Opuštěná srdce

Napsala: Kye, Překlad: Daevin

1

Pokud byste mi před šesti měsíci řekli, že tu budu sedět sama a cítit se úplně opuštěná, tak bych se vám vysmála.

Přímo do obličeje.

Úplně stejně jako se mi vysmál Aiden včera v soudní síni.

Aiden Dennison je můj manžel. No dobrá, byl můj manžel posledních deset let. Vzali jsme se hned po střední škole a od té doby jsme byli spolu. Šli jsme na stejnou vysokou a dokonce jsme získali stejný titul. On získal práci a já zůstala doma, abych budovala náš život. Ten stejný, který jsme sdíleli posledních deset let.

Takže jak vidíte, nejsem úplně připravena přijmout, že je po všem.

Bylo to asi před šesti měsíci, zrovna po Vánocích, když jsem na to přišla. Právě jsem uklízela dům po našem každoročním Vánočním večírku, když jsem náhodou vešla do pracovny v tu správnou chvíli.

Chtěla jsem sundat zbývající jmelí, jen abych zjistila, že je právě v plné permanenci.

Aiden a jeho sekretářka…malá slečna, odbarvená blondýna, dokonalá Lilah…si právě dopřávali nejvášnivější líbačku, jakou jsem kdy viděla.

Mě takhle nikdy nelíbal.

Netřeba říkat, že po té noci můj život a všechno v něm šlo rovnou do hajzlu. Aiden mi řekl, že už mě dávno nemiluje a tahle Lilah je jen bonus navíc.

Ach ano, opravdu to tak řekl.

Takže jsem samozřejmě byla v podstatě vyhozena z vlastního domu. Byla jsem nucena vyžít z toho, co mi milostivě nechal. Jasně, měla jsem diplom, ale není zrovna jednoduché jít a najít si práci, když je vám 28 a nepracovali jste ani jediný den v životě.

Bydlela jsem ve špinavém motelu v hodně špatné části města skoro čtyři měsíce, než jsem si byla schopna najít práci placenou dostatečně na to, abych si mohla dovolit pronajmout vlastní bydlení. Pracovala jsem dvanáct hodin denně, jen abych vyšla s penězi. Sotva jsem stíhala spát a jíst.

Rozhodně to nebyl život, na který jsem byla zvyklá.

Aiden je velice úspěšný a vlivný advokát. Potom, co získal manažerský diplom, šel na práva a já se stala dokonalou malou hospodyňkou.

On promoval jako nejlepší ve třídě a já vyhrála cenu za nejlepší chilli na městské slavnosti.

Byla jsem tak pyšná.

Každopádně, získala jsem práci v místní jídelně nazvané U Silverů. Vlastníkem byla starší dáma, která byla chápavá posluchačka. Přišla jsem tam jednou v noci po mimořádně špatném dni u soudu s Aidenem. Objednala jsem si nejsilnější kafe, které měli, a netrvalo dlouho a vyměňovaly jsme si smutné příhody nad kusem jahodového cheesecaku.

Další den jsem začala pracovat.

Po tom, co jsem našetřila dost peněz, rozhodla jsem se přestěhovat z toho motelu do svého vlastního jednopokojového bytu.

Dnes byl poslední den našeho soudu. Jsem oficiálně rozvedená.

Já vím, že Kalifornie je stát s politikou půl na půl, ale Aiden nějak dokázal přesunout většinu svých aktiv a majetku z účetnictví před závěrečným rozhodnutím soudu.

Zůstal mu dům, auto, letní dům. Nemluvě o všech našich…chci říct jeho penězích.

Jen děkuji bohu, že jsme neměli žádné děti. Dokáži žít bez všech těch věcí, ale kdyby mi vzal moje děti…jsem prostě ráda, že jsme žádné neměli.

Takže jo, on získal všechno a já jsem stěží vyvázla se svou důstojností.

Jsem jen ráda, že je to konečně za mnou.

Což je jediný důvod, proč jsem se nechala přemluvit Betty k tomuhle. Betty Silverová je vlastníkem té jídelny a v podstatě jedinou mou kamarádkou na celém světě. Samozřejmě, že všichni ostatní snobové, které jsem dříve nazývala přáteli, mě opustili ve chvíli, kdy tak učinil Aiden.

Betty se nějak  podařilo vyhrát lístek na plně hrazenou plavbu na ostrov Paradise.

Za ty roky, co jsme byli svoji, byste si mysleli, že mě Aiden vzal na alespoň jednu dovolenou, ale nejblíže tomu byl výlet do Zátoky a i to bylo jen…obchodně.

Zkoušela jsem jí odmítnout s tím, že si to zaslouží víc než já, ale nechtěla mě poslouchat. Tak jsem se jí snažila říct, že ostrov Paradise zní jako místo pro zamilované, ale na to mi jen odvětila, že to zní jako skvělé místo, kde najít někoho nového.

Betty ví, že já do toho nemůžu skočit zpět tak brzy po Aidenovi. Chci říct, on byl jediný, koho jsem poznala jako manžela i jako milence za posledních deset let.

Byl můj první, poslední i jediný.

Smutné. Já vím, ale tak to v životě chodí, když jste tak zamilovaní a tak jistí, že jste našli toho pravého, s kým chcete zestárnout.

I potom všem, co mi udělal, ho stejně část mě stále miluje. Chci říct, on je…byl mi vším za posledních deset let. Já jsem se sotva postavila na vlastní nohy. Vůbec nemyslím na nějakou romantiku. I když jsem ji vlastně neměla už tak dva roky.

Poslední dva roky, ještě před Lilah, jsme se skoro nemilovali a pokud už ano, tak to vůbec nebylo podobné tomu, co to bývalo. Dřív mě nažhavil jen pouhým dotekem své ruky na mé kůži…

Nevím, co se stalo, ale všechno se prostě rozpadlo.

Řekl mi, že to bylo všechno mnou. Že jsem ztratila zájem a už jsem tomu nedávala to, co dřív. Že jsem prostě jen ležela…

Když tak nad tím uvažuji, už mi tolik nechybí.

No, už je skoro čas, abych šla. Naloďování začne již brzy a já to opravdu nechci zmeškat.

Myslím, že je to něco, co opravdu potřebuji a kdo ví? Možná zjistím, že malý kousek ráje, který potřebuji, se ke mně dostane pomocí tohohle.

I když je to jen na týden. Možná, že naleznu vnitřní klid, který mi dá sílu nalézt sebe sama a začít úplně nový život.

Jo, rozhodně za tohle Betty dost dlužím.

2

Kdo by řekl, že plavba může být tak zábavná?

Jsem tu teprve první noc a už se bavím víc než za celý život.

Hudba je hlasitá, pití je dobré a kluci jsou sexy.

Hádám, že je blbý, že většina z nich je tu se svými přítelkyněmi nebo manželkami.

Ukázalo se, že jsem měla pravdu. Tohle je plavba pro páry, což ze mne dělá černou ovci.

No dobrá.

Tahle černá ovce je dost spokojená se sezením na baru, popíjením pití zadarmo a pozorováním tancování všech ostatních.

„Ach můj Bože! Je to fakt ona?“ uslyším vypísknout dvě holky za mnou a otočím se na své stoličce tak, abych na ně měla dobrý výhled.

Jedna blondýna a jedna brunetka se přiblížily hlavami k sobě a upřeně hledí do vzdálenějšího rohu místnosti. Chichotají se a zírají a já si nemohu pomoci.

Musím se podívat.

Otočím se na druhou stranu, abych se podívala přes své levé rameno, a tam ji spatřím.

Ashley Daviesovou. TU Ashley Daviesovou.

Jakože tu velmi bohatou, velmi slavnou, rockovou hvězdu… ASHLEY DAVIESOVOU.

Hele, jen to, že jsem strávila posledních deset let svého života jako žena v domácnosti, neznamená, že jsem to dělala mimo civilizaci.

Já vím, kdo je Ashley Daviesová.

Dcera zesnulé rockové hvězdy Raifeho Daviese. Její kariéra se náhle nastartovala, když napsala a věnovala píseň pro pohřeb svého otce. O pár veřejných vystoupení a několik rozhovorů v talkshow později, byla na své cestě k super-slávě. Píše si vlastní texty a skládá hudbu.

Je bohatá, krásná a dokáže sakra zazpívat jakoukoliv píseň.

Není divu, že má skalní fanoušky.

„Jsi si jistá? Chci říct, že by bylo naprosto trapné, kdybychom k ní prostě nakráčely a ona to nebyla ona,“ ptá se blondýna své kamarádky. Druhá holka jen zavrtí hlavou a odpoví, „je to ona. Je to zatracená Ashley Daviesová!“

Pohlédnu zpátky na ženu schoulenou v rohovém boxu.

Jo, je to rozhodně ona.

„Co bychom měly udělat?“ zeptá se bruneta. „Můžeme prostě jít a mluvit s ní? Slyšela jsem, že je fakt v pohodě při setkávání s fanoušky. Jsem si jistá, že by nám dala autogram a možná se s námi i vyfotila.“

Blondýna se zasměje. „Ach, jsem si jistá, že to není všechno, co by nám dala. Tedy alespoň mě. Říká se, že je na blond, vždyť víš?“

Cože? O čem to mluví?

Náhle se otočím čelem k nim. „O čem to mluvíte? ‘Je na blond?‘ Co tím myslíte?“

Ta žena se na mě divně podívá a stejně tak její kamarádka. „Ja...sně. Do… brá. My jsme zrovna na odchodu.“

Sleduji, jak popadnou svá pití a rychle se ztratí v davu.

Bylo to tím, co jsem řekla?

Obrátím se zpět a mé oči znovu spočinou na Ashley. Je dokonalým obrazem milé, laskavé rockové hvězdy. Je obklopena asi dvaceti lidmi, teď již včetně Bloncky a její rozpustilé kamarádky, kteří všichni žadoní o její pozornost. Mohu říct, že se snaží věnovat se všem, ale začíná se cítit trochu zahlcena.

Je to zvláštní. Cítím se kvůli ní špatně, ale ani ji neznám.

Po několika dalších chvílích pozorování, mě náhle něco osvítí.

Většina jejích fanoušků motajících se kolem ní jsou ženy.

Jasně, je tam i pár chlápků, ale ti se víceméně drží v pozadí. Jsou to převážně ženy, které jsou přímo u ní a ony jsou ty, kterým, jak se zdá, věnuje většinu své pozornosti.

Možná nejsem víc než domácí puťka, ale nejsem hloupá.

Vždycky jsem slýchala drby a zprávy o Ashley Daviesové a jejích… sexuálních preferencích. Jen jsem to připisovala jejímu statusu celebrity. Když jste slavní, vždy se najde něco, co se o vás někdo bude snažit říkat.

Hádám, že jsem tomu až doteď opravdu nevěřila. Chci říct, žena tak krásná, tak talentovaná by jistě nebyla…

Nechápejte mě špatně. V žádném případě nejsem ani trochu… homofóbní. Ano, byla jsem vychována v katolické rodině a s Aidenem jsme nevynechali žádný den v kostele od doby, co jsme se vzali, ale to neznamená, že nerespektuji rozhodnutí jiných.

Svět je pro všechny. Mimo to, kdybychom všichni milovali stejné lidi nebo žili stejné životy, svět by byl dost nudným místem.

Tak jo. Je… lesbička.

To je… zajímavé.

Když konečně přestanu v duchu blábolit, podívám se opět do rohu a spatřím, že se Ashley konečně podařilo vytratit. Fanynky se jen motají kolem prázdného boxu.

Musí být těžké, když tolik lidí chce kousek vašeho času.

Ale samozřejmě to nemohu vědět.

Jediná osoba, o které jsem si myslela, že by mě vždycky chtěla, se náhle rozhodla přehodnotit svůj názor a rozbít celý můj svět.

Ano, to jsem já, libující si ve své sebelítosti.

„Takže, co tu taková krásná dáma dělá úplně sama?“

Hádám, že jsem byla příliš zabrána do své sebelítosti, že jsem ani nezaznamenala, že přišel. Podívám se doprava, abych odhalila zdroj náhlého vyrušení.

Nevypadá vůbec zle. Matně špinavě blond vlasy, modré oči, báječný úsměv…

Takže mu přirozeně úsměv vrátím. „Nevím. Prostě… si dává pár drinků a snaží se užít si noc.“

Ten chlápek se zasměje, přitáhne si vedlejší židličku a posadí se na ni. „No, nechápu, jak by mohlo být skvělé být tu sama, ale musím říct, že si nedokáži představit, že by tak nádherná žena jako ty, musela někdy strávit noc sama.“

Je milý. To mu musím nechat.

Dívám se, jak si odkládá pití na bar a natahuje ke mně svoji ruku. „Jmenuji se Blake Wilson a obvykle nezačínám tak otřepanou balící hláškou, ale náhle jsem se cítil velmi… otřepaně.“ Zavře oči a povzdechne si, když mu potřesu rukou. „Omlouvám se.“

Přistihnu se, jak se nahlas směji, poprvé po dlouhé době. „Hele to je v pohodě. Myslím, že je to milé.“

Všimnu si, že se mu zableskne v očích a jeho roztomilé, nervózní chování se v okamžení vytratí.

S nervózním očekáváním sleduji, jak se natáhne a přejede svým prstem po mé paži. „Takže… chceš odtud vypadnout?“

HÉ? To si ze mě snad děláš srandu.

Ještě před chvilkou se zdál jako fakt milý kluk. Co ta náhlá změna na pana Hydea?

„Ehm, ne díky,“ odvětím a odtáhnu svou ruku. Posunu se dále od něj a obrátím se, abych si vzala znovu své pití.

Jeho ruka náhle vystřelí přede mne a umístí svou dlaň na mou sklenici. Vzhlédnu k němu.

„Není třeba si na nic hrát. Vidím ti to na očích. Ty mě chceš a já chci tebe. Tak proč prostě nemůžeme… “

„Poslouchej,“ přeruším náhle jeho malý proslov. „Je mi líto, pokud jsi zmaten, ale nemyslím si, že jsem udělala cokoliv, co by tě mělo vést k přesvědčení, že… tě chci. Opravdu tu chci jen sedět a užívat si svoje pití. Takže…“

Blake náhle trhne svou rukou zpět a vydá znechucený povzdech. „Vy ženské jste všechny stejné. Sedíte si tady ve svých krátkých sukních a s našpulenými rty a dáváte nám všechny správné signály, a když se konečně chytíme, tak nás prostě… odpálkujete.“

Vidím, že takřka kypí zlostí. Vyskočím, když se náhle natáhne a hrubě popadne mou paži.

„Zasrané provokování. Jenom to děláte.“

Zrovna otevírám pusu, abych se ohradila, když se náhle ozve zvuk kroků a zastaví se vedle mne.

„Hele! Slizoune.“ Slyším ta slova podtržená náhlým bouchnutím skleničky na bar vedle mne. „Máš dvě sekundy, abys dal svoje pracky pryč z mojí holky nebo se vážně neznám.“

Blake i já se otočíme a uvidíme Ashley Daviesovou, která ho nepřátelsky sleduje. Její čelist je zaťatá a oči tvrdé, jak ho na místě provrtávají pevným pohledem.

Blakeova ruka náhle pustí mou paži, jako by ho pálila. Nervózně se usměje a málem spadne ze stoličky. „Já… se o-omlouvám. Já jsem… já jsem si neuvědomil, že je to Vaše… Vaše přítelkyně.“

Ashley ke mně přistoupí a položí mi ruku kolem boku, přitahujíc mé tělo ke svému. „No ano… teď už to ale víš a myslím si, že jí dlužíš omluvu.“

Jsem tak zaskočena touhle chvílí a zvláštností pocitu Ashleyina těla tisknoucího se k mému, že jsem stěží schopna zaregistrovat její slova.

„Tak… tak moc se omlouvám. Nechtěl jsem… Vás urazit. Já prostě… “ Popadne svoje pití a rychle se ztratí v davu.

„Jsi v pořádku?“ uslyším nakřáplý hlas těsně vedle mého ucha a nedobrovolné zachvění projede mou páteří. Teplo paže kolem mého pasu pomalu ustoupí a já se konečně odhodlám pohlédnout do nejhlubších hnědých očí, jaké jsem kdy viděla.

„Ehm… j-jo. Děkuji… ti.“

Ashley se usměje a opře se o bar. „Bez problémů. Doufám, že ses kvůli mně necítila nepříjemně nebo tak. Já vždycky nepřemýšlím a rovnou jednám, když vidím tak… krásnou ženu v nesnázích.“

Nevím proč, ale cítím, jak se mi horko náhle začne šířit po tváři.

Vtipné… to se mi nestalo, když mi Blake řekl to samé jen před pár minutami…

„Ne. To je dobré,“ přinutím se konečně k odpovědi. „Bylo to tak divné. V jednu chvíli si fakt hezky povídáme a v té další… “

„Začal se k tobě chovat jako neandrtálec?“ dokončí Ashley s lehkým zasmáním. „Jo, věř mi… měl šanci, tak to udělal.“

„Ehm, jo, popravdě,“ zasměji se na oplátku a dívám se, jak Ashley pozvedne svou skleničku ke rtům a obrátí ji do sebe jedním douškem. Položí prázdnou skleničku zpátky na bar a pohlédne na mne.

„Jsem jen ráda, že nejsou jedinou možností.“

Touhle jedinou větou jsou jakékoliv mé pochybnosti o Ashleyiných preferencích pryč.

A teď vyvstává nová otázka… zkouší to Ashley Daviesová na mě?

Musela si všimnout mého náhle panického výrazu ve tváři, protože se zasměje a nakloní se přes bar, aby si objednala nové pití, než se otočí zpět ke mně.

„Klídek. Nesnažím se tě balit nebo tak. Opravdu jsem chtěla jen mít jednu klidnou noc o samotě pryč od… všeho.“ Natáhne se a pozvedne novou skleničku s hnědou tekutinou. „Hádám, že jsem toho chtěla moc, co?“ Obrátí do sebe znovu celou skleničku a umístí ji zpět na bar.

„No ještě jednou se omlouvám, pokud jsem ti způsobila nepohodlí. Já jen nesnesu pohled na ženu takhle obtěžovanou.“ Její oči se zahledí do daleka na ten nejkratší možný okamžik, než se usměje a otočí k odchodu. „Užij si zbytek noci.“

Nevím proč, ale náhle jsem přepadena panikou, že ji už nikdy neuvidím.

„Ech… počkej!“

Ashley se zastaví a otočí tvář ke mně s lehce zvednutým obočím.

Polknu a nervózně se usměji. „Ehm..J-já… ani neznám tvé jméno.“

Tohle je to nejlepší co dovedeš?

Pomalý úsměv se rozprostře na Ashleyiných rtech, když se obrátí a vrátí se zpět ke mně. Pokývne na barmana a pak se posadí na stoličku vedle mě. Pohlédne na mě pozorně se škádlivým úsměvem.

„Něco mi říká, že znáš. Nechci znít domýšlivě nebo tak… ale není to tak, že by moje tvář nevisela na každém billboardu, rohu ulice a výloze.“

Znovu zrudnu, protože vím, že mě dostala.

„Fajn, tak znám tvoje jméno,“ přiznám s nervózním úsměvem. „Ale… ty neznáš moje a opravdu, to nejmenší co pro tebe mohu udělat, je koupit ti pití, potom, co jsi mě zachránila před mým Rytířem v zářivém slizáctví.“

Ashley se usměje, když je další pití položeno před ní a pak ten úsměv obrátí ke mně. „No, to pití není třeba, ale myslím, že přijmu tu věc kolem jména.“

Správně. Takže… teď by ho to chtělo skutečně říct.

Ech… jak že se to jmenuji?

Vzhlédnu a vidím, že ke mně Ashley vysílá pobavený, zatím trpělivý úsměv.

„Spencer! To je ono. Je to Spencer. Spencer D… eh, Carlinová.“

Ashley se rozesměje a natáhne ke mně svou ruku. „Ráda tě poznávám Spencer D’eh Carlinová.“

Bože, tímhle tempem se pročervenám do bezvědomí.

Po chvíli, kdy se usmívá, a já červenám, konečně pustí moji ruku a obrátí se ke svému pití.

„Takže… ty jsi tady na párové plavbě na ostrov Paradise opravdu úplně sama?“

Vzhlédnu a setkám se s jejím úsměvem a hlubokýma významnýma očima. Najednou pochopím, proč jsou jí lidé tak přitahováni. Nejen protože je slavná, ale prostě se zdá, že má tuhle… věc.

„Noo… jo jsem,“ dokáži konečně dát dohromady nějakou odpověď. „Popravdě jsem si právě prošla fakt nechutným rozvodem a potřebovala jsem něco, jak odvést své myšlenky od toho, jak neskutečně mizerným se můj život stal.“

Spatřím, jak jí výraz lehce poklesl při zmínce o rozvodu, ale dokázala rychle obnovit svůj účastný úsměv. „Jo, to dokáže být fakt drsný. Je mi líto, že sis tím musela projít.“

Musím se usmát nad tím, jak upřímně znějí její slova. „Ach, to je v pořádku. Je to za mnou a na tom záleží. Zvládla jsem si udržet většinu své příčetnosti a dostatek důstojnosti, takže… to není tak špatné.“

Vidím, jak se Ashleyin úsměv rozšíří. „No to je dobře. Jsem ráda. Ať už byl kdokoliv, nestojí ti za zbytek života. To nikdo.“

Všimnu si, jak jí náhle poklesne hlas a ochabne úsměv.

Zůstaneme v tichosti po dlouhou chvíli, než konečně seberu odvahu zeptat se, „Chceš o tom mluvit?“

Ashley se na mě ostře podívá s jen nejjemnějším náznakem překvapení. „Ach, prosím neříkej mi, že jsi terapeutka nebo psycholožka… nebo nějaké z těch dalších slov, která mají pro předražené a nefungující psychoanalytiky.“

„Cože?“ zeptám se překvapeně. „Ach ne. Ne. Já jsem… nikdo.“

Ashleyina hlava se jen lehce pohne a věnuje mi nejhlubší pohled, jaký jsem kdy obdržela. „Rozhodně si nemyslím, že jsi nikdo. Ve skutečnosti jsi někdo velice důležitý.“ Položí svoji skleničku a trochu se ke mně nakloní. „Každá seberespektující se žena, která dokáže stát na svých nohou a držet svou hlavu vzpřímenou je podle mě rozhodně někdo.“

Je to oficiální. Právě jsem zlomila světový rekord v počtu zčervenání během jednoho rozhovoru.

Což… vzbuzuje otázku, čím jsem dokázala Ashley Daviesovou udržet v rozhovoru po posledních deset minut. Chci říct, jsem si jistá, že má mnohem důležitější věci na práci než sedět tu a hovořit se mnou, zatímco já…

„Jsi v pořádku D’eh Carlinová?“

Proberu se ze zamyšlení a stočím pohled k ní s rozpačitým úsměvem. „Promiň, tohle se mi stává často. Prostě se ztratím v myšlenkách.“

„Ne, to je v pohodě. Jsem dost zvyklá, že každý visí na každém mém slovu.“ Odmlčí se a usměje. „Je to dost dobré, že se se mnou nebojíš být sama sebou. Opravdu mi to chybí.“

„Ehm… díky. Asi.“

Obě se rozesmějeme a přistihnu se, že jsem náhle opět přitažena jejím hlubokým a intenzivním pohledem.

„Chceš tančit?“

Jsem lehce překvapena tou žádostí. Nevím, zda to bylo jen náhlé vzplanutí nebo jen prostý fakt, že jsem to nečekala.

„Ehm, já nejsem zrovna moc… tanečnice.“

Ashley odloží svou skleničku na bar a s úsměvem vstane. „To je v pořádku. To tady skoro nikdo. To je to skvělé na taneční hudbě.“ Bez ptaní se natáhne a vezme mě za ruku, než mě jemně stáhne ze židle. „Všechno, co musíš dělat, je prostě hýbat tělem na jednu nebo druhou stranu. Vytvoříš tak dokonalou iluzi toho, že skutečně víš, co děláš.“

Nechám se odvést doprostřed tanečního parketu a náhle jsem vtažena do směsice tancujících těl a tepajícího rytmu.

Jen tu stojím a cítím se úplně ztracená a mimo.

Ale nenadálý jemný dotyk Ashleyiny ruky na mém boku a její pohled upřený na mne, dodá mému tělu dávku energie. Zahledí se hluboko do mých očí, jak se nakloní blíže, abych ji slyšela přes hudbu.

