Navždy s tebou

Napsala: Danni0204, Přeložil: Daevin, Korekce: filippa

Hlavní postavy:

Hlavní postavou seriálu je Kara Zor-El, sestřenice Kal-Ela známeho jako Superman. Kara po vzoru svého bratrance pomáhá lidem jako Supergirl. Má přibližně stejné schopnosti jako Superman. Když se jako dvanáctiletá dostala na zem, ujala se jí rodina Danversova. Kara pracuje jako novinářka v CatCo.

Kara má nevlastní starší sestru Alex Danversovou, která pracuje jako agentka tajné vládní organizace DEO. Ta se stará o boj s mimozemskými nebo jinak zvláštními hrozbami. Po tom, co se během jednoho vyšetřování seznámí s detektivkou Maggie Sawyerovou a začnou spolu trávit víc času, si uvědomí, že příčinou jejích neúspěšných vztahů by mohlo být to, že ji vlastně muži nepřitahují.

Maggie Sawyerová je detektivkou u policie National City ve vědeckém oddělení, které se mimo jiné zabývá zločiny spojenými s mimozemšťany. Má problémy s důvěrou v lidi, protože když byla v pubertě, rodiče jí vyhodili z domu, když zjistili, že je na holky. Po té ji vychovávala teta a s rodiči se nestýká.

V seriálu vztah Maggie a Alex došel až k zasnoubení, ale nedlouho před svatbou, se pár rozešel, protože Alex touží po dětech, zatímco Maggie žádné mít nechce. K tomuhle ale v povídkách většinou nedošlo.

Vedlejší postavy:

Eliza Danversová je matkou Alex a Kary.

J'onn J'onzz je ředitelem DEO. Je posledním z rasy Zelených Marťanů známý také jako Martian Manhunter, což je postava půjčená z DC universe, kde je jedním ze zakládajících členů Justice League (seriál toto neřeší). V minulosti byl loven původním ředitelem DEO, ale byl zachráněn otcem Alex a Kary, Jeremiahem, který při tom byl smrtelně raněn. J'onn umírajícímu Jeremiahovi slíbil, že se postará o jeho rodinu. J'onn využil své schopnosti měnit podobu, zaujal místo ředitele DEO a vzal pod svá ochranná křídla Alex, která ho vnímá jako svého druhého otce.

V seriálu se ukázalo, že Jeremiah Danvers nezahynul, ale žije a pracuje pro Cadmus, organizaci, která považuje všechny mimozemšťany za hrozbu a snaží se je eliminovat. Když Cadmus zajme Supergirl, Jeramiah jí pomůže uprchnout, nedlouho po tom dojde i k jeho vysvobození, následně se ale ukáže, že to všechno byla past a Jeramiah měl za úkol infiltrovat DEO a získat jejich záznamy. V seriálu se ukáže, že Jeremiah pracuje pro Cadmus, jen proto, aby ochránil rodinu. V povídkách je tohle jinak.

James Olsen je současným vedoucím CatCo a blízkým přítelem Kary. Chvíli spolu měli i románek. Také působí jako superhrdina pod přezdívkou Guardian. Nemá žádné superschopnosti, využívá jen své fyzičky a vybavení, které mu vytvořil Winn Schott.

Winn Schott je nejlepším kamarádem Kary a dřív do ní byl zakoukaný. Původně pracoval v CatCo, ale pak přešel do DEO, kde je hlavním technickým mozkem.

Lilian Luthorová je matkou Lexe Luthora, úhlavního nepřítele Supermana. Po tom, co Superman dostal Lexe do vězení, pustila se do boje proti němu a všem ostatním mimozemšťanům. Vede Cadmus.

Lena Luthorová je nevlastní dcerou Lilian. Stejně jako její matka a bratr oplývá mimořádným intelektem, ale nesouhlasí s jejich postojem k mimozemšťanům a snaží se napravit pověst své rodiny. Je blízkou kamarádkou Kary. Čas ukáže, jestli časem nepřevládnou rodinné sklony a Lena se nepřidá k záporákům.

Mon-El je princem z Daxamu, což je sesterská planeta Kryptonu, přičemž jejich obyvatelé se navzájem nesnáší. Daxam se po výbuchu Kryptonu stal neobyvatelným. Mon-El unikl v záchranném člunu a ztroskotal na Zemi. Kara se ho ujala a přes různé neshody nakonec vytvořily pár. Na konci druhé série seriálu na Zemi dorazili jeho rodiče a jeho matce se podařilo přivolat daxamskou flotilu a pokusit se o invazi. Mon-El se postavil na stranu Kary a Země. Lilian Luthorová přišla se způsobem, jak učinit zemskou atmosféru toxickou pro Daxamiťany. Invaze byla zažehnána, ale Mon-El musel opustit planetu. V povídkách se tohle buď nestalo nebo k tomu došlo jinak.

1

„Mamko, mamko.“ Alex si povzdechla, jak se otočila a přinutila se otevřít oči a pohlédnout na hodiny na nočním stolku. Zelená záře z digitálních hodin jí vracela pohled a hlásala 06:18. Promnula si oči, než se na posteli posadila, právě když se dveře do ložnice rozletěly a Isaac vběhl do místnosti. „Ahoj, mamko,“ prohlásil rozzářeně Isaac, zatímco skočil na postel a zavrtal se pod deku.

„Ahoj, chlapečku,“ usmála se Alex, zatímco ho objala pažemi a vtiskla pusu na vršek jeho hlavy. Isaac se přitulil ke své matce. „Zase jsi vzhůru brzy,“ pronesla Alex potlačujíc zazívání.

„Ano,“ přikývl Isaac souhlasně. „No, ehm…“ Isaac přestal mluvit a podrbal se na hlavě. „Moje oči se otevřely a už se znovu nezavřely.“ Isaac vzhlédl k Alex, jeho hnědé oči měl při řeči rozšířené dokořán. Alex se lehce zasmála, než ho láskyplně pohladila po tváři a pak pozvedla ruku a prohrábla mu tmavě čokoládové kadeře. „Můžeme dneska navštívit mámu?“ Isaacova tvář se při té myšlence rozjasnila.

„Mamka musí pracovat,“ pronesla Alex se rty semknutými, zatímco si otáčela snubním prstenem kolem prstu. „A ty strávíš den se strýčkem Mikem.“

Isaac našpulil ret. „Já nechci.“

„Ále, no tak, vždycky se bavíš se strejdou Mikem,“ ujišťovala ho, že zažije hezký den a Isaac vždycky zbožňoval být v blízkosti Mikea. Když se Isaac narodil, bylo dohodnuto, že bude potřebovat mužský vzor ve svém životě a Mike byl víc než rád, že tu bude pro Isaaca vždycky, když to bude třeba.

„Já chci jen navštívit mámu,“ trucoval Isaac a boxoval naštvaně do vzduchu. „Ty mě nenecháš.“ Isaacův sporní ret se začal třást.

„Zlatíčko, je to pro mamku velice těžké jít…“ Alex si skousla ret. „Co kdybych řekla strýčkovi Mikeovi, aby tě tam vzal?“ Alex čekala na Isaacovu odpověď, ale ten seděl s rukama založenýma a hleděl dolů na deku. „Hmm, můžeš jít s Mikem?“

„Dobře,“ Isaac opět vzhlédl na Alex. „Proč ty nikdy nejdeš?“ zeptal se Isaac tiše, zatímco se nepřestával tvářit, že má na krajíčku.

Alex mohla cítit bodnutí slz tvořících se jí v očích. „To je…“ Alex se vytratil hlas, zhluboka se nadechla, zatímco ze sebe shodila deku a zvedla se z postele. „Pojď, nikdo z nás nehodlá ještě spát, tak si pojďme dát něco k snídani.“ Alex natáhla ruce a Isaac vyskočil, přeběhl přes postel a skočil jí do náruče. Alex svého syna pevně sevřela, políbila ho na spánek a vydala se ze své ložnice, dolů po schodech a do kuchyně.

* * *

Kara seděla na kraji vany a nohou poklepávala o podlahu. Pohlédla na své hodinky s pocitem, že tam sedí už hodiny, ale ve skutečnosti to nebyly ani dvě minuty. „Karo.“ Mike se škrábal na hlavě, když vešel do místnosti a opřel se o dveřní rám. „Poslouchej, můžeme -“

„Ne,“ Kara po něm střelila ledovým pohledem. „Nechci…“ Kara zavrtěla hlavou. „Neřešme tenhle rozhovor, dokud to nebude hotové.“ Kara stále podupávala o zem.

„Já jen nechápu, proč jsi tolik proti tomu,“ vydechl Mike. „Je to přirozený další krok. Jsme spolu přes pět let. Jsme šťastně svoji, jsme -“ Mike se v půlce věty odmlčel. „Jsme šťastně svoji, že jo?“ Mike si nebyl jistý, jestli chce opravdu znát odpověď. Byl do Kary bláznivě zamilovaný, ale poslední dobou si nebyl tak jistý, jestli to Kara cítí stejně, jako dřív.

„Samozřejmě, že tě miluji,“ pronesla Kyla tiše. „Já jen… Já ne… tohle není…“ Kara si povzdechla a třela si čelo. „Jsem Supergirl,“ Kařin hlas byl hlasitější. „Nemůžu být Supergirl, když…“ Kara se odmlčela, zase jednou hledící na hodinky.

„V životě jde o víc než jen být Supergirl, Karo,“ namítal Mike. „Nechceš to, co má Alex?“ Mike si povzdechl. „Isaac je tím nejlepším děckem a to, jak se na ni dívá, to jak -“

„Jen proto, že ty chceš být jako ostatní nudní obyčejní lidi tam venku, to neznamená, že taková musím být já,“ zakřičela Kara. „Vzdal si se toho, být Mon-El před všemi těmi roky a to je skvělé, pokud jsi tak šťastný, ale já se nikdy nevzdám toho být Supergirl. Lidé z National City mě potřebují,“ řekla Kara. „Abych byla Supergirl a udržovala je v bezpečí. Ne, abych byla těhotná a neschopná jim pomoct, protože nemohu nechat ječící dítě samotné.“

Mike těžce vydechl, zatímco přešel k umyvadlu a shlédl na test, který tam balancoval na straně. „No, tak to je dobře, že je to negativní,“ zamumlal Mike, než se otočil, vykráčel z koupelny a vztekle za sebou práskl dveřmi, z čehož Kara poděšeně nadskočila a pak si zabořila hlavu do dlaní.

* * *

Alex nalila ještě trochu jablečného džusu do hrnku. „Děkuji mamko.“ Isaac pozvedl hrnek a napil se, zatímco ona se vrátila k ledničce. Na chvíli se zastavila, jak se zadívala na obrázek z ultrazvuku, který byl stále přichycen na ledničku. Vytáhla ho zpod magnetu, který ho tam držel a pokračovala v hledění na něj. „Mamko…mamko…mamko,“ křičel Isaac a vytrhl Alex ze zamyšlení.

„Copak, zlato?“ Alex zvedla zrak ke svému synovi.

„Co to děláš s Fazolkou?“ divil se Isaac.

„Ehm.“ Alex zavrtěla hlavou, zatímco to vracela na ledničku. „Nic.“ Alex otevřela ledničku a položila džus zpátky. „Vy pane Sawyer-Danversi musíte dojíst snídani.“ Alex se vrátila ke stolu a posadila se vedle svého syna. „I přes vstávání tak bláznivě brzy, přijdu tímhle tempem pozdě do práce.“ Isaac se lehce zahihňal, než si dal další lžíci cereálií. Alex sledovala svého syna při jídle. Měl ty samé dolíčky jako jeho máma, ty samé velké hnědé oči a ty samé tmavě hnědé vlasy a pokožku.

„Fazolka je s mámou, že jo?“ ptal se Isaac. Alex zjistila, že Isaac se ptá poslední dobou na to samé pořád a pořád. Samozřejmě pro něj bylo všechno pořád trochu matoucí, ve čtyřech letech. Nedávala mu to za vinu, ale nebylo to něco, o čem by ráda mluvila

„Ano,“ přikývla Alex a upila ze své kávy. „Fazolka je s mámou.“

„Takže mě strejda Mike vezme za oběma?“ ptal se Isaac.

„Vezme,“ odpověděla Alex a škrábala se na hlavě. „Ale myslím to vážně, hochu.“ Alex zabodla ukazovák do stolu. „Dojez to,“ pravila Alex při pohledu na hodinky.

2

Alex a Kara se posadily na lavičku a zahleděly se na jezero. „Chceš si o tom promluvit?“ zeptala se Alex s pohledem na svou mladší sestru.

„Cože?“ tvářila se Kara, že neví, o čem Alex mluví. „Promluvit o čem?“

„Vždyť víš, že jsem ráno vysazovala svého syna u vás v bytě.“ Alex si zastrčila vlasy za ucho, než se napila ze svého kafe. „Zjevně se něco stalo mezi tebou a Mikem.“

Kara stiskla rty, zatímco nepřestávala hledět na jezero. Její hlava se lehce zavrtěla, než se napila své kávy. „Co ty?“ zeptala se Kara. „Taky nejsi dnes sama sebou.“

„Nic to není.“ Alex zavrtěla hlavou. Obě sestry na sebe hleděly s vědomím, že ta druhá nebyla upřímná, ale obě také věděly, že si o tom časem promluví.

Kara zaváhala, než znovu promluvila. „Je to…chci říct, je to dneska.“ Kara věděla, že Alex ví, o čem mluví. „Budeš něco dělat?“

Alex vypadala zmateně, zatímco vrtěla hlavou a pohlédla zpátky na sestru. „Cože? Proč bych měla něco dělat?“

„Jsou její narozeniny, Alex,“ pravila Kara měkce, zatímco položila ruku na Alexinu paži a něžně ji hladila. „Její první narozeniny od -“

„Myslíš, že to nevím?“ Alex vypadala, že nemá daleko k slzám. „Byla to má žena, Karo. Má žena.“ Alex si zapíchla ukazováček do hrudi. „Ale je pryč. A slavení jejích narozenin to nezmění.“ Alex si otřela rukou oči, aby se zbavila slz, které se chystaly spustit.

„Já…já jen myslela, že by to možná bylo hezké pro Isaaca,“ odpověděla Kara.

„Jen ho to zmate ještě víc, než už je.“ Alex se kousla do rtu, zatímco se postavila a vrtěla hlavou. „Potřebuji, abys toho nechala,“ řekla Alex Kaře. „Potřebuji, abys mě nechala se přes to přenést.“ Alex sevřela oči, zatímco jí slza kanula po tváři. „Prosím, jen mě nech, abych ji nechala jít,“ pronesla Alex skrze slzy, než se otočila a odkráčela pryč, zanechávajíc Karu samotnou sedět na lavičce.

* * *

Isaac byl na Mikeových ramenech. Mike ho bral za mámou. Isaac svíral obrázek, který pro ni nakreslil v bytě dříve toho rána. „Bude se mámě ten obrázek líbit?“ uvažoval Isaac.

„Samozřejmě,“ odvětil Mike, zatímco pokračoval v chůzi po cestě, než zahnul doprava a došel asi do půlky řady. Natáhl se, zvedl Isaaca ze svých ramenou a položil ho dolů před náhrobek.

„Mami.“ Isaac si klekl a podržel kresbu směrem k hrobu. „Tohle jsem ti nakreslil,“ řekl jí. „Jsem to já a mamka,“ ukazoval Isaac na dva lidi na obrázku. „A tohle je štěně.“ Isaac vzhlédl k Mikeovi, než obrátil zrak zpátky k náhrobku. „Chtěl bych štěně,“ prohlásil Isaac. „Budu mu říkat Sandy,“ řekl. „Mamka říkala, že teď ne.“ Isaac zněl trochu smutně, že nedostane štěně. „Možná jednoho dne,“ povzdechl si Isaac sklíčeně. „Stýská se mi, mami.“ Isaac položil svou malou ruku na náhrobek. Mike se stáhl, dopřávajíc Isaacovi čas s jeho mámou.

* * *

Přešla krátkou vzdálenost z kanceláře, kde pracovala, k bloku bytů, kde teď žila. Vyzvedla si poštu ze schránky, než nastoupila do výtahu a stiskla tlačítko šestého patra. Došla ke dveřím a vylovila si klíče z kabelky, než odemkla a vešla. Smutně vydechla nad prázdným místem, kterému musela říkat domov. Hodila poštu – dva účty a donáškové menu z Indické restaurace dole v ulici – a své klíče na stůl, zatímco nechala svou kabelku sklouznout na zem. Přejela si prstem po svém snubním prstenu, než přešla k ledničce a otevřela ji. Vytáhla láhev piva, odšroubovala víčko a odhodila ho na pracovní desku. „Všechno nejlepší,“ zamumlala, než se dlouze napila. Povzdechla si, když přecházela ke gauči, sundala si svou koženou bundu a odhodila ji stranou, než sebou flákla na gauč a opřela si hlavu o polštář. Zavřela oči a nechala mysl sklouznout zpátky do života, který byla nucena nechat za sebou.

„Maggie, dotáhni ten svůj rajcovní zadek sem,“ zakřičela Alex na svou ženu, aby se k ní připojila v dětském pokoji. Právě sestavila dětskou postýlku a chtěla předvést svou práci své druhé polovičce. Dětský pokoj byl Alexin projekt. Maggie nosila dítě, takže tohle byla možnost, aby se Alex cítila víc zapojená. Všechno ohledně dětského pokoje byla Alexina volba a Alex byla tou, kdo to realizoval. Vymalovala tři zdi světle mátovou zelení a čtvrtá zeď zůstala bílá, s kresbami stromů a opic visících z větví.

