Prosté vyčkávání

Napsala: uluvme, Přeložil: Daevin, Korekce: iric

1A

„Proč si s ní nejdeš promluvit, Ash?“ zeptala se mě Kyla jednou při obědě. „Už zase na ni zíráš a začíná to být vážně otravné. Nemusíš ji zvát na rande nebo něco takového, jen s ní mluv.“

Všechno, čeho se jí dostalo v odpověď, bylo obrácení očí v sloup. Kyla, tak mladá a naivní. Pokud byste to ještě nevěděli, je to moje nevlastní sestra. Když před dvěma lety zemřel můj otec, zjistila jsem, že nejsem jeho jediná dcera. Byla milá a všechno, ale já ji nemohla přijmout. Cítila jsem se tak zrazená, po patnácti letech vyrovnávání se s mou takřka neexistující matkou, jsem přišla na to, že měl můj otec další dítě. Myslela jsem, že se objevila jen proto, aby si sbalila svůj podíl na tátově dědictví, ale ukázalo se, že chce poznat svoji starší sestru, no svou starší nevlastní sestru. Zabralo to nějaký čas, ale začaly jsme se sbližovat, jednou za čas se spolu poflakovat; dokonce začala randit s mým nejlepším kamarádem Aidenem. Pokud byste se mě před dvěma lety zeptali, co si myslím o Kyle Woodsové, řekla bych vám, že je to zlatokopecká, sebestředná mrcha, ale teď bych udělala cokoliv, abych ji ochránila. Už ji ani nevidím jako svou nevlastní sestru; pokud jde o mě, je to prostě moje sestřička – panebože, to bylo tak přeslazené. Neříkejte jí, že jsem to řekla, byla by z toho naměkko a pořád by mi to připomínala.

„Jo Ash, koukáš po téhle holce od chvíle, co se sem před rokem přistěhovala. Seber odvahu a už si s ní promluv!“

To byl Aiden, už jsem se o něm zmínila. Je to prostě typický kluk. Jsme nejlepší kamarádi od té doby, co mě v druhé třídě zachránil před těmi blbečky, co mě nechtěli nechat na pokoji (moje chůva mi řekla, že vypadám s těmi copánky roztomile, ale ty pitomci mě za ně pořád tahali). Pokud bych ho někdy potřebovala, všechno by zahodil a byl by v mžiku tam – pokud by nebyl s Kylou a ta by neřekla 'ne'. Ksakru, ten kluk je vážně pod pantoflem; ale musím souhlasit s tím, aby ho sestra držela takhle zkrátka, je to potřeba.

„Sklapli byste, idiotas?“ Ach, hlas rozumu: moje nejlepší kamarádka Madison. „Ashley není blbá; pokusila by se o něco, kdyby ta chica neměla přítele. Ale proč je s tím estupido, to je nad mé chápání.“ Znám tuhle holku už od dob, co jsme byly ještě v plínkách. Může se někdy zdát ostrá, ale vždycky na mě dává pozor, mohli byste říct, že je to má velká sestra. Do hajzlu, už zase začínám být hrozně sentimentální. Ale vážně, tahle holka si vždycky najde způsob, jak se ujistit, že mě nikdo neobtěžuje nebo tak něco. Vzpomínám si, že když jsem se vyoutovala, vyhrožovala všem studentům, že budou trpět, pokud mi budou dávat zabrat. Hádám, že trochu pomáhá, že je vedoucí roztleskávaček a my čtyři prakticky vládneme King High.

Když jsem se vytrhla ze svého vzpomínání, zjistila jsem, že se ti tři stále přou. „Lidi, Madi má pravdu. Je zadaná a v žádném případě se nebudu snažit o holku někoho jiného; to je prostě ubohé.“

„Ale to neznamená, že nemůžete být kamarádky,“ namítla Ky. „A já vím jistě, že se o tebe zajímá.“

To vzbudilo můj zájem. „Joo? Jak to?“

„Jde sem a rozhodně si tě prohlíží.“ Počkat, cože? Otočila jsem se a ona vážně přicházela k našemu stolu. Doprdele, doprdele, doprdele. Když byla u stolu, chystala jsem se něco říct, když v tom -

„Ahoj Madison, přišla jsem ti říct, že to nezvládnu na dnešní trénink, protože jsem objednaná k doktorovi.“ A náhle veškerá naděje, kterou jsem si dělala před pár okamžiky, zmizela. Jasně Ky, rozhodně se o mě zajímá. Všimli jste si toho sarkasmu? Prosím vás, tahle holka se pravděpodobně jmenuje slečna Hetero Amerika.

„To je v pohodě; stejně si budeme jen procházet nějaké zaběhlé sestavy.“

„Ach, tak dobře, uvidíme se zítra,“ řekla. „Mějte se lidi,“ adresovala celému stolu. Pak se podívala přímo na mne a já se topila v oceánu modři. „Měj se Ashley.“

Všechny souvislé myšlenky odvanuly a já tam seděla a dívala se jako idiot, zatímco se vracela ke svému přítelíčkovi a jeho kamarádům. Ona se mnou právě mluvila. Modroočka se mnou právě mluvila.

Spencer Carlinová se mnou právě kurva mluvila a já tu sedím jako retard. Panebože, rovnou mě zastřelte. To bylo poprvé, co na mě promluvila od jejího prvního dne tady.

S kelímkem bílého mocha v jedné ruce jsem se snažila otevřít svou blbou skříňku. Zatraceně, tahle pitomá věc se neotevře. Byla jsem tak naštvaná, že jsem do ní začala mlátit. Když jsem znovu zatáhla za tu zatracenou kliku, tentokrát příliš velkou silou, dvířka se otevřela a já kvůli tomu pozadu do někoho vrazila. Spadla bych, kdyby mě ta osoba nechytila. Ksakru, upustila jsem svoje mocha. „Do hajzlu! Omlouvám se! Moje blbá skříňk-“

Otočila jsem se a zapomněla, o čem jsem to mluvila, protože jsem byla okouzlena nejkrásnějšíma modrýma očima, jaké jsem kdy viděla. S jejími dlouhými, blonďatými vlasy a těmahle očima, vypadala jako předloha pro anděly. Její pokožka vypadala tak měkce a já chtěla zjistit, jestli taková je, ale to by bylo divné a ujeté. „Ehm. Moje skříňka nespolupracovala. Ehm, ještě jednou se moc omlouvám.“

A ona se smála, což bylo hrozně uhrančivé. „To je dobrý. Ale pokud mi to chceš vynahradit, můžeš mi říct, kde je místnost 312. Jsem tu první den a jsem tak trochu ztracená.“

„Ehm, je to na druhé straně kampusu. Jdi prostě touhle cestou a zahni doprava, až uvidíš nástěnku. Budeš to mít nalevo.“ Naklonila hlavu a našpulila ret. Bože, to bylo tak rozkošné. Počkat, řekla jsem právě rozkošné? Nikdy neříkám rozkošné.

„Skvělé, ale teď už jdu vážně pozdě. Díky, žes mě nasměrovala…“

„Ashley. Ashley Daviesová.“

S tím se pozpátku rozešla. „Ještě jednou díky, Ashley Daviesová!“

Otočila se a kráčela pryč. „Počkej! Neřekla jsi mi svoje jméno!“

Zastavila se a otočila se ke mně, „Spencer Carlinová.“

To bylo to poslední, co mi řekla až do dneška. To je tak špatné! Jsem zatracená Ashley Daviesová. Můžu dostat jakoukoliv holku nebo kluka, co chci a já tu teskním kvůli nějaké holce. Nějaké heteračce. Nějaké heteračce, která má přítele. Áááách! Můj život je na hovno.

„Ay, Dio mio. Viděli jste to, vy dva?“ Héé? O čem to Madi mluví? „Myslím, že jsem viděla malá srdíčka vznášející se jí kolem hlavy,“ pokračovala a rozesmála tak Kylu s Aidenem. Skvělé, teď si ze mě děláš srandu, Madi? Myslela jsem, že ty jsi ta rozumná.

„Všichni nestojíte za nic,“ zamumlala jsem. Naneštěstí to způsobilo jen to, že se smáli ještě víc. Blbečci.

Ach, díky bohu, že je zasranej pátek. Sbohem školo, vítám tě třídenní volno. Opírajíc se o svůj kuchyňský pult s kelímkem Jacka Danielse s kolou v ruce, jsem přelétala pohledem po mejdanu. Daviesovský – teď Davies – Woodsovský mejdan byl vždycky způsob, jak zakončit týden. Každý druhý pátek s Kylou uspořádáme párty, aby bylo možné zbavit se všeho toho stresu nashromážděného za minulé dva týdny a odvázat se.

A když už mluvíme o odvazování se, zdá se, že Kyla trochu přebrala, zase. Aiden ji právě odnášel do jejího pokoje. Chudák, vypadalo to, že pro ně noc skončila. Alespoň se nemusím bát, že budou dělat nějaké prasečinky.

Blé. Blé. Blé. Zrovna jsem si to představila. Proklínám svou přehnanou představivost. Eech, měla bych odtud vypadnout.

Řekla jsem Madi, aby všechny vykopla, až bude chtít, vylila jsem svoje pití a šla do svého pokoje. Jak jsem stoupala po schodech, hudba a hluk se začaly vytrácet. Díky bohu, že mám pokoj na druhé straně domu, protože jsem už unavená ze všech těch lidí. Jen proto, že naše skupina rozhoduje, kdo je na King High klasa a kdo ne, je na nás většina studentů přisátá. Ti debilové bez mozku by potřebovali vlastní život.

Zavřela jsem dveře a chystala se svléci si tričko, když se otevřely dveře mé koupelny. No doprdele! Kdo je to kurva v mém pokoji? Tak tiše, jak jsem dovedla, jsem se přikradla ke své basebalce. (S Aidenem chodíme každou chvilku na odpalovací trenažér.) Už jsem se chystala máchnout, když jsem uviděla, kdo to je. Co to k čertu?

„Ježiš Ash, málem jsem z tebe dostala infarkt,“ řekla mi s rukou na srdci. Myslím, že moje srdce se právě trochu zatřepotalo. Modroočka mi řekla „Ash“. S pohledem na pálku se zeptala, „Ehm, mohla bys to dát dolů?“

„Ach, jasně.“ Pořád jsem se snažila přijít na to, co tu dělá, když jsem skláněla svou pálku a jak na to přijít lépe, než se zeptat? „Ehm, co tady děláš?“

„Ehm… Patrick mě sem vzal?“ Ptala se, jako by si nebyla jistá, na co narážím. Proč zmiňovala toho idiota? Už jsem vám říkala, že nemám ráda jejího přítele? No, pokud ne, tak tady to máte: Nemám ráda jejího přítele.

„Myslela jsem tím v mém pokoji.“

„Ach, promiň. To jen, že dole bylo moc hlučno a Patrick se opíjel a já se nerada potýkám s…“ Áááá, blábolí, to je tak rozkošné.

„Spencer. Spencer! To je dobrý. Jen jsem chtěla vědět, proč tu jsi. Není třeba mi to vysvětlovat krok za krokem, jednoduchá odpověď stačí.“ Teď se červenala. Tahle holka je tak zatraceně k zulíbání! „Takže jsi taky byla unavená ze všech těch lidí, co?“

„Trochu,“ připustila, zatímco si strčila ruce do kapes své bundy.

„Jo, unavilo mě celé to ‚opij se a vyspi se s náhodnou osobou‘ Rozhodla jsem se jít nahoru a pro dnešek to zabalit.“

Její oči se trochu rozšířily, když si něco uvědomila. „Ach, omlouvám se. Ty chceš jít spát a - já jsem prostě právě na odchodu.“

Ne, ne, ne. Neodcházej Modroočko. Chci s tebou mluvit, poznat tě. Jaká je tvoje oblíbená barva? Jaká je tvá oblíbená kapela? Co ráda jíš? Máš něco, co ti leze na nervy? Chtěla by sis někdy vyjít? Ne, počkat. Na to poslední se nemůžu zeptat. Má přítele Daviesová, smiř se s tím. „Jak se dostaneš domů?“ Ach, hele, zastavila se. Jupí.

„Ehm, přivezl nás sem Patrick, takže holt prostě zavolám jednomu ze svých bratří,“ odvětila. „Počkat, Clay je venku s Chelsea a nechci je otravovat. A myslím, že jsem Glena viděla, jak dole hraje pivní ping pong.“

„Nabídla bych ti, že tě odvezu, ale nejsem ve stavu, abych řídila.“ Vždycky bych mohla prostě - Ne. Neptej se jí na to, bude si myslet - „Nechceš tu prostě přespat?“

„Ach, to nemůžu. Vážně bych měla jít domů.“ Proč protestuješ? Nechceš se mnou strávit nějaký čas?