„Jen se vciť do rytmu a nech své tělo jednat,“ zašeptá mi.

Netrvá dlouho a ucítím, jak se vzdávám a nechávám hudbu a pocit Ashleyiných rukou stále na mých bocích převzít kontrolu.

Zdá se, že právě, když jsem se do toho dostala, píseň se náhle vytratí a je nahrazena mnohem pomalejší a vážnější melodií. Rozhlédnu se znepokojeně, jak se všechny dvojice párují a tančí pomalu v rytmu.

„Chceš si dát další pití nebo… budeme ještě tančit?“

Mohu slyšet váhavost a obavy v jejím hlase, ale úsměv nikdy nezmizí z Ashleyiny tváře a trvá mi jen chvilku učinit rozhodnutí.

Věnuji jí svůj nejlepší úsměv a přistoupím k ní. „Myslím, že jsme pro dnešek obě vypily už dost.“

Nemohu si pomoct a musím se rozesmát nad jejím náhle šokovaným výrazem. Nevím proč, ale přistihnu své paže zavěsit se kolem jejího krku a své tělo naklánět se ještě blíže k jejímu…

Stěží dokážu ovládnout nenadálý nádech, když mě její ruce obejmou kolem pasu a spojí se za mými zády.

Zůstaneme zachyceny v této chvíli, ztracené v očích té druhé, zatímco se pohupujeme do hudby.

„Spencer,“ řekne Ashley, když se konečně rozhodne přerušit ticho. „Já nevím, o co tu ve skutečnosti jde a já jsem obvykle ta poslední, kdo zpochybňuje dobré věci… ale, pokud chceš jen nějak experimentovat nebo se tímhle flirtem dostat přes svého manžela nebo tím získat důvod k návratu ke svému manželovi… Je mi opravdu líto, ale já nejsem… “

„Ashley?“ přeruším jí nejměkčím hlasem, jaký zvládnu. „Nehledám nic jiného než noc tančení a možná chápavou posluchačku. Nic víc nic míň.“

Ashley se pomalu usměje. „Správně. Samozřejmě. Věděla jsem to.“

Musím se také usmát. „Už ti někdo řekl, jak roztomilá jsi, když jsi zahanbená?“

„Hele,“ rozesměje se Ashley. „Já nejsem roztomilá ani zahanbená.“

„Jaaaasně… “

„Nejsem,“ protestuje znovu s dalším zasmáním.

Jen přikývnu a usměji se. „Samozřejmě, že nejsi. Chci říct, jsi Ashley Daviesová, neobyčejná rocková hvězda. Tebe nic nezahanbí.“

Ashley jen zavrtí hlavou, stále se usmívající. „Ty jsi neskutečná.“

Úsměv se pomalu vytratí z mé tváře a náhle se velice obávám její odpovědi na mou následující otázku. „Je to dobře neskutečná… nebo špatně neskutečná?“

Očividně si všimla změny v mé náladě, protože vidím, že i její tvář zvážní. Po napjaté chvíli, odpoví chraplavým šeptem, „rozhodně dobře.“

Nevím proč nebo… jak se to stalo, ale zjistím, že jsem naprosto ztracená v Ashleyiných očích. Moje tělo se tiskne blíže k jejímu a moje oči jsou přivřené, když můj rychle slábnoucí zrak sleduje, jak se její rty přibližují stále víc k mým.

Jen sekundu před tím, než se naše rty spojí, sebou loď nečekaně smýkne a já ztratím rovnováhu a málem vypadnu z Ashleyina náručí.

Trvá chvíli, než zase nalezneme rovnováhu. „Co to… bylo?“

Před tím, než má šanci odpovědět, nás další otřes pošle na zem. Na poslední chvíli dokáže Ashley prohodit naše pozice, takže ona dopadne na podlahu a já na ni.

„Ouch!“

Snažím se odvalit z jejího těla. „Promiň! Moc se omlouvám!“

„Ach, to ‘ouch‘ nebylo na tebe,“ uvede rychle na pravou míru. Stočí svůj zrak na podlahu pod sebou. „Myslím, že jsem přistála na něčí… “

Třetí otřes je mnohem silnější než předchozí dva. Loď se náhle nahne na jednu stranu a všichni lidé v místnosti začnou křičet, když zhasnou světla a místnost naplní zvuk praskajícího dřeva.

Ucítím, jak začínám klouzat, když se loď nakloní. Poslední vjem, který zaznamenám, je silná ruka kolem mého pasu a teplé tělo tisknoucí se těsně k mým zádům.

Bezmocně a naprosto vyděšeně sleduji, jak se stěna nakloněné lodi řítí ke mně a pak ostrá bolest vyrazí zezadu mé hlavy dolů po mé páteři.

Pak už vnímám jen temnotu.

3

Ááách…Bože.

Proč se cítím, jako bych právě došla do pekla a zpátky?

Hlava mi třeští, moje ruce jsou bolavé, záda mám v jednom ohni a moje nohy jsou pokryté…pískem?

Moje oči protestují proti pohybu, ale opravdu bych ráda viděla, kde to jsem. Jsem si také náhle vědoma tepla žhnoucího mi na tvář jako planoucí oheň.

Slunce?

Nevzpomínám si, že bych šla na palubu, a mohla bych přísahat, že byla ještě noc…

Jsem konečně schopna přinutit se otevřít své oči a musím je okamžitě přivřít proti slunci. Zvednu ruku, abych se pokusila slunce odstínit, a tehdy to spatřím.

Krev.

Moje ruka a většina paže je pokryta lepkavou červenou tekutinou, ale podle vzhledu, už měla čas zaschnout.

Ach Bože. Tohle nemůže být dobré.

Nevím, kde jsem našla sílu, ale nějak jsem zvládla posadit se. Zasténám, když ucítím své svaly a každou kost v těle vykřiknout v protestu proti tomu nenadálému pohybu.

Pohlédnu dolů na svou zakrvácenou paži a bojím se nejhoršího.

Ale…po dlouhé chvíli, si náhle uvědomím, že nemám nikde ani škrábanec a to může znamenat jen jednu věc.

Není to moje krev.

Ale…čí tedy…

Tehdy mi oči padnou na nehybné tělo ležící vedle mě. Její vlasy jsou stále vlhké a přilepené k tváři. Její hedvábné tričko je roztržené na pravém boku a pokryto lepkavým červeným pískem…

Ach…ne.

„Ashley!“ Zavolám na ni a položím ruku jemně na její nohu a snažím se jí zatřást. „Ashley! Slyšíš mě?“

„Co je?“ uslyším chraplavý dech a nemohu si pomoci, ale myslím si, že je to nejsladší zvuk, jaký jsem kdy slyšela. „Bože, nemusíš křičet. Jsem vzhůru.“

Ashley se pokusí přetočit čelem ke mně, ale rychle si uvědomí, že to byla chyba, když vydá hlasité zasténání. „Auu! Co to k čertu je…?“

Pokusí se posadit, ale bolest musí být příliš silná, protože vidím, jak se jí napne celé tělo a složí se zpět do písku.

„Nesnaž se hýbat,“ řeknu a snažím se ze všech sil zůstat v klidu. Přesunu se do kleku, abych měla lepší výhled na její bok. „Jen lež klidně. Já se pokusím…“

Odtáhnu látku z její kůže a musím škubnout, protože je přilepená.

„Promiň,“ zašeptám a ona jen vydá další sten.

Srdce mi poklesne s toho, co odkryji.

„Ach Bože, Ash…“

Odhrne si nějaké vlasy z tváře a upraví svou polohu na písku.

„J…jak špatné to je?“ slyším její chraptivé zašeptání.

Natáhnu se a zatlačím prstem do zranění, abych zkusila zjistit, jak je hluboké…

„Jau!“

Rychle trhnu rukou zpět.

Dobrá. Tak je to dost špatné.

„Musíme to vyčistit,“ řeknu, když mi to dojde. „Potřebuji zjistit, kam až to jde a jak je to hluboké. Myslíš, že můžeš chodit?“

Ashley zasténá, když se přetočí na levý bok a pokusí se posadit. „Zrovna teď jen doufám ve schopnost stát, aniž bych měla nutkání zvracet. Pokud zvládnu tohle, můžeme se bavit o chození.“

Vezmu ji kolem ramen, abych jí pomohla vstát. Cítím, jak se mi její tělo třese v objetí, když se nám nějak povede ji dostat na nohy. Mohu říct, že má problémy zůstat vzpřímená, takže si stoupnu tak, aby mohla přenést svou váhu na mě.

Nějak dokážeme doklopýtat k čáře přílivu před tím, než se zhroutí do vody.

Vzhlédne ke mně a směje se navzdory dalšímu třesu. „Byla to hračka.“

Musím se usmát, když naberu do dlaní trochu vody a vyliji ji na její zranění. „Ani na chvilku jsem nepochybovala.“

Slyším, jak se zasměje, když položí hlavu zpět do vody. „Nemáš představu, jak moc to pro mě znamená. Teď, pokud ti to nebude vadit…myslím, že prostě umřu…na chvíli.“

Jen zavrtím hlavou a usměji se, když konečně zvládnu smýt všechnu krev a špínu z jejího zranění.

Je to horší, než jsem si myslela.

Rána je pěkně hluboká a roztřepená. Je kolem pěti centimetrů dlouhá a táhne se odzadu hrudního koše dopředu.

Mohu vidět zubatý střep ze sklenice čouhající z rány.

No, to vysvětluje, jak k tomu přišla. Musela prohodit naše pozice tak, že schytala následky nárazu, když jsme dopadly na stěnu lodi.

„Proč jsi to k čertu udělala?“ vykřiknu, když se natáhnu a šťouchnu do nezraněné strany jejího břicha.

„Auu!“ zaskučí bolestí a posune se ve vodě. Věnuje mi nechápavý pohled. „Proč jsem udělala co?“

„Tohle!“ zaječím znovu a šťouchnu jí do boku.

„Auu! Přestala bys mě šťouchat!“

Zatraceně! Rozčílila mě. Jak mohla udělat něco tak hloupého? Kdyby jen -

„A co ty? Jsi v pořádku?“

To si ze mě dělá srandu?

„Ty jsi ta, kdo tu sedí…no, leží a hrozí jí, že vykrvácí a ptáš se mě, jestli jsem v pořádku?“

Ashley se přinutí posadit a zkřiví obličej, když si příliš stlačí bok. „Tak moc nekrvácím,“ zareptá a pak se mi zahledí do očí. „Díváš se na všechno moc pesimisticky. Už ti to někdo řekl?“

Nedívám. To VŮBEC ne!

„Víš, člověk ve tvé pozici…není v pozici, aby štval někoho v mé pozici, která se stala jedinou pozicí, která může pomoci tvé pozici právě…teď.“

Jasně. To vůbec nebylo ubohé.

Ashley se na mě zaculí a zavrtí hlavou. „No, zatímco jsi zaneprázdněna vším tímhle, já bych se teď ráda dostala z téhle skoro mrznoucí vody.“ Začne se zvedat, ale mohu spatřit bolestivý výraz přejít přes její tvář.

„Počkej, pomohu ti,“ zašeptám a vezmu ji v podpaží, abych jí pomohla vstát.

Skoro zvládneme, aby se postavila, když nečekaně uklouznu po nějakém mokrém písku a obě se svalíme zpět do vody.

Ashley měla pravdu. Ta voda je zatraceně ledová, ale navzdory náhlému šoku z chladu, nemůžeme si ani jedna pomoci a rozesmějeme se. Pohlédnu do jejích očí, zatímco moje paže zůstávají obtočené kolem jejího těla.

„Uch…ups?“

Ashley zadržuje smích v hrdle a jen upřeně hledí do mých očí s nejněžnějším úsměvem.

„Tvé oči jsou tak modré,“ řekne náhle a musím říct, že mě tím naprosto zaskočí. „Cítím, jako bych se v nich topila.“

Páni.

Tak dobrá.

Ashley Daviesová jako Romeo. Být vámi, udělala bych si pár poznámek.

Vím, že se znovu červenám. „Ehm…díky.“ Pohlédnu zpět do jejích očí a polknu, abych se pokusila svlažit své náhle velice vyschlé hrdlo. Ashley jen pokračuje v upřeném pohledu na mne, držíc můj pohled těma hlubokýma…hnědýma…očima…

Sleduji bezmocně ztuhlá, jak se její rty pomaličku přibližují k mým.

„Hej! Tady jsou!“

To si ze mě děláte prdel?!

Ashley i já se obě podíváme za tím hlasem. Je tam asi pět nebo šest lidí, běžících po pláži k nám. Asi nejsme jediní přeživší.

Sakra.

Jeden z těch chlapíků padne na kolena vedle nás. „Jste v pořádku? Hledáme celé ráno a vy jste první, koho jsme našli živého.“ Jeho pohled se vytratí, ale pak zavrtí hlavou. „Pojďte. Našli jsme nějaké zásoby, které byly vyplaveny na pobřeží, a ona by měla nechat doktora se na to podívat,“ dodá a pokývne k Ashleyinu boku.

Počkat…je tu doktor? Jak pravděpodobné to je?

Pomůže mi postavit Ashley na nohy a pak si položí jednu její paži kolem ramen.

„Jsou tam také nějaké pokrývky a jiné věci. Shromáždili jsme všechno o kus dál na pláži. Blake snad dokáže rozdělat oheň, tak byste se tam holky mohly zahřát.“

Ach skvělé. Blake je naživu.

Dobrá, dobrá. Nemyslela jsem to tak.

Nemůžu uvěřit, že jsme ztroskotali na opuštěném ostrově. Cítím se, jako bych se náhle ocitla ve velmi špatném seriálu, kde se každou chvíli tihle chlápci bez triček rozeběhnou po pláži, všichni zpocení a pokrytí škrábanci a pískem…

„Ach můj Bože!“ vykřikne náhle ten chlap, čímž mě i Ashley skoro donutí vyletět z kůže. Podívám se na něj a spatřím, jak zírá na Ashley.

„Ty jsi…ale…ty…teda…ty jsi Ashley Daviesová! Chci říct ta Ashley Daviesová.“ Opravdu široce se usměje a odskočí od ní. Ashleyina paže sklouzne z jeho ramenou a stojí mě to veškerou mou sílu, abych ji uchránila od pádu.

Sleduji, jak jeho oči přejedou po jejím těle. „Páni, ty jsi kočka.“

Ashley i já zasténáme, když si ji přitáhnu blíž k tělu a vydáme se za ostatními, zanechávajíc chlapíka stát v jeho vlastní kaluži slin.

„Hej, počkejte!“ slyším ho volat za námi. „Řekl jsem něco špatně?“

Muži.

Víte, celá tahle ‘lesbická‘ záležitost …začíná opravdu vypadat stále přitažlivěji.

4

Trvalo dalších deset minut, než jsme konečně došli do tábora, který ostatní postavili na pláži. Jak ten chlápek říkal, našli nějaké věci, které byly zázrakem z vraku vyplaveny na pobřeží. Ten doktor se ukázal být lodním doktorem, kterého teď podle všeho musí mít každá loď.

Hádám, že má Ashley šťastný den.

Přes spoustu nadávek a dalších nejrůznějších hrozeb zvládl doktor vytáhnout sklo z Asheyina boku a zašít ho jak nejlépe mohl s tím, co našel v krabičce první pomoci, kterou ostatní dokázali zachránit.

Blake nějak dokázal udělat dostatečný oheň, který použil na usušení některých dek. Udělal z nich vedle ohně provizorní lůžko, na kterém teď Ashley odpočívá.

Samozřejmě je tu pár holek, které trvaly na tom, že se budou držet poblíž, pokud by něco potřebovala. Nemluvě o panu Blbečkovi z dřívějška.

Myslím, že si Blake vzal dost k srdci naše dřívější setkání, protože je přesně na opačném konci tábora, zatímco Blbeček se asi domnívá, že tvrdohlavá vytrvalost je klíčem k úspěchu.

Vzhlédnu ze svého místa v písku a vidím Ashley přikyvující a usmívající se, jak nejlépe dokáže, něčemu, co říká Bloncka.

Sprááávně. Věděla jsem, že ji odněkud poznávám. Je to ta holka z včerejšího večera. Ta, co se chtěla beze studu nabídnout Ashley.

Jo jasně…přesně tohle je moje štěstí, že jediná plavba, na které jsem za celý život byla, skončí ztroskotáním hned první noc a všichni, kteří mě dokázali naštvat ať už tak nebo onak, přežijí a skončí se mnou na opuštěném ostrově, odkud není žádná šance, že by se někdo z nás dostal a to mě vede jen k přesvědčení, že můj život se bude SRÁT, dokud neumřu a pak, no…budu prostě mrtvá.

Omlouvám se.

Prostě jsem to ze sebe potřebovala dostat.

Což mě vede k zamyšlení, proč mi tak moc vadí všichni ti lidé, co visí na každém Ashleyině slově s nadějí, že si jich všimne…

„Ahoj, ty jsi Spencer…správně?“

Vzhlédnu a zamžourám proti sluníčku, jak se snažím rozeznat rozmazaný obličej.

„Kdo se ptá?“

Tělo se skloní a posadí vedle mne a já jsem konečně schopná rozpoznat tvář Blbečka.

Ech. Hádám, že už mu to konečně došlo.

„Jsem Jake. Už jsme se potkali předtím,“ řekne s namyšleným úšklebkem, zatímco si natáhne nohy na písku.

Blake a…Jake?

To je až příliš dobré.

„Jak bych se mohla nepamatovat?“ Usměji se na něj sladce, než obrátím zrak zpět k Ashley.

Leží na písku s hlavou opřenou o nějaké poleno, na kterém je pro změkčení jedna z pokrývek. Snaží se poslouchat to, o čem zrovna Bloncka mluví, ale mohu vidět, že jí hlava kolísá při snaze zůstat vzhůru.

Doktor James jí musel dát nějaké tišící prášky, když jsem nebyla poblíž. Hádám, že musel být blízko své brašně, když se loď potopila. Myslím, že si vzpomínám, že něco takového říkal…

„Takže, Blake říkal něco o tom, že jsi Ashleyina holka?“

Otočím hlavu, abych hleděla do Blbečkova obličeje. Jsem si dost jistá, že dokáže číst ve výrazu mé tváře.

Je ten chlápek opravdový?

Nervózně se zasměje. „Jen jsem se chtěl ujistit, že se nesnaží si ji nechat pro sebe.“ Stočí pohled přes tábor k Ashley. „Je prostě příliš sexy a samozřejmě být slavná a nepochybně nechutně bohatá taky není na škodu.“

Tak fajn, je na čase, aby Blbeček šel.

Musím něco rychle vymyslet, protože, pokud neodtáhne v příští pikosekundě, nemůžu ručit za to, co bych mohla udělat.

„Je mi líto, ale drby jsou pravdivé.“

Prudce otočí hlavu ke mně.

A teď, proč jsem to řekla?

„Děláš si ze mě prdel, že jo?“ uchechtne se a odsune se ode mne.

Jen se usměji a zavrtím hlavou. „Je to smutné, ale ne. Tedy smutné pro tebe. Ne pro mě. Protože haló…sexy zatraceně bohatá a slavná přítelkyně,“ dokončím se smíchem a ukáži na sebe.

Ach Bože. Ach Bože. Ach…Bože.

Jakeova tvář získá zvláštní výraz. Po dlouhou chvíli zůstane zticha a pak přelétne pohledem ze mě na Ashley a pak znovu ke mně. „To je ehm…ech.“

A pak se zvedne a odejde.

Pozoruji, jak jde dál a dál dolů po pláži, dokud nedojde k Blakeovi a posadí se vedle něj. Jejich záda jsou otočena ke mně, ale mohu říct, že jen sedí a hledí na oceán.

Ne, že bych je vinila.

Oba jen pochopili, že jejich šance s Ashley Daviesovou jsou menší, než má sněhová koule v pekle.

Ach Bože.

Nemohu uvěřit, že jsem to řekla. Ani nevím, proč jsem to řekla. Chci říct, že není na mně, chránit Ashley před mnoha různými nápadníky, ať mužskými tak ženskými. Chci říct, že k ní nemám žádný vztah. No, ne víc než kamarádský.

I když mi podle všeho zachránila život.

Že?

„Slečno Carlinová?“

Prudce vzhlédnu a uvidím doktora Jamese stojícího přede mnou s milým úsměvem. „Slečna Daviesová se po Vás ptá.“

Také se na něj usměji a přikývnu. „Díky doktore Jamesi a prosím, říkejte mi Spencer.“ Vstanu a smetu si písek z kalhot. „Řekněte jí, že tam budu za chvilku.“

„Říkejte mi Marku,“ usměje se a zdvořile kývne, než se vydá na cestu zpátky k Ashley.

Moje dlaně se potí a moje srdce hrozí, že mi vyskočí z hrudi, když se snažím párkrát nadechnout, abych si zklidnila nervy.

Takhle jsem se necítila od doby, co mě Aiden pozval na naše první rande skoro před patnácti lety.

Hádám, že jedna moje část se obává, co Ashley řekne, až zjistí, že si teď půlka naší skupiny trosečníků myslí, že jsme spolu.

A ta druhá moje část se obává, co Ashley řekne, až zjistí, že si teď půlka naší skupiny trosečníků myslí, že jsme spolu.

Neberte mě špatně. Nejsem hloupá.

Vím, že už jsme se dvakrát málem políbily a pokud by nebylo matičky přírody a pitomě dokonalého načasování, už bychom se bezpochyby mnohem víc…poznaly.

A tak si musím samozřejmě položit otázku…

Chci se s ní víc…poznat?

Před tím, něž mám šanci třeba jen začít s odpovídáním si na tu otázku, dorazím k Ashley a ta ke mně vzhlédne ospalým pohledem. Její usměv je milý a oči ještě hnědší než si pamatuji.

„Ahoj,“ zašeptá chraplavě. „Divila jsem se, kam jsi utekla.“

Vrátím jí úsměv a opatrně si sednu vedle ní. „Neutekla jsem. Jen jsem chtěla dát doktorovi prostor, aby tě mohl ošetřit.“ Pohlédnu dolů na obrys mohutného obvazu pod jejím špinavým a krví potřísněným bílým topem. Svraštím obočí a srdce mi poklesne.

„Hej,“ zašeptá Ashley. Vzhlédnu k ní a spatřím, jak mírně vrtí hlavou. „Dal mě pořádně dohromady. Sedm stehů a jódová tinktura a jsem jako nová.“ Natáhne se a jemně si poklepe na bok. „Všechno, co musím dělat, je udržovat obvaz suchý a čistý a podle doktorových slov, budu brzy zdravá.“

Koušu se do rtu, zatímco hledím na její bok. Kdyby nebylo mě, vůbec by zraněná nebyla.

„Spence, podívej se na mě.“

Vzhlédnu k ní, překvapená zkrácenou verzí svého jména a setkám se s jejím vlídným pohledem.

Ani Aiden mi tak nikdy neříkal.

„Není to tvoje chyba, jasný?“ řekne jemně a položí mi ruku na koleno. „To se prostě stává a já jsem jen byla na správném místě ve správnou dobu.“

Počkat? Cože?

„Cože?“ zeptám se a vrtím hlavou.

Ashley se na mě usměje a zvedne se až do skoro úplného sedu. „Je jedna věc, kterou jsem se ve svém životě naučila, Spencer, pokud se něco má stát…tak se to také stane.“ Přestane se smát sama sobě. „Já jsem ani nehodlala být na téhle pitomé plavbě, ale můj již dlouhou dobu nejlepší přítel a můžu dodat…teď už bývalý manažer mě přesvědčil, že to je přesně to, co potřebuji, abych se přenesla přes své zlomené srdce.“

Ashleyiny oči získají nepřítomný pohled, před tím než znovu zavrtí hlavou s drobným úsměvem. „Takže vidíš, měly jsme se včera v noci potkat, loď měla ztroskotat a my jsme tu měly dnes být. Přesně takhle.“

No, pokud to podáte takhle…

„Ale…proč teď? Proč takhle?“ zeptám se, stále nepřesvědčena.

Ashley se jen usměje a položí ruku na mou, která zůstává na dece mezi námi. „I já vím, že na některé věci v životě…se prostě neptáš. Když mi něco tak dobrého spadne do klína…nemám potřebu ptát se proč.“

Ashley mluví dobře. Způsobuje, že Spenceřino srdce dělá buch, buch.

Jsem vytržena ze svého momentálního nedostatku všech mozkových činností dalším chraplavým uchechtnutím. Na své ruce náhle ucítím chlad, když Ashley odtáhne svou ruku zpátky do svého klína, před tím, než se její oči zahledí na oceán.

