Na roztrhání

Napsala: Dev, Překlad: Daevin

Kapitola 1

“Bolelo to?” zeptal se mužský hlas za ní.

No to mě poser. Nebude tohle zkoušet, že ne?

“Promiňte?” zeptala se Spencer, jakoby přeslechla jeho žalostná slova.

“Říkal jsem,” věnoval jí samolibý úsměv, který říkal, že si myslí, že vypadá jako Tom Cruise v Top Gunu, i když vypadal spíš jako Tom Hanks ve Forrest Gumpovi jen s pískově zbarvenými vlasy a pihami, “bolelo to? Víš, když jsi spadla z nebe?”

Zkouší to. Bože můj, opravdu to zkouší.

Muž, který byl o dobrých deset let starší než ona a měl jednu z těch ‘Ahoj, jmenuji se’ nálepek na klopě saka, si sedl na stoličku vedle ní a položil si pití na bar.

“Led do skotské pro mě a cokoliv pije dáma,” řekl barmanovi.

Mladý muž v oslnivě bílé košili a plédové vestě stojící za pultem zvedl sklenici a začal ji plnit ledem, zatímco očekával její objednávku.

“Pro mě nic, díky,” oznámila mu zdvořile. Barman přikývl a vyslal k ní, jak si domyslela, povzbuzující a soucitný úsměv a vracel se zpátky se skotskou s ledem.

“Ale počkej. Co jsi pila do teď?”

Pootočila se k němu a podívala se na jeho jmenovku. Phill, psalo se na ní, s dvěma L. Nebylo pochyb, že si myslí, že ho L navíc dělá zajímavějším.

“Sodovku. Já nepiju.” Usmála se, ale ne očima. Nechtěla být nezdvořilá, ale opravdu neměla zájem o něj ani o jeho společnost. Vybrala si tenhle bar, protože byl nejklidnější v okolí.

“Všichni pijou,” uchechtl se.

“Já ne.” Snažila se udržet svůj hlas bezvýrazný, ne hrubý, ale ani povzbuzující. Chtěla, aby její tón sděloval: ‘Nic osobního – Ale já nemám zájem o společnost’.

“Hodláš někam jet?” Nezdálo se, že by to pochopil.

“Bude to šest dolarů, pane,” oznámil barman a položil nápoj na bar.

Phill se rádoby vtipným způsobem zeptal. “Kolik?”

“Šest dolarů, pane.” Tón byl stále zdvořilý, ale falešný úsměv a mírně zúžené oči říkaly, že považuje Philla za vola. To přimělo Spencer zašklebit se do její sodovky.

Phill vzal desetidolarovku z peněženky a dal ji na bar – ne rovnou barmanovi, ale na bar. Tento projev chybějícího respektu a dobrých způsobů Spencer rozzuřil. To, že si nechal vrátit celé čtyři dolary a nenechal barmanovi ani dolarové spropitné bylo pro ni ještě trestuhodnější. Dělala tuhle práci jako studentka. Nezdvořilé lidi, kteří nedávali spropitné, považovala za největší otravy. Ve skutečnosti, byli asi až druzí nejhorší. Každý, kdo luskal prsty, aby ji přivolal, se zařadil na její černou listinu. Nikdy neobsluhovala zákazníky, když nebyli na řadě a nesnášela lidi, kteří si mysleli, že bude reagovat na jejich přezíravá gesta rukama. Obrátila k barmanovi oči v sloup. Potutelně se zazubil na zpět a pokrčil rameny.

“Takže, hodláš někam jet?” zopakoval Phill.

“Ne.” Pokud nechápe její náznaky, tak mu to bude alespoň stěžovat.

“Jsi tady na konferenci?” pokračoval dál, evidentně vesele.

“Ne. Jenom přestávka na cestě.” To byla lež. Byla tu na svatbě své nejlepší kamarádky, ale říct mu to, by ho mohlo povzbudit v kladení dalších otázek.

“Jsi si jistá, že tu nejsi na konferenci? Jsi určitě dost krásná, abys byla jednou z výstavových modelek ve přehlídkové síni. ”

Snažila se nebýt uražena tím, že se jí snažil lichotit tím, že jí řekl, že je dost hezká na ležení na kapotě auta nebo rozdávání letáků znuděným obchodníkům. “Ne, žádná modelka.”

“Míříš na nějaké vzrušující místo, až skončíš svou přestávku?”

Její srdce pokleslo. Jednoduše někam daleko od něj. “Jenom zpátky do LA.”

“Ach. Nikdy jsem osobně nebyl v Los Angeles. Tohle je nejdál na západ, co jsem kdy byl. Pocházím z Virginie. Opravdu jsem nebyl nikdy západně od Mississippi. I když předpokládám, že suché horko je snesitelnější než to vlhké, jak jsme zvyklí od nás doma.”

Zdálo se, že se nepotřebuje ani nadechnout. Možná si myslel, že pokud přestane mluvit, mohlo by ji to pobídnout k odchodu. Nevěděl, že ona nemá na výběr. Ani ho moc neposlouchala, když mluvil o svém městě a něco o blízkém jezeře. Spencer si byla celkem jistá, že celá pointa příběhu tkví ve sdělení, že vlastní loď, což na ni jako na ženu musí velice zapůsobit.

Ona se nicméně snažila přijít na to, jak by ho měla popsat přátelům, až jim bude později líčit tuhle příhodu. Světle zrzavé vlasy a pihy připomínaly trochu Rona Howarda, ale Phill měl stále ještě celou hlavu pokrytou kudrnatými vlasy. Došla k názoru, že dospělý Napoleon Dynamit je lepší popis. Opravdu jí připomínal chlápka, kterého viděla v repríze Mentalisty před pár týdny – jeden z těch herců, kteří se vždy objevují buď jako oběti nebo podezřelí ve všech možných seriálech – ale tenhle odkaz by byl příliš konkrétní, než aby pomohl jejím přátelům představit si skutečného Philla-s-dvěmi-L. Snažila se přijít na další herce se zrzavě světlými kudrnatými vlasy, když tu jí v mysli vytanula představa McDonaldového maskota Ronalda McDonalda, což způsobilo vyprsknutí její sodovky. Rychle to zamaskovala jako kašel.

“Já jsem tu na konferenci, jak bys asi uhádla.” Poklepal na svou jmenovku. “Plasty. V plastech je velká budoucnost. Přemýšlej o tom.” Zasmál se. Spencer ne. “Je to citát. Z Absolventa,” vysvětlil.

“Aha, nějaký film?” Spencer to ve skutečnosti věděla. Nejen že viděla Absolventa několikrát, ale studovala knihu na vysoké škole kvůli kurzu současné literatury. Byla si dost jistá, že by s ním mohla vytřít podlahu přednesem celé scény, ze které si Phill ukradl svůj vtípek, ale to by znamenalo porušit nové pravidlo, které si stanovila, totiž odpovídat mu maximálně pěti slovy.

“Skvělý film,” básnil Phill. “Plasty v něm ale měly špatnou reputaci. Zdají se být nudné, ale ve skutečnosti nejsou.” Spencer by byla přísahala, že jeho prohlášení bude jen prvním z dlouhé řady, které jí ukáží důležitost plastů, takže byla příjemně překvapena, když svou řeč uzavřel: “Ty ale nechceš poslouchat o mojí práci, obzvlášť když tu nejsi kvůli konferenci. Čím se vlastně živíš ty, pokud mohu být tak smělý.“

Zoufale se snažila vymyslet něco vágního a nudného, ale nakonec vyhrkla pravdu. “Reklama.” Okamžitě se zhrozila. Uvědomila si, že byla naprostá chyba říct tohle, ze způsobu jakým se Phillovi rozsvítily oči a jak pochvalně přikývl. Proč prostě nemohla říct, že je nezaměstnaná, popelářka, deratizátorka nebo jiné ze stovky povolání, které by tento rozhovor ukončilo?

“Vím, že jsem právě říkal, že nechci mluvit o práci,” začal, “ale -”

“Upoutávky pro pojišťovny,” dodala spěšně. To byla další lež, ale doufala, že by ho to mohlo odradit od čehokoliv, co se právě chystal říct.

“Opravdu?” Pokud to mělo nějaký vliv, tak se zdál ještě víc zaujatý. “Dobrá, můžu ti něco ukázat?” Sáhl do své tašky na podlaze a vytáhl nějaké propagační materiály o své firmě. Položil je na bar mezi ně, otevřel brožuru na vrchu hromady a začal mluvit o tom, proč si myslí, že mu jeho současná agentura účtuje zbytečně moc a ještě mu kazí prodeje. Spencer zabručením vyjádřila své současné pocity.

Právě když cítila, že její vůle žít dočista vyschla, se Phill odmlčel a poklepal si na břicho. “Omluvíš mě na chvíli, kotě? Zatím se můžeš věnovat tomu dalšímu a až se vrátím, budu z tebe dál tahat rozumy.” Seskočil z barové stoličky a začal se rozhlížet po toaletách.

“Jsou venku v hlavní hale, pane,” nasměroval ho barman ochotně. Jakmile byl Phill z doslechu, otočil se ke Spencer. “Něco takového se jen tak nevidí” poznamenal s ironickým úsměvem.

“Prosím, nerozvádějte to” zasténala.

“Nechci být moc osobní, ale proč prostě neodejdete?” Myl nějaké sklenice a leštil je čistou bílou útěrkou. Spencer obdivovala jeho rychlou efektivitu.

Povzdechla si. “Ráda bych. Nemůžu se ale dostat do svého pokoje, protože jsem hloupě nechala svou peněženku v autě mé kamarádky, když mě tu vysadila a moje vstupní karta je jak jinak v ní. Než jsem zjistila, co se stalo, ona už odjela a nemůžu ji zastihnout. Zkoušela jsem už několikrát její pokoj, ale neukázala se tam. Takže jsem jí nechala několik zpráv v hlasové schránce, že na ni budu čekat tady. Nemůžu ani jít a dělat něco jiného, protože nemám žádné peníze. Takže jsem tu zůstala trčet, čekám na ni, dokonce nemám ani mobil, abych ji mohla kontaktovat.” Ironicky se pro sebe usmála. “Pokud by mě táta nenaučil nevycházet z domu bez nějakých peněz po kapsách, nemohla bych si dovolit ani tohle.” Pozvedla svou skoro prázdnou sklenici sodovky.

“Dobrá,” zamyslel se mladý muž na chvilku, “Mohl bych zavolat bezpečáky a říct jim, aby vás doprovodili do vašeho pokoje. Oni by vás mohli pustit dovnitř.”

“Už jsem s nimi mluvila. Řekli, že mi rádi pomohou, pokud jim prokážu, kdo jsem a moje doklady jsou samozřejmě v mé peněžence, která je na zadním sedadle Abbyina auta.”

“Áach.” Barman potřásl hlavou. “Omlouvám se, ale nic dalšího nevymyslím.”

“To je v pořádku. I tak díky.”

Podíval se kolem a spiklenecky se naklonil. “Chcete ještě jednu sodovku? Na účet podniku.”

“Jste moc milý, ale není třeba.”

“Kávu?”

Usmála se. “Tak tuhle nabídku přijmu. Jen samotnou, díky. Jste si jist, že nebudete mít žádné potíže?”

Zatímco připravil šálek a přešel ke konvici s kávou na druhém konci pultu, pronesl přes rameno, “Jsem si celkem jistý, že vedení by chtělo, abych pomohl dámě v nesnázích.”

“Dáma v nesnázích?” pronesl zpoza ní Phillův náhle důvěrný hlas. “No naštěstí pro tebe, tvůj princ na bílém koni právě dorazil!”

Spencer se zhrozila. Tohle bylo horší než ‘Bolelo to?’ Bylo to dokonce horší než titulování jí ‘kotě’. Jeho slova rozhodně nesvědčila o jakékoliv schopnosti zapůsobit na ženy a krátký pohled na jeho levý prsteníček prozrazoval, že je pravděpodobně krátce rozvedený. Měl na něm světlejší proužek kůže tam, kde býval snubní prsten. Už se trochu opálil, ale stále neměl stejný odstín kůže jako zbytek. To naznačovalo, že ho přestal nosit méně než před rokem.

“Podívala ses už na zbytek mých dokumentů?”

Spencer se vděčně usmála na barmana, když před ní položil její kávu. “Promiň, ale bavila jsem se s,” podívala se na mladíkovu jmenovku, “Coltonem.”

“To je jedno. Můžu je s tebou probrat.” Popadl materiály mezi nimi a zvedl je. “A dám si další skotskou s ledem,” řekl přezíravě Coltonovi, aniž by mu věnoval jediný pohled. Pak spustil další tirádu o nedostatcích místních reklamních společností ve Virginii, tváří v tvář jejich schopnosti produkovat vysoce kvalitní exempláře skladovacích kontejnerů z odolného plastu pro nezávislé výrobce. Spencer nepochybovala, že on patří k těm klientům, kteří chtějí všechno možné, ale budou platit jen holé minimum.

Cítila, že její trpělivost se tenčí každou vteřinou, když přes Phillovo rameno zahlédla vstoupit do baru osamocenou drobnou brunetu. Mladá žena tam stála rozhlížejíc se s rukama v bok, ale očividně nenacházejíc, koho hledala. V tu chvíli se pár, který zabíral malý box u protější zdi, zvedl k odchodu. Bruneta vyrazila tím směrem s jasným úmyslem zabrat jejich místo. Spencer zasáhl příval inspirace.

“Promiň Phille, ale moje kamarádka právě dorazila.” Nečekala na odpověď, rychle seskočila ze stoličky a přiblížila se k brunetě volajíc: “Ahoj! Už jsem si myslela, že ses ztratila.“

Bruneta se otočila a pohlédla Spenceřiným směrem, její tvář naznačovala, že si není jistá, jestli by Spencer měla znát nebo ne. Její pohled se rychle změnil ze zmateného ve zděšený, když byla blondýnou vtažena do vřelého objetí.

“Moc se ti omlouvám, že tě do toho zatahuju,” sykla Spencer na cizinku, “ale mohla bys na pár minut předstírat, že se známe? Ten chlápek na baru se mě snažil sbalit a já se ho fakt potřebuju zbavit.” Pustila cizinku z objetí a posadila se na jednu vinylovou lavici v boxu. Zaskočená žena si sedla naproti ní.

“Uh, promiň, cože?”

“Ten chlápek na baru,” Spencer se pootočila a strojeně se usmála Phillovým směrem, cítíc, že ji stále pozoruje, “se mě snažil sbalit a teď ode mě chce získat bezplatnou odbornou pomoc. Už to nehodlám dál snášet. Moje kamarádka – ta na kterou tu opravdu čekám – by tu měla být zakrátko, tak, pokud by ti to nevadilo, bych byla ráda, kdybych tu s tebou mohla sedět, dokud nedorazí. Pokud samozřejmě nepřijde ten, koho čekáš, v takovém případě tě nebudu zdržovat. Nemusíme vůbec mluvit nebo tak,” trochu se zamračila, “i když to by vypadalo trochu divně, protože se máme znát a vůbec. Hrozně moc se ti omlouvám, že ti tohle dělám, ale nedokázala jsem přijít na jiný způsob, jak mu uniknout a ty jsi prostě byla na správném místě ve špatnou dobu – nebo možná na špatném místě ve správnou dobu, záleží na úhlu pohledu – a byla jsem úplně –”

Její blábolení bylo přerušeno tou druhou ženou se zmatkem svraštělým obočím, která pozvedla ruku.

“Odbornou pomoc?” zeptala se s prsty naznačujícími uvozovky.

“Jasně.” Spencer došlo, že cizinka naznačovala, že myslela odbornou ve smyslu prostituce. “Och! Ne! Ne takhle. Já nejsem… Och, panejo. Ne. Já myslím z mé skutečné práce. V odborné způsobilosti. Však víš, pracovní.” Když viděla úsměv šířící se po tváři druhé ženy, Spencer zčervenala. “Já to dál zhoršuju, že jo? Tys mě jen škádlila, že? Panebože, já jsem takový idiot. Možná, že bych měla konečně zmlknout.”

“Ale nedojde pak tomu chlápkovi, že nejsme kamarádky? Však víš, když tu budeme sedět potichu?” Zdála se velice pobavená.

Spencer se nicméně cítila zhrozená vlastním chováním. “Opravdu se za tohle omlouvám. Byl to jen impulzivní nápad a opravdu jsem tě do toho neměla zatahovat. Prostě půjdu.”

Cizinka nedostala příležitost zareagovat než se barman Colton objevil vedle jejich stolu a naservíroval Spenceřinu kávu před ní. “Hele, tak jste našla svou kamarádku. Dobrá práce.” Obrátil se na druhou ženu. “A co mohu nabídnout vám, madam?”

“Mohla bych dostat také kávu a dietní kolu? A můžete to naúčtovat k mému ubytování?” Podala mu lístek velikosti kreditní karty. Spencer obdržela podobný lístek, když se ubytovávala a věděla, že obsahuje údaje o číslu pokoje a denní limit přiřazený tomuto účtu. Natáhla krk, ale nedokázala z něj zjistit číslo pokoje.

“Samozřejmě. Hned jsem zpět.” odspěchal k baru.

“Takže, ten chlápek támhle?” nabádala ji cizinka.

Spencer se zašklebila. “Phill. S dvěma L. Dělá v plastech a je tu na nějaké konferenci. Nabídl mi vyjížďku na své lodi doma ve Virginii.”

“To je od něj moc hezké. Ale je to dost daleko na vyjížďku na lodi.”

“To jo. Myslím, že nabízel víc než jen výlet po jezeře.”

“To bych se vsadila.” Pobavený tón tu stále byl, všimla si Spencer, spolu s přirozenou chraplavostí. “Tak, na koho tu čekáš?”

Spencer jí vysvětlila okolnosti – jak se radši nechala vysadit v jejich hotelu, než aby se účastnila Abbyiny návštěvy kadeřnice, a skončila bez prostředků. Při řeči využila příležitosti pořádně si prohlédnout mladou ženu sedící naproti ní, k níž se vnutila. Vypadala o trochu menší než Spencer a celkem štíhlá. Její dlouhé tmavé vlasy byly očividně narovnané; Spencer si mimochodem všimla, že se začali zase zvlňovat, bezpochyby tím horkem. Střídaly se v nich různé odstíny, pravděpodobně směs přirozeného a umělého zbarvení. Mandlově tvarované oči, které vypadaly v příšeří baru tmavě čokoládové, ale byly pravděpodobně o trochu světlejší, možná dokonce oříškové a tvarované obočí jí dávalo lehce uštěpačný pohled. Měla malou pihu na levé tváři, která přivedla Spencer k zamyšlení, jestli je lidé stále považují za znaménka krásy nebo se tak dělo jen zpátky v 18. století ve Francii.

Podle objektivních norem byla mladá žena opravdu krásná. Spencer věděla, že je sama atraktivní, ale tato cizinka byla úplně jiná liga. Bylo to asi ženiným vystupováním. Spencer byla od přírody tichá a skromná, ale druhá žena se vyznačovala takovou veselou domýšlivostí říznutou víc než jen trochou sebeironie. Těžko vysvětlit, jak to věděla, kromě faktu, že se Spencer prostě vyznala v lidech, protože si všímala detailů. Poznala například, že Phill byl v podstatě nezajímavý člověk, který zakrýval své nedostatky vychloubáním se a že byl neškodný, jenom otravný.

Uvědomila si, že ani jedna z nich už nemluví a že ona právě zírá na ženiny ruce, které vypadaly jemně (dlouhé, hubené prsty s nákladně ošetřovanými nehty) a zvyklé na práci (mozoly na palcích a ukazováčcích). Pozvedla zrak, který se střetl s tím ženy naproti ní.

“Dívá se, víš to?,” pronesla.

“Cože?”

“Tvůj ctitel, dvě L. Pozoruje nás jako ostříž.”

Spencer pohnula hlavou a odvrátila svůj zrak. Povzdechla si. “Opravdu se omlouvám, že jsem tohle způsobila.”

“Neblázni. Já jsem vždy připravena pomoci dámě v nesnázích.”

Už druhé použití této fráze v krátké době – Spencer si nemohla vzpomenout, že by ji takto před dneškem někdo označil – její hlava se otočila nazpět a obě se na sebe zakřenily. Když se Phill nabídl být jejím pohádkovým princem, bylo to urážlivé; nicméně pomyšlení na to, být zachráněna touto ženou, jí připadalo příjemně povznášející.

Colton se znovu objevil, sklenici koly v jedné ruce a šálek kávy v druhé. Oboje položil na stůl. “Bude to vše, dámy?” Podal hotelový lístek zpět mladé ženě, spolu s účtem k podepsání.

“Myslím, že ano,” odpověděla Spencer.

“Jistě,” řekla její společnice zároveň.

Znovu se na sebe zakřenily, což vyvolalo u obou mohutný záchvat smíchu. Barman s úsměvem zakroutil hlavou, vzal si zpátky účet a opět se vzdálil.

“Takže taky tu na někoho čekáš?” zeptala se Spencer.

“Myslíš kromě tebe?” a vyzývavě zakývala obočím, zatímco si přidávala smetanu a cukr do kávy. “Jen na starého kamaráda. Má zpoždění, ale to je normální. Trvá mu přichystat se déle něž většině žen, co znám. Bude mu to nejspíš trvat ještě alespoň čtvrt hodiny.” Její pohled zalétl k baru. “Bacha. Blíží se.”

Spencer neměla šanci zeptat se, co tím myslí a už za sebou cítila Philla.

“Takže, můžu vám dvěma dámám koupit pití?” zeptal se trochu lascivně.

Bruneta se podívala přímo na Spencer a odpověděla, “Nemyslím si, že by to bylo fér.” Vůbec se na Philla nepodívala. Prostě jen hleděla na Spencer se zvláštním, ale tak nějak uklidňujícím výrazem ve tváři.

“Nebylo?” Jeho předstírané chvastounství bylo ještě zřetelnější než prve.

Spencer věnovala tázavý pohled druhé ženě, jejíž rty se usmály, když natáhla ruku přes stůl a vzala do ní tu Spenceřinu. Spencer při tom doteku musela potlačit zajíknutí. Ruka, která sevřela její, byla měkká a chladivá. Ženin palec mnul hřbet její ruky způsobem, který posílal mrazivé vzrušení přímo skrz ni. Chtěla se zachvět, ale zkusila místo toho držet ženin pohled. Měla celkem jasnou představu, co se děje, ale nechtěla dělat nic konkrétního pro případ, že si vyvodila špatné závěry.

“Opravdu si myslím, že nebylo.” Její hlas byl ještě chraplavější než před tím a stále se ani nepodívala Phillovým směrem. Dopřála Spencer rozpustilý úsměv, při kterém se jí udělala vráska u kořene nosu, než konečně obrátila svou pozornost k muži, který na ni zíral s očekáváním. “Ale stejně díky za nabídku.”

Sladce se na něj usmála než obrátila svou pozornost zpět ke Spencer, jejíž dech se stával mělčím s každým pohybem toho měkkého palce po její kůži. Hřbet své ruky vnímala neuvěřitelně citlivě, jako kdyby všechny chloupky vysílaly signály naráz. Rozumově chápala, že přesně to se dělo – ten dotek fungoval přesně na té bázi – ale nikdy dříve nevnímala každý chloupek a rozhodně ne takhle intenzivně. Doufala, že nikdo neočekává, že by cokoliv řekla. Cítila, že přišla o hlas.

“Jsi si jistá?” Phill zněl pochybovačně.

