Sní lesbičky o duhových ovečkách?

Napsal: petrSF

1

Ashley Daviesová na mejdany pořádané někým z jejích spolužáků zásadně nechodila, ale vzhledem k tomu, jak zoufale vypadal uplynulé tři měsíce její společenský život, řekla si, že to může být příjemná změna, a když už ne příjemná, tak alespoň nějaká změna. Navíc se ta sobotní pařba příhodně odehrávala u jejích skoro sousedům, kteří neuváženě nechali přes víkend svou ratolest doma samotnou, a to se dalo brát jako znamení, že by jít měla. A zpočátku si to mezi hromadou bavících se, trsajících a popíjejících spolužáků i užívala, ale to trvalo jen do doby, než na mejdan dorazila všeobecně oblíbená parta hráčů školního basketbalového týmu a roztleskávaček a s ní i blonďatý důvod Ashleyina společensky suchého období

Spencer Carlinové si Ashley všimla hned, jak se na Kingově střední začátkem září objevila. Nešlo si jí nevšimnout, protože ohijská rodačka mezi kalifornskou mládeží, které už začínala mít Ashley za svých skoro sedmnáct let po krk, vyčnívala, ať už šlo o její přirozenou krásu, milou a skromnou povahou či konzervativní oblékání. A právě té novosti Ashley nejdříve přičítala své zaujetí. Brzy jí však došlo, že za tou fascinací bude něco víc, protože zjistila, že na Spencer doslova nedokáže přestat myslet. A to se jí nestávalo. Nikdy.

Sice se i dříve našly holky, které brunetu zaujaly více než jiné, ale po pár společných nocích jí stejně začaly nudit a ukončila to s nimi. Ne že by si ale stěžovala, to nezávazné užívání jí dokonale vyhovovalo. Alespoň dokud se jí v životě neobjevila ta nová blondýna, protože od té chvíle Ashley nebyla schopná s žádnou jinou spát. Na začátku se párkrát zkusila vrátit k své klubové balící rutině, ale jiné holky prostě nebyly Spencer a ona chtěla Spencer. Tak do klubů nakonec přestala chodit úplně, protože to postrádalo smysl. A kvůli tomu ten tříměsíční půst. Řešení se nabízelo samo: zkusit Spencer sbalit. Nebo ji spíše pozvat na rande, protože Ashley se s ní nechtěla jen vyspat, poprvé v životě chtěla s nějakou holkou... všechno.

Ashley tedy věděla, co chce, šlo jen o to, jak toho dosáhnout. Ohijská rodačka sice na první pohled působila hetero, ale Ashley zastávala teorii, že 100% hetero žádná holka není, maximálně na 99,9 % a ta jedna desetina procenta jí obvykle stačila. Problém byl, že než se bruneta stihla se Spencer byť jen dát do řeči, lapily ji do svých sítí roztleskávačky, které se od ní od té doby ve škole nehnuly. Ashley tak nezbylo, než prozatím obdivovat blondýnu z dálky a čekat na svou příležitost. Nikomu by to nepřiznala, ale ta váhavost souvisela i s tím, že se bála Spenceřina odmítnutí. Dokud se nevyslovila, mohla v sobě chovat naději na šťastný konec. Pokud by ji blondýna odmítla, byl by s veškerými nadějemi konec. To vyčkávání bohužel občas znamenalo, že Ashley musela tiše trpět. Jako právě v té chvíli.

Od příchodu na mejdan se Spencer spolu s několika dalšími roztleskávačkami nehnula od Aidena Dennisona, kapitána basketbalového týmu a nejžádanějšího kluka na škole, který byl momentálně ještě obletovanějším než obvykle, protože se ještě nerozhodl, kterou šťastnou dívku doprovodí na zimní školní ples, jenž se konal už příští sobotu. Poslední dva týdny to tak ve škole vypadalo jako v nějaké reality show, jejíž vítězka získá vytoužené pozvání, a blondýna byla bohužel jednou z účastnic. Ashley tak musela přihlížet tomu, jak její Spencer s Aidenem flirtuje, dotýká se ho a směje se jeho určitě blbým vtipům. Jedním slovem to byla muka a na mejdanu to nebylo jiné.

Ashley do sebe z téměř prázdného kelímku hodila poslední zbývající doušek tequily a smutně nad pohledem na oblíbeného baskeťáka a jeho obdivovatelky zavrtěla hlavou. Nejhorší bylo, že brunetě přišlo, i když to mohlo být jen její zbožné přání, že se Spencer do snahy získat pozvání na ples spíše nutí. Ano, usmívala se a flirtovala, ale když se na ni Aiden zrovna nedíval, úsměv jí z tváře rychle mizel, stejně jako obsah červeného kelímku, který si Spencer od příchodu na mejdan často doplňovala. Což byla další divná věc, protože podle toho, co Ashley slyšela, blondýna normálně ani na pařbách nepila. Když se Spencer zrovna hlasitě zasmála něčemu, co Aiden řekl, a zároveň ho při tom pohladila po paži, bruneta to už nevydržela, zvedla se ode zdi, o kterou se opírala a vyrazila do kuchyně pro další alkohol, který by jí alespoň trochu otupil mysl.

Blížila se půlnoc a kuchyně, která sloužila jako zásobárna pití a brambůrků, už byla nějakou dobu vyjedená a vypitá, takže byla na rozdíl od ostatních místností velkého domu liduprostá, protože už v ní nebylo co sebrat. Tedy na první pohled. Ashley si totiž ihned po příchodu na mejdan spočítala, že při takovém množství lidí (byla tam snad půlka školy) dva přinesené soudky piva a objemově menší zásoba tvrdšího alkoholu brzy dojdou, a nenápadně si ukryla jednu flašku tequily do myčky na nádobí.

Právě si z té flašky chystala prázdný kelímek dolít, když vtom se jí za zády ozvalo nadšené: "Jé, tequila!"

Ashley ten hlas okamžitě poznala, i když zněl trochu jinak než obvykle. Nervózně polkla a otočila se.

"Naliješ mi?" zeptala se Spencer s opileckým uchechtnutím.

Ashley krátce přejela pohledem Spenceřiny skelné očí a růžové tváře a rozhodla se, že bude zodpovědná, což u ní sice nebývalo obvyklé, ale tady šlo o její Spencer.

"Řekla bych, že už jsi měla dost."

Blondýna se na chvilku zatvářila zmateně, protože ji odmítavá odpověď zaskočila, ale pak se vzpamatovala a přesvědčeně prohlásila: "Ne, ne. Neměla. Lij." A na zdůraznění své žádosti natáhla před Ashley ruku se svým prázdným kelímkem.

Umíněná Spencer sice vypadala roztomile, ale bruneta zůstala neoblomná a zavrtěla hlavou.

"Prosím?" nahodila blondýna tentokrát štěněčí pohled a ve svém typickém gestu naklonila hlavu na stranu.

"Myslela jsem, že nepiješ," zkusila bruneta zapůsobit na Spenceřin rozum, ale ten blondýna asi nechala doma, protože místo odpovědi se jí pokusila vytrhnout flašku tequily z ruky, což ovšem skončilo velkým neúspěchem, protože ji ve svém opojeném stavu o několik centimetrů minula a navíc u toho málem ztratila rovnováhu a skončila na podlaze.

"Jsi zlá," zamračila se Spencer, když se úspěšně narovnala. "Dej mi tu flašku, nebo... nebo to všem řeknu!" našla nakonec příhodnou výhrůžku, která by mohla na brunetu platit, a vítězoslavně se tomu usmála.

"A co?" nechápala Ashley.

"Že po mně koukáš!" ukázala na ni obviňujícím prstem blondýna, nebo se o to spíše pokusila, protože jí ruka ve vzduchu tancovala sem a tam. "Myslela sis, že... že to nevidím, ale já tě viděla. Pokaždý!"

Ashleyiny tváře polilo horko, ale snažila se dál dělat, jako že to nechápe. "Říkej si, co chceš, stejně ti nenaliju."

Blondýna smutně vyšpulila spodní ret a pak se opět opile rozpovídala: "Víš, já vím, proč po mně koukáš. Protože jsi ta slavná... ta... lesbička. Jsi lesbička, že jo?"

Ashley pozvedla obočí a začala být zvědavá, kam ten zvláštní rozhovor směřuje. To, že si blondýna nějak byla jejího obdivu vědomá, nemuselo být špatné znamení, a tak odvětila: "Jo, jsem lesba."

Spencer přikývla či spíše hodila hlavou dopředu a dozadu. "Jo. No, já ne, já mám ráda peni-" Tu větu nedokončila. Místo toho si zakryla volnou dlaní pusu a trochu zezelenala. "Já si asi... ublinkla... do pusy?" řekla nevěřícně, když si dlaň zase odendala.

Ashley si nemohla pomoct a zasmála se. 'To máš za to fuj slovo', pomyslela si.

"Hele!" utrhala se na pobavenou brunetu Spencer. "Nesměj se mi! Ty se nemáš co smát. Protože... protože o tobě vím všechno. Jsi zlá, zlá holka. Nechceš mi nalít a lámeš holkám..." U toho se odmlčela, protože jí hladina alkoholu v krvi momentálně bránila najít to správné slovo. Nakonec ale byla úspěšná, nebo jí to přinejmenším tak přišlo. "Vagíny! Lámeš holkám vagíny!"

Ashley na ni vykulila oči.

"Ne, to je špatně," zavrtěla hlavou Spencer, které hned došlo, že tohle říct nechtěla, a znovu se pokusila utřídit si myšlenky. "Je to špatně, protože... protože vagíny jsou BOŽÍ. Ale pššššt, to je tajný! " Poslední slova chtěla blondýna zašeptat, ale místo toho je naopak vyslovila hlasitěji.

Ashley na ni pozvedla obě obočí a pak se jí přes ramene koukla ke dveřím do kuchyně, jestli ji někdo neslyšel. Ale hlasitá hudbu hrající v přilehlém pokoji jim dělala dobrou clonu.

"Tys slyšela, že lámu holkám vagíny?" zeptala se bruneta s pobaveným úsměvem, když měla jistotu, že jde stále o soukromý rozhovor.

Spencer se zatvářila zamyšleně a pak se plácla dlaní do čela. "Srdce! Lámeš holkám srdce! A to se nedělá!" zdůraznila.

Ashley stále s úsměvem odvětila: Můžu tě ujistit, že holky jsou s mými výkony vždycky spokojený a všechny orgány mají nepoškozený."

Blondýna na ni přimhouřila oči a naklonila hlavu na stranu: "Ty se mnou flirtuješ?"

"Možná," uchechtla se bruneta.

"Ty flirtuješ!" konstatovala tentokrát obviňujícím tónem Spencer.

"A ty jsi na mol," oplatila jí stejným tónem Ashley a pro sebe v duchu dodala: 'A tvá heterosexualita má evidentně alergii na alkohol, nebo to s ní není zase tak žhavý, jak to vypadalo.'

"Nejsem opilá!" bránila se opět Spencer, ale pak s palcem a ukazováčkem levé ruky u sebe dodala: "Možná... trošičku."

"Trošičku?" zopakovala bruneta na znamení, že jí nevěří.

"Dobře, možná větší trošičku, ale to nevadí, protože mám kouzelnou piluly! Ha!" prohlásila znovu vítězoslavně Spencer, načež si sáhla do kapsy u džín, vytáhla odtamtud nějakou červenou tabletku a bez váhání si ji hodila do pusy. Následně ji chtěla zapít, ale když zjistila, že má stále prázdný kelímek, tak místo toho silně skousla a se zkřiveným obličejem polkla.

Celé se to odehrálo tak rychle, že Ashley nestihla nijak reagovat. "Ježiš, co sis to vzala? Tos tu od někoho dostala?"

"Né," odvětila blondýna a při pohledu na polekaný obličej brunety dodala: "Šlohla jsem ji bráchovi. Je proti opilosti. Myslím. Ne, vím. Brácha já zásobenej. Určitě je bere mámě. Máma dělá v Exper... v Expeťá... v Expeněco."

"Pilulka proti opilosti?" nevěřila Ashley.

"Jo jo," potvrdila Spencer a pak se pokusila využít Ashleyiny momentální nesoustředěnosti a vyfouknout jí tequilu. Bruneta si toho však všimla a včas dala ruku s flaškou za zády. Spenceřino nekoordinované tělo ten pohyb následovalo a narazilo tak do Ashleyina.

Bruneta při tom kontaktu prudce vydechla, rychle se ale vzpamatovala, pustila prázdný kelímek a volnou rukou přidržela Spencer za záda, protože blondýna si opět koledovala o bližší seznámení s podlahou. Když Ashley pak zvedla hlavu, zjistila, že zblízka hledí do Spenceřiných očí.

Než se Ashley mohla v jejich neskutečné modři utopit, Spencer je sklopila o něco níže a následně si olízla rty. Pak blondýna oči zavřela, a než Ashley došlo, co se děje, ucítila na rtech tlak Spenceřiných. Nejdříve byla příliš v šoku na to, aby nějak zareagovala, ale když na rtech ucítila špičku Spenceřina jazyka, instinktivně je pootevřela. A pak už se jen líbaly a líbaly a líbaly.

Když se Spencer po nekonečně dlouhé době (alespoň tak to Ashley přišlo) odtáhla, prudce se nadechla, otevřela oči a pak hlesla: "Páni."

"Jo," dokázala rovněž pouze hlesnout stále šokovaná a zadýchaná bruneta.

"Ještě!" prohlásila blondýna a opět iniciovala polibek, který následně z chvatného přešel v pomalý, pak znovu vášnivý a následně znovu něžný.

Když se Spencer nakonec odtáhla tentokrát, rozhlédla se kolem. Přestože byly stále v bezpečí prázdné kuchyně, řekla: "Ne tedy. Bydlíš daleko?"

"Ne," hledala Ashley slova, protože se jí z toho všeho líbání motala hlava. "Kousek. Pěšky."

"Fajn," zazářily Spencer oči a chytla Ashley ruku. "Jdeme."

Ashley věděla, že je Spencer opilá, ale tohle byl zkrátka splněný sen a nebyla schopná ničeho jiného, než se od blondýny nechat vyvézt zadním vchodem domu ven.

Když se Ashley v neděli ráno probudila, zjistila, že je vedle ní prázdno, přestože usínala vedle hřejivého těla jisté blondýny, která ještě po cestě k ní poslala domů esemesku, že přespí u spolužačky. Ashley rychle vstala a začala prohledávat dům. O něco později se jí bohužel potvrdilo to, čeho se bála. Spencer byla pryč a ona si od ní ani nevzala telefonní číslo.

"Sakra," ulevila si bruneta, ale pak začala horečně přemýšlet, jak by se to dalo napravit.

O hodinu a půl později zastavila Ashley auto u kraje silnice na dohled domu Carlinových, jehož adresu znala, protože cestou do školy jezdila kolem, nebo by to tak alespoň vypověděla u soudu.

Bruneta se s rukama pořád na volantu zhluboka nadechla a zase vydechla. Musela si přiznat, že je pořádně nervózní. Zauvažovala, jestli neměla Spencer koupit kytku nebo tak něco, ale rychle to zavrhla, protože nevěděla, zda jí neotevře někdo jiný ze Spenceřiny rodiny, jemuž by se kytka pro spolužačku asi špatně vysvětlovala.

Pokud to udělá správně, bude na kytky spousta času později, až spolu budou randit a tak. S tím Ashley konečně z auta vystoupila a vydala se k domu Carlinových.

Když zahnula z ulice na příjezdovou cestu, zjistila, že nebude muset zvonit, protože Spencer u garáže vedle domu myla auto. Ashley se usmála a přidala do kroku.

Blondýna měla při mytí auta nasazená sluchátka iPodu a byla k brunetě otočená zády, takže se Ashley podařilo nepozorovaně se přikrást až k ní a poklepat jí na rameno.

Spencer leknutím málem vyletěla z kůže. Rychle si otočila, a když spatřila Ashley, vyndala si z uší sluchátka, chytla ji za ruku a odtáhla ji za auto mimo pohled z okem domu.

"Co tu děláš?" utrhla se blondýna na Ashley hlasitějším šeptem, než ji měla bruneta možnost byť jen pozdravit.

Ashley se z toho nevlídného přivítání rychle oklepala a odpověděla: "Myslela jsem, že bychom si měly promluvit?"

"A o čem jako?" opáčila Spencer s netečným výrazem.

Bruneta nevěřícně pozvedla obočí a pak pomalu odpověděla: "No, o včerejšku."

"Není o čem mluvit," odvětila blondýna stále hlasitým šeptem. Očividně se bála, aby je někdo v domě neslyšel.

"Cože?" nevěřila vlastním uším Ashley. "Spencer, políbilas mě a pak jsme..."

Než mohla bruneta větu doříct, blondýna ji přerušila. "Ne. Nic jsme. Byla jsem opilá, ta pusa nic neznamenala a pak si stejně nic nepamatuju, takže..."

Tentokrát vstoupila Ashley do řečí jí. "Jak nepamatuješ? Na co posledního si vzpomínáš?"

"Líbalas mě, pak jsi mě odvedla k sobě domů, kde ses začala svlíkat a pak... nic. Mám okno. Když jsem se vzbudila, oblíkla jsem se, zavolala si taxíka a po třetí dorazila domů. Bohužel se mi nepovedlo vyhnout se matce, který stačil jeden pohled a následovalo protialkoholický kázání a trest v podobě mytí auta. Takže díky moc."

"Počkej, počkej," odvětila Ashley. "To tys políbila mě. Dvakrát. A to tys chtěla jít ke mně domů a to tys ze mě prakticky strhala oblečení a pak jsi..."

"Nezájem," znovu ji příkře přerušila blondýna. "Jestli si chceš za mě udělat zářez do postele, prosím. Ale co se mě týká, k ničemu nedošlo, a i kdyby došlo, asi to nebylo nic moc, když mi to nestálo za zapamatování."

Ashley nevěřícně pootevřela pusu. 'Co se stalo s tou vždy hodnou a milou Spencer nebo alespoň tou nadrženou Spencer ze včerejška, co byla taky fajn? Že by kocovina?' pomyslela si. Každopádně tahle Spencer se jí moc nelíbila. Nakonec se bruneta z myšlenek vymanila a rozhodla se vyložit karty na stůl: "Ale já si nechci udělat žádnej zářez, já s tebou chci chodit..."

"Chodit? Co jsem slyšela, tak Ashley Daviesová nerandí, jenom si užívá. A vůbec, jak bych s tebou mohla chodit, když jsem na kluky a jenom na kluky."

"Ale..."

"Žádný ale. Prostě jsem, a jestli budeš vytrubovat, že jsme spolu spaly, tak všem řeknu, že... že...," hledala blondýna stejně jako na tom mejdanu co nejpádnější výhrůžku, "že spíš s plyšovýma poníkama!"

"Cože?" nechápala Ashley.

"Nemysli si, že jsem si tý Pinkie Pie u postele nevšimla. Uvidíme, kolik holek sbalíš, až se to rozkřikne."

"Už se bojím," utrhla se Ashley, ale pak se zarazila, protože cítila, že v ní začíná klíčit vztek a to nebylo dobré. "Spencer," začala klidným hlasem, když v duchu napočítala do pěti, "nikomu nic neřeknu, ale fakt si musíme promluvit, protože..."