„Kdepak vlastně jsme? Nevzpomínám si, že by byl tenhle ostrov na mapě.“

Ech…cože?

„Chci říct, jasně,“ řeknu a třesu hlavou, při snaze vyčistit si hlavu. „Musí to být jeden z těch zatím neobjevených nebo…tak něco.“

Dobrá. I já vím, že to bylo ubohé.

„Jo,“ usměje se Ashley a pokračuje v zírání na oceán. „To musí.“

Ááááá…narážka pro napjaté trapné ticho.

„Páni,“ Ashley se konečně zasměje a otočí se zpátky ke mně. „Ať mi dal doktor cokoliv, muselo to být pořádně silné. Zrovna teď, ani nevím, že bych měla hrudní koš.“ Znovu se zasměje a mohu vidět, že začíná usínat.

„No,“ usměji se a začnu se zvedat. „Asi bych tě měla nechat odpočívat. Chci se podívat, co hodlají ostatní dělat ohledně…vlastně všeho.“

„Ne.“

Zastavím se, při tom jemně vysloveném protestu. Shlédnu dolů a vidím Ashleyinu ruku spočívající na mé paži a pak vzhlédnu k těm neuvěřitelně něžným hnědým očím.

„Lehla…by sis tu ke mně?“ zeptá se jemně. „Jen na chvilku?“

Tohle je chvíle, kdy si uvědomím, že bych mohla snadno propadnout téhle ženě.

Toto poznání, jen vyvolá tolik otázek, že o nich právě teď nechci ani přemýšlet.

Ne, právě teď…myslím, že si tu jen lehnu. K ní.

„Jistě,“ odpovím konečně něžným šeptem s právě tak něžným úsměvem.

Ashley mi úsměv vrátí, zatímco nadzvedne deku a podrží ji, abych mohla vklouznout vedle ní.

Moje srdce mi v hrudi buší, ale já se nestarám. Teplo jejího těla vedle mého vytváří ve mně hluboké vzrušení, které je víc než dostatečné, aby převážilo jakékoliv mé obavy nebo pochybnosti.

Opatrně nevytvářím moc velký tlak na její bok, jak si lehám a pokládám svou hlavu na její rameno. Cítím, jak mě její paže obejme a mohla bych přísahat, že jsem zaslechla jemné povzdechnutí, když si mě přitáhla k sobě.

Cítím, jak se otočí tváří k mým vlasům, zatímco se mi začnou zavírat oči. Hádám, že jsem mnohem unavenější, než jsem si myslela.

Jak se moje mysl propadá do zapomnění, mohla bych skoro přísahat, že zaslechnu chraptivé něžné zašeptání do svého ucha…

„Sladké sny, krásko.“

5

Jsem náhle probuzena zvukem smíchu.

Mysl mám lehce zamlženou a oči se zdráhají otevřít. Zvuk smíchu opět vybuchne a zdá se, že to zaplaší něco z mlhy z mé ještě neprobuzené hlavy.

Konečně zvládnu otevřít oči a vidím, že obloha je zahalena do tmy.

Spala jsem celý den?

Hádám, že mě to ztroskotání stálo víc sil, než jsem si myslela. Což je vtipné, vzhledem k tomu, že stále nemám ani ponětí, co se stalo.

Smích je tentokrát hlasitější a další hlas se přidá.

Zvednu hlavu z deky, abych přejela pohledem pláž.

Zdá se, že zbytku skupiny se podařilo zřídit tábor a postavit ohniště, zatímco jsem spala. Přitáhli několik dalších polen a položili je kolem jako provizorní lavice. Jen kousek za ohništěm, mohu vidět, že se snažili vytvořit stany z listí a větví stromů, ale nejsem si moc jistá, jak pevné jsou.

Bože.

Mám pocit, jako bych se dostala do opravdu špatné verze Gilliganova ostrova.

Teď už nám chybí jen neohrabaný idiot, který nemůže…

„Blakeu! Oheň!“ uslyším vykřiknout tři hlasy naráz.

Trhnu hlavou tak rychle, až mi křupne za krkem. Moje oči se přizpůsobí tmě, když se dívám do plamenů.

Zvuk mého vlastního smíchu se prodere mým spánkovým oparem.

Podle všeho se Blake pokoušel současně nést plnou náruč dřeva a mluvit s Blonckou, bez pochyb to na ní zkoušel rozbalit, přitom prostě vkročil do ohniště…a šel dál.

Neohrabaný idiot právě dorazil.

Jake a další dva chlápci, které nepoznávám, ho dokázali zastavit, těsně před tím, než by spadl po hlavě do ohně.

Vůbec mě to nedojímá.

„Chudák,“ zaslechnu za mnou známý hlas uchechtnout se. „Vsadím se, že si ještě nikdy ani trošičku nevrznul.“

Ashley?

Posadím se a otočím, abych viděla na ženu za mnou. Usměji se.

„Ashley, ty chodíš!“ řeknu a ani se nesnažím skrývat vzrušení ve svém hlasu.

Ashley se zasměje tím hlubokým, chraplavým smíchem. „Jenom posledních 29 let.“

Zavrtím hlavou a nepřestávám se usmívat.

Ashley se znovu zasměje a opatrně se posadí na kládu vedle mě. „Už jsem prostě nedokázala dál ležet. Přestávala jsem cítí nohy a začala mě dost bolet záda.“

Cože? Slintala jsem nebo něco takového?

„To nebylo tebou,“ ujišťuje mě rychle, jako by mi dokázala číst myšlenky. Chvíli se na mě tiše dívá. „Popravdě, to byl nejlepší odpočinek, jaký jsem měla za fakt dlouhou dobu. Neuvědomovala jsem si, jak moc mi chybí teplo jiného těla vedle mého.“

Asi opravdu dokáže číst mé myšlenky. A nejen teď, ale však víte…i před tím, když mě tohle napadlo. Těsně před tím než jsem vedle ní usnula.

„Jo,“ zašeptám s úsměvem. „Znám ten pocit.“

Její oči zachytí ty mé a já se opět přistihnu být s ní přichycena v tomto transu. Její oči jsou tak hluboké, že se v nich ztratím tak, že úplně přestanu vnímat svět kolem. Pekelně mě to děsí a současně cítím bušení svého srdce ve spáncích.

„Máš hlad?“ zeptá se náhle Ashley.

Chvíli trvá, než si její slova proklestí cestu do mé hlavy. „Ehm, jo. Mám,“ zvládnu konečně odpovědět.

Ashley se usměje a pomalu vstane, načež ke mně natáhne ruku. „Myslím, že ostatní chytili nějakou rybu nebo střelili jelena nebo tak něco. Proč to nezkusit omrknout?“

Zasměji se, přijmu její ruku a umožním jí pomoci mi vstát. „Jelena? Nikdy jsem neslyšela o jelenech žijících na tropických ostrovech uprostřed ničeho. Kromě toho, čím přesně by zastřelili toho imaginárního jelena?“

Ashley se usměje a pokrčí rameny, zatímco mě táhne směrem k ostatním. „Možná se k němu prostě připlížili a pak ho Blake držel, dokud ho Tori neumluvila k smrti.“

Takže hádám, že Bloncka má nakonec jméno.

„Já fakt nemám ráda ryby,“ hlasitě připustím při chůzi. „Nikdy jsem neměla ráda způsob, jakým se na mě dívají ty jejich malá korálkovitá očka. Vždycky vypadají tak žalostně ležící na pultech.“

Ashley se zasměje a zavrtí hlavou. „No, mohu ti dost dobře zaručit, že se na tebe nebudou dívat z žádných pultů. Zdá se, že žádné nemáme k dispozici.“

„A taky fakt smrdí,“ dodám ještě.

Ashley se jen rozesměje hlasitěji, zatímco konečně dojdeme k ohništi. „Bože, co s tebou provedu.“

Mohla bych vymyslet jednu nebo dvě věci.

Všechen smích a další hluk náhle ustane a zjistím, že je na mně přilepeno šest párů očí.

Co je?

„Ehm, řekla jsem to nahlas?“ zeptám se s temným nachem ve tváři.

Všichni se rozesmějí nad okamžikem mého naprostého ponížení.

„Klídek, holka,“ řekne jeden z chlápků, co neznám. „Kdybych měl holku tak sexy jako je ta tvoje, myslel bych na to samé. Každou zatracenou sekundu, každého dne.“

Najednou se mi připomene moje malinkatá lež o mně a Ashley.

Pohlédnu v panice na ní, ale jsem šokována, když vidím, že se směje s ostatními.

„Chápeš to úplně špatně, Dekeu“ uchechtne se Ashley. Přesune své oči zpět ke mně a její škádlivý úsměv okamžitě změkne. „Já jsem ta, co nedokáže přestat myslet na ni.“

Dobrá. Musela jsem zemřít při tom ztroskotání, protože není žádná možnost, že by to bylo skutečné.

Není možnost, že by ona byla skutečná.

Chci říct, nikdo není tak nádherný, tak chytrý, tak zábavný, tak skromný, tak talentovaný, tak sladký, tak romantický, tak…dokonalý.

Nebo jo?

„Najíme se, zlato?“

„Hé?“ odpovím trochu rychleji, než jsem chtěla.

Ashley jen pokývne k jídlu. „Naberu nám na talíř. Můžeme se prostě podělit.“

Zaraženě pozoruji, jak přejde k ostatním a zahájí s nimi nenucenou konverzaci, zatímco nabírá nějaké jídlo.

Hádám, že jí někdo jiný musel říct něco, co jí napovědělo o mé malé…chybné interpretaci našeho vztahu.

Hádám, že se musela rozhodnout prostě pokračovat v naší hře.

Nejsem si zcela jistá, jestli je to právě teď dobře nebo špatně.

Bože, děje se to tak rychle. Nejsem si ani jistá, co to je, ale vím, že tu rozhodně něco je.

Byla jsem celý život jen s jednou osobou. A navíc s mužem.

Nemám ani ponětí, jak mít vztah s jinou ženou.

Fyzický nebo jakýkoliv.

Musela jsem se na chvíli ztratit v myšlenkách, protože se Ashley najednou znovu zjeví vedle mne s kouřícím provizorním talířem jídla. Při tom pohledu mi zakručí v břiše.

„Nevěděla jsem, co máš ráda,“ vysvětluje Ashley, zatímco si pomalu sedá na kládu u našich nohou. Mohu vidět, jak krátce zkroutí tvář. Konečně to dokáže a vzhlédne ke mně s něžným úsměvem. „Tak jsem prostě vzala něco ode všeho. Doufám, že je to v pořádku.“

„Ehm, jasně,“ konečně přikývnu a sednu si vedle ní. „Zní to skvěle.“

Ashleyin úsměv se rozšíří, zatímco umístí talíř mezi nás a natáhne se, aby si vzala kus ryby. „Vidíš? Žádná korálková očka a žádné pulty v dohledu,“ zazubí se a podrží rybu směrem ke mně. „Jsem žena, která drží slovo.“

Z nějakého důvodu, o tom vůbec nepochybuji.

Jen se usměji, když moje oči sklouznou dolů na talíř. V břiše mi opět zakručí.

Před tím, než mám šanci vzít si kus ryby, najednou ho najdu čekající před svými rty. Moje oči vystřelí nahoru a naleznou Ashleyinu napřaženou dlaň a usmívající se tvář.

„Zkus to,“ vybízí mě jemně. „Chutná to lépe než vypadá. Slibuji.“

Ach. Hádám, že viděla můj nepřítomný pohled a chybně si ho vyložila jako nechuť.

Otevřu ústa a ona mi do nich jemně vloží rybu. Svými prsty se otře o můj spodní ret, když odtáhne ruku.

Naše oči se střetnou a já opět ucítím ten převracející pocit velice hluboko v žaludku.

Ashley je první, kdo poruší tu chvíli, když se něžně usměje a skloní oči k talíři ležícímu mezi námi. Zůstane zticha po dlouhou chvíli.

„Takže…představ si mé překvapení, když jsem se dnes vzbudila a šla se podívat po nějaké vodě, jen abych narazila na skupinu chlapů, kteří se bavili o tom, jak skvělé je být uvázlí na opuštěném ostrově s…jak jen to říkali?“ odmlčí se, jako by se snažila si vzpomenout. „Ach, jasně…‘nejžhavějším lesbickým párem všech dob.’“

Ashley pozvedne své oči, aby našly mé, její škádlivý úšklebek je zpátky na místě. „Dokázala bys to vysvětlit?“

Mohu cítit, jak mi nach stoupá od krku a míří přímo k vlasům.

„Ehm…n-no dobrá, víš…já jsem…a pak on…ale já…“

„Spencer klídek,“ vloží se do toho Ashley, která se konečně rozhodla vyprostit mě z mého trápení. „To je v pohodě, fakt. Naštěstí jsem se celkem rychle chytla a vždyť víš…díky.“

Dobrá, tak teď jsem zmatená. „Za co?“

„Za snahu dát mi tu trochu klidu, kterou teď tak zoufale potřebuji,“ odpoví okamžitě Ashley. „Vím, že jsi to řekla, jen aby ses pokusila je udržet ode mne. Opravdu si toho cením.“

Vím, že se opět červenám. Opravdu, bych se kvůli tomu měla nechat vyšetřit.

„Ale víš…nečekám, že budeš pokračovat v tom předstírání,“ dodá Ashley po chvíli. „Chci říct, nechci tě nijak obtěžovat a ani mě neznáš, takže to není, jako bys mi to dlužila nebo tak.“

„To jako vážně?“ konečně do toho vstoupím.

Překvapený výraz se objeví na Ashleyině tváři.

„Dlužím ti svůj život,“ pokračuji s nevěřícným úsměvem. „A to ani nezmiňuji, že jsem ti jen vracela laskavost. Kdyby ses před tím neukázala…těžko říct, co by ten slizák ještě zkoušel.“

Ashley se lehce zasměje. „Jo. Byl dost ubohý.“

„Ach, on za to v podstatě získal Oskara.“

Ashley svraští obočí. „Oni vážně udělují Oskara za ‘Nejubožejší a stále stejný starý únavný výkon v jednom představení’?“

„Ach, nemyslím si, že už k tomu dospěli,“ odvětím se smíchem.

Ashley jen pokrčí rameny a natáhne se po dalším kusu ryby. „Ale mohlo by mě to přimět, pro jednou to sledovat.“

„Jasně,“ zasměji se. „Předpokládám, že Grammy tě zajímají mnohem víc. Však víš, dívat se, jak dostáváš sedadlo v první řadě každý rok.“

Ashley ke mně vzhlédne s pusou plnou jídla. „Ne každý rok,“ protestuje mezi polknutími. „Byl tu rok, kdy jsem…musela sedět ve druhé řadě…“ dokončí nepřesvědčivě.

„No, dokud tě udržují dost blízko pódia, abys nebyla unavená z toho, že musíš chodit pokaždé moc daleko… Pamatuji si, jak jsi jeden rok vyhrála čtyři…“

„Tys to viděla?“ zeptá se náhle Ashley.

Natáhnu se, abych si vzala kousek ryby a usměji se. „Samozřejmě. Sledovala jsem tě…“ Ach Bože… „Chci říct, to předávání každý rok.“

Odvrátím zrak a modlím se, aby si nevšimla mého přeřeknutí.

„Vzpomínám si na ten rok,“ zasměje se Ashley. „Madonna tak žárlila, že se mnou na následném večírku ani nepromluvila.“

Ech…Madonna?

„Ty znáš…Madonnu?“ zeptám se pomalu.

Ashley na mě pohlédne s úšklebkem. „Samozřejmě. Už jsem toho hodně zažily. No ne tolik jako já se Stevenem. Bože, ten rok jsme se tak opili, že se…“

„S-Steven?“ přeruším ji. „Jako…Steven Tyler. Jako Steven Tyler z Aerosmith?“

Ashley se na mě jen zahledí, než pomalu odpoví. „Jasně…to je on.“ A dále se na mne dívá, jako by mi narostla druhá hlava nebo tak něco.

Ach správně. Málem jsem zapomněla.

Ashley Daviesová je ohromná rocková hvězda přátelící se s mnoha ohromnými rockovými hvězdami.

Hádám, že prostě není…vůbec taková, jako jsem si myslela, že bude velká rocková hvězda jako ona, že jsem prostě zapomněla, jak velká hvězda ve skutečnosti je.

„Správně,“ usměji se. „Obrovská rocková hvězda. Chápu.“ Odvrátím zrak při dalším zrudnutí.

Tímhle tempem si nebudu muset dělat starosti s tím, abych se opálila.

„Tohle je jedna z věcí, která se mi na tobě tolik líbí,“ řekne Ashley něžným šepotem. Pozvednu oči, abych se střetla s jejími, plnými něžného doznání. Usměje se tím úsměvem, při kterém mi taje srdce. „Nejednáš se mnou jako s nějakou velkou hvězdou, které je třeba neustále lézt do zadku. Nevisíš na každém mém slově a nesouhlasíš se vším, co řeknu. Nesměješ se mým vtipům, když ani nejsou k smíchu a nemusíš nic předstírat, abych tě měla ráda.“

Ashley ztichne a hledí tak hluboko do mých očí, až se moje hruď napne nádechem, o kterém jsem si neuvědomovala, že ho zadržuji. „Chováš se ke mně jako k opravdovému člověku a to pro mě znamená víc, než kdy pochopíš.“

Poprvé za celý můj život, jsem připravena o řeč.

Jen jí oplácím upřený pohled do očí a doufám, že to stačí.

„Takže, chceš být pořád moje holka?“

Páni. Dobrá.

Teď mě dostala.

„Ehm…jo?“

Ashley se hrdelně uchechtne. „Ježiš, Spence, snaž se neznít z toho tak nadšeně.“

Zavrtím hlavou. „Počkej, ne. Nechtěla jsem, aby to takhle vyznělo. Chci říct…pokud ti to nevadí, tak ani mně ne. Chci říct, p-pokud to opravdu chceš, tak to pro mě není problém…p-předstírat, že jsem tvoje…přítelkyně.“

Díky Bohu, že to mám za sebou.

Ashley pokrčí rameny. „Jak jen chceš. Chci říct, pokud tě ten nápad naprosto neděsí…

„Hele,“ přeruším ji jemně. „Ten nápad mě rozhodně neděsí. Možná jsem strávila posledních deset let ničím jiným, než děláním domácí puťky, ale stejně jsem se dokázala naučit, že láska nemá hranic. Je to překrásný poklad, který je vzácný bez ohledu na to, jakou nabere podobu.“

„PÁNI,“ vydechne Ashley.!" To je opravdu hluboké. Měla bys to hodit na papír."

Natáhnu se k talíři a hodím po ní kus ryby. „To není vtipné,“ našpulím pusu.

Ashley se usměje a smete rybu než pohlédne do mých očí. „Já se nesměji,“ řekne jemně.

Ach člověče. Nevím, jestli toho můžu zvládnout ještě víc.

Nedokážu si představit, jaká naprosto šílená žena se rozhodla zlomit jí srdce a nechat ji jít.

Podívám se na ní a spatřím, že obrátila svou pozornost k oceánu. Dívá se upřeně do jeho hloubek, zatímco lenivě žvýká další kus ryby. Zrovna se jí chci zeptat na to, co řekla předtím, když nenadálý zvuk blížících se kroků vykolejí vlak mých myšlenek.

„Ahoj Ashley.“

No paráda. Je to Tori.

Ashley vzhlédne k blondýně a zdvořile se usměje. „Ahoj, Tori. Jak to jde?“

Tori to zřejmě bere jako pozvání, protože obejde kládu a posadí se vedle Ashley.

Opravdu blízko k Ashley.

„Takže, mluvila jsem se Sammie a rozhodly jsme se, že bychom si zítra mohly udělat výlet dál po pláži. Však víš, pokusit se najít něco nebo někoho dalšího, kdo možná přežil ztroskotání.“

Jasně. A?

„A uvažovaly jsme, jestli bys možná nechtěla jít s námi?“ dodá Tori s koketním úsměvem.

Věřili byste tomu? A ještě přímo přede mnou.

Dobrá, možná jen předstírám, že jsem její přítelkyně…ale stejně!

Jako bych skutečně nechala dvě sexy kočky odtáhnout Ashley po pláži úplně samotné, aby nebyla šance, že tam budu a ujistím se, že neudělají…

„Hmm, jasně, předpokládám,“ odpoví jí Ashley a všechny mé myšlenky se zastaví. „Chci říct, pokud na tom bude můj bok ráno lépe.“ Pohlédne na mě s něžným úsměvem. „Spencer může jít taky. Nemohu tu svoji holku nechat.“

Nemohu přemoci úsměv, který se mi zformuje na rtech.

Proč moje srdce vynechá pokaždé, když to řekne?

„Zní to dobře,“ konečně s úsměvem odvětím. Podívám se přes Ashleyino rameno a spatřím Tori zamračit se na mne, než se s nafouknutím zvedne a oddusá pryč.

S Ashley se spolu smějeme, když pozorujeme, jak jde po písku a kleje si pod vousy.

„Jsi si tím jistá?“ zeptá se Ashley, obracejíc se obličejem zpět ke mně. „Protože, vždyť víš…nejsem zrovna v nejlepší formě, abych tě přišla zachránit, pokud se tě rozhodnou vzít po hlavě a odtáhnout tě po pláži vřeštíc jako bánší.“

„Ale prosím tě,“ řeknu a mávnu nad tím rukou. „Myslím, že dokážu zvládnout švitořící důru a ještě větší důru.“

Ashley pozvedne obočí a její úsměv se změní v lehce samolibý. „No, pokud bych to nevěděla lépe…řekla bych, že to znělo trochu žárlivě.“

Ach Bože, znělo.

„Vydrž v tom a brzy získáš vlastního Oskara,“ uchechtne se a pak se natáhne, aby popadla talíř. Obrátí svou pozornost zpět k jídlu a to mi poskytne chvilku, kterou potřebuji, abych dostala sebe a své pocity pod kontrolu.

Myslí si, že jsem to jen předstírala. Ona skutečně nemůže uvěřit, že by kvůli ní někdo žárlil a to včetně mě. I když mě nazývá svou holkou…

Ona je opravdu dokonalá partnerka.

Však víte, co se říká o ohleduplných partnerech…

Jsou to nejlepší milenci.

Dobrá. O tomhle opravdu nepotřebuji přemýšlet.

Ta myšlenka doznívá v mé mysli, když obrátím svou pozornost na oceán a zadívám se do jasně modrých hloubek, které se ztrácí při spojení s noční oblohou.

Nemyslím si, že jsem někdy viděla něco tak nádherného.

„Je to překrásné, že?“ zeptá se mě Ashley jemně.

„Jo,“ usměji se. To skutečně je.“

Zůstane na chvíli zticha a já konečně přesunu zrak z toho výhledu k ní. Usměje se na mne a vydá nejjemnější povzdech.

„Stejně…vůbec se to nedá srovnávat s tebou.“

Fajn. Je to oficiální.

Jsem zamilovaná.

6

Nevím, co se to se mnou děje.

Nedaří se mi být déle než pět minut bez přemýšlení o Ashley. Nebo přesněji spíš o Ashleyiných očích nebo Ashleyině úsměvu nebo Ashleyině smíchu nebo Ashleyiných rtech…

Tak teď chápete moje dilema.

Nerada to přiznávám, ale po deseti letech manželství a patnácti letech v jednom vztahu, minulá noc byla tou nejromantičtější nocí mého života.

Po Ashleyině dokonalém načasování těch dokonalých slov, jsem zjistila, že jsem hrozně lehce vtažena do rozhovoru s ní. Mluvily jsme o všem.

Mluvily jsme o oceánu, obloze, kráse, její kariéře, mém snu stát se učitelkou, našich dětstvích, našich rodinách, našich nadějích a snech do budoucna a jak je všechny uskutečníme, pokud se nějak zvládneme dostat z tohohle zatraceného ostrova.

Nikdy předtím jsem nebyla schopna s někým takhle hovořit. S Aidenem jsme se ve skutečnosti nikdy nebavily o něčem víc, než co bude k večeři.

Nemohu uvěřit, jak snadno se mi s ní mluvilo. Bylo to jako by…chtěla slyšet, cokoliv jsem měla na srdci a opravdu poslouchala. Stejně tak se ochotně otevřela ona mě.

Jak noc postupně přešla, cítila jsem, jako bych ji znala celý život.