„Chtěla jsi říct, můj tlustý zadek?“ zeptala se Maggie, když vešla to místnosti a pozorovala, jak Alex vkládá vycpanou opičku do postýlky.

„Nejsi tlustá,“ ujišťovala ji Alex. „Jsi těhotná a vypadáš nádherně.“ Alex přešla blíž ke své manželce, objala ji svýma rukama a hladila ji po bedrech.

Maggie si odfrkla. „Můj zadek je tlustý, kotníky naběhlé, tvář naprosto odulá a prsa obří.“ Maggie shlédla dolů a oči se jí rozšířily nad jejími přednostmi, většími než obvykle.

„Nosíš našeho syna,“ pravila Alex. „A jsi pořád tou samou překrásnou ženou, kterou jsem si vzala,“ usmála se Alex, než ji něžně políbila na čelo. A tvůj zadek je pořád stejně roztomile malý.“ Alex pozvedla obočí a plácla rukou přes Maggiinu půlku. Maggie lehce zavřískla, než si vyměnila polibek se svou ženou.

„Jen jsem z tohohle už unavená,“ pravila Maggie měkce. „Chci se s ním seznámit a svírat ho a mít už pokoj od těhotenství.“ Maggie si položila hlavu na Alexino rameno. Alex vtiskla pusu na Maggiinu hlavu, zatímco se vrátila k hlazení jejích zad.

„Já vím,“ řekla jí. „Já to chci taky. A zbývá už jen pět týdnů,“ pronesla Alex měkce, pokračujíc v hlazení zad své ženy.

Obě zůstaly na chvíli zticha a jen stály v objetí. „Odvedla jsi skvělou práci při stavbě té postýlky,“ promluvila nakonec Maggie, s hlavou stále spočívající na Alexině rameni.

„Nezni tak překvapeně,“ zavtipkovala Alex, než plácla znovu Maggie po zadku.

„Hele,“ zalapala Maggie po dechu. „Co kdybys přestala plácat svou těhotnou manželku po zadku?“ Maggie se vymanila z objetí a vzhlédla ke své ženě.

„Přinuť mě,“ ušklíbla se Alex, zatímco se její ruce znovu vydaly dolů po Maggiiných zádech a tentokrát lehce stiskly její pozadí. Maggie pozvedla obočí, zatímco si přitáhla Alexinu hlavu dolů k sobě a vtiskla něžný polibek na její rty. Alex se do polibku usmála a nechala ho prohloubit, zatímco ji Maggie táhla dopředu, zatímco sama šla pozpátku. Vyšly z místnosti, aniž by přerušily líbání.

Maggie otevřela oči a setřela si slzu, které se jí koulela po tváři. Zhluboka se nadechla s vědomím, že neměla s odchodem na výběr, než se znovu napila svého piva.

* * *

Alex si klekla před náhrobní kámen. Zadržela několik slz, zatímco aranžovala květiny do vázy. „Všechno nejlepší, zlato.“ Alexin hlas zněl, jako by se měl zlomit. „Omlouvám se, že jsem nepřišla ráno s Isaacem, ale já…“ Alex se odmlčela a zhluboka se nadechla, aby se uklidnila. „Je to těžké. Slyšet ho, jak k tobě mluví a přeje si, abys tu byla,“ Alex popotáhla. „Tak moc se snažím být kvůli němu silná, ale někdy si přeji jen se stulit v posteli a brečet a nemuset čelit dalšímu dni.“ Alex si setřela slzu z tváře. „Je to tak…dlouhé a osamělé bez tebe.“ Alex postrádala Maggie tak strašně a tak moc si přála, aby se věci staly jinak, aby tam pořád byla. Pořád tady, aby vychovávaly svého syna spolu a to další dítě, které se chystaly mít. „Ale, ehm, Isaac si vede většinou dobře,“ přikývla Alex trochu hlavou, jako by souhlasila sama se sebou. „Ve školce se mu už líbí víc a dělá si pár kamarádů. Konečně.“ Alex byla pyšná na pokrok, který její syn dělal. Byl to většinou tichý, plachý malý kluk, ale po Maggiině smrti s nikým nemluvil týdny, ani se strejdou Mikem. Alex byla jedinou osobou, se kterou mluvil, ale i tak to bylo jen pár slov tu a tam. „Snažíme se žít dál, ale není to prostě stejné. Už nikdy to nebude znovu stejné.“ Alex se opřela o náhrobek a propukla v pláč.

3

Alex zavřela knihu a položila ji zpátky na poličku vedle Isaacovy postele. Isaac miloval knížky a když mu bylo čteno na dobrou noc. Sklonila se a umístila něžný polibek na jeho spánek. „Dobrou, děťátko. Mamka tě má hrozně moc ráda,“ zašeptala Alex, než se zvedla. Rozsvítila malou lampičku, než přešla tiše ke dveřím, protože nechtěla vzbudit Isaaca, který právě usínal.

„Mamko.“ Alex se otočila a pohlédla na postel, když uslyšela jeho unavený hlásek. Otevřela pusu, aby promluvila, ale Isaac ji předešel. „Mám tě rád až na měsíc a zpátky.“

„Také tě mám ráda až na měsíc a zpátky,“ pronesla Alex, než vyšla z pokoje, zhasnula světlo a nechala dveře pootevřené. Sešla po schodech dolů a do kuchyně, kde otevřela skříňku a vytáhla láhev skotské. Natáhla se pro skleničku a oboje si vzala s sebou do obýváku. Vytáhla spodní zásuvku sekretáře a vyndala album s fotkami. Došla ke stolku, nalila si pití a otevřela album. Přejela rukou po Maggiině tváři, zatímco vypila skleničku na jeden zátah. „Proč jsi musela umřít, Maggie?“ vydechla Alex. „Měly jsem všechny ty plány, všechny ty naděje a sny.“ Alex vhrkly slzy do očí, zatímco si nalila další skleničku. Poslední dobou už svůj zármutek zvládala mnohem lépe, ale tohle byly samozřejmě Maggiiny první narozeniny od doby, co zemřela, takže to byl pro Alex těžký den. Zvedla zrak, když uslyšela zvonek ode dveří. Pořádně si rozmyslela, jestli má otevřít, a napila se své skotské, než se zvedla a došla ke dveřím. „Karo,“ pronesla Alex, při Kařině vstupu do domu. Alex ji následovala do obýváku, posadila se zpátky na gauč a pozvedla znovu svou skotskou. Kara se zahleděla na poloprázdnou láhev, než pohlédla na svou sestru.

„Jsi si jistá, že je to nejlepší nápad?“ zeptala se Kara, zatímco si sedala vedle Alex.

„Tohle je má druhá sklenička, Karo,“ povzdechla si Alex. „Mám nahoře čtyřletého syna,“ střelila Alex po Kaře naštvaným pohledem. „Nehodlám se pitomě opít.“

„Jen jestli je to pravda,“ zamumlala Kara.

„Moje žena zemřela před osmi měsíci,“ zvýšila Alex hlas. „Dneska jsou její narozeniny a já si chci dát pár skleniček,“ zakřičela Alex. „Nebudeš mi říkat, co mám dělat.“

„No, přišla jsem se sem omluvit, za to, jak jsem na tebe ráno tlačila, ale hádám, že cokoliv ti dneska večer řeknu, tak to nebudeš vnímat,“ zamumlala Kara a postrčila si brýle na nose.

„Můžeš jen…“ Alex se odmlčela, zatímco vzhlédla ke své sestře a setřela si slzu z oka. „Můžeš být dneska jen mou utěšující sestřičkou?“ zeptala se Alex.

„Ach, Alex,“ řekla Kara měkce, zatímco otevřela náruč a Alex do ní vklouzla. Kara kolem ní obemkla paže v konejšivém obětí.

* * *

Maggie se postavila, když uslyšela zaklepání na dveře. Došla k nim a podívala se kukátkem. Byla to Laura, její kamarádka z práce, nebo při nejmenším žena, která se jmenovala Laura a pracovala s ní. „Ahoj, co pro tebe můžu udělat?“ zeptala se Maggie, když otevřela dveře.

„Připij si se mnou na své narozeniny,“ prohlásila Laura, zatímco vešla do bytu, aniž by počkala na pozvání.

„Vážně bych byla raději sama,“ řekla Maggie, ale Laura už byla na cestě do kuchyně, aby se poohlédla po nějakých skleničkách. „Nebo taky ne,“ zabručela si Maggie pod vousy, zatímco přešla do kuchyně, aby ukázala Lauře, kde ty skleničky jsou.

„Ale no tak, Claro,“ řekla Laura. Maggie si promnula čelo, když uslyšela své nové jméno. Pořád si na něj nezvykla. Nejprve byla Wendy, ale byla dost rychle objevena lidmi, před kterými byla v ochraně. Pak byla Rose, ale jen před třemi týdny, byla znovu spatřena a teď byla přesunuta na úplně druhý konec země s její třetí identitou a Maggie Sawyerová byla teď Clara Wilsonová. „Nikdo by neměl být sám na své narozeniny,“ usmála se na ni Laura, zatímco pokládala skleničky na pracovní desku. „Doufám, že máš ráda červené.“ Laura zvládla objevit vývrtku a otevřela láhev vína, místnost naplnil zvuk vytahované zátky.

„Ehm, jo, jasně,“ odpověděla Maggie a doufala, že zní přesvědčivě. Vůbec nebyla fanda vína, ale nechtěla být nevychovaná. Laura se jen snažila být milá a přivítat ji ve městě.

„Takže,“ Laura pozvedla skleničky a podala jednu Maggie, „jsi v kanceláři pěkně tichá.“ Laura přešla do obývací oblasti a posadila se. Maggie ji následovala. „Odkud že jsi to říkala, že jsi přijela?“

„Neříkala,“ odvětila Maggie, „Já, ehm…“ Napila se, jen aby měla víc času na přemýšlení. Nemohla říct, že dlouho žila v National City. „Seattle,“ řekla Maggie první věc, která jí přišla na jazyk.

„Ach, tam jsem nikdy nebyla,“ odpověděla Laura. „Slyšela jsem, že tam hrozně prší,“ řekla Laura, než se napila svého vína. „Takže,“ promluvila znovu Laura po vleklé odmlce, když viděla, že si Maggie hraje se svým snubním prstenem. „Je tu někdo, s kým bys měla trávit den?“ zeptala se Laura a pokynula k prstenu.

Maggie shlédla dolů a přesunula ruku z dohledu. „Ne, já…vážně nikoho nemám.“

„No, tomu se těžko věří. Krásná žena jako ty a vůbec nikoho nemá?“ pravila Laura. „Zdá se, že ale v určitou dobu tu byl manžel.“ Zdálo se, že Laura je s těch lidí, co na srdci to na jazyku.

„Popravdě, manželka,“ pronesla Maggie, aniž by si to uvědomila. Kousla se do rtu s vědomím, že to už nemůže vzít zpátky.

„Ale,“ pozvedla Laura obočí. „No…mrzí mě to. Co se stalo?“

„Já, ehm,“ Maggie cítila, jak jí srdce tluče rychleji. „Jen jsem…potřebovala začít znovu. Já…“ Maggie zavrtěla hlavou. Na co to, kčertu, myslela. Dostávala se na nebezpečné území. „Nechci o tom mluvit. Moje minulost je minulost a teď jsem tady.“

„Dobrá, chápu,“ odvětila Laura. „A hele, každý má minulost.“ Laura věnovala Maggie povzbudivý úsměv, zatímco se naklonila dopředu a něžně ji pohladila po paži.

„Já, ehm…vážně bych ale chtěla být sama, takže kdybys mohla…“ Maggie se odmlčela s pohledem ke dveřím.

„Nejsem si jistá, že chceš,“ pravila Laura, než se pohnula blíž k Maggie. „Claro, já…“ Laura se zhluboka nadechla, než naklonila hlavu a políbila Maggie na rty.

„Ne,“ pronesla Maggie hlasitě s přísným tónem, zatímco se odtáhla od Laury. „Vypadni,“ Maggie se postavila, pak popadla Lauru za paži a snažila se ji postavit. „Řekla jsem vypadni,“ zakřičela Maggie, zatímco došla ke dveřím, otevřela je a ukázala do chodby.

„Hele, Claro, omlouvám se,“ Laura se postavila. „Já…jen jsem si myslela, že bys ráda společnost.“ Laura přešla ke dveřím a zastavila se blízko Maggie. „Omlouvám se, že jsem tě políbila. Můžeme se vrátit jen k mluvení.“

„Říkala jsem ti, že chci být sama. Nechci mluvit,“ řekla Maggie, stále ukazující do chodby. Laura otevřela ústa, aby znovu promluvila, ale pak odešla bez dalšího slova. Maggie zamknula dveře, odešla do ložnice a vytáhla spodní zásuvku skříňky. Vytáhla to, co hledala, posadila se na postel a pohlédla na fotku ve svých rukou. Byla to fotka jí, Alex a Isaaca pořízená jen deset dní před tím, než se to stalo. Byla to oslava Isaacových čtvrtých narozenin a všichni byly tak šťastní. Vše, po čem toužila, byla získat to zpátky, ale věděla, že tohle je vše, co jí z toho kdy zbude. Jeden malý obrázek, o nějž tak tvrdě bojovala, aby si ho mohla nechat. Její srdce bylo zlomené a věděla, že bez Alex, Isaaca a toho nového dítěte, které měly spolu mít, takové zůstane navždy. Zjistila, že uvažuje, jestli má Alex chlapečka nebo holčičku a jak ho nebo ji pojmenovala. Zjistila, že přemýšlí nad tím, jaký bratr je z Isaaca a drobně se usmála, při vědomí, že je určitě k tomu děcku úžasný. Padla na postel. Jediné, co jí zbylo z jejího starého života, byly vzpomínky a ten malý obrázek. Držela si ho blízko u srdce, zatímco se schoulila do fetální polohy a začala se proplakávat do spánku.

4

Isaac běhal kolem ostrůvku v kuchyni a dělal zvuky jako by řídil auto. „Myslela jsem, si, že má být nemocný,“ pronesla Kara, zatímco odkládala nádobí od snídaně do dřezu. „Isaacu,“ zvýšila Kara hlas, zatímco se otočila a popadla ho za paže, čímž mu zabránila v běhání. „Kamaráde, zklidni se.“ Isaac vyplázl na svoji tetu jazyk, než se jí vykroutil ze sevření a začal zase běhat kolem ostrůvku jako auto.

Mike se lehce uchechtnul, zatímco na moment pozoroval Isaaca. „Isaacu, dej si na chvilku pokov, kámo,“ řekl Mike a Isaac přestal běhat a pohlédl na Mika, než přeběhl ke gauči, vylezl na něj a začal tiše sedět.

„Proč poslouchá tebe a ne mě?“ povzdechla si Kara. Než měl Mike šanci odpovědět, promluvila Kara znovu. „Každopádně jsi říkal, že podle Alex je nemocný.“

„No, zřejmě byl.“ Mike se podrbal na hlavě. „Ve školce ho nevzali. J'onn opravdu potřeboval Alex v práci, takže…“ Mike se podíval zpátky na Isaaca, který stále seděl v tichosti na gauči. „Mě to neobtěžuje.“

„A tvoje práce není důležitá?“ zeptala se Kara.

„Nejsem v DEO potřeba tolik jako Alex,“ zamumlal Mike. „Nebo očividně tolik jako Supergirl,“ zabručel Mike. Bylo to pár dní od jejich hádky a stěží spolu promluvili, nechávajíc vyčistit vzduch kolem celé té záležitosti ohledně dítěte a Supergirl.

Kara mlaskla jazykem, zatímco zavrtěla hlavou. „Do tohohle se nebudeme pouštět, Miku.“ Kara zvedla svůj telefon z ostrůvku a vložila si ho do kapsy, než si vzala kabelku.

„Ne, samozřejmě, že ne,“ zabručel Mike. Obvykle to bylo podle Kary nebo vůbec.

„Jdu do práce,“ zamumlala Kara na cestě ke dveřím.

„Užij si boj se zločinem,“ pronesl Mike suše.

„Ve skutečnosti jsem novinářka,“ vrátila mu Kara, než opustila byt, dveře se při jejím odchodu hlasitě zabouchly.

* * *

Maggie zvedla zrak, když se ozvalo zaklepání na dveře. Donutila se zvednout z gauče, dojít k nim a pohlédnout do kukátka. Zasténala, když spatřil, kdo stojí na druhé straně. „Tyi,“ řekla Maggie, když otevřela dveře. „Čemu vděčím za tohle potěšení?“ zeptala se Maggie. „Prosím, neříkej mi, že mě zase našli? Nikam jinam se už nestěhuji,“ pozvedla Maggie ruce v protestu.

„Claro,“ řekl Ty.

„Neříkej mi tak.“ Maggie zněla otráveně. „Tak se nejmenuji. Je to vážně nezbytné, když není nikdo jiný kolem?“

„Je to pro tvou bezpečnost,“ odpověděl Ty. „Všechno tohle je pro to, abys byla v bezpečí. Aby byla Alex chráněná,“ pronesl Ty. Zašel dál do bytu a opřel se o snídaňový pult v kuchyni. „Takže když jsme tě sem přestěhovali a sehnali ti práci, očekávali jsme, že do ní budeš chodit.“ Ty zněl dost naštvaně.