"Ne, nemusíme. Naopak. Já budu naprosto spokojená, když už spolu nikdy v životě nepromluvíme!" zvedla blondýna mírně hlas a pak rychle pohlédla k domu, jestli ji nikdo neslyšel.

Přestože se Ashley snažila kvůli oběma zachovat chladnou hlavu, tohle už na ni bylo moc. "Fajn, jak chceš, měj hezkej život, Spencer Carlinová!" odsekla, pak se obrátila na patách a rychlou chůzí vyrazila zpátky k svému autu.

"Budu!" uslyšela ještě za sebou a pálilo to stejně jako slzy, který se jí nechtěně draly do očí.

Když ten večer stále přešlá Ashley usínala, doufala, že se jí bude zdát o tom, jak Pattinsonovi přebírá Kristen, nebo něco podobně příjemného, ale měla smůlu.

Že je to sen, pochopila Ashley okamžitě, protože na školní ples by v životě nešla, ale právě tam byla. Uprostřed prázdného parketu kýčovitě vyzdobené tělocvičny Kingovy střední, téma očividně 'Podmořský svět'. Když se však kolem sebe po papundeklových mušlích a korálech rozhlédla, zjistila, že úplně sama není. U zavřených dveří tělocvičny nestál nikdo jiný než zmateně se rozhlížející Spencer Carlinová.

Když ji blondýna spatřila, trhla sebou a pak si se zamračením ulevila: "To snad ne."

"Super. Ta protivnost jí nepřešla ani ve snu," prohlásila nahlas bruneta, ale pak se stejně k blondýně přes parket rozešla.

O Spencer se brunetě nezdálo poprvé a doufala, že tohle může být jen předehra k mnohem příjemnějším věcem, jejichž zhmotnění bylo její podvědomí obvykle schopné.

Blondýna mezitím zavřela oči a začala si pro sebe opakovat: "Probuď se. Probuď se. Probuď se."

"Smůla, zlato," řekla jí Ashley, když k ní došla. "Tohle je můj sen, takže žádný probouzení nebude."

Když to Spencer uslyšela, přestala se svou mantrou a otevřela oči, které vzápětí přejely brunetu pohledem.

Ashley se na sebe rovněž podívala a zjistila, že má na sobě sexy černé krátké šaty bez ramínek. "Líbí?" usmála se lascivně na blondýnu, která na sobě měla méně odvážné, ale moc hezké modré nadýchané plesové šaty.

"Sni dál," ušklíbla se Spencer.

"O to se snažím," odvětila Ashley a luskla prsty. Když se nic nestalo, zanadávala: "Kruci, dneska se člověk nemůže spolehnout ani na svý podvědomí."

"To ses jako snažila o co?" zajímala se Spencer.

"Snažila jsem se ti vyměnit ty šaty za bikiny, aby z toho aspoň něco měla," odpověděla bez obalu Ashley. Konec konců to byl jen sen, takže se nemusela brát servítky.

Spencer šokovaně pootevřela pusu a následně rovněž luskla prsty. Ashley se rozhlédla, ale nic se nezměnilo, tak se zeptala: "A to mělo být co?"

"Snažila jsem se tě vyměnit za Aidena," vyplázla na ní dětinsky jazyk blondýna.

"Tak to bylo hnusný," zamračila se bruneta. "Tenhle sen se mi vůbec nelíbí. A to jsem jenom chtěla zabíjet svítící upíry."

"Cože?" nechápala Spencer, ale aniž čekala na odpověď, hned pokračovala: "Ale to je fuk. Je to můj sen, ne tvůj."

"Jestli člověk sní, se dá zjistit snadno, takže... au!" začala bruneta, ale pak vyjekla, protože ji Spencer štípla do ruky.

"Máš štípat sebe, ne mě," mnula si Ashley postižené místo na kůži.

"Sebe štípat nemusím, protože vím, že se mi to zdá, takže... au!" vykřikla blondýna, když jí Ashley oplatila štípnutí štípnutím.

"Počkat," zarazila se následně bruneta. "Jestli nás to obě bolí a neprobudily jsme se, tak to znamená co?"

Než mohla Spencer odpovědět, rozzvučela se v prázdné tělocvičně hlasitá siréna. Obě dívky si zakryly dlaněmi uši a rozhlížely se kolem sebe po zdroji toho nepříjemného zvuku.

"Co je to?" zakřičela Spencer najednou a ukázala ke stropu tělocvičny.

Ashley se tím směrem podívala a uviděla, že nad parketem od stropu visí velká, černá koule s bílým nápisem 'BOMBA' a červeným běžícím odpočtem pod ním. Momentálně ukazoval 4:57, 4:56...

"To je divná disko koule," poznamenala bruneta hlasitě přes stálé ječení sirény.

"To tu být nemá," přidala se Spencer.

"Nepovídej," sarkasticky utrousila bruneta.

"Chci říct," ušklíbla se Spencer, "že o bombách se mi nezdává."

"To bude asi znamení, že ten ples za týden bude pěkný výbuch," zasmála se Ashley vlastnímu vtipu.

Ve skutečnosti jí ale moc do smíchu nebylo. Aby pravdu řekla, celé to bylo hodně divné. Ne kvůli tomu, co se jí zdálo, zažila už divnější sny, ale kvůli tomu, jak se cítila. Měla pocit mnohem větší reálnosti, než by ve snu měla mít, a navíc se při pohledu na ubývající sekundy odpočtu cítila nějak čím dál tím slabší.

3:21, 3:20...

Nakonec Ashley prohlásila: "Ale ani ve snu se mi nechce vyletět do vzduchu, tak padám."

S tím přistoupila k dvojitým dveřím tělocvičny, aby je otevřela, ale i když zatáhla za madla vší silou, dveře se ani nehnuly. Mezitím se vedle ní objevila Spencer a rovněž zkusila za dveře zatahat. Mělo to stejný účinek, respektive neúčinek.

Dívky se na sebe podívaly a pak znovu vzhlédly k visící bombě.

2:11, 2:10...

Spencer se po snové tělocvičně rozhlédla, ale stejně jako jejich skutečná žádný jiný východ neměla, tak nakonec ustrašeně hlesla: "Já tu nechci umřít."

Bruneta si nemohla pomoct a zkusila blondýnu uklidnit, i když sama klidná vůbec nebyla. "Neboj. Neumřeš. Nikdo neumře, je to jenom sen."

Spencer přikývla, ale nevypadala moc přesvědčeně.

1:47, 1:46...

Ashley teď už bylo podivnou slabostí skoro na omdlení, tak zavřela oči a zkusila se přimět k probuzení. Bez úspěchu. Místo toho se v ní vzedmula panika a ještě něco. Nutkání něco udělat. Nutkání být se Spencer. Nutkání se s ní nějak spojit. Nutkání...

"K čertu s tím," řekla přes neutuchající ječení sirény bruneta, když oči zase otevřela, "jestli mám umřít, tak..."

S tím pohlédla na vystrašený Spenceřin obličej, bezmyšlenkovitě ji vzala dlaněmi za tváře, otočila jí hlavu čelem k sobě a políbila ji...

Ashley a Spencer se každá ve své posteli ve stejný okamžik probudily a obě pronesly: "Co to sakra bylo?"

2

V pondělí ve škole Ashley pořád myslela na ten zvláštní sen, který byl v její hlavě stále tak živý, jako když se probudila, takže nevyhnutelně musela myslet i na Spencer. Krátce zauvažovala, jestli ji nemá znovu zkusit vyhledat, aby tu společnou sobotní noc pořádně probraly, ale pak si vzpomněla, jak jí blondýna bez obalu řekla, že už s ní nikdy v životě nechce mluvit. Navíc bylo více než zřejmé, že se jí Spencer vědomě vyhýbá. Během dopoledních přestávek šly dokonce po chodbě dvakrát proti sobě, ale když ji blondýna uviděla, otočila se a rychle zmizela na opačnou stranu. Ashley to přišlo až směšné, ale ve skutečnosti to bylo smutné a bruneta pořád nemohla uvěřit, že to po tom mejdanu takhle špatně dopadlo. Na druhou stranu se to dalo brát i pozitivně. Když ji Spencer drsně odmítla, mohla na ni konečně zapomenout a vrátit se ke svému starému životu. Tak zněla teorie, ale praxe byla jiná. Faktem bylo, že Ashley pořád neměla na jiné holky ani pomyšlení, takže se vrátila k tomu, jak to bylo před tím sobotním večerem. Sledování Spencer z dálky. Tedy když před ní blondýna zrovna doslova neutíkala.

Byla polední přestávka a studenti Kingovy střední se věnovali obědům. Ashley dávala místo jídelny přednost obědvání u stolů na nádvoří a vzhledem k prakticky stále hezkému a teplému počasí to platilo i pro roztleskávačky, které momentálně seděly jen ob dva stoly dál a bruneta na ně tak dobře viděla. Tedy konkrétně na jistou ohijskou rodačku.

Z toho, co Ashley slyšela, se roztleskávačky bavily o typických dívčích věcech, ale její blondýna se do hovoru nezapojovala a zdála se být celkově duchem mimo, jako by o něčem přemýšlela.

"Holky, včera se mi zdál bombovej sen!" prohlásila náhle kapitánka roztleskávaček Madison.

Spencer, která zrovna pila džus, ho vyprskla a následně se zakuckala.

"Ježiš, Spencer, co blbneš?" divila se Madison

"Jsi v poho?" přidala se Sherry, která seděla vedle ní.

"Jo, dobrý," odvětila blondýna, když zase popadla dech, a pak se s bledým obličejem krátce podívala směrem k Ashley.

Ashley nejdříve nechápavě svraštila obočí, ale pak jí v hlavě zapadla kolečka do sebe. Blondýnu málem kleplo při zmínce o bombovým snu. 'Ale to přece nedává smysl. Ten sen se zdál mně, ne?' pomyslela si bruneta.

Než měla Ashley možnost to v duchu více rozebrat, Spencer se zvedla od stolu a se slovy, že si půjde dát do pořádku poprskaný roztleskávací úbor, rychlým krokem zamířila zpátky do budovy školy.

Ashley po chvilce váhání vyrazila za ní.

Když Ashley došla k dveřím dívčích záchodků, za které před chvilkou viděla blondýnu zapadnout, krátce zaváhala, ale pak sebrala odvahu a vzala za kliku.

Spencer stála před jedním z umyvadel a snažila se z trička odstranit skvrny od džusu. Když spatřila brunetu, zarazila se, ale pak se zamračením štěkla: "Co tu děláš?"

Ashley si dobře pamatovala, jak katastrofálně dopadla její včerejší snaha přesvědčit blondýnu, že by si měly promluvit, tak místo toho bez obalu rychle za sebou řekla: "Tělocvična. Ples. Siréna. Bomba jako disko koule."

Spencer vytřeštila oči. "Co...? Jak...?"

"Takže se ti to zdálo taky," pochopila bruneta. "No, to je... zajímavý."

"Ne, ne, ne," odmítala si to připustit blondýna. "Byl to můj sen. Jak můžeš vědět, co se mi zdálo?"

"No, evidentně se to zdálo nám oběma," odvětila Ashley.

"Ale to není možný," nemohla to Spencer stále pochopit a pak po krátké pauze dodala: "Není to nějaká... lesbická záležitost?"

Ashley pozvedla obočí: "Jakože když spolu dvě holky stráví noc, synchronizujou se jim sny?"

"Ne?" zeptala se blondýna, ale bylo poznat, že se jen chytá stébla a doopravdy tomu nevěří.

"To vážně?" věnovala jí nevěřícný pohled bruneta.

"No dobře, tak ne, ale musíš uznat, že je to divný," řekla Spencer.

"To je," připustila Ashley a pak pro odlehčení dodala: "Neměly bychom zavolat Muldera a Scullyovou?"

"Moc vtipný," odvětila nepobavená Spencer.

"Fajn, tak jenom Scullyovou?" laškovně pozvedla obočí Ashley. "Mulder mě stejně nebere."

"Nemůžeš to brát vážně?" utrhla se na ni blondýna.

"Tak dobře," zvedla na obranu ruce bruneta. "Zdál se nám stejnej sen. Napadá tě nějaký vysvětlení?"

Po chvilce zamyšlení Spencer odpověděla: "Musel to být tvůj sen, protože mně se o tobě nezdává. Takže jak jsi to udělala?"

"Bohajeho," obrátila oči v sloup Ashley a pak sarkasticky odpověděla: "Jasně, mám nadpřirozený schopnosti tahat holky do svých snů. A mý superhrdinský jméno je Superlesba. Ne, Snová superlesba!"

Spencer na ni jen nepobaveně hleděla.

"Fajn," nedalo to brunetě, "prozradím ti pravdu."

"Do toho," povzbudila ji blondýna.

"Ve skutečnosti jsem mimozemská královna z planety Lesbopotánie a přišla jsem na Zemi oplodnit všechny blonďatý roztleskávačky," prohlásila úplně vážným tónem Ashley.

"Co?!" zhrozila se Spencer a vykulila oči. "Já nemůžu být těhotná, jak bych to..."

U toho se blondýna zarazila, protože Ashley se rozesmála.

"Já tě zabiju!" bouchla jí silně do ramena Spencer.

"Au," třela si Ashley postižené místo. "Promiň, ale měla bys vidět, jak ses zatvářila."

Blondýna se na ni jen zašklebila, ale trochu u toho zčervenala.

"Hele," začala tentokrát už doopravdy vážně Ashley, "já fakt nemám páru, proč se nám to zdálo a jak je to vůbec možný."

Spencer jí krátce pohlédla do očí, aby zjistila, jestli to bruneta myslí upřímně. "Dobře, věřím ti," prohlásila nakonec.

"Cítila ses v tom snu nějak divně?" zajímalo Ashley.

"No, přišel mi nějak reálnější než normální sny," odvětila Spencer.

"Mně taky," přikývla bruneta. "A ke konci?"

"Ke konci?"

"Když spustila ta siréna," upřesnila Ashley.

"Vzhledem k tý reálnosti jsem měla trochu nahnáno," připustila blondýna.

"To je celý?" zeptala se bruneta. "Nebylo ti divně? Na omdlení?"

"Ne," svraštila obočí Spencer. "Tobě jo?"

"Jo," odpověděla Ashley. "Cítila jsem se čím dál tím slabší a pak jsem měla takový divný nutkání."

"Nutkání?"

"Hm," přikývla bruneta. "Nutkání tě..."

"Políbit?" doplnila to za ni Spencer.

"Něco takovýho," odvětila Ashley.

"No super," obrátila oči v sloup blondýna.

"Co s tím budeme dělat?" ignorovala bruneta to gesto.

"Nic," odpověděla Spencer. "Zapomeneme, že se to stalo."

"Na zapomínání jsi ty expert, co?" nemohla si pomoct Ashley.

"Jenom když se to týká tebe," ušklíbla se na ni blondýna.

"Ty fakt umíš holku bodnout do srdce, Spencer," odvětila nepobavená bruneta.

Spencer vzdychla. "Hele, Ashley, stalo se nám něco hodně divnýho, pro co nemáme vysvětlení, a mně zkrátka přijde nejlepší, když na to prostě a jednoduše zapomeneme."

"A budeme doufat, že se to nebude opakovat?" doplnila bruneta.

"Nestraš," vyděsila se blondýna.

"Ale pro případ, že by k tomu došlo, neměly bychom se třeba...," začala Ashley nejistě, "vyměnit telefonní čísla, abychom se spolu mohly spojit a tak?"

Spencer na ni chvilku hleděla. "Fajn," řekla nakonec a vytáhla z kapsy svůj mobil. "Diktuj."

Ashley jí nadiktovala své číslo a pak vytáhla svůj mobil a v očekávání ke Spencer vzhlédla.

"To určitě," ušklíbla se na ni blondýna, "takhle snadno mý číslo nedostaneš."

S tím Spencer rychle zmizela za dveřmi a Ashley zůstala s nevěřícně pootevřenou pusou na záchodcích sama.

Když Ashley večer usínala, nevěděla jestli si přát nebo nepřát, aby se předchozí noc opakovala. Ten pocit, který měla na konci snu, byl nepříjemný a to bylo ještě slabé slovo, ale na druhou stranu měla příležitost být se Spencer někde, kde před ní nemohla utéct, a bruneta si nemohla pomoct a pořád v sobě chovala nepatrný ždibíček naděje, že kdyby si pořádně promluvily, mohlo by z té jejich jedné společné noci vzejít něco víc.

Brzy po usnutí bylo to dilema rozhodnuto za ni.

Ashley shledala, že se ocitla v křesle na můstku nějaké vesmírné lodi, který jí byl nějak povědomý, ale hned ho zařadit nedokázala. Za to dokázala přesně zařadit blondýnu, která byla uvázaná ke křeslu před ní. Byla to Spencer.

"Nekoukej tak a rozvaž mě!" spustila na ni blondýna.

Ashley musela přiznat, že zírá. Spencer na sobě měla zelený roztleskávací obleček školního týmu Kober, ruce měla svázané k sobě za opěradlem křesla, provaz měla rovněž kolem trupu a měla svázané i nohy.

"Dělej!" pobídla ji blondýna, když se bruneta k požadované činnosti neměla.

Ashley se místo toho, aby ji poslechla, rozhlédla kolem a najednou jí došlo, odkud to prostředí zná. Seděla v kapitánském křesle na můstku startrekovského Voyageru, a když se na sebe podívala, shledala, že má na sobě příslušnou kapitánské uniformu.

"Hustý," okomentovala to bruneta pro sebe a nadále ignorovala vražedné Spenceřiny pohledy. "Vždycky jsem chtěla vlastní vesmírnou loď."

"Rozvaž mě. Prosím?" zkusila Spencer v křesle u navigační konzole změnit strategii.

Ashley se jí zželelo a pohlédla na ni. "Abych měla úplně jasno, tohle není sexy sen? Zdá se ti to taky?"

"Jo, zdá se mi to taky," odvětila netrpělivě blondýna, "mohla bys mě už konečně rozvázat?"

"Myslím, že s tím ještě chvilku počkám," odvětila lhostejným tónem Ashley, vstala z křesla a rozešla se po můstku, aby si ho pořádně prohlédla. Voyager konec konců patřil k jejím oblíbeným seriálům.

"To si děláš srandu!" utrhla se na ni blondýna.

"Nebylas na mě v posledních dvou dnech moc milá, menší trest ti patří," odvětila od přístrojových obrazovek u stěn Ashley a krátce na vytočenou blondýnu pohlédla.

Spencer jen zavrčela a bruneta se zasmála.

"Víš co, půjdu se podívat, jestli tu nenajdu příjemnější společnost," prohlásila bruneta a přistoupila ke dveřím výtahu vedoucího do zbytku lodi. "Možná narazím na kapitánku Janewayovou nebo Sedmou z devíti."

"Počkej! Nenechávej mě tu!" zhrozila se blondýna.

"Copak? Bojíš se tu zůstat sama?" zeptala se trochu posměšně Ashley.

"Víš co?" odvětila se zamračením Spencer. "Klidně si za tou svou Dvacátou z patnácti jdi. Mně je to fuk."