„Ne, to je naprosto v pohodě, Pokud potřebuješ, tak prostě zavolej rodičům a řekni jim, že tu přespíš.“

„Moji rodiče jsou mimo město.“

„Tím líp. Koukni se na to takhle: buď můžeš strávit noc tady s mou úžasnou maličkostí, nebo se můžeš vrátit domů, do prázdného domu.“ Páni, to bylo troufalé. Nemůžu uvěřit, že jsem to řekla. Teď si bude myslet, že jsem domýšlivá kráva.

„Jsi si jistá?“ Ááá, zase je tu to naklonění hlavy. Zbožňuji, když to dělá.

„Určitě. Můžeš zůstat tady, a já zalehnu k Madi.“ Vidíš, umím být pozorná, obzvláště, když jde o tebe Modroočko.

„Ne, ne, ne. Nevyženu tě z vlastní postele. V takovém případě, pojedu prostě domů.“ Ale já nechci, abys jela.

„No, pak asi – pokud s tím nebudeš mít problém – můžeme se podělit o mou postel.“ Fajn, teď to bylo troufalé. „Slibuji, že tě nebudu ve spánku obtěžovat.“

Vypadala, jakože o tom vážně uvažuje a musím říct, že její výraz je právě hrozně roztomilý. „Dobře, díky Ash.“

„Bez problémů, Modroočko.“ Ale do háje. Řekla jsem to nahlas?

„Modroočko?“ Jo, řekla. Zatraceně Davisová. A to jsi byla na dobré cestě!

„Jo, promiň. Tak nějak mi to vyklouzlo.“

„Ne, to je dobrý. Líbí se mi to.“ Páni, její úsměv je nádherný. Škrtněte to, všechno na téhle holce je nádherné. Je – jak je to slovo? – dokonalá. Je dokonalá.

„Hmm, počkej tu.“ Došla jsem ke skříni a popadla nějaké kraťasy a tričko, do kterých by se mohla převléct; nechci, aby se cítila nepohodlně. „Můžeš spát v tomhle, mělo by ti to padnout,“ pronesla jsem, když jsem jí podávala to oblečení. „Můžeš se převléct v koupelně.“

Když odešla, popadla jsem jiné kraťasy a tentokrát tílko. Po tom, co jsem se převlékla tak rychle, jak jen to šlo, jsem skočila do postele a čekala na ni. Do háje. Tohle byl blbej nápad. Jakože vážně blbej. Ptáte se proč? No, Spencer Carlinová bude v mojí posteli. Se mnou. Se mnou v mojí posteli. Já. Postel. A Spencer Carlinová. Spolu. V jedné posteli. Jen ona a já – myslím, že máte představu.

Každopádně, i přestože je tahle postel obrovská, nemyslím si, že se můžu vyhnout tomu, že se jí během noci dotknu. Co když se zítra ráno probudíme v nějaké nepříjemné poloze. Bude vyšilovat a už se mnou nikdy nepromluví. Připouštím, že tohle je asi potřetí, co se mnou mluví, ale pořád je to něco.

Ach. Do hajzlu. Bude to ještě horší. Modroočka právě vyšla z koupelny. Neměla jsem jí dávat tyhle kraťasy. A proč jsem jí k čertu dávala svoje nejtěsnější tričko? Odhaluje to trochu moc pokožky. Je to oficiální: jsem nahraná.

Položila si své oblečení - které si úhledně složila – na můj gauč a své boty na podlahu, pak se vydala k levé straně postele a jen tam stála a trochu přešlapovala. „Ehm, ještě jednou díky, že mě tu necháš přespat,“ řekla, zatímco si lehce tahala za lem trička.

Věnovala jsem jí drobný úsměv, odtáhla deku a poklepáním na prázdné místo jsem ji vybízela do postele. „To je v pohodě. Ale musím se k něčemu přiznat, udělala jsem to pro sebe.“

„Jak to?“ otázala se Modroočka, zatímco si vlezla do postele a obrátila se čelem ke mně s nakloněnou hlavou. Tohle musí přestat dělat, protože jednoho dne se neudržím a vrhnu se na ni.

Hmmm, pojďme zjistit, jak odvážná jsem. „Nabídka, abys tu strávila noc byla jen záminka, jak dostat krásnou dívku k sobě do postele.“ Prosím nevyšiluj. PROSÍM nevyšiluj.

Červenala se a záměrně se dívala na své ruce, které jí spočívaly v klíně. „Ty si myslíš, že jsem krásná?“

„Jasně, ale jsem si jistá, že ti to Patrick říká pořád,“ řekla jsem a snažila se ze všech sil nešklebit se, když jsem vyslovovala jeho jméno.

„Hmm, ještě mě nikdy nenazval krásnou.“

Tak teď jsem v šoku. Nikdy jí neřekl, že je krásná? Jak je to možné? Jak je možné, že s ní randí skoro pět měsíců – jo počítám to a vůbec to nezavání stalkerstvím – a nikdy jí neřekl, jak je překrásná? Tahle holka je právě teď dost možná nejkrásnější děvče na King High. To není možné, musí mi lhát nebo být skromná. „To si ze mě děláš srandu, že jo?“

Konečně vzhlédla a já jsem okouzlena modrostí jejích očí a ruměncem na jejích lících. „Ne, myslím to vážně. Řekl mi, že jsem žhavá a hezká, ale nikdy krásná. Moje rodina mi to říká, ale je to rodina, od nich se to čeká.“

Nevím proč nebo jak, ale další věc, které jsem si vědoma je, že moje pravá ruka svírá její tvář. „No, pak mi dovol, abych byla prvním člověkem mimo tvou rodinu, kdo ti řekne, že jsi krásná. Jsi víc než krásná, Spencer Carlinová.“

Zrudne a já se do ní zase úplně zblázním. Zatraceně. Co všechno se mnou tahle holka dokáže, aniž by si to uvědomovala. „Děkuji ti.“

„Za co? Že jsem upřímná? Za to mi nemusíš děkovat.“ Odtáhla jsem svou ruku a my upadly do ticha, které nebylo nepříjemné, no každopádně ne moc. Podívala jsem se na hodiny a zjistila kolik je hodin. „Ehm, už je celkem pozdě. Možná bychom měly jít spát.“

„Jo, je pozdě,“ pravila Modroočka, když jsem se natáhla, abych zhasnula světlo. Obě jsme ležely na zádech, dokud se nenaklonila a nepolíbila mě na tvář. ACH. MŮJ. BOŽE. Políbila mě. Modroočka mě právě kurva políbila. Teď můžu umřít šťastná. „Dobrou, Ash.“

Otočila jsem hlavou a zjistila, že teď leží na boku čelem ke mně. Následujíc jejího příkladu, jsem se obrátila tak, abych k ní byla čelem. „Dobrou Modroočko.“

1B

Páni. Moje postel ještě nikdy nebyla takhle teplá. Počkat, proč mám něco na hrudi? Moje paže jsou kolem něčeho. Ne něčeho, ale spíš někoho. Pootevřela jsem jedno oko a přivítala mě záplava světlých vlasů. Trvalo mi pár sekund, než jsem si vzpomněla, co se událo včera v noci a musela jsem se usmát tomu zlomu. Využívajíc situace jsem zpevnila své objetí. Jak jsem to udělala, přitulila se víc ke mně. Jupí! Ráda se tulí. Tenhle den by nemohl začít lépe.

Zavřela jsem oči, ale když jsem znovu upadala do spánku, uslyšela jsem otevření svých dveří. „Nazdar Ash, jsi" – NO DOPRDELE!“ K ČERTU S TEBOU MADISON! To musíš být tak hlasitá? Sakra. Spencer se vzbudila, no spíš byla vytržena ze spánku. Teď to bude mezi námi divné a nepříjemné. No můžu za to děkovat Madi. Podívala jsem se na ni a zjistila, že si zakrývá oči a asi si myslí, že jsme nahé.

„Ehm, dobré ráno Madison,“ řekla Modroočka s drobným zamáváním, než stočila svůj pohled k dece.

„Spencer?“ Posadila jsem se a zjistila, že Madison je trochu v šoku. Fajn, hodně v šoku.

Mnula jsem si frustrovaně oči a hleděla na svoji údajně nejlepší kamarádku. „Chtěla jsi něco, Madi?“

„Jen zjistit, jestli jsi vzhůru nebo ne. Ale teď jsem na odchodu,“ pravila, zatímco vycouvávala ze dveří. Než byla úplně venku, pohlédla na mě s očima jasně říkajícíma, „O tomhle si později promluvíme, chica.“

Chvíli jsme seděly v tichu (zdá se, že to teď děláme hodně), pak jsem vzhlédla a zjistila, že se Modroočka stále schválně upřeně dívá na deku. „Dobré ráno,“ řekla jsem.

Musela být ponořená hluboko do svých myšlenek, protože sebou lehce trhnula. Když se mi podívala do očí, mohla jsem vidět, že je toho hodně, co se jí honí hlavou. Říká se, že oči jsou branou do duše. „Dobré ráno.“

„Takže, ehm, vyspala ses dobře?“ Ach Bože. Rovnou mě zastřelte. Můžeš být ještě ubožejší, Daviesová? Vyspala ses dobře? Co je to za otázku? Jen té holce připomeň, že strávila noc s hormony mlátící lesbičkou. Debile.

„J-jasně, vyspala. Popravdě to byl nejlepší spánek za věky,“ odpověděla; hleděla mi do očí a svou hlavu měla opět nakloněnou. Ta roztomilost Spencer Carlinové mě jednou zabije, ale že by to ale byl způsob smrti.

„Ano?“

„Jo,“ pravila s lehkým přikývnutím. Jsem překvapená, že se mi nerozpůlila hlava od toho obřího připitomělého úsměvu, který se mi zformoval na tváři.

„CO?“ Fajn, jasně. Rozhodně mě hned odstřelte. Protože si jsem jistá, že za 4…3…2…

„Hele, Ash, myslím si, že je Madison ještě nalitá nebo tak něco, protože říkala, že…“

Nádech, výdech. Je to tvoje sestra a ta druhá, tvoje nejlepší kamarádka, pokud je zabiješ, zbydeš jen ty a Aiden. Popravdě, myslím, že budeme v pohodě. Chci říct, že to bude chvíli trvat, než mi Aiden odpustí, že jsem zabila ‚lásku jeho života‘, jak jí rád říká, ale nakonec to udělá. „Ano, Kylo? Chtěla jsi něco?“

„Ehm, hmm. Neuvědomila jsem si, že máš společnost.“ Vypadala nervózně. Ano, Kylo, to je dobře. Buď nervózní, protože tě rozhodně zabiju, pokud mi to tu pohnojíš. „Já jen, ehm, jsem na odchodu. Omlouvám se.“

Jestli jako další přijde Aiden, tak přísahám Bohu, že začnu ječet.

„Myslím, že bych měla jít.“ Počkat, cože? Do hajzlu, louplo mi v krku, jak jsem se moc rychle otočila.

„Ty odcházíš?“ Jo, zním zoufale. Teď si Modroočka bude myslet, že se na ní lepím.

„Je skoro poledne. Moji rodiče se brzy vrátí domů a já bych měla být doma.“

„Ach, fajn. No, já počkám dole. Koupelna je ti k dispozici na tak dlouho, jak potřebuješ.“

Aiden musel také domů, tak odvezl Spencer zpátky k ní. Ale před odchodem mě Modroočka znovu políbila. Bylo to jen políbení na tvář, ale… Ííííí! Jo, právě jsem pištěla, jestli to někomu řeknete, budete si přát, abyste byli mrtví. Jakmile byli ze dveří, Ky a Madi se na mne vrhly s otázkami.

„ACH MŮJ BOŽE! Políbila tě právě?“

„Strávila tu noc?“

„Dělaly jste v noci něco?“

„Proč tu přespala?“

„Kdo udělal první krok?“

Takhle to šlo pořád a pořád, dokud nebyly obě spokojené. Naštěstí pro ně jsem měla dobrou náladu kvůli tomu poslednímu polibku. Po tom, co se konečně rozhodly nechat mě být, chtěly vyrazit na nákupy. Zdvořile jsem je odmítla a vrátila se k sobě do pokoje. Chtěla jsem jen být sama a vyhřívat se ve svém štěstí.

Úterý přišlo moc brzy. Celý den jsem jako omámená a ranní hodiny prostě jen prosvištěly kolem. Se sluchátky v uších a hlavou skloněnou jsem nezaregistrovala Kylu, dokud se na mě v podstatě nevrhla. Jo, je vážně skvělé mít mladší sestru. Proč si pořizovat psa, když vaše sestra umí stejné kousky?