Maggie si založila ruce na hrudi a skousla si ret. Nebyla tam pár dní, od toho polibku od Laury. „Je to jen pitomá kancelářská práce,“ opáčila Maggie. „Proč tu nemůžu být policajtkou? Proč nemůže být alespoň jedna malá část tohohle podělaného nového života známá? Být něčím, v čem jsem dobrá? Něco, na co jsem zvyklá?“

Ty si povzdechl a promnul čelo. „Je to příliš riskantní,“ řekl jí. „Mimo to, práce u policie tě v první řadě dostala do tohohle zmatku,“ pravil Ty. „A myslel jsem, že jsem ti říkal, že tohle nemůžeš nosit,“ Ty sklouzl pohledem na její snubní prsten, když mluvil.

„Říkáš mi osm měsíců, abych ho nenosila,“ odpověděla Maggie. „A pořád jsi mě nepřiměl ho sundat. Tohle,“ prohlásila Maggie, zatímco si točila prstenem na prstě, „nesundám. Nikdy.“

„Myslíš si, že všechna tahle pravidla jsou jen pro srandu?“ zeptal se Ty. Věděl, že věci musí být pro Maggie těžké, ale doufal, že by mohla pochopit, že neměli na vybranou a bylo to opravdu jen pro její ochranu.

„Je to jen prsten,“ zvýšila Maggie hlas. „Miliony žen nosí prsteny. Nikdo si z toho nic nevyvodí, kromě toho to není tak, že by někdo uviděl prsten a podezříval mě, že jsem policistka, která se stala svědkyní celé kupy svinstev, které jsem vidět neměla.“

Ty si povzdechl s pocitem porážky. Věděl, že v tomhle ona nepovolí, koneckonců to bylo už osm měsíců, co byla umístěna do programu na ochranu svědků. Tohle byla bitva, kterou bude muset vzdát. „Hele, Claro,“ vydechl Ty. „Jen začni zapadat. Udělej si nějaké přátele. Život je vždycky lehčí s přáteli.“

„Nechci přátele,“ odvětila Maggie.

„Musí tu být něco, co chceš,“ odpověděl Ty.

„Jo,“ opáčila Maggie. „Svou ženu a naše děti,“ vyprskla Maggie. Nikdy nepochopila, proč nemohli Alex s Isaacem být přestěhováni s ní. Proč muselo být všechno tak, jak bylo. „Víš, že ani nevím, jestli má Alex kluka nebo holku. Byla těhotná a tys pak ze mě udělal mrtvou,“ Maggie si odkašlala, aby se zbavila knedlíku v hrdle. „Můžeš mi alespoň říct, co má?“

Ty se poškrábal na hlavě, když o tom přemýšlel. „Nemůžu ti nic slíbit, ale zkusím to zjistit,“ řekl jí Ty. „Pokud mi slíbíš, že se budeš snažit. Bude to dlouhý a osamělý život, pokud si vybereš žít ho takhle. Alespoň žiješ. Tak prostě…prostě vyraz, co můžeš, ze života, jaký máš,“ řekl jí Ty. „A jdi do práce,“ pronesl Ty pevně, než odešel z bytu.

* * *

Alex jemně zatlačila na dveře a nakoukla do Isaacova pokoje. Vždycky ho kontrolovala, než šla spát. Usmála se, když viděla, že zdravě spí, s pažemi pevně obtočenými kolem plyšové opičky, kterou měl už od narození. Byla to první věc, kterou Maggie koupila pro jejich dítě. Šly nakupovat po jejich dvanáctitýdenním ultrazvuku a přišla jí tak roztomilá, že nedokázala odolat. Alex zhluboka vydechla na cestě do své ložnice, kde se posadila na postel a pohlédla na Maggiinu stranu. Zhluboka se nadechla, zatímco si lehla na záda a zavřela oči. Její ruka se natáhla a hladila peřinu tam, kdy si vždycky přála, že vedle ní bude ležet její manželka.

„Bože, Danversová…“ Maggie přestala mluvit, protože potřebovala pauzu, aby popadla dech. Přejížděla prstem po Alexině holé paži, zatímco se zavrtěla na posteli, aby ležela blíž k ní.

„Myslíš tím teď Sawyer-Danversová?“ zeptala se Alex, zatímco se obrátila na bok a podepřela si rukou hlavu.

„Paní Sawyer-Danversová,“ opravila ji Maggie s obrovským úsměvem na tváři.

„Bože, dnešek byl úžasný,“ pronesla nadšeně Alex. „víš, tohle ráno jsem se probudila jako stará známá Alex Danversová a teď mám manželku a je to ta nejkrásnější žena na světě.“ Alex se usmála při pohledu do Maggiiných velkých hnědých očí.

„Páni, to je kompliment,“ usmála se Maggie. „Ale pleteš se, protože já jsme se právě vdala za nejkrásnější ženu na světe,“ pravila Maggie, než se naklonila a vlepila něžný polibek na Alexiiny rty. „Ach, přála bych si, aby už byla středa,“ pronesla Maggie zasněně. Měly namířeno na líbánky. Deset dní na Bora Bora.

„Není to za moc dlouho,“ odvětila Alex a hladila Maggie jemně po zádech. „A kromě toho, jsem si jistá, že dokážeme vymyslet něco, čím si do té doby zkrátit čas.“ Alex pozvedla obočí a obdařila svou ženu prohnaným úsměvem.

„Ale vážně?“ zeptala se Maggie. „Co přesně máš na mysli?“ Maggie samozřejmě znala odpověď, zatímco si svůdně olízla rty. Alex nic neřekla, jen si k sobě Maggie přitáhla a políbila její rty. Maggie se do polibku usmála a nechala ho prohloubit, zatímco obtočila paže kolem své manželky.

5

Laura se usmála, když kráčela k Maggiině stolu. „Claro, hele, dneska jsi přišla.“

„Jo, posledních pár dní jsem se necítila dobře. Měla jsem střevní chřipku,“ odvětila Maggie a nepřestávala psát na počítači v naději, že Laura pochopí ten náznak a odejde.

„Ach a já si tady myslela, že to bylo proto, že se mi vyhýbáš,“ uchechtla se drobně Laura.

Maggie zvedla zrak, než se zahleděla zpátky na obrazovku. „A proč bych to dělala?“

„No, políbila jsem tě a ty jsi začala vyšilovat,“ odpověděla Laura. Považovala Maggie za krásnou a vážně doufala, že by jednoho dne mohla změknout a být otevřená představě, že by k něčemu došlo. Právě teď byla velice uzavřenou knihou, ale Laura doufala, že se to časem změní.

„Nevyšilovala jsem,“ řekla Maggie. „Byla jsem překvapená, to je všechno.“

„Ale,“ Laura zněla nadějně, „takže říkáš, že bys mě možná ráda políbila znovu?“

„Ne,“ odvětila Maggie stroze. „Nehledám vztah.“

„Kdo říká něco o vztahu?“ ptala se Laura. „Jen jsem se chtěla pobavit.“

„No tak do toho,“ řekla jí Maggie. „Ale já nemám zájem o cokoliv s kýmkoliv.“ Maggie si lehce povzdychla. Samozřejmě, že jedinou osobou, se kterou chtěla v tomhle smyslu být, byla Alex.

„Tak dobře,“ našpulila Laura rty. „No, kdybys někdy změnila názor, víš, kde mě najít.“ Laura jí věnovala drobný úsměv, než se otočila a odkráčela, zanechávajíc Maggie její práci.

* * *

Alex a Kara byly v DEO, Kara, nebo přesněji Supergirl se právě střetla s Livewire. „Co to tam venku, kčertu, bylo?“ dotazovala se Alex.

„C…cože?“ Kara si založila ruce a opřela se o stůl.

„Skoro tě dostala,“ povzdechla si Alex. „Kdyby se v pravou chvíli neobjevil Guardian, žádná Supergirl by pravděpodobně už nebyla,“ zvedla Alex hlas. Zněla rozzuřeně. „Nemluvě o těch dětech, které v tom všem byly uvízlé.“ Alex rozhodila rukama. „Co to s tebou je, Karo? Protože nejsi soustředěná a pokud bys musela jít proti někomu horšímu než ona…,“ Alexin hlas se stával pronikavým. Bylo jasné, že má starost o sestřino bezpečí. „Nemůžu ztratit…“ Alex přestala mluvit, odvrátila zrak od své sestry a hrála si s rukama.

„Hele, hele…Alex“ Kara přišla blíž ke své sestře a položila jí ruce na paži. „To je dobrý. Jsem v pořádku. Nepřijdeš o mě. Nikam neodejdu,“ pravila Kara měkce, zatímco hladila Alexinu paži, ale Alex se odtáhla.

„Tak naprav to, co se, kčertu, děje mezi tebou a Mikem,“ zvýšila Alex hlas. „Protože to začíná ovlivňovat tebe, jako Supergirl.“

Kara se zhluboka nadechla, zatímco se zahleděla do země a pohrávala si s rukama. „Já, ehm…Myslela jsem si, že jsem těhotná,“ řekla Kara a popravdě cítila úlevu, že o tom konečně s někým mluví. „Zdálo se, že Mikovi ta představa nevadí. On, ehm…myslí si, že je stejně na čase mít děti.“

„A ty?“ ptala se Alex.

Kara zavrtěla hlavou, zatímco hlasitě vydechla. „Já jen…Nejsem…Nechci děti,“ řekla jí Kara. „Alespoň zatím ne.“

„Tak bys možná měla být opatrnější,“ zvýšila opět hlas Alex. „Pokud nechceš děti, používej ochranu,“ plísnila ji.

„Ach, jako by ses nikdy nenechala strhnout silou okamžiku?“ zareagovala Kara.

„Samozřejmě, “ zakřičela Alex. „Buď zodpovědná, Karo. Pokud nechceš děti, tak se ujisti, že používáš ochranu.“

„Myslela jsem, že budeš na mé straně.“ Kara odvrátila zrak od své sestry.

„Nejsem na ničí straně, “ opáčila Alex. „Říkám jen, že bys měla být opatrná.“

„Víš ty co, co ty vlastně víš?“ vyprskla Kara. „Ty s Maggie jste spolu nemohly zplodit děti, tak sis nikdy nemusela dělat starosti.“

Alex se cítila raněná sestřinou poznámkou „Jsi někdy neuvěřitelná, Karo,“ prohlásila Alex suše, než odešla z místnosti a na své cestě práskla dveřmi.

* * *

Alex seděla na gauči se skleničkou skotské v ruce, když se ozval zvonek ode dveří. Odložila sklenku na stůl a prošla chodbou ke dveřím. „Miku.“ Alex se usmála a nechala návštěvu vejít. „Co pro tebe mohu udělat?“ Oba došli do obýváku a posadili se. Mike vydechl, než začal mluvit.

„Já ehm…“ Mike se podrbal na hlavě. „Chci se tě na něco zeptat,“ pronesl Mike, než se zase odmlčel. Chtěl se jí zeptat na něco ohledně jejího vztahu s Maggie, ale to bylo vždycky citlivé téma. Někdy Alex hovořila o Maggie otevřeně a jindy si kolem sebe vystavěla zeď a prostě úplně vypnula, takže bylo vždycky obtížné vědět, kdy je správný čas si s ní promluvit. „Jde o tebe a Maggie.“

„Hmm.“ Alex lehce přikývla, zatímco se natáhla pro své pití. „Ptej se,“ řekla Alex, než dopila svou skleničku a položila ji zpátky na stůl.

Mike se zhluboka nadýchl. „Kdy jste se s Maggie rozhodly mít dítě? Jak jste poznaly, že je správná doba?“

Alex našpulila rty s vědomím, že tohle je očividně o něm a Kaře. „Byly jsme vdané 9…ne, 10…10 měsíců.“ Alex lehce přikývla, jako by souhlasila sama se sebou. „Jednou večer jsme seděly doma, sledovaly televizi a Maggie se ke mně otočila a řekla, že si myslí, že bychom měly založit rodinu.“ Alex se drobně usmála. „Ta myšlenka mě neděsila, ani mě neznervózňovala. Já…věděla, že budeme v pohodě, protože v tom budeme spolu. Nechtěla jsem nic víc, než mít rodinu se ženou, kterou jsem milovala.“

„Takže jste prostě…prostě věděly, když byla vhodná doba?“ dumal Mike.

Alex mírně pokrčila rameny. „Nevím, jestli existuje něco, jako správná doba. Pravděpodobně bude vždycky existovat něco, co by vás mohlo odradit od toho, mít dítě,“ pověděla mu Alex. „Jen musíte být oba na stejné vlně.“

„Chápu,“ Mike si pohrával se svým snubním prstenem. „Jediná vlna, na které se zdá, že Kara v těchto dnech je, je ta hrdinská,“ povzdechl si Mike smutně. „Být Supergirl a zachraňovat životy jiných a ne vážně přemýšlet o mě a tom, co chci já. A možná není správné říct, že je sobecká, protože požívá své schopnosti pro dobro a pomáhá lidem, ale…“ Mike se odmlčel a uhnul pohledem od Alex. „V tomhle manželství jsme dva a zdá se, že ona myslí jen na sebe.“

„Koukni, Kara…“ Alex vydechla a projela si rukou vlasy. „Nemyslí to sobecky. Je prostě vášnivá ohledně pomáhání ostatním a že je Supergirl. A jasně…já,“ Alex se odmlčela a mlaskla jazykem. „Myslím si, že se jí to prostě občas plete do věcí.“

„Já jen…“ Mike rozhodil rukama. „Ty a Maggie jste zvládly mít Isaaca a přesto jít ven a pomáhat udržet svět bezpečný před zlotřilými mimozemšťany.“ Mike si povzdechl. „A to holky ani nemáte superschopnosti. Jste jen drsňačky.“

Alex se lehce uchechtla. „Asi-“ začala Alex odpovídat, ale Isaacův hlásek se ozval v místnosti.

„Mamko.“ Isaac si mnul unavené oči, zatímco vylézal na gauč. Alex kolem něj okamžitě obemkla ruce a přitáhla si ho k sobě.

„Jak to, že jsi vzhůru, broučku?“ řekla Alex, než ho něžně políbila na hlavu.

„Měl jsem špatný sen,“ odpověděl Isaac, než se podíval na Mika. Věnoval mu malý úsměv, zatímco zůstal přitulený k Alex. „Příšera tě dostala,“ řekl Isaac. „Zůstal jsem sám.“

„Byl to jen zlý sen, zlatíčko.“ Alex lehce hladila syna po zádech, když mluvila: „Mamka nikam nejde.“

„Ani strejda Mike?“ promluvil tiše Isaac a znovu pohlédl na Mika.

„Nikdy kamaráde,“ ujistil ho Mike.

„Budete se mnou napořád?“ uvažoval Isaac a přelétal pohledem z Alex na Mika a zase zpátky. Alex přikývla, zatímco ho pevně svírala a dala mu další pusu. Isaac často žádal taková ujištění. Což nebylo překvapivé, po ztrátě své mámy. Chtěl si být jistý, že nikdo jiný ho neopustí.

„Až do konce věků,“ pronesl Mike, když si stoupal. „No tak, co kdyby tě strejda Mike vzal zpátky do postele?“ řekl Mike a rozpřáhl ruce pro Isaaca.

„Zkontroluješ pokoj, že tam nejsou příšery?“ zeptal se Isaac, jeho oči vypadaly vykulené, jak se bál vrátit nahoru, ze strachu před příšerou.

„Samozřejmě, že ano,“ ujistil ho Mike.

„Vezmi mě jako požárník,“ pravil Isaac, zatímco si stoupl na gauči a zvedl ruce do vzduchu. Mike zvedl Isaaca a přehodil si ho přes rameno. Chlapec propukl v chichot. Alex se usmála, když slyšela jeho smích. Zněl jako jeho máma, když se smál.

„Hned jsem zpátky,“ řekl Mike při pohledu na Alex. Věnovala mu vděčný úsměv a sledovala, jak odchází z pokoje se stále se hihňajícím Isaacem. Lehce vydechla s vědomím, že bude skvělým otcem. Byl s Isaacem báječný. Opřela se na gauči, na chvíli zavřela oči a doufala, že Kara s Mikem budou schopni tenhle problém vyřešit.

6

Maggie si vytáhla bagel z toustovače a položila ho na talíř. Vzala si šálek černé kávy, který si právě nalila a přešla ke stolu. Právě, když se chystala dát si první sousto své snídaně, ozvalo se zaklepání na dveře. Lehce si povzdechla. Jediní lidé, kteří jí kdy přišly navštívit, byli Laura a Ty, a pokud by byla naprosto upřímná, nechtěla vidět ani jednoho z nich. Podívala se kukátkem a zasténala, když spatřila Tyův obličej. Zdráhavě otevřela dveře a pustila ho dál. „Tyi,“ řekla Maggie, „čemu vděčím dnešního rána za to potěšení? Byla jsem celý týden v práci, jak jsi mi nařídil, takže mě nemůžeš sepsout za to, že nedělám.“

„To je dobře,“ pronesl Ty. „A nejsem tu, abych na tebe křičel.“ Ty se na chvíli odmlčel. Právě když se chystal znovu promluvit, Maggie ho předběhla.

„Aha,“ Maggie se ulevilo. Zdálo se jí, že Ty nedělá nic, než že na ni křičí nebo přináší zprávy o tom, že byla objevena a musí zase opustit město. „Ach,“ oči se jí rozšířily, když ji napadlo, proč by tu mohl být. „Zjistil jsi to o tom dítěti?“ Z té myšlenky zněla vzrušeně.