Ashley Daviesová rozhodně nesplňuje typickou představu o rockové hvězdě. Většina rozhovoru byla o mně a o tom, co chci od života. Ani jednou se nechlubila svým úspěchem nebo životem ve svém sídle na kopci nebo svou garáží pro patnáct aut.

Byla tak opravdová a ryzí, že jsem se poprvé po dlouhé době cítila s někým opravdu propojená.

Jako…opravdu.

Což…mě přivádí k mé pointě. Nebo je to ve skutečnosti spíš otázka.

Je opravdu možné zamilovat se do někoho, koho znáte teprve den?

Budu upřímná. Je to už velice dlouho, co jsem k někomu cítila tak hlubokou, intenzivně planoucí lásku.

Jistě, milovala jsem tak kdysi Aidena. Možná dřív, když jsme byli mladí a zamilovaní, ale během let se ta láska změnila.

Stala se…pohodlnou.

Byl můj manžel a já byla jeho ženou. Milovala jsem ho za to, ale nebyla to ta láska, kterou jsem k němu cítila dříve. Nebyla to ta láska, která způsobuje pocit, že jsem jediná žena na celém světě, na které mu záleží. Nebyla to ta láska, která by mě přiměla cítit, že je jediný, kterého bych takhle mohla kdy milovat.

Milovala jsem ho, protože to byl můj manžel a teď…není.

Po velmi dlouhou dobu mě bolelo srdce. Po tom, co mi udělal, jsem byla přesvědčená, že nejsem schopna být milována. Byla jsem si jistá, že já byla tou, která udělala něco špatně a že si už nezasloužím jeho lásku.

Až tu minulou noc mě Ashley konečně přiměla uvědomit si, jak naprosto nepravdivé to všechno skutečně je. Řekla mi, že víc než kdo jiný si zasloužím být milována a že Aiden byl naprostý idiot, že mě nechal kdy jít.

Po tom, co vyhrožovala, že ho zabije, což mě samozřejmě rozesmálo, mi řekla, že pokud by někdy měla to štěstí najít ženu jako já, udělala by všechno možné, aby ji ujistila, jak moc je milována každičký den. Řekla, že by ji chytila oběma rukama a nikdy ji nenechala odejít.

Možná je to mnou, ale začínám věřit, že vyskočila přímo z nějaké pohádky.

Buď to, nebo je Shakespearovým dlouho ztraceným milovaným dítětem.

Všechno, co vyjde z jejích úst, mě přiměje smát se, usmívat nebo se k smrti červenat.

Jen bych si přála, aby věci byly jinak.

Stejně, jak silné si myslím že jsou moje city, tak prostě nejsem ochotná skočit do čehokoliv, tak brzy po Aidenovi. A to nezmiňuji fakt, že je žena a já jsem také žena, my obě jsme…ženy.

Jako by to nebylo dost špatné, je to celebrita a všichni víme, že neexistuje nic takového jako soukromý život celebrit. Nejsem si jistá, jestli jsem připravená být vhozena do takového života.

Strávila jsem posledních deset let svého života prostým vytvářením domova. Ano, Aiden byl úspěšný právník se spoustou rozličných přátel, ale vůbec se to neblížilo životu rockové hvězdy.

Ale musím připustit, že největší problém je skutečnost, že je ženou. Nevím, jaké to je, být ve vztahu s jinou ženou a ještě méně jak…

Vždyť víte, co myslím.

Moje srdce mi říká jedno, zatímco hlava křičí něco jiného.

Vůbec nemám ponětí, co budu dělat, ale vím, že se musím brzy rozhodnout.

Opravdu nechci vodit Ashley za nos. Nebyla ke mně méně než dokonalá a nechci jí dávat nějakou falešnou naději o mně…o nás. Zaslouží si víc. Mnohem víc.

Ale…to stále nezastaví mé srdce, aby uhánělo jen z pohledu na ni. Nezastaví to ten převracející pocit hluboko v žaludku, když se na mě usměje a jistě to k čertu nezastaví tu ohromující potřebu jít přímo k ní a…

„Ahoj, jsi připravená vyrazit?“

Vzhlédnu ze svého místa na kládě a spatřím Ashley usmívající se na mě.

Ach, jasně. Celá ta „hledej a zachraň“ mise.

Nevím. Jsem opravdu připravená být jí tak blízko celý den?

No, po usnutí v jejím náručí minulé noci pochybuji, že bych jí mohla být ještě blíž.

Usměji se a vstanu. „Připravená jako vždy.“

Ashley se usměje a nabídne mi rámě. Jen chvilku se dívám, než provléknu svou paži tou její a nechám se vést dolů na pláž.

Jdeme a jen si užíváme té chvíle mezi námi, když je náhle a hrubě přerušena pronikavým chichotem.

„Jsem tak šťastná, že jdeš s námi!“ zaječí Tori, zatímco doběhne k Ashley a položí ji ruku na bok.

Ashley sebou škubne a zasténá.

„Ach Bože! Moc se omlouvám!“ řekne Tori a rychle odtáhne rukou. „Zapomněla jsem na tu tvou věcičku!“

Ehm..řekla právě…věcičku?

„To je v pohodě,“ pokusí se ji Ashley ujistit statečným úsměvem, ale obě můžeme říct, že ji to značně bolí. „Je to sotva cítit.“

„Jsi si jistá?“ zeptám se. Nemohu si pomoci, ale nemohu vydržet pohled na její bolest.

Jemně položím ruku na načechranou bouli pod jejím tričkem. Opravdu doufám, že dokážeme najít nějaké oblečení. Stále má na sobě ten samý, bílý, krví potřísněný top, který je roztržen tam, kde jí sklo rozřízlo kůži.

Pokud by nebylo cítit mořskou vodou a zaschlou krví, mohlo by působit trochu neohrabaně sexy.

Možná.

„Jsem v pohodě, vážně,“ ujišťuje mě Ashley, zatímco jemně uchopí mou ruku. Vzhlédnu k jejím očím a z nějakého důvodu jí naprosto věřím.

„No v tom případě,“ poznamená jízlivě Tori zpoza Ashleyina ramene. „Bychom už opravdu měly jít.“

Konečně přeruším oční kontakt s Ashley, abych pohlédla na Tori za jejím ramenem. A musím se usmát nad jejím zamračeným výrazem. Její kamarádka Sam přešlapuje za ní a usmívá se. „Můžeme?“

Ashley se na ně otočí a usměje. „Veďte nás.“

Tori po mně střelí ještě jedním ošklivým pohledem a pak uchopí Sam za paži a reptá, zatímco jdou dál po pláži.

Ashley se ke mně otočí s úšklebkem. „Jsi tak zlá.“

Já? Zlá? Kvůli čemu?

Jen se usměji, zatímco sjedu svou paží po jejím předloktí, než prostrčím svou paži skrz její. „Nemám ponětí, o čem to mluvíš.“

„Ach vážně?“ zasměje se když vykročíme. „Takže jsem si jen představovala, že jsi to zrovna neudělala Tori naschvál.“

„Udělala co?“ zeptám se s nevinným úsměvem.

Ashley se uchechtne, zavrtí hlavou a stočí pohled dolů na pláž. „Ale nic.“

Co je?

Nemůžu za to, jaká je to sranda.

„Jen dělám svou práci a držím všechny potvory od tebe tak daleko, jak jen můžu,“ odvětím s úšklebkem.

Ashley obrátí zrak ke mně. „Co tě vede k jistotě, že je to potvora? Může být ve skutečnosti opravdu bezva holka.“

Jen pozvednu obočí a lehce se odtáhnu. Rychle zavrtí hlavou a upřesní to. „To neznamená, že to tak je. Chci říct, že tak hrozně moc mluví, je příliš hubená a rozhodně je odbarvená blondýna.“

Hmm…

„Takže tohle všechno jsou kvality, které nespadají do kategorie ‚tvůj typ‘?“

Už znám odpověď, ale potřebuji to slyšet od ní.

Ashley se tajemně usměje a stočí pohled k oceánu. „Mohla bys to tak říct.“

Mohu cítit své srdce zrychlovat, jak mi buší ve spáncích.

„Takže…jaké by měly být ty kvality?“

Chci skutečně znát odpověď na tohle?

Ashley se obrátí zpátky čelem ke mně s ani památkou po tamtom úsměvu. Mohu vidět vnitřní boj, který svádí, skrze ty hluboké čokoládové oči.

Vypustí pomalý výdech a jemně zavrtí hlavou. Na chvíli si myslím, že mi nehodlá odpovědět.

„Měla by být laskavá. Měla by mít smysl pro humor, ale i tak být schopna hluboké a smysluplné konverzace. Měla by být vřelá a starostlivá a být schopna rozpoznat krásu ve všech podobách.“ Drobný úsměv jí konečně ozdobí rty. „Měla by mít ty nejhlubší modré oči a nejněžnější úsměv. Neměla by být zastrašena mou slávou a měla by ve mně vidět víc, než jen kasičku se skvělými vlasy.“

Obě se rozesmějeme a pak upadneme do příjemného ticha.

Ashley pohlédne zpátky na oceán, než opět vyhledá mé oči. „Asi prostě chci jen to, co chtějí všichni. Někoho, kdo mě bude milovat jaká jsem a koho já budu milovat úplně stejně.“ Věnuje mi drobný úsměv než šeptem dokončí, „to je všechno.“

No…hádám, že to není zas tak velký požadavek.

Že?

„Hej!“ Obě vzhlédneme za zvukem Toriina hlasu. „Něco jsme tu našly! Pojďte se na to podívat!“

Pohlédnu na Ashley a usměji se. Oplatí mi to se zavrtěním hlavy. „Jestli je to další kus vyplaveného dřeva s mrtvou rybou na něm…nebudu zodpovědná za to, co možná provedu.“

Héé?

Ashley musela spatřit zmatek v mém výrazu, protože jen zavrtí hlavou a zasměje se. „Neptej se.“

Tak dobrá.

„Pojď," řekne Ashley a spustí svou ruku k mému boku, kde proplete své prsty s mými. „Radši bychom tam měly jít pro případ, že to bude něco důležitého.“

Pro tuto chvíli se rozhodnu ignorovat pocit v mém srdci, který ten dotyk vyvolal a opět následuji Ashley dál po pláži.

Opravdu nevím, co se mezi námi děje, ale něco mi říká, že je to dobrá věc.

Velice…velice dobrá věc.

7

Dobrá, co je ta věc, kterou Tori našla?

No, ukázalo se, že je to opravdu důležité.

Byl to kufr, vyplavený z trosek na pobřeží. Nejsme si jisté, co je v něm nebo jak přečkal ztroskotání, ale nějak se mu podařilo doplout až tam, kde ho mohly Tori a Sam zpozorovat.

Začínám zvažovat, jak tragické vlastně to ztroskotání bylo…

Ashley naléhala, že ten kufr odnese k ostatním, ale neposlouchala jsem ji. Sotva se mohla ohnout, aby ho prozkoumala bez toho, aby málem omdlela bolestí. Předpokládám, že ty prášky, které jí Mark dal, musely konečně přestat účinkovat.

Takže jsem jí řekla, ať se o to prostě nechá postarat Tori a Sam. Obtočila jsem svou ruku kolem jejího pasu a nechala ji přenést většinu své váhy na mě, když jsem jí pomáhala zpět po pláži.

Mark čekal u ohniště, když jsme konečně dorazily.

Což nás přivádí k současné rozepři s Ashley, do které jsem byla nenadále vtažena.

„Já vím, že nejsi nemohoucí,“ povzdechnu si a přejedu si rukou po tváři. „Jen nechci, aby sis ještě zhoršila svoje zranění. Nikdo nedokáže říct, co by se mohlo stát a my tě nemůžeme odvézt na pohotovost.“

„Nejednej se mnou, jako bych byla blbá, Spence,“ odsekne Ashley. „Jsem velká holka a myslím, že poznám, co moje tělo snese.“

Fajn.

„Fajn,“ řeknu s povzdechem a zvednu své ruce. „Jdu se podívat, jestli ostatní zvládli najít něco k jídlu.“ Nedám jí šanci reagovat, otočím se a rychle odkráčím.

Ta naprosto šílená směšnost téhle chvíle mi rozhodně neunikla.

Ani nejsme skutečný pár a už máme první hádku.

Počkat…znamená to, že se budeme usmiřovat?

Ach Bože. Nejsem si jistá, že na to chci znát odpověď.

Stále si nejsem jistá ohledně celé té věci mezi mnou a Ashley.

Předstíraný vztah nebo ne, existuje čára, kterou prostě nehodlám překročit.

„Spencer?“

Otočím hlavou za zvukem svého jména. Usměji se, když ke mně přijde Mark s přátelským úšklebkem. „Ahoj, doktore. Jak to jde?“

„No, doufal jsem, že bys to mohla říct ty mně,“ odpoví záhadně.

Cítím, jak se moje obočí svraští. „O čem to mluvíš?“

Mark pokývne přes svoje rameno. Otočím hlavou tak, abych tam viděla.

Spatřím Ashley sedící na kládě u ohniště. Šťouchá do skomírajícího ohně klackem a vypadá jako by někdo právě kopnul do jejího nemocného štěněte.

„Ach tohle,“ povzdechnu si a obrátím tvář zpět k němu.

Mark zavrtí hlavou, když dojdeme pod stinný strom. „První velká hádka je vždy nejtěžší. Věř nebo ne, i já jsem byl kdysi mladý.“ Usměje se a projede si rukou své husté černé vlasy.

„Cože?“ Nevypadá tak staře. „Ne, že bych neoceňovala lichotku, ale nejsem už zrovna v rozkvětu. Nehledě na to, že nemůžeš být o moc starší.“

Mark se usměje a odvrátí zrak. „Jasně, no, hezký vzhled může být zavádějící.“ Vrátí se očima k mým. „Má velké bolesti. To právě teď opravdu zamlžuje její úsudek. Ať už řekla cokoliv, jsem si jistý, že to tak nemyslela. Je jen opravdu frustrovaná a neví co dělat.“

Páni.

Chlap, který rozumí vnitřním pochodům ženské mysli.

„Jen tak…jaký druh doktora opravdu jsi?“ zeptám se se škádlivým úsměvem na rtech.

Mark se zasměje a ustoupí zpět v předstírané obraně. „Klídek. Nejsem tu, abych někoho rozebíral.“ Jeho smích ustoupí a nahradí ho vážný výraz. „Nemyslím si, že potřebuješ titul z psychologie, abys poznala, že dva lidi zahazují něco neuvěřitelně dobrého, kvůli něčemu naprosto hloupému.“

Nemohu tomu uvěřit. Má pravdu.

Ani nevím, co tu hádku začalo ani kvůli čemu.

Vím jistě jednu věc.

Tahle malá hádka mě přiměla naprosto přehodnotit můj „předstíraný“ vztah s Ashley.

Chci říct, pokud se hádáme kvůli tomu, co by měla nebo neměla dělat…no, tak se domnívám, že to hraničí s vtíravým/ustaraným chováním skutečné přítelkyně.

Najednou zvažuji, jak jen jsem se do toho k čertu zvládla tentokrát dostat.

Moje myšlenky jsou přerušeny, když Mark přistoupí blíže a položí mi jemně ruku na rameno. „Jen…si s ní promluv, dobrá?“ Tiše přikývnu a on se usměje a poplácá mě po rameni než odejde.

Dívám se, jak kráčí směrem k ohništi a tehdy ji opět zahlédnu. Stále sedí na kládě, ale klacek je pryč. Mluví s Jakem, ale mohu říct, že ji vůbec nezajímá, co říká.

Moje mysl je náhle zahlcena smíšenými pocity.

Nemohu si pomoci.

Markova slova se nějak dokázala provrtat do mého mozku, zapustit tam kořeny.

Zatraceně kvůli čemu jsem vlastně tak naštvaná.

Není to, jako by byla mou přítelkyní nebo tak. No, ne mou opravdovou přítelkyní.

Já skutečně nemám žádné právo být na ni naštvaná za to, že tak se mnou mluví, nebo že mě nechce poslouchat. Ani jedno není její povinnost.

Věc, která mi dělá největší starosti…je, jak moc to poznání bolí.

Ne. Absolutně…ne. Ne. Ne. NE.

Já do ní NEJSEM zamilovaná.

K čertu, ani ji neznám.

Dobrá, tak jsme strávily jednu noc vyléváním si svých pocitů jedna druhé a sdílením si svých nejhlubších, nejtemnějších tajemstvích navzájem. Je první osobou, se kterou jsem cítila tak hluboké propojení. Je první osobou, které mě skutečně poslouchala a zajímalo ji, co říkám a co cítím.

Tak mi řekla, že jsem překrásná. Tak mi zachránila život.

To neznamená, že jsem do ní zamilovaná.

Neznamená.

„Spencer?“

Trhnu sebou, když jemný a lehce chraplavý hlas pronikne k mým uším. Otočím se a spatřím Ashley stojící těsně za mnou s omluvným úsměvem.

„Promiň, jestli jsem tě vylekala,“ zašeptá Ashley. „Ale…jen jsem…jen jsem se ti chtěla omluvit. A to jsem udělala. Tak já teď prostě půjdu.“ Otočí se k odchodu a já se najednou přistihnu, jak se natahuji, abych ji chytila za paži. Zastaví se a otočí se tváří ke mně.

Naše oči se střetnou a obě jsme vtaženy zpátky do té nevysvětlitelné chvíle, která se mezi námi stane vždy, když k tomu dojde.

„Také se omlouvám,“ nakonec odvětím a pustím její paži. Moje ruka spadne zpátky k mému boku, zatímco jí věnuji svůj nejlepší úsměv. „Neměla jsem se snažit říkat ti, co máš dělat. Je to tvoje tělo a víš sama, co potřebuje. Takže…se omlouvám.“

„Ne,“ protestuje Ashley rychle se zavrtěním hlavy. „Chovala jsem se prostě jako nabubřelá kráva. Nechala jsem svou pýchu stát v cestě, když ses mi jen snažila pomoci. Já jen…“ Její hlas se vytratí do ticha, zatímco mi jen upřeně hledí do očí.

Konečně vypustí hluboký povzdech a projede si rukou svými neukázněnými kaštanovými kadeřemi. „Jen jsem nemohla vystát, že by sis myslela, že jsem slabá, Spencer. Nikdy bych nechtěla, aby sis myslela, že bych se nedokázala postarat o…“ Spolkne poslední slovo, než rychle dokončí s tichým zašeptáním, „sebe.“

Ucítím hluboké bodnutí ve svém srdci při pohledu na její tvář. Pokud byly předtím nějaké pochyby v mé mysli, jsou pryč.

Jsem do ní zamilovaná.

Není žádné jiné vysvětlení pro to, že dokáže ve mně vyvolat tak hluboké a intenzivní city.

Musím spolknout knedlík v krku, když pokročím dopředu a natáhnu se, abych ji vzala za ruku. Věnuji jí nejistý úsměv. „Není žádná šance, abych si kdy myslela, že jsi slabá. Jsi dost dobře nejsilnější a nejodvážnější člověk, kterého znám. Který je naprosto schopný postarat se o…sebe.“

Pomalý úsměv se jí rozprostře po tváři a já cítím, jak mi jemně stiskne ruku. „Nedokážeš si představit, jak jsem ráda, že to říkáš.“ Obě si vyměňujeme úsměv než se ten její změní v úšklebek. „Nebo jak jsem ráda, že jsi mi nestrčila obličej na zem a nedonutila mě jíst hlínu.“

Nemohu si pomoci a musím se smát. Někdy je prostě tak roztomilá.

„Jen…pojď,“ řeknu stále se smějící, zatímco ji zatahám za ruku. „Pojďme se podívat po něčem jiném, co bychom si mohly dopřát.“

Temná červeň vystřelí od mého krku. Ashley se jen ušklíbne a lehce do mě strčí bokem. „Klídek, Spence. Vím, že jsi mluvila o obědě.“

Vážně…?

Samozřejmě, že ano.

Takže oběd se dost dobře skládal z kokosových ořechů a nějakých usušených listů, které se Blake pokusil vydávat za celkem dobře chutnající.

Naneštěstí byla večeře jen mírně lepší.

Měli jsme zbylé sušené listy s kusem převařené ryby.

Jsem jen ráda, že to mám za sebou.

Alespoň to nebyl absolutní krach. Dalo mi to záminku mít Ashley jen pro sebe.

V této chvíli sedíme u ohniště úplně samy. Ostatní šli před chvílí spát, ale Ashley trvala na tom, že zůstane se mnou, když jsem si začala stěžovat na žaludeční nevolnost.

Musí to být těmi listy.

„Jsi si jistá, že nepotřebuješ…“

„Ne, to je dobrý. Budu v pořádku,“ odpovím s lehkým úsměvem, když na ni pohlédnu.

Plameny ohně tančí v jejích očích, dávajíc tmavohnědé odstín zlaté záře. Vím, že jsem nikdy neviděla nic nádhernějšího.

Ashley se na mě usměje a položí ruku na moje záda a jemně mě hladí. „Jsi si jistá, že nepotřebuješ, abych došla pro Marka? Jsem si jistá, že by ti rád…“

„Ash,“ přeruším ji lehkým zasmáním. „Jsem v pohodě. Opravdu.“

Vypustí povzdech a zavrtí s úsměvem hlavou. „Promiň. Něco mi říkalo, abych ti zabránila jíst tu katastrofu, které Blake říkal večeře, ale ty jsi při tom vypadala tak roztomile.“

Jak můžete vypadat roztomile při jedení večeře?

„Pochybuji, že držet si nos a polykat celou tu věc naráz se dá označit jako…roztomilé.“

Ashleyin úsměv změkne, když se natáhne a odhrne mi pramen vlasů z tváře. „Všechno, co děláš, je roztomilé, Spence.“

Bušení v mé hrudi zesílí při tom lehkém dotyku.

Polknu…ztěžka.

„Ehm…já…já myslím, že ty…“

Ashley se mírně uchechtne a to vyšle další třes mou páteří. Konečně odtáhne ruku od mého obličeje a nechá ji klesnout na kládu vedle mojí nohy. Mohu cítit, jak špičky jejích prstů přejíždějí po mém stehně.

To se mě snaží zabít?

„Jsi tak…nádherná,“ vydechne Ashley. „Omlouvám se, ale jak jsem tu seděla a pozorovala plameny tančit ve tvých očích, musela jsem to říct.“

Dobrá. To stačilo.

Už to nemůžu déle vydržet.

„Ashley?“ Bože. Byl tohle můj hlas?

„Hmm?“ zabručí hluboko v hrdle. Vyjde to ven jako chraplavé zasténání.

„Ashley? Já…“ Z nějakého důvodu, se mi nedaří vypustit slova ven. Možná je to tím nočním vzduchem, možná je to tím kouřem z ohně…nebo možná je to skutečností, že je Ashleyin obličej najednou mnohem blíže tomu mému.

Pozoruji v zmrazeném tichu, jak se Ashleyiny rty přibližují stále více k mým.

„Ash…myslím…myslím, že jsem se do tebe zamilovala.“

Tak. Řekla jsem to.

Náhle se zastaví. Její rty jsou jen kousíček od mých.

Hledíme si do očí a ona vydá pomalý, pevný vzdech.

„Spence?“ zašeptá konečně a mohu cítit sladké teplo jejího dechu na své tváři. Dívám se s dechem zadrhnutým v hrdle, jak pozvedne ruku a projede jí mými vlasy.

„Já vím, že já do tebe ano.“

Pozoruji oheň tančit v jejích očích, když se nakloní a konečně přitiskne svá ústa k mým.

8

Dobrá. Takže…

Ashley mě políbila.

To je…něco.

Něco o čem přemýšlím už od chvíle, kdy k tomu před několika hodinami došlo. Podle všeho je to JEDINÉ, na co jsem schopná myslet, vzhledem k tomu, že je to jediná myšlenka, která nepřestává uhánět mou myslí.

Políbila mě jen jednou, ale Bože udělala to dobře.

Byl to jediný prchavý moment, ale byl to ten nejintenzivnější moment, co jsem zažila za celý svůj život. Byla to zároveň nejintenzivnější chvíle, kterou jsem sdílela s jinou živou bytostí za celý svůj život.

Ani s Aidenem jsem se tomuhle nikdy nepřiblížila.

Lhala bych, kdybych řekla, že jsem nebyla zklamaná, že ten jeden polibek byl všechno, kam jsme zašly.

