Prague Pride 2011

Napsala: Eva, Foto: Garfield

Na Prague Pride jsem se upřímně řečeno hrozně těšila. Nejen kvůli příležitosti podpořit naši menšinu, ale hlavně proto, že se mi tak naskytla příležitost strávit několik hodin s těma nejúžasnějšíma lidičkama, jaké mám tu čest znát.

Oficiální začátek, kdy se měli lidé začít scházet na Náměstí Republiky, byl určen na pravé poledne. Když jsme s moren dorazily na místo asi deset minut po dvanácté, na náměstí již bylo několik set lidí. Zcela strategicky jsme zaujaly místo mezi dvěma skupinkami policistů a !policistek! ;o), abychom (jen pro jistotu) nebyly takříkajíc příliš na ráně.

Když jsme vybalily a nasadily duhové propriety, zahlédly jsme opodál procházet skupinku mladíků s rouškami na tvářích. Provokace to byla vskutku povedená, ale jen v případě, že existuje ještě někdo, kdo si myslí, že je homosexualita přenosná vzduchem. Mě tato skupinka pouze pobavila.

Po chvílí vyhlížení jsme konečně spatřily sedm trpa… ehm kamarádů, se kterými jsme zde měly sraz. V tu chvíli již začínalo pršet a tak jsme se nacpaly pod první deštník, který nám byl (ne)dobrovolně podržen nad hlavou. Krátká přeháňka po chvíli přešla a tak jsme se jali přesouvat hlouběji do davu duhově zbarvených lidí.

Ti movitější z nás si zakoupili krásnou duhovou vlajku, do které se záhy zabalili, zatímco ti méně movitější si utřeli slzičky a pořídili si alespoň malou vlaječku.

Nálada byla v davu velmi příjemná, řekla bych, že byla hlavně plná očekávání. Nad hlavami lidí se tyčily nejrůznější transparenty a vlajky. Jak jsme také brzy zjistili, hodně účastníků si s sebou přineslo píšťalky *mne si nad touto vzpomínkou téměř ohluchlé ucho* :o).

Po chvíli přišla druhá várka deště, která byla již dost intenzivní a i krapet delší. Opět jsme se čtyři mačkali pod jedním deštníkem, takže ve výsledku jsme měli suchou jen hlavu. Během přeháňky se polovina náměstí uklidila do místní samoobsluhy, kde úspěšně zablokovali všechny dveře dovnitř, či ven, ale ke smůle majitele si tam pravděpodobně nikdo nic nekoupil. V davu padaly během deště hlášky typu "No jo, stejně potřebujeme zchladit" a podobně. Nálada byla opravdu výtečná.

Když začal déšť ustávat, všichni jsme doufali, že vyleze sluníčko, protože taková duha na obloze by byla opravdu epická :o). Bohužel se tak nestalo, ale přesto bylo v průvodu barevno až až :o).

Něco před jednou hodinou se k nám začali přidávat poslední chybějící členové výpravy. Tři z nás přijeli až z dalekého Slovenska *slyšela jsem, že je to někde na východě* :o))).

Za tu dobu srocování na náměstí u mě přistálo několik nejrůznějších letáků a také na místě nešlo přehlédnout několik lidí s bannery a časopisy s nápisem "Láska proti homosexualitě". Na konci akce mi přišlo, že si je lidé fotili daleko častěji, než členy průvodu. "Bohužel" jsme na místě asi nebyli my za ty největší exoty :o))).

Dle mých předpokladů, kdy se na takových akcích nikdy nic nestíhá na čas, se začalo z náměstí vycházet asi s dvacetiminutovým zpožděním.

Dav na náměstí se hýbal pomalu, ale všichni byli nadšení, že se konečně vychází. Když se dostalo na nás a mohli jsme se zapojit do několik kilometrů dlouhé nudle, byl to úžasný pocit. Lidé v průvodu neustále mávali vlaječkami, pískali na píšťalky a úsměv opravdu nechyběl na žádné přítomné tváři. Celou cestu až na Střelecký ostrov se kolem průvodu vytvořily davy a davy přihlížejících, které z velké části tvořili turisté a náhodní kolemjdoucí.

Kolem průvodu neustále kroužila hromada nejrůznějších fotografů a také televizních štábů (bohužel jsem prý v televizi nebyla :o( ;o))).

Nutno podotknout, že byl průvod opravdu velmi dobře zabezpečen, co se policejního dozoru týká. Policistů a policistek jsem za celou dobu průvodu viděla opravdu snad stovky a byl docela dobrý pocit vědět, že tady jsou. Pro všechny případy.