„Ashley, nikdy bys neuhodla, co jsem právě slyšela. Chci říct, že nemůžu uvěřit, že jsem o tom neslyšela už dřív, ale zjistila jsem to až teď a myslela jsem si, že bys to chtěla vědět. Chci říct, jistěže to budeš chtít vědět, ale možná to už víš, ale zase pokud bys to věděla, pak bys tady předváděla oslavný taneček, což neděláš, takže hádám, že jsi ne-“

„KY! KY! Dýchej, ano. A teď mi pověz. O. Co. Jde?“

„Spencer se v sobotu rozešla s Patrickem.“ A pak se prostě všechno zastavilo. Nebylo nic jiného slyšet. Nemohla jsem ani dýchat. Byla jsem příliš šokovaná. Modroočka se rozešla se svým hošánkem, je volná. Je skutečně k mání! Můžu se o něco pokusit.

Ale počkej, není na holky.

Ale políbila mě.

Byl to polibek na tvář.

Ale pořád to byl polibek a udělala to dvakrát.

Mohl to být jen přátelský děkovný polibek a ty si z toho vyvozuješ příliš.

Ale co když nebyl a já nemám nic dělat? Promeškám svou příležitost.

Ale co když byl a ty zničíš možné přátelství?

Proč se se mnou hádáš? Já jsem ty.

Jedna z nás musí uvažovat rozumně.

„Zdá se, že už slyšela tu dobrou zprávu.“

„Jak dlouho už je v tomhle stavu?“

„Od chvíle, co jsem jí to před třemi minutami řekla.“

Jsem pořád v úžasu. „Modroočka nikoho nemá,“ zašeptala jsem.

„Kdo je Modroočka?“

Po obědě jsem se nemohla dočkat sedmé hodiny. Je to jediná hodina, kterou mám letos s Modroočkou. Dobré na tom je, že je to hodina manuální zručnosti a náš učitel, pan Michaels, je vážně bezva, takže se nestará o to, co děláme, pokud uděláme svou práci včas. Když jsem vešla do třídy, zjistila jsem, že jsem tu první a obdařila jsem pana M. úsměvem, než jsem si zabrala svoje obvyklé místo.

Modroočka vstoupila o minutu později, její oči našly mé ve chvíli, kdy prošla dveřmi. Místo toho, aby šla na své obvyklé místo na druhé straně místnosti, si sedla na místo přímo přede mne. „Ahoj.“

„Čau.“ A jako pokaždé, když se na mě takhle podívá, se můj obličej roztáhl v úsměv. „Tak čemu vděčím za to, že jedinečná Spencer Carlinová sedí dnes se mnou?“

Zdá se, že pokaždé když s ní mluvím, mám větší sebevědomí v tom, co říct.

„Jedinečná Spencer Carlinová?“ zeptala se a pobavený úsměv ozdobil její tvář, když naklonila hlavu. Ach Bože, to naklonění hlavy.

„Ano, jedinečná Spencer Carlinová.“

„No, tak abys věděla, ráda dělám lidi šťastnými a dnes přišla řada na tebe,“ je vtipná, to se mi líbí.

„Vážně?“

„Vážně. Vzbudila jsem se dnes ráno a když jsem se podívala do svého kalendáře, bylo tam tvé jméno. Včera měl tu čest Glen.“ Modroočka vypadala velice spokojená se svou odpovědí, takže to vypadalo hrozně roztomile a já nedokázala zadržet smích.

„Ty jsi ale číslo, Modroočko.“ Jen se na mě dívá a teď i usmívá. „Co je?“

„Nic. Jen se mi líbí, když mi tak říkáš, cítím se kvůli tomu výjimečně.“

„Dobře výjimečně nebo špatně výjimečně?“

„Rozhodně dobře výjimečně.“ Bod pro Daviesovou. Tak si to shrňme: přespala u mě a nezůstaly po tom žádné nepříjemné pocity, je volná a je tu teď potenciál pro flirtování. Zbožňuji svůj život.

Po zazvonění a prezenčce nám pan M. řekl, abychom se pustili do práce. Já už mám hotovo a jak se tak koukám, tak stejně tak Modroočka. Fajn, pojďme zjistit, jak daleko se můžu dostat.

„Takže, lidé si o tobě povídají."

„Vážně? A co je na mně tak zajímavého, že si o tom lidé povídají?“

„Po škole koluje, že jsi se rozešla s tím svým hezounem.“

„No, alespoň se říká něco, co je pravda.“

„Ale existuje alespoň tucet teorií, proč se jeden z King Highských dokonalých párů rozešel, tak náhle.“

A znovu to naklonění hlavy. „Vážně, už? Hmm, zajímavé. A jaké to jsou?“

„Jsou pěkně směšné, ale je tam jedna, která zaujala mou pozornost a zdá se, že je to ta nejpopulárnější.“

„A to je která?“

„Že v tom byl někdo další.“ Hledíc jí přímo do očí jsem se snažila posoudit reakci. Nezdála se šokovaná nebo tak, místo toho vypadala tak trochu zamyšleně.

„Hmm, alespoň jedna z fám je pravdivá.“ Dobrá, počkat, cože? Tohle jsem nečekala.

„Takže je tu někdo další?“ Když se mi dostalo prostého přikývnutí, začaly mi v hlavě šrotovat kolečka. „Počkat, on tě podvedl?“ Jestli ji ten idiot podvedl, nakopu mu prdel.

„Nee.“

„Podvedla jsi ty jeho?“ Proč jsem se na to ptala? Není možné, že by Modroočka někoho podvedla. Teď se urazí.

„Nee.“ Její tvář byla v tuhle chvíli bez výrazu, ale podle jejích očí se zdála pobavená.

„Ale je tu někdo jiný?“

„Ano, je.“

„Takže se on zajímá o někoho jiného a chtěl se s tebou rozejít, než se pokusí dát do kupy s nějakou holkou.“ Kretén, Modroočka je to nejlepší, co ho kdy potkalo.

„Skoro, ale ne docela.“

„Než se pokusí dát do kupy s nějakým klukem?“ zažertovala jsem. A teď se znovu smála.

„Ne. Mohu tě ujistit, že Patrick je stoprocentně na holky.“

„Pak to tedy vzdávám. Jak je to ve skutečnosti?“ Nechtěla jsem slídit a naléhat, ale jsem zvědavá! Já vím, že zvědavost zabila kočku, ale k čertu s tím, chci to vědět.

„Já mám už nějakou chvíli zájem o někoho jiného a chtěla jsem se s ním rozejít, než se pokusím zjistit, jestli se mi podaří získat rande s tou osobou.“ Tak teď jsem ještě zmatenější. Myslela jsem, že byla vážně šťastná s tím honibrkem; alespoň to tak vždycky vypadalo.

„Tak kdo je ten šťastný kluk?“ Jakmile šok odezněl, začala jsem být tak nějak skleslá, ale snažila jsem se to nedávat najevo.

„Žádný není.“

„Ale právě jsi řekla, že -“

„Já vím, co jsem řekla, ale není tu žádný kluk.“ Co to má znamenat? Řekla, že má zájem o někoho jiného, ale že tu není žádný - NO DOPRDELE! JDE O HOLKU?

„Počk - al - co - al - co - HÉÉ?“

„Páni, Ash, to byla opravdu ukázka artikulace. Teď zkus použít celé věty nebo alespoň slova známá v naší řeči.“

Pořád jsem tam seděla a snažila se strávit ty informace, když zazvonilo. Co to k čertu? Není přeci možné, aby to už bylo padesát minut? Ale hádám, že čas letí, když napodobujete rybu.

„Uvidíme se později, Ash. Musím jít, abych nepřišla pozdě na trénink,“ řekla Spencer, zatímco si brala svůj batoh. Celou tu dobu jsem POŘÁD seděla a pravděpodobně vypadala jako debil, ale ve chvíli, kdy vyšla ze dveří, jsem se zvedla a vyběhla za ní.

„Kdo to je?“ zavolala jsem, jakmile jsem byla ze třídy. Uviděla jsem, jak se otáčí a dívá se na mě.

„Kdo je kdo?“

„Ta holka,“ odpověděla jsem, když jsem se zastavila ani ne půl metru od ní. „Ta, o kterou máš zájem. Kdo to je?“ zeptala jsem se znovu, s očividným zoufalstvím v hlase.

Modroočka se na mě chvíli jen dívala, a lehce se usmívala. Pak pronesla, „Ty.“

„Vážně?“ Jasně, vůbec nemůžete slyšet ten zoufale nadějný tón v mém hlase.

Modroočka udělala krok ke mně a přikývla. „Mmhm.“ Pak natáhla ruku a zastrčila mi pár vlasů za ucho. Jakmile to udělala, přejela mi rukou po tváři, než mi ji sevřela. Hledíc mi přímo do očí mi položila tu otázku, na kterou jsem umírala touhou se jí zeptat. „Vyšla by sis se mnou?“

Kolika způsoby můžete vyjádřit souhlas?

2A

„Nervózní, sestřičko?“ zeptala se mě postava ve dveřích.

„Jo, ne že bych tohle už někdy dřív dělala,“ prohlásila jsem, zatímco jsem se tahala za lem trička.

„Co? Jít na rande?"

„Ne, jít na rande s holkou.“ Hihňajíc se, vešla postava do mého pokoje a usadila se na mé posteli. „To není sranda, Clayi! Jsem strašlivě nervózní!“

„Ale nebyla jsi to ty, kdo udělal první krok? Jestli si to pamatuji správně, tys políbila ji a tys pozvala na rande ji.“

„Co – tss – eh – něco mě posedlo! Kdybych byla příčetná, nikdy bych to neudělala,“ zvolala jsem, zatímco jsem se zhroutila na postel vedle Claye. „Já to dneska podělám, vím to.“

„Ne, nepoděláš a víš proč?“ Zavrtěla jsem hlavou a čekala, až bude Clay pokračovat. „Páč jsi Spencer Carlinová a dokážeš všechno, co si usmyslíš.“

„Vážně Clayi, tohle je to nejlepší, s čím dokážeš přijít?“ Neměl by on být ten chytrý?

„Je to pravda! Pamatuješ, jak ti bylo pět a pořád jsi neuměla jezdit na kole bez pomocných koleček? Co jsi udělala? Cvičila jsi každý den, než tě máma s tátou zavolali domů na večeři. Anebo jak ti Glen řekl, že nemůžeš hrát v Lize malých softbalistů, protože je to jen pro kluky. Stejně jsi to zkusila a zvládla jsi to, protože jsi byla lepší než všichni ti kluci tam, včetně Glena.“

„Jo. Glen mi to pořád nemůže zapomenout.“

„Co ti nemůžu zapomenout?“ Co to jako je? Utužovací čas pro dva bratry a sestru?

„Že se Spencer dostala do týmu v Lize malých softbalistů.“

„Eech, můžeme se k tomu nevracet?“ Pokrčila jsem rameny a pokračovala v zírání do stropu. „Takže jsi nervózní ohledně svého rande, Spence?“

„Proč se mě na to všichni nepřestávají ptát?“ zeptala jsem se, zatímco jsem se posadila a rozhodila rukama. Vážně, jen z toho vyptávání, jsem ještě nervóznější než předtím.

„Poněvadž to chceme vědět. Ježiš Spence, klídek. To zvládneš. Teď se zvedni, oblékni se a sejdi dolů. Máma s tátou si s tebou chtějí promluvit, než pojedeš.“

Při pohledu na hodiny, nemůžu uvěřit tomu, kolik je. „Doprdele.“ Vyštrachala jsem se z postele a pospíšila si ke své šatně. „Nevím, co si vzít na sebe!“

„S tričkem a s džíny nikdy neuděláš chybu,“ zaslechla jsem vykřiknout Glena.

„Je to první rande, obleč se ležérně,“ dodal Clay.

„Počkej, víš, co budete dnes večer dělat, že jo? Nehodláš prostě improvizovat?“

„Ano Glene, mám to naplánováno. Jak sis mohl všimnout, nejsem ty. Já si věci plánuji.“ A přesto nevím, co si dnes večer vezmu na sebe. Ach, jaká ironie.

„Jsi hrozný nerd.“

„A jsem na to hrdá,“ zaječela jsem na zpět. Vyšla jsem ven, zkontrolovala se v zrcadle a rozhodla se, že tohle by se dalo. Měla jsem na sobě tmavě modré těsné džíny, bledě modré tričko s dlouhými rukávy a vykrojené do véčka, na tom svou oblíbenou černou bundu Adidas. Na nohou černé slip-ony. Projela jsem si prsty vlasy, sebrala nějaké peníze a řidičák a nacpala je do přední kapsy svých džínů. Pak jsem popadla mobil z nabíječky na svém nočním stolku a vložila ho do kapsy u bundy.