„Ne,“ odpověděl Ty. „Promiň, neměl jsem čas to zjišťovat. Já…jde o…“ Ty se podrbal na hlavě. „Myslím, že by ses na to měla posadit,“ pronesl Ty, než přešel ke kuchyňskému stolu a posadil se. Maggie ho následovala a sedla si, jak jí nařídil a vypadala lehce zmateně.

„O co jde?“ ptala se Maggie, její srdce začalo být rychleji, protože nevěděla, co uslyší.

„Došlo k průlomu,“ řekl jí Ty.

„Jakému průlomu? O čem tu mluvíš?“ Maggie se cítila zmatená a mohla cítit, jak jí srdce bije v hrudi. Měla představu, co jí hodlá říct, ale nemohla si být jistá, že se nemýlí.

„Wayne a jeho malý poskok Stubbs.“ Ty se jí zahleděl přímo do očí. „Byli zabiti.“

Maggie vykulila oči. Té noci, kdy ‚zemřela‘, pomáhala kamarádovi ve sboru s případem. Patřil k jinému oddělení, ale měli málo lidí, tak se Maggie nabídla, že pomůže. Samozřejmě, nebylo potřeba mnoho přemlouvání, jelikož to znamenalo, že si pravděpodobně bude moci zastřílet. Ale té noci šlo všechno do kopru a ona se stala svědkem spousty věcí, které lidi nechtěli, aby viděla. Lidé jako Wayne a Stubbs a ti zbývající. „Takže, co to…“ Maggie polkla s rukou na hrudi. „Co to přesně říkáš?“

„Ti další…byly zatčeni,“ řekl jí Ty, neodpovídajíc přesně na její otázku. „Ty…už nejsi v nebezpečí a už si nemusíš dělat starosti, že by tě našli.“

„Takže můžu…“ Maggie to nedokázala vyslovit. Toho vzrušení bylo příliš.

„Ne,“ zavrtěl Ty hlavou. „Maggie Sawyerová zemřela. Nemůžeš ten život získat zpátky. Nemůžeš se prostě vrátit do Alexina života. Na to…na to je příliš pozdě,“ vysvětloval jí Ty. „Ale můžeš být volná, tady. Můžeš se uvolnit, být v bezpečí a vybudovat si nový život.“

„Ne,“ zvýšila Maggie hlas, zvedla se z židle a začala rázovat po kuchyni. Její srdce uhánělo jako splašené a dech byl slyšitelný. „Jedu domů. Jedu domů a ty mě nedokážeš zastavit.“

* * *

Isaac seděl v laboratoři, zatímco Alex byla zaměstnaná nějakou prací. Hrál si s akční figurkou Supermana, přebytečné kádinky měl naskládané jako budovy, kolem kterých létal. „Buď s tím opatrný, hochu,“ pronesla Alex, když uslyšela cinkavý zvuk, jak Isaac narazil dvěma kádinkami na sebe. V odpověď věnoval své matce přikývnutí, očividně příliš ponořený do své hry, aby odpovídal slovy.

„Isaacu, chlapáku,“ pronesl J’onn, když vešel do místnosti, došel k Isaacovi a nastavil mu dlaň k plácnutí. Isaac k němu vzhlédl a plácl svou rukou do J’onnovy. „Pomáháš dneska mamce v práci?“ ptal se J’onn.

Isaac drobně přikývl. „Mamka vyrábí lektvary.“

„Já vím.“ J’onn rozcuchal Isaacovi vlasy, než pohlédl na Alex. „Už jsi přišla na ten protijed?“ zeptal se J’onn.

„Dělám na tom,“ odvětila Alex a smíchala dvě tekutiny dohromady. Isaac vykulil oči nad tou tmavě fialovou, která tím vznikla.

„Dobře,“ pravil J’onn, než sklouzl očima k Isaacovi a pak zpátky na Alex. Alex věděla, co má na mysli.

„Já vím, já vím,“ rozhodila Alex rukama. J’onn zbožňoval Isaaca, ale DEO vážně nebylo nejlepší místo, kde by se mohl potloukávat čtyřletý kluk. „Moje máma ho měla ráno vyzvednout, ale něco jí do toho přišlo,“ informovala ho Alex. „Už je na cestě,“ dodala, než si poznamenala něco na kousek papíru a zamumlala si ‚Doufám‘ pod vousy.

„J’onne, J’onne,“ vzepřel se Isaac na rukou. „J’onne,“ pronesl znovu zoufale žadonící o mužovou pozornost.

„Ano?“ pohlédl na něj J’onn.

„Můžeš být Martinem?“ zeptal se Isaac a nadšení bylo slyšitelné v jeho hlase. J’onn i Alex se lehce uchechtli. Isaac vždycky špatně vyslovoval Marťan, takže si pořád myslel, že se J’onn mění na Martina.

„Ach, já nevím,“ odpověděl J’onn a na tváři se mu objevil mazaný úsměv. „Byl tenhle týden dostatečně hodný hoch, aby viděl Marťana?“ J’onn pohlédl na Alex pro odpověď.

„Byl, byl,“ odpověděl Isaac za svou matku. Alex se drobně zasmála nad svým synem, než přikývla J’onnovým směrem.

„No, v takovém případě,“ řekl J’onn, než se změnil na Martian Manhuntera. Isaacovy pusa se v úžasu otevřela a oči vykulily. Přestože to viděl už dřív, vždycky byl ohromen J’onnovou proměnou v Marťana. „Co kdybych tě vzal proletět?“

„Jóóó,“ zapištěl Isaac nadšením, zatímco seskočil z židle pevně svírajíc svou figurku Supermana. „Pojďme, Martine, “ táhl ho Isaac za ruku.

„Buďte opatrní,“ nabádala Alex J’onna. „A nepouštějte budovu. Zůstaňte v místnosti pro létání,“ pronesla, ale Isaac a J’onn už opustili místnost. Alex se posadila na židli, rukou si třela čelo a vydala povzdech.

„Nepřestávej na tom dělat.“ Alex vzhlédla, když uslyšela Kařin hlas. „Nakonec na to přijdeš. Vždycky to dokážeš.“ Kara jí věnovala úsměv, zatímco šla k ní. Alex na chvíli hleděla na svou sestru, než se vrátila pohledem k obrazovce svého notebooku, v naději, že tam objeví nějaké užitečné informace. „Takže,“ pohrávala si Kara se svýma rukama, „už jsem tě nějakou dobu neviděla.“

„Měla jsem napilno,“ pronesla Alex tiše, aniž by se podívala na svou sestru.

„Hmm,“ Kara našpulila rty. „Jsi si jistá, že to je jenom tím?“ zjišťovala Kara. „Zdála ses na mě trochu naštvaná, že nechci mít s Mikem dítě, když jsme spolu na posled mluvily, takže…“

„Myslíš si, že se na tebe zlobím kvůli tomuhle?“ Alex si odfrkla a odvrátila se od notebooku, aby se podívala na svou sestru. „Jsi někdy tak sebestředná.“ Alex zněla naštvaně.

„Cože? Já…“ Kara vypadala zmateně, zatímco si mnula rukou čelo. „Nevím, co jsem udělala.“

„Řekla jsi, že nejsem Isaacova matka.“ Alexin hlas se při řeči zlomil, zatímco jí oči pálily, jak se chystala rozbrečet.

„Cože?“ zalapala Kara po dechu. „Alex, to jsem neřekla. Nikdy bych to neřekla. Samozřejmě, že jsi jeho matka.“

„Řekla,“ zvýšila Alex hlas. „Řekla jsi, že Maggie a já jsme nemohly zplodit děti.“

„Jo, to jste ale nemohly.“ Kara si povzdechla. „Hele, já…myslela jsem tím-“ snažila se Kara vysvětlit, ale byla přerušena Alex.

„Nemohla bych to dítě milovat víc, kdyby byl biologicky můj,“ řekla Alex a rukou se praštila tam, kde měla srdce. „Je tou nejlepší věcí v mém životě.“ Alexin hlas se zajíkl, zatímco se jí slza kutálela po tváři.

„Já vím, já…“ Kara vydechla. „Alex, naprosto jsi nepochopila, co jsem řekla. Vše, co jsem-“

„Byla jsem tam s Maggie při každém kroku té cesty,“ pronesla Alex. „Takže jo, musely jsme použít dárce spermatu, ale ve všem ostatním jsem tam byla.“ Alex popotáhla. „Byla jsem to já, kdo s ní seděl při čekání na výsledky. Byla jsem to já, kdo jí držel vlasy, když zvracela, já držela její ruku při ultrazvucích a chodila s ní na porodní cvičení.“ Alex se na chvíli odmlčela. „Byla jsem to já, kdo ji rozveseloval, když se cítila skleslá a unavená a otrávená z těhotenství. Byla jsem na porodním sále a přestřihla pupeční šňůru našeho syna.“ Alex dala obzvláštní důraz na slovo ‚našeho‘. „Byla jsem tam a na tom záleží. Ne, kdo jí pomohl zplodit to dítě, ale ten, kdo tam byl pro ni a dítě.“

„Já vím, omlouvám se,“ vydechla Kara. „Nechtěla jsem, aby to vyznělo, jako bych říkala, že nejsi jeho matka, protože jsi. A měla bys…“ Kara se podrbala na hlavě. „Nejsme biologicky spřízněné, ale, bez ohledu na cokoliv, jsi má sestra a já tě mám moc ráda,“ řekla Kara, to pohnutí se projevilo zakolísáním jejího hlasu. „Já-“ začala Kara znovu mluvit, ale byla přerušena, když do místnosti vešla Eliza.

„Ahoj, holky,“ pozdravila Eliza radostně své dcery, nevědoma si, že jsou právě uprostřed pře. Kara i Alex se ohlédly na Elizu, Alex si při tom otírala slzy z tváří. „Ach,“ řekla Eliza, „co se tu děje?“ Eliza nesnášela, když spolu holky nevycházely. Jejich pouto bylo tak blízké a výjimečné a nechtěla, aby někdy vymizelo.

„Nic,“ popotáhla Alex, než přešla ke své matce. „Isaac létá s J’onnem.“ Alex pokynula Elize, aby šla za ní, když odcházela z místnosti.

„Cože?“ ptala se Eliza. „Cože dělá Isaac?“ Elize zněla poplašeně nad tím, co její vnuk prováděl, zatímco si pospíšila, aby Alex dohonila.

7

Kara seděla na okenním parapetu ve svém bytu a hleděla ven na město. Otřela si tvář, jak jí slza stékala z oka. Ohlédla se, když uslyšela otevření dveří a spatřila, že je Mike doma. Stiskla rty, než se zhluboka nadechla. „Miku.“ Kařin hlas byl tichý. „Vážně si musíme promluvit.“

„Ehm…jasně.“ Mike přešel ke Kaře, zatímco se škrábal na hlavě. Kara si stoupla a opřela se o parapet místo toho, aby na něm seděla. Oba na sebe chvíli upřeně hleděli, nezdálo se, že by někdo chtěl začít mluvit první.

„Všechno ničím,“ Kařin hlas se zlomil, když promluvila. „Záležitosti s tebou, záležitosti s Alex, já…“ Kara se odmlčela a sklopila zrak, zatímco jí slza stékala po tváři.

„Karo.“ Mike k ní přistoupil blíž a položil jí ruce na ramena. Kara k němu znovu vzhlédla, zaskočena tím fyzickým kontaktem. „Prostě jen máme těžké období. Překonáme to.“

„Jak?“ ptala se Kara. „Vzdám se toho být Supergirl a dám ti dítě?“

„To jsem po tobě nikdy nežádal, Karo,“ pravil Mike. „Já jen…poslední dobou cítím, že Supergirl stojí nade vším. Ano, jsi Supergirl, ale také jsi Kara Danversová a…no, je v pořádku, abys měla čas i pro sebe.“

Kara se kousla do rtu při pohledu do Mikových očí. „Omlouvám se,“ odpověděla Kara. „Prostě jen chci pomoci lidem, jak jen dokážu.“

„Já vím, že ano,“ řekl jí Mike. „Je to jeden z důvodů, proč tě tolik miluji,“ pověděl jí Mike, zatímco setřel slzu z její tváře. „Ale také je to něco, co na tobě tak trochu nesnáším. Zdá se, jako by byli všichni ostatní důležitější než já. Než my.“

„Tak to není,“ řekla mu Kara. „A slibuji ti, že se budu víc snažit udělat si na tebe čas, protože tě také miluji a nedokáži si představit, že bych s tebou nebyla.“ Mike se usmál, když vtáhl Karu do objetí a něžně jí hladil po zádech. Pár na chvíli zůstal v objetí, ani jeden z nich nemluvil. „Ale co s tím dítětem?“ řekla Kara, když se nakonec odtáhla.

Mike vydechl, zatímco jí zastrčil vlasy za ucho. „Jen chci vědět, že jednoho dne k tomu dojde,“ řekl jí. „Jestli se právě teď necítíš připravená, tak je to v pořádku a já to budu respektovat. Jak jsem řekl, jen chci vědět, že to bude v naší budoucnosti.“

„Jsi si jistý, že ti nevadí počkat?“ zeptala se Kara. „Je fér, že tě nutím čekat?“

„Chci mít dítě s tebou, Karo,“ řekl jí Mike. „S tebou a nikým jiným. Takže, budu čekat, dokud nebudeš připravená. A Isaac je skvělý chlapík a mám jeho.“ Kara si skousla ret, než se naklonila a umístila něžný polibek na Mikovy rty. „Když už mluvíme o Isaacovi, co se děje s tebou a jeho matkou?“

„Ehm já…,“ Kara vydechla a rozhodila rukama. „Vážně jsem ranila její city. Nesnáším, když se na mě zlobí.“ Kařin hlas se zlomil a Mike ji vtáhl do dalšího objetí, konejšivě jí hladil záda a čekal, dokud nebude Kara připravená povědět mu, co se stalo.

* * *

Alex zahnula na příjezdovou cestu domu své matky. Vypnula motor, rozepnula si pás, vystoupila a zamkla ho, než zamířila po příjezdové cestě vyzvednout svého syna. Isaac přespával u Elizy skoro každý pátek. Ta tradice začala, když mu bylo asi šest měsíců. Eliza nechávala Alex a Maggie trochu času pro sebe, ať už to byl oddech doma, nebo šance vyrazit si ven na rande a samozřejmě stejně chtěla strávit čas se svým vnukem. Alex zazvonila u dveří, než vešla dovnitř a byla uvítána svým synem, běžícím k ní a skočícím jí do náruče. „Milionkrát se mi stýskalo, mamko,“ řekl Isaac, zatímco si ho Alex zvedla do objetí a Isaac jí obtočil své drobné ruce kolem krku a pusinkoval ji na tvář, pořád dokola.

„Taky se mi stýskalo, hochu,“ odvětila Alex. Eliza si stále nechávala Isaaca většinu pátků od Maggiiny smrti, jen aby měla Alex trochu času pro sebe. „Nezlobil jsi babičku?“

„Byl drahoušek, jako obvykle.“ Elizin hlas byl slyšet z kuchyně, kde připravovala snídani. Obvykle, když Maggie s Alex přijely vyzvednout svého syna, nasnídaly se s Elizou, než jely. Alex vešla do kuchyně, Isaac se jí stále pevně držel. „Podnikla jsi něco včera večer?“ zeptala se Eliza své dcery, zatímco ta usadila Isaaca na židli, posadila se vedle něj, natáhla se pro jablečný džus a nalila si.

„Ani ne,“ odpověděla Alex, než se napila. Vážně nevěděla, co v těchhle dnech dělat. Už se jí na spoustu míst nelíbilo chodit, protože jí příliš připomínaly Maggie a také, Maggie byla jedinou osobou, se kterou chtěla jít něco dělat, takže to nemělo smysl, když věděla, že sama si to neužije.

„Já se díval na Mimoně,“ prohlásil Isaac. Mimoni byly právě teď jeho jasně nejoblíbenějším filmem.

„Už zase?“ zalapala Alex po dechu při pohledu na Isaaca. Ona a Eliza by pravděpodobně dokázaly odrecitovat celý film z paměti, díky tomu, kolikrát ho s ním sledovaly.

„Jasně,“ zahihňal se Isaac. „Ti Mimoni jsou tak srandovní.“

Alex podrbala svého syna po hlavě, zatímco Eliza přinesla snídani. „Borůvkové palačinky pro Isaaca a čokoládové pro mamku,“ řekla Eliza, když před ně pokládala talíře a sledovala, jak Isaac kulí oči.

„Ne, babi,“ zalapal Isaac po dechu nad Elizinou chybou, „já mám čokoládové a mamka borůvkové.“

„Ale, vážně?“ předstírala Eliza překvapení. „Jsi si jistý?“ Eliza pohlédla na Alex, která se kousala do rtu, aby se nesmála.

„Ano.“ Isaac vypadal dost znepokojeně s očima přilepenýma na čokoládové palačinky, které v současnosti ležely před jeho mámou. „Mamko, řekni jí to.“ Isaac vzhlédl k Alex, jeho velké hnědé oči vyhlížely hrozně smutně.

„Babička tě jenom škádlí.“ Alex se lehce zasmála a pohladila Isaaca po zádech, než prohodila talíře. Isaac nadšeně zavýsknul, když dostal své čokoládové palačinky. Eliza se vrátila ke stolu se svými palačinkami, posadila se a natáhla se pro svou kávu.