Nechápejte mě špatně, netvrdím, že jsem chtěla, aby mě svlékla a vzala si mě rovnou tam na písku vedle ohně, kde by plameny tančily na našich potem zbrocených tělech, zatímco bychom sténaly do chladného…nočního…vzduchu.

Dooobrá.

Podle všeho se tahle myšlenka dostala na velice nemravné území.

Ale vážně, když nad tím přemýšlíte, ta představa je tak nějak přitažlivá…

Ach Bože. Musím s tím přestat.

Nevím, co to se mnou je. Nikdy dřív jsem nebyla takhle…takhle…nadšená do sexu.

Samozřejmě jsem měla sex jen s Aidenem. Byl můj první, můj poslední a můj jediný. Takže dost špatné je, že jsem měla sex jen s jediným mužem za deset let, myslím, že se dá říct, že ještě horší je, že jsem nikdy nepolíbila jinou ženu.

Až doteď.

Kvůli tomu mi nejde na rozum, proč jsem tak…přitahována Ashley. Sotva ji znám a přitom mám pocit, jako bych ji znala celý život. Je přesným opakem Aidena takřka ve všech směrech a já si nejsem jistá, jestli k ní někdy proniknu dostatečně blízko.

Nechápu to. Prostě nevím, proč mě tak rozhodil ten jeden hloupý polibek.

„Spencer?“ zašeptá vedle mě Ashleyin hlas.

Otočím hlavou tak, abych mohla vidět její tvář za mým ramenem. „Ano?“ zašeptám ve tmě nazpátek.

„Je ti dost teplo?“ zeptá se mě něžně. Cítím, jak si mě její ruka kolem mého pasu trochu víc přitáhne. „Celá se třeseš.“

Zavřu oči a usměji se. Miluji pocit, jak mě obklopuje její teplo. Její paže kolem mého pasu a pocit jejího teplého dechu na straně mého krku je dostačující, aby mě to udrželo zahřátou v tom studeném nočním vzduchu.

Nedokáži si představit, proč bych se třásla.

„Ne, je mi dobře,“ odpovím konečně.

Ashley se kolem mě natáhne, aby přitáhla deku blíž k mému boku, než položí ruku zpátky na mé břicho. Slyším, jak si hluboce povzdechne, než se přitulí zpátky k mému krku.

Potom,co jsme se políbily, jsme se s Ashley ocitly v nevyhnutelné trapné chvíli, která následuje každý takový polibek. Ona se nervózně pochechtávala a já červenala jako obvykle. Po pár minutách, kdy jsme jen seděly a dívaly se kamkoliv jen ne na sebe, nás konečně Ashley vytáhla z toho trápení, když navrhla, abychom šly do postele.

Samozřejmě se moje mysl okamžitě přesunula na nemravné místo. Ashley to musela poznat z mé tváře, protože se její pochechtávání stalo chraplavější a položila jemně ruku na mé koleno.

„Spát, Spencer. Jen spát.“ Vyjasnila mi s malým zasmáním a lenivým úšklebkem.

Takže, tak jsme se ocitly na tomhle místě vedle ohně. Dostatečně daleko, abychom unikly plamenům, ale dost blízko, abychom stále cítily jejich příjemné teplo.

Ashley rozprostřela jednu z dek, které jsme nechaly ohřívat od ohně, a pak mi pokynula rukou. Počkala, až se uložím a pak si lehle vedle mne a přetáhla přes nás další deku.

Objala mě a drží mě tak až do teď.

Jen pocit jejích paží okolo mne a vědomí, že její tělo je tak blízko mému, že její rty jsou tak blízko mým…

A ona se diví, že se nemohu přestat třást.

„Nelituješ toho, že ne?“

Cože řekla?

Tentokrát se k ní neotočím. „Čeho nelituji?“

Dobrá, tak to byl hodně ubohý pokus hrát hloupou. Je už pozdě. Jsem unavená.

„Však víš,“ povzdechne si Ashley. „Toho…polibku.“ Posune se za mnou a já okamžitě postrádám pocit jejího těla přitisknutého těsně k mému. „Byla jsi prostě tak tichá. Jen jsem se bála, že je to všechno pro tebe divné nebo tak.“

Divné pro mě…

„Ashley,“ řeknu něžně, když se k ní v jejím náručí obrátím. Naše oči se střetnou a v těch jejích mohu spatřit hluboké znepokojení. „Jsem tak daleko od toho, aby to pro mě bylo divné, že to ani není vtipné.“ Pokouším se udržet si vážnou tvář, ale obě se usmějeme nad tím, jak to znělo. „Chápeš, co tím chci říct.“

Ashley je dlouhou chvíli zticha, než konečně vydechne a přikývne. „Jo. Snad. Jenom…“ Přeruší oční kontakt a přetočí se na záda. Položí si pravou ruku pod hlavu a zírá do nebe.

„Už je to nějaká doba, co jsem se takhle cítila,“ vzdechne Ashley po chvíli. „Nikdy jsem tohle necítila k žádné holce, natož po jednom malém polibku.“ Otočí svou hlavu, aby vyhledala mé oči, s tím nejdrobnějším úšklebkem. „Ale že to byl ale polibek. Hádám, že je pravda, co se říká o blondýnkách.“

Dobrá. Tak moc mě dostávala, než řekla…tohle.

Pozvednu obočí a upřeně se na ní zadívám. „A to je co?“

Vidím, jak její úšklebek okamžitě zmizí, a já musím bojovat, abych zadržela svůj vlastní. Je to nepřirozené mít takovou moc nad někým. Obzvláště, když ten někdo není ani vaše přítelkyně.

Zatím.

„Ehm, no…j-já jen chtěla říct…že…eh…“ Nakonec se odmlčí a vypustí hluboký vzdech. „To je jedno. Občas je moje pusa rychlejší, než jí mozek stihne zastavit.“

Dobrá. Už jsem ji trápila dost.

Usměji se a natáhnu se, abych ji lehce šťouchla do boku. „Uklidni se. Jen jsem si dělala srandu.“

Krátce na mě pohlédne, než vrátí zrak k nebi. Drobný úsměv jí pozvedne koutek úst. „Ty jsi tedy něco, víš to Carlinová?“

„No,“ povzdechnu si a položím se také na záda. Dám si ruku pod hlavu a obrátím zrak k nebi. „Už mi říkali mnohem horšími jmény, takže tohle nechám být.“

Ashley se rozesměje, tím hlubokým, chraplavým smíchem, který zní jako by vycházel z úplné podstaty jejího bytí.

Doufám, že si Ashley nevšimla toho hlubokého zachvění, které projelo mým tělem.

„Podívej,“ zašeptá Ashley a já vzhlédnu, abych spatřila, že ukazuje na oblohu. Moje oči následují její prst a spatřím seskupení hvězd.

„Páni. To je nádhera.“

„Jo,“ vzdechne znovu Ashley. „Vidíš támhle tu vpravo na kraji? Říká se jí Vega. Je částí Letního trojúhelníku. Je to pátá nejjasnější hvězda, a pokud se na ní podíváš správně…můžeš vidět tmavě modrý odstín.“

Dívám se upřeně na tu hvězdu po dlouhou chvíli. Je opravdu nádherná.

„Páni, opravdu to jde. Je to vážně překrásné.“

Uslyším Ashley znovu vzdychnout a ucítím, jak se pode mnou posune deka. Líně otočím hlavu na stranu, ve skutečnosti nechci odtrhnout oči od té hvězdy.

Stanu tváři v tvář Ashley.

„Ahoj,“ řekne jemně a něžně se na mě usměje.

Spolknu knedlík, který se mi náhle vytvořil v krku. „Ahoj.“

Ashley mi upřeně hledí do očí. Mohu cítit její teplý dech na své tváři. Voní jako ovoce, které jsme měli k večeři. Nakloní se blíž a zvedne ruku, aby přejela svým prstem po linii mých vlasů.

„Už jsem ti říkala, že je moje oblíbená barva modrá?“

Už jen způsob, jakým se na mě dívá, stačí, abych uvnitř tála.

„Ehm…n-ne,“ dokáži nakonec zaskřehotat. „Asi jsem si m-myslela, že to bude spíš…černá.“

Ashley se usměje. „Cože? Jen proto, že jsem nějaká velká rocková hvězda, musím mít ráda černou? No dobrá, já mám, ale o tom to není.“

„Mě líbit…černá.“ Skvělý. Jen jeden její pohled a je ze mě neandrtálkyně Spencer.

Ashley pozvedne své dokonale upravené obočí a zaculí se. „Jsem ráda…že ano.“

Super. Teď si myslí, že jsem nějaká blbka.

„Počkej. Chci říct…“

Jsem náhle přerušena mírným zavrtěním Ashleyiny hlavy. „Na tom nezáleží. Dokud tu můžu jen tak ležet s tebou.“

Moje srdce mi začne bušit ve spáncích a každá nervová buňka v mém těle exploduje životem. Cítím, jak mi začínají brnět prsty u nohou, jak sleduji Ashleyiny rty blížit se k mým.

Zavřu oči očekávajíc polibek…

„Spencer?“ uslyším zašeptání. Mohu cítit její dech na svých rtech. „Jsi si jistá?“

Moje jediná odpověď je, že přitisknu své rty na její.

A znovu ucítím, jak jsem vtahována do zatmění, které u mě dokáže vyvolat jen ona. Pocit jejích rtů na mých a jejích prstů projíždějících mými vlasy stačí na to, aby mě pobláznil.

Aiden mě takhle nikdy nelíbal.

Moje ruka musí mít vlastní vůli, protože ji najednou přistihnu, jako putuje dolů po Ashleyinu boku a dál po kyčli. Moje prsty krouží na jejím stehně a ruka tam spočívá jen s nejjemnějším dotekem.

Cítím, jak jí prochází zachvění.

Její prsty se zatínají v mých vlasech a slyším ji vydat hluboké zasténání.

Další věc, kterou vím, je, že ležím na zádech s velice zaměstnanou Ashley na mně. Naše polibky přerostou v mnohem intenzivnější, ale cítím, jak se snaží kontrolovat.

Nějak se mi podaří odtrhnout se od jejích rtů. „Ashley?“

Její něžné hnědé oči se konečně zaostří na mne.

„To je v pořádku,“ zašeptám tiše. „Já to chci.“

Věnuje mi něžný úsměv skrze své těžké dýchání. Znovu projede prsty mými vlasy a skloní se, aby mi zašeptala do ucha. „A já tě chci taky.“

Pak jsou její rty zpět na mých a já se v ní opět ztrácím.

9

Vím, o čem přemýšlíte.

Vím, co vám hlodá v hlavě. Provrtalo si to cestu do vašeho mozku, usadilo se to tam a odmítá se to hnout.

Dělaly jsme to…nebo nedělaly.

No, tak moc, jak chci Ashley a po minulé noci…nejsou v mé mysli žádné pochyby o tom, že mě chce úplně stejně…nemohu opravdu říct, že bych nechtěla, abychom to udělaly.

Ale na druhou stranu, byly jsme uprostřed pláže vedle praskajícího ohně, který je jen pár metrů od kupy cizích lidí.

Vzhledem k tomu, že jsem zatím měla sex jen se svým manželem, u nás doma, v naší posteli, no…řekněme prostě, že nejsem zrovna exhibicionistický typ.

Když o tom přemýšlím, můj sexuální život, ta trocha, co jsem ho měla, byla v podstatě v naprostém protikladu proti čemukoliv takhle smělému.

Z nedostatku lepšího výrazu, to byla dost nuda.

V mnoha ohledech.

Obvykle nejsem takhle sdílná ohledně sexu, ale pokud minulá noc je předzvěst mého budoucího sexuálního života…

Dobrá. Možná trochu předbíhám.

Jen proto, že jsme s Ashley sdílely dva nejžhavější, nejvášnivější polibky známé lidstvu, to neznamená, že to musí zajít ještě dál. Chci říct, ani nevím, kdy nebo jestli se vůbec dostaneme z tohohle zatraceného ostrova.

Ashley se mi líbí. Chci říct, že se mi fakt líbí.

Má ty nejměkčí rty. Její polibky způsobují, že uvnitř taji a moje kůže brní.

A ty ruce.

Nevím, jestli je možné cítit tolik jen z toho nejjemnějšího doteku.

Musím být pod jejím vlivem, protože přísahám, že to znělo jako úryvek z jedné z jejích dřívějších písní…

A to je další věc.

Zjišťuji, že jí propadám víc a víc každým dnem, ale pořád tu je ten hlodavý hlásek vzadu v mojí hlavě, který mi říká, kolik bychom toho musely obě obětovat, jen abychom byly spolu.

Je to proboha zatracená rocková hvězda.

Bohatá, známá, nádherná, talentovaná, dvakrát platinová a velice úspěšná…rocková hvězda.

Náš vztah by byl neustále pod drobnohledem. Naše životy by byly všechno možné, jen ne soukromé a mohly bychom prostě zapomenout na nějaké romantické noci o samotě.

Byla by to naprostá katastrofa.

A přesto…nemohu udržet své oči pryč od ní. Je příliš skvělá, aby to byla pravda.

Není tu jiné vysvětlení pro to, co cítím. Spadla jsem do toho tak hluboko…tak rychle.

Strávila bych zbytek života přemýšlením o tom, co mohlo být.

Takže nyní vyvstává otázka.

Stojí to za to?

Stojí za to mít život neustále zkoumaný a souzený všemi, jen abych byla s ní?

„Ahoj,“ uslyším zašeptání ve svém uchu. „Spala jsi dobře?“

Obrátím se na bok a zahledím se do těch hlubokých hnědých očí. Usměje se na mě lehce ještě ne úplně probuzená.

Stálo by to za to?

Rozhodopádně.

Usměji se a protáhnu si nohy. „Jo. Nejlepší spánek za poslední dobu.“

„Tak to jsem ráda,“ uslyším ji přes rameno uchechtnout se. Protáhne se a vydá dlouhé zasténání. „Rozhodně bych zvládla něco k snědku, ale žádnou další rybu. Co holka snese, má své hranice.“

Usměji se a pozvednu na loktu. „Jo, v tom jsem s tebou za jedno. Já bych si teď zase dala horkou sprchu.“

„No nejpodobnější, co máme k dispozici, je ten vodopád, který včera našel Jake. Je hned na kraji džungle kousek po pláži.“

Pohlédnu po pláži a spatřím Tori a Sam vynořující se z džungle poblíž místa, o kterém Ashley mluvila. „Vypadá to, že jsme vstaly právě včas.“

Ashley přejede očima pláž a usměje se. „Věděla jsem to. Ty dvě vážně vysílaly ty vibrace.“

Vibrace?

„Jaké vibrace?“ zeptám se, když se k ní otočím se svraštělým obočím.

Ashley na mě pohlédne s nafouklým úšklebkem. „Ty ‚chci tě tak moc strhnout na zem a na místě se tě zmocnit‘ vibrace. Sam je celá žhavá do Tori.“

Vážně? Neměla jsem ani ponětí.

„Jak jsi na to přišla?“ zeptám se stále nechápajíc. „Myslela jsem, že jsou prostě jen velice dobré kamarádky. Kromě toho, Tori za tebou pálí už od lodi…“

„Jasně,“ ušklíbne se Ashley vrtíc hlavou. „Chudinka Sam, ale věděla jsem to už od toho, co jsem je podruhé viděla spolu. Opravdu to není těžké vidět. Je to v jejích očích. Prostě způsob, kterým se na ni Sam dívá…“ nedokončí a znovu zavrtí hlavou.

„Jen si nejsem jistá, kvůli které se mám cítit špatně,“ dokončí se smíchem.

Musím se smát také. „Jo, chápu, kam míříš. Nechápu, jak to, že Sam ještě není hluchá.“

Ashley na mě pohlédne, než se postaví na nohy a pak natáhne ruku ke mně. „Je neuvěřitelné, co všechno uděláš kvůli lásce.“

Vzhlédnu k jejím očím a v mé tváři se zrcadlí její něžný úsměv. Natáhnu se a vložím svou ruku do její, umožním jí tak pomoci mi na nohy.

Na chvíli tu jen stojíme, dívajíc se navzájem do očí než konečně naleznu svůj hlas. „Jo, to opravdu je.“

Ashleyin úsměv se lehce zvětší. „Takže, co s tím vodopádem?“

Hmm…

Romantická sprcha pro dva na izolovaném místě v džungli, s překrásně padajícím vodopádem…

Bože to je nápad.

Vyprostím svou ruku z její, ujišťujíc se, že přejedu špičkami prstů po její dlani. Věnuji jí svůj nejžhavější úsměv. „Jen pokud jdeš taky.“ Nedám ji šanci odpovědět, obrátím se a vydám se po pláži.

Nemohu ji vidět, ale zaslechnu ostrý nádech následovaný dlouhým výdechem.

Ach, to je skoro až příliš snadné.

Konečně jsme došly ke vstupu do vodopádu o skoro hodinu a půl později.

Podařilo se nám od ostatních ukořistit pár dek.

Bože, já tohle tak potřebuji.

Ne jen koupel, ale dává mi to šanci na trochu opravdu intenzivního času o samotě s Ashley. Snažím se nenechat myšlenku, že to zahrnuje nás obě nahé, proniknout ke mně.

Nemohu ani začít popisovat, jaké pocity ve mně ta myšlenka vyvolává.

„Takže,“ přeruší Ashley blábolení v mé hlavě svým povzdechem. „Chceš jít první?“

Otočím se k ní a spatřím drobné cukání jejího obočí a nervózní úsměv zdobící její rty.

Je tak roztomilá, když je nervózní.

Jen se něžně usměji a zavrtím hlavou, zatímco se natáhnu pro její ruku. „Myslím, že tenhle vodopád je dostatečně velký pro nás obě.“ Táhnu ji ke kraji vody a položím svou deku na zem. Pustím její ruku a otočím se k ní.

„Doufám, že není moc studená,“ řeknu s lehkým zasmáním.

Ashley mi vrátí nervózní zasmání, když pomalu pouští svou deku na zem vedle té mé. Sleduji, jak její oči rychle přelétají po všem kromě mne. Několikrát se nejistě nadechne a mohu vidět, že se jí třesou ruce.

Nevím, zda se smát…nebo plakat.

Nebyla ke mně nic než sladká, milá, starostlivá, chápající a vůbec úžasná.

Tohle jen způsobuje, že ji miluji ještě mnohem víc.

„Ashley,“ řeknu tak jemně, jak jen dokáži, zatímco se natáhnu a jemně sevřu její ruce ve svých. Počkám, až její oči vyhledají mé a pak jí věnuji svůj nejvíc uklidňující úsměv. „Jen se uklidni. Nic neočekávám a nemusí to znamenat nic víc než…“

„Spencer?“ přeruší mě náhle. „Vím, že jsem ti propadla. V mé mysli nejsou žádné pochyby, že k tobě něco cítím, že…“ Odmlčí se a zhluboka vydechne. Stiskne mi ruce a mohu vidět, že její nervozita se konečně rozplývá. „Jen si myslím, že je hrozně důležité, aby se tu dnes nestalo nic víc než ta koupel. Nechápej mě špatně, není na světě nic, co bych chtěla víc…“ Opět se odmlčí a vydá další chvějící se výdech. „Jen to nechci uspěchat. Myslím, že je důležitě vybudovat nejprve citový vztah, před vrhnutím se do něčeho fyzického.“

Dobrá, teď už vím, že nemůže být skutečná.

„Jsi…naštvaná?“

Moje hlava vystřelí vzhůru a já se jí zadívám do očí. Mohu v nich vidět váhavost a strach vyzařující na mě.

Obává se, že budu naštvaná, že mě nechce tlačit do něčeho, o čem si nejsem jistá, že jsem na to připravená?

To si ze mě dělá srandu?

„Cože? Ne,“ odvětím se zavrtěním hlavy. „Ne, samozřejmě nejsem.“

Ashley lehce zavrtí hlavou. Projede si prsty svými zacuchanými vlasy a lehce vzdechne. „Uf,“ řekne s lehkým zasmáním. „Nemohu říci, že bych se na chvíli nebála.“

No dobrá.

Nejsem si jistá, jestli bych neměla být rozzlobená, že si vážně myslela, že bych se s ní opravdu chtěla vyspat takhle brzy, když ještě ani nemáme žádný opravdový vztah, nebo jestli bych měla tát při pomyšlení, že byla tak nervózní a vystrašená z mé reakce na to, že mě odmítne.

Vzhlédnu a spatřím její oči na mně. Získaly ten měkký a jemný svit, díky kterému se téměř zdá, že září s nejdrobnějšími kousky zlaté v jejich tmavě hnědých hlubinách.

Takže…je to to tání.

Usměji se a dám si záležet, aby viděla, jak kroutím hlavou. „Víš, na to že jsi velká drsná rocková hvězda…umíš být občas hrozně roztomilá.“ Zasměji se jemně a otočím se, abych se natáhla pro kostku mýdla, kterou jsme měly zabalenou v dece.

Zdá se, že se Blakeovi a Jakeovi nějak podařilo ho vyrobit z nějakých bobulí a listí, které našli v džungli. Nevím jak nebo proč, ale z nějakého důvodu jsem souhlasila, že ho použijeme.

Pokud dostanu nějaký druh obří, bublající, páchnoucí vyrážky nebo pokud mi vypadají všechny vlasy…budu mít pro oba připravenou spoustu bolesti.

„Myslela jsme, že tohle jsme už vyřešily Carlinová,“ uslyším nakonec zpoza sebe Ashleyin smích. „Jsem mnoho věcí…ale naprosto jistě nejsem roztomilá.“

Narovnám se a obrátím s kostkou mýdla v ruce. Pozvednu obočí a věnuji jí jen nejemnější škádlivý úšklebek. „Neboj se, Daviesová. Tvoje tajemství je u mě v bezpečí.“

Ashleyin úsměv se rozšíří a její oči získají nebezpečný pohled.

Upřeně se na ni dívám po dlouhou chvíli, než mi konečně v mozku něco sepne. Pustím mýdlo zpět na deku a pozvednu ruku, abych na ni ukázala prstem.

„Neopovažuj se. Ani na to nemysli.“

Nemám vůbec čas zareagovat, když je moje tělo náhle převálcováno jejím. Vydám zaječení, když nás kinetická energie pošle vzduchem přes okraj trávy rovnou do vody.

Zhluboka se nadechnu, když najednou ucítím chlad na své pokožce, pak ucítím, jak mě obklopuje, když prorazíme vodní hladinu. O sekundu později se obě vynoříme zmáčené od hlavy k patě.

„Ashley!“ vykřiknu, když si odhrnu vlasy z očí. „Nemůžu uvěřit, že jsi to udělala! Co tvůj bok?“

Ashley si setřese vlasy z očí a zazubí se, mohu ale vidět bolest v jejím obličeji a lehké nahrbení jejího těla. „S-sotva to…cítím.“

„Ashley,“ plísním ji jemně, zatímco k ní doplavu a objemu ji paží kolem pasu. „Neměla jsi to dělat. Mohla sis potrhat stehy.“

„N…nemohla jsem si pomoct.“

Konečně se mi podaří opřít ji o travnatý břeh. Natáhnu se, abych jí vytáhla mokré tričko, takže se můžu lépe podívat na její bok. Obvaz je nasáklý a teď k ničemu, tak ho jemně sundám.

Mohu slyšet, jak Ashley nasaje vzduch, a ucítím, jak sebou škubne, když ji zbavím obvazu. Jsem překvapena, když spatřím, že jsou její stehy stále naprosto nedotčené a že se nezdá, že by se jí zranění nějak zhoršilo.

„Máš kliku, Daviesová,“ řeknu s lehkým zavrtěním hlavy. Musím se na ni usmát. „Pokud by sis pojebala ty stehy, musela bych já pojebat tebe.“

ACH BOŽE.

Prosím, povězte mi, že jsem to právě neřekla.

Ashley se uchopí za bok a její oči se lehce rozšíří před tím, než vykouzlí obrovský úšklebek. „Carlinová, jsem šokována.“

Vím, že tohle musí být nejhlubší zrudnutí v celém mém životě. „Já n-nechtěla…chci říct, já…pak…já ne…ne že bych nechtěla…chci říct…ne…“

„Spencer uklidni se,“ uchechtne se Ashley a položí mi ruku na koleno. „Vím, co jsi tím myslela. Měla bys s tímhle radši přestat nebo by ses jednou mohla samovznítit.“

Pořád nemohu uvěřit, že jsem to řekla.

Zajímalo by mě, co by na to řekl Freud…

„Promiň,“ řeknu se stydlivým úsměvem. Odvrátím od ní oči směrem k vodopádu. „Je mnohem krásnější, než jsem si myslela.“

Právě teď udělám cokoliv, abych změnila téma.