"Fajn," odvětila Ashley a pak se znovu otočila čelem k výtahu a stiskla tlačítko, kterým se otvíral. "Tak schválně." Dveře výtahu se však ani nehnuly. "Jak jsem si myslela. Vypadá to, že jsme tu zase zavřený."

"Čím dál lepší," poznamenala Spencer, která ovšem vypadala, že se jí ulevilo, že nakonec nezůstane na můstku sama.

"Nejdřív školní ples, teď Star Trek, co to podle tebe znamená?" pohlédla na ni Ashley.

"To netuším," odpověděla Spencer. "Ale zmínila ses o mimozemšťanech unášejících blonďatý roztleskávačky, tak ti to třeba utkvělo v podvědomí?"

"Takže se držíme teorie, že jde o mý sny?" zajímalo brunetu.

"No, myslím, že tenhle můj oděv a ty provazy jsou jasný vodítko," odvětila suše blondýna.

"Pravda," přitakala s poťouchlým úsměvem bruneta a znovu přejela svázanou Spencer v minisukni a upnutém tričku pohledem.

"Hele!" neuniklo to blondýně.

"Promiň, zdá se, že ve snech zapomínám na dobrý způsoby," uchechtla se Ashley a pak ke Spencer došla a začala ji zezadu pomalu rozvazovat. "V tomhle snu aspoň není žádná bomba."

Spencer si po uvolnění rukou sama rozvázala nohy a pak z křesla vstala a v obavách se kolem sebe rozhlédla. "Hlavně to nezakřikni."

Vtom se jako na znamení rozezněl lodní poplach a umělý hlas odnikud zahlásil: "Do spuštění autodestrukce lodi zbývá 7 minut."

Spencer se plácla do čela a Ashley obrátila oči v sloup se slovy: "To se mi snad zdá."

"Co teď?" zeptala se blondýna.

Ashley jen pokrčila rameny.

"Je ti zase divně?" zajímala se Spencer.

Ashley musela přiznat, že se zničehonic začala opět cítit zvláštně slabě. "Trochu. Co ty?"

"Dobrý," řekla Spencer a pak po krátké odmlce hlasitě přikázala: "Počítači, vypni autodestrukci!"

"Do spuštění autodestrukce lodi zbývá 6 minut a 5 sekund."

"Kruci," zanadávala Spencer a pak pobídla brunetu: "Máš na sobě kapitánskou uniformu, zkus to ty."

"Ty znáš Star Trek?" divila se Ashley.

"Možná," odvětila neurčitě Spencer. "Mohla bys...?"

"Počítači, vypni autodestrukci!" zopakovala povel Ashley.

"Do spuštění autodestrukce lodi zbývá 5 minut a 47 sekund."

Bruneta poklepala na komunikátor na své uniformě. "Tady... kapitánka Daviesová. Není na lodi někdo, kdo umí vypnout autodestrukci?"

"Do spuštění autodestrukce lodi zbývá 5 minut a 12 sekund."

"Takže co teď?" vzdychla Spencer do stálého zvuku lodního poplachu.

"Něco zkusím, tak se nelekni, jo?" prohlásila Ashley, která se stejně jako na snovém plese cítila s ubývajícím odpočtem čím dál tím malátnější.

Spencer na ni zmateně svraštila obočí. "Co máš v plánu?"

Ashley k ní bez dalších slov přistoupila a políbila ji...

Ashley se probudila a zamžourala očima. Vtom se jí na nočním stolku rozezněl mobil. Natáhla ruku, a když se podívala na displej, zjistila, že volá neznámé číslo. Stejně to zvedla.

"Tohle bylo naposled, rozumíš?" ozval se z telefonu rozčilený Spenceřin hlas. "Už mě do svejch divnejch snů netahej!"

Ashley se nadechla, aby něco řekla, ale než se stihla vyslovit, uslyšela v telefonu klapnutí na znamení ukončení hovoru. Bruneta se ale přesto usmála a pomyslela si pro sebe: 'Aspoň teď víme, že jsou naše polibky kouzelný. A navíc mám její číslo!'

3

V úterý ráno viděla Ashley Spencer už před školou. Zrovna zaparkovala své Porsche na školním parkovišti a chystala se z něj vystoupit, když nedaleko zastavilo auto Carlinových a vzápětí se prudce otevřely dveře spolujezdce, ze kterých vystoupila nasupená Spencer.

"Postý ti říkám, že mě tvý problémy nezajímají! Mám dost svých starostí!" utrhla se na někoho blondýna.

Ashley usoudila, že bude bezpečnější zůstat v autě a jen sledovat, jak si Spencer pro jednou vybíjí zlost na někom jiném.

Otevřely se i druhé dveře Carlinovic auta, ze kterých se vysoukal Spenceřin bratr Glen, který sestru každý den do školy a ze školy vozil.

"Ale, Spencer, tohle je vážný!" houkl blonďák přes střechu auta na sestru. "Mám průser!"

"A kdy ty nemáš průser?" otočila se na něj Spencer se zúženýma očima.

Glen obrátil oči v sloup a pak řekl: "Fajn, ale tohle je větší průser než normálně."

"Tak to hodně štěstí s jeho řešením," odvětila blondýna lhostejně, rozešla se směrem od auta ke škole.

Glen však přidal do kroku, rychle ji dohonil a chycením za ruku zastavil.

"Fakt jsi mi nic nevzala?" zeptal se blonďák.

"Ne, fakt jsem ti nic nevzala," zdůraznila každé slovo Spencer.

Glen na ni chvilku hleděl a pak jí ruku pustil. "Tak dobře."

Spencer na něj udělala obličej a následně zmizela ve dveřích školy.

'Ještěže jsem jedináček,' pomyslela si Ashley, která to vše z auta sledovala. 'Mít takhle otravnýho sourozence, určitě bych ho uškrtila.' Nebylo to totiž poprvé, co viděla, jak si Carlinovic sourozenci vjeli do vlasů.

Ten den neměla Ashley se Spencer žádnou společnou hodinu a minuly se i při obědě, takže podruhé Ashley narazila na blondýnu až po konci vyučování. Brunetu zdržela po hodině učitelka hudebky, která se jí znovu pokoušela přesvědčit, aby se přidala ke školnímu pěveckému sboru. A opět marně. Když bruneta po deseti minutách po skončení hodiny konečně vyšla před budovu školu, bylo parkoviště už skoro prázdné.

"To nemyslíš vážně! A jak se dostanu domů?" zaslechla Ashley stranou známý Spenceřin hlas. "Hodinu?! To tu mám hodinu čekat?"

Když se bruneta na Spencer otočila, viděla, že s někým telefonuje, respektive právě dotelefonovala, protože vztekla hovor ukončila a strčila si mobil do kapsy džín. Pak blondýna zvedla hlavu a všimla si, kdo na ni kouká.

"Dneska ne, prosím," rezignovaně vzdychla Spencer, "fakt na to nemám náladu, Ashley."

"Jenom procházím," zvedla na obranu ruce Ashley.

"Tak jdi," pobídla ji blondýna.

Ashley se obrátila směrem k svému autu a chystala se rozejít, ale pak jí to nedalo a otočila se zpátky ke Spencer. "Krachnul ti odvoz?"

Blondýna ji jen probodla pohledem.

"Jestli chceš, odvezu tě," přesto jí nabídla bruneta, "mám to po cestě."

Spencer se na ni podezřívavě podívala. "Co máš za lubem?"

"Nic," odvětila Ashley, "jenom se snažím pomoct dámě v nesnázích." Blondýna vypadala pořád nepřesvědčeně, tak Ashley dodala: "Ale jestli odvést nechceš, tak půjdu."

Než se měla bruneta šanci rozejít, Spencer ukončila vnitřní debatu sama se sebou a řekla: "Počkej. Tak jo."

Ashley krátce přikývla a společně se vydaly k jejímu Porsche.

Cesta autem byla tak plná trapného ticha, až to Ashley už nevydržela. "Jakej jsi měla den?"

"Co?" otočila na ni hlavu zmatená Spencer.

"Ptám se, jakej jsi měla den," zopakovala Ashley. "To ticho už mi šlo lezlo nervy. Můžeme se bavit i o počasí, ale to by bylo moc klišovitý."

"Takže tě zajímá, jakej jsem měla den?" pořád nechápala blondýna.

"No, jakou jsi měla noc, vím, takže...," usmála se na ni poťouchle Ashley.

"O těch snech se bavit nebudeme," rychle do toho vstoupila Spencer.

"Jak je libo," pokrčila rameny bruneta, "takže potřetí: Jakej jsi měla den?"

Spencer na ni chvilku jen hleděla, ale pak se jedním dechem rozpovídala: "Tak dobře. Chceš vědět, jakej jsem měla den? Na nic. Hned ráno jsem se chytla s bráchou, kterej evidentně vzal mámě prášky, který neměl, takže má máma v práci nějakou krizovku, přes den jsem musela dál nadbíhat Aidenovi, protože si pořád nevybral, s kým půjde na ples, a vím, že bych se za to měla stydět, protože feminismus a tak, ale co nadělám, a teď mě místo neschopnýho bráchy, co si vyrazil s kámošema, veze domů holka, co mě pořád nějak tahá do svejch snů, i když jsem jí jasně řekla, že nemám zájem, a tak se musím jenom modlit, aby mě fakt odvezla domů a neunesla na ostrov Lesbos nebo tak něco."

"Páni," okomentovala to Ashley, která se po letmém pohlédnutí na blondýnu dál věnovala silnici. "Tak vidíš, zdá se, že toho máš na srdci dost."

Spencer to nechala bez odpovědi a jen upírala zrak před sebe.

"Fajn," začala Ashley, "vezmeme to popořadě. Tvá máma dělá v lékárně nebo co? A sice jsi protiva protivná, ale máš na víc než Aidena, to přece musíš vědět, takže nechápu, proč se snažíš zrovna o něj. A ta holka, co byla tak hodná a nabídla ti odvoz, pořád nemá páru, proč se vám ty sny zdají, a fakt tě jenom veze domů, protože unášení holek nemá v repertoáru. A ostov Lesbos se nachází u Řecka na druhý straně zeměkoule, takže je trochu z ruky."

Spencer na brunetu nejdříve jen hleděla s otevřenou pusou, ale pak ze sebe odpověď přece jen dostala: "Ne, máma nedělá v lékárně, ale v Ústavu experimentální medicíny, a... o tom dalším se nehodlám bavit."

"Aha," odvětila Ashley a pak si na něco vzpomněla. "Takže odtamtud byl ten prášek proti opilosti?"

"Jo," přikývla blondýna. "Brácha je používá pořád."

"No, v tom případě ale asi nefunguje na holky," opět Ashley na blondýnu krátce pohlédla. "Přinejmenším tobě moc nezabral."

"Asi ještě není úplně vychytanej," pokrčila rameny Spencer. "Protože kdyby jo, nestalo by se to, co se stejně nestalo, protože si to nepamatuju, ale to mámě říkat nebudu, protože... proto," zamluvila to nakonec.

"Copak?" nenechala to být bruneta. "Máš prudérní matku?"

"Katolickou matku," odvětila krátce blondýna.

"Aha, chápu," přikývla Ashley, která začínalo docházet, odkud se bere Spenceřina neochota přiznat, že minimálně opilá má slabost pro holky.

"Chápeš?" svraštila Spencer obočí. "Nevěděla jsem, že jsi z katolický rodiny."

"To zrovna ne," krátce se zasmála Ashley, "ale dokážu si to představit. Já mám pro změnu nestarající se matku, což není od věci. Ale taky věčně nepřítomný tátu, což už není od věci míň."

Spencer se na ni podívala a viděla, že bruneta trochu posmutněla

"A jsme tu," prohlásila najednou bruneta a zastavila auto.

Spencer vyhlédla ven a zjistila, že jsou skutečně u jejího domu. Odepnula si pás a chystala se vystoupit, ale pak se zarazila a otočila se zpátky na brunetu. "Děkuju za odvoz."

Ashley překvapeně zvedla obočí. "Páni, den na draka bys měla mít častějc, jsi pak na mě o moc milejší." Když ji blondýna probodla pohledem, s úsměvem dodala: "Promiň, nemohla jsem si pomoct. A nemáš zač."

Pak Spencer z auta vystoupila, ale než se vydala k domu, znovu se otočila. "A fakt už žádný společný sny, prosím."

"Vynasnažím se?" odvětila nejistě Ashley.

Ten večer se Ashley brzy po usnutí probrala ve své posteli, ale ne ve svém pokoji. Postel se nacházela na titěrném tropickém ostrůvku s jednou palmou, miniledničkou u postele a zmateně se tvářící Spencer Carlinovou vedle ní.

"A tohle má být sakra zase co?" divila se Spencer prostředí, ve kterém se ocitla

Ashley k ní vzhlédla a vzápětí se hlasitě rozesmála a ukázala rukou za blondýnu.

Spencer se otočila a zrak jí padl na do písku zapíchnutou ceduli připomínající dopravní značku označující začátek města. Na bílém podkladu černými písmeny stálo: OSTROV LESBOS.

Blondýna obrátila oči v sloup a otočila se zpátky na brunetu stále ležící na posteli. "A tohle má být ten váš slavnej ostrov? Představovala jsem si ho... no, větší a zajímavější," dodala, zatímco se po písčitém plácku obklopeném klidným mořem rozhlédla.

"No," rovněž přejela ostrůvek pohledem bruneta a pak se laškovně usmála, "je tu postel a jsi tu ty, já jsem spokojená."

"Ha ha ha," neudělal ten pokus o flirtování na blondýnu dojem.

"A ještě tu máme miniledničku," řekla bruneta, zatímco ze sebe odhrnula deku a dala nohy přes kraj postele, aby se do ledničky podívala. "Doufám, že v ní není b..."

"Neříkej to!" rychle jí přerušila Spencer, která se bála, aby bruneta do svého snu zase nepřivolala nějaké výbušné zařízení.

Ashley mezitím miniledničku otevřela. "Jenom plechovky Pepsi a další plechovky Pepsi," prohlásila zklamaně při pohledu na obsah ledničky.

"Jé, Pepsi miluju," ocitla se vedle Ashley blondýna, jednu plechovku si vzala, otevřela ji a pořádně si lokla. "Á, dobrá," dodala po napití se spokojeným výrazem, který Ashley nutil myslet na mládeži nepřístupné věci. "Tenhle sen možná nebude úplně děsnej."

"Jsem ráda, že ti chutná," řekla na první poslech lhostejně Ashley, ale stále ze Spencer nedokázala spustit oči. Sice na sobě neměla bikiny, jak by se na tropický ostrov patřilo, ale těsné tílko a více než krátké kraťasy také nebyly moc zahalující.

"Co je?" neunikl ten pohled blondýně.

"Nic," zavrtěla hlavou Ashley a s trochu růžovými tvářemi z ní konečně odvrátila zrak.

"Jestli si děláš nějaký naděje, tak na ně rychle zapomeň," prohlásila přísně Spencer. "A zahal se laskavě."

Ashley zmateně svraštila obočí a až pak jí došlo, že sama na sobě bikiny má. Pokud se to vůbec dalo ještě považovat za bikiny, byly to spíš malé kousky černé látky spojené tenkými šňůrkami.

"Hmm," uznale si Ashley své ošacení či spíše neošacení prohlédla, "pěkný."

"Když myslíš," utrousila na půl pusy blondýna a otočila se, ale Ashley neuniklo, že jí ještě předtím zalil tváře ruměnec, čemuž se musela usmát.

"Já to věděla!" vykřikla náhle Spencer, která mezitím přešla do paty postele.

"Co je?" divila se zaskočená Ashley a došla k blondýně.

"Věděla jsem, že jsem byla jenom další zářez!" ukázala zamračená Spencer obviňujícím prstem na desku postele, na které byla připevněná černá destička se zlatým nápisem ASHLEYINY ZÁŘEZY a pod ní byla ve dřevě vyrytá dlouhá řada čárek a ještě níže ten výjev zakončovalo vyryté Spenceřino jméno.

Ashley při tom pohledu pozvedla obočí. "Můžu tě ujistit, že tohle na svý posteli nemám. A s tolika holka jsem ani nespala."

"Nezájem," zvedla významně bradu Spencer a přešla na druhou stranu postele k palmě. "Nebavím se s tebou."

Bylo evidentní, že by blondýna nejradši někam utekla, ale vzhledem k tomu, že dva metry na každou stranu postele už bylo moře, neměla kam, tak se k Ashley alespoň otočila zády a pak se znovu napila z plechovky Pepsi.

"Spencer, kvůli tomuhle přece trucovat nemůžeš, je to jenom sen. Zvláštní sen, ale pořád jenom sen," pokusila se Ashley zapůsobit na Spenceřinu rozumnou stránku. Když blondýna nijak nezareagovala, zkusila změnit tón a zavtipkovala: "Ale aspoň je tam tvoje jméno, ne jenom čárka."

"A to by mě mělo utěšit přesně jak?" obrátila na ni přes rameno hlavu blondýna.

"Znamená to, že jsi... speciální?" usmála se na ni bruneta.

"Jasně," pronesla nepřesvědčeně Spencer, ale i tak se k brunetě otočila úplně.

"Hele, Spencer," začala tentokrát vážným tónem Ashley, "už jsem ti to sice říkala, ale klidně to zopakuju. Rozhodně pro mě žádnej zářez na posteli nejsi a ta noc, co děláš, že se nestala, pro mě byla nezapomenutelná."

"Tím chceš říct co?" zeptala se Spencer. "Že jsem byla... dobrá?"

Ashley se jenom drobně usmála a pokrčila rameny.

"To ti tak budu věřit," ušklíbla se na ni blondýna, "těžko jsem mohla být dobrá, když..." U toho se zarazila a pak řekla: "To je jedno."

"Když co?" zajímalo Ashley.

"Když nic," odvětila stroze Spencer.

"Jak myslíš," zavrtěla nad blondýnou hlavou bruneta a po chvilce jí to nedalo a zeptala se: "Tak co podnikneme?"

"Jak jako co podnikneme?" nechápala Spencer.

"No, máme pro sebe pěkněj tropickej ostrůvek, slunce hezky svítí, ale z nějakýho důvodu nepálí, nikde žádná bomba...," začala Ashley.

"Ne!" zděsila se blondýna. "Neříkej to!"

Vtom se odnikud zjevil duhový papoušek, usadil se na palmě a krákoravě spustil: "Zbývá jedna hodina! Zbývá jedna hodina!"

"To snad není možný," plácla se dlaní do čela Spencer.

"Pardon," omlouvala se plaše Ashley.

Blondýna to nechala bez odpovědi a místo toho zvedla ruku s teď už prázdnou plechovkou Pepsi a mrštila plechovku po papouškovi. Přestože ho minula o dobrý metr, papoušek jí probodl působivě vražedným pohledem a blondýna polekaně o krok ustoupila.

Ashley se tomu zasmála. "Podala bych ti další, ale mám takový tušení, že bys ji mohla hodit po mně a nechci riskovat, že by ses třeba trefila."

"Moc vtipný," ušklíbla se na ni Spencer.

Ashley jí odpověděla stejným výrazem a pak se kolem sebe znovu rozhlédla. "Hele, pořád nevidím žádnou věc na B."