“Ach, velmi jistá.” Nedalo se přeslechnout, že její hlas byl nasáklý sexuálním příslibem, ale ne vůči muži stojícímu vedle Spencer. “Myslím, že nám nic nechybí. Není to tak, broučku?” Přitáhla si Spenceřinu ruku a sklonila se, aby jí svými rty jemně přejela po kloubech.

Spencer byla tak pohroužena do řetězové reakce pocitů, které způsobil dotek ženiných rtů na její kůži, že málem nezachytila fakt, že se od ní očekává nějaká reakce. Po době, která jí připadala jako několik minut, konečně mlčky přikývla.

Nemusela se otáčet, aby věděla, že Phillova pýcha dostala na frak. Mohla cítit, jak jeho tělo ztuhlo a na okraji svého periferního vidění ho viděla nafouknout hruď v klasicky obranné ukázce chlapáctví. Nicméně nemohla odtrhnout oči od druhé ženy. Nikdy opravdu nerozuměla, co znamená fráze ‘vyzývavé oči’, když ji četla v knihách, ale byla si dost jistá, že se na ně dívá právě teď. Slovo ‘doutnající’ poletovalo její myslí, následované několika mládeži nepřístupnými obrázky. Celý její nervový systém se zdál úplně zaseklý.

“No dobrá, tak to abych šel.” řekl Phill rozmrzele.

Spencer mohla cítit jeho pohled na svém zátylku, doufající, že by ho mohla zastavit a dát mu tak alespoň slabý záblesk naděje.

Zamumlala: “Promiň.”

Když se vzdaloval, mohla slyšet, jak si sám sobě stěžuje, bez pochyb používajíc pro ni různá označení.

“Dobrá, jsem si jistá, že to sežral,” zasmála se druhá žena. Jemně odtáhla svou ruku a pozvedla svůj šálek kávy. “Doufám, že ti to nevadilo.”

“Vadilo?” Spencer si nebyla jistá, co by jí mělo vadit, ale rozhodně si dělala starosti.

“Že jsem vyvedla tenhle kousek. Zdálo se to jako nejjistější způsob, jak tě ho zbavit. Takhle se nemusíš bát, že by se to opakovalo, pokud bys na něj později znovu narazila.”

“To jistě.” Cítila, že by měla říct něco dalšího, ale jen hleděla na svou ruku. “Díky. Nemusela jsi to dělat.”

“Hele, co bych to byla za rytíře v zářivé zbroji, kdybych neudělala všechno, co je v mých silách, abych tě zachránila od jisté záhuby?”

Spencer přikývla. Byla ještě příliš ohromená svou reakcí na celý incident, než aby si srovnala myšlenky.

Kapitola 2

Spencer se přistihla, že zírá na druhou ženu. Věděla, že to, co cítila, byla poměrně intenzivní a okamžitá přitažlivost k cizince a byla v rozpacích z tohoto vývoje událostí.

Byla by lež říct, že už dříve nezvažovala fakt, že by mohla být bisexuální nebo lesbička. Už na vysoké si vyrážela víc se svými kamarádkami než kamarády. V práci studovala ženské vedoucí pracovníky na schůzích, ale těžko mohla vynechat i ty mužské. Jak šel čas, zjišťovala, že si všímá žen více a mužů méně. Nedělalo jí starosti, že to tak cítí. Dělalo jí starosti, že to nevěděla jistě, protože neměla příležitost vyzkoušet teorii v praxi.

Byl to most, který se nebála překročit, když k němu přišla; šlo jednoduše o to, že toto podivné náhodné setkání bylo zdaleka nejblíže, co se k němu kdy dostala. Nejhorší bylo, že si nebyla jistá, jestli se druhá žena o ni opravdu zajímá nebo zda to byla celkem standardní lest, jak se zbavit nechtěné mužské pozornosti. Spousta Spenceřiných kamarádek by předstírala, že jsou lesbičky v podobné situaci. Jediný opravdový rozdíl je, že to byl někdo jiný, kdo přišel s tím nápadem.

Druhá žena si zdvořile odkašlala. Spencer lehce zavrtěla hlavou, jako by tím mohla vyčistit zmatek v hlavě.

“Promiň. Jsem trochu mimo.”

“To chápu.” Bruneta se hrdelně zasmála.

Spencer zvedla svoji kávu a upila chladnoucí tekutinu, spíš aby získala pár sekund na uklidnění než pro co jiného. Byla ve skutečnosti dost překvapená, že se jí ruka netřásla. Skutečně se uvnitř cítila dost nervózní.

“Myslela jsem vážně, co jsem řekla,” konečně poznamenala. “Opravdu si cením tvé pomoci s Phillem. Obvykle mě takhle nikdo nebalí a nevěděla jsem co dělat.”

“Těžko věřit, že tě nikdo nebalí v podstatě neustále.” Bruneta jí věnovala mírný úsměv. “Vždyť se na sebe podívej. Ty přeci musíš odhánět muže příslovečnou holí.”

“Ve skutečnosti nejsem moc dobrá v poznávání, že se o mě někdo zajímá tímhle způsobem, pokud nedrží velký blikající nápis. Pokud by nezačal s tak starou a otřepanou balící hláškou, pravděpodobně bych si myslela, že se snaží být jen přátelský.”

“I po tom, co by tě pozval na malou projížďku na své lodi?”

Spencer zoufale přikývla. “Smutné je, že asi ano.”

Bruneta se na chvilku zamyslela a pak se nahnula mírně dopředu, zeslabila hlas na jen o trochu víc než šepot a zeptala se, “No a co když člověk nemá blikající nápis v ruce?”

Spenceřin dech se zadrhl v hrdle. Bez ohledu na to, jak nezkušená byla v zákrutech flirtování, věděla, že toto prohlášení se těžko dalo považovat za nevinné. Zatímco její mozek horečně hledal vhodnou odpověď, byla ze své paniky vyrušena pohybem po své levici.

“Spencer! Dostala jsem tvoje vzkazy. Proč jsi prostě nezavolala do kadeřnictví? Vrátila bych se okamžitě, kdybych –” Její druhá nejlepší kamarádka, Abby, která se na ni záměrně obořila, umlkla uprostřed věty a chytila se za srdce. “Ach. Můj. Bože. Nejste vy Ashley Daviesová?”

Druhá žena – Ashley, podle všeho – věnovala Spencer pokřivený úšklebek nad tím, že byla jejich konverzace přerušena a obrátila se k nadšené mladé ženě. “Ano, jsem.”

“Ach můj Bože, jsem vaše největší fanynka. Chci říct, že úplně zbožňuji celou vaši tvorbu. Byla jsem na vašem vystoupení ve Whiskey-a-Go-Go minulý říjen. Ach můj Bože, Spencer! Proč jsi mi neřekla, že znáš Ashley Daviesovou?” Abby šťouchla svými boky do Spencer, když si sedlala na sedačku vedle ní. “Hrajete tady tenhle víkend?”

“Jsem tu, hm, jen navštívit starého kamaráda.”

“Ach.” Abbyin hlas poklesl. “Jak se vlastně znáte se Spencer?” Prohlášení znělo podezřele jako obvinění.

“Ach, my se vlastně vůbec neznáme. Jednou jsem jí zachránila život.” Ashley se usmála na Spencer, která okamžitě sklonila hlavu, aby zakryla temný nach, jenž se jí začal šířit po tvářích. Abby, mezi nimi skákala pohledem s rostoucím zmatkem a víc než jen trochou nelibosti. Abby byla notorická drbna, která nesnášela, když byla z něčeho vynechána.

“Takže budete hrát brzy znovu v LA?”

“Teď se zrovna soustředím jen na psaní.”

Abby vyklopila svoji kabelku před sebe na stůl a prohrabávala se jejím obsahem, dokud nenašla pero. “Vím, že to bude znít hloupě a musíte tímhle procházet pořád, ale mohla byste? Chci říct, můžu dostat váš autogram?”

Ashley přikývla. “Jistě. Máte něco, na co se dá psát?”

“Ach, jasně.” Abby zalovila zpět v kabelce a zamávala poznámkovým blokem. “Tady.” Podala jí ho. “Jsem –”

“Abby,” Ashley za ní dokončila. “Spencer,” zdůraznila to jméno jako by ho říkala poprvé, “mi o tobě všechno řekla. Píše se to s ‘y’ nebo ‘ie’?”

“Y.” Abby šťouchla Spencer, která stále pozorovala brunetu zpod svých řas. “Doufám, že jsi o mně mluvila jen hezky.”

Spencer neřekla nic. Byla uprostřed nejsurealističtější zkušenosti svého života a byla úplně neschopna řeči. Pozorovala, jak Ashley dokončila autogram kudrlinkou. Když ho podávala zpět Abby, začal vyzvánět mobil. Byl to Ashleyin.

“Musím to vzít” oznámila. “Ahoj. Máš zpoždění… Ach…”

Spencer mohla cítit, že ji bruneta pozoruje, zatímco hovoří do telefonu, ale sama záměrně hleděla na své ruce, které byly pevně sevřené na stole před ní. Chtěla vzhlédnout, ale díky Abbyině přítomnosti se cítila, jako by byla přistižena při něčem, co by neměla dělat. Stále se snažila strávit skutečnost, že bruneta nebyla jen náhodná cizinka, ale očividně nějaká celebrita.

“Dobrá… Jo, to můžu udělat…”

Spencer se cítila ještě více zahanbena svým zbrklým konáním. Musela vypadat jako úplný blázen. Vrhla se na tu ženu a ani nepoznala, kdo je. Stále si vlastně nabyla jistá, kdo Ashley Daviesová je. To jméno jí nic neříkalo, ale neměla stejný hudební vkus jako Abby, takže to asi ani nebylo tak překvapující. Všichni její přátelé považovali její hudební vkus za dost středněproudový, pokud ne rovnou staromódní.

Přemýšlela, jestli ji Ashley považuje za nějakou bláznivou fanynku, která zinscenovala celou záležitost s Phillem, aby se dostala blíže ke svému idolu. Ale bruneta se nezdála vůbec znepokojena. A to ona přišla s tím držením za ruku, aby odehnala Philla. A rozhodně s ní flirtovala. Samozřejmě, možná, že pokud Spencer považuje za jednu z fanynek, je flirtování její přirozenou reakcí. Ale proč by pak flirtovala s někým, koho by považovala za pomatenou fanynku? To nedávalo smysl. I když, žádná z jejích vlastních akcí a reakcí v předešlých deseti minutách jí taky nedávala žádný smysl.

Jediné logické vysvětlení, se kterým přišla, bylo, že většina jejich vzájemných interakcí byla skutečných, i když začaly výmyslem. Kousala si spodní ret, když zvažovala, co by tento závěr znamenal.

“Uh-huh… Jak myslíš, trapáku.” Ashley zavěsila. “To byl můj kamarád. Má hrozný problém s vlasovým gelem a potřebuje naléhavou pomoc,” zasmála se.

“Vy nezůstanete?” Abby zněla schlíple.

“Věřte mi, že bych si moc přála, abych mohla.”

Spencer věděla, že ta poznámka byla určena jí, přestože Ashley oslovila Abby. To jen potvrdilo její předpoklad, že jejich flirtování bylo skutečné. Zjistila, že je opravdu zklamaná, že to mělo skončit.

“Nemůžu uvěřit, že jsem vás potkala!” zvolala Abby. “Takovéhle věci se mi nikdy nestávají.”

“Dobrá,” prohlásila Ashley, vstávajíc a opouštějíc svou stranu boxu, “Nerada utíkám, ale povinnosti volají.” Zamávala svým mobilem, aby naznačila, že se to týká kamarádovy vlasové krize. “Bylo mi velkým potěšením. Koukám, že tu obě jste na celý víkend, tak doufám, že na sebe ještě natrefíme.”

“Och, taky doufám!” To byla Abby. Spencer jen přikývla.

Ashley shlédla na Spencer, s úsměvem zřetelně určeným jen jí na tváři. “Hele, pokud náhodou znovu narazíš na našeho společného kamaráda, určitě ho ode mne pozdravuj.”

S touto poslední poznámkou vyrazila tmavovláska z baru. Jen co opustila svoje místo, Abby se přemístila kolem stolu, aby seděla naproti Spencer. “Co tím myslela? Jak to že znáš Ashley Daviesovou? Bože, Spencer, jsi pěkně tajemná.”

Spencer neodpověděla okamžitě. Pozorovala vzdalující se postavu brunetky mířící přes hotelovou halu. Přála si, aby řekla něco – cokoliv – aby bylo jasné, že i ona měla zájem. Proklela svou vlastní nesmělost.

Před tím, než zmizela úplně ze Spenceřina dohledu, se nicméně Ashley otočila a okázale jí poslala vzdušný polibek a zamávala jí. Spencer polila temná červeň, ale i tak se usmála a pokývla v tiché odpovědi.

“Spencer!”

“Co je?”

“Posloucháš mě vůbec?”

Neměla ani ponětí, na co se jí Abby zrovna ptala, ale měla svou vlastní otázku. “Kdo vlastně ta Ashley Daviesová je?”

* * *

Spencer čelila křížovému výslechu od Abby dobrou půlhodinu. Podrobně vylíčila celý příběh od začátku do konce s vynecháním jen několika podrobností. Například nezmínila Ashleyino smělé flirtování kvůli Phillovi. Prostě jen zmínila, že ji bruneta dovolila si přisednout jako záminku k uniknutí prodavači plastů, a že Abby dorazila doslova chvilku potom, co se seznámily.

Ona se na oplátku dozvěděla, že Ashley Daviesová je písničkářka s méněpočetnými ale věrnými fanoušky. Narodila se nejspíš bohatá dost, aby nemusela pracovat do konce života. Její otec byl v rockové kapele, o které Spencer nikdy neslyšela a měla nevlastní sestru, která byla v mládí hvězdou televizní reality show, ale pak zmizela veřejnosti z očí.

Abby říkala, že Ashley hlavně skládá písně pro jiné umělce, ale také sama vystupuje – v klubech, ne na stadionech – hraje některé známé hity, které napsala pro ostatní a spoustu dalších mnohem osobnějších písní. Sama si vydala pár alb, ale nedělala žádnou velkou propagaci. To přimělo Spencer cítit se o něco lépe, že ji nepoznala.

Spencer byla ráda, že jejich večer zahrnoval nácvik svatby a večeře pro svatební hosty a dvě rodiny, protože tak získala dobrou výmluvu k úniku od Abbyina vyslýchání. Obě se potřebovaly převléct, zdůvodnila. Abby mohla těžko nesouhlasit.

Zatímco se účastnily nácviku a dostaly se do nejexkluzivnější restaurace v hotelu, té se jménem slavného šéfkuchaře nade dveřmi, zpráva o její příhodě s menší celebritou se zřejmě rozšířila. Abby musela oběhnout všechny pokoje v hotelu od chvíle, co spolu naposled mluvily, nebo během nácviku rozjela hru na tichou poštu. Spencer nakonec musela převyprávět svůj příběh o Phillovi a Ashley asi čtyřikrát. Zdálo se, že je jedinou osobou, mimo starších členů rodiny, která nikdy neslyšela o Ashley Daviesové.

Po jídle se všichni přesunuli do jednoho z dalších hotelových barů, který měl terasu s výhledem na bazén a pozemky. Spencer se vykradla s Claudií, takže si její kamarádka mohla zapálit cigaretu. Spencer pobavilo, že ačkoliv jim oběma bylo dvacet pět a Claudia se už zakrátko měla stát Brendanovou ženou, stále nedokázala říct svému otci, že kouří.

“Jak to zvládáš?” zeptala se, když si všimla, jak křečovitě Claudia svírá zábradlí na terase.

“Oh, však víš. Ta část vdávání se za Brendana je skvělá.”

Spencer se uchichtla. “Dobrá, to je úleva, když si ho máš ráno brát.”

“Ta obtížná část je přežít den bez zabití mámy nebo Jewel.” Jewel, Brendanova matka, byla přesvědčená, že Nancy, Claudiina matka, se dívá na Brendanovu rodinu spatra. Spencer věděla, že plánování svatby bylo pro její kamarádku stresující, jednoduše proto, že obě matky věřily, že má ta druhá příliš velké slovo.

“Dobrá, jako tvé hlavní družičce, mi prostě dej vědět, pokud bys potřebovala jakkoliv pomoci ohledně zítřka.”

“Co unést obě dvě a držet je zamčené v jejich pokojích, dokud nehodím kytici?” Claudia shlédla na svou napůl vykouřenou cigaretu a zamáčkla ji do blízkého popelníku. “Předpokládám, že je pozdě na útěk?”

“Hm, nech mě se nad tím zamyslet.” Odmlčela se kvůli dramatickému efektu, poklepávajíc si prstem na bradu. “Ano, je příliš pozdě. Mimoto, máš pokoj v osmém patře. Brendan by potřeboval fakt dlouhý žebřík, aby vyšplhal k tvému oknu.”

“Je letcem od námořnictva,” pokrčila Claudia rameny. “Mohl by si půjčit stíhačku ze základny. Vsadím se, že bychom mohli být ve Vegas nebo Renu tak do půl hodiny.”

“Mám za sebou pět návštěv švadleny kvůli svým šatům, a ani nezmiňuji fakt, že jsem za tebou přiletěla až sem zpátky do Ohia, abychom pak strávily celý víkend lítáním po obchodech s tvou matkou. Pokud se teď na mě vykašleš, budu tě muset zabít.”

Claudia se zasmála a usrkla ze své sklenky vína. Zamyšleně zamumlala “Opravdu jsem ráda, že tu jsi, Spencer.”

“Kde jinde bych měla být?” Odložila svou vlastní sklenici, položila ruku kolem pasu své nejlepší kamarádky a jemně ji stiskla. “Jsem si celkem jistá, že jsme učinily plivancový slib a víš přeci, co se stane, když ho porušíš?”

Claudia se rozesmála. “Ach Bože, mi to fakt udělaly, že jo?”

“Ještě ve třídě paní Thompsonové. Slíbily jsme si, že budeme hlavní družičkou té druhé. Jistě, jsem si dost jistá, že jsi si tehdy plánovala vzít Nicka Lacheyho.”

“To teda ne!” Claudia šťouchla bokem do Spencer. “Nick Lachey byl na druhém stupni!”

“Aha, tak pak je to v pořádku!”

“Hele, nechtěj, abych ti připomněla tvé plakáty Lance Basse, Carlinová.”

“Měla jsem ráda Timberlakea!”

“Ha! Upravování minulosti. Všichni to říkají teď, když je senzační a úspěšný. Zřetelně si vzpomínám, jak jsi kreslila zamilovaná srdíčka s LB uvnitř na desky svého sešitu.”

Spencer se zasmála. “Možná.”

Obě pár chvilek hleděly přes hotelové pozemky, ztracené ve vzpomínkách na své společné dětství.

“A co vlastně ty?” zeptala se Claudia, zatímco poodešla od Spencer a zapálila si další cigaretu, otočíc hlavu, aby vyfoukla kouř pryč od své kamarádky.

“Co, co já?”

“Já se vdávám. Abby má Jorgeho. I Jason si přivedl přítelkyni.”

“Já vím! Co vlastně vidí na tvém mladším bratrovi?” Jason, notorický flákač, kluk, který si nedokázal udržet práci na déle než pár měsíců, si přivedl okouzlující mladou asiatku, která byla chytrá, zábavná a měla opravdovou práci jako knihovnice. Nezdálo se ani, že by měla nějaké tetování nebo piercing. Ve skutečnosti byl Jason také skoro bez kovu, až na malý kroužek na obočí. Spencer ho skoro nepoznala.

“Vyhýbáš se otázce.”

“Protože zníš jako moje matka.”

“Cože? Já chci, abys byla šťastná.”

“Já jsem šťastná bez vztahu.” Ještěže Claudia nevěděla, že už skoro dva roky Spencer neměla rande. Rozhodně to nebylo z nedostatku nabídek. Bylo to spíš z nedostatku chuti a také z rostoucích pochybností o své sexualitě.

“Někteří z Brendanových kamarádů z námořnictva jsou fakt sexy. Počkej, až je zítra uvidíš. Budou mít svoje sváteční uniformy.” Claudia zavzdychala. “On vypadá neuvěřitelně v té uniformě.”

Spencer se něžně usmála nad kamarádčiným hodnocením svého nastávajícího. Nikdy nepoznala dva lidi, kteří by se tak moc milovali.

“Mohla bych tě dát dohromady s jedním z nich. No tak, hlavní družička a ženichův svědek to je skoro tradice!”

“Ne.”

“Spencey!”

“Claudey!” zanaříkala v odpověď.

“Slyšela jsem, že jsi dneska už jednoho dokonale vhodného chlápka odmítla,” zažertovala její kamarádka.

Protočila panenky. “To není vtipné. Byla to učiněná noční můra. Dokonce použil tu hlášku ‘Bolelo to, když jsi spadla z nebe’.” Otřásla se. “Bylo to příšerné.”

“Opravdu jsi vyrazila k úplné cizince a předstírala, že je to Abby, abys mu unikla?”

“Tak nějak. Ano.” Cítila, jak taje při vzpomínce na setkání s Ashley. “Udělala jsem to.” Podvědomě sáhla dolů a dotkla se hřbetu ruky, té, kterou Ashley hladila tak něžně a důvěrně. Pokud se dost soustředila, mohla cítit ty měkké rty přejíždějící jí po kůži na kloubech.

“Panejo, to bylo tak … vůbec se ti nepodobající.”

Potřásla hlavou. “Byl fakt neodbytný. Byla jsem zoufalá.”

“Abby říkala, že ona je celkem známá.” Dobrá, alespoň Spencer nebyla jediná, kdo neslyšel o Ashley.

“Údajně.”

“Vsadím se, že je to jedna z těch holek s kytarou, hrajících na Lillith Fair, co je tak Abby zbožňuje.”

“Ne! Hraje spíš akustický rock než folk, co Abby obvykle poslouchá.” Prohlášení vyznělo mnohem důrazněji, než zamýšlela.

“Ano?” Něco na Spenceřině tónu muselo Claudii zaujmout, protože se otočila a důkladně ji zkoumala pátravým pohledem. Byl to pohled nejlepší kamarádky, která měla pocit, že tam něco zachytila, ale ještě si nebyla jistá, co přesně.

“Vygooglila jsem si ji, když jsem se vrátila na pokoj,” přiznala. “Je dost dobrá.” Stáhla si bez prodlení obě Ashleyina alba a vzala si notebook do koupelny, takže je mohla poslouchat, zatímco byla ve vaně. Byla si jistá, že si je pustí i později, až bude v posteli. Nemusela dodávat, že to bude dost nahlas.

Nebyla si vlastně jistá, proč úmyslně zlehčuje celou událost. Opravdu pochybovala, že by ji Claudia odsuzovala, kdyby jí řekla, že se jí líbí roštěnky. Jedna roštěnka. Tahle roštěnka. Povzdechla si sama pro sebe, nesnášela výraz ‘roštěnka’, a to i ve svých myšlenkách.

“Tak to se na ní možná také mrknu.” Claudia se teď usmívala velice zvláštním způsobem. Její tvář měla téměř škodolibý výraz, takový, který způsoboval, že se Spencer cítila opravdu neklidně.

“Och, to bys určitě měla.” Snažila se, aby to znělo nezúčastněně a přirozeně, jak jen to bylo možné.

“Spence, je tu –”

“Hej, hej, hej! Kde je moje nejmilejší holčička?” Claudiin otec se objevil ve dveřích terasy, přerušil tak svou dceru, jenž odhodila cigaretu dolů z balkonu tak rychle, že to Spencer jen stěží zahlédla. Doufala, že se nikdo zrovna neprocházel pod nimi.