Nakonec jsem se otočila ke svým bratrům a vzdychla jsem, „Fajn, jsem připravená.“

„Že sis ale dala na čas,“ zavtipkoval Clay, zatímco mi Glen házel mé klíče. Chytila jsem je a na Claye vyplázla jazyk.

„Pojďme.“

Seběhla jsem schody s bratry v závěsu, zahnula vlevo a našla své rodiče v kuchyni. „Ahoj mami. Ahoj tati,“ řekla jsem, když jsem se opřela o kuchyňský pult naproti nim, zatímco jsem si pohrávala s klíči. Glen si vyskočil na pult nedbajíc pohledů obou rodičů, zatímco si Clay spořádaně sedl na židli. Z vnějšího pohledu jsme vypadali skoro jako filmová rodinka. HA!

„Ahoj, zlatíčko, jsi nervózní?“ Tati! To jako vážně?

„Nebyla bych, jen kdyby se mě na to všichni přestali ptát.“

„Nechceš trochu čaje, než pojedeš, na uklidnění té tvé neexistující nervozity?“ Haha mami, jsi k popukání.

„Ne, to je dobrý. Budu muset brzy vyrazit, jestli chci být u Ashley na šestou.“

„Pche, s tím jak řídíš? Budeš tam za pět minut, ačkoliv to normálnímu člověku trvá patnáct.“

„Áááá, Gleníčku, prostě jen žárlíš, že mám dneska rande a ty ne,“ pronesla jsem extra sladce a podle rozladěného výrazu jeho tváře, jsem se trefila. Zbožňuji, když mám pravdu.

Rozhlížejíc se okolo stolu, jsem vděčná za rodinu, kterou mám, opravdu mi jsou oporou. Jak Clay, tak Glen jsou nejlepší bratři, jaké by holka mohla chtít a přestože Glen umí být někdy osina v zadku, vím, že mu na mně záleží. Kdykoliv potřebuji rameno, o které bych se opřela, vždycky je to jeho k dispozici, nebo obě. Stejně tak mí rodiče, vždycky mě na sto procent podpoří, bez ohledu na to, co se rozhodnu dělat, dokud jsem šťastná a v bezpečí.

„Teď Spencer, doufám, že víš, že platí stejná pravidla pro randění. Jen to, že to není kluk, neznamená, že se něco mění,“ prohlásila máma s pozvednutým obočím.

„Ano mami, já vím.“ Jak bezva je, že moji rodiče jsou v pohodě, že randím s holkou? Jelikož je moje máma zavilá katolička, myslela jsem si, že se mě pokusí odteplit nebo tak něco; myslela jsem si, že mě začne kropit svěcenou vodou a odříkávat nějaké modlitby, aby mě zachránila před „zhřešením“. Ale víte, co udělala, když jsem se vyoutovala jí i všem ostatním jednou při večeři? Podívala se na mě se zmateným výrazem a otázala se mě, „Jo tohle? Ale zlato, to už víme.“ Pak se všichni vrátili k tomu, co dělali, jako by se nic nestalo. Moje rodina je skvělá.

„Jelikož je víkend, chceme, abys byla doma -“ začal táta.

„Do půlnoci, o minutu později a budu mít na týden zaracha,“ odříkávala jsem s náznakem úšklebku. „Můžete mi věřit, vážně. Nehodlám dělat nic hloupého nebo nezodpovědného.“

„My to víme, ale to nám nezabrání, abychom si dělali starosti. Je to naše práce,“ řekl táta, naklonil se přes pult a než jsem stačila uhnout, rozcuchal mi vlasy.

„Tati,“ zakňourám jako čtyřleté děcko, zatímco se prsty češu.

„Co je? Pořád jsi moje holčička a já ti budu cuchat vlasy, jak se mi zlíbí.“

„Nemá smysl se hádat, odcházím.“ Políbila jsem oba rodiče na tvář, zamávala oběma bratrům a vyšla z domu na příjezdovou cestu.

Sakra. Jsem v úžasu vždycky, když to vidím. Co je to? Moje šestirychlostní, dvousetkilové zlatíčko; moje 500R Kawasaki Ninja s černou Diablo metalízou. Trvalo mi věčnost přemluvit rodiče, aby mě nechali si ji koupit. Možná mě to stálo pár tisíc, ale vyplatilo se to. Kdykoliv potřebuji vypadnout z domu a přemýšlet, skočím prostě na svou motorku a hodiny se projíždím.

Zapnula jsem si bundu, posadila se na motorku a upevnila si přilbu. Ujistila jsem se, že druhá helma je pevně připevněná k motorce, nastartovala motor a nevědomky se usmála nad předením, které vydával. Jo, nejsem typická roztleskávačka.

Jakmile jsem zabočila na Ashleyinu příjezdovou cestu, ta neexistující nervozita opět vzplála. Vypnula jsem motor, sundala si přilbu a několikrát jsem si prohrábla vlasy, zatímco jsem zhluboka dýchala. Helma je na vlasy pěkný prevít, jedna z cen, které platím za svoje děťátko, ale stojí to za to.

Měla jsem ještě pár minut do šesté a potřebovala jsem něco udělat s tou nervozitou.

„Je to jen rande, nehodláš tu holku žádat o ruku. Jedno rande, to zvládneš,“ pronesla jsem nahlas. Jo, mluvím sama k sobě, ale to dělají všichni. Jen já mám odvahu to přiznat.

S posledním hlubokým nádechem jsem slezla z motorky. Pověsila jsem helmu na řídítka a ujistila se, že květiny jsou v pořádku. Při cestě k Ashley jsem se stavila v květinářství a koupila pugét levandulových tulipánů. Nevěděla jsem, jaké má ráda, tak jsme vzala své oblíbené. Aby byly v bezpečí, dala jsem je částečně pod druhou přilbu a dost se mi ulevilo, když jsem viděla, že jsou pořád v pohodě.

„Tak teď nebo nikdy, Carlinová,“ zašeptala jsem pro sebe, když jsem vykročila ke dveřím. Volnou rukou jsem zazvonila a pak si na půl rozepnula bundu a znovu si projela rukou vlasy. Zhluboka jsem dýchala.

Jsem nervózní, když slyším odemykání zámku a otevírání dveří, ale když jsou otevřené a já uvidím Aidena, jak tam stojí s mísou brambůrek, nemohu si pomoct a jsem pobavená.

„Čau Spencer, jsi tu pro Ashley?“ zeptal se, když otevíral dveře víc, aby mě pustil dovnitř.

„Ahoj, Aidene. Jo jsem.“

Zavřel dveře a vykročil prostě někam. Následovala jsem ho a uvědomila si, že jsme v obýváku. Pokynul mi, abych se posadila na gauč, zatímco se on usadil do křesla, mísa brambůrek, dávno zapomenutá, spočívala na stolku před námi. „Nervózní?“

ACH. MŮJ. BOŽE! Proč se mě na to každý ptá? „Trochu,“ přiznám se, protože nechci lhát jednomu z Ashleyiných nejlepších přátel a být u toho přistižena. Bože, takhle se musel cítit Patrick a všichni ti další kluci, když mě přijeli vyzvednout. Příště vyzvedává Ashley mě. Počkat, příště? Bude nějaké příště? Bože, to doufám.

„Hele, to je v pohodě. Ale rád bych ti položil pár otázek,“ řekl, zatímco se opřel ve svém křesle, s rukama zkříženýma na prsou. Fajn, tohle je celkem zastrašující.

Pročistila jsem si hrdlo a odpověděla, „Dobrá.“

„Všiml jsem si té motorky venku a předpokládám, že je tvoje.“

„Ano, je. Ale není třeba se ničeho obávat. Mám ji už dlouho a jezdím bezpečně. Možná jedu občas trochu rychle, ale nikdy jsem se nepřipletla do žádné nehody, ani jsem nedostala pokutu.“

„Mhmm. Dále, vím, že zítra není škola, ale to neznamená, že Ashley nemá večerku.“

„Ach, já vím. Moji rodiče chtějí, abych byla do půlnoci doma, ale pokud tu Ashley má být dřív, nemám s tím problém.“ Vím, že to není její táta, ksakru, je to její nejlepší kamarád, ale nechci vykročit špatnou nohou. Fajn, párkrát jsme spolu mluvili, ale výjimečně to bylo něco víc než, „Ahoj,“ „Čau,“ nebo „Jak je?“ Vím, jak důležití jsou pro ni Aiden, Kyla a Madison a chci, aby mě měli opravdu rádi. Jen to, že jsem s Madison v týmu, neznamená, že jsem podle ní dost dobrá pro Ashley. Jenom chci, aby mě všichni schválili, protože vím, jak moc znamená jejich názor pro Ashley.

„To rád slyším, Spencer. Teď, jelikož je pátek, budu souhlasit s tvými rodiči, že před půlnocí je v pohodě s -“

„Aidene, co to děláš?“ Obrátila jsem se za hlasem a spatřila Kylu s Madison, stojící ve vchodu do obýváku, obě s pozorností upřenou na Aidena.

„Nic, jenom tady Spencer říkám, kdy by měla přivést Ashley domů a tak.“

„Dobře,“ pronese Kyla pomalu, načež obrátí svou pozornost ke mně. „Ahoj Spencer.“

„Ahoj, Kylo, ahoj Madison.“

„Ahoj Spencer, Ashley bude za chvilku dole. Posaď se.“ Učinila jsem, jak mi bylo řečeno. Ani jsem si nebyla vědoma, kdy jsem se postavila. Madison se posadila vedle mne na gauč, zatímco Kyla přešla k Aidenovi a uvelebila se mu na klíně. Jsou spolu roztomilí. Zvláštní, ale zároveň roztomilí.

„Takže Spencer,“ začal Aiden znovu, přitahujíc opět mou pozornost. „Jaké máš záměry s Ashley?“

Pokud bych něco pila, jsem si jistá, že bych se právě zakuckala. Oficiálně mi je líto všech těch kluků, kteří si prošli takovýmhle výslechem od mých rodičů a bratrů, poněvadž jsem si jistá, že to bylo tak desetkrát horší, než je teď Aiden. „Ehm, co prosím?“

„Nemusíš mu odpovídat Spencer,“ ujišťuje mě Kyla, než lehce bouchne Aidena do ramene, zatímco se Madison snaží neúspěšně skrýt zachechtání.

„Dobře,“ řeknu, lehce nejistá tím, zda bych mu měla odpovědět nebo ne.

„Takže Spencer, co jsi pro dnešek naplánovala?" Otáže se Madison, jakmile se přestane chechtat.

Než mohu ale odpovědět, ozve se lehké „Ehm“. Obrátím se a spatřím, že Ashley přišla dolů a nemohu uvěřit, jak úžasně vypadá v tak prostém oblečení. Má na sobě šedé těsné džíny, modrou kamizolu pod bílou bundou a pár bílých nízkých plátěnek.

Zvedla jsem se ze svého místa a šla k ní. „Ahoj Ash,“ vydechla jsem, stále v úžasu z její přítomnosti.

„Ahoj Modroočko,“ odvětila s úsměvem s nakrčeným nosíkem. Tak okouzlující. Zbožňuji, když mi říká „Modroočka“, rozechvívá mě, že si dala práci s tím, dát mi jinou přezdívku než, Spence, Carlinová nebo Bloncka. Ukazuje to, že jí na mně záleží.

„Ehm, tyhle jsou pro tebe,“ pronesu, než jí podám tulipány. „Nevěděla jsem, jaké máš ráda, tak jsem se rozhodla pro své.“

Panebože, červenám se? Tvář mi hoří. Jo, určitě se červenám.

Stále s tím úsměvem na tváři řekne, „Děkuji.“

„Rádo se stalo. Ehm, měly bychom jít.“ Než ze sebe udělám blbce před tvými kamarády a sestrou.

„Ehm, jasně. Jen mě nech dát ty květiny velice rychle do vázy.“

„Já to udělám Ash, vy dvě prostě jděte,“ řekne Kyla, vezme pugét a začne nás vyhánět ven ze dveří s Aidenem a Madison za svými zády. Jakmile jsme venku ze dveří zavolá, „Bavte se, vy dvě.“

„Nedělejte nic, co bych nedělala já,“ dodá Madison.

„O půlnoci doma,“ zvolá Aiden.

Páni. To bylo zajímavé. Pohlédnu na Ashley a ta se zdá být pobavená jejich chováním. „Ahoj,“ pronesu znovu, abych přerušila ticho.