Blondýna rovněž ostrůvek obhlédla a nakonec se jí zrak zastavil na palmě, na kterou následně ukázala: "Jseš si jistá?"

Bruneta se tím směrem podívala a pochopila, na co Spencer ukazuje. "Aha. To asi nebudou obyčejný kokosy."

Na palmě visely tři kokosy, ale od obvyklých se lišily namalovanými nápisy, kterých si dívky předtím nevšimly. Postupně na nich stálo POZOR, NEBEZPEČÍ a VÝBUCHU.

"Ale tentokrát máme celou hodinu a kdyžtak víme, jak to vypnout," prohlásila Ashley a posadila se na postel.

"Zbývá padesát a tři minuty! Zbývá padesát a tři minuty!" zaskřehotal papoušek s peřím barev duhy, který by byl určitě ozdobou každého Pochodu hrdosti.

"My víme, jak to vypnout?" podivila se Spencer.

"Tobě to nedošlo?" zeptala se bruneta. "Odpočet a s ním i ty sny končí, když tě políbím."

"Aha," zamyslela se blondýna. "To je fakt."

"Naše polibky asi budou magický," usmála se na ni Ashley.

Se Spencer to ani nehnulo a místo reakce řekla: "Možná bychom mohly přijít i na to, jak ty sny ukončit úplně?"

"Možná," přistoupila na daní hlav dohromady bruneta. "Tentokrát máme mnohem víc času a je tu postel, třeba je to znamení, že se máme víc než líbat?"

"Zapomeň!" okamžitě to zamítla Spencer.

"Klid," uchechtla se Ashley. "Dělám si srandu. Asi by to stejně nefungovala, protože jsme se vždycky probudily, jakmile se naše rty dotkly, a bez líbání sexovat nechci."

"A já nechci sexovat vůbec," zdůraznila blondýna a pak řekla: "Vždycky jsme v těch snech samy. Plyne z toho něco?"

"Těžko říct," odpověděla bruneta a na posteli si lehla a podepřela si hlavu rukama. "Jsme samy a na nějakým uzavřeným místě, kde přede mnou nemůžeš utéct."

"Nemohla bys to brát vážně?" zamračila se na ni Spencer.

"Beru to vážně," otočila na ni hlavu Ashley. "V těch snech jsme nucený být spolu. A jak se krátí odpočet, je mi divně a mám nutkání se s tebou spojit. Takže kdybys mi mohla zdrhnout, tak... nevím, co by se stalo."

"Ty a ty tvý nutkání," zavrtěla odsuzovačně hlavou blondýna.

"Nemyslím přímo sexuální nutkání," vysvětloval bruneta, ale pro sebe dodala 'To mám pořád'. "Nevím, jak to vysvětlit. Třeba je mě jenom mýmu podvědomí líto. Ve skutečným životě se mnou nechceš mít nic společnýho, tak si vymýšlí tehlety sny, kdy se mnou minimálně mluvit musíš?"

"To je sice hezký," odvětila Spencer, "ale kde se v těch snech beru skutečná já, proč tu není snová já?"

"Fakt netuším," pokrčila rameny Ashley.

"Zbývá čtyřicet a dvě minuty! Zbývá čtyřicet a dvě minuty!" ozval se z palmy papoušek.

"Tak jo," vzdychla Spencer. "vyzkoušíme aspoň tu teorii s líbáním."

Než měla Ashley čas nějak zareagovat, blondýna rychle přistoupila k posteli, sklonila se a přitiskla rty na její.

Tentokrát se Ashley probudila ve své posteli i ve svém pokoji a vzápětí jí pípl na nočním stolku mobil na znamení příchozí esemesky. Než ho zvedla a podívala se, kdo jí píše, i když to jí bylo předem jasné, pípl ještě dvakrát. A skutečně měla tři rychle za sebou jdoucí zprávy od Spencer. 'Nic to neznamenalo.', pod tím 'Jenom jsem testovala teorii.' a nakonec 'Ve škole si promluvíme.'

'No vida, to je pokrok,' pomyslela si Ashley a s úsměvem znovu padla hlavou na polštář.

4

Ve středu spolu měly Ashley a Spencer hned první hodinu a bruneta se natolik nemohla dočkat slíbeného rozhovoru, že si přivstala a ve škole se objevila už mezi prvními ranními ptáčaty. Když vešla do učebny, kde měla až za dvacet minut vypuknout hodina Občanská nauky, byla úplně prázdná. Ashley si povzdechla, šla se posadit na své obvyklé místo vzadu a v duchu si za to zbytečné přivstání vynadala. Protože i kdyby Spencer taky přišla dřív, těžko by něco řešily ve třídě.

Pohled na školní rebelku čekající dlouho před začátkem vyučování ve třídě byl tak nezvyklý, že se všichni její postupně příchozí spolužáci ještě ve dveřích učebny na okamžik zarazili. Bruneta nad tím jen obrátila oči v sloup a nakonec si položila hlavu na lavici, aby se pokusila trochu dospat.

Po chvilce dřímoty měla Ashley najednou pocit, že by měla hlavu zvednout, a když to udělala, uviděla, že do třídy právě dorazila Spencer v doprovodu několika dalších roztleskávaček. Bruneta se musela nad svým neomylným šestým smyslem usmát a její úsměv se ještě rozšířil, když se na ni místo obvyklého ignorování nebo probodávání pohledem blondýna krátce podívala a drobně jí kývla na pozdrav.

Když se Spencer usadila na své místo několik řad před Ashley, zazvonilo a do třídy jako na povel vpadla paní Bradyová, postarší učitelka, kterou bruneta dokázala snést. Studenti se rychle postavili a pak si po mávnutí ruky učitelky zase sedli. Začátek hodiny se v Ashleyině slovníku rovnal tomu, že může vypnout mozek, protože stejně nic důležitého neuslyší. Už se chystala si opět položit hlavu na složené ruce na lavici, ale vtom jí v kapse zavibroval mobil. Rychle se podívala směrem ke katedře, jestli je čistý vzduch, a zjistila, že momentálně je paní Bradyová plně zabraná do vysvětlování, čemu se dnes budou věnovat, tak mobil nenápadně vytáhla a pod lavicí se podívala, kdo jí píše. Měla esemesku od Spencer.

Můžeme se sejít po škole v knihovně?

V knihovně? odepsala rychle Ashley.

To je ta velká budova naproti, co je plná knížek. Možná jsi o ní už slyšela? odpověděla po chvíli blondýna.

Ráno jsi měla vtipnou kaši? odepsala jí bruneta.

Spencer se na ni krátce ohlédla a obrátila oči v sloup, ale Ashley by mohla přísahat, že se u toho i drobně usmála.

Tak můžeš? Ve dvě? přišla brunetě další zpráva.

Budu tam. Pro tebe všechno ;) nemohla si pomoct s pokusem o flirtováním Ashley a následně byla zklamaná, že se na ni blondýna už znovu neotočila ani jí neodepsala a místo toho se jako vzorná studentka, kterou byla, věnovala výkladu.

O čtyřicet minut později probrala Ashley z polospánku slova, která nikdy nevěstila nic dobrého. 'Projekt' a 've dvojicích'. Bruneta bleskurychle zvedla hlavu, aby zjistila, jaké mučení a s kým ji zase čeká.

"Takže do příštího týdne prozatím zpracujete svatbu," vykládala paní Bradyová. "Pozvánky, rozpočet, sliby, hosté, prostě všechno a dejte si záležet, ten manželský projekt bude tvořit třetinu závěrečné známky."

Ashley došlo, že je řeč o projektu, před kterým je učitelka varovala už na začátku školního roku. Třída se rozdělí na dvojice, které následně budou předstírat, že jsou svoji a postupně během pololetí před třídou odprezentují všechny aspekty manželství. Z té představy byla bruneta asi stejně nadšená jako zbytek třídy, ve které se ozvalo hromadné zavzdychání.

"Dobrá, dobrá," neuniklo to paní Bradyové, "vidím, že se všichni těšíte. Ale abyste neřekli, že jsem na vás zlá, partnery vám tentokrát neurčím, ale utvoření dvojic nechám na vás."

To se ve třídě setkalo s vlažně kladným přijetím. Ashley měla jasno, s kým by chtěla pár utvořit, ale zároveň věděla, že šance, že by se to stalo, je menší než nulová. Kdyby byla hrdinkou nějakého romantického filmu nebo románu, Spencer by k ní určil los nebo tak, ale tohle byla realita.

"Ovšem," neskončila ještě paní Bradyová a následně udělala odmlku, aby počkala, až se žáci uklidní. "Vzhledem k tomu, že tu máme o dvě dívky více, než je chlapců, bude třeba..."

"Aby si mě nějaká falešně vzala?" vpadla do toho učitelce náhle nadšená Ashley, která svou orientaci ani před studenty, ani před učiteli nikdy nezastírala.

Všechny hlavy ve třídě se na brunetu otočily a paní Bradyová si významně povzdechla.

"Slečno Daviesová..."

Ale Ashley ji opět nenechala domluvit. "Vztah s klukem předstírat odmítám," prohlásila odhodlaně, "a nutit mě k němu nemůžete. To by bylo protiústavní."

"To by sice nebylo, slečno Daviesová," znovu vzdychla učitelka, "protože jde pouze o školní projekt, ale pokud si najdete ochotnou partnerku...," nechala to nedořečené.

"Tak která si mě chce vzít?" obrátila se bruneta s širokým úsměvem na spolužačky.

Zatímco Ashley přejížděla očima po třídě, zjistila, že všechny dívky si začaly horečně špitat s nejbližšími kluky. S jednou výjimkou. Její oblíbená blondýna byla stále otočená na ni a mračila se.

'Co je?' naznačila jí ústy bruneta, ale Spencer nad ní jen zakroutila hlavou.

"Vidím, že se nám tu dvojice již tvoří, takže pokud partnera máte, přijďte se mi spolu nahlásit," řekla paní Bradyová.

To prohlášení Spencer vylekalo a rychle z brunety odvrátila zrak a začala si hledat falešného manžela.

Následně Ashley se stále širším úsměvem sledovala, jak jí jeden kluk za druhým vysvětluje, že už partnerku má, a odchází se s ní zapsat k učitelce.

Po chvíli, když blondýna pochopila, že se ocitla v situaci 'Kdo zaváhá, musí si vzít lesbičku', si dala hlavu do dlaní a až příliš hlasitě hlesla: "To snad ne. Za co?"

Ashley se tomu jen zasmála, pak vstala a došla ke Spenceřina lavici. "Vypadá to, že jsme na sebe zbyly... zlato."

Spencer k ní zvedla hlavu a probodla ji tak vražedným pohledem, až Ashley málem úsměv z tváře zmizel. Ale jen málem, na to, aby se nechal rozhodit, si to příliš užívala.

Pak stále veselá bruneta nabídla blondýně ruku a řekla: "Půjdeme?"

Spencer jí ruku odstrčila, vstala a vydala se ke katedře. Ashley jí byla v patách.

Paní Bradyová se na pár, který na sebe zbyl, podívala a po té, co věnovala blondýně soucitný úsměv, si je připsala k ostatním. Když pak znovu hlavu zvedla, přísně se podívala na brunetu.

"Slečno Daviesová, snad vám nemusím zdůrazňovat, že jde o projekt ve dvojici, takže pokud zjistím, že to jako obvykle neberete vážně a všechnu práci odvedla slečna Carlinová, klidně vás nechám propadnout."

Ashley se zatvářila pohoršeně. "Paní Bradyová, ujišťuju vás, že tohle manželství budu brát naprosto vážně."

Další Spenceřin vražedný pohled přerušilo zazvonění, po kterém se všichni studenti ihned začali hrnout ze třídy.

"A nezapomeňte, svatby budete prezentovat už příští týden!" zavolala za nimi paní Bradyová.

Spencer se mezitím rozešla zpátky k lavici, aby si vzala batoh, a bruneta jí byla opět v patách.

"Ty trucuješ?" zeptala se Ashley blondýny, když začalo být zjevné, že ji Spencer úplně ignoruje.

"Co myslíš?" otočila k ní hlavu blondýna.

"Já za to nemůžu," bránila se Ashley, "na domácí úkoly si stěžuj školní radě, já tě plně podpořím, bojuju proti nim, co jsem do školy poprvý vkročila." Když blondýna nijak nezareagovala, Ashley prohlásila: "Hele, vlastně to může být dobrý věc."

"To by mě vážně zajímalo jak?" zeptala se pochybovačně Spencer.

"Když nás teď někdo uvidí spolu, bude si myslet, že se bavíme o projektu, a ne," rozhlédla se kolem sebe Ashley, jestli je někdo neslyší, "o jiným věcech."

"Taky pravda," vzdychla po chvilce zamyšlení blondýna a pak dodala: "Ve dvě v knihovně. Buď tam."

Než na to mohla Ashley něco říct, Spencer už zmizela v davu na chodbě.

Když Ashley přesně ve dvě vešla do téměř prázdné knihovny, svou oblíbenou blondýnu nejdříve nikde neviděla, ale pak si jí všimla v jednom zapadlém koutu. Spencer seděla u malého stolu, před sebou měla velkou hromadu knížek a jednu si četla. Bruneta při pohledu na ty vysoké komínky knížek zmateně svraštila obočí a pak ke stolu rozešla.

"Ahoj," pozdravila Ashley tiše blondýnu, když k ní došla, a posadila se naproti ní. 'V knihovnách se mluví potichu, že jo?' utvrzovala v duchu sama sebe.

"Ahoj," zvedla hlavu od knížky Spencer. "Ty jsou pro tebe."

Ashley nechápavě sledovala, jak před ní Spencer pošoupla zhruba polovinu knížek, které měla před sebou.

"Pro mě?" divila se bruneta. "A co s nima mám jako dělat?"

"Přečíst," obrátila oči v sloup blondýna. "To jsou všechny knížky o snech, co tu měli. Já si vezmu půlku a ty druhou."

"Aha," konečně to začínalo docházet Ashley. "Myslíš, že zjistíme, co se nám děje, v knížkách?"

"Jo," odvětila přesvědčeně Spencer.

"Nebylo by lepší hledat na netu?" zeptala se bruneta.

"To už jsem zkusila a nic," odpověděla zklamaně blondýna.

Ashley vzala z jednoho komínku vrchní knížku a při pohledu na její titul pozvedla obočí. "Tohle je snář. Myslíš, že odpovědi najdeme ve snáři?"

"Asi ne," pokrčila rameny Spencer. "Ale zatím nevíme skoro nic, a jak jsem říkala, vzala jsem všechno, co tu o snech měli, takže mimo odborných knížek je tam i nějaká beletrie a tak."

"Páni," okomentovala to Ashley a pak se zeptala: "Takže ses chtěla sejít, abychom si...?"

"Rozdělily literaturu? Jo," přisvědčila blondýna. "Samy jsme na nic nepřišly, tak jsem si řekla, že na to musíme jít vědecky."

Ashley si musela přiznat, že je trochu zklamaná, jakým směrem se schůzka v knihovně vyvrbila, protože čekala něco... víc. Zvlášť když to byla blondýna, která přišla s tím, že si promluví.

Spencer si začala dávat svou půlku knížek do batohu, a když na sobě ucítila Ashleyin pohled, zvedla hlavu a vysvětlila: "Za chvilku mě vyzvedne brácha, takže musím jít."

"Aha," hlesla Ashley a pak si na něco vzpomněla. "Co uděláme s tím projektem?"

Spencer si povzdechla. "Vzaly jsme se ve Vegas, pozvánky a hosti nebyli a rozpočet byl 20 dolarů. Deset pro oddávajícího a deset pro najatý svědky. A máme hotovo."

Bruneta na ni chvilku zaskočeně hleděla a pak odvětila: "Normálně bych byla všemi deseti pro, protože to z principu s děláním domácích úkolů nepřeháním, ale tohle je tak za čtyři mínus, což není tvá obvyklá známka. Nemluvě o tom, že bych nerada propadla?"

"No dobře," znovu vzdychla blondýna. "Zapracujeme na tom, ale máme na to celej týden a tohle mi teď přijde důležitější," kývla hlavou směrem k Ashleyině polovině knížek.

"Dobře," odvětila bruneta a pak se s nadějí v hlase zeptala: "Co o víkendu?"

"V sobotu je ples," odpověděla Spencer.

"A jo vlastně," zatvářila se zklamaně Ashley.

"A v neděli mám kostel," dodala blondýna. "Zatím se pusť do těch knížek a zítra probereme, co jsme zjistily, pokud něco. A ten projekt necháme na začátek příštího týdne, jo?"

"Fajn," přikývla Ashley a pak už jen sledovala, jak Spencer s plným batohem knížek odchází.

Odpoledne a večer se Ashley věnovala prolistovávání knížek, které jí Spencer přidělila, a aby pravdu řekla, přišlo jí to jako ztracený čas, protože bylo předem jasné, že o sdílených snech se v odborných knížkách psát nebude a snáře a romány budou tuplovaně k ničemu. Ale blondýna se očividně chytala stébla a bruneta jí to nechtěla kazit. Tak se stalo, že nakonec usnula u jedné nezáživné pasáže o REM a NREM fázi spánku.

Ashley asi mohla tušit, jaký sen jí tentokrát podvědomí připraví, ale stejně ji to zaskočilo. Ocitla se v malém kostele před oltářem tváří v tvář Spencer Carlinové v okouzlujících, bílých svatebních šatech. Blondýna vypadala v těch šatech a se stylově vyčesanými vlasy a jemným makeupem tak nádherně, že bruneta při pohledu na ni dokázala jen užasle otevřít pusu.

"Co je?" zeptala se jí se svraštěným obočím Spencer.

"Nic," oklepala se z toho uvytržení Ashley, ale nakonec si nemohla pomoct a dodala: "Moc ti to sluší."

Spencer se na sebe podívala a pak s drobným ruměncem na tvářích hlavu zvedla a řekla: "Díky. Tobě taky."

Bruneta následně zjistila, že i ona má na sobě svatební šaty, sice méně okázalé než Spenceřiny, ale rovněž krásné a elegantní.

"Za tohle asi vděčíme paní Bradyový, co?" zeptala se brunety Spencer a rozhlédla se po kostelíku.

"Jo, zatracený školní projekty," přitakala Ashley, ale na hlase jí bylo poznat, že to rozhořčení pouze předstírá, což blondýně neuniklo.

"Ty si to užíváš," obvinila ji Spencer a po odmlce dodala: "Zase."

"Promiň," usmála se na ni Ashley. "Ale musíš uznat, že ty sny nejsou zase tak hrozný, zvlášť když..."

"Hlavně zase nepřivolej ty víš co," vstoupila jí do toho blondýna.

"Mlčím jako hrob," odvětila bruneta a na zdůraznění si krátce zakryla pusu dlaní.

"Nepůjdeme mrknout, jestli jsou zavřený?" otočila Spencer hlavu na dvojité dveře, které představovaly jediný východ z kostela.

Ashley přikývla a společně se k východu vydaly. Jak se však dalo předpokládat, s dveřmi ani nehnuly.

"Ach jo," vzdychla Spencer a posadila se na kraj poslední lavice u dveří. "Takže všechno při starým."

