji je povídání s ní skoro příjemné. "Víte, mám pocit, že je to jako když se někdo bojí výšek," začne. "Takovej ten co se nikdy nenastěhuje do bytu. Koupí si dům a řekne, že je to protože je miluje, přitom se to milovat jen naučil, páč je moc vystrašenej na to, aby se nastěhoval někam nahoru a viděl by vše z takové vejšky.

Neříkám, že jeden večer vám na mě změní celej pohled, Paulo. A nečekám, že lusknutím prstů budete v pohodě s mým vztahem se Spencer. Už před rokem když sme se poprvé setkaly mi došlo, že mě nemáte ráda. Viděla sem ten váš výraz v obličeji, jakmile ste otevřela dveře, a od té chvíle jsem vás upřímně neměla ráda taky.

Když se na to zpětně kouknu, jo, bylo to ode mě pitomý a pokrytecký. Jednou ste se na mě koukla a neměla mě ráda, a když sem to viděla, udělala sem to samý. Byla sem mladá a myslím si, že se to ode mě očekává, abych v mém věku byla tak komplikovaná a dělala špatný rozhodnutí a volby; ale nechci, abyste si myslela, že moje sexualita byla volba. Nechci, abyste si myslela, že Spencer jen využívám, protože to tak není." Pokrčí rameny a drží je nahoře. "Miluju ji."

Paula nepotřebovala, aby ji to Ashley říkala. Fakt, že miluje její dceru, je pro ní už týdny tak očividný a to ji taky děsilo.

"Já vím," s povzdechem odpoví starší žena a rukou si prohrábne vlasy. V tom momentě si uvědomí, že je vyřízená a popojde, aby si sedla na postel vedle Ashley.

Ashley se lehce odsune, aby se k ní mohla lépe otočit čelem. "Takže hádám, že je to jedna věc, co máme společnou, hmm?"

Paula se jemně usměje. "To a vkus na auta."

"Líbí se vám můj bourák?" samolibě se ptá.

Pokusí se o vřelý úsměv. "Podám to takto, abych ho měla, dala bych ti za něj svou levou ruku."

Ashley napne rty. "No, po jednom lidským tlachání vám sice svoje auto nedám, ale jestli si ho někdy budete chtít na den půjčit, stačí říct."

A takhle je Spencer o pár minut později našla, jak spolu mluví takovým způsobem, co by se dalo považovat za zdvořilý a aniž by jim chyběl kus vlasů.