„Jo,“ odvětí nakonec Ashley. „To je.“ Na chvíli se odmlčí, než dodá, „Takže, ohledně té koupele…“

Pomalu se obrátím zpět čelem k ní a vím, že se znovu červenám.

Ashley se na mě zazubí. „Jak dobrá jsi v omývání houbou?“

10

Vsadím se, že si myslí, že je hrozně vtipná.

Omývání houbou.

Jasně.

Ach, já ji dopřeji omytí houbou, jen co je pravda.

„Nech toho,“ řeknu jí s úsměvem a natáhnu se, abych ji plácla přes její zdravý bok. Zvedne ruku a jemně si to tře, věnujíc mi malé našpulení rtů.

„Ale ne, Daviesová,“ řeknu s povzdechem a vrtěním hlavy. „Promiň, ale to se prostě tentokrát nestane. Jediné dotýkání, ke kterému tu dnes dojde, si dopřeješ sama.“

Bože, co se to děje?

Mám snad nějakou poruchu, která mě nutí říkat pořád něco oplzlého?

Zasténám a zakryji si dlaní oči. „Asi by bylo nejlepší, kdybych po zbytek dne mlčela.“

Uslyším Ashley uchechtnout se tím chraplavým hrdelním způsobem.

„Spence, uklidni se.“

Cítím, jak se natáhne a odtáhne mi ruku z očí. Pomalu je otevřu a spatřím, jak se na mě usmívá. „Rozhodně jsem silně proti tomu. Nemyslím si, že bych mohla přečkat celý den, aniž bych slyšela tvůj hlas.“ Usměje se na mě.

Nedomnívám se, že by mi v těle zůstal orgán, který neroztál, jen při pohledu na ten úsměv.

„Takže to vždycky přiměješ ženy, aby se ze všech sil snažily padnout ti k nohám ochotné pro tebe udělat cokoliv, těmihle sladkými řečičkami a sexy úsměvem?“

Netuším, proč jsem se na to zeptala.

Trochu se obávám odpovědi.

Vidím Ashley pomalu zvednout obočí a pak se její úsměv změní na plně samolibý. „Myslíš si, že je můj úsměv sexy?“

Samozřejmě. Ashley dokáže cokoliv změnit v něco…sexy.

Odvrátím zrak a začnu si hrát s trsem trávy na břehu. „Jasně,“ konečně odpovím se sotva slyšitelným zašeptáním. „Kromě jiného…“

Doufám, že nezaslechla tu poslední část.

Ach, prosím…Bože.

Doufám, že nezaslechla tu poslední část.

„Hele,“ zasměje se lehce. Ucítím dotyk špiček jejích prstů na svém předloktí, což mě přiměje se na ni podívat. „Omlouvám se. Nechtěla jsem tě přivést do rozpaků. Slibuji, že už to znovu neudělám.“

No…neukvapujme se.

„To je…v pořádku,“ zvládnu nakonec odpovědět. Věnuji jí nejistý úsměv, načež se vytáhnu z vody. „Tak pojď, měly bychom si pospíšit. Vypadá to, že bude pršet.“

Fajn. Tak to nebyla úplně nejlepší lež, ale je brzy a můj mozek ještě nenastartoval.

Ashley položí svou ruku kolem mých ramen a společně ji zvládneme dostat zpět na nohy. Ani se moc nehrbí a jen lehce zasténá, když napne svaly na svém zraněném boku.

„Tak,“ vydechne ztěžka. „Jako rybička.“

Možná byla celá tahle koupací záležitost špatný nápad, ale vím, že se musí cítit stejně špinavě jako já.

„Možná tohle nebyl dobrý nápad,“ řeknu, když se konečně posadí zpět na jednu z dek. „Nemyslím si, že jsi už dost zdravá.“

„Spence,“ vzdychne Ashley. „Koupu se sama už od svých pěti. Myslím, že to zvládnu.“

Zdravím druhou stránku Ashley.

Jasně, má tu něžnou, sladkou a neuvěřitelně romantickou stránku…ale zpochybněte nějak její schopnosti a změní se ve chvilce na ‚Já jsem Ashley Daviesová. Vůbec k ničemu tě nepotřebuji‘.

„Správně, jistěže zvládneš. Promiň,“ řeknu a zařadím zpátečku. Tahle stránka Ashley potřebuje prostor a já jí ho hodlám dopřát.

„Spence, počkej,“ zastaví mě jemným sevřením paže. „Já se…omlouvám,“ dodá s povzdechem. „Celá tahle záležitost mě prostě…“ Povzdechne si a spustí si ruku k boku. Zahledí se tiše do dálky.

Na chvíli jen sedím a dívám se na ni. Mohu vidět, jak jí poklesla ramena a jemný třes projel celým jejím tělem.

Hádám, že to opravdu není její chyba. No, ne úplně její chyba.

Chci říct, buďme féroví, je to kovaná, drsná rocková hvězda, která stojí na vlastních nohou od smrti svého otce, která je náhle stižena nějakým vysilujícím zraněním, které ji zanechalo znenadání nesmírně odkázanou na pomoc ostatních.

Jsem si jistá, že to stojí za prd.

Takže bych asi mohla být trochu víc chápající a nebrat si to osobně, když se trocha té frustrace vydere na povrch.

Chci říct, přišla k tomu vysilujícímu zranění při záchraně mého života.

To si zaslouží trochu…porozumění.

„Ash,“ zavolám na ní něžně. Počkám, až její oči vyhledají mé, než se na ni laskavě usměji. „To je v pořádku. Já to chápu.“ Natáhnu se a odhrnu jí pár neposedných kadeří z očí. „Vím, že je to těžké, ale můžeš u mě najít oporu. Nevadí mi to. Opravdu.“

Vystrašený pohled z jejích očí pomalu vyprchá a mohu vidět mizet všechno napětí z jejího těla. „Já vím,“ odvětí nakonec přiškrceným šepotem. „Vím, že se o tebe mohu opřít, Spencer…a nemohu ti ani povědět, co to pro mě znamená.“

Položím jí ruku na tvář. „Nemusíš.“

Naše oči jsou zahleděny do sebe a náš dech pomalý a stálý.

Jsem náhle zahlcena vnímáním bušícího srdce.

Nejsem si ale jistá, které z nás.

„Takže,“ přeruší Ashley ticho přiškrceným šepotem. „Ohledně těch koupelí…“

Bylo to intenzivní.

Bylo to ještě víc než intenzivní.

Bylo to…něco, pro co ještě nemám slovo.

Po tom, co jsme sdílely tu chvíli, mě Ashley ujistila, že je schopna vykoupat se sama.

Nabídla jsem jí, že jí pomůžu z šatů a po mém zčervenání skoro k smrti a pochopitelném Ashleyinu chechtání, jsem odešla na druhou stranu vodopádu a umyla se, jak nejlépe to šlo.

Ashley skončila přibližně stejně jako já a já děkovala komukoliv nebo čemukoliv tam nahoře, že měla na sobě zpátky všechno oblečení, než jsem se vrátila.

Nejsem si jistá, jak dobré to bylo. Voda byla dost studená a nejsem si jistá, jestli to mýdlo fungovalo.

Rozhodně se cítím lépe a jsem si jistá, že i voním lépe.

Stejně tak Ashley.

Bože…stejně tak Ashley.

Dokázala dostat všechen písek a zaschlou krev ze svých vlasů a kůže. Myslela jsem, že to způsobovalo odstín její kůže, ale teď mohu jasně vidět, že je to její přirozená barva.

Její pokožka je prostě tak dokonalá.

Ze způsobu, jakým se nepřestává naklánět a nabírat hluboké nádechy, jsem si dost jistá, že si myslí, že i já voním lépe.

„Voníš hezky,“ řekne Ashley a nakloní se blíž ke mně.

Usměji se.

Tohle je ta Ashleyina stránka, kterou…

„Dostávám z toho hlad.“

Dobrá. To jsem nečekala.

„Ehm…m-myslím, že ostatní připraví nějakou snídani…brzy.“

„Super, protože umírám hlady,“ zasténá Ashley.

Jasně. Já taky.

Takže jsme měly snídani.

Dnes nebyla tak špatná. Myslím, že Blake nebo Jake nebo Jeff nebo někdo dokázal chytit králíka nebo prase nebo kachnu nebo…něco.

Opravdu jsem se nestarala, co to bylo.

Bylo to zatraceně dobré a na tom jediném záleželo.

Myslím, že Ashley si to také myslela, protože každému nabídla speciální poděkování na jejím příštím albu, výměnou za jejich porci.

Netřeba říkat, že jí přesvědčování nezabralo moc času, ale naneštěstí si nikdo z nich neuvědomil, že se jich ani nezeptala na jméno.

Usměji se a zavrtím hlavou, když ji pozoruji přes ohniště. Hladově se cpe z talíře plného masa.

Moje holka dokáže být zkažená, když chce.

Počkat.

Moje…holka?

Opravdu jsem si to zrovna pomyslela?

A opravdu se mi právě srdce zachvělo při té myšlence?

Ashley náhle vzhlédne od svého talíře a široce se na mě zašklebí. Nabídne svůj talíř mým směrem a já nějak dokáži zavrtět hlavou. Věnuje mi ještě jeden úsměv, než se vrátí zpátky k jídlu.

Pokud přijde na její jídlo, tak se opravdu vůbec nežinýruje. Jen nedokáži přijít na to, jak dokáže sníst tak moc a stále si nějak dokáže udržet tak dokonalou postavu.

Vzpomínám si na jeden její dřívější rozhovor. Myslím, že to bylo v MTV nebo VH1 nebo v něčem takovém, ale hlavní je to, že si vzpomínám, jak se jí ptali na to, co ráda dělá.

Zpívání a skládání písní byly očekávané odpovědi, ale pak dostala takový prohnaný výraz. Natočila trochu hlavu na kameru a řekla ‘sníst tolik jídla jako pro armádu’ a ‘následně ho shazovat’.

Nikdy nezapomenu na výraz její tváře, když to řekla. Tu noc to bylo poprvé, kdy jsem slyšela její chraplavý chechot.

Potom, co teď vím, tu byl jen jediný důvod, aby se takhle chechtala.

Jo. Vsadím se, že vím přesně, jak ho shazovala.

A s kým.

Myslím, že si vzpomínám, že jsem někde četla, že její přítelkyně tenkrát odmítla být přítomna rozhovoru, ale odpověděla na pár otázek později.

Rachel Jeffriesová. Tak se jmenovala. Myslím, že je to herečka z nějaké velké telenovely nebo tak něco, ale vím jistě, že je krásná.

Tím oslnivě nádherným druhem krásy.

Ne, že by nechtěla, aby se o jejich vztahu vědělo, ale však víte, jak se tyhle záležitosti vždycky hrozně nafukují.

To ona zlomila Ashleyino srdce.

Hádám, že všetečné oči a neustálé posuzování ji nakonec udolaly a rozhodla se, že už to za to nestojí.

Sbalila se a odešla právě uprostřed jednoho z největších turné Ashleyiny kariéry. Měla právě vystoupit v Staples Center v Los Angeles.

Na místě, kde se její otec stal slavným.

Byla to jedna z nejstěžejnějších a nejdůležitějších nocí jejího života a ta mrcha si vybrala právě tuhle noc k odchodu bez něčeho víc než rozloučení.

Ashley měla tak zlomené srdce, že zrušila ten koncert a už se tam nikdy nevrátila.

Myslím, že si Rachel vzala jednoho ze svých spoluherců a má dítě nebo tak.

Jo. Neskončilo to vůbec špatně.

Ta Děvka.

„Spencer?“

Vzhlédnu za zvukem svého jména a spatřím Ashley stojící přede mnou s trochu znepokojeným úsměvem. „Volám tvoje jméno už tak pět minut. Jsi v pořádku?“

Usměji se a přikývnu. „Naprosto.“

Ashley s úsměvem zavrtí hlavou a sedne si na kládu vedle mě. Zakloní se a odříhne si. „Sakra, jsem přecpaná.“

„Ech,“ zasténám a odstrčím jí loktem. Obrátím se tváří k ní se škádlivým úsměvem. „Musela jsi to dělat?“

Ashley si poklepe na břicho a zazubí se. „Jo.“

Těžko věřit, že někdo, kdo dokáže vypadat tak nádherně, umí být někdy tak neotesaný buran.

Jo, ale je to moje nádherná neotesaná buranka.

No, v mojí mysli to dávalo mnohem větší smysl, ale chápete, co jsem chtěla říct.

Zasměji se a zavrtím hlavou, než odvrátím zrak k oceánu. Je opravdu krásný v tuhle denní dobu. Voda je tak průzračná a jen zvuk vln narážejících na pobřeží…

„Vyšla by sis se mnou dnes večer?“

Moje hlava sebou trhne tak rychle, že si myslím, že jsem si možná něco natáhla. Moje oči vyhledají Ashleyiny a ona se na mě jen usměje. Když neodpovím, polkne a otáže se znovu. „Vyšla by sis?“

Ehm...mysli, mozku…mysli!

„Eh…ehm…j-jako na…rande?“

Ashley přikývne s tím samým něžným úsměvem. „Jo. Jako na rande.“

Ehm…uvědomila si, že jsme uvázlé na opuštěném ostrově… že jo?

„Vím, na co myslíš,“ vloží se do toho Ashley, když stále neodpovídám. „Ale to, že jsme tu zaseklé, neznamená, že nemůžeme mít dokonalou noc. Dokud jsi se mnou, Spencer. Je to vše, co k dokonalosti potřebuji.“

Jak bych asi mohla po tomhle říct ne?

„Dobrá,“ odpovím konečně, s, jak jsem si jistá, nejpřihlouplejším úsměvem na tváři.

Ashleyin úsměv se rozšíří a nakloní se, aby mě políbila na spánek. Odtáhne se dost na to, aby mi zašeptala do ucha. „Slibuji, že toho nebudeš litovat.“

Stále si nejsem jistá, jak to chce zařídit, ale jak znám Ashley, pravděpodobně už má všechno naplánováno.

Ucítím, jak mě její ruka obejme kolem pasu a pak jsem přitáhnuta blíže k ní.

Zavřu oči a oddávám se tomu pocitu.

Najednou se nemohu dočkat večera.

11

Tak je to tu.

Na tenhle okamžik jsem čekala celý den.

Sedím tu na téhle kládě poslední hodinu a čekám na Ashley. Trvala na tom, že se pokusíme z toho udělat řádné rande tak moc, jak je jen možné, vzhledem k naší situaci.

To jest být uvázlé na opuštěném ostrově uprostřed kdovíkde s ničím jiným než hromadou písku a vody.

Takže, jako pravá romantička, kterou je, Ashley trvala na tom, abych tu na ni počkala u ohniště, takže mě bude moci vyzvednout, stejně jako by to udělala, kdyby musela přijet k mému domu. Měla takový vychytralý úsměv na tváři a já prostě vím, jak přemýšlí.

To je důvod, proč jsem trochu nervózní.

No, to a skutečnost, že je to naše první rande. Shodou okolností to také bude mé první rande s jinou ženou a jinou osobou, se kterou jsem kdy byla na rande, kromě Aidena.

Takže…nervózní.

Nemáte ani představu.

Uslyším zvuk přicházejících kroků zpoza sebe, takže odtrhnu oči od ohně právě včas, abych zahlédla něco modrého mihnout se kolem mých očí.

Když se moje oči přizpůsobí, spatřím před sebou tu nejkrásnější květinu. Přejedu pohledem od květu po stopce a dál nahoru po dokonale opálené paži až ho nakonec zakotvím na známé tváři.

Přinese to vřelý úsměv na mé rty.

„Ash,“ vzdychnu a vezmu si tu květinu. „To jsi nemusela.“

Ashley se na mě usměje tím úsměvem a já cítím povědomé hluboké zachvění běžet po mé páteři.

Ashley ke mně natáhne ruku a já ji se staženou hrudí přijmu. Věnuje mi ten úsměv a cítím, jak mi palcem lehce přejíždí po hřbetu ruky. „Připomněla mi tvoje oči.“

Ach páni.

To bude jedna z tamtěch nocí.

Však víte…ty, kde si Ashley vede opravdu dobře a mne to stojí každý kousek sebeovládání, abych prostě nezaječela jako nepříčetná neandrtálka a rovnou na ni neskočila.

Takže v zásadě každá noc od doby, co trčíme na tomhle zatraceném ostrově.

Kdybych neměla Ashley, myslím, že bych si už dávno hrála na Toma Hankse.

Ucítím, jak mi Ashley stiskne ruku právě tak silně, aby získala moji pozornost. Zabralo to a já pohlédnu znovu do jejích očí.

„Nějak ses mi vytratila,“ řekne Ashley s tím uchechtnutím. „Vypadalo to, že jsi dost daleko.“

Usměji se a s povzdechem zavrtím hlavou. „Jen…jsem se zamyslela.“

„Jo,“ odvětí Ashley s vlastním povzdechem. „Zdá se, že to děláš často.“

Pohlédnu na ni ostře a musím se usmát nad výrazem, který se jí náhle objeví na tváři. „Ehm…chci říct…ž-že, no…není to nic š-špatného. M-miluji ženy s bystrou…myslí.“ Odmlčí se a pomalu vydechne. „Posrala jsem právě tohle naše šíleně důležité první rande?

Lehký smích vyjde z mých rtů. „Ne. Neposrala.“ Natáhnu svou volnou paži a přejedu prsty po délce jejího bicepsu. „Jen se uklidni, Ashley. Vůbec mě nezajímá, co dnes večer budeme dělat. Dokud jsem s tebou, tak na tom nezáleží.“

Ashley se ke mně nakloní a já ucítím její hřejivý dech ve svých vlasech. Ucítím, jak se mi zavřou oči, než tomu dokážu zabránit.

Vypustí pomalý jemný výdech. „Nevím, čím jsem si tě vůbec zasloužila,“ zaslechnu ji šeptat do mého ucha. „Ale jsem rozhodně ráda, že tě mám.“

Prosím Ashley.

Prosím.

Aspoň mi dej férovou šanci, zvládnout celou noc bez toho, abych ti vyznala nehynoucí lásku a předhodila se ti jako nějaká nestoudná lesbická coura.

Páni.

Opravdu jsem si právě pomyslela tohle?

Znamená to…že jsem…že opravdu cítím, že jsem…

„Tak jsme tady,“ řekne najednou Ashley jemně, čímž dokáže vykolejit vlak mých myšlenek.

Nemohu říct, že nejsem ráda.

Vůbec nechci přemýšlet o tom, co tohle všechno znamená. Co znamenají ty city, které mám k Ashley.

Vím, co by si myslela moje matka, a vím, jak jsem byla vychována…ale stále se musím divit, jak by něco, co je cítit tak neuvěřitelně správně, mělo být tak špatné.

Ucítím, jak mi Ashley s jemným stiskem pustí ruku. Jsem znovu vytržena ze svých myšlenek, když pohlédnu na scénu přede mnou.

Vyrazí mi dech.

Je tu deka rozprostřená na písku. Vedle toho je malý oheň, velký právě tak, aby osvětlil deku. Uprostřed deky je pár provizorních talířů s různým ovocem na nich. Uprostřed nich stojí nádoba s vodou a dvě sklenice vytvořené z kokosových ořechů.

Nějak od toho dokáži odtrhnout oči a podívám se do Ashleyiných očí. Dělá s nimi tu neposednou věc, co dělá, když je nervózní.

„Já…vím, že to není Hilton nebo Ritz, ale…“ Ashleyiny oči se přesunou k dece a pak zpátky ke mně. „Doufám, že je to v pořádku.“

Nenacházím slova po dobu, která se zdá jako věčnost, než konečně přinutím vyjít nějaký zvuk ze svých úst. „Ne, Ash. Je to…je to překrásné.“

Něžný úsměv se rozprostře na jejích rtech. „Ne, ty jsi překrásná.“ Pokyne přes své rameno. „Tohle je jen večeře.“ Její úsměv se pomalu změní na samolibý,

Jen Ashley dokáže, aby taková chytrácká poznámka zněla tak sexy.

„No, ať je to cokoliv,“ usměji se a nakloním k ní. „Moc se mi to líbí.“

Ashleyin samolibý úsměv se změní v zazubení a pak se nakloní dopředu a vtiskne ten nejněžnější polibek na moje rty.

Hmm. Na to bych si dokázala zvyknout.

Spojení je přerušeno příliš brzy, když se odtáhne a vezme mě za ruku, popohánějíc mě k dece.

„Pokud ještě nemáš nic proti kokosům, banánům a ananasům, tak po dnešním večeru budeš,“ uchechtne se sama sobě Ashley, když si klekne na deku a stáhne mě za sebou. „Snažila jsem si hrát na Xenu s nějakou rybou, ale ti malí parchanti se mi drželi z cesty.“

Podívám se na ni se zdviženým obočím a stěží zadržovaným smíchem. „To ses je snažila chytat holýma rukama?“ Sleduji, jak nepřítomně přikývne. „Uvědomuješ si, na co se používají rybářské pruty…že jo?“

Ashley na mě pohlédne se svým patentovaným zaculením. „A kde je v tom ta legrace?“

Jen zavrtím hlavou a natáhnu se pro nejbližší talíř.

„Ne,“ zastaví mě náhle Ashley. Škubnu rukou zpět a ona se natáhne přes deku, aby mi přistrčila jiný talíř. „Tam ten je na dezert.“

Ach.

Shlédnu na ten nový talíř přede mnou. „Ash,“ řeknu lehce zmateně. „Na tomhle jsou ty úplně stejné věci.

Vyhlédnu k ní a spatřím, jak se usmívá skrz kus ananasu. „Jen…mi věř,“ zamumlá s plnou pusou. „Chceš si to nechat na konec.“

Dooobrá.

Nejsem si jistá, jestli se mi líbí, jak to znělo a soudě podle úsměvu, který zřejmě neopustí Ashleyinu tvář…myslím, že mám pravdu.

Ashley se natáhne a naleje nám oběma pohárek vody. Jeden podá mně a druhý vypije jedním douškem. Vezmu si pohárek a napiji se. Na rtech mi zůstane chuť kokosu.

„Hádám, že tohle je nevýhoda těchhle pohárků,“ usměje se Ashley a položí svůj na deku. Ale je to to nejlepší, co jsem dokázala. Však víš, když jsme uvízlé na opuštěném ostrově a tak.“

Ten úsměv se zdá být dnes večer přilepen na jejích rtech.

Věnuji jí svůj nejlepší úsměv, přestože se uvnitř chvěji. „Je to skvělé, Ash. Opravdu.“ Pozvednu kus banánu ke svým rtům. „Mám ráda banány. Vidíš?“ Spolknu celý kus najednou.

No. Nebyl to moc dobrý nápad.

Nevěděla jsem, že banány mohou takhle pálit.

„Chutná to jako…čokoláda,“ stěží ze sebe dokáži vydat, když se natáhnu, abych si dala trochu další kokosové vody.

Kyselé banány a kokosová voda.

Vždyť víte, zní to lépe než ve skutečnosti chutná, ale vím, že je to to nejlepší, co Ashley mohla udělat a sama myšlenka, co všechno pro to musela udělat, způsobuje, že to chutná jako to nejlepší jídlo, které jsem kdy měla.

Netrvá dlouho a všechno ovoce a většina vody je pryč. Mohu říct, že Ashley s tím bojovala stejně jako já, ale nechtěla kazit tenhle večer.

Je takhle ohleduplná.

„Takže,“ vzdychne Ashley a natáhne se na deku. Zakloní se na loktech vedle mě a mohu cítit, jak se konečky jejích kadeří otírají o mou ruku. Dostanu náhle nutkání projet svými prsty jejími vlasy.

A tak to udělám.

Natočí svou hlavu, aby ke mně vzhlédla s tím nejněžnějším úsměvem. „Miluji, když tohle děláš,“ připustí jemně.

Vrátím jí stejně něžný úsměv. „Taky miluji, když to dělám.“

Jen tu tak sedíme, zírajíc si navzájem do očí. Mohu cítit, jak mě to táhne kupředu k ní a zrovna před tím než se naše rty setkají, se Ashley náhle odtáhne. „Sněz si svůj dezert.“

Cože? Ale…ale já si myslela…

Já si nechci sníst dezert.