Ashley ji napodobila a posadila se přes uličku naproti ní. "Zvláštní je, že takhle si svou svatbu zrovna nepředstavuju," přehlédla bruneta své okolí.

"Ty si představuješ svou svatbu?" podivila se blondýna.

"No a?" nechápala bruneta. "Na tom je něco divnýho?"

"U normální holky ne, ale ty...," začala Spencer.

"Nejsem normální, protože jsem lesba?" zamračila se Ashley.

"To jsem říct nechtěla!" rychle se bránila Spencer. "Myslela jsem tím, že.... že...," hledala blondýna správná slova.

"Že co?" pobídla ji bruneta.

"Že podle toho, co se o tobě povídá, si nepotrpíš na závazky, takže mě překvapilo, že mluvíš o svatbě, což je, nebo by aspoň měl být, celoživotní závazek," odvětila nakonec Spencer.

"Neměla bys věřit všemu, co se povídá," nechala se tím vysvětlením obměkčit Ashley. "I když tohle zrovna pravda je, nebo minimálně byla."

"Byla?" svraštila obočí blondýna.

"To, že jsem si doteď nezávazně užívala, neznamená, že se jednou nechci vdát, až...," odmlčela se bruneta.

"Až potkáš tu pravou?" zkusila to doplnit Spencer.

"Jo," přikývla Ashley a cítila, jak začínají pálit tváře. "Jednou chci všechno. Svatbu, děti..."

"Děti?" vykulila trochu oči blondýna.

"Jo, když budeš... bude dotyčná chtít," rychle Ashley opravila ten přeřek, co byl určitě, ale určitě pouze přeřek, a pak skoro úplně rudá dodala: "Myslím, že bych byla skvělá máma. Stačilo by dělat opak toho, co dělá moje máma."

Spencer si ji chvilku zvláštně prohlížela, až se musela Ashley zeptat: "Co je?"

"Nic," odvětila Spencer. "Jenom mě to překvapilo."

"Já jsem plná překvapení," přešla z vážného do svého obvyklého lehkého tónu bruneta.

Blondýna se na ni znovu zahleděla a pak se zeptala: "Je tohle nějakej trik?"

"Trik?" nechápala Ashley. "Jakej trik?"

"Jak mě sbalit?" objasnila Spencer. "Protože mluvení o svatbě a dětech se nepodobá rebelský dceři rockový legendy, o který se tvrdí, že jí stačí lusknout prstem a i heteračky jí padají k nohám."

Bruneta pozvedla obočí. "Tohle se fakt říká?"

"No jo," potvrdila Spencer.

"Hm, to mi připomíná, co jsem se zatím dozvěděla z tý hromady knížek. Když vidíš ve snu mluvícího papouška znamená to drby a pomluvy," řekla bruneta.

"Takže zase taková rebelka nejsi?" zeptala se blondýna.

"To jsem," odvětila Ashley, ale pak se rozhodla být upřímná. Jako by ji k tomu to prostředí, ve kterém byly, a svatební šaty, které na sobě měly, vybízely. "Ale možná se občas dělám větší drsňačkou, než jsem."

"Proč?" neustávala v otázkách Spencer.

"Je to taková role nebo maska, co zároveň funguje jako brnění," vysvětlovala Ashley. "Nikdo mě pak doopravdy nezná a tím pádem na mě ani nemůže. A nebudu lhát, holky na to letí, což taky není na škodu." Po krátké odmlce bruneta ještě s významným pohledem na Spencer dodala: "Obvykle."

"To dnešní představení na občance taky byla role?" zajímalo dál blondýnu, která ten dodatek ignorovala.

Ashley si povzdechla. "Tak napůl. Dělat si z toho srandu bylo jednodušší než mít depku, že se mnou nikdo ten projekt dělat nechce."

Spencer pomalu přikývla. "Chápu. A díky za upřímnost."

"Když jsme u tý upřímnosti, všechny 'triky'," začala bruneta a prsty naznačila ve vzduchu uvozovky, "co jsem měla v rukávu, jsem už na tebe vyčerpala. A pořád nic, co?"

"Uhodla jsi," odpověděla s neutrálním výrazem blondýna a po chvilce se zeptala: "A jak si teda svou svatbu představuješ, když ne takhle?"

"Ale? Tebe zajímá, jakou chci mít svatbu?" usmála se laškovně bruneta.

"Kvůli tomu projektu," odpověděla rychle blondýna.

"Aha," řekla předstíraně zklamaně bruneta. "No, rozhodně se nechci vdávat v kostele, přemýšlela jsem spíš o pláži."

"Svatba na pláži?" zamyslela se Spencer. "To zní... hezky. To já budu mít kostel povinnej."

"Máma?" zeptala se Ashley.

"Jo," potvrdila blondýna.

"A ty jsi věřící?" zajímalo brunetu.

"Trochu," odpověděla neurčitě Spencer.

Když se to blondýna nejala rozvést, zeptala se Ashley místo toho: "A co tvůj táta? Zatím jsi mluvila jenom o mámě."

"Naši se krátce před tím, než jsme se sem přestěhovali, rozvedli," odvětila se smutným výrazem blondýna. "Teď táta dělá dobrovolníka v Africe."

"Páni," okomentovala to bruneta. "Takže pomáhá lidem."

"Jo," řekla blondýna, "pomáhá lidem v Africe."

Ashley si nemohla pomoct a cítila v tom nedořečené 'a ne tady'. "S tátou seš si blízká?"

"Vždycky jsme si byli blízcí, ale když je teď pryč, zbylo nám leda telefonování po Skypu," odvětila smutně blondýna.

"Jo, tomu rozumím," řekla bruneta, která si doplnila další dílek do skládačky jménem Spencer Carlinová. "Taky mám super tátu, což je mi ale k ničemu, protože je super na turné a tak a ne doma."

Spencer si povzdechla a chystala se něco říct, ale v tom se dívkám nad hlavami hlasitě rozezněl kostelní zvon.

"A je to tady," pochopila Ashley hned, která bije. "Ale tentokrát za to nemůžu."

"Úderem hodiny dvanácté brána pekelná se otevře! Připravte se, hříšnice!" ozval se odnikud dunivý hlas.

"A dopr... kýnka," málem zaklela bruneta a s pohledem na východ z kostela rychle z lavice vstala.

Spencer se tím směrem podívala a rovněž okamžitě vstala a začala ustupovat uličkou.

Dveře kostela, které před chvílí vypadaly normálně, najednou žhnuly a nad nimi byl děsivý, krvavý nápis PEKELNÁ BRÁNA a pod ním starožitné hodiny, které ukazovaly 11:37.

Dívky se zastavily u oltáře, který byl v kostele od dveří nejdál. Při pohledu na Spenceřin vyděšený výraz, zkusila Ashley zlehčit atmosféru.

"Pekelná brána? To je z Buffy, ne?" otočila se na blondýnu.

"Co?" chvíli nechápala Spencer a pak odvětila: "Jo, asi jo."

"Tak jo, jakpak si člověk přivolá na pomoc Buffy? Třikrát se vysloví její jméno?" zamyslela se bruneta.

"To je Krvavá Mary," odvětila Spencer, na které bylo poznat, že má nahnáno. "Nebo Candyman."

"Úderem hodiny dvanácté brána pekelná se otevře! Připravte se, hříšnice!" opět se dunivě ozvalo.

Na Ashley ta výhrůžka sice nepůsobila a do konce odpočtu pořád zbývalo čtvrt hodiny, takže jí nebylo ani divně, ale když viděla, jak vyděšeně blondýna hledí na rozpálené dveře, řekla: "Tak jo, tohle začínej bejt dost děsivý, ukončíme to?"

Spencer k ní otočila hlavu a rychle přikývla.

Dívky k sobě před oltářem přikročily, pohlédly si do očí a pak se políbily...

"Sakra," povzdechla si Ashley, když se probudila. Přála si, aby polibky se Spencer mohly trvat déle, protože mimo sny k nim měla více než nekonečně daleko.

Pak se posadila, sáhla po mobilu na nočním stolku a zmáčkla první rychlou volbu.

"Ano?" ozval se v telefonu po dvou zazvoněních Spenceřin hlas.

"Jsi v pohodě?" zeptala se Ashley.

"Jo," odvětila krátce blondýna a po chvilce mlčení váhavým tónem dodala: "Myslíš, že to může být Boží trest?"

"Ty sny?" upřesňovala si Ashley.

"Jo. Za to, že jsme... byly spolu."

"No," začala Ashley a dávala si pozor na slova, protože věděla, že vzhledem ke Spenceřině katolické rodině je to pro blondýnu citlivé téma. "Podle mě to nesedí. Kdyby to byl trest, proč by končil naším polibkem? To nedává smysl."

"To je pravda."

"A vůbec, nemají to už i katolíci s přístupem k neheterosexualitě vyřešený?"

"Jak to myslíš?"

"Takový to, že Bůh stvořil člověka k obrazu svýmu a zároveň nedělá chyby, takže všichni jsme prostě takoví, jaký nás chtěl, pokud na celý to s Bohem věříš."

V telefonu bylo chvíli ticho a pak se ozvalo: "Kdes to slyšela?"

"Ve škole?" zkusila Ashley, jestli jí ta odpověď projde.

"Ve škole pořád spíš." Neprošla.

Ashley se uchechtla. "Fajn, uznávám. Říkali to v jednom seriálu. Ale zní to logicky, ne?"

"To sice jo, ale chtěla bych vidět, jak by ta logika obstála v neděli v kostele."

Ashley se zamyslela. "Hele, i kdyby existoval homofobní Bůh, tak ty sny jeho práce nebudou. Vždyť spíš působí, že nás něco nutí být spolu, než opačně. Takže pokud je za tím nějaká nadpřirozená síla, hlasuju pro lesbickou bohyni."

"Ona je nějaká lesbická bohyně?"

"To netuším, protože na mystiku nejsem, ale pokud jo, tak je to určitě Elllen," odvětila Ashley. "Nebo Xena."

V telefonu se ozvalo Spenceřino uchechtnutí, čemuž se bruneta spokojeně usmála, protože to brala jako znamení, že se jí povedlo zbavit blondýnu myšlenek na Boží trest a tak.

"Ty jsi nemožná. Dobrou," ozval se v telefonu teď už veselý Spenceřin hlas a vzápětí blondýna hovor ukončila.

Ashley se podívala na hodiny na displeji telefonu a zjistila, že je teprve čtvrt na čtyři, čili má před sebou ještě několik hodin klidného spánku, protože jakmile jejich společné sny skončily, nikdy se jí pak už nic nezdálo. Zakrátko bruneta znovu usnula, a ačkoli by to nikomu nepřiznala, bylo to s myšlenkou na Spencer ve svatebních šatech.

5

Ve čtvrtek si Ashley odchytla Spencer při obědě, protože s ní chtěla probrat něco, co se jí od rána honilo hlavou a nedávalo jí to ve škole spát. Blondýna jako obvykle obědvala na nádvoří s ostatními roztleskávačkami a Ashley je o pár stolů dál pozorovala. Původně chtěla počkat, až bude Spencer sama, ale asi musel být nějaký družící roztleskávací den, protože ostatní dívky se od blondýny celý den ani nehnuly. Když roztleskávačky dojedly a vstaly k odchodu, bruneta se rovněž zvedla a rychle k nim vyrazila.

"Spencer, můžu s tebou mluvit?" oslovila Ashley blondýnu, když k nim došla. Ohijská rodačka i ostatní dívky se na ni otočily, což v ní vyvolalo mírnou nervozitu, ale nedala na sobě nic znát. "Kvůli tomu projektu," dodala bruneta.

Kapitánka roztleskávaček Madison probodla Ashley ledovým pohledem a pak se se soucitným výrazem obrátila na Spencer. "A jo vlastně, ty s tou úchylačkou musíš dělat projekt. Vážně by sis měla jít stěžovat řediteli, nutit tě nemůžou."

"Já to zvládnu," řekla jí neutrálním tónem Spencer a pak se otočila k brunetě a ukázala na nejbližší stůl: "Sedneme si?"

"Jestli na tebe něco zkusí, kopni jí do rozkroku," poradila blondýně Madison, ale pak se na tou radou zamyslela a opravila se: "Prostě jí někam kopni."

Ashley byla odhodlaná na výpady hispánky nereagovat, jak se za ty roky na střední naučila, ale nakonec to nevydržela. "Hele, Madison, já vím, že tě štvě, že jsme spolu nikdy nespaly, ale prostě i já mám nějaký standardy."

Kapitánka roztleskávaček se chystala na brunetu vystartovat, ale její kamarádky ji zadržely, protože si všimly kolem procházejícího učitele.

"Jednou tě zmaluju tak, že tě asi vlastní máma nepozná," sykla Madison a pak se zlým úšklebkem dodala: "Teda ne že by se o tebe starala."

Pak musela být pro změnu zadržená Ashley, o což se postarala Spencer, která ji chytla za paži.

"Děje se tu něco, děvčata?" ozvalo se za brunetou, a když se dívky tím směrem otočily, uviděly učitelku občanské nauky.

"Ne, vůbec nic, paní Bradyová," úlisně se jako první ozvala Madison. "Jen jsme diskutovaly domácí úkol."

"Tak dobrá," ne úplně přesvědčeně odvětila paní Bradyová, ale nakonec přece jen pokračovala v chůzi.

Madison vrhla na Ashley ještě jeden vražedný pohled, následně pokynula kamarádkám a všechny kromě Spencer odešly.

"Ta holka mě jednou dostane do kriminálu, jestli budou vraždy pořád trestný," zamumlala si pro sebe Ashley, a když viděla, že se blondýna usadila ke stolu, napodobila ji a sedla si naproti ní.

"Někdy je hrozná," přisvědčila Spencer a pak se zeptala: "Tak cos mi chtěla?"

"Někdy?" pozvedla obočí Ashley, ale když to blondýna nechala bez odpovědi, pokračovala: "Na něco jsem možná přišla a chtěla jsem s tebou probrat."

"A co?" ožila blondýna. "Našla jsi něco v těch knížkách?"

"To ne," odvětila bruneta. "Ale mám nápad, jak by ty sny šly možná ukončit. Vlastně dva nápady. Akorát se jeden moc nelíbí mně a druhej se určitě nebude líbit tobě. Jakej chceš slyšet první?"

"To je fuk," odpověděla blondýna. "Ven s tím. Co tě napadlo?"

"No, hodně jsem o tom přemýšlela a jednu věc jsme v těch snech ještě nezkusily...," nechala to nedořečené Ashley.

"A co?" naklonila přemýšlivě hlavu na stranu Spencer, ale vzápětí jí to došlo. "Nechat dojít odpočet na nulu."

"Jo," potvrdila s mírným přikývnutím bruneta.

"Ale s ubývajícím časem ti bývá blbě," opáčila blondýna.

"Právě proto se mi to moc nelíbí," odvětila Ashley, "ale jsou to jenom sny, takže i když mi bude hodně blbě, nakonec se probudím zdravá a čilá jako rybička, ne?"

"Takže bys to byla ochotná zkusit?" zadívala se na ni Spencer.

Bruneta si povzdechla. "Když nepřijdeme na nic jinýho, tak jo."

Spencer přikývla a pak se zeptala: "A co ten druhej nápad?"

"No, kdy ty sny začaly?" odpověděla jí na otázku otázkou bruneta.

"Z neděle na pondělí," podivila se Spencer tomu dotazu, protože nechápala, proč je to důležité.

"Nemyslela jsem přímo den, ale to, co se stalo předtím," začala Ashley, "a než začneš vyšilovat, vím, že děláš, že se to nestalo, ale faktem je, že noc předtím jsme strávily spolu, a následující noc, kdy jsme spolu nebyly, se nám začaly zdát sny, ve kterých jsme nucený být spolu, takže co když skončí, když..."

"Já s tebou znova spát nebudu!" pochopila Spencer, kam Ashley směřuje a proč by se jí tenhle nápad neměl líbit. Pak jí došla, že to skoro vykřikla, a rychle se rozhlédla, jestli ji někdo neslyšel. Naštěstí si všichni na nádvoří hleděli svého a u nejbližších stolů už bylo prázdno, protože se blížil konec obědové pauzy.

Ashley vzdychla. "Nemyslela jsem, že bychom spolu měly spát jakože mít sex, ale co prostě zkusit spát na jednom místě? Nevím, je to jenom nápad."

Spencer na ni chvilku podezřívavě hleděla, až nakonec usoudila, že to bruneta myslí upřímně. Přesto se zeptala: "Takže to není trik, jak mě dostat do tvý postele?"

"Už jsem říkala, že jsem všechny triky vyčerpala," odvětila Ashley a na zdůraznění ukázala prázdné ruce.

"Máma má dneska noční...," zamyslela se blondýna.

"Takže bys mohla přijít?" zeptala se s nadějí v hlase bruneta.

"To ne, brácha by mě určitě prásknul," odvětila Spencer. "Ale mohla bys ty přijít k nám?"

"Jasně!" vyhrkla až příliš horlivě Ashley.

"Jenom kvůli těm snům," zúžila na ni oči blondýna.

"Jo, jo," odvětila už klidným hlasem bruneta. "Jestli myslíš, že to za pokus stojí, tak přijdu."

"Fajn," řekla Spencer. "Máma odjede kolem šestý, takže v sedm?"

"Budu tam," přikývla Ashley.

Přesně v sedm se Ashley s taškou přes rameno ocitla před dveřmi domu Carlinových a pořád nemohla uvěřit tomu, že uvnitř stráví noc. Sice jen experimentováním a to ne toho druhu, který měla ráda, ale i tak se těšila, protože minimálně uvidí pokoj dívky, která se jí líbila, a to se v jejích očích řadilo mezi významné životní úspěchy. S těmito myšlenkami a s mírnou nervozitou stiskla domovní zvonek.

Nemusela čekat dlouho a dveře se otevřely a v nich stála její oblíbená blondýna.

"Ahoj. Pojď dál," přivítala ji Spencer a ustoupila, aby bruneta mohla projít dovnitř.

"Taky ahoj a díky," usmála se na spolužačku Ashley a překročila práh.

"Spencer, kdo to...?" ozvalo se shora, a když bruneta vzhlédla, viděla, že na schodech stojí zaražený Spenceřin bratr Glen a zírá na ni. "To je Daviesová. Co tu dělá?"

Spencer obrátila oči v sloup a otočila se čelem k bratrovi. "Jo, to je Ashley. A dneska tu přespí."

"Cože?!" vytřeštil oči Glen.

"Budeme spolu dělat na školním projektu a protáhne se to, tak bude jednodušší, když tu pak přespí," informovala ho Spencer.

"Zbláznila ses?" sestoupil Glen mezitím ze schodů. "Vždyť víš, co je zač."

Spencer jen rezignovaně vzdychla: "Glene..."

Za to Ashley měla k rezignovanosti daleko a chladným hlasem se přímo zeptala: "A co mám bejt jako zač?"

Blonďák se zatvářil zaskočeně a pak začal koktat: "No, jsi... jsi..."

"Radši odpovím za tebe, kokto," vstoupila mu do toho bruneta, "právě teď jsem holka, co ti má chuť nakopat zadek, tak si na mě dej bacha."

Glen jen pootevřel pusu a vyčítavě se podíval na sestru.