“Jen vteřinku, tati. Spencer a já tu máme malou holčičí chvilku.”

“Dobrá, ale hosté čekají, zlato. Vy dvě krásky byste se tu neměly schovávat.”

“Už jsme na cestě Franku,” slíbila Spencer se svým nejzářivějším úsměvem. Vrátil se zpátky dovnitř, krčíc rameny jako kdyby vůbec nechápal jednání mladých žen.

“Myslíš, že mě viděl?” zeptala se Claudia. Určitě měla na mysli své kouření.

“Myslím si, že to ví. Myslím si, že to ví už tak od tvých sedmnácti.” Všichni to věděli. Bylo to nejhůř střežené tajemství v celém Ohiu. “Měly bychom se vrátit dřív, než přijde ještě tvoje matka.” A před tím, než se vrátíme zpátky k tématu Ashley Daviesové, dodala v duchu.

Claudia zakroutila očima, zavěsila se do Spencer a zhluboka se nadechla.

“Tak pojďme.”

Kapitola 3

Zbytek večera proběhl bez dalších incidentů i zmínkách o Ashley. To nicméně nezastavilo Spencer, aby nepřemýšlela o brunetě takřka neustále. Nebyla takhle zaujatá někým jiným už roky. Její nejstarší a nejlepší kamarádka – dívka, která jí splétala vlasy při bezpočtu přespávání a která tu pro ni byla, když bylo její nedospělé srdce zlomeno Ericem Seibergem, který ji nepozval na Jarní slavnost – se už za dvanáct hodin měla vdávat a jediné, na co mohla Spencer myslet, bylo náhodné setkání s krásnou cizinkou.

Neschopná pořádně odpočívat a s vědomím, že ji čeká náročný den, se Spencer vytratila z večírku, hned jak Claudia sama odešla.

Vestibul byl mnohem tišší, než by se dalo čekat ve 23:30 o páteční noci a zjistila, že stoupá ve výtahu sama. Když se dveře otevřely, vystoupila a vyrazila směrem, kde se, jak si myslela, nacházel její pokoj. Stačilo se podívat na číslo dveří, které míjela a zjistila, že je na špatném patře. Z nějakého důvodu – nejspíš proto, že nenáviděla výtahy a oni jí to prostě oplácely – skončila na dvacátemprvním podlaží, zatímco její pokoj ležel na devatenáctém.

Rozhlížela se kolem, hledajíc nápis schodiště. Žádný nebyl v dohledu, tak pokračovala dál chodbou směrem ke druhým výtahům, o kterých věděla, že jsou na opačném konci budovy. Koberec byl tak měkký a její chodidla tak unavená, že skopla svoje boty. Bosá, v koktejlkách, své boty visící na prstech, to jí připomnělo, jak se v sedmnácti plížívala zpět domů po večerce, takže jí nepřekvapilo zaslechnout zasyčet své jméno, tak jako mnohokráte od svého otce, který na ní vždycky čekal a nikdy neřekl její matce, jak pozdě se vrátila. Ale tohle nemohl být její otec ze dvou důvodů: za prvé, ten byl doma v Los Angeles; a za druhé, tenhle hlas rozhodně nebyl mužský.

Zastavila, otočila se a okamžitě cítila úsměv šířící se jí po tváři. S lahví piva v levé ruce k ní přicházela Ashley Daviesová. Měla na sobě černé džíny a třpytivý stříbro–šedý top, přes který měla přehozenu černou těsně padnoucí košili, částečně rozepnutou. Vypadala ještě neuvěřitelněji než dřív.

“Tak se zase setkáváme,” zapředla tmavovláska.

Spencer jen přikývla na souhlas, vědoma si, že se začíná červenat.

“Plížíš se ven nebo dovnitř?” Ashley se zastavila asi třicet centimetrů před ní a napila se ze svého piva. Dala hlavu na stranu a pomalu si prohlédla Spencer od shora dolů. Byl to rozhodně hodnotící pohled. To přimělo Spencer znachovět ještě víc.

“Z–ztratila jsem se,” zakoktala, neschopna pořádně mluvit. Zahanbeně si pročistila hrdlo. “Ehm, vystoupila jsem na špatném patře,” dodala.

“Takže se nepotuluješ blízko mého pokoje a nečekáš na další záchranu?” zavtipkovala bruneta. Ukázala na krajní pokoj, jeden z těch s dvojitými dveřmi. Bylo to jasně apartmá a myšlenka na to, dostat se do brunetina apartmá, byla podivně přitažlivá.

Pokud by Spencer byla k sobě nadále upřímná, mohla by klidně dodat, že ta myšlenka nebyla vůbec podivná. Věděla přesně, proč jí myšlenka na to být sama s Ashley v jejím apartmá přijde ohromně přitažlivá. Ta holka se jí líbila. Líbila se jí tím chtěla-bych-ji-poznat-lépe způsobem. Líbila se jí tím kreslím-zamilovaná-srdíčka-s-našimi-iniciály způsobem. Líbila se jí takovým způsobem, že se jí chtělo hodit opatrnost za hlavu a otestovat všechny své teorie o tom, že je možná více než jen trochu teplá. Ale nebyla takhle odvážná, alespoň ne v neznámé chodbě uprostřed noci.

“Tentokrát ne. Jen jsem se ztratila.”

“Achh.” Natáhla ruku. “Ashley Daviesová, mimochodem.”

“Spencer, Spencer Carlinová.” Přijala nabízenou ruku až příliš ochotně a vychutnávala možnost otestovat, zda zachvění, které cítila při jejich předchozím doteku, nebylo jen nějaká shoda okolností. Když se opět dostavil záchvěv vzrušení, tušila, že její první dojem nebyl mylný: bylo tady něco zvláštního. Pustila její ruku po době, která jak doufala, nebyla neobvykle dlouhá.

Ashley poukázala na Spenceřiny šaty mávnutím levé ruky a zakývala obočím. “Žhavé rande s Phillem?”

Spencer se zahihňala. Opravdu se zahihňala, stěží poznávajíc zvuk vycházející z vlastních úst.

“Ne, žádné rande. Nácvik svatební hostiny.”

“Ach, dobrá. Ty jsi hlavní družička, že?”

“Ano.” Spencer zmínila svoji roli na svatbě při jejich prvním setkání. “Claudiina, mé nejstarší kamarádky. Chodily jsme spolu do školy až do druháku na střední. Pak moje máma dostala práci v LA a přestěhovali jsme se. S Claude jsem strávily celé dny na telefonu po tom, co jsem se přestěhovala. Hrozně moc mi chyběla. Pořád mi chybí. Samozřejmě se teď přestěhovala sem k Brendanovi, to už není tak špatné, je už jen krátký let daleko. Nebo dlouhá cesta autem, předpokládám, ačkoli jsem to sama nikdy nejela.” Neměla potuchy, proč v přítomnosti Ashley není schopna řeči nebo naopak stále blábolí, ale přála si, aby mohla svému mozku přikázat držet se někde mezi tím. Nezdálo se, že by její blábolení vadilo tmavovlásce, která se jen usmívala a přikyvovala. “Každopádně, hm, krátká odpověď je ano, jsem hlavní družička.”

Nastalo krátké ticho a pak Ashley pokývla směrem k výtahům.

“Takže, hm, můžu tě doprovodit do tvého pokoje?” Rozpačitě trochu pokrčila rameny, což Spencer připadalo roztomilé. “Nebo, víš, mohla bys jít do mého pokoje, pokud bys chtěla. Mohly bychom si dát pivo nebo kafe a pokecat. Nebo tak něco.”

Byla to neskutečně lákavá nabídka, podaná s mnohem menším sebevědomím než by Spencer od brunety očekávala. Rozhodně ji zaujaly možnosti toho ‘nebo tak něco’. Ale věděla, že bude muset zítra brzy vstávat. Měla by mít snídani v nevěstině apartmá s Claudií a Nancy, před její vlastní návštěvou salonu krásy, aby jí udělali vlasy a make-up. Měla už nastavený budík na půl sedmé.

S velkou lítostí odpověděla, “Opravdu bych se měla trochu vyspat.”

Pokud Ashley vadilo, že její nabídka byla odmítnuta, nedala to nijak najevo. Zářivě se usmála a odložila svou nyní prázdnou pivní láhev na vozík pokojové služby, který zůstal před jedním z pokojů.

“Tak dobrá, dostaňme tě domů dřív, než hodiny odbijí půlnoc a ty se změníš zpět na dýni, Princezno.” Nabídla Spencer rámě.

“To opravdu nemusíš.” Přitom se už ale otočila brunetiným směrem, rozhodnutá přijmout nabídku, od chvíle, co byla učiněna.

“Samozřejmě, že musím. Co když je tu vrah, číhající za nejbližším rohem, aby se na tebe mohl vrhnout?”

“Vrah?” nevěřícně pozvedla koutek úst.

“Mohlo by se to stát.”

“Jsi si jistá?”

“Viděla jsem spoustu Myšlenek zločince a Kriminálek,” Ashley potvrdila s hranou vážností. “Jsem v podstatě kvalifikovaná, být forenzním-profilovacím-detektivem.”

Spencer se tomu prohlášení lehce zasmála a pak vykročily k výtahům. Šly pomalu, tak pomalu až by se to dalo označit jako loudání se. Beze slova se Ashley natáhla a vzala Spenceřiny boty z její ruky. Spencer to gesto nadchlo. Jako dítě, které hltalo knihy Anna ze Zeleného domu, vždycky chtěla někoho – svého vlastního Gilberta Blythea – kdo by jí nosil učebnice do školy. Narodila se ve špatném století na to, aby k tomu někdy došlo, ale Ashleyiny činy se dost blížily tomuto ideálu. Když zavřela oči, mohla si snadno představit, že jdou domů přes Kanadské prérie a ne hotelovou chodbou.

“Takže, jak se tyhle dvě hrdličky shledaly?” Mohla to být jen její představivost, ale Ashleyin hlas se zdál ještě chraplavější než dřív.

“Brendan byl vůbec její první kluk.”

“Opravdu dlouhé zasnoubení?”

“Ne. Rozešli se před dokončením střední školy. Opět se potkali před pár lety.” Zavrtěla hlavou. “Claudia byla ve skutečnosti zasnoubená s jiným mužem, Markem. Byl roztomilý, ale jakmile opět uviděla Brendana, odvolala svatbu a přestěhovala se sem za ním. Všechno se to seběhlo během několika dní.”

“Zní to romanticky, hádám. Tedy, samozřejmě, pokud nejsi Mark.”

Spencer pokrčila rameny. Ani nevěděla, co se s Markem stalo. V jednu chvíli byl součástí jejich životů a Claudiiny budoucnosti a v další zmizel a nezanechal po sobě žádné stopy. Doufala, že to překonal a našel někoho jiného. Byl to dobrý chlap, který si zasloužil být šťastný, ale nemohl soupeřit s Claudiinou láskou k Brendanovi.

“Takže, co vlastně dělá hlavní družička?”

“Ach, však víš, podporuje nevěstu během příprav a uklidňuje ji v den D.” Po straně se podívala na Ashley. “Ty jsi nikdy nedělala družičku?”

“Nee, ani jsem nebyla na moc svatbách. Většina mých přátel není ženatá a moje matka mne nikdy nepozvala na ty její.”

“Ty její, množné číslo?”

“Jo.” Tmavovláska udělala obličej. “Opravdu ráda se vdává. Už ne tak ráda je manželkou.”

“Kolikrát se vdala?” Spenceřin hlas byl udivený i zvědavý.

“Pětkrát, mám dojem. Možná šestkrát. Odjela na rok do Švýcarska s bankéřem a nejsem si jistá, jestli do toho praštili nebo ne.”

“To je spousta svateb.”

“Ne, pokud jsi Elizabeth Taylor nebo Larry King.”

Došly k výtahům a obě sáhly po tlačítku současně, jejich ruce se o sebe otřely. Šok, který Spencer cítila z dotyku způsobil, že ucukla zpět a v rozpacích se pronikavě zasmála. Ashley pozvedla obočí a stiskla tlačítko. Aby se něčím rozptýlila, Spencer se dívala po displejích nad výtahovými dveřmi. Nejbližší výtah byl na pátém patře. Ostatní byly všechny ve vestibulu nebo mezaninech.

“Nenávidím výtahy,” poznamenala, aby vyplnila ticho. “A myslím si, že oni to vědí. Proto skřípou, jen když v nich jedu a proto tu nikdy nejsou, když je potřebuji a proto mě vysadily ve špatném patře.”

“Ach, ale kdyby se to nestalo, tak bychom na sebe znovu nenarazily.”

Tentokrát věděla hned, že Ashley s ní nepokrytě flirtuje. Něžnost brunetina hlasu, způsob jakým se k ní nakláněla, skutečnost, že sklonila hlavu tak, že se na ni dívala zpod řas: to byla nezpochybnitelná znamení.

“Ne, nenarazily,” zamumlala na souhlas.

Jejich tichá chvilka byla přerušena cinknutím otevíraných dveří a skupina pěti hlučných asi pětadvacetiletých mužů se vyvalila ven, všichni živě hovořili o nějakém klubu, do kterého měli v úmyslu po krátké přestávce vyrazit, aby se pořádně napili. Podle jejich chování Spencer usoudila, že už mají rozhodně dost. Poslední kluk, který opustil výtah se zastavil, aby si změřil Spencer. Jeho pohled byl pomalý a lascivní.

“Ahoj bloncko,” řekl, vyslovoval ještě zřetelně, ale jen stěží. “Čekáš tu na mě?”

Spencer hleděla jinam, doufajíc, že prosté ignorování ho by mohlo fungovat. Cítila, že se Ashley před ni ochranitelsky postavila. Ten kluk právě otevíral pusu, aby něco dodal, když tu ho jeho kamarádi naléhavě zavolali. S pokrčením ramen bez dalšího slova odklusal za svými společníky. Dvě ženy pozorovaly skupinu na jejich hlučné cestě chodbou, než zmizeli v jednom z pokojů. Spencer byla ráda, že nemá někoho takového v sousedním pokoji.

“Už jsem si myslela, že tě budu muset znovu zachraňovat,” poznamenala Ashley vesele, když nastupovaly dovnitř. “Jaké patro?”

“Devatenácté.”

Tmavovláska stiskla tlačítko a dveře se zase zavřely. “Měla bys opravdu zvážit najmutí si mne, pokud se hodláš dál dostávat do takových situací.”

Spencer by to vůbec nevadilo. Mít Ashley Daviesovou jako stálou osobní strážkyni, jí znělo jako geniální nápad.

“Upřímně si nevzpomínám, že by to na mě zkoušeli dvakrát v jednom dni,” přiznala. Stále byla překvapená, že si ten kluk vybral ji, když Ashley stála hned vedle.

“Jenom dvakrát?” Ashley na ni mrkla.

Spencer si byla dost jistá, že význam té poznámky byl, že Ashley to na ní také zkouší, ale nedostala šanci na odpověď, protože se dveře znovu otevřely.

“Vydrž.” Ashley zdvihla ke Spencer jednu ruku v zastavujícím gestu a vložila jedu nohu do výtahových dveří, aby je udržela otevřené. Vystrčila hlavu a rozhlédla se. Ruka, kterou držela nahoře se najednou začala zběsile hýbat v gestu, aby se světlovláska pohnula. “Můžu potvrdit, jak nepřítomnost zřejmých vrahů, tak to, že jsme skutečně na devatenáctém podlaží. Jsme připravené jít. Opakuji, jsme připravené jít.”

Spencer se smála, když vystupovala do chodby. Byla ráda, že je zpět na koberci. Podlaha ve výtahu byla tvrdá, se studenými dlaždicemi. Vědoma si svých stále bosých nohou, ani nechtěla přemýšlet, jak špinavá mohla podlaha být.

“Vidíš? Byla bych skvělý detektiv,” prohlásila Ashley.

“To bys samozřejmě byla.”

Bruneta se zastavila v chůzi a založila si ruce na prsou v předstírané výhružce. Vzhled by byl působivější, pokud by stále nenesla Spenceřiny boty. Těžko vypadat hrozivě s páskovými boty na vysokých podpatcích v rukou.

“Ty o mě pochybuješ?”

“Nikdy,” uznala Spencer. “Jak bych mohla pochybovat o mé soustavné zachránkyni?”

“Hmm.” Tmavovláska chvíli zvažovala odpověď a pak ji shledala uspokojivou. “Dobrá tedy. Je ti odpuštěno.”

Spencer předstírala, že si utírá pot z čela. “Fjů! To bylo těsné!”

“Hele! Přestaň si mě dobírat nebo to odvolám.” Ashley ji jemně plácla do ruky.

Spencer přišlo nepochopitelné, že se znají jen pár hodin. Nikdy se necítila takhle s někým, koho právě potkala. Obvykle jí trvalo dny, pokud ne týdny, otevřít se někomu. S Ashley to nicméně bylo okamžité spojení. Rychle se bokem podívala na svou společnici, která také vypadala úplně uvolněná. Vpředu mohla vidět svůj pokoj. Rozesmutnilo ji to, protože opravdu nechtěla, aby jejich čas spolu zase tak brzy skončil. Zvažovala, co by s tím měla dělat, když Ashley přerušila její hloubání.

“Takže jsem přemýšlela, musím zítra něco udělat a ty máš také něco malého v plánu, ale, hm, možná, pokud tu budeš ještě v neděli a nemáš nic naplánováno, mohly bychom se sejít na brunch nebo tak.”

Znovu Spencer překvapilo, jak nejistá nabídka byla.

“Brunch?” zopakovala.

“Jasně,” Ashley se oslnivě usmála, jak se vrozená domýšlivost dostala opět do popředí, “není to tak úplně snídaně ani oběd, ale na konci se podává plátek melounu.” Zvláštní směs drzé sebedůvěry a tiché nejistoty, kterou předváděla byla fascinující i lákavá.

“Slíbila jsem Abby a jejímu příteli, že s nimi v neděli něco podniknu,” přiznala Spencer. Uvnitř ji potěšilo, když viděla krátký výraz zděšení, mihnout se ve tváři druhé dívky. “Ale tvoje nabídka zní mnohem lépe,” dokončila.

Ashley se potěšeně zasmála. “Byl to ten příslib melounu, co tě přesvědčil, že jo?”

“Jo, rozhodně ten meloun,” přisvědčila.

Zpomalily tak, že skoro zastavily, ale i tak byly už jen pár kroků od Spenceřina pokoje.

“Ehm, tenhle je můj.”

“Dobrá.”

Chtěla pozvat Ashley dál, ale nebyla si jistá, jak to udělat nonšalantně, i přesto, že byla právě pozvána na brunch. Také se cítila jako by jí bylo znovu patnáct, a byla opět vysazena před domem svých rodičů na konci rande. Měla ten samý poct nervózní energie, vycházející z toho, že věděla, jak by chtěla zakončit večer, ale nevěděla, jestli to má ve svých rukou.

“Takže, brunch?” nadhodila, opírajíc se o dveře svého pokoje. Lakované dřevo chladilo její odhalená záda. Ashley přistoupila k mírnému výklenku u vchodu a pak se opřela ramenem o zeď. Bylo mezi nimi méně než pár decimetrů. Malý pohyb bokem, menší změna držení těla a dotýkaly by se.

“Brunch,” Ashley souhlasila, usmívajíc se očima.

“Myslím tím v kolik?”

“Nevím. Jaký čas je podle tebe vhodný na brunch?”

Mluvily sotva šeptem.

“Hm, jedenáct?” hádala Spencer. Nikdy ve skutečnosti nabyla na brunchi, ale jedenáct znělo celkem správně.

“Jedenáct zní dobře.” Ashley natáhla ruku a nakreslila čáru prstem dolů po stěně vedle sebe. Bylo to bezvýznamné gesto, ale ještě zmenšilo mezeru mezi jejich těly.

“Kde se chceš sejít?” Spenceřin hlas zněl napjatě i jí samé.

“Náš obvyklý stůl?”

To ji přimělo usmát se. Líbilo se jí, jak to zní: jejich obvyklý stůl.

“Ale doufejme bez prodavačů plastů.”

“Doufejme, že bez jakýchkoli vyrušovaní,” souhlasila Ashley.

“Jasně.”

Ticho mezi nimi viselo. Někde dál v chodbě bylo slyšet smích a pak těžké bouchnutí dveří. Pokud se některá z nich pohnula, Spencer si toho nebyla vědoma. Jen se na sebe dívaly a usmívaly se. Byla si celkem jistá, že je to dokonalá chvíle, aby se jedna z nich naklonila pro polibek na dobrou noc. Nervozita trýznila Spenceřiny vnitřnosti a už nedokázala zůstat ticho.

“Tak díky za doprovod domů,” zamumlala. Okamžitě se proklela za volbu slov, protože zněly jako odpálkování.

“Bez problémů.” Ashley se mírně narovnala. Zvedla svou levou ruku, podávajíc Spencer její boty. “Domnívám se, že jsou tvoje.”

Vzala si je a nemotorně je houpala na pravé ruce. “Díky.”

“Asi bych měla –”

“Jo.” Nechtěla nechat brunetu odejít. Chtěla se natáhnout a přitáhnout ji k sobě. Chtěla ji políbit. Chtěla být od ní líbána. Nechala svůj pohled sklouznout k Ashleyiným rtům, zvažujíc jaké by to bylo, přitisknout je ke svým.

Když pohlédla zpět do Ashleyiných očí, mohla říct, že její činnost nezůstala nepovšimnuta.

“Jsem moc ráda, že jsme na sebe znovu narazily,” podotkla Ashley.

“Já taky.”

“Řekla bych, že bychom se měli přestat potkávat takhle, ale byla by to lež.”

“Chápu, jak to myslíš. Jsem moc ráda, žes to byla ty, koho jsem si vybrala dneska v baru.”

“Měly bychom nalézt Philla a poděkovat mu.”

Spencer se ušklíbla. “Nevím, jestli bych zašla až tak daleko.”

“Možná bychom mohly zjistit, ve kterém pokoji je a poslat mu anonymně koš s ovocem nebo tak něco.”

“Třeba by to považoval za pozvánku.” Mluvily jen, aby nepřestaly mluvit, ale Spencer to naprosto vyhovovalo.

“Jo, asi bude nejlepší se tomu vyhnout.”

Ashley se široce usmívala, všimla si Spencer. Mohla by šťastně pozorovat její úsměv celou noc. Povolila si v tom ještě pár chvil.

“Tak jo,” prohlásila Ashley.

“Jo.” Rozhodně cítila, jak jí prostupuje nervozita z prvního rande. Byla si celkem jistá, že ani jedna z nich neví, jak se rozloučit. Lichotilo jí, že se obě stejně zdráhají, tak učinit. Dostala nápad. “Co když se jedna z nás zdrží?”

“Cože?”

“V neděli,” vysvětlovala. “Měly bychom mít způsob, jak se spojit.” Nadávala si, že je příliš plachá a stydlivá, aby požádala Ashley o telefonní číslo rovnou. Úsměv druhé dívky jasně vypovídal o tom, že chápe, o co Spencer jde.

Ashley zašátrala ve své zadní kapse a vytáhla svůj mobil. “Žádáš mě o mé číslo?” zeptala se, přeskakujíc pohledem mezi telefonem ve své ruce a Spenceřinou tváří.

“No, hm, dávalo by to smysl.” Opět znejistěla, jako by příliš tlačila na pilu.

“S jednou podmínkou.”

“A jakou?”

“Musíš mi slíbit, že zavoláš.” Ashley jí věnovala srdečný, koketní, vyloženě lascivní usměv.