Velkou pozornost na sebe strhávala parta drsně vyhlížejících pánů v tričkách s nápisem ‚skinhead‘, kteří předvedli, že i mezi nimi se nachází členové naší menšiny. Populární byl také klučina, převlečený za andělíčka, či parta kluků, kteří byli od hlavy až k patě barevní tak, že dohromady tvořili základní barvy duhové vlajky.

Pochod procházel bez nejmenších problémů a já se musela celou dobu usmívat jako měsíček na hnoji. Valná většina přihlížejících nám totiž s úsměvem mávala nazpět, točila si nás a fotila. Nejvíce mě pobavil dav lidí, kteří stáli v prvním patře New Yorkeru na Václavském náměstí a místo nakupování stáli nalepení u velkých prosklených oken a sledovali průvod. Něco mi říká, že tam toho asi moc nenakoupili. Často nám lidé také mávali z oken, či z kaváren a někteří z nich byli dokonce vybaveni duhovými vlaječkami.

Přibližně v půlce cesty jsme došli ke skupince těžkooděnců, kteří od našeho průvodu vlastními těly oddělovali několik desítek členů pravicové Dělnické strany, kteří něco skandovali a ošklivě se na nás koukali :o). To bylo ale tak všechno, k čemu se dostali. Ani nevím, jaká hesla skandovali, protože jakmile k němu naše část průvodu dorazila, neslyšela jsem skrze pískání, smích a veselé halekání ani slovo. Myslím, že odpověď, kterou jim průvod po celou dobu poskytoval, byl ten nejlepší, jaký mohl být. Úsměvy a mávání duhovými vlajkami, držení se za ruce a případná pusa mezi osobami stejného pohlaví. Měla jsem výborný pocit z toho, že průvod nemá potřebu jim jejich nadávky vracet. Navíc, tímto přístupem jsme je určitě nasrali ještě více, než kdybychom jim nadávali :o).

Když jsme se již přiblížily k Národnímu divadlu, rozhodly jsme se s moren na chvíli z průvodu vystoupit a počkat na ostatní, kteří se nám po cestě někde ztratili. Můj hlavní argument byl, že ještě nechci, aby průvod skončil :o). Za chvíli jsme tedy narazily na zbytek, ke kterému jsme se přidaly.

Na mostě přes Střelecký ostrov se provoz na chvíli zasekl, protože se lidé museli z celé šířky ulice nasoukat relativně úzkým schodištěm na Střelák. Naštěstí se nám o zábavu postaral přítomný vůz, na jehož korbě se tančilo do rytmu hlasité hudby a opodál stojící lidé s bubny také statečně ukazovali svůj um.

Když jsme se konečně probojovali na ostrov, okamžitě jsme všichni zaujali výchozí pozici ve frontě na pivo, víno, či jiné tekuté pochutiny. Když jsme si konečně všichni vystáli asi 45 minutovou frontu, každý odcházel pro jistotu s pivem v každé ruce. Hledali jsme jakýkoliv kousek místa, kam se dá sednout a dát trochu odpočinout nohám, na kterých jsme v tu chvíli všichni již několik hodin stáli. Bohužel vzhledem k nedávnému dešti byly tyto možnosti značně omezené.

Po chvíli povídání následovalo hromadné foto, na kterém jsou s námi z nějakého důvodu dva páni, které jsem v životě předtím neviděla ;o))).

Zbytek dne jsme všichni strávili na Střeláku, jen s krátkou návštěvou KFC a blízkého Tesca, protože hlad a protože se nám už nechtělo stát 45 minut ve frontě na pivo :o).

Na dvou pódiích na dvou různých koncích ostrova hrály celou dobu dva naprosto odlišné hudební styly, takže si myslím, že si každý přišel na své. Po ostrově bylo rozloženo nespočet stánků, od oficiálního Prague Pride stánku, přes L na druhou až po asociaci pro boj proti AIDS.

Až zde jsem měla možnost zpozorovat, jak odlišní účastníci Prague Pride vlastně jsou. Malí, velcí, mladí, staří a dost mě potěšilo několik heterosexuálních párů, kteří nás přišli podpořit i s dětmi. Zcela neplánovaně jsem zde potkala několik známých, které jsem opravdu hodně dlouho neviděla, takže nelze než prohlásit celou Prague Pride za velmi vydařenou.

A ať se propadnu, jestli budu chybět na dalším ročníku :o).