„Ahoj.“

„Takže bychom měly vyrazit, že?“

„Jasně, do toho.“

S vědomím, že je přímo za mnou, jsem došla ke své motorce a popadla helmu pro spolujezdce. Obrátila jsem se, abych jí ji podala a vidím, že je zaskočená.

„Na tomhle jezdíš?“

„Jasně, je to problém?“ opáčila jsem vlastní otázkou.

„Ne, jen bych tě nikdy netipovala na motorkářku a upřímně, nikdy dřív jsem na žádné neseděla.“ To mě nepřekvapuje. Do školy jezdím s Glenem a Clayem. Proč jezdit na motorce, když můžu ušetřit benzín a užít si jízdu s bratry?

„No, tohle je prostě noc plná poprvé, ne? Já jsem nikdy dřív nebyla na rande s holkou a ty jsi nikdy nejela na motorce,“ zavtipkuji a uvědomuji si, jak uboze to zní, ale kvůli tomu lehkému smíchu, který vydává, mi to je jedno. Budu tak ubohá, jak bude chtít, jen když budu moct slyšet ten smích znovu. Podávám jí přilbu s, jak odhaduji, praštěným úsměvem na tváři a pozoruji, jak bojuje se zapínáním. „Počkej, pomůžu ti.“

Přesunu svou ruku k pásce a bezpečně ji utáhnu. Když si uvědomím, jak blízko jsme a že nejsem schopna ničeho jiného, než se dívat do jejích očí skrz otevřené hledí, nedokáži zabránit skoro neslyšnému polknutí. Pak si všimnu, že nemá zapnutou bundu. „Ehm, tady. Měla by ses trochu zapnout. Při jízdě na motorce může být trochu chladno.“

Než to může udělat sama, skloním své ruce a zapnu jí bundu do tří čtvrtin, dovolujíc svým rukám zdržet se tam na chvíli, než ustoupím a usměji se na ni. Usadím se na motorce a natáhnu k ní ruku, abych jí pomohla dostat se za mě. Jakmile tam je, popadnu svou helmu a nasadím si ji, ujišťujíc se, že je pevně utáhnutá. Po té, co nastartuji, natáhnu se po jejích rukou, které lehce spočívají na mých bocích a způsobují, že se všemožně chvěji, a přesunu je tak, aby mě svírala kolem pasu. Otočím hlavou, abych na ni pohlédla a spustím její hledí. „Připravená?“

Dostane se mi přikývnutí a lehkého sevření jejích paží. Otočím se zpět a sklopím vlastní hledí. Tohle bude nejlepší jízda mého života.

2B

Poprvé za dlouhou dobu jsem málem nabourala. Dvakrát. Je tak nějak těžké se snažit soustředit na to, kudy jedu a co dělám, když sedí Ashley Daviesová za mnou. S její hlavou v helmě spočívající na mém rameni. A jejími prsy přitisknutými na moje záda. A jejími pažemi každou chvíli tisknoucími můj pas. Jsem ráda, že jsem byla schopna dovést nás na místo stále v jednom kuse.

Našla jsem místo k zaparkování, zastavila tam s motorkou a vypnula motor. Chvíli jsme tam seděly, ona mě držela a já si vychutnávala její přítomnost.

Proč jsem tohle neudělala už dřív? Pět měsíců s Patrickem bylo až zbytečně moc. Měla jsem se zachovat podle Glenovy rady a „sebrat odvahu a už ji pozvat na rande.“ Ale ne, já zůstala s Patrickem. Proč? Poněvadž to bylo bezpečné. Protože jsem věděla, co čekat, když jsem s ním. Protože jsem se bála, kam by tyhle věci mezi námi mohly vést. Poněvadž jsem se obávala pravdy: že bych se určitě mohla zamilovat do Ashley Daviesové.

Po pěti minutách, kdy jsme tam jen seděly, jsem dala své ruce na její a lehce otočila hlavu. „Už bychom měly jít.“

Můj hlas jí musel vtáhnout drsně zpátky do reality, protože vzápětí jsem už neměla její ruce kolem sebe a ona sesedala z motorky. Když jsem ucítila, jak chlad zasáhl má záda, trochu jsem se zamračila ze ztráty jejího doteku. Rozhodla jsem se nic neříkat, sundala jsem si helmu a umístila ji na řídítka, než jsem slezla ze svého místa. Nacpala jsem si klíče do kapsy kalhot a prohrábla si rukou vlasy, abych se zbavila následků nošení přilby.

Obrátila jsem se k Ashley, vzala helmu z jejích rukou a připevnila ji zpátky na motorku. Vypadala tak rozkošně, když se snažila ujistit, že nemá rozcuchané vlasy. Aniž bych si uvědomila, co se děje, než bylo příliš pozdě, se moje ruka natáhla a začala jí pročesávat vlasy. Cítila a viděla jsem, jak z toho ztuhla, ale brzy se uvolnila a vítala to se zavřenýma očima, díky čemuž jsem se na ni musela okouzleně usmívat. Tak roztomilá.

Po tom, co jsem to chvíli dělala, jsem nechala svou ruku přejet zezadu po jejím krku, načež jsem zamířila k jejímu rameni, dolů po ruce a konečně k její dlani. Naše prsty se konečně dotkly a já zaváhala před dalším krokem. Jako kdyby mi četla myšlenky, mě Ashley vzala za ruku a propletla naše prsty. Vzhlédla jsem k ní a přivítal mě ten úsměv s pokrčeným nosíkem, který se zdálo, že předvádí vždy, když se na mě dívá a já jí úsměv stydlivě opětovala.

Ticho bylo nakonec přerušeno, když Ashley zaznamenala okolí. „Takže tady bude naše rande?“

Sklopila jsem zrak a cítila, jak mi na tváři vyráží nach. „Já vím, že je to trochu dětinské, ale miluji to tady.“ Něžné prsty mě vzaly lehce za bradu a já upírala pohled do bazénu čokoládové laskavosti. „Taky zbožňuji poutě.“

To mě přimělo usmát se a oddechnout si úlevou. Myslela jsem si, že jí to přijde trapné nebo infantilní. Byla jsem tak nadšená, když jsem zjistila, že je tu na molu pouť. Dychtivě jsem ji sebou táhla, když jsem si razila cestu ke stánku se vstupenkami.

„Zpomal Spence, nemyslím si, že by se ta pouť v dohledné době chystala odjet.“ Zpomalila jsem, rozpačitě se dívala do země a kousala si spodní ret, než jsem se podívala na Ashley.

„Já jsem jen hrozně nadšená z toho, že jsem tu s tebou.“ Ten pocit vřelého rozechvění se vrátil, když mi stiskla ruku a táhla ona mě k prodejně vstupenek.

„Dva noční pasy, prosím,“ řekne Ashley prodavači, jakmile tam jsme. Teď, pokud nevíte, co to jsou noční pasy (a já to hodlám rozhodně hned napravit), jsou to náramky, které vám umožňují používat všechny atrakce, aniž byste si museli kupovat další lístky a dají se koupit až po páté hodině.

Prodavač nám podal náramky a pronesl znuděným, jednotvárným hlasem, „To bude dvacet jedna padesát.“

Ashley si sáhne pro něco do kapsy a mně dojde, že se chystá platit. „Ne, počkej. To jde na mě.“

„Ne, to je dobrý. Já to zaplatím.“

„To já tě pozvala a tudíž platím,“ prohlásím, zatímco si sáhnu do kapsy a podám prodavači dvacet pět dolarů.

„Ale -“

„Platím a tím to hasne,“ pronesu, vezmu si drobné a odtáhnu Ashley pryč.

„Fajn, ale koupím nám jídlo.“

„Ash -

„Zaplatím za jídlo,“ prohlásí Ashley, zatímco mi podává můj náramek.

„Fajn.“

S nasazenými náramky jsme se s Ashley rozhodly, že se tu nejprve prostě porozhlédneme. Kráčejíc bok po boku se naše ruce nepřestávaly otírat o sebe, než Ashley uchopila tu mou a propletla naše prsty. Ten dotek způsobil, že mi ve vnitřnostech vytrysklo teplo a horko polilo mou tvář, jistě tvořící červenání.

Když jsme míjely stánek s házením míčků (takový, kde musíte srážet lahve), spatřila jsem, jak se Ashley rozšířily oči při pohledu na všechny ty hračky, které tam visely. Pojďme zjistit, jestli to hraní v Lize malých softbalistů přinese své ovoce.

„Chceš jednoho?“ zeptala jsem se, s poukázáním na plyšová zvířata.

„Ne, to je dobrý,“ řekla a sklopila zrak s ruměncem ve tváři.

Já se již rozhodla, odtáhla jsem ji ke stánku a zaplatila tomu chlápkovi tam za tři rány.

„Nemusíš to dělat,“ prohlásila.

Obdařila jsem ji, jak doufám, svým cenami ověnčeným úsměvem (vážně, ještě v Ohiu jsem vyhrála dva roky po sobě titul nejhezčí úsměv, než jsme se přestěhovali), a pravila jsem jí. „Chci ti něco vyhrát.“

Pustila jsem Ashleyinu ruku a popadla první míček. Zaujala jsem svůj postoj, napřáhla se a hodila míček s takovou silou, jaké jsem jen byla schopna. Za uspokojivého zvuku hroutících se lahví jsem pohlédla na Ashley a uviděla její oči rozšířené v ohromení. Jak už jsem říkala, nejsem typická roztleskávačka.

„Dívej tati! Když to zvládne ona, tak ty taky!“ Otočila jsem se po hlase a spatřila malou holčičku, tak čtyřletou, držící se za ruku ženy, předpokládám že své matky a ukazující na mě, zatímco se dívala na patrně svého otce. Muž vypadající tak na pětadvacet si prohrábl vlasy a povzdechl si. „To není tak snadné, Charlie, omlouvám se.“

Holčička z toho vypadá sklíčená, ale nic neřekne, když ji její máma zvedne a vezme ji do náruče. Při pohledu na dcerčino zklamání muž zaplatí další pokus.

Vrátím se ke své záležitosti, když se mě chlapík zeptá, jakou hračku chci. Při pohledu na dva míčky stále před sebou, se ho zeptám, jestli můžu hrát dál. S pokrčením ramen mě nechá použít zbývající dva míčky. Zvednu jeden, napřáhnu, hodím ho se stejnou silou jako ten předchozí a srazím všechny lahve. Stejný výsledek přinese i můj třetí hod. Liga malých softbalistů má rozhodně své výhody.

Znovu jsem otázána, jakou hračku chci, tentokrát ukazuje na větší ceny.

„Hmm, můžu dostat dvě?“

„Jistě, ale jen ty střední.“

Souhlasím a ukáži na slona a modrého plyšového psa. Obrátím se k Ashley, usměji se plaše a podám jí slona. „Viděla jsem, jak po něm před tím házíš okem.“

Ten úsměv s nakrčeným nosíkem, který tak zbožňuji, se opět objeví a já cítím znovu to rozechvění. „Děkuji“

„Rádo se stalo. Ehm, počkej tady chvilku.“ Obrátila jsem se k té tříčlenné rodince a vykročila k té holčičce stále spočívající v matčině náručí. Vypadalo to, že její otec byl neúspěšný. Došla jsem k nim a podala jí toho plyšového psa. „Tady máš, zlatíčko.“

Pozorovala jsem s pobavením, jak se její oči doširoka rozevřely vzrušením. Pozvedla hlavu z mámina ramena a zeptala se, „Pro mě?“

„Jasně, pro tebe. Vyhrála jsem dva a potřebuji jen jednoho.“

Popadla hračku, těsně si ji přitulila k hrudi a široce se na mě usmála, „Děkuji!“ Tak rozkošná.

„Děkujeme,“ pravila mi její máma s úsměvem.

„Ano, díky. Nevím, kolikrát bych se ještě musel snažit, abych vyhrál alespoň některou z těch malých cen,“ řekl mi její otec vřele.

„To nestojí za řeč,“ prohlásila jsem. „Vypadalo to, že jednu vážně moc chtěla. Každopádně teď musím jít.“

Zamávala jsem jim a vrátila se k Ashley. Jakmile jsem byla u ní, zaskočila mě pusou, kterou mi vlepila na tvář. Když se stydlivě odtáhla s rukama svírajícíma slona na své hrudi, dotkla jsem se rukou místa, kde jen před chvilkou spočívaly její rty. „Za co to bylo?“

„Za to, že jsi tak sladká a vyhrála té holčičce hračku.“

„No, jestli se mi dostane takové reakce pokaždé, když vyhraju někomu jinému cenu, tak to budu dělat celou noc.“

Lehce mě plácla po nadloktí a zahihňala se. „Jsou i jiné způsoby, jak ode mě získat polibek, vždyť víš,“ řekla ostýchavě.