Spencer zčervenala, zatímco zalovila ve své kabelce a vytáhla svůj telefon. “Myslím, že na tom bychom se mohly dohodnout.” Pozvedla mobil a najela do přidávání kontaktů. “Dávej.” Mačkala čísla, jak jí je Ashley diktovala a pak zopakovaly proces se Spenceřiným číslem.

“Potřebujeme kód?” zeptala se Ashley.

“Jako jaký?”

“Ach, však víš, pro případ, že bys měla zpoždění, protože tě balil nějaký náhodný kolemjdoucí, což se u tebe zdá jako běžné riziko. Pokud budeme mít kód, mohla bys mi poslat SOS a já bych tě mohla přijít znovu zachránit.”

Spencer se zazubila. “A nestačilo by právě ‘SOS’?”

“Dobrá připomínka.” Ashley očividně dostala nápad, protože se uculila. “Pojďme to rovnou vyzkoušet.”

Spencer se přesunula do psaní zpráv a odeslala krátký text, hlásající ‘SOS’. Ashley zavrtěla hlavou v předstíraném zhrození.

“Takhle ne, Spencer. Jak zjistím, kde tě najdu?”

“Protože stojíš přímo tady?”

“V neděli nebudu.”

“Tak dobrá.” vyťukala druhou, tentokrát delší zprávu.

Když Ashleyin telefon takřka okamžitě zabzučel, tmavovláska se rozesmála. “Pomoc! Pomoc! Jsem obtěžována bláznem před pokojem 19128?” přečetla.

Spencer pokrčila rameny. “Říkám pravdu.”

Ashley něco napsala a Spenceřin displej se rozsvítil.

Snaží se tě balit?

Spencer si skousla ret a pohlédla na druhou dívku, která se drze usmívala s povytaženým obočím, jakoby ji vyzývala.

Asi jo. Nevím to jistě, odepsala.

Potřebuješ zachránit?

Spencer opět vzhlédla a tentokrát se obě usmívaly. Zaváhala, než odpověděla, Ne. Vedeme si dobře, doufám.

Rozhodně si vedeš víc než dobře.

To je dobré vědět. Nezdálo se divné, stát ani ne metr od sebe a vést rozhovor psaním si. Popravdě to odstranilo dostatek reálna, že Spencer mohla sdělit, co měla na mysli, způsobem, o kterém by ani neuvažovala, pokud by byla dotázána nahlas.

“Tak jo,” zamumlala Ashley, odložila telefon a zahákla své palce za zadní kapsy svých džínů. Houpala se na patách.

“Já…” Spencer ukázala na dveře za sebou.

“Jo, já taky. Myslela jsem svůj pokoj, ne… jo.”

Spencer se usmála. Nebyla si jistá, která se jí líbí víc: silná, sebejistá, domýšlivá Ashley nebo zaražená, nejistá Ashley. Ale obě byly zatraceně přitažlivé.

“Já –” Ashley zavrtěla hlavou a pak rozhodla za obě, předklonila se a otřela své rty o Spenceřinu tvář. “Dobrou noc, Spence,” pronesla tiše, chraplavě.

“Dobrou.”

Ashley se pomalu odtáhla a přikývla. “Brunch.”

“Brunch,” souhlasila Spencer.

Bruneta se otočila pomalu a zdráhavě, jako kdyby dávala Spencer šanci změnit názor a zabránit jí v odchodu. Ale Spencer zůstala zticha, pevně se soustředíc, aby nezvedla ruku a nedotkla se tváře, kde se jí dotkly Ashleyiny rty. Toto úsilí si vyžadovalo veškerou její koncentraci a sílu vůle. Ashley se jen zasmála, zavrtěla hlavou a odklusala zpátky chodbou.

Opět se Spencer přistihla, jak hledí za odcházející ženou a proklíná se, že neudělala víc, aby tomu zabránila.

Kapitola 4

Svatba byla překrásná. Možná byla zaujatá, ale Spencer si myslela, že opravdu byla, zvláště v porovnání s ostatními svatbami, jichž se účastnila. Hojně plakala a nestyděla se za to. Všimla si, že dokonce i Brendanovy oči se leskly, když jeho nová manželka skládala svůj slib.

Úvodní část recepce jí trochu splývala: bylo tam jídlo a proslovy pro každého kdo chtěl. Brendanův svědek, Gary, měl pozoruhodně umírněný proslov, který byl dojemný a sentimentální, ne chlapáctvím prosycený, jaký by se dal očekávat od vojáka. Frank a Nancy porušili tradici a měli kombinovaný proslov rodičů nevěsty, a aby byl zachován pořádek, Jewel dostala možnost pronést proslov matky ženicha. Pak se tančilo: nevěsta a ženich; nevěsta a její otec; ženich a jeho matka; hlavní družička a ženichův svědek. Gary i nadále překvapoval, když se ukázal být vynikajícím tanečníkem, s dobrým postojem a držením, vedl ji bezpečně po celou dobu jejich valčíku.

Jakmile dostala možnost zkontrolovat svůj telefon, aniž by to vypadalo nezdvořile, Spencer se podívala, jestli je Ashley zase na příjmu. Byla. Psaly si už, když byla Spencer toho rána v kadeřnictví a Spencer věděla, že brunetka pomáhá svému kamarádovi ze střední školy tím, že s ním vystoupí v místním rozhlasovém pořadu, aby získal trochu publicity pro svou kapelou. Byla víc než potěšena, že si Ashley našla čas na poslání několika podporujících zpráv. Pár z nich bylo obecných – doufám, že všechno jde dobře– ale jedna z nejnovějších žádala o fotku Spencer v jejích šatech, protože se vsadím, že vypadáš fantasticky. To ji přimělo zardít se, když to četla.

Jako členka užšího svatebního kruhu Spencer seděla u hlavního stolu, ale dost daleko od Claudie, takže spolu stěží promluvily od začátku obřadu. Proto ji víc než vylekalo, když se jí nejlepší kamarádka náhle naklonila přes rameno, čtouc si její rozepsanou odpověď z displeje.

“Vsadím se, že to říkáš všem dívkám?” četla Claudia pobaveným hlasem. “Našla snad malá Spencer Carlinová tajného ctitele?”

“Ježíši, tys mě vyděsila!” Spencer zrudla a odeslala zprávu. Po tomhle nemělo smysl zkoušet skrývat, co dělá, když už to Claudia celé viděla.

“Kdopak je tvé tajemné rande, Spence? Proč jsi ho sebou nepřivedla jako svůj doprovod?” Claudia si sedla na vedlejší židli, která byla ještě nedávno obsazena jedním z ženichových svědků.

“Žádné tajemné rande, jenom kamarádka,” zamumlala. Byla to pravda, ale podaná tak, aby naznačovala, že její odpověď byla jen vtip mezi přáteli a ne mírné flirtování, což ve skutečnosti bylo.

Claudia se rozhlédla po číšníkovi s pitím a naznačila jednomu, aby přišel. “Ještě šampaňské?” nabídla Spencer, když se mladík přiblížil s podnosem sklenic.

“Ne, díky.”

“Takže, kdo je ta kamarádka?” přitlačila Claudia, nenechajíc tu záležitost být.

“Jen ta holka, co mi včera pomohla v hotelovém baru. Však víš ta, co jsem ti o ní říkala.”

“Aháá.”

Podle tónu a úšklebku, který jí Claudia věnovala, Spencer poznala, že ‘Aháá’ neznamenalo prosté ‘Aháá’. Claudia dokázala vzít dvě slabiky a změnit je v dobře promyšlenou poznámku, jen nakroucením rtu a nakloněním hlavy.

“Co mělo znamenat to ‘Aháá’?”

“Jen to, co jsem řekla. Aháá.”

Spencer vydala krátký zvuk frustrace nad mlžením své nejlepší kamarádky, když tu jí zavibroval v ruce telefon, bez pochyby s Ashleyinou odpovědí. Zoufale chtěla vědět, co v ní stojí, ale nechtěla, aby ji viděla Claudia.

“Ano, ale co tím myslíš?”

Claudiin úsměv se ještě rozšířil, když se natočila víc ke Spencer. “Ve skutečnosti jsem tím nic nemyslela. To ty se z toho snažíš udělat něco víc.” Triumf v jejím obličeji nevypadal vůbec hezky, alespoň podle Spenceřina názoru.

“Nesnažím.” Když selže všechno ostatní, nezbývá než se vrátit k naprosto dětinskému popírání.

“Ale snažíš.” Claudia kývla hlavou směrem k Spenceřině ruce. “Nepodíváš se na to?”

Spencer poznala, že rychle zahnala samu sebe do kouta a její nejlepší kamarádka vyhraje tenhle spor. Podívala se dolů na displej.

Tak už pošli tu fotku!!

Vrtíc hlavou, zvolila režim fotoaparátu a podala telefon Claudii.

“Uděláš mi laskavost? Slíbila jsem jí poslat fotku.”

“Tebe?”

Spencer zakroutila očima. “Ne, Jewel a tvého otce tančících tak neobratně, jako by byli úplně cizí.”

Claudia pohlédla na taneční parket, kde uviděla svého otce držící její tchýni skoro na celou délku paže, jako desetiletý klučina na své první lekci v taneční škole. Odfrkla si.

“Vsedě nebo vestoje?”

“Prostě udělej tu zatracenou fotku,” vyštěkla Spencer.

“Nějaká podrážděná,” uchechtla se Claudia, zatímco pozvedla telefon a udělala fotku. “Ach, hezky se mračíš, Spencer,” podotkla, když zkoumala displej. “Musím ti říkat ‘sýr’?”

Skrz zaťaté zuby a falešný úsměv odvětila, “Jen pokračuj.”

Claudia ji ještě několikrát vyfotila a pak jí podala telefon zpět. Spencer se na ni nasupeně podívala a vybrala tu nejméně nelichotivou fotku, deklamujíc zatímco psala, “Omlouvám se za špatnou fotku. Dělala ji opilá nevěsta.” Odeslala zprávu a položila telefon zpět na stůl, samolibě se šklebíc na svou kamarádku.

“Myslela jsem, že jsi ji zrovna potkala,” poznamenala Claudia, “a teď je tvoje nová dopisovací kamarádka?”

“Narazily jsme na sebe po nácviku večeře včera v noci.”

“A prostě jste si vyměnily čísla?” Otázka byla položena až příliš nevinně. Odhadovala, že Claudiina mysl se řítí o překot a dělá z dvě plus dvě minimálně pět.

“Zítra jdeme na brunch.”

“Brunch?”

Ashleyin komentář o jídle obsahujícím plátek melounu vklouzl do její mysli a ona se uchechtla. “Není to ani snídaně ani oběd,” citovala.

“Něco, něco, meloun,” odvětila Claudia. Spenceřin zmatený pohled ji přiměl dodat, “Citovala jsi Simpsonovi, že?”

Spencer nevěděl, že to dělala. Myslela, že cituje Ashley Daviesovou. Skutečnost, že se ukázalo, že to byl popkulturní odkaz, který ji minul, nezmenšila dokonalost podání předvedený tmavovláskou.

“Jasně, Simpsonovi,” souhlasila, hledíc na svůj opět vibrující mobil. Tentokrát neváhala se čtením zprávy.

Nedostatky fotografa nesníží kvalitu objektu. Rozhodně vypadáš úchvatně.

Položila telefon opět na stůl displejem dolů.

“Víš, že mi to můžeš klidně říct.”

“Říct ti co?” Spencer odpověděla defenzivně. “Proč jdu na brunch s novou kamarádkou?”

Claudia zavrtěla hlavou a položila ruku na tu Spenceřinu. “To, že jsi na holky, Spencer.”

“Že jsem co?” Okamžitě se provinile rozhlédla kolem, zda si někdo nevšiml jejího zvýšeného hlasu.

“Na holky.” Claudia klidně usrkla svého šampaňského. “Tohle pití je mimochodem opravdu dobré. Určitě si už nedáš?”

Spencer zavrtěla hlavou. “Proč by sis myslela, že jsem na holky?” zasyčela.

“Hmm, protože jsi.”

“Nevím, o čem to mluvíš. Nikdy jsem nebyla na rande s ženou. Ani jsem zatím žádnou ženu nepolíbila.” Uvnitř se přikrčila, jakmile si uvědomila, co právě řekla. Bylo by příliš doufat, že si Claudia nevšimla jejího malého uklouznutí.

“Takže tahle Ashley je tvoje první? Óó, Spencer, to je tak roztomilé!” Jasně, Claudia si ho všimla.

“Ona. Je. Jen. Kamarádka.”

“Ehm.”

“Přestaň.”

“S čím?”

“S tímhle.”

Claudia se ušklíbla. “Vůbec nevím, o čem mluvíš.”

“Tu věc, co děláš, když si myslíš, že máš pravdu a jsi škodolibá.”

“Mám pravdu a jako nevěsta můžu dělat, co se mi zlíbí.”

Spencer se zamračila a na chvíli zamyslela. “Takže, jestli jsi byla přesvědčená, že jsem teplá, proč jsi mi pak nabízela, že mě dáš dohromady s Garym? Proč ses pořád snažila domluvit mi rande naslepo s dalšími Brendanovými kamarády?”

“Předpokládala jsem, že pokud na tebe nepřestanu tlačit, mohla bys to snad vzdát a přiznat to.”

“Blbost.”

“Nemyslím, že bys to mohla zpochybňovat.”

“Ne, myslím tím, že je blbost, abys to věděla dřív než včera. Ve skutečnosti si myslím, že vím, kdy ti to došlo.” Spencer věděla, že má pravdu.

“Tak dobrá, ale jen mi to potvrdilo, co jsem už instinktivně věděla,” nafoukla se Claudia. Pak si uvědomila, co Spencer mlčky připustila a její pohled se rozjasnil. “Takže, je to tak?”

“To, že jsem teplá?” Spencer pokrčila rameny. “Možná. Upřímně sama nevím.”

Claudiinu pozornost upoutal její manžel mávající na ni ostýchavě z druhé strany tanečního parketu. Měla na tváři úsměv, vyhrazený jen pro něj.

“Podívej, musím jít, ale tenhle rozhovor ještě neskončil. Ale Spence, pokud je tahle holka to, co chceš, tak by ses o ní měla snažit. Pokud je to správné, tak je to správné a nesmíš si nechat nic stát v cestě. Prostě to udělej. Běž si za svým cílem. Následuj srdce.” zasmála se. “A jakékoliv jiné klišé, které tě napadne.” Její kamarádka se postavila a dala jí ruku na rameno. “Jdi po ní.”

Jakmile Claudia odešla, Spencer pozvedla znovu svůj telefon, aby odpověděla na Ashleyinu předešlou zprávu. Na displeji byl nový vzkaz: Všechno vyřízeno. Jsem na cestě zpátky.

Přemýšlejíc o tom, co říkala Claudia, začala psát odpověď.

* * *

Barman nebyl ten samý co předchozí den. Byl starší, s prošedivělými vlasy a perfektně upraveným knírem. Otočil se jejím směrem v očekávání, ale Spencer jen ukázala k boxu, kam mířila. Přikývl a vydal se na cestu zpoza baru.

Spencer se zasunula na sedačku a věnovala Ashley oslňující úsměv, načež se obrátila k blížící se obsluze.

“Dám si láhev Budweiseru a bourbon, čistý, díky,” řekla, když k ní došel.

“A pro mě další vodka-lime,” doplnila Ashley. “Och, a připište to na můj účet.”

Muž přikývl a opět odešel. Spencer se usmála na Ashley. Bylo to asi patnáct hodin, co se naposled viděly a připadalo jí to jako příliš dlouho.

“Tak co se stalo? Balil tě jeden ze svědků?”

Byl to pochopitelný předpoklad. Spencer jí koneckonců poslala zprávu říkající SOS. Potřebuji zachránit. Sejdeme se na obvyklém místě za hodinu?

“Jo, je to tak. Gary očividně věřil té staré pověře, že svědci musí nadbíhat družičkám.” To nebylo fér. Choval se v tomto ohledu opravdu kavalírsky a přijal její vyjádření, že nemá zájem, úplně klidně. “A byli tam i další.” Někteří z Brendanových nezadaných kamarádů také zkoušeli štěstí. “Nemyslela jsem, že budu někdy tak populární.”

“No to bude těmi šaty, co máš na sobě,” poznamenala Ashley uznale.

Spencer se červenala, zatímco se vrátil barman s jejich pitím. Jakmile je položil před ně, pozvedla skleničku bourbonu a obrátila ji do sebe, zavřela oči a zavrtěla hlavou, když ucítila pálení v hrdle a pak kopanec v žaludku. Opatrně položila skleničku, pozvedla láhev piva a lokla si i toho. Ashley se zazubila a usrkla malý doušek vodky skrz brčko, které v ní bylo zastrčeno. Brunetka pak použila brčko k zamíchání ledu ve sklenici.

“Vlastně jsem lhala, "oznámila Spencer, hlasem chraplavým z kombinace bourbonu a strachu.

“Lhala jsi?”

“Mm–hmm.” Dala si další lok piva, aby se uklidnila a vrátila svůj hlas do normálu. “No tak trochu.”

“O čem?”

“O potřebě zachránit.”

“Och?” Tmavovláska ztišila hlas a naklonila se dopředu.

“Je to tak. Kluci byli velmi zdvořilí a přijali odmítnutí velmi dobře.” Podívala se na Ashleyino přiléhavé karmínové tričko a zejména na výstřih, který odhalovalo. “Mimochodem,” dodala chraplavě, “sama vypadáš sakra dobře.” Potěšeně pozorovala, jak se brunetčiny oči rozšířily překvapením z její poznámky. V duchu se lehce poplácala po zádech za odvahu.

“Tak pokud jsi nepotřebovala zachránit, tak – ”

“Ale ne, rozhodně potřebuji zachránit. Před sebou. Před svou vlastní hloupostí.”

“OK.” Ashleyino obočí bylo svraštěné zmatkem.

“Nevyjadřuji se moc jasně, co?”

“Moc ne.”

Spencer odlupovala nehtem etiketu ze své láhve s pivem. “Zítra odjíždím. Popravdě před naším brunchem. A možná se už nikdy neuvidíme. A už dvakrát jsem tě nechala odejít, i když to bylo to poslední, co jsem chtěla. Takže,” dopřála si další lok studeného piva, “bych potřebovala, abys mě zachránila od mé pošetilosti tím, že mě to nenecháš udělat potřetí.”

Ashley se široce usmála a roztáhla se na své sedačce. “Chceš, abych ti zabránila nechat mě odejít?”

“Ano. Prosím.” Trochu zaváhala.“ Tedy, ehm, pokud, ehm, chceš. Nebo bych měla říct pokud nechceš?” Zamračila se. “Trochu jsem se do toho zamotala.”

“Dobrá. Ale pokud tě nemám nechat, nechat mě odejít nebo co vlastně, co budeme dělat? Jsem si celkem jistá, že je tu svatba, na kterou se máš vrátit. Pokud tu zůstaneš se mnou, nepřijde tě někdo hledat?”

Spencer se ulevilo, když Ashley nijak neprotestovala proti jejímu nápadu. Dodalo jí to sebevědomí.

“Asi ano, ale už jsem to promyslela.”

“Vážně?”

“Jasně, mohla by ses vrátit na tu svatbu se mnou.”

“Měla bych jít na svatbu tvé nejlepší kamarádky?”

“Jasně.” Spencer pohlédla dolů na láhev, kterou pevně svírala v rukou. “Však víš, jako, hmm, rande.” Polila ji temná červeň.

“Rande?”

“Pokud bys chtěla.” S nadějí se usmála. Vypadalo to, že to Ashley alespoň zvažuje.

“Nejsem zrovna oblečená na svatbu.”

Spencer se podívala na její vypasované kalhoty a přiléhavé tričko. Podle Spencer vypadala ve všech směrech víc než dobře. “Večerní oslava začíná za pár hodin a už to není tak formální. Bude tam kapela – tipuji na špatné předělávky klasických hitů – a nějaký DJ.”

“I přesto si myslím, že jsem oblečena trochu nevhodně.”

“Bože ne, vypadáš úžasně!” odporovala vehementně Spencer. Podívala se přímo do brunetiných očí a zeptala se tak koketně, jak dokázala, “Řekla jsem to nahlas, že jo?”

Ashley se zaklonila a rozesmála. “Neomlouvej se.”

“To jsem ani nechtěla” Tohle flirtování jí šlo s Ashley mnohem snadněji, než s kýmkoliv jiným v minulosti. Navzájem se na sebe usmívaly, Ashley kroužíc prstem po okraji své sklenice, Spencer přejíždějíc palcem po hrdle své pivní lahve.

“Takže, pokud se odejdu převléci, bude se to počítat? Víš, jako, že tě nechám, abys mě nechala odejít?”

Kousla se do spodního rtu. “Ne, pokud to nebude trvat dlouho.”

Ashley pokrčila nos a zazubila se. “No taky bys mohla jít se mnou a pomoct mi z tohohle oblečení do něčeho mnohem pohodlnějšího.”

Bylo to řečeno v žertu, nebo alespoň na půl. Nicméně představy, které zaplavily Spenceřinu mysl, byly naprosto vážné. Zavřela na chvíli oči a nechala pracovat představivost.

“Pak by ale pravděpodobně kvůli tobě musel pátrací oddíl pročesat hotel.”

“Asi ano,” souhlasila Spencer neochotně. Cítila, že si potřebuje jistě ověřit, že se shodly. “Ale rozhodně půjdeš?”

Ashley se usmála. “Bude mi ctí dělat ti doprovod. Koneckonců jsem si jistá, že na večerní oslavě bude spousta dalších pánů, před kterými budeš potřebovat ochránit.”

“Rozhodně.”

“Takže v kolik?”

“Začíná to v sedm.” Spencer stále vnitřně zpracovávala fakt, že tmavovláska souhlasila jít s ní na rande. Úplně se vznášela.

“Budeš mít na sobě pořád tohle?” poukázala Ashley na její šaty.

“Asi jo.”

“Ach, rozhodně nemůžu zaručit, že se tomu dokážu vyrovnat. Ale uvidím, co svedu.”

“Klidně bys mohla jít v tomhle,” poznamenala Spencer.

“To je dobré vědět, ale je to možná trochu nevhodné na rodinnou událost.” Hodila do sebe zbytek svého pití. “Dobrá, radši abych šla, pokud se mám dostat do nějakého reprezentativního stavu před sedmou.” Na chvíli se zamyslela. “Kde se chceš sejít? Tady? Na místě oslavy?”

Spencer stydlivě pokrčila rameny. “Tak nějak jsem myslela, že tě vyzvednu ve tvém pokoji.”

“Ááách! Řádné rande!” Ashley se na ní opravdu široce usmála. “To zní jako plán. Těsně před sedmou?”

“Jasně.”

“Dobrá tedy,” Ashley zvedla svoje sluneční brýle ze stolu a přehodila si kabelku přes rameno, “Jdu se převléct. Ale to neznamená, že odcházím. Jen si na chvíli odskočím.”Postavila se a usmála se dolů na Spencer. “A velmi brzy se zase uvidíme.”

A opět pozorovala, jak Ashley odchází, ale tentokrát to nebylo loučení. Teď to byla jen příprava na jejich rande. Spencer se pro sebe zasmála, jak zírala na svou láhev a začalo jí docházet, k čemu právě došlo. Měla rande. S holkou. Ne, škrtněte to: měla rande s Ashley Daviesovou, tou nejpřitažlivější holkou, kterou kdy viděla.

No ty krávo!