„Takže, ehm,“ Eliza si odkašlala. „Jak jste na tom po včerejšku s Karou?“

„Mami,“ Alex si povzdechla a promnula si čelo.

„Nerada vidím, když spolu vy dvě nevycházíte,“ pronesla Eliza měkce se znepokojeným tónem.

No jo, nevycházení s Karou pro mne taky není zrovna zábava,“ vydechla Alex. „Ale já jen…“ Kousla se do rtu, než pohlédla na Isaaca. Ten byl příliš zabraný do svých čokoládových palačinek, než aby byl schopný poslouchat, co říkají, ale stejně, Alex o tom nechtěla mluvit, s ním na blízku. „Teď ne, mami,“ naznačila Alex ústy a Eliza přikývla, chápajíc ji, ale také se cítíc lehce poraženě.

„Dobrá,“ vydechla Eliza, akceptujíc, pro teď, porážku.

* * *

Maggie se dívala na webovkách na lety do National City. Najela šipkou na jeden a stiskla vybrat. Objevila se zpráva, ptající se jí, jestli si je jistá, že chce pokračovat a ona se zhluboka nadechla, zatímco váhala. Možná měl Ty pravdu. Podle toho, co Alex věděla, byla Maggie Sawyerová mrtvá. Mohla vážně prostě očekávat, že se objeví a zase si budou hrát na šťastnou rodinu? Slova nedokáží popsat, jak moc se jí stýskalo po Alex a samozřejmě po jejich synovi, ale co bylo to nejlepší pro něj? Pro ně? Hlasitě zasténala, nevědouc, co by bylo nejlepší udělat. Zvrátila hlavu a nechala ji spadnout na vršek pohovky. Zavřela oči, jak přemýšlela, o tom, co by bylo nejlepší. Vrátit se do National City a zkusit získat svou ženu zpátky nebo ji nechat pokračovat ve svém nynějším životě a truchlit pro ni. Jak uvažovala o tom, co udělat, nedokázala se ubránit záplavě vzpomínek na její dobu s Alex a Isaacem.

Alex zabočila na příjezdovou cestu k jejich domu. Vypnula zapalování, odepnula se a otočila se ke své ženě, která seděla na zadním sedadle a usmívala se dolů na jejich novorozeného syna. „Jsi připravená?“ zeptala se Alex. Děťátko bylo dva dny staré a společně s Maggie se vracely z porodnice domů.

„Určitě jsem,“ usmála se Maggie, než Alex vylezla z auta a otevřela zadní dveře. Odepla autosedačku a vyndala ji, Maggie vylezla za ní. Hleděly si navzájem do očí a usmívaly se, než se Alex naklonila a vtiskla něžnou pusu na Maggiiny rty. Oddělily se a shlédly na děťátko, které bylo zatím nepojmenované a obě se zubily od ucha k uchu.

„Pojďme ti ukázat tvůj domov,“ zavrkala na jejich syna, zatímco kráčely po cestičce. Otevřela vchodové dveře a vešly do domu.

„Je příjemné být doma,“ promluvila Maggie se zazíváním. Samozřejmě byla zničená po porodu, ale také v nemocnicích nikdy dobře nespala. Prošla obývákem a posadila se na gauč.

„Je hezké mít tě doma,“ pronesla Alex. „Těch posledních pár dní bez tebe bylo osamělých.“ Alex sklopila držadlo autosedačky, odepnula svého syna a zvedla si ho do náruče. „Každopádně musíme dát tomuhle chlapíkovi jméno.“ Alex se lehce zasmála, když se obracela ke své manželce.

„Chci, abys to rozhodla ty,“ řekla jí Maggie, potlačujíc další zazívání.

„Vážně?“ odvětila Alex. „Měly bychom to rozhodnout spolu, ne?“ Alex položila dítě do košíku a to rychle usnulo. Přikryla ho pečlivě dekou, než přešla ke gauči a posadila se na něj. Maggie se k ní přitulila, zatímco Alex ji objala paží a začala si hrát s jejími vlasy. Přestože zjistily, že Maggie čeká chlapce, stejně mu před porodem nevybraly jméno. Měly jich pár, která se jim zamlouvala a rozhodly se, že počkají, dokud se nenarodí, aby viděli, jak bude vypadat, ale když se narodil, nepřišlo jim, že by se k němu nějaké z těch jmen hodilo. „Maggie? Broučku…“Alex pohlédla dolů a spatřila, že Maggie jí v náručí usnula. „No, hádám, že si o jeho jméně můžeme promluvit později,“ pronesla Alex tiše, než vtiskla něžný polibek na Maggiinu hlavu, zatímco ji v jejím spánku svírala v náruči.

Magginy oči se zamlžily. Věděla, co udělá. Věděla, kde přesně chtěla být.

8

Maggie si balila svoje věci v malém bytě, který nazývala pár posledních měsíců domovem. Neměla toho moc, alespoň nic, co by si chtěla nechat. Nechtěla, aby jí připomínaly život, který jí odvedl od její rodiny. Stejně na to nikdy nezapomene. Byla nervózní z toho, co se bude dít, jistěže byla, ale musela to zkusit. Měla šanci být se svou ženou a synem, tak se potřebovala vrátit. Potřebovala je vidět znovu a mít šanci být šťastná. Nebylo možné vědět jistě, jak Alex zareaguje, ale Maggie musela věřit, že po vstřebání toho šoku, bude Alex stále chtít být s ní. Maggie vydechla při myšlence na návrat domů, zpátky do domu, který kdysi sdílela se svou ženou a synem a hlavně na jeden velice výjimečný moment jejího vztahu s Alex.

Alex vešla do obýváku a posadila se na podlahu vedle Maggie. Právě se nastěhovaly do domu a nový nábytek, který objednaly pro obývák, měl dorazit až další den. Byla zima a měly hučící oheň v krbu, měkkou červenou deku na sezení položenou na zemi před ním. Maggie v Alexině nepřítomnosti zapálila několik svíček a Alex si také všimla láhve šampaňského v chladící nádobě, dvě skleničky čekaly prázdné vedle. „Tohle místo mi přijde tak veliké v porovnání s naším bytem,“ pronesla Alex, zatímco si zastrkávala vlasy za ucho. „Jsou tu čtyři ložnice, Maggie. Čtyři,“ zdůraznila Alex, zatímco pozvedla čtyři prsty.

„Jo, já vím, Danversová,“ zasmála se lehce Maggie. „Vybírala jsem ten dům s tebou. A vždyť víš, jednoho dne ty pokoje budeme prostě potřebovat naplnit dětmi.“

„Hmm, jo, hádám, že budeme,“ usmála se Alex. Nemohla se dočkat, až bude mít s Maggie rodinu. „Takže, kvůli čemu tohle je?“ zeptala se Alex, zatímco se rozhlédla a ukázala k šampaňskému a svíčkám.

„Jen jsem myslela, že by bylo hezké oslavit náš nový domov,“ odvětila Maggie, její srdce začalo bít trochu rychleji, jak cítila nervozitu z nadcházejícího.

„To ano,“ usmála se Alex, jak se sklonila a umístila něžnou pusu na Maggiiny rty. Maggie se usmála do toho polibku a nechala ho prohloubit, když obemkla paže kolem Alexiina krku.

„Jo,“ odtáhla se nakonec Maggie. „Každopádně to není tak, že bys někdy odmítla příležitost napít se.“ Maggie hravě dloubla do Alexiina boku, zatímco se smály.

„To je fakt,“ řekla Alex. „Tak na co tedy čekáme?“ divila se Alex, zatímco se naklonila dopředu a vytáhla láhev šampaňského z chladiče.

„Počkej,“ Maggie položila ruku na tu Alexinu. Alex se přestala chystat k otevření láhve a pohlédla na svou přítelkyni.

„O co jde?“ Alex si všimla, jak nervózně náhle Maggie vypadala. Maggie vzala láhev od Alex a položila ji zpátky do chladiče. Zhluboka se nadechla, než vzhlédla k Alex a zahleděla se do jejích podmanivých očí. Usmála se, zatímco pozvedla ruku a něžně jí přejela palcem po tváři.

„Tolik tě miluji,“ řekla jí Maggie, cítíc, jak jí srdce tluče v hrudi, zatímco se stávala nervóznější.

„Také tě miluji,“ odvětila Alex.

„Ne, Alex, já…“ Maggie se odmlčela. Přerušila oční kontakt, protože potřebovala chvilku, aby se dala do hromady, než pohlédla zpátky na svou přítelkyni. „Nikdy dřív jsem nic takového k nikomu necítila. Nikdy jsem nebyla tak zamilovaná a tak obnažená před někým, jako jsem s tebou.“ Maggie se usmála. „Já…děláš můj den lepším jen tím, že v něm jsi.“ Maggie mluvila měkce, aniž by úsměv opouštěl její tvář.

„Chceš tohle vyměnit za něco silnějšího?“ zasmála se Alex s poukazem k láhvi šampaňského. „Začínáš na mě být trochu sentimentální,“ šťouchla Alex Maggie do paže. Alex byla jedinou osobou, která kdy spatřila jemnější stránku Maggie. Zvnějšku působila tvrdě, možná proto, že byla v minulosti tak raněna, ale s Alex v tom polevila. „Chceš přitvrdit? Mám donést skotskou?“

„Alex,“ zvýšila Maggie hlas. Alex neúmyslně ničila tuhle chvíli. „Rušíš…Já se snažím…“ Maggie se odmlčela a sklopila zrak.

„Zlato, omlouvám se.“ Alex se kousla do rtu. „Promiň, mluv dál.“ Alex položila ruku na Maggiinu bradu a jemně zdvihla její tvář, aby hleděla na ni. „Prosím, protože to, co říkáš, je nádherné. Ráda dostávám komplimenty.“ Alex věnovala Maggie drzý úsměv. „Prosím, pokračuj.“

Maggie se zhluboka nadechla. „Říkala jsem, že… s tebou chci strávit všechny své dny, Alex. Chci zestárnout s tebou po svém boku.“ Maggie přestala hovořit a vytáhla malou stříbrnou krabičku z kapsy. Alex zalapala po dechu, zvedla ruku a zakryla si svá otevřená ústa. „Alexandro Danversová, vezmeš si mne?“

„Ano.“ Alex ani nezaváhala. „Ano, ano. Tisíckrát ano,“ řekla, zatímco jí Maggie vsunula prsten na prst, než se střetly ve vášnivém objetí.

Maggie se usmála, zatímco si točila snubním prstenem kolem prstu. Musela. Musela jet zpátky ke své ženě.

* * *

Mike vešel do bytu a spatřil Karu čekající na něj, stojící nad piknikovou dekou. Byly tam sendviče, koláčky, jahody a karton piv čekající na něj. „Co to je?“ zeptal se Mike, zatímco došel k ní a vtiskl jí jemný polibek na rty.

„No, měl to být piknik v parku, ale…“ Kařin hlas se vytratil, zatímco pokynula k oknu, kde těžce bubnoval déšť.

„Jo, to není zrovna počasí na piknik,“ podrbal se Mike na hlavě, zatímco se rozhostilo ticho. Ačkoliv si promluvili, pořád byli kolem sebe trošku neohrabaní. „Ačkoliv ty umíš létat, takže bychom mohly nalézt nějaké místo, kde je sluníčko,“ zaculil se lehce Mike.

„Ne,“ zavrtěla hlavou Kara a posadila se, Mike si sedl vedle ní. „Supergirl umí létat,“ opravila ho Kara, zatímco otevřela pivo a podala ho Mikovi, než si otevřela vlastní. „Kara Danversová,“ zavrtěla hlavou. „Ta je jen obyčejná žena. Pracuje jako novinářka a má báječného, chápavého manžela.“ Kara obdařila Mika úsměvem. „Takže tohle je čas Kary a Mika,“ řekla mu a pozvedla láhev. „Ty a já, po zbytek dne. Jen ty a já.“ Mike si přiťukl svou láhví s její, než se oba napili.

Mike věnoval Kaře uznalý úsměv, než se natáhl pro sendvič. „Tak, jak bylo v práci?“ Mika napadlo, že obecné tlachání je to nejlepší, jak začít.

„Ále, Snapper byl prostě Snapper. Nechce mě nechat psát o tom, o čem bych chtěla, jako obvykle.“

Mike si povzdechl. Už roky Snapper nevěnoval pozornost čemukoliv, co Kara napsala a byla to vážně dobrá práce, alespoň podle Mikova názoru. „Proč nedáš výpověď?“ navrhl Mike. Chtěl, aby Kara dosáhla svého plného potenciálu jako novinářka a věděl, že ho nedosáhne, pokud bude dál pracovat pro Snappera.

„A co budu dělat?“ zeptala se Kara, zatímco se natáhla pro cupcake.

„Najdi si jinou práci jako novinářka,“ pokrčil Mike rameny. „Spousta lidí by měla štěstí, kdybys pro ně pracovala,“ usmál se jemně Mike, když jí skládal poklonu. „Jsi skvělá novinářka, Karo a měla bys mít možnost psát o tom, co chceš.“

Kara se trochu začervenala z toho Mikova komplimentu. „Já nevím,“ odvětila. „Jsem tu zvyklá. Odchod by byl risk.“

„Risk?“ odfrkl si Mike. „Copak neriskuješ život jako Supergirl?“ zeptal se. „Nejsi odolná vůči všemu. Už jsi byla ošklivě zraněna, ale to tě nezastaví, abys znovu vyrazila ven, že ne? Úplně malinká změna práce tě jistě nevyděsí.“

„Já…“ Kara se odmlčela, když jí zapípal mobil. Podívala se na něj a její oči se rozšířily při čtení zprávy poslané z DEO. „Nějací ničemní mimozemšťané útočí na centrum města,“ řekla Mikovi.

Kara spatřila záblesk zklamání na Mikově tváři. „V pořádku. Můžeš jít.“

Kara se trochu usmála. Byla ráda, že Mike chápe, že někdy musí odejít, i když měli trochu výjimečného času spolu. „Ne.“ Kařina odpověď Mika překvapila. „Slíbila jsem ti, že budeme celý den spolu, takže…“ Kara psala na telefonu, zatímco mluvila. „Navíc je na pár dní ve městě Kal, takže se o to může postarat. A jsem si jistá, že James nebude moc daleko za ním,“ uchechtla se Kara. Mike se naklonil dopředu a pohladil palcem Kařinu tvář, hledíc hluboko do jejích očí.

„Miluji tě,“ řekl jí, než si ji přitáhl k polibku.

* * *

„Alex.“ J’onn vešel do místnosti a zněl šťastně, že ji vidí. „Jsem rád, že jsem tě zastihl.“ J’onn zašel dál do místnosti a sledoval, jak Alex zběsile uklízí své věci. „Lillian Lutherová má -“

„Ne,“ zavrtěla Alex hlavou. „Už tu nejsem.“

J’onn se podrbal zezadu na hlavě. „No, jsi a -“

„Ne,“ zopakovala Alex. „Měla jsem vyzvednout Isaaca před dvaceti minutami,“ řekla s pohledem na hodinky. „Už tu nemůžu zůstat ani o chvíli déle, promiň.“ Alex nesnášela, že ji práce často zdržela od vyzvednutí jejího syna. Věděla, že to nemůže ovlivnit a zlotřilí mimozemšťané nedodržují pracovní dobu, ale někdy se cítila provinile, že je tolik od svého syna, obzvláště teď, když ani Maggie nebyla nablízku.

„Tohle je Cadmus, Alex,“ řekl jí J’onn. Alex nenáviděla Cadmus víc než cokoliv jiného, obzvláště po tom, co se stalo s jejím otcem. „Ty víš, že potřebuji své nejlepší agenty na -“

„J’onne, prosím,“ žádala ho Alex. J’onn mohl vidět, že neměla dobrý den. „Potřebuji prostě jet domů a být se svým synem,“ řekla Alex. „Vezmi Vasquezovou, je skvělá.“

„Není ty,“ řekl jí J’onn.

„Já…“ Alex přestala mluvit. J’onn mohl vidět, že její obličej zbledl jako stěna a její ústa se otevřela dokořán. J’onn se otočil, aby se podíval za sebe, když zaslechl kroky. Také se zdál pěkně šokovaný tím, koho spatřil přicházet k nim.

„Ahoj, Danversová,“ usmála se Maggie. Nevěděla, jak nejlépe se zjevit zpátky v Alexině životě, takže, když přistála na letišti, zjistila, že si shání taxi ke kancelářím, za které se maskovala budova DEO. Před tím, než měla čas si něco promyslet, vcházela do budovy, v naději, že tam najde Alex. Vše, po čem toužila, bylo vidět ji znovu, takže v tu chvíli vážně neuvažovala o ničem jiném.

„Já…“ Alex si přitiskla ruku na hruď. Přišla jí úplně stažená, jako by byla zmáčknuta. Jako by nemohla dýchat. „Já…nemůžu…“ Alexin hlas byl sotva slyšitelný, jak se se žuchnutím zřítila k zemi.

9

Alex otevřela oči, s hlavou třeštící. Pozvedla svou ruku, promnula si čelo a spatřila, že je na ošetřovně. „Alex,“ uslyšela J’onnův hlas, než se jí vynořil před očima. Položil jí ruku na rameno a jemně ho stiskl. „Jsi v pořádku? Omdlela jsi nám tu.“

„Myslela jsem, že jsem ji viděla,“ odpověděla Alex. Věděla, že si to musela vymyslet. Nebylo možné, aby by ji mohla vidět.