Na Spencer ten pohled ale nezapůsobil a řekla mu: "Na tohle fakt nemám náladu, Glene. Jsem velká holka a dokážu se o sebe postarat. A budeme jenom dělat na projektu." Pak se otočila na brunetu: "Pojď, půjdeme nahoru."

Když byly v půlce schodů, Glen se konečně vzpamatoval a zavolal za sestrou: "Řeknu to mámě. Znáš pravidla."

Spencer se zastavila a otočila se na něj: "Jak je libo. Já jí pak řeknu jednu z těch milionů věcí, co na tebe vím." Pak se obrátila zpátky směrem nahoru, ale po jednom kroku jí to nedalo a otočila hlavu zpátky na bratra. "A technicky vzato žádný pravidla neporušuju. Ty tu nemáš dovolený mít holky a já tu nemám dovolený mít kluky, což Ashley není, takže... tak."

Glen to však nechtěl nechat být a tentokrát oslovil brunetu. "Hej, lesbo, jestli na ségru jenom sáhneš, tak tě..," snažil se přijít na co nejpádnější výhrůžku.

Ashley se na něj otočila a s úšklebkem se zeptala: "Co, heteráči? Unudíš k smrti?"

Glen se na odpověď opět nezmohl a jen otvíral a zavíral pusu jako ryba na suchu.

Ashley se tomu jenom ušklíbla a znovu se rozešla za blondýnou nahoru, přičemž si po cestě zběžně prohlížela zarámované rodinné fotografie, které byly pověšené na zdi podél schodů. Obzvlášť ji zaujala roztomilá fotka nasupeně se tvářící malé Spencer v růžových šatečkách, které se očividně nelíbilo, že ji někdo fotí. Zvažovala, jestli by se jí povedlo tu fotku nenápadně cvaknout mobilem, ale blondýna mezitím došla až nahoru a otočila se na ni, čímž jí šanci na vzácný úlovek překazila.

O chvilku později byla Ashley usazená na židli u psacího stolu ve Spenceřině pokoji a rozhlížela se kolem. Fialově vymalovaný pokoj byl rozhodně menší než její, ale působil útulně a k blondýně pasoval. Brunetu potěšilo, že na zdech nebyly plakáty s klučičími celebritami, ale vlastně ji to nepřekvapilo, protože během posledních dní dospěla k definitivnímu názoru, že blondýna kope za její tým, jen si to nechce přiznat.

Spencer od vstupu do pokoje působila zamlkle, až to Ashley nakonec nedalo a rozhodla se rozproudit konverzaci. "Ten tvůj brácha je docela děsnej, co?"

Blondýna, která seděla na posteli a opírala se zády o její čelo, pokrčila rameny. "Rodinu si člověk nevybírá. Ale mívá i lepší dny. Dneska si asi jenom myslí, že to tu má na povel, když má máma noční."

"A býváte doma sami přes noc často?" zajímalo brunetu.

"To ne," odvětila Spencer, "ale v Experimenťáku teď dokončujou nějakej přelomovej objev nebo co, tak jedou v podstatě nonstop."

"Přelomovej objev?" podivila se Ashley a pak vyhrkla: "Nesmrtelnost! Řekni prosím, že jde o nesmrtelnost!"

"To pochybuju," odpověděla blondýna. "Ale nevím, o co jde, máma s tím dělá hrozný tajnosti."

"Snad to nejsou ty protiopilecký pilule, u těch bych to na Nobelovku neviděla," předstíraně se zamyslela bruneta.

"Hm," pouze hlesla s přikývnutím blondýna.

Ashley se na ni podívala, a když viděla, že jí zase není do řeči, znovu se rozhlédla po pokoji. Nakonec jí zrak padl na poličky s knížkami a dévédéčky a obočí jí vystřelila vysoko do čela.

"Spencer?" ozvala se nevěřícně, zatímco vstala a vydala se k filmové poličce, aby se ji lépe prohlédla.

"Co je?" podivila se z postele blondýna.

Ashley, která mezitím k dévédéčkům došla, ukázala na řadu seriálových boxů. "Voyager a Xenu bys ještě ukecala, tam jde o podtext, ale Lost Girl, The 100, Supergirl a Wynonna Earp?"

Spencer mírně zrudla, ale zachovala si netečný výraz. "No co? Tak mám ráda akční seriály se silnýma hrdinkama."

Bruneta na ni pozvedla jedno obočí. "A silnýma lesbickýma zápletkama?"

"Já ty seriály nepíšu, za ty zápletky nemůžu!" zrudla trochu víc blondýna.

"Jasně, ty se na ně jenom koukáš a kupuješ si sběratelský edice," zasmála se Ashley. "Což je u údajný hetero holky naprosto normální."

Spencer ji probodla pohledem. "Jestli chceš zase řešit tohle, tak tě taky můžu poslat zpátky domů."

Ashley si povzdechla. "Fajn, už mlčím."

Spencer si trucovitě založila ruce na hrudi a mračila se podobně jako na té fotce, která brunetu cestou nahoru nejvíc zaujala.

Ashley se tomu pohledu musela skrytě usmát a byla odhodlaná to opravdu nechat být, ale nakonec jí to nedalo. "Co si zahrát takovou hru?"

"Nech mě hádat," obrátila oči v sloup blondýna. "Na doktora?"

Bruneta se uchechtla. "To je sice má oblíbená hra, ale vyžaduje spolupracující pacientku, který se mi tu evidentně nedostává. Myslela jsem hru na co kdyby?"

"Na co kdyby?" svraštila nechápavě obočí Spencer.

"Jo," přikývla Ashley. "Na co kdyby. Bude to takovej myšlenkovej experiment, nebo jak se tomu nadává. A začneme třeba s tím, co by se tak hroznýho stalo, kdybys byla na holky."

"Ashley...," zavrčela blondýna.

"Já vím, já vím," zvedla na obranu ruce bruneta, "jsi stoprocentně hetero, ale schválně, co by se stalo, kdybys nebyla? Odpověz a nechám to být."

Spencer si povzdechla a po chvilce přece jen odpověděla: "Fajn. Ale je to naposled, co se o tom bavíme. Kdybych byla na holky, máma by mě poslala do nějakýho kláštera nebo převýchovnýho tábora, podle toho, jakou by měla zrovna náladu, brácha by se mě zřeknul a přišla bych o všechny kamarádky. Stačí?"

"Páni," hlesla Ashley. "To si fakt myslíš?"

"Jo, takže je dobře, že na holky nejsem a líbí se mi Aiden a tak," odvětila blondýna.

"Jo, díkybohu za Aidena," poznamenala sarkasticky bruneta. "Proč on?"

"Co?" dělala nechápavou blondýna.

"Co vidíš zrovna na Aidenovi, když teda přistoupím na to, že se ti fakt líbí?" rozvedla to Ashley.

"No, líbí se všem holkám ve škole, takže mně taky," odvětila stroze Spencer.

"To je celý?" pozvedla obočí bruneta.

"Má svaly a... hezký oči," odpověděla nejistě blondýna a pak pohlédla spolužačce do očí. "Takový zlatohnědý."

"Aha," mírně přikývla Ashley a pak jí něco došlo. "Počkat. Nemá Aiden zelený oči?"

"To je fuk," rychle odvětila Spencer a vstala z postele. "Dojdu ti pro matračku."

"Matračku?" svraštila obočí bruneta, která přistoupila na změnu tématu, protože jí bylo jasné, že momentálně z blondýny přiznání, jak je to doopravdy, nedostane.

"A kde sis myslela, že budeš spát?" otočila se na ni blondýna.

Ashley stočila zrak z blondýny na její postel a pak s laškovným úsměvem odpověděla: "No, nemáš sice největší postel, ale když se přitulíme, tak se vejdeme."

"Ha ha," neudělalo to dojem na Spencer. "Zapomeň."

S tím blondýna odešla pro výše zmíněnou matračku.

Dívky ulehly už před desátou hodinou, když si předtím ještě prošly několik kousků ze Spenceřiny hromádky knih o snech, aniž by narazily na cokoli převratného. Ashley sice mrzelo, že bude spát na matračce místo vedle Spencer na posteli, ale i to bylo víc, než mohla ještě před týdnem doufat, takže se jí nakonec usnulo dobře.

Když se Ashley po nějaké době probrala, čekalo ji překvapení, protože zjistila, že místo na matračce je na posteli, tělo má přitisknuté ke Spenceřiným zádům a rukou jí objímá kolem břicha. Probrat se musela i blondýna, protože se najednou odkulila od Ashley tak prudce, že přepadla z postele na podlahu.

"Co děláš na posteli? Proč nejsi na zemi?" ukázala rozhořčená blondýna prstem na prázdnou matračku, zatímco se postavila na nohy a rozsvítila lampičku na blízkém psacím stole.

"Já nevím," promnula si oči Ashley. "Usnula jsem tam a teď se probudila tady."

Spencer na ni zúžila oči. "A to ti mám jako věřit?"

"Věř, nebo ne, ale je to tak," odvětila bruneta a pak pokračovala: "Hlavní je, že to fungovalo, ne?"

Blondýna se zarazila a rozhlédla se kolem sebe. "No jo. Jsme vzhůru a nic se nám nezdálo."

Ashley chvilku sledovala Spenceřin rozradostněný obličej, protože sama úplnou radost necítila. Ty sny byly sice divné a ten poslední měl ke konci blízko k děsivému, ale na druhou stranu byly důvodem, proč se se Spencer začaly sbližovat, nebo spolu alespoň mluvit.

"Počkat, co je to?" vytrhl Ashley se zamyšlení Spenceřin hlas.

Bruneta se otočila směrem, kterým se blondýna dívala, a zrak jí padl na zarámovanou fotku postavenou na nočním stolku, která tam předtím nebyla, protože by si jí rozhodně všimla. Byla to totiž svatební fotografie jí a Spencer.

"Tu jsi sem přinesla?" zeptala se jí obviňujícím tónem blondýna.

"Ne, nepřinesla," vstala bruneta a šla si fotku lépe prohlédnout. "A kde bych asi tak vzala naši svatební fotku?"

"Photoshop?" zkusila za ni odpovědět Spencer.

"Vypadám na počítačovýho mága?" odpověděla jí vlastní otázkou Ashley.

"Tak sis někoho zaplatila, co já vím," mračila se blondýna.

Ashley to nechala bez odpovědi a rozhlédla se po pokoji, protože pojala jisté podezření. "Myslím, že mám jednodušší vysvětlení," ukázala nakonec na poličku s dévédéčky.

Spencer tím směrem otočila hlavu a pak vykulila oči. "To není moje!" okomentovala sběratelskou edici kompletního seriálu The L Word, kterou nyní řada seriálových placek začínala.

"A co ta Hannah Montana?" uchechtla se Ashley novému titulu na druhém konci poličky. "Kdysi jsem Miley a Lilly taky mohla, ale to bylo na základce. Nejsi na ten seriál už trochu stará?"

"Ten taky není můj!" bránila se zarudlá Spencer.

"A ta duhová podložka pod myš?" zeptala se bruneta a kývla hlavou k psacímu stolu.

Blondýnu přešla ke stolu, aby se na podložku podívala, a pak se otočila zpátky na Ashley. "Co to má bejt?"

"Než se pustíš do obviňování, že jsem počkala, až usneš, a pak ti zteplila pokoj, zkus dveře," odpověděla jí bruneta.

Spencer nechápavě svraštila obočí, ale nakonec přeje jen zkusila vzít za kliku dveří, vedle nichž stála. Neúspěšně. "Ale tyhle dveře se nedají zamknout, tak jak...," začala, ale pak jí to došlo. "Tohle je sen, že jo?"

"Obávám se, že jo," přisvědčila bruneta.

"Sakra," hlesla blondýna a rezignovaně se posadila na židli u stolu. "Vypadalo to, že to zabralo."

"Teď už zbývá jenom počkat, než...," začala bruneta, která si sedla na kraj postele, ale přerušila ji televize, která se náhle sama zapnula.

"Bohužel vás musíme informovat, že se potvrdily nejhorší obavy vědců, a asteroid, který míří na Zemi, nás zasáhne už za, kolik, Glene?"

Obě dívky na televizi vykulily oči, protože v ní ve zprávařském studiu seděli Madison a Glen.

"Za 12 minut a 7 sekund," odpověděl televizní Glen Madison.

"Je to tak, vážení televizní diváci, konec světa, jak ho známe, nastane už za 12 minut a... teď už jen 3 sekundy," odvětila Madison se sklíčeným pohledem do kamery.

"No ty krávo," okomentovala to Ashley.

"Tohle poslouchat nebudu," prohlásila Spencer, zvedla ze stolu dálkové ovládání a televizi vypnula.

"Konec světa nastane už za 11 minut a 47 sekund," opáčil jí z televize, která se ihned zase sama zapnula, její bratr, aby následně zmizel a místo něj se objevil přes celou obrazovku už pouze rychle ubývající odpočet.

"Takže evidentně přišel na řadu plán B," vzdychla z postele Ashley. "Nechat na Zemi dopadnout asteroid a zjistit, co znamená přesně znamená ten konec světa."

"Fakt chceš nechat dojít odpočet na nulu?" potvrzovala si Spencer.

"Zopakovat tu poslední noc bez společných snů jsme zkusily, ale nepomohlo to, a nic jinýho mě nenapadá," odpověděla jí bruneta.

"Hm," hlesla Spencer a po delší chvilce zamyšlení dodala: "No, přesně jsme ji nezopakovaly..."

Ashley na ni překvapeně pohlédla.

"Tím nic nemyslím! Jenom konstatuju," rychle zareagovala na ten pohled blondýna a pak odvrátila z brunety zrak. "Ale jestli chceš zkusit to s tím odpočtem, jsem pro."

Ashley se podívala na televizi, kde právě odpočet klesl pod deset minut, pak se zhluboka nadechla a pronesla: "Spencer, musím ti říct něco, co už jsem ti asi měla říct dávno, tak mi prosím neutrhni hlavu."

"A co?" nechápala Spencer.

"Jde o tu sobotní noc...," začala nejistě bruneta.

"A co s ní?" pobídla ji v pokračování blondýna.

"My jsme...," znovu se odmlčela Ashley, pak se opět zhluboka nadechla a po hlasitém výdechu řekla: "Nespaly jsme spolu."

"Cože?" podivila se Spencer. "Co tím myslíš?"

"Myslím tím, že na sex ve skutečnosti nedošlo," odvětila Ashley, "takže jsme tu noc vlastně zopakovaly."

"Co?" snažila se tu ínformaci vstřebat blondýna. "Ale tvrdila jsi..."

"Já nic netvrdila," vstoupila jí do toho bruneta. "Nikdy jsem neřekla, že jsme spolu fakt spaly, s tím jsi přišla ty a já tě v tom jenom nechala."

"Počkej, počkej, počkej," začala se tvářit naštvaně Spencer, "protože jsem si nic nepamatovala, nechala jsi mě věřit, že jsem s tebou spala, i když jsi věděla, že ne? To je pěkně hnusný!"

Ashley při pohledu na namíchnutou blondýnu vstala a začala vysvětlovat: "Chtěla jsem ti to říct hned v neděli ráno, ale tys byla tak na zabití, že... že..."

"Že co?" nenechala ji nalézt správná slova Spencer, která rovněž vstala. "Že mi to dáš sežrat?!"

"Takhle přesně bych to nevyjádřila," odvětila bruneta, "ale v podstatě jo."

"Moc hezký, Ashley," vrtěla hlavou blondýna. "Měla jsem vědět, že bych s tebou ani opilá nikdy nespala."

"Tak to zase prr," opáčila Ashley. "Tys se mnou rozhodně spát chtěla, zastavila jsem to já."

"Jo, jasně, tomu tak budu věřit," ušklíbla se Spencer.

"Věř si, čemu chceš, ale fakt je, že jsi ze mě v podstatě začala strhávat oblečení, a ne že by se mi to nelíbilo, ale došlo mi, že jsi moc opilá a že takhle to nechci," odvětila Ashley.

"Á, gentlemanka Ashley," okomentovala to sarkasticky blondýna.

"Tak promiň, příště, až se opiješ a vyjedeš po mně, tak se s tebou teda vyspím," uchýlila se k sarkastickému tónu i bruneta.

Spencer nad ní jen mlčky a se zamračením vrtěla hlavou.

"Fajn. Omlouvám se," vzdychla Ashley. "Uznávám, měla jsem ti to říct dřív."

"Jo, to měla," odvětila chladně blondýna. "Celej týden jsi mi lhala. Promiň, nechala mě věřit něčemu, co není pravda. A to jsem si myslela, že..."

"Že co?" pobídla ji bruneta.

"Že ti na mě záleží!" dál se mračila Spencer. "Ale místo toho sis se mnou jenom hrála."

"Já si s tebou nehrála!" bránila se Ashley. "A záleží mi na tobě."

"To bys mi řekla pravdu!" křikla blondýna.

"Chceš slyšet pravdu?" začala už být zoufalá Ashley. "Fajn, tak ti povím pravdu. Líbila ses mi od první chvíle, co jsem tě uviděla, ale brzy mi došlo, že v tom bude něco víc, protože jsem na tebe narozdíl od jiných holek nedokázala přestat myslet. Chtěla jsem to na tebe zkusit, ale bylas pořád z rotleskávačkama, tak jsem zařadila zpátečku. Ale roztleskávačky nebyl jedinej důvod. Podstatnější bylo, že jsem se poprvý v životě bála odmítnutí. Bála jsem se, protože jsem věděla, že by to bolelo. Takže když jsi mě pak na tom mejdanu políbila, byla to nejšťastnější chvíle mýho života. A u nás doma jsem se s tebou mohla vyspat, ale chtěla jsem, aby naše poprvý bylo romantický a ne opilecký, tak jsem to zastavila. Pak jsi odpadla a já si řekla, že se vyspíme a ráno si promluvíme. Ale ráno jsi byla pryč, tak jsem se za tebou rozjela s tím, že tě pozvu do kina nebo na zmrzlinu, ale místo toho jsem se od tebe dočkala studený sprchy, takže jo, nechala jsem tě při tom, že jsme spolu spaly, což nebylo hezký, ale byla jsem naštvaná a bolelo to. Bolelo to, protože jsem poprvý v životě zamilovaná. Chtěla jsi slyšet pravdu, takže tady je. Jsem do tebe zamilovaná!"

Spencer zůstala na spolužačku dlouho mlčky zírat s otevřenou pusou.

"A teď si musím sednout, protože je mi divně," pronesla do toho ticha Ashley, které najednou došlo, že už se jí chvíli motá hlava, a sedla si na kraj postele.

"Ashley?" uslyšela bruneta jakoby z dálky znepokojený Spenceřin hlas. "Co je ti?"

Ashley chtěla odpovědět, ale zjistila, že na to nemá sílu. Následně v točícím se pokoji periferně spatřila, že z odpočetu na televizní obrazovce zbývají poslední vteřiny.

7... 6... 5...

"Ashley!" opět se z dálky ozval Spenceřin naléhavý hlas, ale bruneta už nedokázala ani zůstat sedět a bezvládně se sesunula na matraci postele.

Poslední, co Ashley uviděla, byl přibližující se Spenceřin obličej, a pak už byla jen... tma. Černočerná tma.