„Cože? Myslela jsem, že…“

„Prostě,“ přeruší mě Ashley s drobným povzdechem. „Sněz si dezert.“ Natáhne se a přistrčí přede mne talíř. Pohlédne dolů na něj a pak zpátky na mě.

Ten úsměv je zpátky.

Ten, který mi prozrazuje, že se něco vážného děje za těma jejíma krásnýma modrýma očima.

Pohlédnu na talíř. Jsou na něm jen tři kusy ovoce uspořádány do kruhu uprostřed něj. Zvědavost mě přemůže a já se natáhnu, abych všechny odstranila.

Když odtáhnu poslední z nich, zjistím, že něco leží na dně toho provizorního talíře. Vypadá to jako dva kousky propletených vinných rév, smotané do tvaru prstenu. Jedna strana mi připomíná Ashleyini oči a ta druhá je špinavě písečně bílá.

Natáhnu se a zvednu ten prsten, držíc ho mezi prsty, když si ho přitáhnu k obličeji, abych se lépe podívala.

„Vím, že je to naprosto laciné a vůbec se to nehodí na první rande,“ začne Ashley vysvětlovat a natáhne se, aby mi dala ruku níž a mohla vidět moji tvář. Dál jemně drží moji ruku. „Jen jsem opravdu chtěla něco, co by připomínalo tuhle noc. Co by ji připomínalo tobě.“

Moje oči jsou náhle přitaženy k její pravé ruce. Tam na jejím prostředníčku je prsten shodný s tím, který držím ve své ruce. Zvláštní. Předtím jsem si toho nevšimla.

Důsledky toho, co to všechno znamená, na mě náhle dopadnou plnou silou.

Moje oči vyhledají Ashleyiny. Po tu nejdelší chvíli jen sedím a upřeně hledím do jejích očí a svírám ten prsten ve svých rukou.

Co se teď ode mě k čertu očekává?

Na jednu stranu si nechci to gesto špatně vyložit a přehnaně reagovat, pokud bych si myslela, že to znamená víc, než naznačuje, ale na druhou stranu to nechci ani bagatelizovat pro případ, že tím myslí víc, než mi chce naznačit, že to znamená.

Nebo…tak něco.

„Ehm,“ začnu, těžce polknouc. „Ash, já…“

Ashley zavrtí hlavou a jemně mi stiskne ruku. „Nemusíš říkat nic. Nebylo to ode mne fér, prostě to na tebe vybalit. Obzvláště ne takhle.“ Odtáhne se ode mne a vydá povzdech, když se posadí a projede si prsty vlasy. Odtáhne ruku pryč a zahledí se dolů na svůj prst. „Já jen…no, nemám kameru a není tu nic jiného, čím bych mohla uchovat tuhle chvíli.“ Pohlédne na mne a pokývne k prstenu v mé ruce. „Tohle je to nejlepší, s čím jsem dokázala přijít.“ Něžně se usměje. „Opravdu mi připomněl tvoje vlasy. Nemohla jsem najít nic dostatečně modrého, aby se to dalo srovnat s tvýma očima.“ Vypustí pomalý a nepřerušovaný povzdech. „Já jen…musela jsem mít něco pevného, co by mi připomínalo tyhle pocity.“

V hrdle mi náhle vyschne. „J-jaké pocity to jsou?“

Ashley na mě upřeně hledí po tu nejdelší chvíli. Všechno ostatní zdá se mizí, jak se zase znovu propadám tak hluboko do těch očí.

„Ten jediný pocit, který ve mně vyvoláváš,“ odvětí konečně Ashley přidušeným šepotem. „Láska.“

Ach…Ashley.

„Ashley,“ zašeptám, když se natáhnu, abych ji k sobě přitáhla. Naše rty se střetnou a na ničem jiném nezáleží. Nějak se dokáži odtáhnout. Položím si svoje čelo na její a dýchám jí do úst. „Já…nikdy jsem k nikomu jinému nic takového necítila.“ Vím, že jsem jí to již řekla, ale z nějakého důvodu se to zdá v tuhle chvíli těžší.

Možná proto, že když to řeknu znovu…tak se to opravdu stane skutečným.

A přitom…mě nenapadá nic, co bych řekla raději.

„Taky tě miluji, Ash,“ zašeptám proti jejím rtům. Velice nervy drásající chvíle je za námi a konečně cítím, jak se usmívá proti mým rtům. Pozvedne svou pravou ruku a zaplete ji do mých vlasů a druhou rukou se podepře proti mému boku.

Než si to stačím uvědomit, jsou její rty zpět na mých a velice zřetelné zasténání se vydere z mého hrdla.

Ashley to musí cítit stejně, protože nedlouho po té ji uslyším vydat její vlastní sten.

Líbá mě tak naléhavě a tak dobře, že cítím, jako by zbytek mého těla zrosolovatěl. Takže se mohu vydat jen jedním směrem.

Dolů.

Uvolním veškeré napětí v mém těle a vzápětí ležím na zádech s Ashley na sobě. Nějaký hlásek vzadu v hlavě na mě křičí, že si ubližuje, tak že to nemůžeme dělat…ale právě teď…jsou všechny mé myšlenky jen o Ashleyiných rtech na Spenceřiných rtech a jak neskutečně dobré je cítit váhu jejího těla na svém.

Cítím, jak Ashleyina ruka napíná látku mého trička. Sténá do mých úst a náhle je moje pokožka rozpálena žárem té její.

Nějak se mi podaří odtáhnout svá ústa od jejích. „Ashley,“ těžce oddychuji, jak se snažím popadnout dech. „Co to…děláme?“

Ashleyin dech je stejně těžký jako můj. Její oči nabraly zář, kterou jsem asi nikdy u nikoho jiného neviděla.

Mohu cítit, jak moc mě právě potřebuje. Jak moc mě chce.

K smrti mě to děsí a zároveň vzrušuje.

Nikdy jsem nechtěla nikoho jiného tak, jako chci Ashley.

„Co bys chtěla, abychom dělaly, Spencer?“ odvětí nakonec Ashley.

Nevím, co jsem čekala, ale rozhodně ne tohle.

„Já…já…“

Nejsem si jistá, jestli to vůbec vím.

„To je v pořádku,“ uklidňuje mě Ashley tím chraplavým hlasem. Skloní se ke mně, aby mi dala další pomalý vášnivý polibek. Když se odtáhne, trvá mi chvíli přinutit své oči znovu se otevřít.

Vzhlédnu k ní a spatřím, že se na mě usmívá. „Nemusíš nic říkat a nebudeme dělat nic, co nechceš.“ Cítím její ruku napnout se na mém boku a její prsty projíždět tak jemně mými vlasy. „Můžeme teď přestat, pokud chceš.“

Přestat?

Teď?

Mojí jedinou odpovědí je, že popadnu Ashley za zátylek a tvrdě si přitáhnu její rty zpátky k mým.

12

Nikdy jsem si nemyslela, že je lidsky možné cítit tímhle způsobem.

Nikdy jsem nevěděla, že je lidské tělo schopné tak hlubokých prožitků, intenzivních emocí tak ohromujících, že si myslíte, že byste mohli zevnitř shořet.

Tak tohle cítím právě teď.

Tyhle pocity ve mně Ashley vyvolává právě teď. Nepřestala mě líbat od chvíle, co jsem přitáhla její rty ke svým. Ne, že by se rozpakovala nebo snad zvažovala, že to zpochybní. Jen mi vracela polibky.

To bylo fajn, dokud nezapojila svoje ruce.

Ashleyiny ruce jsou pro mě záhadou. Jsou tak jemné a něžné a přitom na nich mohu stále cítit mozoly z těch mnoha let hraní na kytaru.

Tu pravou cítím klouzat vzhůru pod okrajem mého trička. Jede mi prsty po žebrech a mě začíná brnět kůže na hlavě. Cítím, jak mi z jejího hlazení naskakuje husí kůže, a nemyslím, že toho zvládnu ještě víc.

„Ashley,“ vydechnu mezi dvěma polibky a doufám, že mě dokáže slyšet přes sténání a těžké dýchání nás obou. Po ještě posledním jemném pohlazení jejích rtů na mých, se konečně odtáhne natolik, aby pohlédla do mých očí.

Chvíli mi trvá, než popadnu dech. „Já..my…m-musíme teď přestat nebo já…omlouvám se.“

Ashley jemně zavrtí hlavou. „Nemusíš.“ Položí jednu ruku vedle mě a trochu se zvedne. Zahlédnu, jak udělá bolestivou grimasu, když se pohne.

Natáhnu se tak rychle, jak dokáži přinutit svůj mozek fungovat dostatečně na to, aby přikázal mé ruce hýbat se. Položím jí ruku na bedra, abych jí zabránila v dalším pohybu. Zastaví se a zmateně na mě hledí.

„Líbí se mi cítit tě na sobě,“ zašeptám v odpověď.

Sleduji, jak myriáda emocí projde jejíma očima, než se v nich konečně usadí něžný pohled. Pomalu a opatrně se opět položí na mne. Udělá další bolestivý obličej.

„Bolí to?“ zeptám se ustaraně. Ashley pomalu vydechne a lehce zavrtí hlavou. Zapře se jednou rukou o deku vedle mě, aby na mě neležela plnou vahou.

Zatlačím svou rukou trošku na její záda.

„To je v pohodě,“ řeknu jí jemně. „Nejsem ze skla.“

Ashley hledí do mých očí a posune své nohy na mé. „Já jen nechci, aby tě to bolelo. Kvůli tomu zranění jsem se nedávno cítila jako mrtvá váha a nechci ji celou přenášet na tebe.“

Tentokrát zatlačím na její záda silněji, dokud její tělo neleží celé na mém. „Já chci, abys to udělala. Říkala jsem ti, že tu jsem, abych se o tebe postarala.“

Ashley si lehce povzdechne. „To nemusíš.“

Já nemůžu…jak si to vůbec může myslet?

„Kolikrát si tímhle budeme muset projít?“ zeptám se s vlastním povzdechem. Odtáhnu svou ruku z jejích zad a lehce jí šťouchnu do hrudi. Věnuji jí svůj nejhravější úsměv. „Zachránila jsi můj život,“ řeknu a na zdůraznění ji při každém slovu šťouchnu. Pročež…jsem ti nadosmrti zavázána.“

Poprvé v krátké době se ten úsměv vrátí do Ashleyiny tváře. „Nadosmrti zavázána,“ opakuje s domýšlivým tónem. „Líbí se mi, jak to zní.“

Tvrdě ji šťouchnu do ramene a obrátím oči v sloup. „Aneb jak zničit náladu, Casanovo.“

„Náladu?“ opakuje Ashley tentokrát s lehce svraštělým obočím. „Nevěděla jsem, že je tu nějaká nálada, která by se dala zničit. Počkat…byla to sexy nálada?“

Jak je roztomilá a drsná, tak dokáže být někdy natvrdlá.

„Pokud to nedokážeš posoudit z tamtoho polibku,“ řeknu s lehce samolibým úsměvem, „tak je možná lépe, že jsme přestaly.“

Ashleyiny oči se náhle rozšíří. „Cože?! Chci říct, ne! Chci říct…samozřejmě jsem věděla, že to byla sexy nálada a tamten polibek…fjů,“ dokončí s lehkým zavrtěním hlavy.

Soudě podle náhlé změny ve výrazu její tváře, myslím, že poznala, že jí to nežeru.

Ashley mi věnuje to, co musí být nejroztomilejší našpulení rtů, jaké jsem kdy viděla. „Je tu nějaká šance, že nás můžu dostat zpátky do té sexy nálady, teď někdy?“

Sice to nerada připouštím, ale ani jedna z nás na to teď nemá.

Natáhnu se svou druhou rukou a lehce ji dloubnu do boku. Nahrbí se a v bolesti se odtáhne od mé ruky.

„Stačí ti to jako odpověď?“

Po dlouhou chvíli na mě Ashley jen upřeně hledí. Sleduji, jak její oči líně přejedou z mých rtů na mé oči a pak zase zpět.

Mohu vidět plameny tančící po pokožce její tváře. Mohu cítit jejich teplo na svém boku a soudě podle potu na jejím čele, ho cítí také.

„Já…já nevím, jestli to dokážu.“

Svraštím obočí, protože docela nechápu, co tím myslí. „Co nedokážeš, Ash?“

Ashley na mě upřeně hledí po dlouhou dobu a já mohu vidět boj, který se odehrává za jejíma očima. Nakonec uhne pohledem s pomalým povzdechem. „Přestat,“ zašeptá.

Ach.

Aaaach

„Chceš říct…“

„Nemyslím, že se tentokrát dokážu ovládnout,“ přeruší mě Ashley, než to mohu dokončit. „Nemyslím si, že zvládnu si procházet tímhle pokaždé, když jsem s tebou, Spencer. Nemohu se udržet od líbání tě a dotýkání se tě a pak najednou musíme přestat, protože mě bolí můj posraný bok a ty mi nechceš způsobovat bolest a já nechci, aby tě bolelo, že to bolí mě a to všechno je prostě…na hovno.“

Páni.

V Ashleyiných očích plane intenzivní oheň a to nemluvím o tom vedle nás. Ještě jsem neviděla takový zápal v jejích očích ani její čelist zatínat se v takové frustraci.

Frustrovaná Ashley je rajcovní.

„D-dobrá,“ odpovím nesměle. Nechci ji naštvat víc, než už je.

Ashley musela slyšet chvění v mém hlase, protože všechny známky frustrace okamžitě zmizí z jejího obličeje. „Ach ne,“ rychle mě uklidňuje jemným hlazením mého boku. „To nebylo namířeno na tebe. To není tvoje chyba, Spencer. Je to mnou. Já jsem ta, co nedokáže kontrolovat svoje libido. Prosím, nezlob se.“

Po tom všem se stará o to, abych nebyla naštvaná já?

„Přestala bys s tím?“ vyštěknu. Teď je s frustrací řada na mně.

„Jsem unavená z toho, jak se mnou jednáš, jako bych byla ze skla a jsem unavená z tvého omlouvání se za všechno, co mi řekneš.“ Frustrovaně si povzdechnu. „Nejsi dokonalá Ashley. Nemusíš být. Můžeš být nasraná teď i později a určitě to můžeš dát najevo, když budeš. Nemusíš se kolem mne pořád chovat jako dokonalá gentle…manka.“ Odmlčím se a čekám, abych viděla, jestli to má nějaký dopad. „Víc mě bolí, když se mnou jednáš, jako bych byla nějaká přecitlivělá domácí puťka, která nedokáže čelit chladné realitě. Pokud mám být s tebou, pak se ke mně musíš chovat jako k sobě rovné a přestat mě chránit přede vším, obzvláště před tebou.“

Ashley hned neodpoví a trochu se bojím, že jsem to možná přehnala.

„Ty chceš být se mnou?“ zeptá se konečně slabým šepotem.

Počítám, že je to to jediné, co si z toho vzala.

„Ano,“ odpovím okamžitě. „Neočekává se to, když někoho miluješ a je to vzájemné?“

Pomalý úsměv se vkrade zpět na Ashleyiny rty. „Není lehké být se mnou. Jsem hlučná, protivná, dost nezralá, zůstávám opravdu dlouho vzhůru a spím pak ještě déle. Nejsem nikdy doma, a když už ano, jsem obvykle ne moc společenská. Umím být pěkně náročná, když chci a jsem hrozně žárlivá.“

Odmlčí se a vzdychne, ten úsměv teď opustí její tvář. „Nebudeme mít nikdy soukromí. Náš sexuální život bude neustále středem pozornosti a nebudeš schopna jít ven, aniž by ti někdo neblýskal foťákem do obličeje.“

Ashley se odmlčí a zahledí se mi do očí. „Mám všechno Spencer. Jsem úspěšná, bohatá a bez pochyb tě můžu zabezpečit do konce života.“ Mohu spatřit zadržované slzy vystupovat z jejích očí. „Ale nikdy ti nebudu schopna dát věci, na kterých opravdu záleží. Nikdy se nebudeme moci vzít a usadit se v malém tichém městečku. Nikdy ti nebudu schopna dát děti a vybudovat náš život jako rodina. Nikdy ti nebudu moci dát všechny ty věci, které chceš…které si zasloužíš.“

Já…neměla jsem ponětí.

Nikdy nedala najevo, že by přemýšlela o čemkoliv z toho. Opravdu jsem neměla ponětí, že plánuje takhle dopředu, ale hádám, že jsem ráda, že jedna z nás ano.

Ale abych byla upřímná, na ničem z toho nezáleží. Ani na jednom slově, protože koneckonců já miluji ji a ona miluje mně.

A na tom záleží.

„Ashley,“ řeknu klidně. „Jedna moje část chce být na tebe naštvaná, že jsi čekala až doteď, abys mi řekla tohle všechno.“ V jejích očích se objeví vystrašený pohled, ale já rychle zavrtím hlavou. „Ale větší část smutní, že sis to všechno držela v sobě tak dlouho.“ Pozvednu ruku a sevřu její tvář do dlaně. „Ty jsi všechno, co je pro mě důležité. Ne peníze, nebo sláva nebo práce…ty. Je mi jedno, jaké budou naše životy. Je mi jedno, že budeme na předních stránkách všech bulvárů a je mi jedno, co o nás budou říkat.“

Věnuji jí svůj nejněžnější úsměv. „Záleží mi jen na tobě a na skutečnosti, že mě miluješ stejně tak jako já tebe. Dokud budeme spolu, je tohle to jediné důležité pro mě.“ Můj tón nabere jen ten nejjemnější odstín škádlení. „Mimoto, kdo říká, že mi nemůžeš dát všechny ty další věci, hmm? Je jednadvacáté století, však víš.“

„Ty bys chtěla být neustále tématem všech nočních show a bulvárů od Los Angeles po New York?“

Teď Ashley nepřehání. Dcera Raifeho Daviese byla nežhavějším tématem každého pořadu a magazínu dávno před tím, než se stala tou obří superstar.

Ne, je jen upřímná.

„A opravdu bys chtěla naše děti vystavit tomuhle? Nepoučila ses z TomKat?“ zeptá se, než mohu odpovědět.

Dobrá. Řekněte mi, že to právě neřekla.

„Nemohu uvěřit, že jsi právě řekla ‚TomKat‘,“ zahihňám se pro sebe.

Je to hezké vytržení ze vší té vážnosti.

„Co je?“ zazubí se Ashley. „Nemám snad povoleno vědět něco o jiných celebritách? Měla bys vědět, že je to jen pomluva, že čteme jen o sobě. Chci říct, musíme mít něco, co se dá použít proti všem ostatním na všech těch večírcích.“

„Stejně nemohu uvěřit, že jsi prostě řekla ‚TomKat‘.“ Nedokáži ovládnout své hihňání, když se náhle změní v plnohodnotný smích.

Ashley se hluboce hrdelně uchechtne. „Tak je to správně, jen se směj Carlinová. Jen počkej, s čím přijdou na nás.“

Můj smích okamžitě ustane.

Asi jsem skutečně nepromyslela, jak drasticky se můj život změní, pokud se stanu Ashleyinou přítelkyní.

Chci říct, jako by nestačilo, že jsem si jistá, že moji matku na místě trefí šlak, ale asi jsem nepřemýšlela o tom, co by opravdu znamenalo chodit s tak obrovskou rockovou hvězdou.

Vím, že jsem to již říkala, ale jsem skutečně ochotná vzdát se svého života, abych byla s ní?

Cítím, jak mi Ashley vydechne do tváře a teplo jejího dechu vyšle zachvění do hlubin mého břicha. Vzhlédnu zpět do jejích očí a náhle pro mě není nic jiného důležité.

Ani minulost, ani budoucnost, nic kromě ní.

Jsem unavená z čekání.

Chci ji a chci ji hned.

„Kašlu na to,“ zavrčím chraplavě. Moje ruka jí vjede do vlasů a pevně je uchopí. Moje druhá ruka lehce přejede po zranění na jejím boku, než se opět usadí na jejích bedrech. „Prostě si s tím poradíme.“

Než má Ashley šanci zareagovat, přitáhnu si její rty na mé a líbám ji se vším, co cítím.

O dlouhý, vášnivý polibek později, se těžce dýchajíc odtáhne. „Sp…Spencer?“

Jen zavrtím hlavou a přitáhnu si ji zpět k sobě. „Ani já nemohu přestat,“ odvětím. „Chci tě teď. Chci tě cítit v sobě. Chci cítit, jak si mě bez servítek bereš, dokud nebudu schopna myslet na cokoliv jiného než na tebe.“

Myslíte, že pochopila, o co mi jde?

„Uch…ehm…j-já…ach…“ Ashley polkne a snaží se chytit dech.

Sundám ruku z jejích zad a na slepo se natáhnu, abych našla tu její. Konečně ucítím její prsty, uchopím je a vtáhnu její ruku mezi naše těla.

Zasténám při dotyku její ruky na mně.

Ashleyiny oči se zavřou a slyším její pomalé táhlé zavrčení vydávané z hloubky jejího hrdla.

„Dotýkej se mě,“ zašeptám a nakloním se, abych ji kousla do ucha. „Miluj se se mnou, Ashley.“

Sleduji, jak se její oči pomalu otevřou a ona se nejistě nadechne. „Jsi si jistá?“ zeptá se roztřeseným šepotem. „Protože pokud to uděláme, Spencer, nebude cesty zpět. Ne pro mne.“

Ničím jsem si nebyla ve svém životě víc jistá.

„Ano,“ odpovím vlastním zašeptáním. „Ano.“

Nemohu říct, jestli je to horkem ohně nebo žárem vytvářeným našimi těly, ale ve chvíli, kdy mě Ashleina ruka sevře, cítím jako by mě zevnitř pohlcoval oheň.

Nikdy v životě jsem nebyla tak vzrušená.

Nemohu tomu uvěřit.

Je to tady.

Ashley a já se konečně budeme milovat.

13

Znáte to, jak někdy ve svém životě děláte něco poprvé a jste si naprosto jistí, že to je nejlepší zážitek, jaký jste kdy měli?

No, mohu vám upřímně říct, že to NEmohu vztáhnout k sexu.

Nechci znít jako zahořklá exmanželka, která je uštěpačná jen proto, že ji manžel nechal kvůli mladší, hezčí sekretářce, ale musím říct, že jsem se při žádném milování s Aidenem takhle necítila.

Poté, co jsem si přitáhla Ashley zpět k polibku, jí netrvalo dlouho, aby mě začala líbat se stejnou vášní.

Ale naneštěstí, dál už nezašla.

Je to skoro, jako by se bála nebo tak něco. Mohu cítit, jak se jí třese ruka, když mi s ní sjíždí dolů po boku. Tou druhou mi projíždí vlasy, jak si mě přidržuje v líbání.

Musím připustit, že jsem také k smrti vyděšená.

Nemám ponětí, co to dělám.

Věci byly s Aidenem mnohem jednodušší. Všechno, co jsem musela dělat, bylo ležet a vydat tu a tam pár vybraných zvuků a prostě doufat, že už bude brzy konec.

Teď se zdá, že nedokáži přestat ty zvuky vydávat a myslím, že bych umřela, pokud by teď přestala.

Cítím, jak se Ashley odtáhne z polibku. Teplo jejích rtů je náhle odtrženo z mých a zanechává je bolestně toužící po dalším.

„Sp…Spencer?“ zašeptá otázku sotva zachytitelnou mým mozkem a já nějak donutím své oči otevřít se. Mohu cítit její těžký dech na své hrudi, jak se nade mnou snaží chytit dech.

Hledím jí do očí a poprvé ve svém životě cítím, jakoby se má touha měla propálit zevnitř mne ven.

„C-copak?“

Ashley je chvilku zticha, jak bojuje, aby získala alespoň nějakou kontrolu nad svým dechem.

„Jsi…jsi si j-jistá, že ch…chceš…abych....“

Nevím, zda ji mám políbit za to, že je tak sladká nebo ji praštit za to, že je tak tupá.

Přísahám.

Jestli se mě na to zeptá…ještě…jednou…

No hádám, že pokud nevěří tomu, co slyší…

…možná uvěří tomu, co ucítí.

Natáhnu se, abych našla její ruku. Netrvá dlouho, než ucítím teplo její kůže pod svými prsty. Obejmu její ruku svojí jemným, ale pevným stiskem a vedu ji vzhůru po svém boku.

Nepřestávám jí hledět do očí.

Obě vydáme zasténání, když její ruka přijde do kontaktu s mými ňadry.

Je tu jen tenká vrstva mého trička stojící mezi přímým dotek jí a mne, ale stačí to, aby v nás obou vyvolala bláznivou touhu ji odstranit.