Kapitola 5

Spencer stála před apartmá několik minut, přešlapujíc z nohy na nohu, občas si otírajíc dlaně o boky. Měla pocit, že má vlhké dlaně. Její puls byl nepravidelný. Její dýchání povrchové. Bylo až nechutné, jak nervózně se cítila. Přesvědčovala se k zaklepání na dveře, když ty se otevřely, podle všeho samy. Nikde žádná známka po obyvatelce pokoje, ale z jeho útrob slyšela Ashleyino zvolání, “Pojď dál, než vyšlapeš důlek do koberce, Spence.”

Kroutíc hlavou nad svým vlastním chováním, vešla dovnitř a zavřela za sebou dveře. Ale nehnula se ode dveří, nejistá si jaký je správný protokol. Koneckonců nikdy nikoho před randem nevyzvedávala, muže ani ženu.

“Budu hned hotová.” Hlas vycházel z otevřených dveří po Spenceřině levici, kde, jak předpokládala, musí být ložnice.

“Není naspěch.” Dívala se po obývacím prostoru, který byl překvapivě v moderním stylu. Její vlastní pokoj byl navržen v obecných přirozených tónech hotelových pokojů: bílé povlečení a tmavošedé všechno ostatní. Rozhodně neměla tmavohnědý kožený sektorový gauč ani prosklený bar. Byla tak zaujatá prohlížením si okolí, že si ani nevšimla, že se Ashley objevila, dokud neuslyšela diskrétní odkašlání. Prudce se obrátila za tím zvukem.

“Ahoj,” usmála se Ashley.

Pokusila se promluvit – otevřela ústa a byla si dost jistá, že mozek vyslal příslušné signály – ale nic nevyšlo ven. Zavřela opět pusu a jen zírala. Nikdy se necítila tak ohromená.

Technicky, Ashley měla na sobě jednoduché černé šaty. Nebyly mimořádně krátké, končily těsně nad koleny. Nebyly mimořádně vykrojené na zádech. Nebyly ani mimořádně odhalující. Na oslavě budou hosté, kteří budou ukazovat mnohem více pokožky. Měly nicméně prostřih v místě, kde by mělo být ramínko podprsenky. Takže, kromě toho, že Ashley v nich vypadala šíleně nádherně, se Spenceřina mysl snažila vyrovnat s vědomím, co pod nimi rozhodně na sobě neměla.

Brunetka se usmála skoro stydlivě. “Je to tak v pořádku?”

“Ty… To… Já…” Zdálo se, že Spencer má skutečně problém se slovy. Stála mlčky, když k ní Ashley přistoupila a naklonila se k ní.

Cítila jemný dech na tváři, když se jí Ashley zeptala: “Můžeme?” Přikývla a následovala tmavovlásku z apartmá.

“Jsi si jistá, že tvým přátelům nebude vadit, že jim vpadnu na svatbu?” zeptala se Ashley, když kráčely k výtahu. Spencer opět jen přikývla.

“Má to znamenat ‘Ano, nebude jim to vadit’?” Ashleyin tón byl škádlivý, svůdný a přitažlivý.

Dveře výtahu se otevřely a rodina s třemi rozdováděnými dětmi nastoupila. Ashley se přesunula těsně vedle Spencer. Jejich holé paže se dotýkaly. Spencer chtěla svou ruku odtáhnout, ne že by si ten pocit neužívala, ale protože si ho pro ten stísněný prostor užívala až trochu moc. Kousala si spodní ret v podvědomém gestu, potlačujícím jemný sten, který chtěla vydat. Cítila, že ji Ashley po straně pozoruje, což vůbec nepomáhalo.

Jedno z dětí strčilo svou sestru a její malá, oblá postava vrazila do Ashley, natlačíc ji tak ještě víc proti Spencer. Opíraly se teď o sebe od kolen po ramena a Spencer musela zavřít oči a otočit hlavu proti stěně výtahu, aby nad sebou neztratila kontrolu.

“Omluv se těm milým dámám,” napomenula ho matka.

“Promiňte,” zamumlal stydlivě ten malý kluk.

Ashley odpověděla, “To je v pohodě, borče,” ale Spencer neřekla nic. Nedovolovala si nic dělat ani říkat, jen zírala na značku na výtahové stěně, kde se někdo pomocí kapesního nože nebo klíčů od auta pokusil vyrýt nějakou zprávu.

Všichni vystoupili na vestibulovém patře a Ashley lehce zamávala dětem na rozloučenou. Spencer zůstávala potichu a stále se vůbec nemohla přinutit podívat se na Ashley. Upírala své oči přímo před sebe a vyrazila dlouhou, širokou chodbou vedoucí kolem konferenčních místností, cítíc, že Ashley kráčí vedle ní. Nebyla to krátká cesta. Hotel byl schopen zajistit několik konferencí najednou a konferenční místnosti byly rozprostřené přes, jak se zdálo, stovky tisíc čtverečních metrů. Byly asi ve dvou třetinách chodby, když Spencer ucítila zatahání za loket. Zastavila se a otočila se k tmavovlásce.

“Ehm, koukni, Spence, je něco špatně?” zeptala se Ashley s obličejem plným obav. “Udělala jsem něco?”

Uvědomovala si, že neřekla víc než jednu větu od chvíle, co se Ashley objevila ve svém apartmá. Věděla, že se to zdá asi hrubé nebo divné, ale opravdu nevěděla, jak se vypořádat se svými pocity. Nikdy před tím se takhle necítila. Vidouc jaký zmatek způsobila brunetě, nemluvě o faktu, že se Ashley obviňuje za její divnou náladu, ji přimělo cítit se jako sebestředný idiot. Ještě jednou otevřela ústa, aby to vysvětlila, ale prostě nevěděla co říct. Chyběla jí slova, jak říct druhé ženě, že je asi tím nejkrásnějším, co kdy viděla a, že je z ní doslova paf.

Jednajíc na základě instinktů, o kterých ani nevěděla, že je má, postoupila vpřed a neobratně přitiskla svá ústa na Ashleyina. Tmavovláska vydala trochu vyplašený zvuk, který Spencer shledala erotickým. Ale pak si uvědomila, že na druhé ženě shledává erotickým úplně všechno, zvlášť když ucítila, jak ji Ashley bere za pas, aby si ji udržela na místě proti sobě. Jejich předchozí tělesný kontakt byl objevný, ale tenhle byl na úplně jiné škále intenzity.

Snažíc se být ještě troufalejší, Spencer přejela jazykem po spodním rtu Ashley a cítila, jak se polibek prohlubuje, když brunetka otevřela ústa, aby jí umožnila přístup. Přistihla svoji ruku přesunout se na Ashleyin zátylek, aby mohla její hlavu naklonit do dokonalého úhlu, ačkoli žádný úhel zatím nebyl nedokonalý. Věděla, že tento polibek byl naléhavý a potřebný, ale přesně tak to cítila. Cítila Ashleyinu druhou ruku vystoupat doprostřed svých zad, její dlaň opírající se proti Spenceřině odhalené pokožce. Usmála se sama pro sebe, protože cítila lehké chvění Ashleyiny ruky, prozrazujíc skutečnost, že na druhou ženu působil jejich polibek stejně jako na ni.

A náhle cítila, jak ji opouští každý kousek napětí a obav. Líbala dívku a bylo to dokonalé. Nebylo to divné ani děsivé. Nemělo to příchuť toho být ‘jiná’, čehož se vždycky tajně bála. Bylo to dobré a bylo to správné. A bylo to vzájemné. Uvědomila si, že tohle je to, co postrádala v každém fyzickém vztahu, který měla v minulosti: byla vždycky zdráhavým účastníkem a rovnováha mezi ní a kterýmkoliv mužem byla tak naprosto nevyrovnaná. Teď to tak nebylo. Tady byli dva lidé dávající, beroucí, přijímající a užívající si na naprosto stejné úrovni.

Tak náhle jako začala jejich polibek, ho i přerušila, ustoupila zpět, nechajíc prsty své ruky klouzat z Ashleyina krku po její paži, když se oddělovaly. Její kůže byla tak měkká, tak úžasná na dotek.

“Já, heh, páni,” zamumlala Ashley jemně a přejela si svým jazykem spodní ret. Spencer zajímalo, jestli si je brunetka vědoma, co udělala nebo jak sexy to vypadalo. “Takže ty jsi –”

“Teď už úplně v pořádku, díky,” dokončila Spencer, její hlas se k ní konečně vrátil. A opravdu byla. Cítila se úplně klidně. Tedy, cítila se úplně klidně ohledně toho, být na rande s dívkou. Její tělo se chvělo potěšením z polibku a očekáváním toho, jaká další potěšení ještě čekají na objevení. “Jsi na to připravená?” zeptala se s drobným úsměvem. “Měla bych tě varovat, že kromě Claudie, mí přátelé neočekávají, že bych si někoho přivedla. Můj nedostatek randění je popravdě trochu pověstný.”

“Och, dobrá,” pokrčila Ashley rameny. “Vždycky to vyvolá určité množství pohledů, když si vyjdeš na rande s ženou.”

Otočily se a pomalu vykročily směrem k místu oslavy, slabý zvuk kapely sílil, jak se blížily. Opět se nechajíc vést svými instinkty, vložila ruku do Ashleyina rámě.

“Jo, ohledně toho, já, no dobrá, já ve skutečnosti s tímhle nemám zkušenosti.” Trochu sebou uvnitř trhla. Opravdu nechtěla přiznat, že nikdy dřív nerandila s ženami, ale stejně tak si nemyslela, že by bylo fér dostat Ashley do situace, na kterou by nebyla připravena.

“Nikdy před tím sis nepřivedla ženské rande na podobnou událost?”

“Ehm, ne tak docela. Já jsem,” odmlčela se a pak rychle řekla, “nikdy dřív neměla rande s ženou.”

“Vážně?” Ashley nevypadala přesvědčeně.

“Vážně ne.”

“Ehm, dobrá.”

Spencer měla obavy. “Je to problém?”

“Ne, jen prostě,” Ashley se opět zastavila, udělala půlkrok od Spencer a pokrčila rameny, “nikdy by mě nenapadlo, že jsi nikdy –” Vypadala, že zvažuje co říct dál. “Chci říct, ehm, můžeme jít jen jako přátelé, pokud by ti to vyhovovalo víc.”

Spencer se natáhla a vzala Ashleyinu ruku do své, přejíždějíc palcem po hřbetu Ashleyiných kloubů, tak jako jí to ona dělala jen den předtím v baru. Od toho polibku se cítila opravdu mnohem víc sebejistěji.

“Nevím jak ty,” začala s pomalým úsměvem, “ale já rozhodně nelíbám své přátele tímhle způsobem. Nikdy.”

Ashleyina tvář, která byla zbarvena obavami, se rozjasnila širokým úsměvem, který se shodoval s tím Spenceřiným. “Ne,” souhlasila, “to není nic, co bych dělala se svými přáteli.”

“Dobře. Pak se tedy shodneme, že tohle je plnohodnotné rande?”

“Jasně,” souhlasila tmavovláska něžně. Vzala Spenceřinu ruku, položila ji zpět do záhybu své vlastní a opět vykročily. “Och, vlastně ještě jedna věc,” dodala, když došly ke vchodu na svatební oslavu.

“Jaká?”

Ashley na ni vrhla lascivní úsměv a zakývala významně obočím. “Pokud tohle je polibek, který dáváš před prvním rande, nemůžu se dočkat, co budeš dělat na jeho konci.”

* * *

Našly si pro sebe stůl v rohu místnosti, daly si pár nápojů (nealkoholických pro Spencer, chtěla se soustředit na rande bez obav, že by alkohol mohl zamlžit její úsudek) a dokonce trochu tančily. Podle očekávání, kapela hrála převážně předělávky dobře známých popových hitů od 50. let po současnost. Claudia přišla a představila se Ashley, říkajíc jak je šťastná, že ji Spencer přivedla. Všechny tři přátelsky klábosily asi deset minut a Claudia se chovala stejně jako ke všem předchozím Spenceřiným mužským známostem. Popravdě byla tak zdvořilá a téměř decentní v rozhovoru s nimi, že Spencer předpokládala, že se dočká výslechu někdy později, pravděpodobně po líbánkách. Ale ocenila, jak se k tomu její nejlepší kamarádka postavila, jako by to byla ta nejpřirozenější věc na světě, že si Spencer přivede dívku na svatbu.

Pár dalších lidí, které dobře znala si přisedlo ke stolu. Spencer představila Ashley a prohlásila, že jsou tu spolu, ale nikdo ani nepozdvihl obočí. Předpokládala, že to bylo proto, že to byly staří rodinní přátelé, kteří nepochopily smysl toho, co mínila. Asi si jen mysleli, že Spencer přivedla příjemnou kamarádku, aby jí dělala společnost. Koneckonců, proč by si měli myslet něco jiného?

Chtíc být s Ashley sama, pryč od ostatních hostů, i kdyby jen na pár minut, Spencer navrhla, aby vyklouzly ven. Byla tam chodba na konci sálu, která vedla ven na pozemky, které viděla z terasy předešlého večera. Už to skoro dokázaly, byly víc než dvacet metrů venku, když byly osloveny Abby a Jorgem, kteří se evidentně vraceli.

“Ach můj Bože! Opravdu jsem si nemyslela, že vás ještě uvidím,” vychrlila na Ashley, naprosto ignorujíc Spencer. “To je úplně úžasné! Co tu vůbec děláte?” Brunetka jen těkala pohledem ze Spencer na Abby a zase zpátky.

“Abby, Jorge, tohle je Ashley Daviesová, jsme tu spolu” představovala Spencer. “Ash, už ses dřív očividně setkala s Abby a tohle je Jorge, její trpělivý přítel.”

Štíhlý hispánec zpola skrytý za Abby pokývl přívětivě hlavou. “Rád vás poznávám.”

“Nápodobně,” odpověděla Ashley.

“Takže opravdu, jak jste se sem dostala?” zeptala se Abby Ashley.

Spencer zopakovala, “Jsme tu spolu. Pozvala jsem ji.”

“Nevěděla jsem, že jste opravdu kamarádky.” Zamračila se, když Spencer věnovala obviňující pohled. “Říkala jsi mi, že ji stěží znáš.”

“Jsme. Tu. Spolu.” Zopakovala tentokrát pomalu a důrazně.

“Spolu jakože spolu?” Abby odvětila tónem, který naznačoval, že ten nápad shledává jen o něco méně pravděpodobným, než že by Spencer byla oznámena jako nová baskytaristka Radiohead nebo novou nositelkou Nobelovy ceny za ekonomii.

Ashley klidně natáhla ruku a sevřela do ní tu Spenceřinu, což způsobilo, že Abby spadla čelist. Spencer se mezitím otočila a věnovala své dívce zářivý úsměv plný vděčnosti, zatímco Jorge sledoval akci s jakýmsi stoickým pobavením.

“Ano, spolu jakože spolu,” potvrdila Spencer.

“Jako skutečné rande?” nepřestávala Abby.

“No, mám to z důvěryhodného zdroje, že své přátele nelíbá tak jako mě,” řekla Ashley vážně. Jorge taktně zakryl svoje vyprsknutí smíchu kašlem, zatímco Ashley sdílela pohled se Spencer, krčíc nos v malém úšklebku.

“Ne, opravdu nelíbám,” souhlasila Spencer, stále pozornost upřenou na brunetku, zatímco vzpomínka na jejich polibek zaplavila její mysl.

“Ty jsi ji políbila?”

Spencer se shovívavě usmála na svou kamarádku. “Slyšela jsem, že to se na rande dělá.” Zjistila, že je těžké hledět na Ashley a mluvit o líbání bez dopřání si opáčka.

“Ale, Spencer, to je Ashley Daviesová a, však víš, ty nejsi –”

“Zlato, myslím, že bychom se měli vrátit dovnitř,” Jorge ji spěšně přerušil, položením své ruky pevně na rameno své přítelkyně, před tím, než si vykope ještě hlubší jámu. “Slíbila jsi mi tenhle tanec.”

“Vážně? Nemyslíš, že tohle je mnohem důležitější?” odpověděla Abby.

“Že má Spencer rande? Jsem si dost jistý, že lidé randí pořád.”

“Jasně, ale tohle je jiné, Jorge.”

“Není to vůbec jiné.”

“Posloucháš, co vlastně říkáš?”

“Slyšíš, jak zníš, zlato? Slyšíš se vůbec?” opáčil tiše, ale ostře.

Spencer je vlastně vůbec neposlouchala. Hleděla na svou dívku a přemýšlela, jaké štěstí má. Nemohla si pomoct, musela zvednout svou ruku a položit ji na Ashleyinu tvář. Když Ashley naklonila hlavu, aby přitiskla svou chladivou kůži pevněji proti Spenceřině ruce, nutkání, které v ní rostlo, se stalo příliš velkým, aby mu šlo odolat a ona se nahnula. Jejím záměrem bylo přitisknout své rty na Ashleyiny na sekundu nebo dvě, ale pak uviděla zavírající se oči druhé dívky, když byla napůl cesty k ní a náhle ji přestalo zajímat, že stojí na hotelových pozemcích s jejími přáteli hašteřícími se hned vedle.

Dotyk Ashleyiných úst na těch jejích byl to jediné, na čem záleželo. Okamžitě provedla to, o čem přemýšlela už přes hodinu a stiskla Ashleyin plný spodní ret svými zuby. Malý sten, kterým byla odměněna, ji pobídl a ona zvedla druhou ruku k Ashleyině zátylku, jemně masírujíc pokožku konečky svých prstů. Rychle se to stalo jejím oblíbeným místem, k dotýkání se Ashley. Způsob jakým se tmavovláska propnula proti jejímu tělu, když jí hladila krk, byl tou nejlepší odměnou. Cítila překvapivě silné prsty – předpokládala, že ze hry na kytaru – jak jí vzaly za pas a přitáhly ji ještě blíž, když se jejich polibek prohloubil.

Všechno kolem nich se změnilo v nezřetelný šum, vše co slyšela, byly jen tiché zvuky, které obě vydávaly. Uvědomovala si, jak dokonale do sebe zapadaly, jak se jejich pohyby zdály naprosto synchronizované, jak ji polibky úplně roztřásly. Když se nakonec odtáhla a pak se opřela čelem o Ashley, svět se vrátil do centra její pozornosti a ona si uvědomila, že tam Abby a Jorge již nestojí.

“Myslím, že odešli,” prohlásila.

“Hmm,” souhlasila Ashley a třela jejich nosy o sebe v eskymáckém polibku. “Jejich chyba.”

Spencer se uchechtla. Udělala krok zpět dřív, než by se zase zapomněla a vrátila se k líbání Ashley. “Víš, už předtím jsem ti chtěla říct, že vypadáš naprosto překrásně v těchhle šatech.”

Ashley ji opět vzala za ruku a vykročily cestou, která se vinula kolem upravené plochy. Spencer stiskla prsty propletené se svými, milujíc způsob jakým jejich ruce zapadají do sebe.

“To je v pořádku,” zamumlala Ashley. “Tak nějak jsem si myslela, že to ses mi snažila říct dřív v mém pokoji.”

“Ach Bože,” zakryla si obličej volnou rukou, “Musela jsem vypadat jako naprostý idiot.”

“Ani trochu.”

“Obvykle taková nejsem.”

“Vážně, to je úplně v pořádku. Považovala jsem to za kompliment.”

“Ach, to rozhodně byl.” Spencer opravdu neviděla nikdy nic podobného jako Ashley v těch šatech.

Kráčely tiše pár chvil než se Ashley otázala, “Jsi v pohodě s tím vším?”

“Čím vším?”

“Ach, však víš, přivedení mě na svatbu. Líbání mě před svými přáteli. Tenhle druh věcí.” Zněla skoro ostýchavě.

“Můžu upřímně říct, že jsem víc než v pohodě s líbáním tebe.”

Ashley se rozesmála. “To je dobré vědět. Jde o to, že to všechno je fakt velká věc.”

“No, ukazuje se, že to není tak obtížné, jak jsem se obávala.” Zaváhala. Nechtěla Ashley vyplašit, ale chtěla pokračovat v upřímnosti. “Myslím, že nejlepší pro mě je o tom uvažovat tak, že si opravdu užívám být s tebou a mít tohle rande s tebou, to je vše na čem záleží, ne? A myslím, že to zatím jde dost dobře.”

“Jasně, taky si myslím.” Brunetka pohlédla směrem k sálu. “Asi bychom se měly vrátit dovnitř.”

“Ach?”

“Jo,” odpověděla Ashley, “protože pokud tu zůstaneme, znovu tě políbím a pak prošvihneme druhou část vystoupení té úžasné kapely a odjezd tvých přátel na jejich líbánky.”

Spencer se usmála. “Nemyslím si, že by mi to Claudia někdy odpustila,” vzdala se. “Ačkoli bych s tím dokázala žít, pokud bych si s tebou zalezla do křoví jako kompenzaci.” Vrhla svůdný úsměv směrem k Ashley.

“Spencer Carlinová, ty jsi plná překvapení!”

“Já bych o tobě mohla říct rozhodně to samé.”

Kapitola 6

Opět se připojily ke svatbě a Spencer zatáhla Ashley zpět na taneční parket. Když došlo na pomalý kus, zhluboka se nadechla a popošla dopředu, položíc své paže kolem brunetčina pasu. Po chvilkovém zaváhání jí to Ashley oplatila, zavěšením svých paží kolem Spenceřiných ramen. Pohupovaly se spolu a Spencer si byla vědoma nějakého šeptání kolem nich. Zjistila, že se o to ale vůbec nestará. Popravdě položila svou hlavu na Ashleyino rameno a zabořila svůj obličej do jejího krku, vlepíc malý polibek proti měkké kůži. Přemýšlela, jaké by to bylo udělat Ashley cucflek. Ta kůže vypadala tak kousatelně. Nebyla si jistá, zda je kousatelně vůbec slovo. Ale ani o to se nestarala.

Po jejich ploužáku se přesunuly zpět k jejich stolu a Spencer položila Ashley všechny možné otázky ohledně její hudební kariéry, jí samé a její rodiny. Sice už něco málo o Ashley věděla, díky Abby, ale chtěla vědět všechno. Ashley jí zrovna povídala o plánovaném výletu do Austinu v Texasu, když se k nim přiblížili dva mladíci.

“Můžeme vám koupit pití, dámy?” zeptal se ten zavalitější. Nebyli v námořnických uniformách, takže asi nepatřili k Brendanovým přátelům. Spencer se domnívala, že musí být ze vzdálenějšího příbuzenstva nebo možná z Claudiiny práce.

“Ne, nic nepotřebujeme, díky,” odvětila Spencer.

“Ale no tak,” naléhal ten druhý. Byl štíhlejší, o něco vyšší a hezký, s vystupováním, které naznačovalo, že si je vědom své přitažlivosti. Rozhodně vypadal, jakože pracuje v kanceláři. Navzdory své výšce měl zaoblený hřbet někoho, kdo se hrbí nad stolem nebo klávesnicí počítače celý den. “Je to bezplatný bar. Můžete se klidně rozšoupnout.” Bez dovolování si přisedli, každý k jedné z dívek.

“Jak jste štědří,” zabručela si Ashley pod vousy.

“Cože?”

“Nic.” Věnovala mu předstíraný úsměv.

“Já jsem Ryan,” vysvětloval tlouštík, “a tohle je Kip.” Zdál se přátelštější než jeho namyšlený společník a víc než trochu pod vlivem.

“Rád tě poznávám,” Kip se hladově díval na Spencer.