Polknutí. Jak mám na tohle reagovat?

Ticho a vyvalené oči jsou všechno, čeho jsem schopná.

Ksakru.

O tři hodiny později a vypouťované jsme s Ashley sešly z mola a dostaly se na písek. Pokračovaly jsme, až jsme objevily místo, kde nikdo nebyl a posadily se čelem k vlnám. Seděla jsem s koleny přitáhnutými k hrudi, má pravá ruka jemně brázdila písek, zatímco Ashley se opírá o ruce za sebou a nohy má zkřížené před sebou. Slon, nezapomenut, leží mezi námi.

Měla jsem pocit, že bych jí měla povědět, co se opravdu stalo té noci. Ale jak bude reagovat? Je jen jeden způsob, jak to zjistit.

Při pohledu na ni si nemohu pomoct a musím se opájet jejím zjevem. Já vím, že je to klišé, ale způsob, jakým na ni právě teď dopadá měsíční svit…slova nedokáží popsat, jak nádherně vypadá. Dechberoucí je rozhodně nedostačující v tuto chvíli. Musela cítit, že na ni zírám, protože na mě pohlédla a bože, ty oči, ty překrásné hnědé oči.

„Musím se ti k něčemu přiznat,“ zašeptám a doufám, že mě slyší.

„K čemu?“ zeptá se. Aby ukázala, že mám její plnou pozornost, změní pozici a posadí se čelem ke mně do tureckého sedu, se svou novou oblíbenou hračkou na klíně.

„Tu noc na párty…“

„Glene, chci jet domů,“ zakňučela jsem. Začínala jsem být frustrovaná, že mě vlastní bratr nehodlá vyhovět.

„Spence, jak dlouho tu jsi? Hodinu? Uvolni se a napij se,“ prohlásil můj drahý bratr a strčil mi před obličej kelímek piva.

„Blé, Glene! Dej to pryč. Jak to můžeš pít? Smrdí to strašně.“ Ach, už jsem se kdysi opila a řekněme prostě, že to nebylo hezké. Nechci si ten zážitek zopakovat.

„Ale chutná to taaaak dobře!“ prohlásí a napije se z kelímku, než se mi ho pokusí znovu podat.

„Ne díky. Proč mi prostě nedáš klíčky od svého auta a nenecháš se dovézt domů některým ze svých kámošů?“ Ani nevím, proč tu jsem. Jo jasně, Patrick mě přiměl přijít. Nechci tu být. Nesnáším mejdany; jsou plné nadržených opilých puberťáků hledajících dobrou šukačku. O to rozhodně nemám zájem. Radši bych byla doma, přitulená ke své drahé polovičce a sledovala film. Prosté. Mám ráda prosté věci.

„Ale Spencer, tohle je tvoje příležitost! Musíš to udělat!" „O čem to mluvíš? Jsi nalitej Glene, dostaňme tě domů, než provedeš něco pitomého. Nebo alespoň ještě pitomějšího, než děláš obvykle.“ Můžu ho mít ráda, ale je povinností mladší sestry, dělat si srandu ze svých starších bratří.

„Můžeš to dnes večer udělat!“ Grr. Co. To. Kčertu?

„Glene, tvoje řeči nedávají smysl! Co můžu udělat?“

„Pozvat Ashley na rande!“

„O čem to kčertu mluvíš? Zbláznil jsi se Glene? Za prvé, chodím s Patrickem. Za druhé, ona nemá zájem. A za třetí, chodím s Patrickem.“

„Ale ona se ti líbí, já vím že jo. Všichni to vědí! “ Ach, je rozhodně opilý.

„Vážně? A co si představuješ pod pojmem všichni?“

„VŠICHNI!“ vykřikne a zamává kolem, zahrnujíc svým gestem celou místnost. Opravdu pochybuji, že by VŠICHNI věděli.

„Jistě,“ ucedím pomalu. „Dáš mi ty klíčky nebo ne? Jestli ne, tak půjdu pěšky.“

„Spencer, seber odvahu a už ji pozvi na rande."

„K tomu. Mě. Nedonutíš.“ Neobtěžovala jsem se tím, že bych ho dál poslouchala a otočila se k odchodu.

„Posero.“

„Jak jsi mě to nazval?“ zeptala jsem se pohledem upřeným na svého bratra. Nemohla jsem vystát, když mě lidé uráželi. Prostě nemohla.

„Slyšela jsi mě: posero.“

„Glene, jsem všechno jiné než posera."

„Vážně? Doookaž to! Pozvi. Ashley. Na rande.“

„A jak bych to měla podle tebe udělat?“

„Já nevím, schovej se v jejím pokoji. Dříve či později tam přijde. A ty tam budeš. A obě tam budete. Samy. A tehdy, sestřičko, se můžeš o něco pokusit.“ S tím mě opustil a dal přednost stolu na pivní ping pong. Je to prostě tak skvělý brácha. Jak můžete vidět, jsme se sarkasmem nejlepší přátelé.

Nevím, co se to ksakru stalo, ale další věc, o které vím, je, že jsem v Ashleyině koupelně. Proč jsem to dopustila? Proč jsem kčertu nechala Glena, aby mě tak snadno dostal? Ach jo, měla jsem zavolat Clayovi.

„Nech mě si to vyjasnit, neskončila jsi v mém pokoji, protože tě párty otravovala, ale poněvadž tě Glen nazval poserou?“ No, když se to řekne takhle, zní to žalostně.

„Jo.“

„Hmm.“ Vypadá roztomile, celá zamyšlená a tak.

„Co?“

„Připomeň mi, abych později Glenovi poděkovala,“ řekne s lehkým úsměvem. Nemohu si pomoct, musím jí úsměv vrátit.

„Dobře.“ Dobře? To je všechno s čím dokážu přijít? Ježiši, já jsem trapná.

A prostě tu tak chvíli sedíme. Já stále s tělem natočeným k oceánu, ale hlavou na kolenou dívajíc se na ni, zatímco ona je čelem ke mně. Snažím se uložit si tuhle chvíli do paměti. Způsob, jakým jí vítr lehce čechrá vlasy. To, jak její opálená kůže vypadá tak bezchybně. Způsob, jakým jsou její rty lehoulince nadzvednuté na levé straně. A to, jak jí září oči. Říká se, že oči jsou tím nejvýraznějším na člověku. Skrz lidské oči můžete vidět všechno a pokud je pouto dostatečně silné: cítit všechno, co prožívá ten druhý. Tohle chci. A přestože to může být děsivé, chci to s Ashley.

„Copak se ti honí hlavou?“

„Upřímně?“

„Ne, chci, abys mi lhala.“ Vidím, že sarkasmus jí není cizí.

„Ty.“

„Co já?“

„Ty. To je to, o čem přemýšlím: o tobě.“ A zase je tu to uzardění se. Sakra. Vážně ji teď chci políbit.

Sebrala jsem trochu kuráže a otočila se lehce doprava. Položila jsem svou ruku na její džíny zakryté koleno a myslím, že jsem zaslechla, jak slabě zalapala po dechu. Moje pravá ruka přišla na řadu jako další a já lehce uchopila její tvář. Jakmile se na mě zase podívala, lehce jsem si olízla rty, zatímco jsem nechala svůj pohled zaletět k jejím rtům a pak zpět k jejím očím. Pohybovala jsem se pomalu, takže jsem dávala Ashley čas odtáhnout se, ale neudělala to. Naše rty byly vzdáleny jen na délku dechu a já je tak nechala, protože jsem chtěla, aby to ona uzavřela mezeru. Když to udělala a naše rty se konečně dotkly, přísahám, že jsem viděla ohňostroje, slyšela chóry pět Aleluja, cítila elektrické výboje projíždět svou páteří a všechna ta další klišé, o kterých lidé mluví. Kdybychom stály, moje nohy by poskočily jako v těch starých filmech.

Bylo to krátké, bylo to nevinné, ale bylo to sladké, bylo to úžasné. Odtáhla jsem se a opřela své čelo o Ashleyino. „Páni.“

„Jo, páni,“ byla její odpověď.

Otevřela jsem oči a zjistila, že na mě upřeně hledí těma svýma velkýma hnědýma očima a já z toho ztrácím řeč. Je neuvěřitelné, že tahle nádherná holka je tu právě teď se mnou, protože to chce. Je to šílené, že jsem s ní na rande. Je šílené, že se do ní tak rychle zblázňuji.

„Nejlepší rande ze všech,“ zvládnu zašeptat. A ona se usměje tím úsměvem s nakrčeným nosíkem a náhle to přestane být šílené. Tohle je přesně to, kde chci být, kde je mi souzené být: po Ashleyině boku.

3

Duben 2019

Mnoho se toho událo za ty roky… Po King High, jsme já i Modroočka šly na UCLA, ona se zaměřila na film, já na hudbu a obchod. Ona má teď vlastní produkční společnost, příhodně pojmenovanou Modrá s.r.o. Já dostala nabídku na nahrání desky od spousty společností, ale všechny jsem odmítla, protože nebyla šance, že bych opustila Modroočku a jela na turné, takže po vejšce jsem udělala tu další nejlepší věc: otevřela jsem si nahrávací studio. Začátky byly pomalé, ale po čase se Nahrávací společnost minulého času stala obrovským úspěchem.

Kyla s Aidenem se rozhodli vydat se každý svou cestou, když dostal Aiden stipendium na Duke a Kyla byla přijata na Julliard; oba řekli, že jestli je jim to souzeno, setkají se znovu. A setkali se znovu, koneckonců je Kyla moje sestra a Aiden můj nejlepší kamarád, bylo by celkem těžké, aby na sebe nenarazili o prázdninách na Díkuvzdání, vánočních prázdninách, jarních prázdninách a letním volnu. Teď žijí v New Yorku, Kyla je na Broadwayi a Aiden byl draftován Knicks. Skončilo to pro ty dva jako pohádka, teď už potřebují jen bandu zmenšených verzí Aidena, pobíhajících kolem. Pane jo. To je vážně děsivá představa. Dokážete si představit bandu mini-Aidenů pobíhajících kolem? Mám toho kluka ráda, ale jeden je až dost.

Madi nevěděla, co chce od života, tak nějaký čas cestovala po světě. Po roce paření se rozhodla začít brát život vážně a vrátila se do školy, zaměřujíc se na obchod. V současnosti je mou partnerkou v Nahrávací společnosti minulého času. Zatímco já zvládám hudební stránku, Madi odvádí většinu papírování a chodí na většinu schůzek. Možná že jsem vystudovala obchod, ale to neznamená, že se mi líbí sedět v přecpané místnosti a probírat kontrakty.

V tuhle chvíli nevěřím, že by můj život mohl být ještě lepší.

Opřená o rám dveří, si užívám scénu přede mnou. Nikdy mě nepřestane udivovat, jak úžasně vypadá s malou Jordyn na klíně, při čtení knížky na dobrou noc naší dceři. V momentech jako je tento, se do ní musím zamilovávat ještě víc, než už jsem.

„Maminko! Jsi doma!“ vykřikne Jordyn, když mě spatří. Vyskočí z mámina klína a pospíší si ke mně. Její čtyřleté tělo mě málem porazí na podlahu. Využiji její energie a roztočím ji vzduchem, až se rozhihňá. Když se zastavíme, zavěsíme se do sebe, než ji odtáhnu a zafučím jí do tváře. Jsem si vědoma, že to u Jordyn vyvolá další zahihňání, než mi vlepí mokrý polibek. Na oplátku na ní zaprskám, což vyvolá další zahihňání mojí holčičky.

„Ukládá tě mamka do postele?“ zeptám se, když kráčíme k posteli. Jordyn Mackenzie Daviesová se narodila před čtyřmi lety 28. března 2015, po šesti letech společného chození  a dvou letech manželství. Je to nejsladší holčička na světě, nikdy nedělá problémy ani nebrečí bez řádného důvodu. Ráda bych si myslela, že podědila všechny dobré vlastnosti po své mamce, ale Modroočka neoblomně trvá na tom, že Jordyn má svůj šarm po mně. Já ale silně nesouhlasím, protože každému s ušima je jasné, že moje Modroočka je ta, co to vážně umí se sladkými řečičkami.