6

Když Ashley znovu nabila vědomí, zjistila, že se oblečená v tílku a kraťasech, v nichž šla spát, vznáší uprostřed černé prázdnoty.

'Tak jo, tohle musí být další sen,' řekla si v duchu pro sebe, 'což znamená, že tu někde je i Spencer.'

"Spencer?!" zavolala co nejhlasitěji do okolní nicoty. Bez výsledku. "Spencer? Jsi tady?!" zkusila to znovu. Opět marně.

Najednou, když už se jí málem začal zmocňovat strach, zahlédla v dálce drobné světýlko, jež se pomalu, ale jistě zvětšovalo.

'Sice se říká, že člověk nemá po ztrátě vědomí chodit za světlem, ale tohle jde ke mně, takže je to v pohodě?' pomyslela si.

Než měla čas zpanikařit, zjistila, že přibližující se světlo není ve skutečnosti světlo, ale zářící ženská postava. A to překvapivě známá ženská postava.

Ashley mírně vykulila oči, protože by jí nikdy nenapadlo, že před sebou někdy uvidí Angelinu Jolie v kostýmu, který se dal popsat jako kombinace Víly kmotřičky z Popelky a Zloby ze Zloby - královny černé magie. V ruce jí nechyběla kouzelná hůlka a na hlavě velké, černé rohy.

"Ahoj, Ashley," pozdravila ji zářící Angelina milým hlasem, když prázdnotou připlula až kousek před ni.

"Zdravím?" nesměla jí pozdrav oplatila bruneta.

"Nemusíš se mě bát," usmála se Angelina. "Jsem tvá Kmotřička víla a přišla jsem ti pomoct."

"Dobře," pomalu odvětila Ashley. "Tak jak se probudím?"

"Probudíš?" svraštila nechápavě obočí Kmotřička víla.

"No, tohle je očividně další z těch divných snů, ale není tu Spencer, takže...," začala Ashley, ale když spatřila náhle sklíčený Angelinin výraz, zarazila se. "Co je?"

"Ashley, drahoušku, je mi to líto, ale tohle není sen," prohlásila smutným hlasem Kmotřička víla.

"Není?" podivila se bruneta. "Tak kde to jsem?"

Angelina smutně vzdychla. "Zemřela jsi, Ashley."

"Já jsem umřela?" snažila se to pochopit bruneta.

"Ano," zarmouceně přikývla Kmotřička víla. "Tvá nit života byla přerušena a bohužel tomu nešlo zabránit. Udělala jsem jediné, co jsem mohla, a snažila se ti poslední dny zpříjemnit."

"Zpříjemnit?" nechápala Ashley, ale vzápětí jí to došlo. "Ty sny? To byla vaše práce?"

"Tak jest," potvrdila s drobným úsměvem Angelina. "Chtěla jsem, abys mohla strávit nějaký čas se svou láskou, a tohle byl v tom krátkém čase, který ti zbýval, jediný způsob. Velká škoda, že vám nebylo přáno více času, byly byste tak krásný pár."

"Aha, no, jsem ráda, že máme fanoušky," přijala tu odpověď bruneta a pak se zeptala: "Tak v čem spočívá ta klička?"

"Klička?" nechápala Kmotřička víla.

"Jak mě vrátíte zpátky do života," odpověděla jí bruneta, "abychom se Spencer mohly být ten krásnej pár a tak."

"Ashley," znovu posmutněla Angelina, "to nejde. Přišla jsem tě pouze doprovodit dál."

"Dál?" svraštila obočí bruneta.

"Na druhou stranu," usmála se Kmotřička víla a ukázala hůlkou v pravé ruce za sebe, kde se náhle zjevila velká, dvojitá zlatá brána.

Ashley si před tím zlatým svitem zastínila oči a pak se zeptala: "Takže já jsem fakt mrtvá a zůstanu mrtvá?"

"Tak jest," přisvědčila Angelina.

"To je ale blbá zápletka," utrousila spíše pro sebe Ashley. "Kdybych toužila po příběhu s předčasně mrtvou lesbičkou, zapnu si televizi. Určitě musí existovat nějaká skulina v pravidlech nebo návratový tlačítko nebo tak něco, ne?"

"Bohužel ne," zavrtěla hlavou Kmotřička víla a pak ji otočila ke zlaté bráně, která se pomalu začala otvírat. "A již nastal čas jít."

"Počkat, počkat, počkat," začala konečně panikařit Ashley. "Já nechci. Chci zpátky, chci za svou lás... za Spencer," opravila se, protože sama sobě a Spencer sice přiznala, že ji miluje, ale před cizí osobou jí to pořád nešlo přes jazyk. "Láska je silnější než smrt a vždycky vyhrává, ne? Tak to zařiďte."

"Ashley," pronesla náhle přísným hlasem Kmotřička víla a za zády se jí rozevřela velká, černá zlobská křídla. "Je čas jít!"

"Ne!" zvolala odhodlaně bruneta, ale vtom se na ni Angelina vrhla...

Ashley se s leknutím probudila a cítila, jak jí srdce uhání jako o závod. Když jí došlo, že to byl pouze sen, pokusila se uklidnit a rozhlédla se kolem sebe. Podle všeho byla v nějakém jednolůžkovém nemocničním pokoji, což se jí vzápětí potvrdilo, protože se otevřely dveře a v nich se objevila zdravotní sestřička.

"Á, pacientka se nám konečně probudila," s úsměvem konstatovala sestra a došla k lůžku. "Jak se cítíte, Ashley?"

"Dobře," odpověděla po chvilce zamyšlení Ashley, která se opravdu cítila celkem dobře. "Kde to jsem?"

"Na Neurologii ve Všeobecné," odvětila sestra a mezitím zkontrolovala pípající přístroj vedle Ashleyiny hlavy. "Vše se zdá být v pořádku, takže teď skočím pro doktora, který vám vše vysvětlí, ano?"

"Dobře," pomalu přikývla stále trochu dezorientovaná bruneta a následně sledovala, jak sestra odchází.

U dveří se sestřička otočila a ještě s úsměvem řekla: "A pošlu vám sem tu vaši kamarádku. Musíte být moc dobré kamarádky, protože se odsud celou dobu ani nehnula."

'Moc dobrý kamarádky?' podivila se v duchu Ashley. 'Já nemám moc dobrý kamarádky. Vlastně nemám žádný kamarádky. Jedinej, kdo by se dal počítat za kamarádku, je...'

Ashley vytrhla z myšlenek osoba, která právě ve dveřích vystřídala odkráčející sestřičku. Spencer.

"Ahoj," hlesla tiše blondýna a vešla dál do pokoje. "Jak ti je?"

"Odpověděla bych, že dobře, ale podle tvýho výrazu to vypadá, že mám na kahánku, nebo jsem tu roky ležela v kómatu, takže jsem trochu zmatená," odvětila bruneta při pohledu na nervózní výraz blondýny.

"To ne," rychle odvětila Spencer a její výraz náhle ožil. "Nic takovýho. Zákrok proběhnul dobře a jsi úplně v pořádku. Jenom tě po něm nechali pár hodin spát."

"Zákrok?" vykulila oči Ashley a následně zběžně zkontrolovala, zda jí nic nechybí nebo nepřebývá. Pak už s menší panikou v hlase otázku zopakovala: "Jakej zákrok?"

"S tím bychom asi měly počkat na doktora," odpověděla Spencer a ohlédla se ke dveřím, jestli lékař už nejde.

"Jestli ti to nevadí, radši bych to slyšela od tebe, doktor na mě určitě spustí felčarsky a to není řeč mýho kmene," odvětila Ashley a zkusila se na viditelně nesvou blondýnu usmát.

Spencer si povzdechla a pak se šla posadit do křesla vedle postele. "Tak dobře," začala, jakmile se usadila. "Zkusím ti to vysvětlit tak, jak jsem to pochopila, ale asi si budeš myslet, že mi přeskočilo, takže tě předem ujišťuju, že je to všechno pravda."

"Mám se začít bát?" zeptala se bruneta.

"Ne, teď už jsme obě v pořádku, společný sny se nám už zdát nebudou a obešlo se to bez trvalých následků," odpověděla blondýna.

"Obě?" pozvedla obočí Ashley.

"Jo," přikývla Spencer a pak se zamyslela. "Nevím, odkud mám začít."

"Co od začátku?" napověděla jí bruneta.

Spencer se zhluboka nadechla a pak spustila: "Tak dobře. Pamatuješ na tu nefungující pilulku proti opilosti, co jsem do sebe hodila na tom mejdanu? Ukázalo se, že to nebyla nefungující pilulka proti opilosti, ale fungující tableta s diagnostickými nanoboty, což je ten přelomovej objev, na kterým máma s ostatními v Ústavu experimentální medicíny momentálně pracujou, a Glenovi se ji tam povedlo omylem šlohnout a přimíchat mezi protiopilecký prášky, čehož jsem si samozřejmě nebyla vědomá, když jsem si pro jeden do jeho skrýše šla."

Ashley na blondýnu chvíli zírala s pootevřenou pusou a pak hlesla: "Cože?"

Spencer v odpověď mírně rozhodila rukama. "Já vím, zní to šíleně, ale je to tak. Omylem jsem si vzala tabletu s experimentálníma psychologickýma nanobotama, což jsou malí roboti, a větší půlka z nich skončila v tobě, když jsme se... no, líbaly, a to nakonec vedlo i k těm našim společným snům."

"Co?" zopakovala stále s nevěřícným výrazem bruneta. "My máme v sobě nějaký šílený psychopatický roboty?"

"Psychologický. A měly jsme," odpověděla blondýna. "Už nám je vyndali."

"Vyndali?" zvedla obočí Ashley a v obavách se zeptala: "A kudy?"

"Jsou to fakt malinkatí roboti. Něco jako borgský nanosondy ze Star Treku, ale tyhle mají pomáhat. Takže je z nás prostě vysáli jehlou v žíle. Byl to jednoduchej zákrok, jakmile se přišlo na to, co nám je. Když jsem se přiznala, že jsem si vzala tabletu z Experimenťáku, ukázalo se, že tam celej týden ty ztracený nanoboty hledají. Pak už stačil jenom sken na potvrzení, že je v sobě fakt máme. Tebe pak nechali spát jenom pro jistotu kvůli tomu nočnímu kolapsu," vysvětlovala Spencer.

"Takže jsem nezkolabovala jenom ve snu?" zajímalo Ashley.

"Bohužel ne. Sice jsem ten sen stihla těsně před koncem odpočtu ukončit, což asi bylo štěstí vzhledem k tomu, jak se ti nanoboti chovali, když se odpočet blížil k nule, ale když jsem se probudila, byla jsi v bezvědomí, skoro jsi nedýchala a tep měla v podstatě nehmatnej, tak jsem strachy bez sebe zavolala záchranku a tím se spustit celej ten zdravotnickej kolotoč. V nemocnici se pak snažili sehnat tvoje rodiče, ale tvá máma jim to položila s tím, že je na drahý dovolený na Havaji a nemá čas, a tvýmu tátovi se jim doteď nepovedlo dovolat vůbec, tak jsem tu zůstala, protože jsem měla pořád nahnáno, i když mě všichni ujisťovali, že budeš v pořádku, a navíc jsem nechtěla, abys byla po probuzení sama. Ale přímo v pokoji mi být nedovolili, protože nejsem příbuzná."

"Falešný manželky se nepočítají?" usmála se bruneta.

"Co?" nechápala blondýna.

"Ten školní projekt," vysvětlila bruneta.

"Tak na ten jsem při tom všem úplně zapomněla," přiznala blondýna.

"Každopádně děkuju, žes tu zůstala," odvětila vděčně Ashley, která se stále usilovně snažila vstřebat všechny informace, kterých se jí dostávala, ale moc se jí to nedařilo. "A ty sny teda způsobili ti pidiroboti? Jak?"

"Ti nanoboti jsou vyvíjený pro zkoumání podvědomí, ale mají všichni skončit v jednom člověku, protože fungujou jako jeden celek," odpověděla jí Spencer. "U nás došlo k jejich rozdělení, což je nějak rozhodilo, a větší půlka, co byla v tobě, se pak pořád snažila spojit s menší půlkou, co byla ve mně. Na podrobnosti se mně neptej, vím jenom, že ti nanoboti spolu komunikujou přes nějakej vysílač v Ústavu, kterej má dosah přes celý město, takže bylo jedno, jak daleko od sebe jsme byly. Když, a tady se pokusím citovat, co mi řekli, primární objekt, což jsi ty, usnul, nanoboti v něm se snažili přes ten vysílač spojit s nanoboty v sekundárním objektu, což jsem já, a to nějak vedlo k tomu, že jsi mě fakt vtahávala do svých snů, který skončily, jakmile se těm dvou skupinám nanobotů povedlo sesynchronizovat. Od normálních snů se ty sny lišily proto, že jedna z funkcí těch nanobotů je vyvolávat potlačovaný touhy, takže spíš než sny to byly tvý fantazie, což taky hodně vysvětluje."

"Chápu," odvětila pomalu bruneta, přestože stále měla potíže cokoliv z toho pochopit. "Takže ti nanoboti se sesynchronizovali, když jsme si ve snu daly pusu?"

"Ne, to prý bylo jenom jejich metaforický ztvárnění tý synchonizace, stejně jako ty bomby, autodestrukce a tak. Vysvětluje to i to tvý nutkání se se mnou spojit a že ti se zkracujícím se odpočtem bylo špatně. Tvý skupině nanobotů se tak nelíbilo to rozdělení a nesladění, že v touze po něm ovlivňovali tvý životní funkce," odpověděla blondýna. "Mimochodem, to sdílení snů je nečekanej efekt, z kterýho jsou v Experimenťáku dost na větvi, ale podíl z Nobelovky asi nedostaneme."

"Aha," hlesla bruneta a dál nechávala zpracovávat kolečka v hlavě všechny ty informace. "No, asi je to lepší vysvětlení než Kmotřička Zloba, ale stejně..."

"Cože?" nechápala blondýna.

"To neřeš," mávla nad tím rukou bruneta.

Spencer pak chvilku mlčela a jen si Ashley prohlížela, až nakonec váhavě řekla: "Měla bych na tebe prosbu."

"Ale?" odvětila Ashley. "Jakou?"

"Vzhledem k tomu, že jsi byla v bezvědomí, bylo veškerý vysvětlování na mně," začala Spencer, "a protože u toho pak byla i máma, nevypověděla jsem všechno úplně tak, jak to bylo, takže..."

"Takže si chceš sladit výpovědi?" dokončila tu větu po odmlčení blondýny Ashley.

"Něco takovýho," zatvářila se provinile Spencer.

"Tak povídej," pobídla ji bruneta. "Vždycky jsem věděla, že u mě na sladění výpovědí s komplicem jednou dojde, i když jsem si myslela, že spíš půjde o podezřelý zmizení Madison nebo Aidena."

Blondýna na ten pokus o vtip nereagovala a místo toho trochu nesměla spustila: "Řekla jsem, že ti nanoboti se do nás dostali, protože jsme se napily ze stejný skleničky, a ty sny byly úplně obyčejný a končily našim objetím. Zbytek už jsem neupravovala."

"Páni," zvedla jedno obočí Ashley. "Takže úplný odteplení, jestli je to slovo. Ale neboj, chápu. A objetí mezi holkama taky umí být silný, v Kámoškách s časem pomocí objetí dokonce dvě kamarádky cestujou časem, ale to vlastně nemůžu vědět, protože ten seriál běží na Disney Channelu, na kterej už dávno nekoukám."

"Jasný," drobně se uchechtla Spencer a pak s úlevným výrazem pokračovala: "A děkuju. Už takhle mám neskutečnej průšvih, i když brácha větší, a kdyby máma věděla celou pravdu, tak..."

"Jo, rozumím, apokalypsa" přikývla bruneta.

Spencer se následně chystala něco říct, ale vtom jí v kapse pípl mobil. Když ho vyndala a koukla na displej, překvapeně zvedla obě obočí.

Při pohledu na výraz blondýny se Ashley nevážně zeptala: "Jestli ses právě dozvěděla, že se spletli a zbývá mi týden života, tak mi to prosím řekni."

"Ne, jsi v pořádku," odvětila s krátkým zavrtěním hlavou blondýna a pak po krátké odmlce dodala: "Aiden mě pozval na ples."

"Ale? Pan Nerozhodnej se konečně rozhodl?" podivila se Ashley. "Ale ples je vlastně už zítra, tak bylo na čase."

"Jo, to bylo," odvětila Spencer s pohledem pořád upřeným na displej.

"Počkat," pochopila bruneta. "On tě pozval právě teď? Esemeskou?"

"Jo," krátce přikývla blondýna.

"Jak romantický," ironicky poznamenala Ashley, a když to nechala blondýna bez odpovědi, s povzdechem dodala: "Ale ty s ním stejně půjdeš."

Spencer konečně zvedla oči od mobilu. "Jo, půjdu."

"A očividně jsi z toho radostí bez sebe," okomentovala Ashley Spenceřin nenadšený výraz.

"Já mám radost," odvětila s drobným zamračením blondýna. "Tohle jsem přece celou dobu chtěla, ne?"

"Ale možná už nechceš?" zkusila to bruneta.

"Ne, chci. Musím chtít," odpověděla neoblomně blondýna.

"Musíš? Vážně?" nedalo to Ashley. "Spencer, hele, žít život tak, abys potěšila ostatní, může znít ušlechtile, ale když při tom nejsi sama sebou, je to ta největší blbost, kterou můžeš udělat."

Blondýna na to nic neřekla a jen na spolužačku hleděla.

"Já vím, že se bojíš, že když přiznáš to, co obě víme, půjde všechno do háje a o všechny přijdeš, ale..."

"Je to můj život," vstoupila jí do toho náhle zvláštně tvrdým hlasem Spencer. "Sice uznávám, že mi tenhle týden zamotal hlavu, ale s tím je konec. Byly to tvý sny nebo fantazie nebo co, se kterýma jsem neměla nic společnýho, a po tom mejdanu jsme spolu nespaly, což ses mi nakonec uráčila říct, takže se můžu v klidu vrátit do starých kolejí. Půjdu s Aidenem na ples a pak spolu začneme chodit a všechno bude, jak má být."

"'Musí' a 'má být'. Slyšíš se vůbec?" vrtěla hlavou bruneta.

"Hele, Ashley, já vím, že se ti to nelíbí," začala Spencer, "protože... protože ke mně chováš city, pokud jsi to v tom posledním snu myslela vážně, ale já... budu s Aidenem a nebudu se za to omlouvat."

"To po tobě ani nikdo nechce," odvětila Ashley. "A myslela jsem vážně všechno, co jsem ti řekla, ale o to tu přece nejde. Vůbec tu nejde o mě, jde o tebe, Spencer, zkazíš si život."

Blondýna jen zamítavě vrtěla hlavou. "Nech to být, Ashley. Prosím."

"Fajn," rezignovaně vzdychla Ashley.

"Společný sny se nám už zdát nebudou, ale... můžeme být dál kamarádky, jestli chceš," vstřícně po chvilce mlčení při pohledu na brunetin skleslý výraz nabídla Spencer.