“Víš, dělala jsem si předtím srandu o tom, že potřebuješ chránit, ale ty jsi tenhle víkend jako magnet,” poznamenala Ashley sarkasticky, ignorujíc oba mladé muže.

“Já přísahám, že tohle se mi běžně nestává. Musí to mít něco společného s tebou.” Spencer zopakovala Ashleyino gesto z předešlého dne, natáhla svou ruku a položila ji na tu brunetčinu. “Musíš vypouštět nějaké feromony nebo něco.”

“No, pokud to dělám, tak se zdá, že pracují ve tvůj prospěch.”

“Nejsem si jistá, že bych použila slovo prospěch.”

“Tak jaká jsou vaše jména?” zkusil to Kip znovu, očividně nepotěšen, že se o něj nezačaly zajímat.

Spencer mrkla na svou dívku. “Já se o to postarám.” Podívala se na něj úkosem. “Já jsem Spencer, ona je Ashley a nechci být hrubá, ale marníte tu čas.”

“He?” Kip byl zmaten.

“Máme rande,” vysvětlovala Spencer. “A než se zeptáte, ano, myslím spolu a myslím tím řádné rande. Opravdové rande. Tak opravdové, jak jen může rande být. A zatím se pro mě vyvíjí fakt dobře, tak, znovu, nechci být hrubá, ale mohli byste?” udělala odháněcí gesto svou volnou rukou.

Ryan se rozchechtal z toho, jak byl jeho kamarád tvrdě odpálkován. “Krutý, chlape. To bylo krutý.” Spíš se ze své židle skulil, než vstal. Vyklopil do sebe svou láhev piva a zahleděl se toužebně k baru. Zdálo se, že ho mnohem víc zajímá alkohol, než ženská společnost.

Kip na ně nedůvěřivě hleděl. “To si ze mě dělá srandu.”

“Věř mi, že nedělá,” opáčila Ashley.

“Vůbec,” přisvědčovala Spencer nadšeně. “Sbalila jsem ji v baru a tak vůbec.”

“Jo, když o tom tak přemýšlím, tak jsi to tak nějak udělala, že jo?” usmála se na ni Ashley. “I když jsem ve skutečnosti udělala první krok já.”

“Jasně, ale já sbalila tebe,” opáčila Spencer.

“Fajn. Pokud to chcete hrát takhle.” Kip konečně pochopil, že se zajímají mnohem víc o sebe navzájem, než se kdy budou zajímat o něj, vstal od stolu a zakroutil rameny. Ryan už vrávoral ve směru svého dalšího pití. “Je spousta dalších ryb v moři.”

“A jsem si jistá, že se svým šarmem, budeš velice úspěšný.” Ashley na něj blýskla částečně sarkastickým úšklebkem.

“Jak myslíš.” Když vyrazil ve stopách svého kámoše, zabručel, “Zasraný lesby.” Řekl to právě tak nahlas, aby ho slyšely.

Ashley zavrtěla trpce hlavou. “Tohle je jedna z věcí, na které se musíš připravit, pokud budeš randit s ženami: malé chytré připomínky, jízlivé poznámky, cizinci, kteří tě nenávidí za něco, s čím nemůžeš nic dělat.”

“Už jsem slyšela horší urážky,” pokrčila rameny. Očekávala, že ne každý bude nadšen, že si přivedla Ashley jako své rande. Skutečně byla překvapena, jak málo poznámek k ní bylo směřováno. Možná je lidé zatracovali do pekla za jejich nemorálnost, ale pokud tací byli, alespoň si to nechávali pro sebe.

“Jo, ale každý nebude takhle přezíravý. Někteří budou zlí, záměrně škodolibí a vyloženě zlomyslní. A co hůř, někteří tví přátelé, lidé, o kterých si myslíš, že jim na tobě záleží, tě budou nenávidět, jen proto s kým randíš.”

Spencer znovu pokrčila rameny. “No momentálně jsem na rande s tebou a jakýkoliv můj přítel, který se mnou přestane mluvit, protože randím s někým překrásným, chytrým, zábavným a talentovaným, není zrovna moc přítel.”

Tmavovláska se uchechtla. “Jsi si jistá, že jsi nikdy dřív nerandila s ženou, Spence? Protože tohleto? To nemělo chybu.”

“No, říkala jsem Kipovi, že si myslím, že se to pro mě vyvíjí fakt dobře.”

“Nepleteš se.”

* * *

Nedlouho po tom incidentu s Kipem a Ryanem bylo oznámeno, že novomanželé budou odjíždět na líbánky. Všichni se shromáždili na tanečním parketu, aby na ně počkali. Spencer se ujistila, že pevně drží Ashleyinu ruku, když se Claudia znovu objevila v šedém kostýmku a připravila se k hození kytice. Byla chycena jednou ženou z Brendanovi strany, která tím vypadala potěšená.

“Tak Spencer,” Claudia ji pozdravila pevným objetím, “ujisti se, že si užiješ zbytek večera.” Claudia věnovala Ashley významný pohled a bruneta v odpověď pokrčila rameny. “A bylo milé tě poznat, Ashley. Opravdu doufám, že se ještě uvidíme.”

Spencer se hluboce začervenala, ale Ashley odpověděla, “To bych ráda, díky. Užijte si líbánky.”

Claudia pohlédla přes rameno na svého manžela. “Já, on, písečná pláž v Cabo. To bude blaho.”

Jak se dalo očekávat, Claudiina poslední slova Spencer, když se pevně objaly, byla v tom smyslu, že si budou muset promluvit později o všech podrobnostech. Těsně před tím než odjeli, přišel Brendan a dal Spencer velké medvědí objetí. Jeho jediná poznámka byla, “Žhavé rande, Carlinová.”

Spencer by nemohla souhlasit víc.

Před tím, než si stačily sednout na svá místa, přišla Abby a omluvila se za své předchozí chování. Spencer předpokládala, že Jorge ji k tomu dostrkal, ale i tak omluvu přijala. Zdálo se, že se kamarádce ulevilo, ale že stále není úplně šťastná.

Když Abby odkráčela, Ashley se zeptala, “Chceš je požádat, ať se k nám přidají?”

Spencer se trošku zamračila. “Proč?”

“No, je to tvoje kamarádka a zdála se trochu sklíčená.”

“Né, to bude v pořádku. Veze mě zítra zpátky do LA, tak si o tobě budeme moc promluvit pak.” zazubila se. “Však víš, za tvými zády, abys to nemohla slyšet.”

“Ty jedeš zpátky s ní? Já jsem –”

“Jste Ashley Daviesová, že ano?”

Obě se otočily a uviděly kluka v uniformě, usmívajícího se na Ashley. Vypadal stěží dost starý na dokončení základního výcviku. Krátce pohlédl Spenceřiným směrem a strohým kývnutím ukázal, že ji vzal na vědomí.

“Ano. Ano jsem,” souhlasila.

“Moji kámoši na základně tomu nikdy neuvěří. Mohl bych se s vámi vyfotit?” Zamával svým telefonem a vrazil ho Spencer. “Nevadilo by vám?”

“Mě? Vadit? Proč by mi to mělo vadit?” zeptala se, cítíc neznámou vlnu žárlivosti a majetnictví, při myšlence, že by někdo mohl balit její dívku.

“Super,” odpověděl námořník bez zájmu.

Ashley se zvedla od stolu a přesunula se vedle toho kluka. Ten položil svou paži kolem jejích ramen a přitáhl si ji k sobě. Spencer zaváhala na sekundu nebo dvě před tím, než pořídila několik fotek a podala mu mobil zpět. Kluk si ho od ní vzal a prohlížel si fotky s širokým úsměvem. Všimla si s rozladěním, že má stále svou paži kolem její dívky. Ashley vypadala, že je jí to trochu nepříjemné, když se vymanila z jeho sevření a opět se posadila.

“Musíte to slyšet pořád, ale jste senzační,” řekl.

“Díky,” odpověděla zdvořile. “Je moc hezké, že to říkáte.”

“Hele, já a pár kamarádů přemýšlíme, že odtud vypadneme a obrazíme pár klubů. Nechtěla byste se přidat?”

Ashley hleděla přímo na Spencer. “No, nechci být hrubá, ale jsem na rande a myslím, že se to vyvíjí dost dobře.”

Spencer cítila, že jakýkoliv záchvěv žárlivosti prostě mizí.

Kluk se rozhlédl. “No, nemůže se to vyvíjet tak dobře, když vás tu nechal samotnou.”

“Ona,” zdůraznila Ashley, “se ode mě nehnula celou noc a ani já nemám v úmyslu opustit ji.”

Došlo mu to a vypadal zahanbeně. “Ach Bože! Opravdu? Ach, ehm, omlouvám se madam,” řekl Spencer. “Nechtěl jsem, ehm. Doprdele! Už musím jít.” Udělal náhle čelem vzad a pospíchal pryč. Obě sledovaly jeho spěch zpět k přátelům a pak výbuch smíchu.

“Vím, že tohle byl můj nápad a vůbec, ale nemyslíš, že bychom odtud mohly vypadnout?” navrhla Spencer. “Opravdu nechci strávit zbytek večera odháněním opilých svatebních hostů.”

“Ráda budu dělat, cokoliv budeš chtít. Chceš se jít někam napít nebo najíst?”

Spencer si náhle uvědomila, že Ashley pravděpodobně nevečeřela. “Ach Bože, vůbec mě to nenapadlo. Máš hlad?”

“Něco bych snědla.”

“Tak pojďme,” Spencer se postavila a vzala si svou kabelku. “Jdeme tě nakrmit.” Vzala Ashleyinu ruku a vedla ji ven z velkého konferenčního sálu.

“Neměly bychom někomu říct, že odcházíš?” zeptala se Ashley.

“Jsem plnoletá a moji rodiče tu nejsou. Myslím, že to bude v pohodě.”

Ačkoli měla tmavovláska pravdu. Zdvořilostí by bylo poděkovat Claudiiným rodičům a Brendanově matce za svatbu. Ale Spencer nechtěla další nepříjemný rozhovor, kde by musela poukázat na to, že tu je s ní Ashley na rande. Když se to vezme zpětně, možná nebylo nejchytřejší přivést Ashley na tuhle svatbu. Pak ovšem, pokud by ji nepozvala, by se už dvakrát nelíbaly a neměla by možnost vidět Ashley v těchhle šatech – pohlédla na chvíli na stranu a opět se pokochala pohledem na svou dívku – a nevidět Ashley v těchhle šatech by bylo jednou z největších proher v jejím mladém životě. Na rovinu, díky tomuhle rande se cítila vyrovnaná sama se sebou víc, než kdykoliv před tím. Všechno kolem bylo prostě správné.

“Takže, kam se chceš jít najíst?” zeptala se Ashley. “Nezkoušela jsem tu nic kromě steakhousu, ale slyšela jsem, že Italská restaurace je tu fakt dobrá a já mám ráda Thajské jídlo, pokud bys mu dávala přednost. Ale můžeme jít, kamkoliv chceš.”

Spencer se zastavila a postavila se čelem ke své dívce. “Já jsem už jedla. Měla jsem čtyři chody, když nepočítám chleba. Nemohla bych sníst nic, i kdybych chtěla.”

“Ach.”

“Ale, miluju kávu a mil–,” usmála se, když zaváhala a opravila se, “jsem opravdu ráda s tebou, tak bys snad mohla vymyslet nějaké místo, kam bychom mohly jít, kde by mi někdo donesl kávu a ty bys mohla sníst, cokoliv budeš chtít a kde bychom mohly být samy jen my dvě.”

Ashley se usmála tím způsobem, při kterém se jí nakrčil nos. Pohled, který měla, potvrzoval, že hned pochopila, o co Spencer jde, ale hrála hloupou. “Panejo, někde, kde bychom mohly být samy? No tak to asi vyřazuje steakhouse, protože tam bude plno.”

“Hmm,” souhlasila Spencer, když tmavovláska pozvedla své ruce a obtočila je za Spenceřiným krkem. Popošla dopředu a přitiskla Ashley na zeď.

“A ta Asijská restaurace…”

“Bude asi taky obsazena,” souhlasila Spencer, sklánějíc svou hlavu, aby políbila Ashleyinu čelist.

“To na tebe takhle působí všechny chodby nebo jen konkrétně tahle?” otázala se brunetka škádlivě.

“To ty,” vydechla Spencer. “Myslím, že je to tebou.” Lehce okusovala měkkou pokožku na Ashleyině šíji a usmála se, když ucítila brunetčino jemné zachvění.

“No myslím, že Italové budou mít asi taky dost plno,” pokračovala Ashley, její hlas několikrát přeskočil a vynechal, jak Spencer pokračovala v prozkoumávání jejího krku. “Ale mám nápad.”

“Ano?”

“Ano.” Ashley odtahovala Spenceřinu hlavu, dokud se blondýna nenapřímila a nehleděly si přímo do očí. “Myslela jsem, že pokud se vrátíme do mého apartmá, mohly bychom si zavolat pokojovou službu a tím bys mohla dostat kávu a já sendvič nebo tak něco a byly bychom samy.”

“No tohle zní jako skvělý nápad,” souhlasila Spencer. Její pohled střídavě putoval mezi Ashleyinými oči a rty. “Zajímalo by mě, proč mě to nenapadlo?”

“To nevím.” Odpověď byla chraplavá.

“Já taky ne.” Spencer se zářivě usmála a odtáhla se. Ashleyin úsměv trochu poklesl, když se odtáhla ode zdi. “No, neměly bychom tedy prozkoumat nabídku pokojové služby?”

* * *

Objednaly si velkou konvici kávy a pár talířů sendvičů, které, jak Ashley informovali, by měli přinést do hodiny. Měly také trochu neohrabaný rozhovor o tom, jestli si pustí nějaký film v televizi a skončily dohodou, že si pustí nějakou hudbu. Pak tu byla přehnaně zdvořilá debata – samé ‘Ne, ty jsi host’ a ‘Upřímně mi to je jedno’ – o tom, co by mohly poslouchat, než Ashley vybrala playlist akustických skladeb. Spencer nikdy neslyšela některé umělce, které brunetka zmínila, ale opravdu se moc nestarala, jaká hudba hraje.

Tmavovláska se svalila vedle ní na velký gauč. Spencer seděla s rukama sevřenýma ve svém klíně, cítíc napětí a víc než jen malou nejistotu. Přála si, aby se mohla převléci, protože se cítila hrozně nastrojená ve svých družičkovských šatech, ale Ashley byla stále v těch černých šatech, díky čemuž se cítila trochu lépe. Jediný důvod, proč nenavrhla, že se zastaví ve svém pokoji, byl ten, že si nechtěla dát šanci zbaběle z toho vycouvat.

“Nosíš svoje vlasy často vyčesané nahoru?” zeptala se Ashley jemně, zastrkujíc jí spadlý pramen za ucho.

“Někdy.”

“Sluší ti to. Máš překrásný krk.”

“Ach.” náhle se cítila velmi ostýchavě.

“Jsi v pořádku? Už jsi zase uzavřená do sebe.”

Spencer se usmála tomu popisu. To bylo přesně to, co dělala. Úzkostlivě si skousla ret a rozhodla se opět vyzkoušet svou flirtovací stránku. Byla doteď stavebním kamenem jejich rozhovorů a tušila, že ji nezklame.

“Nikdy dřív jsem nebyla pozvaná do apartmá rockové hvězdy. Nevím, jaký je protokol.”

Ashley se rozesmála. “To je spíš parketa mého otce než moje. Já jsem jen písničkářka, která hraje trochu na kytaru.”

“To těžko,” odfrkla si Spencer.

Bruneta se zazubila. “Opravdu? Myslela jsem, že nevíš, kdo jsem?”

“Možná jsem si tě vygooglila,” zamumlala.

“Měla bych se bát?”

“Ani ne. Jen jsem prozkoumala tvoji stránku, žádné bulvární odkazy.” No, možná se podívala na pár uznávaných drbárenských blogů, ale ne moc do hloubky. Stejně byly převážně o Ashleyinu otci.

“Víš,” Ashley jí věnovala pomalý úsměv, když se přikradla trochu blíž ke Spencer, “já tě vlastně nepozvala. Ve skutečnosti to byl spíš tvůj nápad než můj.”

“Myslím, že si vzpomeneš, že jsi to navrhla ty,” opáčila.

“Jasně, protože jsi mě k tomu navedla.”

“Stěžuješ si?” Byly k sobě ještě blíže. Spencer věděla, že se stačí trochu naklonit a opět by se líbaly. Byla to lákavá myšlenka.

“Rozhodně si nestěžuji.” Ashley zvedla svou ruku a klouzala svými prsty po Spenceřině líci, natáčejíc její tvář proti sobě. Vypadala vážně. “Ani trošku.”

Bylo to poprvé, co Ashley převzala vedení, uvědomila si Spencer, když ucítila měkké rty tlačit jemně proti těm svým. Polibek začal něžně, ale velmi rychle přerostl do vášnivého. Obě natočily svá těla, jak se pokoušely dostat do lepšího úhlu, ale Spencer byla omezována svými dlouhými šaty. Uslyšela Ashleyino frustrované zabručení před tím, než se to tmavovláska rozhodla vyřešit tím, že změnila polohu a klekla si vedle Spencer. To jí umožnilo prohloubit polibek a uvolnilo ruce, aby mohla sevřít Spenceřiny tváře.

Líbaly se po dlouhé minuty, ústa klouzající proti sobě, jazyky svádějící vzájemný souboj. Když ucítila Ashleyinu ruku sklouznout ze své tváře na odhalené rameno, Spencer se zachvěla a zavzdychala do úst druhé dívky. Pouhý dotyk Ashleyiných konečků prstů, přejíždějících po její pokožce nad klíční kostí ji tak vzrušil, že ji napadlo, jaký by to byl pocit, pokud by se dotýkaly holou kůží. Ta myšlenka ji přiměla odtáhnout se, těžce oddechujíc.

Ashley, jejíž vlastní dech byl zrychlený a panenky rozšířené, se s obavami něžně usmála. “Bylo to moc rychlé?”

Spencer nejprve neporozuměla otázce, a aby byla k sobě naprosto upřímná, vlastně byla zaujata zíráním na Ashley. Předek černých šatů – těch neskutečných černých šatů, které se staly zdaleka jejím nejoblíbenějším kusem oblečení na celém světě – byl lehce shrnut, umožňujíc Spencer vidět část Ashleyiných prsou. Pokožka byla světlejší než zbytek Ashleyina lehce opáleného těla a vypadala až příliš dokonale. Možná, že kdyby se natáhla a dotkla se jí, mohla by si to ověřit.

Bojovala sama se sebou o to, co by měla udělat, když její mozek konečně zpracoval, že jí byla položena otázka. Bylo to něco sladkého a pozorného, ale zbytečného, tak jen pomalu zavrtěla hlavou.

“Jsi v pořádku?” Ashley pohladila hřbetem své ruky Spenceřinu tvář, pak zahákla svůj prst za Spenceřinu bradu a pozvedla její tvář. “Mimochodem já jsem tady nahoře,” škádlila ji jemně. V jejím hlase zněl smích a zdála se být potěšena sama sebou. “Nemusíme dělat nic, na co nejsi připravena” dodala. “Můžeme přestat, kdykoliv budeš chtít.”

Spencer přikývla. Věděla to. Instinktivně věděla, že by ji Ashley nikdy nenutila do ničeho, co by sama nechtěla. Stejně tak okamžitě a podvědomě věděla, že chce sto různých věcí najednou. Nevěděla jak to říct, tak opatrně natáhla levou ruku a nechala své konečky prstů klouzat pomalu z prohlubně Ashleyina krku, rovnou dolů po hrudní kosti na místo, kde začínal vršek šatů. Kousajíc svůj ret a sledujíc s plným soustředěním svou vlastní ruku, si začala pročesávat cestičku, nechajíc své konečky prstů otírat se o vršek Ashleyiných prsou. Brunetka prudce vydechla. Jen nejmenší úsměv se mihl na Spenceřiných rtech, zatímco ještě posunula svou ruku, takže mohla otřít svůj palec proti té plné měkkosti.

“Já –” zastavila se a zamrkala, nechajíc svůj pohled cestovat zpět k Ashleyině tváři, takže druhá dívka mohla vidět upřímnost její odpovědi. “Nechci přestat.”

“Díky za to kurva,” zamumlala Ashley, když se naklonila a hladově si Spencer přitáhla pro další polibek, který nebyl ani jemný ani něžný. Tato akce uvěznila Spenceřinu ruku mezi nimi, její prsty prostě zůstávaly na Ashleyiných prsou. Chtěla pohnout rukou a dotknout se víc, zkoumat podrobněji, ale byla zaklíněná mezi nimi. Její frustrace musela být nějak zaslána druhé dívce, která učinila tu nejvíc sexy věc, jaké kdy byla Spencer svědkem. Bez přerušení jejich polibku se Ashley trochu posunula, pak sáhla dolů a popadla Spenceřino zápěstí, tlačíc blondýnčinu ruku pod své šaty.

Jak její dlaň klouzala přes Ashleyinu tvrdou bradavku, zjistila Spencer, že musí přerušit jejich polibek, protože nedokázala sténat, vzdychat, kousat svůj ret a ještě líbat Ashley, to všechno naráz.

Byla uprostřed sklánění své hlavy, aby obnovila jejich polibek, když relativní ticho pokoje přerušilo zaklepání na dveře. Vystřelila svou hlavu vzhůru a odtáhla svou ruku z Ashleyiných prsou.

Tmavovláska lehce zasténala. “Pokojová služba.”

“Ach. Samozřejmě,” zrudla Spencer.

Ashley políbila Spencer na špičku nosu. “Neztrať nit.”

Kapitola 7

Spencer sklopila hlavu, když člen pokojové služby vstoupil do pokoje a nezvedla ji, dokud za ním Ashley opět nezavřela dveře. Věděla, že co tu dělaly, než přišel, by bylo vepsáno v jejím obličeji. Nebyla zahanbena, jen prostě trochu stydlivá.

“Kávu?” zeptala se Ashley, stojící u vozíku pokojové služby.

“Ne, díky.”

Bruneta si vzala sendvič a ukousla si velký kus.

“Chceš nějaký z těchhle?”

“Ani ne.”

Ashley se ušklíbla. “Nemám, co víc ti nabídnout.”

O tom Spencer pochybovala. V těchhle šatech mohla Ashley nabídnout všechno, po čem Spencer toužila. Usmála se nad svými myšlenkami a přála si být dostatečně smělá, aby je převedla do skutečnosti tím, že vyjede po tmavovlásce a ukáže jí, co doopravdy chce.

Místo toho trpělivě seděla, když Ashley položila nějaké jídlo na talíř a opět si k ní přišla sednout, pak pozorovala, jak druhá dívka okusuje svůj krůtí sendvič. Nemluvily, ale ticho nebylo nepříjemné. Dávalo Spencer šanci se znovu sebrat.

Ashley dojedla rychle svůj sendvič a odložila talíř na nízký stolek vedle gauče. Otřela si nějakou zbloudilou majonézu z koutku úst ubrouskem, který pak zmuchlala do kuličky a hodila ji směrem k odpadkovému koši u protější stěny. Odrazila se od okraje a spadla mimo koš.

“Z WNBA se mi asi v brzké době neozvou,” zavtipkovala chabě Ashley.

Spencer přikývla a usmála se. “Asi bych ti mohla domluvit soukromou lekci, pokud bys chtěla. Můj bratr byl sledován univerzitou Duke, než si utrhl meniskus.”

“Opravdu? Byl tak dobrý?”

“Dali mu auto a všechno.”