„Mmhmm. Čte mi knížku.“

„Opravdu a jakou?“

Jakmile jsme dostatečně blízko u postele, Jordyn se mi vykroutí ze sevření, aby mi donesla tu knížku. Zvedne ji ke mně a oznámí, „Harry Potter!“

Obdařím svou ženu nevěřícným pohledem a musím se zeptat. „Vážně Spence, Harry Potter?“

„Co je? Ona si ho vybrala,“ opáčí Modroočka a zvedne se. „Jsi doma brzy.“

„Jo, no podařilo se mi skončit dřív a chtěla jsem to stihnout na čtení pro ni,“ pronesla jsem, zatímco jsem ji vzala kolem pasu a políbila ji. „Nemůžu uvěřit tomu, že si vybrala Harryho Pottera, co se stalo s Medvídkem Pú?“

„S těmi jsme skončily, když jí byly dva.“

„Ale to je klasika. Máš na víc.“

„Maminko! Nech mamku být, ještě jsme neskončily.“

Obrátila jsem se k děcku na posteli a pozvedla obočí, „Ach vážně?“

„Jo, Harry se právě chystal zachránit Ginny, když jsi vešla.“

„Ale nebylo by lepší, abych ti zazpívala písničku, než aby mamka dokončila kapitolu?“

„Nebo může mamka dočíst kapitolu a ty mi můžeš zazpívat, až skončí.“

„No, to je dost hamižné. Nemůžeš mít oboje. Je to kapitola nebo písnička,“ odvětím, domnívajíc se, že jsem vyhrála spor.

„Tak fajn,“ pokrčí Jordyn rameny. „Mamka může dočíst kapitolu a já si pak pustím to CD, cos mi udělala před měsícem k narozeninám.“

Zmiňovala jsem se už o tom, že je naše dcera chytrá? To má po mamce. Ty dvě budou jednou moje smrt.

Začnu trucovat a když se nedočkám žádné reakce, posadím se na postel s těmi dvěma a poslouchám, jak Modroočka navazuje tam, kde přestala.

Říjen 2007

Je to už šest týdnů od našeho prvního rande a my byly od té doby na dalších prakticky každý víkend. Je hezké mít někoho mimo rodinu, komu na mně tolik záleží, mít někoho, kdo se hrozně snaží, abych se usmívala. Je hezké být s někým.

Spencer Carlinová se stala pravděpodobně tou nejskvělejší věcí, co se mi kdy přihodila a já se nemůžu dočkat, až ji požádám, aby byla mou přítelkyní. Jediný problém je: jak to hodlám udělat? Musí to být něco romantického a zapamatováníhodného, něco, o čem bychom mohly vyprávět po letech strávených spolu.

Páni. Řekla jsem po letech. Dokáži si vážně představit, že budu s někým tak dlouho? Pokud bude ten někdo Spencer Carlinová, tak jo, skutečně dokážu. I když je to šílené, ještě není ani mou přítelkyní a já si už kreslím budoucnost s ní. Je to šílené, ale zároveň není, protože je to Spencer Carlinová a nikdo nemůže odolat tomu, aby se do ní nezbláznil.

„Ahoj.“ Jsem vytržena ze svého transu něžným hlasem a ještě něžnějším polibkem vtisknutým na mou tvář. Obrátím se a spatřím, že se Modroočka usadila po mé levici, se svým obědem před sebou.

„Ahoj,“ odvětím a nejsem schopna zakrýt široký úsměv, který se mi objeví na tváři pokaždé, když je poblíž.

„Copak se to odehrává v té tvé hlavičce?“

„Nic,“ zalhala jsem.

„Mhm,“ odpověděla, s hlavou nakloněnou nalevo a obočím nakrčeným. „A proč mám pocit, že mi neříkáš pravdu?“

„Protože je nemožné, aby Ash třeba jen minutu na něco nemyslela,“ přizvukuje Kyla ze svého místa na druhé straně stolu. „A podle toho skelného pohledu v očích, pravděpodobně myslí na tebe, Spencer.“

Co. To. Kčertu Kylo? Kde je sakra Aiden? Pitomá obědová basketbalová setkání.

„A to červenání to jen ještě víc dokazuje,“ dodá Madi. Všichni jsou proti mně.

„Ááá, Ash, je to pravda?“ ptá se Modroočka. Snaží se skrýt úsměv, ale nesnaží se dost. „Myslela jsi na mě?“

„Možná,“ zamumlám, a záměrně zírám do stolu. Není šance, že bych je nechala vidět, jak zase rudnu. Nicméně cítím, jak mě jemné ruce vezmou za tvář, než se zahledím znovu do těch hlubokých modrých očí. Když si konečně uvědomím, co se děje, Spencer mě líbá, pomalu, vášnivě a moje hlava se vznáší ze všech těch emocí, prostupujících mým tělem.

Horkost jejích rtů zmizí z těch mých, jen aby se znovuobjevila u mého pravého ucha. „Kdybych se mohla natáhnout a chytit hvězdu pokaždé, když na tebe myslím, měla bych už celou noční oblohu ve svých dlaních,“ zašeptá.

Ach do háje. Přichází další zrudnutí. Bylo to přeslazené, ale tak rozkošné. A podle vrkání, které slyším, to Kyla s Madison slyšely také. Skvělé, další věc, kvůli které si mě můžou dobírat. Budou citovat Modroočku alespoň týden. Zatraceně. Proč musí být moje Modroočka taková lichotnice? Ale musím připustit, že jí to jde.

„Lidi, potřebuji, abyste mi s něčím pomohli,“ pravila jsem, když jsem si sedala na gauč. Byl to náš pravidelný filmový večer a Modroočka nemohla přijít. Opřela jsem se dozadu vedle Madi, zatímco Ky s Aidenem se tulily na křesle. Ten kluk si ho už před rokem prakticky přivlastnil. „Nevím, jak požádat Spencer, aby byla mou přítelkyní.“

Madi skoro vyprskla své pití, „Počkej, vy dvě ještě nejste spolu? Co jste to dělaly posledních šest týdnů?“

„Pořád jsme ještě ve fázi randění,“ pronesla jsem obranně. „Bereme to pozvolna.“

„Šest týdnů chica, šest týdnů!“

„Já myslím, že je to roztomilé. Ukazuje to, že jí na Spencer záleží dost na to, aby nespěchala,“ přizvukuje Kyla, zatímco Aiden jen přikývne na souhlas.

„Ale šest týdnů!

„Eech, nech to být Madi a pomoz mi. Nevím, jak ji požádat a chci, aby to bylo romantické, něco zapamatováníhodného.“

„To nejsi sama dostatečně romantická, Daviesová? Není přeci tak těžké něco vymyslet.“

„Nejsem v takovýchhle věcech dobrá.“

„To je pravda, všechno, co musela dělat dřív, bylo dostavit se na sex,“ prohlásil Aiden.

„Fuj, Aide, je to moje sestra.“

„Zlato, ty víš, že je to pravda.“

„Jo, ale to neznamená, že o tom chci slyšet. Je to znepokojivé a já mám velice živou představivost.“ HA! Já taky! Pravděpodobně jsme ji podědily po tátovi. Škoda, že Kyla nemůže opěvovat svůj život.

„Zatímco budou tady Marge a Homer pokračovat v tomhle, my bychom mohly s něčím přijít,“ prohlásila Madi a mávla nad nimi rukou. „Co piknik pod hvězdami?“

„Ach, to je dobrý,“ ušklíbne se Kyla. „Zdá se, že Spencer má slabost pro hvězdy.“

A ona to prostě musela vytáhnout. Zrudnutí je už na cestě. „Sklapni.“

„Počkat, o co jde?“ zeptal se Aiden.

„Dnes při obědě se stala ta nejrozkošnější věc,“ vypískla Kyla. Prosím, neříkej to.

„Přeslazená, ale naprosto okouzlující!“ dodává Madi. Ach, co si to nalhávám? Neexistuje nic, co by ty dvě zastavilo.

„Takže Spencer, Madi a já jsme škádlily Ash, kvůli snění o Spencer za bílého dne, když -“

„Spencer jí vlepila pořádnou pusu a prohlásila, ‚Kdybych se mohla natáhnout a chytit hvězdu pokaždé, když na tebe myslím –‘“

„,Měla bych už celou noční oblohu ve svých dlaních.‘ Ash se červenala jako blázen.“

Aiden zahvízdal. „Páni Ash, získala jsi pěknou lichotnici.“

„Je jen hrozně sladká,“ řeknu, s drobným úsměvem zdobícím mou tvář.

„Vždyť víš, že si skoro každou noc povídají,“ prozradí Kyla.

No, co to? „Jak to víš?“

„Možná jsem párkrát poslouchala,“ řekla nonšalantně. „Je to hrozně sladké. Myslím, že z té přemíry mám náběh na cukrovku.“

„O čem se bavily?“ Samozřejmě, že chce Madi nějaké prasečinky. Pravděpodobně si myslí, že si užíváme sex po telefonu nebo tak něco.

„O všem a ničem. Přecházely od hovoru o jejich dětství, přes oblíbené barvy až ke škole.“

„Vy se bavíte o škole?“ otáže se Madi a věnuje mi nevěřícný pohled. „To je tak trapné.“

„Mluvíme o všem,“ prohlásím, a vzpomenu se na náš rozhovor z jedné noci. Modroočka mi prozradila, že stále spí s medvídkem, kterého dostala od rodičů, když jí byly čtyři; říká mu pan Brownie, podle jejího oblíbeného moučníku. Jak roztomilé to je?

Lusknutí prsty mě přiměje vrátit se zpátky do reality. „Ach chica, jsi tu ještě s námi?“

„Jo, jen jsem –“

„Myslela na Spencer,“ prohlásí všichni tři.

„Možná,“ zamumlám. Vážně, tahle holka mě nutí myslet na ni nepřetržitě. „Můžeme se prostě vrátit k našemu tématu? Jak mám požádat Spencer, aby byla mou přítelkyní?“

Konečně je sobota a já jsem k zbláznění nervózní. Doslova se klepu očekáváním.

„Ash. Ash. Ashley!“

„Co?“ Upřela jsem svou pozornost na Kylu a spatřila, že je lehce vzrušená, ale stejně tak trochu znepokojená.

„Už několik minut tě tu volám. Co se děje?“

„Nic, asi jen nervy.“ Jakkoliv se to může zdát nemožné, nikdy jsem neměla přítelkyni ani přítele. Nikdy dřív jsem neměla žádný vztah. Před Modroočkou, to bylo jen ‚ojeď je a odkopni‘. „Spravil Aiden osvětlení?“

„Jo, byla tam nějaká uvolněná žárovka, tak koupil novou soupravu. A teď, jsi připravená?“

„Myslím, že jo,“ odvětím a otírám si dlaně o šaty. „Máte ty šaty?“

„Ano, Glen je donesl, zatímco jsi se připravovala. Hele, jdi prostě dolů a počkej venku s ostatními. Madi, Chels a já se postaráme o zbytek.“

„Jsi si jistá, že Glen nic Spencer neřekl?“ zeptám se, když začnu sestupovat ze schodů. Modroočka myslí, že přijde na běžný filmový večer. Když jsem se dostala za dům, byla jsem ohromená tím, jak se to tam proměnilo. „Lidi. Tohle je ohromný.“

Nechte mě vysvětlit, co se stalo. Po spoustě plánování jsem se rozhodli, že požádáme Claye, Chelsea a Glena o pomoc. Bylo dost snadné přimět je souhlasit a brzy Madi vydávala příkazy. Z našeho pozdně nočního hovoru si pamatuji, že Spencer miluje italskou kuchyni. Původně jsem plánovala, že něco objednám, ale pak Clay prozradil, že je celkem dobrý kuchař a Glen se za něj zaručil se slovy, že je skoro tak dobrý jako pan C. Párkrát jsem u nich večeřela, takže jsem ho nechala převzít přípravu večeře a desertů.

Madi objednala skleněnou podlahu, kterou by šel pokrýt bazén a ta brzy dorazila, takže tahle část, byla zařízená. Trochu jsem se toho bála, ale ten chlapík mě ujistil, že sklo je skoro osm centimetrů silné a za těchto okolností rozhodně nepraskne. To doufám, protože večeře se bude odehrávat na něm.

Aiden s Glenem vyrazili ven a nakoupili kupu bílých vánočních světýlek a rozvěsili je kolem. Kyla před pár dny volala do květinářství a objednala dvanáct tuctů levandulových tulipánů: Spenceřiných oblíbených. Ona, Madi, Chelsea a já jsme je dnes jely vyzvednout a okvětní lístky z jedenácti tuctů jsme rozházely okolo, zatímco poslední tucet byl připraven, aby byl darován Modroočce.

Glen měl ještě další úkol kromě osvětlení, pravděpodobně ze všech nejzáludnější. Měl se vplížit do Modrooččiny skříně a vzít jí bílé šaty a boty na podpatku, které by se k nim hodily. Podle Chelsea to bylo dokonalé oblečení pro tuhle noc. Jelikož Madi zatím nevyšilovala, došla jsem k názoru, že to úplně nepodělal tím, že by vybral špatné šaty nebo boty.