Alex spatřila, že se J’onn podíval za ni, než pohlédl zpátky na ni. „Vidělas ji, Alex,“ řekl J’onn jemně. „Maggie, je tady.“

Alexino srdce začalo tlouct rychleji, její dech se stal těžším a překotnějším. „Já…ona umřela,“ zavrtěla hlavou, zatímco spatřila ruku, která jí ze strany podávala sklenici vody. Alex zírala na tu ruku, která svírala sklenici, její oči upřené na úzký snubní prsten z bílého zlata. Měl diamantovou ozdobu ve středu, přesně jako její. „Ne,“ zavrtěla Alex hlavou. Byla extrémně zmatená. Věděla, že ta žena, která jí podávala vodu, je její manželka. Nemusela vzhlédnout k její tváři.

„Alex, napij se,“ nabádal ji J’onn. Sám nemohl věřit tomu, že před nimi stojí Maggie. Sám byl v šoku, takže si nedokázal představit, jak se musí cítit Alex.

„Budu potřebovat něco silnějšího než vodu.“ Alex se pokusila sebrat, zatímco nalezla odvahu zvednout zrak. Jakmile spatřila Maggiinu tvář, oči jí začaly pálit slzami. Byla zasažena spoustou emocí. Chtěla ječet a řvát, chtěla ji praštit a zeptat se jí, co se to kčertu děje. Byla raněná, cítila se zrazeně, ale také ji chtěla popadnout, políbit ji a svírat ji a už nikdy nepustit. „Nechápu…“ Alex mohla cítit, jak se jí dlaně začínají potit. Cítila, že se chystá znovu omdlít. „J’onne. Skotskou,“ pronesla Alex s pohledem na něj. Vyměnil si pohled s Maggie, než pohlédl zpátky na Alex. Odešel nejen proto, aby sehnal Alex něco silnějšího k pití, ale také, aby si Maggie s Alex mohly promluvit v soukromí.

Maggie nevěděla, kde začít. Chtěla sevřít Alex a celou ji zlíbat, ale věděla, že nemůže. Alex byla v šoku a potřebovala čas vstřebat to. „Alex,“ začala Maggie mluvit. Zhluboka se nadechla, zatímco pokročila dopředu, odložila sklenici na stolek a natáhla se po Alexině paži.

„Neopovažuj se,“ vypěnila Alex, zatímco se zvedla z postele a odešla od ní. „Co se to, kčertu, děje?“ Alex cítila, jak se jí slza kutálí po tváři. „Tohle není skutečné. Tohle nemůže být skutečné,“ zavrtěla Alex hlavou. „Umřela jsi. Pohřbila jsem tě. Oplakávala jsem tě. Řekla jsem to našemu synovi.“ Alex si sevřela tvář do dlaní, opakovala ‚ne‘ stále dokola, opřela se zády o zeď a svezla se na zem.

„Alex,“ uslyšela Maggiin měkký jemný hlas a ucítila její ruce na svých pažích. Alex vzhlédla, aby spatřila, že si Maggie klekla před ni. „Já vím, že je to obrovský šok, ale pokud bys mě to jenom nechala vysvětlit.“ Maggie cítila, jak jí srdce tluče v hrudi. Byla přemožena emocemi z toho, že vidí Alex poprvé po tak dlouhé době. Očekávala, že Alex bude v šoku a že ji to hluboce raní. Nechtěla nic víc než odehnat Alexinu bolest. Doufala jen, že jí Alex dá šanci vysvětlit to.

„Jak jen jsi mohla?“ zaječela Alex, zatímco si stoupla a uhodila Maggie. „Máš vůbec představu, čím jsem si prošla?“ Alex stále mlátila Maggie, její ruce stále dokola dopadaly na Maggiiny paže. Hněv z ní unikal, jak se Maggie snažila chytit ji.

„Alex…Alex…Alex, prosím,“ prosila Maggie, zatímco se jí podařilo sevřít Alexina zápěstí a zastavit ji od dalšího mlácení. Alexin dech byl znovu těžký, zatímco zírala na Maggie. Stály tam a chvíli na sebe beze slov upřeně hleděly. Maggie viděla patrnou bolest v Alexiných očích. Alex také viděla bolest v Maggiiných očích, ale spolu s tím, to byl prosebný pohled. Maggie toužila po šanci vysvětlit to.

„Mělo by to stát za to,“ odsekla Alex, vymanila ruce z Maggiina sevření a udělala pár kroků od ní. Obemkla se pažemi, jako by se chránila.

Maggiino srdce se svíralo, jak bojovala se slzami. „Neměla jsem na výběr. Já…tu noc jsem byla svědkem nějakých věcí a pak jsem byla omráčena a další věc, kterou vím je, že mi Ty říká, že Maggie Sawyerová je mrtvá a já byla na cestě někam jinam.“ Maggie sklopila zrak a dopřála si chvíli, aby se dala dohromady. „Nechtěla jsem to a snažila jsem se mu říct ne, ale neměla jsem na výběr, Alex. Nikdy bych tě neopustila nebo Isaaca nebo to dítě.“ Maggie se zhluboka nadechla, zatímco si otřela rukou oči. „Nepřestával mi říkat, že nemám na vybranou. Že už je to hotovo. Už ti řekli, že jsem mrtvá. Že je to to nejlepší, pro ochranu všech. Takhle budeme všichni v bezpečí.“

Alex stiskla rty, zatímco jí slza stékala po tváři. „Moje sestra je Supergirl,“ opáčila, „nemůžeš být v o moc větším bezpečí, než když máš na ochranu ji. Neudělala jsi…tohle nebylo…ach Bože.“ Alex si přiložila ruku na čelo. „Maggie, co jsi…proč tu jsi?“ Alex se to ze všech sil snažila pochopit, ale bylo to těžké.

„Snažila jsem se zůstat,“ řekla jí Maggie. „Ty mě nenechal. Nemohla jsem…“ Maggiin hlas se vytratil, zatímco vrtěla hlavou. „Já, ehm…už nejsem dál v ohrožení. Všichni jsou buď mrtví nebo ve vězení,“ zodpověděla Alexinu otázku.

„Takže sis myslela, že si prostě přitančíš zpátky domů?“ ušklíbla se Alex a rozhodila rukama.

„Já vím, že je tohle obrovský šok, Alex.“ Maggie udělala krok k ní. „Ale můžeme být spolu, můžeme -“ Maggie byla přerušena Alex.

„To myslíš vážně?“ zeptala se. „Myslíš si, že můžeš jen tak přijít domů?“ nevěřícně se zasmála. „Umřela jsi, Maggie. Zlomilo mi to srdce. A Isaac, Bože…Musela jsem to říct Isaacovi. Musela jsem našemu čtyřletému synovi říct, že jsi odešla a už se nevrátíš.“ Alex se dusila svými slzami. Maggie nesnášela, že vidí Alex tak trpět. Nesnášela, že vidí Alex tak raněnou. A ze všeho nejvíc nenáviděla, že to byla ona, kdo to způsobil.

Sklopila zrak a stiskla rty, zatímco jí slzy kanuly po tvářích. „Myslíš si, že pro mne to bylo lehké?“ zeptala se. „Alespoň jsi měla Isaaca a to dítě. Měla jsi svou mámu, Karu, Mika, J’onna a všechny ostatní tady,“ rozmáchla se Maggie rukama. „Já byla sama. Neměla jsem nikoho,“ plakala. „Vzali mě do cizího města a já musela všem lhát o tom, kdo jsem. Nemohla jsem jim říct o své nádherné, báječné ženě, nebo o svém skvělém chlapečkovi, nebo o tom novém dítěti, které jsme čekaly.“ Maggie popotáhla. Věděla, že tohle muselo být pro Alex těžké, ale chtěla, aby Alex věděla, že ani pro ni to nebylo snadné.

„Ach, litujme všichni Maggie. Alespoň jsi věděla, že jsem naživu,“ zaječela Alex. „Já,“ uhodila se do hrudi, „si myslela, že jsi mrtvá. Týdny jsem nemohla fungovat, Maggie. Isaac se na tebe neustále ptal a lámalo mi srdce, že ho nedokáži utěšit. Nemohla jsem udělat nebo říct nic, aby se cítil lépe,“ brečela Alex. „Jsou mu čtyři. Jak jsi mu to mohla udělat?“

Slzy proudily po tvářích obou žen. Ticho dopadlo na místnost, jak hleděly jedna na druhou a ani jedna po dlouhou dobu nepromluvila. „Řekla jsem ti to. Neměla jsem na vybranou. Myslíš si, že bych si vybrala být od vás všech? Vážně?“ ptala se Maggie. „Čekaly jsme dítě, Alex, neodešla bych. Nikdy bych tě neopustila. Tak moc tě miluji,“ hlas se jí zlomil, když prohlašovala svou lásku k ženě stojící před ní. „To, co jsme měly, Alex.“ Maggie popotáhla. „To s každým nenajdeš.“ Maggie věděla, že to, co měla s Alex, bylo výjimečné. Nikdy dřív k nikomu necítila takovýhle druh lásky a věděla, že už nikdy ho k nikomu jinému neucítí. Alex pro ni byla ta pravá. „Ty, já, Isaac…to nové dítě,“ pronesla. „Můžeme být společně šťastní.“

„Přišla jsem o to dítě.“ Alex si otřela slzy z tváře, zatímco to pronášela suchým, věcným tónem. Maggie šokovaně vyvalila oči. Nikdy by nečekala, že Alex řekne tohle. Očekávala, že dítě se již narodilo. Už by mělo být skoro tři měsíce staré.

„Je mi to tak líto.“ Maggie chtěla vykročit vpřed a utěšit Alex, ale věděla, že zrovna teď to není možné. Nedokázala zabránit pocitu, že je to její chyba, že toho bylo na Alex prostě příliš, zatímco byla těhotná. Jak se po ní mohlo chtít, aby byla schopná truchlit pro svou mrtvou manželku, utěšovat malého syna a udržovat se ve zdraví pro dítě, které nosila. To byla těžká úloha pro kohokoliv.

„Řekli mi, že jsi mrtvá.“ Alex se zhluboka nadechla. „Tak…tak moc jsem se snažila být tu pro Isaaca a já…“ Alex si položila ruce na břicho a vydala srdcervoucí zanaříkání. Nikdy se opravdu nevyrovnala s tím potratem. Měla příliš napilno s pomáháním Isaacovi pochopit, že jeho máma odešla, že neměla čas na nic jiného. Všichni jí nepřestávali říkat, že by měla jíst, že by měla spát, že by na sebe měla dávat pozor. Ale každý kousek energie, který dokázala v těch týdnech po Maggiině smrti shromáždit, šel na jejího syna. Pomáhat Isaacovi pochopit, co se stalo a být tam, aby ho utěšovala. Jak to v tu chvíli cítila, byla sama až na druhém místě, protože její syn, její chlapeček z Maggiina masa a krve, byl vždy na prvním místě.

„Je mi to líto,“ zopakoval Maggie. Její srdce se svíralo. Vidět Alex tak zničenou ji ubíjelo a ona byla zodpovědná za všechnu tu bolest. Chtěla se zeptat na Isaaca, ale věděla, že by toho právě teď z Alex moc nedostala.

„Víš, teď to všechno dává smysl,“ popotáhla Alex. „Chtěla jsem vidět tvoje tělo,“ informovala ji, „ale nenechali mě. Ty, ehm…řekl, že je to proto, co se ti stalo… co ti udělali…“ Alex sklopila zrak, další nové slzy jí stékaly po tvářích. „Ale bylo to proto, že nebylo žádné tělo, které by se dalo vidět,“ pozvedla Alex hlas. „Nebyla jsi ani mrtvá,“ nevěřila tomu pořád Alex. „Koho jsme to, kčertu, pohřbili?“ ptala se. „Na čí hrob beru našeho syna, aby si s tebou promluvil?“ Alex si prohrábla rukou vlasy a vydechla, ve snaze se trochu uklidnit.

„Já nevím,“ odpověděla Maggie pravdivě. „Alex, já vím, že je tohle obrovský šok, ale potřebujeme jen trochu času.“ Sklopila zrak, protože se potřebovala sebrat. Dívat se na Alex, tak zlomenou, ji ubíjelo. „A…Isaac. Je to můj chlapec a tolik se mi po něm stýská a -“ Maggie nenáviděla, kolik ze synova života jí uteklo. Netoužila po ničem jiném, než ho znovu vidět a být zase rodina. Šťastná rodina, kterou bývali.

„Nemůžu,“ zavrtěla Alex hlavou. „Musela jsem mu říct, že jsi mrtvá. Musela jsem mu říct, že jsi v nebi a že lidé se z nebe nevrací.“ Alex odvrátila zrak od své manželky. „Myslíš si, že mu teď, když to konečně pochopil, můžu jen tak říct, že ses vrátila?“ uchechtla se hořce Alex. „Chtěla jsi být mrtvá, Maggie, tak běž a buď mrtvá,“ řekla. Maggie otevřela pusu, aby něco řekla, ale věděla, že nezbývá nic, co by mohla říct. Alespoň právě teď ne. Maggie se zhluboka nadechla a drobně přikývla, než neochotně odešla z místnosti. Alex si projela rukou vlasy a zanaříkala, než padla na podlahu, se slzami skrápějícími její tvář. Cítila, jak ji někdo objal a vzhlédla, aby zjistila, že ji J’onn svírá v náruči. Pevně se ho držela, zatímco pokračovala v pláči.

10

Po dlouhé době objímání Alex, kdy nikdo z nich neřekl ani slovo a J’onn ji jen konejšil, objetí přerušili. Alex si otřela oči a vzhlédla k J’onnovi. „Věděl jsi to?“ zeptala se Alex.

„Ne,“ odpověděl J’onn, „myslel jsem, že je mrtvá. Tak jako ty.“ J’onn nerad viděl Alex smutnou. Byla pro něj jako dcera a chtěl jí pomoct od bolesti, ale neměl ponětí, jako toho dosáhnout.

„Jak mi to mohla udělat?“ ptala se. „Nebo Isaacovi?“

J’onn ztěžka vydechl a lehce pokrčil rameny. „Já nevím,“ odvětil, „ale Maggie Sawyerová se nevzdává bez boje, takže pochybuji, že s Tyem spolupracovala snadno. Jsem si jistý, že to vyžadovalo spoustu přesvědčování, aby s tím byla svolná.“ J’onn lehce hladil Alex po paži, zatímco mluvil.

Alex vypadala, že jí došla slova, jak tam seděla na podlaze, její hlava se stále kroutící v nevíře nad událostí, ke které právě došlo. „Musím jet vyzvednout svého syna.“ Alex se zvedla na nohy a při tom se dívala na hodinky. Měla teď už skoro dvě hodiny zpoždění.

„Isaac je v pohodě,“ řekl jí J’onn. „Zavolal jsem Elize a ona ho vyzvedla a vzala k sobě.“

Alex mu věnovala vděčný úsměv. „Neřekl jsi jí to, že ne?“

„Řekl jsem jen to, že jsi zaseklá v práci,“ odvětil. „Tohle není na mě, abych jí to řekl.“ J’onn jí láskyplně stiskl rameno, dávajíc jí najevo, že tu pro ni je. „Je tu ještě něco, co pro tebe můžu udělat?“

„Potřebuji Karu.“ Alex cítila, že se zase rozbrečí. S Karou si stále nevyčistily ovzduší po jejich hádce, ale právě teď Alex potřebovala svou sestřičku. Potřebovala ji víc, než na ni byla naštvaná.

„Půjdu jí zavolat,“ řekl J’onn, zatímco se postavil a ještě jednou věnoval Alex povzbudivý stisk ramene.

„J’onne?“ J’onn se otočil, při zaslechnutí svého jména. „Pořád jsi mi nepřinesl tu skotskou,“ řekla a J’onn se lehce zazubil, zatímco přikývl a vyšel z místnosti.

* * *

Kara přejížděla prstem po Mikově holé hrudi. Zasněně hleděla do jeho očí s velkým úsměvem na tváři. „Tohle mi chybělo,“ řekla měkce, než umístila jemný polibek na Mikovy rty.

„Mně taky.“ Mike si přitáhl Karu k sobě, jejich nahá těla tisknoucí se spolu. „Ale máme zbytek večera, abychom si vynahradili ten ztracený čas,“ věnoval jí Mike prohnaný úsměv, zatímco jí něžně tiskl zadek, zjevně toužící po dalším čísle nebo pravděpodobně i víc.

„Hmmm, to určitě máme.“ Kara vtiskla další polibek na Mikovi rty. Ten rychle zintenzívněl, jak jejich jazyky vířily kolem sebe. Mikova ruka putovala nahoru a dolů po Kařiných zádech, lehce je hladíc. Kara se odtáhla, když uslyšel zvonit svůj telefon. Pohlédla stranou, než stočila zrak zpátky k Mikovi.

„Nevšímej si toho,“ zašeptal jí Mike do ucha, než se začal prolíbávat podél její čelisti a vyhledal znovu její rty. „Vidíš? Vzdali to,“ zamumlal Mike mezi polibky.

„Ne,“ povzdechla si Kara, když telefon začal okamžitě zvonit znovu. Odtáhla se od Mika, posadila se na kraji postele a viděla, že jí volá J’onn. „Je to J’onn.“

„No, pravděpodobně je to nějaká mimozemská záležitost,“ pravil Mike. „Může zavolat Kalovi nebo Jamesovi.“ Mike jí vzal stále hlasitě zvonící telefon. Kara lehce vydechla, zatímco se na posteli otočila, zahleděla se zase na Mika a naklonila hlavu na stranu.