“Hraje ještě?”

“Ne, ale trénuje tým noční basketbalové ligy v odvykacím centru mých rodičů.”

“Ach.”

Příchod pokojové služby zničil atmosféru, to bylo očividné. Bylo to, jako by už překonaly povídací část jejich rande a teď ani jedna z nich moc neví, jak vést další rozhovor. Povídání ale nebylo to, co Spencer chtěla. Překvapovala samu sebe, protože ona rozhodně nebyla z těch dívek, které podlehnou na prvním rande. Ačkoli opravdu doufala, že Ashley jednou z nich je.

“Můžu ti nabídnout něco k pití?” navrhla Ashley.

“Já ve skutečnosti nepiju,” přiznala.

“Ale já jsem tě viděla pít víc než jednou.”

“Jasně. Šampaňské při zvláštních událostech se nepočítá.”

“A předtím v baru?”

Pokrčila rameny. “Potřebovala jsem se napít na kuráž.”

Ashley se zašklebila. “Jsem tak děsivá?”

“Nikdy předtím jsem nezvala dívku na rande. A opravdu jsem se bála, že bys mohla říct ne.”

“No, opravdu sis nemusela dělat starosti. Myslela jsem, že –”

Ashleyina věta byla přerušena tím, že se Spencer pustila do něčeho pro ni ožehavého. Dosáhla spojení jejich úst, čin, za který na sebe byla pyšná. Nechtěla si už povídat. Chtěla se vrátit k tomu, co dělaly, než byly vyrušeny a věděla, že není dost nápaditá, aby je tam dovedla s pomocí náznaků. Rozhodla se, že přímá akce je nejlepší metoda a ze způsobu jakým jí Ashley svírala hlavu a lačně vracela polibek, se Spencer domnívala, že zvolila správně.

Spencer si uvědomovala, že tohle bylo ještě žhavější než to, co prováděly před donáškou jídla, o ještě dřívějším líbání ani nemluvě. Nebylo to pomalé ani něžné. Bylo to celé o touze.

Jejich zuby se střetly, jak se Spencer snažila přesunout do lepší pozice, aby to ještě prohloubila. Cítila brunetčin úsměv proti své puse. Frustrovaná zkroutila své tělo ještě víc tak, že se natlačila na Ashleyinu stranu. Když se jí zašprajcovaly šaty, nadzvedla boky, aby je dostala zpod sebe. Tentokrát to byla Ashley, jež se zachichotala a odtáhla.

Beze slov ji tmavovláska znovu zatlačila do sedu a sama se otočila. Spencer se prudce nadechla a očekávala, co se stane. Zadržovala dech, zatímco si Ashley trochu vykasala šaty a přehoupla své tělo tak, že seděla obkročmo na Spenceřiných nohou.

“Je to v pořádku?” otázala se Ashley, jen stěží silněji než šeptem.

Spencer přikývla. Byla neschopna slova. Zaprvé, stále zadržovala dech. Zadruhé, celé její tělo hořelo pocity, jež by nemohla vysvětlit ani vyčíslit. Když se k ní Ashley sklonila, aby jí opět políbila, uvolnila svůj dech v hlubokém stenu.

Nevěděla, co dělat s rukama, které ležely bezvládně podél ní, ale chtěla se dotýkat ženy nad sebou. Odhodlala se pro hlazení Ashleyiných holých paží svými prsty. Mohla cítit, jak Ashley naskakuje husí kůže pod jejím dotekem. To jí dodalo sebevědomí, takže zkusmo vklouzla svou paží za Ashleyina záda a nechala svou dlaň na odhalené pokožce tamtéž.

Když tmavovláska vzala Spenceřin spodní ret mezi zuby a lehce ho skousla, Spencer zatlačila svoji rukou na Ashleyina záda, přitisknouc jejich těla ještě blíže k sobě. Krev jí bouřila v uších a mohla tak rozeznávat jen zvuky, které vydávaly, jak jejich ústa pokračovala ve vzájemném prozkoumávání.

Čistě instinktivně sledovala její ruka zadní lem Ashleyiných šatů, propracovávajíc si cestu nahoru k rameni. Když se tam dostala, zahákla prst pod ramínko a nejistě zaváhala. Přerušíc polibek, vzhlédla k brunetce, jejíž vlasy visely volně kolem nich. Soustředíc se na svou ruku, stahovala pomalu proužek látky z Ashleyina ramene a sklonila se, aby sevřela kůži na odhalené klíční kosti svými ústy. Nasála malý kousek kůže do pusy a poškádlila ho jazykem. Zvolna si prolíbávala cestičku podél Ashleyina ramene ke křivce jejího krku.

Skoro jako by měla vlastní rozum, našla si Spenceřina druhá ruka cestu nahoru po Ashleyině paži ke zbývajícímu ramínku. Opět zaváhala, vsunujíc své prsty pod látku a jen sledujíc reakci druhé dívky. K jejímu potěšení, Ashley svěsila ramena, skoro jako by jimi chtěla pokrčit, vyzývajíc Spencer ke stažení látky.

Měla nyní obě své ruce položené na Ashleyiných nadloktích, ramínka jejích šatů ve svých prstech. Její ústa byla přitisknuta k Ashleyině krku, líbajíc a lízajíc, ale ujišťujíc se, že nezanechává žádné stopy. Nebyla si jistá, o co mezi nimi vlastně jde, ale tohle nebyla její přítelkyně. Ashley mohla být přítelkyně někoho jiného. Spencer o tom vážně pochybovala, ale nemohla si být stoprocentně jistá.

Pokud si dříve myslela, že její večer by už nemohl být lepší, nepočítala s Ashley, která se naklonila dozadu a téměř nedbale uvolnila Spenceřiny prsty zpod ramínek svých šatů. Pak zakroutila rameny a přitáhla si paže tak, že vrchní půlka jejích šatů sklouzla dolů a zastavila se jí u pasu.

Spencer už viděla polonahé ženy předtím, ale to ji nepřipravilo na to, jak na ni zapůsobí pohled na polonahou Ashley. Ucítila okamžitě vlhké horko mezi nohama a celé její tělo se zachvělo rozkoší. Ta holka byla úchvatná. Nikdy neviděla něco tak krásného nebo smyslného jako Ashley culící se dolů na ní, s očima přivřenýma a hrudí zběsile stoupající a klesající.

Její ruce, které spadly zpět vedle ní po tom, co je ze sebe Ashley sundala, se opět pozvedly a pomalu se natáhly, konečky jejích prstů kreslíc po vršku Ashleyiných prsou. Nakloníc se dopředu, nechala svá ústa následovat stejnou trasu, klouzajíc pomalu po měkké, pevné kůži. Sevřela obě prsa ve svých rukách, milujíc dotyk tvrdých bradavek proti svým dlaním. Pohybovala rukama téměř posvátně, vnímajíc, že Ashley zvrátila hlavu a ze rtů jí unikl chraplavý zvuk, něco mezi zasténáním a jejím jménem.

Když o tom přemýšlela v minulosti – zcela abstraktně samozřejmě, bez konkrétní partnerky v představách – nebyla si Spencer jistá, zda by věděla co dělat, pokud by nastala chvíle, kdy bude čelit ženě, se kterou by chtěla mít sex. Ke svému naprostému úžasu však zjistila, že není ani vyplašená ani nejistá. Její mysl byla popravdě plná nápadů, jak by mohla poskytnout Ashley rozkoš a cítila, že se bude muset skoro krotit a zkoušet jen jednu věc najednou.

Klouzajíc svými ústy po té měkké pokožce – tak neuvěřitelně horké a současně chladivé – Spencer věděla přesně, co potřebuje udělat. Prolíbala si cestu k Ashleyině bradavce a pak ji nasála hluboko do svých úst. Bylo to lepší než jakákoliv její fantazie, kterou kdy měla. Slabé zachrčení od Ashley; dotyk brunetčiných prstů zatínaných do jejího temene (kdy tam vlastně dostala svoje ruce?); tvrdost proti svému jazyku: nikdy ji nenapadlo si představovat cokoliv z toho, ale všechno bylo skutečné a neuvěřitelně dobré.

Další zvuk, který zaznamenala, bylo rozepínání zipu. Nějaký hlásek vzadu v hlavě ji upozorňoval, že ten musel být její. Cítila, jak Ashleyiny prsty obratně rozepínají její bezramínkovou podprsenku. V odpověď nasála Ashleyinu bradavku ještě víc a pak ji sevřela zuby.

“Kurva, jóó,” zasykla Ashley, potvrzujíc, že Spenceřiny instinkty ji vedou dobře.

Posunula se dostatečně, aby jí Ashley mohla stáhnout šaty. Teď byly obě polonahé a Spencer mohla cítit horko, které z nich sálalo. Padla dozadu, čímž na sebe stáhla tmavovlásku, kůže na kůži. Jediná nevýhoda byla, že svými ústy už nemohla dosáhnout na Ashleyina prsa. Místo toho vrátila svou pozornost na tmavovlásčinu labutí šíji.

Ruce sevřely její tváře, táhnouc ji vzhůru, a pak byla Ashleyina žhavá ústa na těch jejích, její jazyk vpadnuvší do Spenceřiny pusy. Cítila nehty škrábající tam a zpět po jejích ramenech. Prohnula se proti tomu doteku. Spencer nikdy nebyla tak nažhavená. Nikdy nechtěla nikoho tak moc jako Ashley.

“Spence,” bruneta zasténala do jejích úst. “Spence.”

Nebyla si jistá, jak se dostaly do ložnice, zda se Ashley pohnula první nebo byla iniciátorkou sama. Stejně tak si nebyla jistá, kdy přišla o zbytek oblečení, zda bylo upuštěno ve vedlejší místnosti nebo rozházeno po podlaze ložnice. Co věděla, bylo, že obě byly úplně nahé, paže ovinuté kolem sebe, válejíc se na posteli, která se zdála velká jako fotbalové hřiště.

Převalovaly se náhodně, bojujíc o nadvládu. Byla to situace, kdy Spencer nemohla prohrát. Dožadovala se Ashleyiných doteků stejně, jako se potřebovala dotýkat brunetky. Opět se převalily a uslyšela slabé uchechtnutí. To jí přimělo přestat zápasit a také se zahihňat. Ashley okamžitě využila výhodu, převalíc se na záda se Spencer roztaženou na sobě. Spustila své ruce na Spenceřiny boky, držíc ji na místě. Vsunula svou nohu mezi blondýnčiny a pomalu zvedala koleno.

“Ach, Bože,” zasténala Spencer, když se začala otírat o Ashleyino stehno. Byla tak vlhká, tak roztoužená. Cítila, jak její vzrušení potřísňuje hladkou pokožku pod ní.

Ashley sklouzla svou rukou ze Spenceřina boku. Spencer hlasitě zasténala, když ucítila silné ale jemné prsty pohrávat si na vršku svého stehna, putující k jejímu centru. Blondýnka instinktivně opět pozvedla boky, umožňujíc Ashley přístup. Druhá dívka důvěrně sevřela Spencer v dlani, překvapivě nedělajíc nic jiného než jemné ohýbání ruky. Bylo pro ni nepochopitelné, že takový malý pohyb jí může roztřást celé tělo.

Chápala, že Ashley jí dává možnost rozhodnout, jak rychle a jak daleko zajdou, i přesto jak daleko už jsou. Mohla se rozhodnout odvalit nebo se spustit proti Ashleyině ruce. Vyhledala Ashleyinu pusu a hluboce ji políbila.

“Dotýkej se mě. Teď,” zašeptala proti rtům druhé dívky, už opět zvedajíc své boky. Bylo to skoro, jako by to řekl někdo jiný. Nemohla pochopit, že to byl její hlas tak otevřeně žadonící, ale Ashley učinila přesně to, co jí bylo řečeno. Uculovala se do jejich polibku, zatímco vstupovala dvěma prsty do Spencer. Spencer okamžitě věděla, že nebude trvat dlouho, než vydá hlasitý sten. Nemohla se udržet od přirážení svých boků proti Ashleyině ruce. Ze všech sil se snažila udržet se při smyslech.

A pak Ashleyin palec začal vytrvale tlačit na její naběhlý klitoris a ona cítila své vnitřní stěny svírat se kolem Ashleyiných prstů. Napřimovala se, dokud neseděla obkročmo na Ashley. Zpod svých ztěžklých víček, shlížela na tmavovlásku, která roztříštila její svět ve všech nejlepších směrech. Jejich pohledy se propojily, když Spencer začala zvedat své boky, jezdíc pomalu na Ashleyiných prstech. Cítila se prostopášně. Cítila se žádoucí. Cítila se podivně silná a nabitá. Nikdy se necítila takhle nespoutaná; ale přitom nikdy nic necítila jako tak správné.

A pak v ní Ashley začala ohýbat své prsty, zrovna když šla Spencer dolů a ona nad sebou úplně ztratila kontrolu. Zapřísahala se a mumlala nesmyslně, zatímco se jí prohnal silný orgasmus. Bylo to, jakoby to zasáhlo celé tělo. Svaly, o kterých nevěděla, že je vůbec má, se napínaly a natahovaly. Projel jí nával horka. Zhroutila se na tmavovlásku.

“To bylo …” Slova jí opravdu vypověděla službu. Cítila, jak Ashley potlačuje smích a lehce ji hladí po zádech svou volnou rukou, což jí připomnělo, že Ashleyiny prsty jsou stále uvnitř ní.

Poněkud v rozpacích se svalila na stranu a otočila na záda a okamžitě toho litovala. Postrádala ten důvěrný kontakt. Také se začala cítit nervózně a trapně. Nebyla v těchto věcech dobrá. Nikdy nebyla z těch, co se prostě vyspí s nějakým cizincem a nevěděla, jak se správně chovat.

Nicméně cítila odlišný druh touhy proudící skrze ni a tak se otočila na bok, nechávajíc svou ruku klouzat váhavě po Ashleyině břiše. Cítila, jak napjatá druhá žena je a mohla dokonce vidět, jak se jí pod dotekem ruky napínají a povolují svaly. Vzhlédla k Ashleyině tváři a zjistila, že se na ní brunetka culí, ne docela pobaveně ani docela namyšleně, ale rozhodně trochu od obojího.

Posouvala se po břiše, dokud nebyla téměř ve správné pozici a pak sklonila hlavu. Políbila vláčnou pokožku na Ashleyině břiše. Chutnala slaně i sladce, nepatrný lesk potu a stop po jejich vzájemném vzrušení překrýval jakékoliv stopy po mytí nebo přirozené aroma, které tam bylo. Její pohyby byly pomalé a pravidelné. Nechala jednu svou ruku sklouznout dolů a usadit se na Ashleyině kolenu a pak postupovala nahoru drobnými krouživými pohyby. To přivádělo Ashleyino tělo k dalšímu napínání se, takže hádala, že si vede dobře.

Pokoj nebyl osvětlen, ale dostatek světla pronikal z okna a skrz otevřené dveře z obýváku, takže mohla vidět všechno. Mohla také říct, že se její partnerka nevzpíná nelibostí nad četnými polibky a dotyky, kterými ji zasypávala. Představy toho, co by mohla dělat, útočily na její mysl, každý nápad ještě zvyšující její touhu. Nepochybovala, že je Ashley víc než připravená na cokoliv, k čemu se rozhodne.

Její soustředění bylo narušeno pronikavým zvukem jejího mobilu, zvonícího ve vedlejší místnosti. Podle melodie poznala, že je to Abby. Ignorovala to a stejně tak Ashley. Obnovila pomalou pouť svých úst po Ashleyině břiše. Její telefon začal zvonit znovu.

“Neměla bys to vzít?” zasykla Ashley, lehce zadrhávajícím hlasem.

“To je jenom Abby,” zamumlala v odpověď. “Rozhodně může počkat.” Posunula se trochu dopředu, nechávajíc své polibky táhnout se pod Ashleyiným pupíkem.

Třetí zazvonění přimělo Spencer zastavit a zavrtět konsternovaně hlavou. Abby nebyla z těch, co se nechají snadno odbýt. Ignorujíc vlastní nahotu se zvedla a přešla do obývacího pokoje. Našla svůj mobil, přesměrovala všechny své hovory do hlasové schránky a pak stiskla tlačítko, aby ho přepnula do tichého módu. Už chtěla odkráčet zpět do ložnice, když ho zvedla znovu a raději ho úplně vypnula.

Když znovu vstoupila do ložnice, uviděla Ashley ležící před ní, bradu opřenou do dlaní a upřeně na ni hledící. Zazubila se na ní nazpět.

“Jsi dneska hrozně populární,” poznamenala pobaveně tmavovláska.

“Opravdu mě zajímá pozornost jen jedné osoby,” odpověděla koketně, jak alespoň doufala.

“Tu rozhodně máš.”

Zasmála se a kráčela odhodlaně zpátky k posteli. “Každopádně, kde jsme to skončily?”

Kapitola 8

Byla to nejlepší sprcha, jakou kdy měla. Nesnášela, když nocovala v hotelech a sprchy byly tak mizerné, že jste museli honit každou kapku, abyste se vůbec umyli. Tohle nebyl ten případ. Sprchová hlavice byla veliká a proud silný. Ale nejlepší byly vícesměrové trysky. Jednoduchý stisk přepínače a další proudy tryskaly ze všech stran ve výšce těsně nad pasem a dvě trysky vzadu masírovaly její bedra. Bylo to jako být ve vířivce na stání. Nicméně nemohla cítit trysky na svých zádech. Proud byl blokován dvěma teplýma rukama, které pomalu hladily její kůži.

Spencer přehodnotila svůj předchozí závěr: nejlepší věcí na téhle sprše bylo, že v ní měla Ashley. Zaklonila hlavu a nechala padající vodu omývat vlasy ze svého čela.

Na někoho, kdo nikdy nebyl se ženou až do předešlého dne, se Spencer naučila a procvičila v mnohém v pouhých dvanácti krátkých hodinách. Jistě, byly to velice specifické znalosti a neměla možnost srovnání, takže nevěděla, jestli byly univerzálně aplikovatelné nebo se vztahovaly pouze na ženu stojící před ní.

Věděla například, že lízání spodku Ashleyiny páteře způsobí brunetino zachvění a tiché zasténání. Věděla, že klouzání jejích prstů nahoru až za Ashleyino koleno vyústí ve svalové stahy a náhlý patrný nárůst vzrušení – u obou. Věděla, že Ashley byla ráda nahoře. Zjistila, že stejných výsledků dosáhne rychle a tvrdě jako pomalu a vytrvale. Objevila, že erotogení zóny mohou existovat na nejzvláštnějších místech, třeba ohyb lokte nebo koutek oka. Objevila, co znamená fráze ‘obrácený koníček’. Ve sprše se před chvílí naučila, že tryskání vody by mohlo být používáno jako sexuální pomůcka.

Kdokoliv řekl, že vzdělávání je samo o sobě odměnou, nemluvil do větru.

I přestože se jim podařilo na pár hodin usnout – opravdu jen krátké zdřímnutí – co opravdu chtěla, bylo zalézt zpátky do té obrovské postele vedle a spát s Ashley: to druhé spaní s Ashley, ne to, které si dopřávaly celou noc. Zasmála se té myšlence.

“Co je tak vtipného?” zašeptala jí tmavovláska do ucha, přerušujíc svá slova jemnými polibky.

“Hmm, nic.” Proklouzla svými pažemi kolem Ashleyiných boků, přitahujíc si menší dívku k sobě. “Vlastně nic důležitého.”

“Chceš se vrátit do postele?”

“Hmm.” Houpaly se spolu, skoro jakoby tančily. Cítila se úplně uvolněná a v bezpečí. Klidně by zůstala ve sprše, dokud by její kůže nebyla svraštělá jako hrozinka. “Chci, ale budu muset brzy odejít,” připustila neochotně. “Odhlášení je v jedenáct.” Nebyla si jistá, kolik přesně je, ale muselo být nejméně osm, spíš později.

“Nedělej si s tím starosti. Můžu si dovolit zaplatit za pozdní odhlášení. Anebo můžeme nechat někoho z hotelu sbalit tvoje věci a přinést je sem.”

“To dělají?”

“Dělají dost dobře cokoliv, když máš platinové členství.” Bylo to řečeno bez chvástání. Pokrčila rameny. “Často bydlím v hotelech. Část fascinujícího života nevýznamné muzikantky.”

Spencer se odtáhla a dala jí drobnou pusu. “Asi bychom odtud měly vypadnout." Držela si ruku nahoře a zkoumala svoje prsty. Efekt doby strávené pod horkou vodou se stával patrným.

Ashley opustila sprchu první, zvedla dvě velké nadýchané osušky a podržela jednu pro Spencer, zatímco druhou obmotala kolem sebe.

“Stejně nemůžeš odejít,” prohlásila Ashley věcně.

“Ne?”

“Ne.” Kráčela zpět do ložnice, zubíc se přes rameno na Spencer, která si sušila vlasy ručníkem. “Slíbila jsi mi, že si se mnou dáš brunch. V jedenáct. Udělala jsem si poznámku ve svém diáři a vůbec.”

Spencer se zahihňala. “Nevěřím, že vůbec máš diář.” Ulevilo se jí. Přese všechno, co spolu předešlé noci prožily, si nebyla docela jistá, jestli to není jen jednorázovka. Necítila to tak, ale skutečnost, že Ashley s ní stále chce brunch byla uklidňující.

“Fajn, nastavila jsem si upomínku na telefonu.”

“Dobrá, ale stále potřebuji jít do svého pokoje. Těžko můžu jít na brunch v mých družičkovských šatech.”

“Ach, věř mi, jsi v pohodě s tím, co máš na sobě.”

“Nemyslíš, že by to bylo trochu pohoršující?” Podívala se dolů na svůj ručník, jenž jí sotva zakrýval tělo. “Ostatní hosté by mohli mít připomínky.”

“Tak nějak jsem předpokládala, že si objednáme sem.”

Spencer si povzdechla.“Bože, moc ráda bych, ale Jorge mě veze nazpátek a on s Abby odjíždějí v jednu.”

“Proč bys nemohla mít se mnou brunch a pořád se s nimi sejít v jednu?”

Spencer pohlédla na rozházené povlečení na posteli a pak zpátky na Ashley. “Mám na to opravdu odpovídat?”

Brunetka se rozesmála. “Snad ani ne.” Naklonila hlavu a krátce pokrčila rameny. “Víš, chtěla jsem ti navrhnout, že tě odvezu sama. Pokud bys, však víš, chtěla.”

Udělala obličej. “Slíbila jsem to Abby a Jorgemu.” Nechtěla se na ně vykašlat. Stále se cítila trochu provinile z toho, že se vypařila s Ashley ze svatby a ignorovala Abbyiny telefonáty a zprávy. “Je to dlouhá cesta a řekla jsem, že se budu s Jorgem střídat v řízení. A taky si musím, až se dostanu domů, připravit opravdu důležitou prezentaci do práce a opravdu si nemyslím, že bych toho moc udělala, pokud bych tě pozvala do svého bytu.”

“Ach, myslím, že bychom toho zvládly spoustu.”

“Mluvím o práci,” odpověděla Spencer a zpražila ji pohledem.

“Dobrá, opravdu bych to, co bychom dělaly, nepovažovala za práci. Popravdě, ty bys to udělala leh– ” Ashleyina drzá odpověď byla přerušena Spenceřiným ručníkem, který jí přistál na hlavě. Stáhla ho ze sebe a pozvedla obočí. “Ach, opravdu? Takhle to chceš hrát?”