"Fajn," zopakovala úsečně Ashley.

"Fajn," hlesla se sklopenýma očima blondýna, ale pak je znovu zvedla a řekla: "Každou chvíli se tu objeví doktor, takže já... půjdu."

"Jasně," odpověděla bruneta. "Stejně jsem nějaká unavená."

"Dobře," řekla Spencer, vstala z křesla a vydala se ke dveřím.

Ještě než blondýna dveře otevřela, Ashley na ni neironicky zavolala: "A užij si ples."

"Díky," otočila se na ni se smutným úsměvem Spencer a pak odešla z pokoje.

Když Ashley osaměla, najednou na ni všechno dolehlo. Byla v nemocnici, sama, protože jeden rodič se nestaral a druhý měl moc práce s konzertováním, a holka, do které byla zamilovaná, hodlala dál předstírat, že se jí líbí školní idiot, a to jen proto, že po něm letěly ostatní holky a představoval tak dokonalou kamufláž. Ashley nad těmi černými myšlenkami zavrtěla hlavou a pak si setřela osamělou slzu, který jí nechtě unikla z koutku oka.

'Život fakt někdy stojí za prd,' pomyslela si pro sebe a pak se zavřenýma očima čekala, až se konečně dostaví doktor a bude se ho moct zeptat, kdy jí pustí domů.

7

Ashley pustili z nemocnice až v sobotu ráno, protože si ji tam přes její protesty chtěli nechat alespoň přes jednu noc na pozorování, což její pokleslé náladě nepřidalo. Navíc se jí sice nakonec povedlo dovolat tátovi, ale když mu řekla, že je v pořádku, omluvil se, že momentálně přijet nemůže, ale pokusí se co nejdříve, což říkával často, ale splnil zřídkakdy.

Splín se tak brunety držel i celou sobotu doma. Prázdný dům působil najednou hrozně depresivně a k tomu se nedokázala zbavit myšlenek na to, že se Spencer právě připravuje na velký večer s Aidenem. Tu představu se snažila všemožně zaplašit, ale nakonec to skončilo opakovaným sjetím celé diskografie Adele.

Pak ji napadlo, že si pustí nejlepší protiplesový film, který znala, což byla Carrie. A sledování filmu ji opravdu na jiné myšlenky přivedlo. Konkrétně začala zvažovat, kde by se dal pořídit kýbl prasečí krve a jak by šlo zařídit, aby skončil na Aidenově hlavě. Možná měla být naštvaná spíše na Spencer, protože zabedněný kapitán basketbalového týmu určitě netušil, která bije, a byl v tom v podstatě nevinně, ale blondýny jí bylo pouze líto. A to ji přivedlo k myšlenkám, že by ji měla nějak zachránit. Dal by se v Los Angeles pořídit bílý kůň a rytířské brnění? Protože když už záchrana, tak stylová, ne?

Těsně před šestou večer vylekalo Ashley, která byla stále usazená v obýváku před televizí a přemýšlela o způsobech efektní záchrany krásky v nesnázích, zazvonění domovního zvonku. Nejdříve se podivila, koho to čerti nesou, a chtěla to ignorovat, ale nakonec s povzdechem přece jen vstala a šla otevřít.

Když otevřela dveře, mírně vykulila oči, protože na zápraží stál asi poslední člověk, kterého by tam čekala, ale přesto před ní byla nádherná Spencer v modrých plesových šatech, které na sobě měla v jejich prvním společném snu.

"Ahoj," pozdravila ji nesměla blondýna.

"Ahoj," oplatila jí pozdrav bruneta. "Co tu děláš?"

"Chtěla jsem ti něco dát, ale mám do konce života zaracha a zabavenej telefon, tak jsem musela počkat až na cestu na ples, kam mě máma naštěstí pustila, když už platila za ty šaty a tak," odpověděla se smutným výrazem Spencer.

"Aha," odvětila Ashley a koukla Spencer přes rameno, kde na příjezdové cestě stála bílá limuzína. "Aspoň na tobě Aiden nešetří."

"Co?" nechápala blondýna.

"Ta limuzína," kývla hlavou Ashley k tomu autu.

Spencer se na limuzínu krátce ohlédla a pak řekla: "Tu objednal brácha pro sebe a Madison, já jenom jedu s nima."

"Cože?" svraštila obočí bruneta. "To se s Aidenem sejdete až tam nebo co?"

"S Aidenem to nakonec neklaplo," odvětila neutrálním hlasem Spencer.

"Jak to?" zajímalo Ashley.

Spencer otevřela pusu, aby odpověděla, ale vtom limuzína zatroubila. Blondýna vzdychla a řekla: "To je na delší povídání a brácha s Madison jsou netrpěliví, ale přečti si tohle, to jsem ti přišla dát."

"Co je to?" hleděla Ashley nechápavě na svazek svázaných papírů ve Spenceřině ruce.

"Definitivní zpráva o tom, co se nám s těmi nanoboty stalo. Máma ji přinesla dneska ráno a měla by sis ji přečíst," odpověděla jí Spencer.

"Aha," vzala si od ní ty papíry bruneta. "Pochybuju ale, že jí budu rozumět."

"Myslím, že to pochopíš," odvětila blondýna. "A omlouvám se."

"Omlouváš se?" zvedla oči od té zprávy Ashley. "Za co?"

Blondýna už však v té chvíli byla na půl cesty zpátky k limuzíně, ale přesto ještě otočila hlavu a zopakovala: "Přečti si to."

O něco později Ashley dokončila zběžné prolistování svazku papírů, které jí Spencer přinesla, a pořád nechápala, proč blondýna chtěla, aby si to přečetla. Ta zpráva byla plná technoblábolů, grafů a tabulek, ale hlavní poselství odpovídalo tomu, co už bruneta věděla. Větší skupina nanobotů vyvolala u primárního objektu z podvědomí potlačované touhy, které se zhmotnily ve snech, jež se pak nuceně zdály i sekundárnímu objektu s menším počtem nanobotů a tak dále.

Ashley si hlasitě povzdechla, protože jí bylo jasné, že si bude muset tu zprávu přečíst podrobněji, jestli má na něco přijít. Otočila ji tedy zpět na úvodní stránku, kde byla pouze jména a data, která rychle přeskočila, a začetla se až do textu na následující straně. Po pár větách ji však zamrazilo v páteři, protože jí náhle něco došlo. Rychle otočila zprávu zpět na úvodní stranu a tam stálo to, co jí málem uniklo:

Ashley na ta písmena nevěřícně zamrkala, ale i pak tam to překvapivé odhalení pořád černé na bílém bylo a znamenalo jediné: Všechny ty jejich společné sny byly Spenceřiny fantazie.

O půl hodiny později se Ashley znovu ocitla ve školní tělocvičně, která byla kýčovitě vyzdobená papundeklovými mušlemi a korály, akorát to tentokrát nebyl sen a od stropu nevisela výbušná disko koule.

Když doma tu zprávu odložila, rychle si našla co nejméně odhalující šaty, protože nechtěla riskovat, že ji na ples vůbec nepustí, a přestože byla sobota, vyrazila směr škola. Chtěla se Spencer co nejdříve mluvit, protože ta zpráva měnila všechno, nebo ne?

Při cestě z parkoviště ke dveřím tělocvičny se jí dostávalo udivených pohledů od spolužáků, kteří podle všeho brali její příchod na ples jako znamení blížícího se konce světa. Bruneta je však ignorovala a neochvějně si šla za svým cílem.

Po vstupu do tělocvičny proměněné v podmořský taneční parket se rozhlédla po Spencer a skoro okamžitě ji spatřila stát samotnou nedaleko vchodu. Ashley se k ní chystala vyrazit, když vtom k blondýně se zářivým úsměvem přistoupil Aiden. Bruneta se zarazila a sledovala, jak Spencer basketbalový kapitán něco povídá. Ashley se zamračila a následně vyzkoušela, jestli jí ti pidiroboti z Ústavu experimentální medicíny náhodou nepropůjčili laserový zrak, ale otravný brunet její soustředěný vražedný pohled přežil, tak asi ne. Když basketbalista nakonec domluvil, Spencer mu něco odpověděla a jemu úsměv z tváře vzápětí zmizel a vystřídal ho výraz spráskaného psa, s kterým od blondýny pak i odešel. Ashley se tomu bezostyšně uchechtla a následně sama za ohijskou rodačkou vykročila.

"Ahoj," pozdravila blondýnu Ashley, když k ní nespatřená došla.

Spencer sebou překvapeně trhla a pak se s pozvednutým obočím zeptala: "Co tu děláš?"

"Přečetla jsem si tu zprávu," odpověděla jí přes hlasitou hudbu bruneta, "a napadlo mě, že bychom si měly promluvit?"

"Teď?" odvětila blondýna.

"Proč ne?" pokrčila rameny Ashley.

Spencer po chvilce přemýšlení přikývla. "Dobře, ale ne tady, skoro nic neslyším. Půjdeme ven?"

Ashley na souhlas přitakala a pak spolu vyrazily k nedalekému východu z tělocvičny.

Nakonec skončily usazené na předních sedadlech v Ashleyině autě, protože venku docela foukalo a na Los Angeles se netypicky ochladilo.

Blondýna působila celou dobu nesvá a bruneta přemýšlela, jak celý rozhovor, který mohl být hodně důležitý, začít.

"Takže... to byly tvý sny?" zeptala se nakonec přímo.

Spencer se na ni podívala a odpověděla: "Zřejmě ano. Teda... ano."

Ashley pomalu přikývla. "Cestou sem jsem o tom přemýšlela a ono to i dává větší smysl, protože ty prostředí ke mně moc nepasovaly. Školní ples, chudej ostrov Lesbos, svatba v kostele, tvůj pokoj..."

"Jo," přitakala blondýna. "A pak jsou tu tyhle šaty, o kterých jsi nemohla vědět, a Pepsi, kterou miluju, ale ty nemusíš..."

"A nezapomínejme na tu bondáž na Voyageru," nasadila poťouchlý výraz Ashley. "Na to taky nejsem, ale ničemu se nebráním, jestli ty jo. Kapitánskou uniformu snadno seženu a nějakej ten provaz taky."

Spencer okamžitě zrudla a vyhrkla: "Já na to taky nejsem!"

"Určitě?" popíchla ji bruneta. "Neměly ty sny představovat potlačovaný touhy?"

"Ne," odvětila rychle blondýna a pak se opravila: "Teda jo, ale tohle podle mě patřilo k těm metaforickým projekcím, kterými se nás nanoboti snažili přimět, abychom se spojily. Proto jsme taky nikdy nemohly nikam utéct."

"Dobře, dobře, budu ti věřit," odvětila stále pobaveně Ashley a pak se vážně zeptala: "Ale když jich teda větší část byla v tobě, proč se dělalo blbě mně?"

"To vlastně taky dává smysl," odpověděla Spencer. "Ta menší část nanobotů, co byla v tobě, nebyla soběstačná, takže se nutně potřebovala spojit s tou větší. Nejdřív na to doktoři nepřišli, protože jsem trvala na tom, že to byly tvý sny, ale když ty skupiny vyndaných nanobotů prozkoumali, bylo to jasný."

"Hm," vstřebávala to zamyšlená Ashley.

"Takže se ti omlouvám," přerušila brunetino přemýšlení blondýna.

"Za co?" podivila se bruneta.

"Že jsem tě obviňovala, že mě vtaháváš do svých snů, když to přitom bylo naopak, a že jsem k tobě vždycky nebyla úplně milá?" odvětila nesměla Spencer.

"No, kdyby to byl někdo jinej, už bych plánovala vražednou pomstu, ale že jsi to ty, odpouštím ti," řekla lehkých tónem a s úsměvem Ashley.

"Děkuju," rovněž se usmála Spencer, které se ulevilo, že jde ten rozhovor zatím dobře, protože se původně bála, že na ni bude Ashley naštvaná.

"Co se vlastně stalo s tím plánovaným plesováním s Aidenem?" zeptala se bruneta.

"Nakonec jsem se rozhodla s ním nejít," odvětila blondýna.

"Když sis přečetla tu zprávu?" zajímalo Ashley.

"Ne, vlastně už včera," odpověděla Spencer. "Po návratu z nemocnice jsem hodně přemýšlela o tom, cos mi řekla, abych pozdě večer došla k tomu, že máš pravdu. Nemůžu žít svůj život podle představ ostatních o tom, jak bych měla. Tak jsem mu odepsala, že s ním nepůjdu."

"Když jsem přišla do tělocvičny, mluvili jste spolu," poznamenala bruneta.

"Tys to viděla?" odvětila blondýna. "No, to byl trochu trapas. Na ples šel nakonec sám, protože si vzal do hlavy, že se jenom zlobím kvůli tomu, že mu výběr partnerky trval tak dlouho a že mě pozval esemeskou. Měl připravenou velkou omluvu, takže ho dost překvapilo, když jsem mu řekla, že pořád nemám zájem."

Ashley si nemohla pomoct a pobaveně se uchechtla. "Jo, tvářil se, jako bys mu sebrala hračky."

"Smát se cizímu neštěstí není hezký," podotkla na to Spencer, ale sama se drobně usmála.

"To je sice pravda, ale prostě vybíral tak dlouho, až přebral, takže si o to podle mě koledoval. Navíc bych řekla, že i pro něj bude dobrý, že nebude chodit s holkou, co je..." Bruneta se odmlčela, chvilku hledala správný výraz a pak řekla: "S holkou, který se doopravdy nelíbí."

"Co je na holky, jsi chtěla říct?" zeptala se blondýna.

"Možná," odvětila Ashley, "ale nechci mluvit za tebe."

"To je dobrý," odvětila Spencer. "Už to dokážu říct. Jsem na holky."

"Páni, upřímně jsem přestávala doufat, že to od tebe někdy uslyším," zareagovala na to přiznání pravdy bruneta.

"Vím, že to vypadá jako obrat o 360 stupňů," začala s povzdechnutím Spencer, ale pak se zarazila. "Počkat, to by vlastně obrat nebyl, je to obrat o 180 stupňů, ale... když jsem v tý zprávě viděla černý na bílým, co se mi mý podvědomí snažilo celou dobu říct, tak to byl poslední hřebíček do rakve mýho předstírání. Nevím, jak jinak to vysvětlit. A nebudu lhát, pořád se bojím, co se stane, až to praskne nebo to sama řeknu, ale došlo mi, že i když máma rozpoutá peklo a brácha a kamarádky se mě zřeknou, pořád mám chápavýho tátu, i když je momentálně na jiným světadíle, a minimálně jedna kamarádka mi zbyde, pokud nejistou holku z Ohia nepošleš někam, takže sama v tom nebudu."

"Nikdy bych tě neposlala někam, Spencer," odvětila vážným a upřímným tónem Ashley. "Slibuju, že ti pomůžu, jakkoliv budu moct. Přála bych si, abychom žily ve světě, kde je lidem šumák, jestli se člověku líbí holky, kluci, obojí nebo nikdo, ale nežijeme, takže i když se to zlepšuje, nemůžu ti slíbit, že to bude lehký, ale zvládneš to. Věřím ti."

"Děkuju, Ashley," vděčně se usmála Spencer a pak se po hlubokém nádechu zeptala: "Tak co teď?"

"Chceš jít zpátky na ples?" odpověděla jí na otázku otázkou bruneta.

"Ani ne," odvětila blondýna a pak po krátké odmlce dodala: "Ale někdy bychom mohly jít na zmrzlinu nebo do kina."

"Co?" nechápala Ashley tu náhlou změnu tématu, ale když na ni Spencer významně pozvedla obě obočí, rozsvítilo se jí. "Narážíš na ten můj velkej přiznávací monolog?"

Spencer přikývla a po chvilce váhání řekla: "Vlastně bude fér, když se taky přiznám. Líbíš se mi. Od začátku. Akorát mýmu dlouhýmu vedení trvalo, než to ke mně přes něj došlo, a navíc jsem se zdokonalila v popírání zjevných věcí. Ale s tím je teď konec, takže pokud máš pořád zájem, ráda bych s tebou někam šla."

"Myslíš jako na rande, že jo?" ujišťovala se Ashley, která napůl nemohla uvěřit, že má po tom bláznivém týdnu na dosah to, o čem tak dlouho snila.

"Jo, myslím tím rande," usmála se nesměle Spencer. "Abych byla úplně upřímná, pořád nevím, na co jsem nebo nejsem připravená, ale rande myslím pro začátek zvládnu."

"Tak fajn," usmála se od ucha k uchu bruneta. "Půjdeme na rande."

"Dobře," přikývla rovněž s širokým úsměvem blondýna, ale pak jí úsměv z tváře náhle zmizel.

"Co je?" neuniklo to brunetě. "Rozmyslela sis to?"

"Ne, rozhodně s tebou chci jít," odvětila smutným tónem Spencer, "akorát jsem si vzpomněla, že mám toho doživotního zaracha. Sice předpokládám, že to za čas mámu přejde, ale hned tak se z domu nedostanu."

"Aha, to je problém," odvětila Ashley a nad tou novou překážkou, kterou se však nehodlala nechat zastavit, se zamyslela. Po chvilce řekla: "Pokud to nemusí být přímo zmrzlina nebo kino, pořád máme ten společnej školní projekt, na kterým musíme dělat, což ti máma zakázat nemůže, ne?"

"To je fakt," přikývla znovu nadšená blondýna. "K tobě mě asi nepustí, ale můžeš přijít k nám a vymyslíme nějaký domácí rande?"

"Jo, je spousta věcí, který se dají dělat uvnitř," zavrtěla obočími Ashley.

"Ashley!" napomenula ji Spencer.

"Samozřejmě jsem myslela spoustu mládeži přístupných věcí," bránila se bruneta.

"Tím jsem si jistá," odvětila sarkasticky blondýna, ale usmívala se u toho.

"Páni," hlesla následně Ashley. "Pořád nemůžu uvěřit, že se o tom fakt bavíme. Jestli je to sen, ze kterýho se vzápětí probudím, tak budu sakra naštvaná."

"Existuje způsob, jak zjistit, že se nám to nezdá," poznamenala Spencer a významně se na spolužačku podívala. "A nemyslím tím štípání."

Ashley překvapeně polkla. Na tuhle stránku Spencer nebyla zvyklá, ale rozhodně byla připravená si ni zvyknout rychle. "Myslíš tím, co myslím, že myslíš?"

"Možná," odvětila s úsměvem Spencer, pak si olízla rty a naklonila hlavu hodně blízko Ashleyině.

Víc ujišťování Ashley nepotřebovala, rychle smazala vzdálenost mezi nimi a spojila rty se Spenceřinými.

Po krátkém, pomalém polibku se dívky odtáhly a rozhlédly se kolem sebe, aby si potvrdily, že se skutečně neprobudily. Když zjistily, že ne, s úsměvy na sebe znovu pohlédly, ale vzápětí pobavený výraz v jejich tvářích nahradil jiný a opět se políbily. Tentokrát naléhavěji a vášnivěji.

Kdyby v té chvíli byli v dívkách stále psychologičtí nanoboti, zjistili by, že kromě mnoha jiným věcí jejich podvědomí prostupuje společná myšlenka, že je tohle splněný sen, ze kterého se ani jedna nechce nikdy probudit.