„Nepřestane to,“ řekla, při krátké pauze mezi zazvoněními. J’onn jí zjevně hodlal volat, dokud to nezvedne. „Nech mě to jenom vzít a já mu řeknu, že nemám čas,“ natáhla ruku k Mikovi, aby jí telefon vrátil. Mike pohlédl na telefon, pak na Karu a pak zpátky na telefon. Povzdechl si, znějíc otráveně, když jí ten telefon podával.

„J’onne,“ vzala Kara telefon. Mike spatřil výraz Kařiny tváře a zatvářil se zmateně, když sledoval, jak vyskočila z postele a hledala po pokoji oblečení, které z ní dříve toho dne dychtivě strhal. „Ne, mám čas. Už jsem na cestě.“

„Karo,“ povzdechl si Mike, když Kara porušila svůj slib, že stráví den jen ve dvou. „Měla jsi říct, že nemáš čas.“

„Jde o Alex,“ zvýšila Kara hlas. „Musím vidět Alex.“ Kara nedala Mikovi čas na odpověď. Byla už u okna a vylétala ven jako Supergirl. Věděla, že slíbila Mikovi, že pro jeden den bude jen stará známá Kara Danversová, ale znělo to, jakože ji Alex opravdu potřebuje a samozřejmě bylo létání mnohem rychlejší než dojet tam veřejnou dopravou. Mike si lehl a povzdechl si. Kdyby to bylo z jakéhokoliv jiného důvodu, pravděpodobně by se na Karu zlobil, že porušila, co mu slíbila, ale věděl, že se Kara cítí hrozně kvůli své hádce s Alex a také věděl, že nic se nemůže vklínit mezi jejich pouto a že musí nechat Karu jít za Alex, aniž by se naštval.

* * *

Kara našla Alex čekat na ošetřovně. Pohlédla na láhev skotské, než vrátila pohled ke své sestře. Stěží šlo spatřit její tvář, jelikož Alex hleděla dolů s hlavou v dlaních. „Jsem tady, Alex,“ řekla Kara, přišla blíž a natáhla se, aby se dotkla její paže. „Jsem ráda, že jsi se mnou chtěla mluvit, protože mě ubíjí, když spolu nevycházíme. Chci, abys věděla, že se moc omlouvám, za to, že jsem způsobila -“

„O tom nechci mluvit,“ přerušila Alex Karu. „To je zapomenuto. Není to teď důležité.“ Alex se zhluboka nadechla, zatímco vzhlédla ke své sestře. Kara vykulila oči, když spatřila, jak rozrušeně, raněně a zlomeně její sestra vypadá.

„Alex,“ pronesla Kara něžným, znepokojeným tónem. „O co jde? Co se stalo?“ Kara položila ruku konejšivě na Alexino rameno.

„Jde o Maggie,“ odvětila Alex. Její zrak se znovu zamlžil, ale nebyla si jistá, jestli jí zbyly ještě nějaké slzy, vzhledem k tomu, kolik toho vyplakala za posledních pár hodin.

„Alex, já…“ Kara se odmlčela. „Neumím si ani představit, jak těžké to pro tebe musí být, vyrovnávat se se ztrátou své ženy, ale -“

„Není mrtvá,“ pronesla hlasitě Alex, přehlušujíc Kařin hlas.

„Cože?“ Kara zněla šokovaně a tvářila se stejně zmateně. „Co tím myslíš?“

„Není mrtvá,“ řekla Alex. „Byla tady. Přišla sem. Je naživu a není mrtvá a byla tady a je…byla tady. Viděla jsem ji a já…není mrtvá,“ blábolila. „Co mám, kčertu, dělat, Karo?“ ptala se Alex. Vzhlédla s rozšířenýma očima ke své sestře. Kařiny oči byly stejně tak vykulené, zjevně v šoku nad tou zprávou a chvíli to trvalo, aby to zpracovala.

„Já…“ byla ohromena. Nevěděla co říct, takže v danou chvíli udělala jedinou věc, kterou mohla a sevřela svou sestru a poskytovala jí útěchu, kterou hledala.

* * *

Maggie vešla do hotelového pokoje, kde v současnosti bydlela. Těžce vydechla, když si sundala koženou bundu a přehodila si ji přes křeslo. Došla k minibaru a vytáhla všechny lahvičky. Byly tam dvě whisky, dva giny a dvě vodky. „To nebude stačit,“ zamumlala Maggie, zatímco otevřela první gin a vypila ho na ex. Zkroutila obličej z té chuti. Normálně nepila gin, ale zrovna teď potřebovala alkohol, aby otupila bolest. Udělala rychlý proces s druhou lahvičkou ginu a neztrácela čas a přesunula se k vodkám. Nechala čtyři prázdné lahvičky rozházené po podlaze, vytáhla láhev piva a otevřela ho. Sebrala dvě lahvičky whisky, přešla do koupelny zadělala špunt do vany a pustila kohoutky. Rozdělala nádobu s pěnou a nalila do vany štědrou porci. Nebyla zrovna na koupání. Užívala si koupel, jen když sdílela vanu se svou ženou, ale právě teď věděla, že ty dny jsou jen vzdálenou vzpomínkou. Začala se svlékat, zatímco si nepřestávala v hlavě opakovat poslední Alexina slova stále dokola. ‚Chtěla jsi být mrtvá Maggie, tak běž a buď mrtvá.‘ Ta slova pálila, jak si je stále přehrávala. Ale nemohla se vzdávat naděje. Nevzdávala se naděje na to, co chtěla a ať je zatracena, pokud přišla o Alex a Isaaca nadobro. Dala si další lok piva, než si sundala kalhotky, vklouzla do vany a zavřela kohoutky. Voda byla trochu moc horká, ale právě teď si Maggie nic nedělala z bolesti ze skoro opařených nohou. Byla to vítaná úleva, že cítí jinou bolest. Seděla ve vaně, přitáhla si nohy k hrudi a paže si obemkla kolem nohou, zatímco nechala slzy kanout.

11

Eliza podala Alex hrnek, zatímco se posadila ke stolu naproti ní. „Kafe?“ Alex svraštila obličej. „Řekla jsem ti, že moje žena není ve skutečnosti mrtvá a ty si myslíš, že budu chtít pít kafe? “ Alex odstrčila hrnek, než položila ruce na stůl a s jejich pomocí se postavila.

„Myslím, že silnějšího pití jsi už měla dost.“ Eliza se naklonila, položila ruku na Alexinu paži a zabránila jí tak dojít ke skříňce pro nějakou skotskou. Mohla cítit skotskou z Alexina dechu, jakmile vešla do domu. „Nemůžu uvěřit, že jsi sem řídila,“ peskovala svou dceru za jízdu pod vlivem. Nepřicházelo v úvahu, že by ji nechala jet domů, obzvláště s Isaacem v autě.

„Jízda pod vlivem je to nejmenší, co by mě teď trápilo,“ opáčila Alex.

„Alexandro, drahoušku,“ pronesla Eliza měkce, zatímco se Alex posadila nazpět. „Vím, že tohle pro tebe musí být obrovský šok.“ Pro ni to byl samozřejmě také šok, když jí to Alex řekla. „Ale vše, po čem jsi posledních osm měsíců toužila, bylo, aby tu byla Maggie s tebou,“ řekla Eliza. „A je. Je tady a ty máš šanci být s ženou, kterou miluješ.“ Eliza jí věnovala drobný úsměv a stiskla láskyplně dceřinu ruku. „To si vážně myslíš, že by si tohle Maggie vybrala sama od sebe?“ zeptala se Eliza. Musela volit slova opatrně. Nechtěla, aby měla Alex pocit, že říká, že to, co Maggie udělala, bylo v pořádku, ale současně, Maggie to neudělala, jen aby chránila sebe, ale aby chránila Alex a Isaaca. „Umřela, aby ochránila tebe a Isaaca. Udržela vás v bezpečí. Umřela by pro vás. Pokud tohle není pravá láska, tak nevím, co je.“

Alex sevřela rty. Maggie byla láskou jejího života. Její spřízněná duše. Její nejlepší kamarádka. „Takže mi říkáš, že bych ji měla vzít zpátky?“

„Máš šanci být s ženou, kterou miluješ,“ byla Elizina odpověď.

„A co táta?“ ptala se Alex. „Když se vrátil z Cadmusu, nemohla jsi…řekla jsi, že už ho neznáš a že věci jsou jinak a…“ Alexin hlas se vytratil, když odvrátila zrak od své matky.

„To je jiné,“ řekla Eliza měkce. „Tvůj táta by pryč dlouhou dobu a byl…Cadmus ho změnil. Vrátil se jako naprosto jiný člověk.“ Eliza se odmlčela, aby se napila své kávy. „Ale ty a Maggie. Nikdy jsem neviděla takovou lásku,“ usmála se Eliza při myšlence na svou dceru a její vztah. „A vrátila se. Vrátila se kvůli tobě, Alex.“

Alex otevřela pusu k odpovědi, ale neřekla nic, protože Isaac vešel do místnosti. „Mimoni skončili,“ řekl, zatímco se vyškrabal na Alexina kolena. Alex obtočila pevně ruce kolem svého syna a vlepila pusu na jeho spánek. Vdechovala jeho sladkou vůni, zatímco vše, na co dokázala myslet, byla jeho máma. Hluboko v sobě věděla, že chce být s Maggie, ale nevěděla, co je nejlepší pro Isaaca. „Můžeš mi to pustit znovu, mamko?“ zeptal se Isaac.

„Ne,“ odpověděla Alex. „Už dávno máš být v posteli.“ Alex ho znovu políbila na spánek. Isaac se mračil, že mu nebylo povoleno dívat se znovu na ten film.

„Zůstaneme u babičky?“ ptal se Isaac. Alex pohlédla na Elizu, která lehce přikývla a Alex jí věnovala vděčný úsměv.

„Jo, zůstaneme,“ řekla mu Alex. „Co kdybys šel do svého pokoje a mamka za tebou za chvilku přijde,“ řekla, zatímco položila Isaaca na zem.

„Dobrou, babi,“ Isaac doběhl k Elize, dal jí pusu a objetí na dobrou noc.

„Dobrou noc, hochu. Mám tě ráda.“ Eliza rozcuchala Isaacovi tmavé vlasy.

„Mám tě radši,“ zazubil se na ni Isaac, než vyběhl z místnosti. Alex počkala, až uslyší jeho dupot na schodech, než znovu promluvila.

„Pokud vezmu Maggie zpátky,“ začala Alex mluvit, než se odmlčela, aby se zhluboka nadechla. „Jak to vysvětlím Isaacovi, že se jeho máma vrátila z nebe po tom, co jsem mu měsíce říkala, že z nebe se nikdo nevrátí?“ Alex si při řeči točila svým snubním prstenem.

„Myslím, že to pochopí lépe, než si myslíš,“ pravila Eliza měkce, zatímco znovu stiskla Alexinu ruku. Alex jí věnovala chabý úsměv, než se zvedla a opustila kuchyň, aby uložila svého syna do postele.

* * *

Maggie vzbudilo bušení na dveře. Pohlédla na hodiny na nočním stolku a viděla, že bylo 8:45. Posadila se a její ruka okamžitě začala mnout její bušící rozbolavělou hlavu. V puse měla sucho jak na Sahaře. Bušení na dveře jen zesílilo a Maggie věděla, že jediný způsob, jak to zastavit, je otevřít dveře. Vydrápala se z postele s pocitem, že upadne. Možná byla pořád trochu opilá, napadlo ji. „Už jdu.“ Mluvení bolelo. Došla ke dveřím, podívala se kukátkem a byla v šoku, když uviděla stát v chodbě Karu. „Karo.“ Maggie otevřela dveře a trhla sebou, když promluvila. Jemně si masírovala spánky což, jak se zdálo, jí přinášelo drobnou úlevu. „Ehm…“ Než měla šanci pozvat ji dál, Kara stejně vešla. Kara se rozhlédla po pokoji a spatřila lahvičky, které se pořád válely rozházené po podlaze, tři láhve od piva stály prázdné na stole a lahvičky whisky stály prázdné na nočním stolku.

„Koukám, žes tu měla pořádný mejdan,“ řekla Kara s pocitem pořádného šoku, že před sebou vidí stát Maggie. Než mohla Maggie odpovědět, promluvila Kara znovu. „Netipovala jsem tě na holku, co nosí spodní prádlo ze soupravy,“ pozvedla Kara obočí, když přejela pohledem svou švagrovou odshora dolů. Maggie se podívala na sebe a teprve tehdy si uvědomila, že je jen v podprsence a kalhotkách.

„Panebože.“ Maggie se cítila opravdu obnaženě a pokusila se zakrýt rukama. Kara tam jen chvíli stála, protože potřebovala čas na to, aby vstřebala, že Maggie je skutečně naživu a právě s ní mluví.

„Klídek,“ promluvila nakonec znovu Kara, zatímco zvedla župan, který se válel na podlaze a podala ho Maggie. „Už jsem tě viděla v bikinách a mezi tím vážně není rozdíl.“ Maggie stiskla rty, zatímco odvrátila zrak od Kary, oblékla si župan a zavázala si ho pevně kolem pasu. Přišlo jí to divné. Spodní prádlo bylo mnohem intimnější než bikiny. Ano, Kara byla žena a měla stejné části těla jako ona, ale to, že vás vidí sestřička vaší ženy ve spoďárech, je prostě divné.

„Ehm.“ Maggie si znovu promnula spánky. „Jak jsi…Jak jsi věděla, že jsem tady?“ Maggie předpokládala, že Alex řekla Kaře, že je zpátky, ale neměla ponětí o tom, jak Kara věděla, že bydlí v tomhle hotelu a v které pokoji ji má hledat.

„Nepamatuješ si minulou noc?“ zeptala se Kara. Maggie se rozhlédla po pokoji a mávla ke všem těm lahvím, které byly rozházené po pokoji. „Jo,“ řekla Kara, když si uvědomila, že Maggie se nepamatuje. „Zavolala jsi mi,“ informovala ji Kara. „Řekla jsi mi, že bydlíš tady.“

Maggie lehce vydechla, zatímco vypadala, že se chystá zvracet. Kara došla k minibaru, vyndala láhev vody a hodila ji Maggie. Ta jí obdařila vděčným úsměvem, než se dlouze napila. Jedním mocným douškem vypila prakticky půlku láhve. „Takže jsem tě požádala, abys sem přišla?“ zeptala se Maggie, když se posadila ke stolku. Stání zjevně nedělalo dobře její bušící kocovině. Cítila lehkou úlevu, když se zabořila do křesla.

„Ne.“ Kara popošla směrem k Maggie. „Jen jsi se zdála vážně rozrušená. Stěží jsem dokázala rozluštit, co říkáš, jak moc jsi plakala,“ řekla jí. Maggie se cítila trochu zahanbeně. Nikdy nikoho nenechala opravdu vidět své emoce. Vybudovala si tenhle drsný zevnějšek. Jedinou osobou, kterou si plně pustila k sobě, byla Alex. Alex ukázala všechny své skutečné emoce, ale to bylo všechno. Ta byla jediná. „Jen jsem se chtěla ujistit, že jsi v pořádku.“ Kara došla k Maggie a klekla si před ní.

„Karo, to je od tebe opravdu milé,“ věnovala jí Maggie oceňující úsměv. „Ale je to asi Alex, u koho bys právě teď měla být.“ Maggie jen chtěla, aby Alex byla v pořádku.

„Hele, i ty jsi moje sestra.“ Kara položila ruku na Maggiinu paži, aby ukázala, že má její podporu. Maggie chvíli hleděla na tu ruku, než vzhlédla zpátky ke Kařině tváři a věnovala jí další úsměv. „A Alex tě tolik miluje. Je jen raněná a zmatená a potřebuje trochu času,“ ujišťovala ji Kara. „Umřela jsi pro ni, Maggie. Udělala jsi to, abys udržela ji a Isaaca v bezpečí. Nevěděla jsi, co by se stalo, kdybys zůstala. Neměla jsi na vybranou a Alex to nakonec pochopí,“ řekla jí. „Vždyť víš, jak tvrdohlavá umí být.“ Kara jí věnovala drzý úsměv a Maggie se zasmála, než sebou trhla a zase si mnula hlavu.

„Vážně si to myslíš?“ kousla se Maggie do rtu.

„Obě známe Alex,“ přikývla Kara krátce. „Obě víme, že jsi láskou jejího života a že tě vezme zpátky.“

„Doufám, že máš pravdu,“ Maggie by nemohla toužit po ničem víc. „Ale upřímně Karo, já…tak nějak jsem od tebe čekala jinou reakci.“ Maggie se drbala na hlavě, zatímco mluvila. „Myslela jsem, že na mě padneš jako tuna cihel.“

„Mohla bych, kdybys chtěla,“ odvětila Kara. Samozřejmě byla naštvaná ohledně toho, co Maggie udělala, ale také věděla, že neměla na vybranou. „Ale myslím si, že Alex ti dá dostatečně zabrat,“ řekla, zatímco konejšivě stiskla Maggiinu paži. „Já…potřebuješ někoho, kdo tu pro tebe bude.“

Maggie věnovala Kaře oceňující úsměv. „To je milé, ale měla by to být Alex, pro koho bys tu měla být.“

„To pořád můžu být. Ale i ty někoho potřebuješ,“ řekla jí Kara. Měla Maggie moc ráda. Maggie jí byla skvělou sestrou a chtěla jí dát najevo, že jí na ní záleží. Jistěže Kaře záleželo na Alex, ale i Maggie si toho tolik prožila a celý její svět se obrátil vzhůru nohama, nejen Alexin.