Zatímco Ashley vstala z kraje postele a vystartovala směrem k ní, Spencer sebou mrskla do obývacího pokoje. Utekla na druhou stranu pokoje, za jeden z velkých gaučů. Ashley se zastavila na jeho druhé straně.

“Není to velký pokoj, Spence. Nemáš kam utéct.” Její tón i úšklebek byly triumfální.

“Pořád mě nejdřív musíš dostat.”

“Ano?” Ashley si založila ruce v bok. “A já si myslela, že jsem tě už získala.”

Spenceřino srdce roztálo při tom prohlášení. Zjistila, že Ashley je skutečně neuvěřitelně sladká a něžná. Její chvilkové zaváhání nicméně tmavovláska využila tím, že vyskočila na gauč, který je odděloval, natáhla se a popadla Spenceřinu osušku v místě, kde měla zastrčen její konec. Využila toho, aby si ji přitáhla trochu blíž.

“Mám nápad.”

“Opravdu?” Spencer pozvedla své paže k Ashleyiným ramenům, projíždějíc svými prsty brunetčiny vlhké vlasy. Cítila, jak osuška padá na zem, když byl její konec uvolněn. “Vsadím se, že vím jaký.”

“Ne tenhle.” Druhá žena se ušklíbla a dokonce trochu začervenala. “No dobrá, ten taky.” Její pohled klouzal dolů zaujat Spenceřinou nahotou. “Co jsem měla na mysli, že bych ti dala poukázku na budoucí brunch a teď bychom se mohly vrátit zpátky do postele. Pokud máme jen pár hodin, nechci je trávit jinde než v tomhle apartmá.”

“Poukázku? Mohu ji dostat písemně?” Spencer se usmála, když jí Ashley začala okusovat šíji těsně pod uchem.

“Hodím to na papír před tvým odchodem. Slibuji. Teď jsem zaneprázdněna.”

Chtěla si být jistá, na čem se dohodly. “Takže říkáš, že se se mnou chceš vidět znovu?”

Ashley se uchechtla proti její kůži. “Chci tě vidět zrovna teď. Ale ano,” odtáhla se a podívala se zpříma na Spencer, “Hrozně ráda bych se s tebou znovu viděla, Spencer. Brzo. Velice brzo. Co nejdříve to půjde. Nevadilo by ti to?”

Spencer se usmála a pohladilo Ashleyinu hlavu. “Byla bych ráda.”

“Kdy?” Ashley se opět naklonila dopředu a obnovila okusování Spenceřina krku, nechávajíc své ruce začít putovat po holé pokožce.

“Ve středu bych si pravděpodobně mohla vyšetřit čas na brunch.” Snažila se v rychlosti vzpomenout si, co má naplánováno na týden a jakou výmluvu by mohla vymyslet, aby pro ně získala víc času.

“Můžeme si dát večeři, pokud ti to víc vyhovuje.”

“Mám toho opravdu hodně zítra a v úterý. Středa je nejdřív, kdy můžu. A, hmm, brunch je dřív.” Cítila, jak jí tváře hoří přiznáním, že nechce čekat sedm nebo osm hodin navíc, než by měla vidět Ashley znovu.

“OK, takže středa, brunch, jedenáct hodin. Máme rande.” Ashley začala šplhat na pohovku, aniž by ztratila kontakt se Spencer – úsilí, které přinášelo proměnlivé výsledky – a usadila se na vrchu jejího opěradla.

Spencer vkročila do mezery mezi Ashleyinýma nohama. “Stejně bych si měla dojít pro věci a odhlásit se z pokoje. Pokud to udělám hned, tak to budu mít z krku a zbytek rána jsem jen tvá.” Fakt, že při tom odtahovala kraje Ashleyiny osušky, naznačoval, že ve skutečnosti nehodlá odejít.

“Potřebuješ pomocnou ruku při balení?” Ashley se zavrtěla, aby pomohla uvolnit osušku ze svého těla.

“Už jsme se shodly, že ten druh pomocné ruky, který mi nabízíš, je spíš rozptylující než užitečný.” Zasténala nahlas, když ucítila, jak Ashley spojila své nohy za jejími zády a připoutala ji na svém břiše. Navzdory tomu, že se naposledy milovaly před necelou půlhodinou, byla Ashley žhavá, vlhká a připravená.

“V tuhle chvíli jsi ty ta s rozptylujícíma rukama.”

Spencer si přitáhla Ashleyinu hlavu, takže si hleděly do očí a druhou rukou sklouzla mezi ně a začala kreslit pomalé kruhy kolem tvrdé bradavky druhé ženy. Pak posunula svou levou paži na Ashleyina záda, aby ji podepřela a byla potěšena tím, že se o ni tmavovláska začala tvrději otírat krouživými pohyby. “Potřebuješ moje ruce někde jinde?” škádlila ji, když tlačila jejich nahá těla ještě více k sobě.

“Ne–e. Děláš všechno, ehm, všechno dobře.” Odpověď byla zajíkavá. Ashleyina pozice na opěradle pohovky způsobila, že prohnutí zad, které udělala, dostalo její hruď do snadného dosahu Spenceřiných úst.

Když se tak stalo, Spencer neztrácela čas a líbala, kousala a sála veškerou plochu Ashleyiných ňader. Kůže už byla lehce zhmožděna na pár místech z dřívějších střetnutí, při kterých zcela zahodila svou opatrnost a poddala se touze zanechat svou značku na Ashley. Sama měla pár stejných; všimla si jich ve sprše.

Uchopila Ashleyina zápěstí a rázně umístila její ruce na opěradlo gauče. Svoje vlastní položila na vnitřní stranu Ashleyiných stehen a začala je pomalu roztahovat. Brunetka rozepjala své nohy za Spenceřinými zády a nechala je volně viset dolů.

“Drž se,” zamručela Spencer. “Pevně.” Náhle klesla na kolena a pak popadla Ashleyiny boky, přitahujíc si ji blíž. Napadlo ji, že by mohla zničit buď pohovku nebo Ashleyinu páteř, ale byla příliš rozjetá, než aby se starala. Nejistá Ashleyina poloha znamenala, že neměla jinou možnost, než spoléhat na Spenceřina ústa a ruce na jejích bocích, že ji uchrání od pádu. A to přišlo Spencer vhod.

Zvažovala pomalý a škádlivý postup, ale chtěla okamžitou odezvu, tak ponořila svůj jazyk hluboko do Ashleyina horkého těsného tunelu. Hlasitý sten, který to vyloudilo, ji přinutil ušklíbnout se. Stírala spoustu vlhkosti svým kmitajícím jazykem.

Cítila, jak Ashley nejistě pohnula jednou rukou z opěradla gauče a pak tlak konečků prstů zatínajících se jí do temene. Nevadila jí mírná bolest. Stejně tak jí nevadilo, jak Ashley vyvíjí jemný tlak proti jejímu obličeji.

Rozhodovala se mezi ponořením svého jazyka tak hluboko do Ashley, jak jen to půjde a použitím jen špičky k slídění kolem vstupu. Mohla cítit Ashley chvějící se nad ní a odtáhla se jen natolik, aby mohla trochu upravit svou pozici. Prudce olízla Ashleyin klitoris, což vyvolalo ještě hlasitější zvuk, něco mezi sténáním a kvílením.

Nasála ten tvrdý uzlíček nervů do svých úst a sála vytrvale ale pomalu, ujišťujíc se, že nezapojí svůj jazyk rovnou, protože z kňučení a třesení poznala, jak blízko její milenka byla. Byla to ta rychlost a tlak, který, jak se již naučila, udrží Ashley na pokraji a žadonící. Přála si mít volné ruce k průzkumu, ale obávala se, že se Ashley svalí ze své vratké pozice.

“Prosím.”

Věděla, že si Ashley není jistá, o co vlastně žádá, zda chce pokračovat takhle napořád nebo to rychle dokončit. Pokračovala v pomalém a pravidelném sání. Moc, kterou měla nad Ashley, byla jako nejnovější, nejlepší hračka vůbec a ona si užívala hraní si s ní.

“Spence. Ježiši!”

Plochou svého jazyka přivinula Ashleyin klitoris pomalu k řadě svých zubů.

“Kurva, kurva, kurva.”

Milovala každý hrdelní zvuk, každé zamumlání. Záměrně zvýšila tlak na Ashleyin klitoris, zkombinovaný s pomalým, jemným sáním.

“Ach, ježišikriste!” zvolala Ashley, když se roztřásla ve svém vyvrcholení, trhavě se vzpínajíc proti Spenceřině tváři.

Trvalo jen vteřinu, než Ashley úplně ztratila rovnováhu, sklouzla dopředu a shodila Spencer dozadu tak, že ta se neohrabaně rozplácla na zádech. Ashleyin pohyb pokračoval tak, že skončila rozkročmo nad Spenceřiným hrudníkem a s obličejem zabořeným ve vlastních prsou.

Ashley si okamžitě poposedla, šokovaná a polekaná. Shlédla na Spencer a zíraly na sebe v rozpacích, než se široký úsměv rozlil po brunetčině obličeji.

“Copak?” zeptala se Spencer.

“Nic.” Ashley se už začala hihňat.

“No tak. Řekni mi to.”

“Jenom mě napadlo, že tohle je poprvé co se pode mnou opravdu pohnula země.”

Spencer protočila oči, ale přitom se usmívala. Ashley se z ní skulila a posunula se tak, že ležela vedle Spencer, paži přehozenou přes břicho a hlavu zabořenou do Spenceřina krku.

“Neublížila jsem ti, že ne?” zeptala se Ashley, její dech lechtající Spenceřin krk.

“Ani trochu.” Přejížděla svými prsty po paži, která ji držela. “A co ty?”

“Necítím prsty u nohou, ale nemyslím si, že to má něco společného s tím pádem.”

“Hmm.” Třela svou tvář o vršek Ashleyiny hlavy. Nějak se nezdálo divné, že tu spolu leží nahé na podlaze. Ani si nevšimla, že by to bylo nepohodlné. Cítila se v bezpečí a vřele a správně a nechtěla se už nikdy pohnout.

Jak si Ashley přitáhla blíž, uvažovala, jestli existuje světový rekord v balení věcí a jak by ho mohla pokořit.

* * *

Navzdory tomu, že to bylo jen pár bloků od její kanceláře, Spencer si té restaurace nikdy nevšimla, než do ní vešla dnešního dne. Na to, že ještě nebylo jedenáct, se zdála dost plná kancelářských lidí. Možná tu všichni měli schůzky, ale ona si rozhodně přála mít práci, která by jí umožnila vyšetřit si čas na dlouhý brunch.

Byla tu skoro o deset minut dřív, takže řekla servírce, že počká na svou společnici na baru. Uběhlo jen pár minut, než se vedle ní někdo zastavil.

“Spencer.”

Otočila se a spatřila dobře vypadajícího chlapíka, smějícího se na ni. Nevypadal povědomě, ale stejně na něj přátelsky pokývla. Koneckonců to mohl být klient nebo tak něco, někdo s kým se setkala v práci a nevzpomínala si na to. “Och, zdravím.”

“Ty si nevzpomínáš, že ne?”

Znovu si pečlivě prohlédla jeho tvář, ale nic se jí nevybavilo. “Bylo by ode mne hrozné připustit, že si nepamatuji tvoje jméno?” Alespoň to znělo, jako by ho skutečně poznávala.

“Jsem Jonas, Jonas Stoteraux.”

Opravdu by si přála, aby jí to pomohlo zařadit si ho, ale ne. “Ahá, Jonas!” předstírala. “Jak ses měl?”

Rozesmál se. “I když jsem smrtelně uražen tím, že si mě nepamatuješ, jsem dojat tím, že se snažíš předstírat opak.” Poukázal na barovou stoličku vedle ní. “Mohu?”

“Jistě.”

“Pracoval jsem s Glenem. V obchodě se sportovním zbožím?”

Někde ze zákoutí její paměti se vynořil obraz mladého muže s dlouhými vlasy a těmi směšnými vousy jen pod spodním rtem. Říkalo se jim Van Dykovy? Také se jí vybavila známá, sladká, ale ilegální rostlinná vůně. Ale nespojovala si tuto představu se jménem Jonas.

“Ach můj Bože. Ty jsi Stoney?

Usmál se pobaveně. “No, nikdo mi tak už dlouho neřekl, ale, jo.”

“Vypadáš mnohem lépe!” zvolala, a okamžitě si uvědomila tu očividnou urážku. “Né, že bys nevypadal, hm, však víš, předtím.” Ale opravdu vypadal úplně jinak. Vypadal profesionálně, precizně, dospěle. Také voněl po drahé kolínské a ne po trávě.

“Díky, aspoň myslím.”

“Rozhodně jsem to myslela jako kompliment.”

“No, v tom případě, to tak budu brát. Takže, co teď vlastně děláš Spencer? Jak se má Glen? Arthur? Člověče, fakt mi chybí pokerové večery tvého táty. To byly skvělé časy na vysoké.”

“Hm, OK, tak si to shrňme. Pracuji v reklamce, junior manažerka, což znamená, že dělám prezentace důležitějším lidem o tom, co mají říkat ještě důležitějším lidem. Glen je basketbalový trenér a pracuje pro naše rodiče, kteří vlastní dům na půli cesty pro mladé lidi, kteří utekli z domu. A pokerové večery mého táty se stále pořádají. Měl bys mu zavolat. Určitě by přivítal návrat ztraceného syna. A co vlastně ty? Co děláš?”

“Jsem bankéř.”

“Bankéř?” vyprskla. “Opravdu?” Jen těžko si dokázala představit něco vzdálenějšího klukovi, kterého dřív znala.

“Ne jeden z těch zlých. Nenabízím nevýhodné hypotéky svobodným matkám ani nic podobného. Dělám podnikové spoření a půjčky. Však víš, výhodné zaměstnanecké půjčky, tenhle druh věcí. Jsem tu zrovna kvůli schůzce s nějakými lidmi z vedení, ale mají trochu zpoždění a pak jsem tě tu viděl sedět.” Bez známky studu se zeptal, “Takže jsi teď nezadaná?”

Odfrkla si nad jeho smělostí. Vzpomněla si, že když se s Glenem poflakovali kolem domu jejich rodičů, měla podezření, že byl do ní zakoukaný, ale byl příliš plachý, aby to dal najevo. Škoda pro něj, protože by tehdy asi řekla ano, pokud by ji někam pozval.

“Nejspíš ne. Popravdě tu čekám na rande.”

“Trochu brzy na rande, ne?”

“Je to brunch. Brunch bývá obvykle v jedenáct, je to tak?”

“Asi jo.” Rozhlédl se kolem, nejspíš aby zkontroloval, jestli jeho šéfové už dorazili. “No, pokud si nejsi úplně jistá, jestli jsi zadaná nebo ne, musí to být nová záležitost?”

“Technicky je to naše druhé rande, myslím.” Přikývla. “Jo, jsem si docela jistá, že jsme zatím měly jen jedno opravdové rande.” Nebyla si úplně jistá, kam zařadit jednotlivé části víkendu, ale podle jejího názoru jediné oficiální rande bylo, když pozvala Ashley na svatbu.

Naklonil svou sklenici zeleninové šťávy k ní. “No, pak možná není moje načasování úplně špatné, pokud je to ještě na začátku. Myslíš, že možná, pokud by tohle rande nevyšlo, že bychom někdy mohli zajít na večeři?”

“Ach, já ti nevím,” odvětila, usmívajíc se sama pro sebe, při připomenutí si opakované fráze z víkendu. “Myslím, že se to zatím vyvíjí opravdu dobře.” Neměl ani potuchy, že to je soukromý vtípek.

“Aha, ale víš, co se říká: Nikdy nevíme, co nám budoucnost chystá.”

“Jsem si dost jistá, že vím, co chystá pro mě.” A rozhodně to nezahrnuje muže.

“Je to ano nebo ne?”

Nedostala šanci odpovědět, než byli přerušeni.

“Já tě vážně nemůžu nechat samotnou ani na chvilku, že ne? Jsi jako magnet na zbloudilé muže.”

Spenceřin obličej se rozzářil výrazem naprosté radosti, když se otáčela na barové stoličce, aby se podívala na osobu, která promluvila. Ashley měla na sobě jen džíny a jednoduchý top, s jednou rukou v bok a hlavou nakloněnou na stranu, ale vypadla lépe než skoro cokoliv, co Spencer viděla za celý život. Popravdě jediná věc, kterou viděla, která vypadala lépe, byla Ashley v tamtěch šatech. Byly to jen tři dny, co se neviděly, ale bylo to příliš dlouho podle Spenceřina názoru.

“Jonasi, tohle je Ashley. Ashley, tohle je Jonas. Je to starý kamarád Glena.” Nespustila oči z Ashley, zatímco je představovala. Pohled, který si vyměňovaly, nedal prostor k pochybnostem.

“Aha” řekl Jonas. “Ty musíš být to druhé rande?”

“Tohle ti řekla?” Ashley věnovala Spencer úsměv s pokrčeným nosíkem. “Ne, já nejsem její rande. Jsem její přítelkyně,” upřesnila.

“Přítelkyně?” zopakovala Spencer, úsměv na její tváři byl tak široký, že měla pocit, že její lícní svaly mohou opravdu dojít k úhoně.

“Jak vidíš, ona upřednostňuje ‘milenka’,” vysvětlovala Ashley Jonasovi, stále neodvrátíc zrak od Spencer. “Ale hádám, že jsem prostě staromódní. Já dávám přednost přítelkyni. Ale ano, jsem ta, na kterou tu čeká. Pokud se samozřejmě nevídá s někým jiným za mými zády. Ale to neděláš, že ne zlato?”

“Jsi jenom ty,” Spencer odpověděla upřímně.

“Dobrá,” Jonas zamručel zkormouceně. “Samozřejmě.” Poklepal na bar klouby a zavrtěl hlavou. “Spencer, bylo skvělé tě zase vidět. Ashley, bylo každopádně zajímavé se s tebou seznámit.” Svezl se ze stoličky a vydal se pryč.

“Jo, taky jsem tě ráda viděla, Stoney,” odvětila Spencer roztržitě, ale neobrátila se, aby ho viděla odcházet. Její pozornost byla zcela upřena na tmavovlásku, která se k ní pomalu blížila. “Přítelkyně?” zopakovala ještě jednou.

“Když je někdo tak na roztrhání jako ty, napadlo mě, že neuškodí si vytyčit své území.” Její oči zalétly na Spenceřiny šaty. “Vypadáš nádherně, mimochodem.”

“Díky. Ty vypadáš…” Neznala žádná superlativa, která by mohla Ashley vystihnout. “Chyběla jsi mi.”

“Ty mě taky,” zamumlala Ashley, vyskakujíc na sedačku, kterou Jonas právě uvolnil. Pozvedla menu z baru a otevřela ho. “Už ses do něj dívala? Vybrala jsem tohle místo jen proto, že jsem slyšela, že tu mají skvělý meloun a ten jsem ti slíbila. Ale pokud bys chtěla odejít, kvůli tomu Glenově kamarádíčkovi támhle, tak tomu úplně rozumím. Víš, na někoho, kdo tvrdí, že nikdy nebyl balen, jsi dost populární. Možná bych tě měla zachraňovat trvale.” Její nervózní blábolení bylo roztomilé a připomělo Spencer její vlastní chování při jejich prvním setkání.

“Ach, ten je neškodný.” Spencer se nadechla a otočila se na svou společnici. “Vytyčit své území, mimochodem?” zeptala se pobaveně.

“Jasně,” souhlasila Ashley šťastně. “Hudební branže je nelítostný svět. Brzy jsem se naučila, že je třeba bránit svůj majetek.”

“Tvůj majetek?” Byla ohromena tím, že Ashley prohlásí něco takového tak nedbale. Přemýšlela, jestli to brunetka opravdu myslela tak, jak to řekla.

Ashley si špatně vyložila Spencřino překvapení a náhle vypadala ustaraně. “Doprdele. Promiň. Koukni, já vím, že to občas přeženu, ale to se jen tak říká. Nesnažím se tě do ničeho natlačit. A taky jsem to asi neměla přehánět s tím klukem. Ignoruj má velkohubá prohlášení a nech mě začít odznova.” Odfrkla si. “I když ne úplně odznova. Chci říct, vypadáš neskutečně, jako vždy. Tohle neodvolávám. Ani ten meloun. Ani to o těch chlapech, co tě pořád balí –“

“Ash!” přerušila ji Spencer.

“Copak? ”

“Zmlkni už. To nebyla stížnost. To jsi úplně přeslechla tu část, kdy jsem říkala, že jsi jenom ty?” Začervenala se a rozhodla se být stejně smělá, jako byla Ashley. “A jsem si dost jistá, že by mi nevadilo náležet ti.”

“Och.” Její tvář se rozjasnila. “Dobrá. Myslela jsem, že to možná bylo jen kvůli němu a…” Umlkla, když jí Spencer položila prst na rty v tišícím gestu. “OK. Už mlčím.”

Spencer se naklonila, vzala menu z Ashleyiných rukou a položila ho zpět na bar. “Můžu se tě na něco zeptat?”

Bruneta stále vypadala trochu nejistě. “Jasně.”

“Nevíš, kde je tu nejbližší tržnice?”

Ashley byla zmatená. “Jestli nevím, kde je –“

“Nejbližší tržnice,” dokončila Spencer. “Protože tam by se dal také sehnat opravdu dobrý meloun. Mohly bychom ho tam koupit a vzít ho ke mně do bytu. Nebo k tobě. Podle toho, který je blíž.” Její záměr byl nezpochybnitelný.

“Myslím, že můj je asi blíž. Ale, ehm, nemusíš se odpoledne vrátit do práce?”

“Vzala jsem si volno. Jsem jenom tvoje.”

Ashleyin úsměv se rozšířil, když sklouzla ze stoličky a natáhla ruku ke Spencer. “No, v tom případě, co tu k čertu ještě děláme?” Pomohla Spencer z jejího místa. “Teď vím, že máme celý den, abych s tebou podnikla cokoliv?”

Zatáhla za jejich spojené ruce, aby si Ashley přitáhla blíže. Nakloníc se k ní, otírajíc svou tvář o tu její, zašeptala žhavě do jejího ucha, “Myslela jsem, že bychom mohly najít hezkou, velkou postel, kde bychom mohli vyzkoušet, jak si vytyčuješ své území na svém majetku. A třeba bych mohla udělat to samé na svém. Několikrát. Opakovaně, jak by se dalo říct.” Odtáhla se a zeptala se normálním hlasem, “Zní ti to jako plán?”

Ashley přikývla s hranou vážností. “Zní to jako báječný plán, slečno Carlinová, dobře promyšlený a nabízející zisk pro všechny strany. Rozhodně bychom se na tuto záležitost měly podívat bezodkladně.”

Když kráčely k východu z restaurace, Spencer ucítila, jak Ashley položila majetnicky svou ruku na její bedra. Její puls se zrychlil jen tím prostým dotekem.

“Pojedeš za mnou?” zeptala se Ashley, když došly k parkovišti.

Spencer cítila nepatrné horko ve tvářích, když přiznala, “Nepřijela jsem autem. Vzala jsem si taxi.”

“Proč mám, Spencer Carlinová, dojem, že jsi věděla, jak se to tu vyvine.” Ashleyin smích byl vyloženě nemravný.

“Doufala jsem.” Přišly k Ashleyinu poslednímu modelu sportovního auta. “Jen ještě jedna věc,” dodala nedbale, když otevírala dveře spolujezdce.

“Jaká?”

“Co úplně přeskočit ten meloun?”

“To,” potvrzovala Ashley s velmi širokým úsměvem, “by se určitě dalo zařídit.”