Než jsem šla nahoru, abych se přichystala, viděla jsem, že Clay stále připravuje moučník, brownies á la mode, další ze Spenceřiných oblíbených, zatímco Aiden s Glenem vynášely stůl a židle ven na sklem pokrytý bazén.

Musím říct, že Modroočka má nejlepší bratry a kamarádku na světě, kteří mi s tím vším pomohli, nemluvě o mé vlastní sestře a přátelích. Tihle lidi jsou nejlepší.

Modroočka dorazila před hodinou a podle toho, co jsem slyšela, je nahoře, kde ji Madi, Ky a Chels pomáhají nachystat se. Stůl je umístěn, jídlo je venku a všechna světla fungují, ale stejně jsem zatraceně nervózní. Možná je to moc, příliš extravagantní. Ksakru. Měla jsem se držet něčeho jednoduššího.

A díky téhle skleněné podlaze se necítím o nic líp.

Když uslyším přibližující se hlasy a klapot podpatků na dlaždicích, rychle si urovnám vzhled. Vlasy mám narovnané, rudou mašli pečlivé umístěnou na vršku hlavy a ofinu sčesanou doprava. Moje šaty s úzkými ramínky, také rudé, jsou z hedvábí a vpředu končí dva centimetry pod koleny a vzadu padají do půli lýtek. Pokud jde o boty, Kyla a Madison pročesaly moji šatnu a objevily tyhle černé na čtyřcentimetrových jehlách.

„Ashley?“

Vzhlédla jsem a měla jsem dojem, jako by ze mě byl vyražen všechen vzduch. Můj bože, vypadá naprosto nebesky. Její šaty s úzkými ramínky byly bílé a sahaly jen do půlky stehen, skutečnost, o které jsem nevěděla, ale nehodlala jsem si stěžovat; musím si vzpomenout poděkovat Chelsea, že ji to napadlo. Obuty měla bílé boty na vysokém podpatku, díky kterým se její nohy zdály nekonečné. Obvykle rovné zlaté kadeře, na které jsem byla zvyklá, byly zvlněny a vyčesány, aby vypadaly objemnější, ale jinak zůstaly spuštěné dolů a splývaly jí na ramena. Její tvář byla prostá líčení, kromě očních linek a lesku na rty, jen tak, jak se mi to líbí; nepotřebovala žádné sajrajty, aby vypadala nádherně.

Její oči jsou rozšířené, jak doufám směsí úžasu a ohromení, jak vstřebává scenérii před sebou.

„Ashley?“ Znovu jsem vytržena ze strnulosti a tentokrát kráčí ke mně. Jakmile vstoupí na skleněnou podlahu, rychle popadnu kytici posazenou na stole za mnou a podám jí ji.

„Ahoj.“

„Ahoj,“ odvětí Modroočka, když si vezme květiny, přivoní si k nim se spokojeně vypadajícím úsměvem krášlícím její rysy. „Co to všechno je?“

„Večeře,“ odpovím jednoduše.

„Jen večeře? Poněvadž to vypadá, jako že jsi musela projít spoustu zařizování, které se vyplatilo. Tohle je nádherné, Ash.“

„Chtěla jsem, aby byl dnešní večer výjimečný.“

„Proč dnes? Co dělá tenhle večer tak zvláštním?“ zeptala se se svým patentovaným nakloněním hlavy. Snaží se mi tím pohledem přivodit smrt? Dokázala by mě přimět k tolika věcem tím nakloněním hlavy; přidejte úsměv a jsem vyřízená.

„Protože dnes je večer, kdy tě požádám, abys byla mou přítelkyní,“ řeknu, hledíc přímo do těch modrých kukadel. „A je to také večer, kdy, jak doufám, řekneš ano.“

Po tomto prohlášení se mezi námi rozhostilo ticho a ani jedna z nás nic neříkala. Proč něco neřekne? Proč se na mě jenom dívá? Řekni něco Modroočko. Zabíjíš mě tichem. Doprdele. Znamená to ne? Odmítá mě mlčením? Panebože Modroočko, pokud chceš říct ne, tak to prostě vyslov; nenech mě tu stát a vypadat jako naprostý debil.

Debil, který vstával před rozbřeskem, aby dal tohle všechno dohromady. Debil, který požádal tvé bratry a nejlepší kamarádku o pomoc, v naději, že budeš souhlasit s tím, že budeš mou dívkou. Debil, který byl tak blbej, aby ve tvé přítomnosti polevil ve své ostražitosti, protože si myslel, že bys mohla být ta pravá.

ŘEKNI NĚCO! A co má znamenat ten úsměv?

„Nemůžu říct ano, pokud se mě nezeptáš, Ash.“

Ach. ÁÁCH.No, tak teď se cítím, jako úplný debil.

„Modroočko,“ pronesu, dívajíc se upřeně na ni. „Staneš se mou přítelkyní?“

Duben 2019

„Ash. Ash, kotě, vzbuď se. Ten hlas v kombinaci s lehkým třesením za mé rameno, mě vytrhl z dřímoty. Otevřela jsem oči a zjistila, že jsem pořád v Jordynině posteli, moje holčička stočená k mému boku, svírajíc plyšového slona, kterého mi její mamka vyhrála před tolika lety (páni, cítím se stará) a moje Modroočka stojí vedle mě s rukou na mém rameni.

„Ahoj,“ zaskřehotala jsem, zatímco jsem si unaveně mnula oči.

„Ahoj i tobě,“ zašeptala. „No tak, uložme ji a pojďme do vlastní postele.“

Přikývla jsem a opatrně vylezla z postele a převrátila naši dceru pohodlně na záda, a přikryla její malé tělíčko dekou. Protáhla jsem se a vydala drobné zasténání, než jsem spustila ruce a chytila tu, která mi byla nabízena. Sklonila jsem se a vlepila pusu na Jordynino čelo, než jsem zašeptala, „Dobrou noc holčičko.“

Modroočka udělala to samé a zašeptala, „Sladké sny zlatíčko,“ než mě jemně vystrkala z pokoje.

V polospánku jsem to zvládla do naší ložnice, aniž bych do něčeho vrazila. Ve chvíli, kdy se dveře zabouchly, ze sebe stahuji tričko a džíny a natahuji na sebe velké triko na spaní, které je mi podáno. Zalezu do postele a zachumlám se pod deku a hledám teplo. To tam nicméně není, dokud se ke mně nepřidá Modroočka, ležíc na boku s rukama obtočenýma kolem mého břicha, zatímco mé jsou na jejích ramenou. Tehdy jsem spokojená.

„Dobrou Ash.“

„Dobrou Modroočko“

„Maminko! Mamko! Je čas vstávat! Vstávat! Vstávat! Vstávat!“ Eeech. Co to?

„No tak! Je sobota!“ Správně. Sobota. Tak proč vstáváme tak brzy? Chybí mi staré dobré časy, kdy byla Jordyn ještě ve své postýlce, s těma hezkýma méďama, kteří ji drželi uvnitř. Věděli jsme, že je v bezpečí a já mohla ještě tak hoďku nebo víc spát. Ale pak přišla postel pro velké holky a teď jsem buzena už za rozbřesku. Tak fajn, je osm, ale stejně, no tak! Je sobota!

„Holčičko, je ještě brzy. Běž zpátky do postele,“ zavrčím a napolo otevřu oči. Když poskakování neustane, natáhnu se a popadnu přehnaně nadšenou čtyřletou a obrátím se tak, že ji dostanu pod sebe. Položím své ruce na strategická místa a otáži se, „Půjdeme ještě spát?“

„Haha, ne,“ zachichotá se. Dobrá, neříkejte, že jsem ji nevarovala. Podívám se na stranu a uvidím Modroočku, vypadající velice pobaveně.

„Co myslíš?“ zeptám se jí.

„Jdeme na to,“ prohlásí, než se obě vrhneme na malou holčičku. Jekot a hihňání naplní pokoj, jak pokračujeme v lechtání Jordyn, neukazujíc žádné smilování, dokud se neozve, „Dobrá! Vzdávám se! Maminko! Mamko! Přestaňte! Omlouvám se!“

Přestaly jsme s náporem a Modroočka a já jsme se uvelebily každá po jednom boku těžce oddechující holčičky. „No, nevím jak vy, ale teď už znovu neusnu. Co si dát snídani?“

S očima rozzářenýma dětským nadšením se Jordyn zeptala, „Můžeme si udělat palačinky s čokoládou?“

„Se šlehačkou a jahodami navrchu!“ zvolala jsem s cvrnknutím do jejího nosu, i když vím, že to není zrovna nejzdravější snídaně pro čtyřletou holčičku ve vývinu a že dostanu vyplísněno za to, že jsem to vůbec navrhla.

„Není to trochu moc nezdravé na snídani?“ otázala se moje ach-tak-půvabná manželka s obočím pozvednutým mým směrem.

„No tak Spence, vždyť to neděláme každý den ani týden. Trocha sladkého neuškodí.“

„Bude v cukrovém rauši a bude k neudržení.“

„A proto pak vyrazíme na pláž, aby tam mohla využít všechnu tu energii.“

„Opravdu maminko? Půjdeme dnes na pláž?“ Pohlédla na mě očima plnýma naděje, těma samýma očima, které zdědila po svém mamce; stejně jako umění špulit rty. Jak jsem říkala, ty dvě budou jednou moje smrt.

„No holčičko a ty bys chtěla jít na pláž?“ zeptala jsem se, i přestože jsem už znala odpověď. Pláž je naše oblíbené místo, kam vyrazit jako rodina.

„Pláž! Pláž! Pláž!“ začala skandovat, zatímco vyskočila z naší postele a vyběhla ven ze dveří, pravděpodobně si obléct plavky.

„Já začnu s těstem, ty se postarej o holku,“ vzdychne Modroočka, když se nakloní a políbí mě. „Hmm a dobré ráno.“

„Dobré,“ vydechnu. Když se zvedne z postele, dovolím si svalit se na záda a vychutnávat si tu chvilku obklopená spoustou polštářů. Život byl ke mně tak štědrý. Všechno, co teď mám: nádhernou manželku, rozkošnou dceru, podporující sestru, dva úžasné nejlepší přátele, báječné švagry, tchána a tchýni, je to mnohem víc, než bych mohla žádat. Co jsem udělala, abych si to všechno zasloužila?

A víte co? Do hajzlu s takovými myšlenkami. Nehodlám se zatěžovat dumáním o tom, proč jsem tak požehnaná. Místo toho si hodlám vážit všeho a všech, co mám ve svém životě a činit každý jeden den tím nejlepším. Tyhle uplynulé roky s Modroočku byly neuvěřitelné a nadcházející roky budou stejné, ne-li lepší, pokud k tomu můžu něco říct. A začne to tím, že vylezu z téhle postele a půjdu do pokoje naší dcery.

Chtělo to trochu přemlouvání se, ale nakonec jsem byla schopná opustit pohodlné polštáře a ustlat postel. Jakmile bylo všechno na místě, zvedla jsem ruce nad hlavu a protáhla se, otáčejíc se na jednu a pak na druhou stranu, abych se zbavila veškeré ztuhlosti.

Fajn, pojďme se podívat, co právě dělá moje holčička. Kráčejíc k pokoji čtyřleté slyším poslední sloku písničky, kterou jsem nahrála speciálně pro Jordyniny narozeniny. Zastavím se ve dveřích a pozoruji pobaveně, jak se uzlíček energie promenuje po pokoji jen ve svých jednodílných plavkách a kraťasech, s hřebenem v ruce a zpívá společně s textem. Pamatuji si, jak jsem to sama dělala, když mi bylo šest. Sledovala jsem tátovo představení v MTV a tančila v obýváku v jedné z jeho košil a přála si, abych mohla být přesně jako on.

Jak se píseň chýlí ke konci, začnu pomalu tleskat a přitáhnu tak brunetčinu pozornost. Když si uvědomí, že má publikum, vyrazí Jordyn ke mně. „No tak maminko, zpívej se mnou!“

Smějíc se tomu nadšení, jsem lehce zavrtěla hlavou. „Holčičko, jdeme pomoc mamce se snídaní. A čím dříve budeme mít za sebou snídani, tím dříve vyrazíme na pláž.“

Modré oči se rozzářily, když jí to došlo. „No tak proč tu jen tak postáváš? Pojďme!“

Rychle vyrazila dolů po schodech a já ji s uchechtnutím následovala. Byla jsem taky tak nadšená, když mi byly čtyři?

„MAMINKO! POSPĚŠ!“

Možná, že bychom si měly rozmyslet tu šlehačku s jahodami.