Ashley to muselo dojít rychle.

Cítím, jak mi její druhá ruka klouže po druhém boku, jen tentokrát bere moje tričko se sebou.

Cítím špičky jejích prstů na kůži a je to skoro víc než mohu snést.

Skoro.

Cítím, jak se mi hluboko z hrudi vydere zasténání, než ho můžu zastavit.

Ashley mi vydechne do tváře a její ruka mě lehce stiskne. Skloní se, aby spojila naše rty v jemném, ale vášnivém polibku a já přistihnu svoji ruku jet po jejím boku pod jejím tričkem.

Její kůže je tak horká pod mými prsty a já mohu cítit, jak nasaje vzduch, když je spustím po jejím boku.

Ashley se najednou odtáhne z polibku. Její dech je horký a těžký na mé tváři. „S-Spencer…já…“ Odmlčí se a zahledí se mi do očí na dobu, která se zdá jako věčnost.

Cítím, jak se mi její oči propalují rovnou do srdce.

To začne v mé hrudi o překot uhánět.

„Spencer,“ pronese znovu klidným šepotem. „Chci se s tebou milovat.“

Ach Bože.

Nikdy jsem neslyšela tak sladká slova.

Nakloním se a umístím nejněžnější polibek na její rty. Odtáhnu se jen natolik, abych zašeptala na její pusu. „To je v pořádku. Taky to chci.“

Na chvíli jen upřeně hledí do mých očí. Dívá se na mne, jako by nemohla uvěřit tomu, co jsem právě řekla.

Pak mi věnuje ten nejněžnější úsměv, jaký jsem kdy viděla.

„Miluji tě Spencer,“ vydechne. „Jsem do tebe zamilovaná.“

Chci se štípnout.

Není možné, aby to bylo skutečné. Nemůže být.

Nikdo by neměl být schopen ve mně vyvolávat tyhle pocity. Ani je nedokáži popsat a jsem si jistá, že nemám nejmenší tušení, co jsem udělala, abych si to zasloužila.

Nebo ji.

„Ashley…“ to je všechno, co dokáži říct. Nemyslím, že bych dokázala zformovat nějakou jinou smysluplnou myšlenku, jak vyjádřit pocity, které ve mně vyvolává.

Ale vím jednu věc.

Pokud se mě brzy nedotkne…

Mohla bych prostě umřít.

Rovnou tady na téhle dece v písku, s ní na mně.

Když se nad tím zamyslím, není to úplně špatný způsob jak odejít.

„Čemu se usmíváš?“ zeptá se mě Ashley s drobným uchechtnutím.

Héé? Ach.

„Ničemu,“ odvětím s lehkým zavrtěním hlavy.

Ležíme tu minutu a jen si navzájem hledíme do očí. Cítím, jak mi prsty projíždí vlasy, špičkami mi jemně masíruje temeno.

Vysílá to zachvění dolů po mé páteři, aby se usadilo mezi mýma nohama.

Nikdy jsem nebyla tak nažhavená jen obyčejným dotekem.

Až doteď jsem si ani nebyla vědoma, že moje tělo by mohlo být takhle vzrušené.

Kdybych věděla, že to bude takhle dobré…vzdala bych se toho bláznivého hetero životního stylu už dávno.

Vážně.

Hetero holky netuší, o co přichází.

Ashleyiny ruce jsou tak něžné. Mnohem něžnější než byly kdy Aidenovy. Její pohyby jsou jemné a vášnivé, ale dotek jejích rukou mě rozpaluje jako nic jiného.

Je úžasná.

„Spence? Jsi tu ještě se mnou?“ zeptá se Ashley jemně.

Poctím ji svým nejněžnějším úsměvem a lehce v odpověď přikývnu.

Ashleyiny oči zkoumají chvíli moji tvář. „Copak se honí v té tvé překrásné hlavičce, hmm?“

Jen zavrtím hlavou a povzdechnu si. „Na tom nesejde.“ Umístím své ruce na její bedra a přitáhnu si ji jemně ale rozhodně k sobě. „Prosím Ashley…už dál nemůžu čekat.“

Musela konečně pochopit mou narážku, protože ucítím, jak mi její levá ruka klouže po boku a zůstane na mé noze. Horko její ruky pronikne skrz materiál mých džínů.

Nemohu to vydržet.

Sténajíc se natáhnu mezi naše těla, odtlačím ji jen natolik, abych se dostala ke knoflíku svých džínů. S rychlým škubnutím se moje kalhoty rozepnou a já se přistihnu, jak poslepu pátrám po její ruce.

Další co vím, je Ashleyina ruka v mých kalhotách.

Bože Spencer.

Tak chlípná?

Můj tah ji musel překvapit stejně jako mne, protože slyším, jak náhle nasaje vzduch, než ho vypustí v hlubokém stenu.

„Do píčy…Spencer.“

Tak si to představuji.

Skloní se ke mně, aby mne políbila, a já ucítím její druhou ruku, jak mi jede nahoru po boku. Tentokrát jede pod mým tričkem a její ruka má plný kontakt s mou kůží. Zastaví se jen, když narazí na okraj mé podprsenky, ale tato překážka ji nezadrží na dlouho a já ucítím její prsty vklouznout pod ni.

Moje oči jsou hrubě přinuceny otevřít se, když se Ashley odtáhne z polibku a upřeně se na mne zahledí pohledem hlubokým natolik, aby mě celou pohltil.

Pak se její prsty začnou pohybovat.

Pomalu, jistě, neuvěřitelně.

Jsem rozpolcena vjemy ze dvou různých míst.

Je to jako by věděla, jak chci být dotýkána.

Přesně kde chci být dotýkána.

Přinutím se se zasténáním otevřít oči. Když se mé vidění opět zaostří, setkám se s pohledem hlubokých hnědých očí plným čisté touhy.

„Ano,“ zašeptám.

Nemusí nic říkat. Vím, na co se ptá.

Pak ucítím, jak do mne pomalu a jemně vklouzne a celý můj svět se roztočí.

Oči se mi zavřou a moje hlava se zvrátí na deku. Moje záda se prohnou a stehna se sevřou kolem její ruky.

Jsem tak rozptýlena svými pocity, že si ani nevšimnu, že mi vyhrne tričko a stáhne podprsenku.

Pak ucítím chladný noční vzduch přijít do kontaktu se svou vysoce citlivou bradavkou a to způsobí, že si mi vzdech vydere ze rtů.

Chlad je rychle nahrazen horkem, když ucítím hřejivou vlhkost Ashleyiných úst pokrýt mou bradavku.

Moje ruka si najde cestu do hedvábné hebkosti jejích vlasů a moje prsty začnou vískat její kadeře.

Cítím, jak to začíná v břišní dutině.

Ten hluboký, toužící žár, u kterého se cítíte, jako byste měli explodovat.

Kdyby teď jen…

Ucítím, jak se Ashleyiny rty oddělí od mých prsou a na chvíli se mi skoro chce zakřičet nesouhlasem…ale pak je ucítím na svém břiše.

A začnou se pohybovat dolů.

Moje pravá ruka zůstává v Ashleyiných vlasech, ale ta druhá vyletí, aby sevřela deku u mé hlavy. Moje oči jsou nemožně pevně sevřené a cítím, jak se mi svaly v celém těle začínají napínat.

Ashley mi pomalu stahuje kalhoty z boků. Moje kalhotky brzy následují a jsem teď od pasu dolů nahá.

Cítím, jak se ode mne zcela odtáhne a ta náhlá ztráta kontaktu vyšle šok skrz mou soustavu. Moje oči se otevřou a já shlédnu dolů, kde klečí u mých nohou. Začíná si stahovat své oblečení a její oči mě ani na okamžik neopouštějí.

Netrvá dlouho a je zpátky na mě.

Její kůže na mé.

Krátce mě políbí, což mě zanechá toužící po dalším, ale víc než to napraví, když si začne prolíbávat cestičku dolů po mém těle.

Nasaji dech, když do mě znovu vstoupí.

Ten dech hrozí, že mi exploduje v hrudi, když ucítím první jemný dotek jejích rtů na svém klitorisu.

Jiskřičky mi vybuchnou za očima a moje stehna na chvilku pevně sevřou její hlavu, než je opět uvolním. Mohu cítit chvění, když zasténá na mou kůži.

„Ach…BOŽE…“

Ruka vedle mé hlavy křečovitě svírá deku a ta druhá si najde cestu zpátky do jejích vlasů. Udržuji si ji v mém klíně, když ucítím, jak to na mě přichází.

Dřív už jsem měla orgasmy. Nebudu lhát.

Bylo jich jen pár a většinou jen tak silné, aby mě rozechvěly, ale byly.

Tenhle cítím jako kurevských 9 stupňů na Richterově škále.

„Ash…ley…“

Cítím, jak ve mně vybuchuje.

Pohltí mé vnitřnosti jako zuřící peklo a nemyslím, že jsem někdy cítila něco tak neuvěřitelně úžasného.

Cítím to od vrcholku svého temene po úplné konce prstů u nohou.

Přes všechny ty vjemy si ani nevšimnu, že se Ashley přesunula zpět na mé tělo. Ucítím její horký dech na své tváři a chce to všechny mé síly, abych se přinutila otevřít oči.

„Ahoj,“ zašeptá jemně s něžným úsměvem.

Vypustím roztřesený výdech, jak bojuji o znovuzískání kontroly. „To je…všechno?“

Ashleyino obočí se lehce svraští. „Co?“

Naberu několik hlubokých nádechů, než odpovím. „Dopřeješ mi nejúžasnější orgasmus mého života a všechno, co řekneš, je…‚Ahoj‘?“

„Hmm…“ řekne Ashley předstírajíc přemýšlení. „Miluji tě?“ dodá s nevinným úsměvem.

„To je zatraceně lepší,“ zasměji se.

Úsměv na její tváři zněžní a natáhne se, aby mi zajela prsty do vlasů.

„Miluji tě,“ zašeptá. „Opravdu ano.“

Věnuji ji jí svůj nejlepší úsměv a pozvednu ruku, abych ji uchopila za zátylek. Přitáhnu si její rty ke svým a těsně před tím, než se spojí, zašeptám něžně, „Já tebe taky.“

14

Je to již šest měsíců, co jsme se dostali z toho ostrova.

Je to již šest měsíců, co jsem našla lásku svého života a šest měsíců, co se celý můj život změnil.

Po té noci, co jsme s Ashley byly poprvé spolu, jsme se zdály jako nerozdělitelné. Samozřejmě už nebylo třeba, abychom „předstíraly“, že jsme zamilované.

Nemohly bychom, ani kdybychom se o to pokoušely. Byly jsme skutečně a opravdově zamilované. Nedalo se tomu bránit nebo to skrývat. Ostatní se stali nepodstatnými. Už ani neotravovali a nesnažili se o překot motat kolem Ashley. Byla celá jen moje.

Ne, že bych jim to mohla vyčítat. Jsem si jistá, že to, co jsme jim předváděly přes den, bylo víc, než očekávali.

Ashley byla nenasytná.

Nemohla ode mne udržet ruce po většinu dne, a když padla noc, doslova mě odvlekla na nějakou oddělenou část pláže, kde mi dělala věci, o kterých jsem ani nevěděla, že jsou lidsky možné.

Ashley to nikdy nepřipustila, ale nemyslím si, že jsem ji uspokojovala tak dobře, jako ona mne.

Obvykle jsem velice učenlivá, ale sex s Ashley byla pro mě úplně jiná liga. Nikdy dřív jsem se nemilovala se ženou a můj sexuální život před Ashley nebyl zrovna odvážný.

Naučila mě věci, o kterých jsem ani nevěděla, že existují. Přinutila mě cítit věci, o kterých jsem ani nevěděla, že bych mohla.

To nejmenší, co jsem mohla udělat, bylo to samé pro ni.

Ani teď si Ashley nikdy nestěžuje. Povětšinou je naše milování pomalé, něžné a vášnivé, ale někdy…někdy mi Ashley ukáže, co to znamená být skutečně naživu. Je nejúžasnější a jediná milenka, kterou bych kdy chtěla.

Snažím se jí vracet, co mi dopřává. Snažím se, aby cítila to, co cítím díky ní, ale vím, že to není to samé.

Ale jsem s tím srovnaná.

Vím, že mě miluje a ona ví, že jsem zamilovaná do ní.

Koneckonců když někoho milujete, není to jen o skvělém sexu. Nechápejte mě špatně, je to dost důležitá součást našeho vztahu, ale není to to, co nás drží pohromadě.

Stále nevím, co jsem ve svém životě udělala, abych si ji zasloužila.

Předpokládám, že teď přemýšlíte, jak jsme se dostali z toho ostrova. No, asi tři týdny po té noci jsme měli štěstí a nějací rybáři jeli kolem. Byla to jedna z těch opravdu velkých rybářských lodí a náhodou lovili v téhle oblasti, když jsme je spatřili.

Naprosto nás to zaskočilo, takže chvíli trvalo, než jsme se vzpamatovali a pokusili se přitáhnout jejich pozornost.

Blake a Mark plavali tak daleko, jak dokázali, a zbytek nás křičel, skákal a dělal co největší hluk.

O hodinu později jsme byli na palubě a na cestě zpět do civilizace.

Nedokáži vám říct, jak úžasný pocit byl dopřát si horkou sprchu a slušné jídlo.

Samozřejmě jsme s Ashley ani neměly šanci zvyknout si, že jsme zpět, než se ulice zaplnily kamerami a pokřikujícími reportéry. Její ochranka dělala, co mohla, aby je udržela od nás, ale následující den byly některé dost zajímavé fotky na předních stránkách různých novin a bulvárů.

Nejžhavějším tématem jsem byla já.

Jak jinak.

Všichni chtěli vědět, kdo je, cituji: „nová žhavá blondýnka, držící ruku a bez pochyby i peněženku Ashley Daviesové“.

Bylo to prostě…skvělé.

Potom již nebylo pochyb, že se to moje rodina dozví mnohem dřív, než jsem plánovala.

Moje matka reagovala v podstatě přesně, jak jsem očekávala. Zkoušela jsem to oddálit.

Zkoušela jsem oddálit tu nevyhnutelnou skutečnost, že moje matka odhalí můj vztah s Ashley a pak mě zatratí do pekla a prokleje fakt, že kdy měla tak hříšnou a úchylnou dceru.

Věděla jsem, že to moje matka viděla.

Prostě jsem to věděla.

A opravdu, ani ne dvě hodiny poté, co byl ten příběh vypuštěn do světa, stála moje matka na prahu Ashleyina sídla v LA a dožadovala se, aby mohla vidět svou dceru.

Samozřejmě se mne Ashley pokusila chránit nabídkou, že ji rovnou zastřelí. Zasmála jsem se jejímu pokusu o zlepšení mé nálady, ale rozhodla jsem se jí čelit raději dříve než později.

Paula Christine Carlinová nebyla šťastná.

A dala mi to najevo.

Nazvala mě ten den všemi možnými výrazy, kromě dcery, načež se složila a začala vřískat „Jak jsi mi to mohla udělat?“ se slzami v očích.

Samozřejmě, že to bylo celé o ní.

Překvapila jsem i sebe samu, když jsem jí klidně řekla, že moje láska k Ashley nemá nic společného s ní ani s nikým jiným, kromě mne a Ashley a že pokud s tím má problém, tak se může jít bodnout.

Slzy se jako mávnutím kouzelného proutku zastavily a ona se na mě zadívala.

Jako by nemohla uvěřit, že jsem se alespoň jednou v životě postavila za sebe a to, co jsem chtěla.

Nakonec se přes to přenesla.

Ráda bych si myslela, že je to proto, že jsem její jediná dcera a ona mě miluje, ale vím, že je to jen kvůli vší té pozornosti, které se jí dostalo jako matce přítelkyně Ashley Daviesové. Dělala rozhovor úplně s každým, od Oprah, přes Montel až po Barbaru.

Nemůžete být v těchhle věcech vybíraví.

V tomhle odvětví musíte vzít všechno, co dostanete.

Tohle mi řekla. Tohle mi skutečně řekla.

Bylo mi to jedno. A pořád je.

Mám Ashley a ona je vším, co bych kdy mohla potřebovat po zbytek života.

Jsem na ní tak pyšná. Byla ohledně dnešního večera tak nervózní.

Poslední dva týdny jí bylo špatně z obav a skoro vůbec nespala.

Dělala jsem, co jsem uměla, abych jí pomohla.

Přijímala jsem vzkazy pro ni, držela od ní dál tisk, dopřávala jí pozdně noční masáže a jednou jsem dokonce vyhodila jejího manažera za tu jeho přeplácenou uboze oblečenou prdel.

Druhý den mu dala padáka. O třicet minut později najala Francis Polenovou a její kariéře nastaly zlaté časy. Dostávala mnohem víc nabídek na vystupování a její desky mizely z regálů díky množství publicity, které jí Francis zařídila.

Francis se stala tak trochu matkou pro nás obě. Je jí dost po čtyřicítce, ale její zkušenosti a reputace jí dává skutečnou výhodu v tomhle odvětví. Ona a její partnerka Anna se staly rodiči, které jsme nikdy neměly.

Můj táta i oba bratři zůstávají se mnou v kontaktu, ale je obtížné se s nimi stýkat mimo veřejnost.

Věděla jsem, že je to cena, kterou budu muset zaplatit, když budu s Ashley, ale tak moc mi to nevadí. Ona mi dává všechno, co bych mohla potřebovat nebo chtít.

Kromě toho, máme tak trochu vlastní malou rodinu. Ashley, já a Francis s Annou. Nemohly bychom být šťastnější.

Hlasitý jásot vytryskne z monitoru a vytrhne mě z mých myšlenek. Vzhlédnu k plazmové obrazovce visící na zdi přede mnou a usměji se

Ashley dnešní večer vystupuje v Staples Center.

Jo. To Staples Center.

Místo, které proslavilo jejího otce a místo, kde nikdy dřív neměla koncert. To místo, kterého se tak obávala a teď si neumím představit proč.

Opravdu válí a fanoušci to milují.

Vystoupení bylo vyprodané během dvou hodin.

Na příští tři večery.

Usměji se, když pozoruji, jak jí oči září ve světlech. Je ve svém živlu a nikdy nebyla krásnější.

„Opravdu bych vám všem chtěla poděkovat, že jste se dnes večer na mě přišli podívat.“

Publikum opět propukne v jásot.

„Nedokáži vám říct, jaké to pro mě je, stát na úplně tom samém pódiu jako kdysi můj otec nebo hrát přesně v ten samý večer, který ho před tou dlouhou dobou proslavil.“

Vážně?

To jsem si neuvědomila.

„Vím, že tohle je první večer mých koncertů a určitě se dostaneme k nějakým obvyklým písním, ale chtěla bych se s vámi všemi podělit o něco, co je pro mě velice výjimečné. Je to písnička, kterou jsem napsala pro nejdůležitější osobu mého života.“

Ashley se podívá přímo do kamery a usměje se tím jejím něžným úsměvem.

„Spencer…přišla bys sem, zlato?“

Moje srdce mi poskočí v hrudi jako pokaždé, když se na mě takhle usměje. Nemohu přemoci stejný úsměv, který se rozprostírá po mé tváři. Vzhlédnu k Francis a spatřím, že se na mě usmívá.

„No, na co čekáš? Běž!“ zasměje se a postrčí mě ke dveřím.

Cítím, jak mi srdce buší ve spáncích, když projdu dveřmi a začnu stoupat po schodech na pódium. Jakmile je opona odsunuta, moje oči jsou takřka oslepeny všemi těmi světly.

Publikum se při mém příchodu rozdivočí a po všem tom čase jsem si na to stále nezvykla.

Opravdu nevím, jak to Ashley zvládá každý večer.

Vzhlédnu a střetnu se s jejím pohledem jen pár kroků vzdáleným. Otočí hlavu stranou a usměje se, jak mluví do mikrofonu.

„Tohle je píseň, kterou jsem napsala pro nejdůležitější osobu v mém životě. Pro jedinou ženu, kterou budu až do smrti milovat.“ Usměje se na mě. „Tohle je pro tebe Spencer.“

Publikum zajásá, ale brzy se utiší, když začne jemná hudba hrát.

City takové, že ve mně budou
rozkvétat šťastně v srdci mém,
nemyslela jsem si ani náhodou.
A přesto teď chci sdělit všem,
být bez tebe jediný den je strašlivá představa
a nechci nikdy zažít, jak ve skutečnosti nastává.
Chci prostě pouze s tebou býti
a žít společně náš krásný sen.
Snad srdce tvé to stejně cítí.
A možná to neříkám každý den,
ale doufám, že víš, že jsi celým světem mým.
Ach zlato…díky tobě již lásce rozumím.
Teď když jsi součástí mou,
jsem s tebou spojená navždy.
Mohla bych tě prosit na kolenou,
ale vidět musí přeci každý,
jsi v mém srdci i ve všech žilách mých,
já chycena v okovech z tvé lásky ukutých.
A chci prostě jen s tebou býti
a žít společně náš krásný sen.
Snad srdce tvé to stejně cítí.
A možná to neříkám každý den,
ale doufám, že víš, že jsi celým světem mým.
Ach zlato…díky tobě již lásce rozumím.
Ach…s tebou cítím, že si budu vědět se vším vždycky rady,
i přesto jsem tak nervózní s tímhle prstenem teď a tady…

Hudba náhle zmlkne a naprosté ticho se šíří halou.

Srdce, které mi bilo tak hlasitě v hrudi, se teď natrvalo usadilo v mém krku.

Hypnotizovaně sleduji, jak Ashley odstrčí svou kytaru na záda a sáhne si do přední kapsy svých džínů.

Její ruka se brzy objeví s malou černou sametovou krabičkou.

Teď moje srdce přestalo naprosto tlouci.

Sleduji, jak připevní mikrofon ke stojanu, spustí ho dolů a pak přede mnou padne na koleno. Otevře krabičku, než ji položí na své pozvednuté koleno a obrátí kytaru zpět dopředu. Nakloní se k mikrofonu a jen její kytara hraje do ticha.

Slibuji ti svou lásku, po zbytek života, který určen je mi.
Učiníš mě nejšťastnější osobou na celičké zemi…
Pokud mi dáš ruku svou…
Spence, staneš se ženou mou?

Publikum vybuchne nadšením a Ashley si opět přesune kytaru na záda. Stále klečí přede mnou, ale já stěží dokáži přemýšlet natož se hýbat.

Mohu zaslechnout zvolání „Řekni ano!“, „Udělej to!“, a „To je tak romantické!“ vycházející z publika.

Moje oči padnou na diamantový prsten. Je zatraceně OBROVSKÝ.

Nevěděla jsem, že se dělají takhle velké.

Vážně.

„Ehm, Spence?“ uslyším Ashleyin hlas porušit ticho. Střelím pohledem na ni a spatřím nervózní úsměv na její tváři. „Tohle představení trvá jen dvě hodiny.“

Zavrtím hlavou, snažíc se vstřebat posledních pět minut.

Co se k čertu očekává, že řeknu?

Ricky, baskytarista, ke mně přijde a dá mi do ruky mikrofon. Mrkne na mne a usměje se, než zas ustoupí do pozadí.

Velice pomalu pozvednu mikrofon ke svým rtům a celá aréna opět utichne.

Vyhledám Ashleyiny oči a usměji se. „Ano.“

Místnost exploduje nadšením a hvízdáním.

Ashley vezme prsten ze svého kolene a postaví se na nohy. Pospíší si ke mně a přitáhne si mě do těsného objetí. Pozvedne mě do vzduchu a zatočí se se mnou na pódiu k potěšení svých fanoušků.

Odtáhnu se, jak jsem si jistá, s nejširším úsměvem, jaký jsem kdy měla. Vrací mi to stejně tak srdečně, než mě vášnivě políbí.

To publikum ještě víc rozvášní.

Konečně se odtrhneme a ona mě postaví zpátky na nohy. Vytáhne prsten z krabičky a navlékne mi ho na prst.

Shlédnu na něj a pak zpět do jejích očí.

Usmívám se.

Ona se usmívá.

Opět se propleteme v dalším polibku, zatímco publikum kolem nás šílí.

Děkuji čemukoliv, co mě dostalo na tu loď s Ashley a děkuji, že mi to dalo lásku mého života.

Není to tak dávno, co jsem si myslela, že je mi souzeno strávit zbytek života sama a nemilovaná.

Teď už se moje srdce necítí opuštěné.

Popravdě cítí, že je přesně tam, kam patří.

U ní.