„No, díky.“ Maggie doufala, že Kara pochopí, jak vděčná je. „Ehm…myslíš, že bys mi mohla říct, jak, ehm…Isaac. Jak se má můj chlapeček?“ Kara pohlédla do Maggiiných očí a spatřila, jak se jí po něm stýská. Jak moc jí ubíjelo, že s ním není.

„Vede si dobře,“ řekla jí Kara, sáhla do kapsy a vytáhla svůj telefon. Našla jeho nedávné fotky a podala telefon Maggie. Slzy okamžitě vhrkly Maggie do očí, při pohledu na svého syna.

„Vypadá tak veliký,“ Maggie přejela palcem po jeho tváři. „A je v pořádku? Vážně je v pořádku?“

„Jo,“ přikývla Kara. „Poslední dobou chodí hodně létat s J’onnem,“ pronesla Kara a Maggie vykulila oči, zatímco její pohled vystřelil zpátky na Karu. Ta se rozesmála nad Maggiinou reakcí. „Zbožňuje to. A s J’onnem je v bezpečí,“ řekla Kara, posadila se ke stolu a pokračovala s Maggie v hovoru o jejím synovi.

* * *

Alex se prokousávala papírováním. Nesnášela tuhle část práce. Mnohem raději by byla venku a nakopávala zadek nějakým nepřátelským mimozemšťanům nebo po nich střílela ze své laserové pistole, ale když musíš, tak musíš a tohle bylo prostě něco, co bylo potřeba udělat. „Ahoj, Alex. Jak se máš?“

„Bude líp, až tohle dodělám,“ odvětila Alex. Nepotřebovala zvednout zrak, aby poznala, že to Kara vešla do místnosti.

Kara sklopila zrak a hrála si se svýma rukama. „Já jsem ve skutečnosti mluvila o-“

„Já vím, o čem jsi mluvila,“ přerušila ji Alex. „Ale…“ zavrtěla hlavou a nezvedla zrak od práce. „Jak je to mezi tebou a Mikem?“ změnila Alex téma, zatímco vzhlédla ke své sestře, poprvé od začátku rozhovoru.

„Jsme na tom dobře,“ odpověděla Kara. „Popravdě vážně dobře,“ říkala s přihlouplým úsměvem na tváři.

„Dobře,“ usmála se Alex. Ačkoliv byla zpočátku k Mikovi odměřená, byl to skvělý chlap a ona byla ráda, že si ho její sestra našla. „Takže, má Isaac v blízké budoucnosti očekávat nějakého bratrance nebo sestřenici?“ zeptala se Alex škádlivě.

„Já nevím,“ zavrtěla Kara hlavou. „Určitě ne hned. Já jen…ještě nejsem připravená,“ pohrávala si nervózně s rukama.

„To je fér,“ odvětila Alex. „Ale stejně, jsem ráda, že jste s Mikem v pohodě.“ Kara se usmála na svou sestru, zatímco přišla blíž k ní a opřela se o stůl. Vytáhla z kapsy kus papíru a položila ho na stůl před svou sestru. „Co to je?“ zeptala se Alex, krátce na něj pohlédla, než znovu vzhlédla k sestře.

„Myslím, že víš,“ řekla Kara a stiskla jí rameno, než odešla z místnosti, zanechávajíc Alex znovu hledící na ten kus papíru. Baywater Hotel, západní 68. ulice. Pokoj 424.

12

Alex stála před pokojem a zírala na ta zlatá číslo na dveřích. 424. Zhluboka se nadechla, než pozvedla ruku k zaklepání. Zaváhala, její ruka zůstávala ve vzduchu, ale nepohnula se, aby zaťukala na dveře. Poodstoupila a sklopila zrak, jednu ruku si dala v bok a druhou si mnula čelo. Vydala dlouhý frustrovaný výdech, než zavrtěla hlavou, otočila se ode dveří a vydala se na cestu od pokoje. Zastavila se, když uslyšela cinknutí výtahu, než se otevřely dveře a tehdy ji uviděla. Ty oči. Ty byly tím prvním, co přitáhlo její zrak. Ty velké, tmavé, uhrančivé oči, z kterých Alex tála. Cítila, jak se jí srdce zachvělo a měla zvláštní pocit v žaludku. Alex si na něj položila ruku, zatímco pomalu vydechla. „Danversová,“ usmála se Maggie, zatímco kráčela k ní. „Doufám, že nejsi zrovna na odchodu.“ Alex se obrátila zpátky ke dveřím a sledovala, jak Maggie vytahuje kartu od pokoje a protahuje ji zámkem. Světélko se rozsvítilo zeleně a umožnilo jí otevřít dveře. Maggie vešla do pokoje, podržela dveře a čekala, až Alex vejde za ní. „Chceš jít dál?“ prolomila Maggie ticho. Alex se kousla do rtu, zatímco stále klopila zrak a vešla do pokoje. Maggie zavřela dveře a položila láhev skotské, kterou byla právě koupit, na stůl, než si sundala svou koženou bundu a pověsila ji přes křeslo. Zhluboka se nadechla, než se otočila k Alex. „Jsem ráda, že jsi tady,“ věnovala Maggie Alex jemný úsměv. „Chci se znovu omluvit a -“

„Sklapni,“ zvedla Alex hlas a umlčila Maggie. Maggie sklopila zrak a pohrávala si se svým snubním prstenem, zatímco čekala, až Alex znovu promluví. Alex se zhluboka nadechla, zatímco začala pochodovat tam a zpátky. Po chvíli, kdy nikdo nemluvil, Maggie vzhlédla k Alex.

„Alex, já -“ pokusila se Maggie znovu promluvit, nesnášela to ticho. Nesnášela to napětí v pokoji.

„Řekla jsem, sklapni,“ odsekla Alex. Pohlédla na tu láhev skotské, než k ní došla a odšroubovala uzávěr. Maggie sledovala, jak do sebe Alex nalila slušnou porci pití. Alex si otřela rukou ústa, zatímco bouchla lahví zpátky na stůl. Pohlédla na svou ženu, jak tam stojí a vypadá tak ztraceně a bezmocně, jako by nevěděla, co dělat. Alex po ní toužila. Snažila se s tím bojovat, ale vše, co chtěla, bylo vrhnout se na ni, hned teď a tady. Zhluboka se nadechla, zatímco došla blíž k Maggie, která se nepohnula, zatímco se Alexina ruka dotkla jejího ramene. Alex zatlačila Maggie, dokud nebyla přitisknuta na zeď, než vtiskla polibek na její rty. Maggie zjistila, že obemyká své paže kolem Alexina krku. Polibek rychle zintenzívněl, jak jejich jazyky rejdily v ústech té druhé. Ach, jak jim oběma tohle chybělo. Alex položila své ruce na Maggiiny boky a ta cítila elektrický vjem z doteku své manželky. Alex zatáhla za Maggiinu košili a vytáhla ji z jejích těsných, černých, přiléhavých džínů. Zatímco pracovala na knoflících její košile, Maggiiny ruce cestovaly zpoza Alexina krku, sundaly jí bundu a už tahaly za její tričko. Alex odhodila Maggiinu kostkovanou košili na zem a přerušila jejich líbání jen na tolik, aby jí mohla Maggie přetáhnout tričko přes hlavu. Odhodila ho dolů, zatímco ji Alex táhla dopředu, pár byl stále propletený ve vášnivém objetí, zatímco jejich ruce cestovaly všude po sobě navzájem, při cestě k posteli. Obě si skoply boty ve skvělém souladu. Alex rychle rozepnula Maggiiny džíny, než ji hodila na postel a džíny z ní stáhla. Na chvíli se zastavila a shlížela na svou nádhernou ženu, ležící na posteli jen ve spodním prádle. Maggiina hruď se zvedala nahoru a dolů o trochu rychleji než obvykle, její dech byl trochu hlasitější.

„Prosím, nepřestávej,“ prosila ji Maggie.

Alex si rozepnula svoje džíny, stáhla je ze sebe a hodila je přes pokoj, než si vlezla na svou ženu a posadila se obkročmo na ni. Propletla své ruce s Maggiinými, jejich paže natažené za Maggiinu hlavu, než se střetly v hladovém polibku. Alex přivítala pocit žhavé kůže její manželky na své. Chyběl jí tenhle druh fyzického kontaktu. Stýskalo se jí po své ženě.

* * *

Kara a Mike se bavili o Maggiině situaci. „Pořád nemůžu uvěřit, že jsi ji šla navštívit,“ plísnil ji Mike. „Po tom, co udělala Alex…“ Mike zavrtěl hlavou a vypadal dost otráveně tím, co se stalo s Maggie.

„Vážně si myslíš, že to chtěla?“ ptala se Kara. Promluvila znovu, než mohl Mike odpovědět. „Není to tak jednoduché,“ povzdechla si Kara. „Ano, chtěla jsem ji praštit za to, co udělala mé sestře, ale udělala to z lásky a ochranitelství.“ Odmlčela se. „Říkáš mi, že bys neudělal něco takového, abys mě ochránil?“ ptala se, s hlavou lehce nakloněnou na stranu. „A taky,“ dodávala Kara, zatímco pozvedla ukazováček. „Myslíš, že by Maggie šla s Tyem jen tak? Musela tvrdě bojovat, ale neměla na vybranou. Program pro ochranu svědků není volitelný.“

Mike lehce vydechl, zatímco se drbal na hlavě. „Jen mám kvůli Alex špatný pocit,“ řekl. „Myslela si, že ztratila svou ženu, pak přišla o dítě,“ Mikův hlas se stupňoval. „Kdyby Maggie nepředstírala smrt, tak…“ Mikův hlas se vytratil, zatímco rozhodil rukama.

„Ne,“ zavrtěla Kara hlavou. „Neopovažuj se obviňovat Maggie za ten potrat. Byla to jen nešťastná shoda okolností,“ řekla mu.

„Ale prosím tě,“ opáčil Mike. „Všechen ten nadměrný stres, kterému ji Maggie vystavila.“ Mike zavrtěl hlavou. „Kdybych byl Alex, nebyl bych schopen jí odpustit. Řekl bych jí, ať nepřestává být mrtvá.“

„Páni,“ vykulila Kara oči, lehce překvapena manželovou reakcí. Věděla, že si byl se švagrovou blízký, ale stejně tak si byl blízký s Maggie a ona očekávala, že bude trochu víc chápavý. „Jsem ráda, že vím, jak bychom si stáli, kdyby se tahle situace stala nám,“ zamumlala.

„A já rád vidím, tvou loajalitu k tvé sestře,“ opáčil Mike.

„Samozřejmě, že jsem loajální k Alex,“ odsekla Kara, než si povzdechla a promnula si čelo. „Snažím se jen říct, že dokážu pochopit Maggie. Já…nevybrala si to. Byla k tomu donucena, pro bezpečí všech.“

„No dobře, ale myslel bych si, že je chytřejší, než aby očekávala, že se objeví a bude si myslet, že se všechno vrátí do normálu,“ namítal Mike. „Uvědomuje si, jak těžké to bude pro Isaaca?“

„Je to jeho matka,“ odvětila Kara. „Zaslouží si mít ho ve svém životě. A děti jsou odolné. Isaac se s tím vyrovná v pohodě. Bude v sedmém nebi, že dostane svou mámu zpátky.“

„Nemůžeš takhle jen tak mást malé dítě,“ odvětil Mike.

Kara otevřela ústa, aby promluvila, ale pak toho nechala, protože už dál nic říct nechtěla. Ona s Mikem na tom byli zase dobře a ona to nechtěla zničit, obzvláště hádáním se o něčem, co ani nebylo o nich nebo jejich vztahu. „Hádám, že je prostě budeme muset nechat to vyřešit.“

„Jo, asi ano,“ pokrčil Mike rameny. „Ale pokud se mě Alex zeptá na můj názor, tak se nebudu držet zpátky,“ pronesl Mike, než se zvedl z gauče a odkráčel chodbou.

13

Alex byla v práci a snažila se soustředit na to, co měla dělat, ale nedokázala myslet na nic jiného, než včerejší odpoledne a ty báječné hodiny, které strávila s Maggie. „Alex,“ řekl J’onn. Snažil se už nějakou dobu přitáhnout ženinu pozornost, ale ta byla vážně ve vlastním světě. „Alex…Alex…Alex,“ zakřičel J’onn a Alex sebou polekaně trhla.

„Cože? Promiň.“ Alex k němu vzhlédla a ruku si položila na hruď, aby se uklidnila z leknutí.

„Ta složka Vexora,“ ukázal na ni J’onn a Alex ji zvedla, došla k němu a podala mu ji. „Jsi dneska trochu rozptýlená,“ poznamenal. Samozřejmě věděl, proč je rozptýlená a nabídl jí, aby si vzala volno, ale Alex odmítla.

„Ne, ne,“ zavrtěla Alex hlavou, zatímco si zastrčila vlasy za ucho. „Jsem v pohodě. Co chceš, abych s Vexorem udělala?“ zajímalo Alex. Byl to ničemný mimozemšťan terorizující občany National City, který byl právě zajat Supergirl.

„Nech ho v cele, dokud se o něm nedozvíme víc,“ odvětil J’onn a Alex krátce přikývla, poslouchajíc jeho rozkaz.

„Ehm…ahoj.“ Jak Alex, tak J’onn se ohlédli, když uslyšeli ten hlas.

„Maggie,“ usmál se na ni J’onn. Musel připustit, že bylo hezké, že byla živá a zdravá.

„Ahoj J’onne,“ zamávala na něj, než pohlédla na Alex. Věnovala jí úsměv, než se zhluboka nadechla. „Doufala jsem, že nebudeš zaneprázdněná, takže bychom si mohly zajít na oběd,“ pronesla Maggie a udělala pár kroků do místnosti.

„A proč bych to dělala?“ zeptala se Alex a založila si ruce na hrudi, jako by si kolem sebe stavěla obranu.

„Já…“ Maggie sklopila zrak. „Jen jsem si po včerejšku myslela, že -“

„Co?“ odfrkla si Alex. „Dopřeješ mi orgasmus a myslíš si, že je všechno odpuštěno?“ ptala se Alex, její postoj beze změny.

„Já, ehm…“ J’onn si odkašlal. „Nechám vás tu.“ J’onn zněl zahanbeně, když rychle opouštěl místnost, aby si Maggie s Alex mohly promluvit.

Maggie sevřela rty, zatímco pohlédla zpátky na Alex. „Nevím, co po mně chceš, Alex,“ rozhodila rukama s pocitem porážky. „Slova nedokáží popsat, jak moc tě miluji,“ podívala se Alex konečně Maggie do očí. „A přivodilo mi to smrt, když mi řekli, že jsi mrtvá. Kdyby nebylo Isaaca, nevím, jestli bych tu teď pořád ještě byla. Tak moc jsem chtěla být s tebou, Maggie.“ Tohle Alex nikdy dřív nikomu neřekla. Ani Kaře.

„Alex,“ pronesla Maggie něžně, zatímco pokročila vpřed a pokusně položila ruku na Alexinu paži. „Teď tu jsem,“ řekla jí. „A Tyovi jsem to neulehčila. Zeptej se ho. Ale,“ Maggie stiskla rty, „vrátila jsem se, protože tě potřebuji ve své životě. Tebe a Isaaca, Alex. Jsem zpátky a jsem tady a vím, že můžeme mít zpátky to, co jsme měly, protože to, co jsme měly…“ Maggiin hlas se vytratil. „Takovou lásku nevídáš každý den.“

Alex musela souhlasit s tím, co Maggie říkala. Skousla si ret, zatímco pohlédla do jejích velkých překrásných očí. Tak moc ji milovala a chtěla být schopná vzít ji zpět, ale v současné chvíli ji něco drželo zpátky. „Já…včerejšek se neměl stát.“ Alex si odkašlala, zatímco se odtáhla. Maggiina ruka sklouzla z její paže. „Byla to chyba.“

„Ne, Alex,“ odvětila Maggie rychle. „Nebyla. Včerejšek nebyla chyba. Bylo to úžasné a nádherné a…připadalo mi to tak správné,“ pravila, její oči dokořán, s náznakem smutku v nich z toho, jak ji Alex odmítala. „Prosím. Vím, že tohle chceš. Vím, že -“

„Nemůžu,“ přerušila ji Alex a uhnula pohledem.

Maggie mohla vidět, jak se Alex lesknou oči. Sama bojovala s potřebou brečet, než se rozhodla v tuto chvíli přesunout se od tématu jejich vztahu. Věděla, že by se s tím dnes nikam nedostala. „Co s Isaacem?“ zeptala se. „Chci ho vidět.“

„Ne,“ zavrtěla Alex hlavou. „Nejsem…já…ne.“ breptala Alex, zatímco její hlas ztvrdnul.

„Je to můj syn,“ zvedla Maggie hlas a praštila rukama do stolu, způsobujíc, že úder rezonoval po celé místnosti. „Mám právo ho vidět. Já…dokážeš si představit, že bys nebyla schopna ho vidět? Dokážeš si představit, že kdyby byla tahle situace obrácená, že bych tě nenechala ho vidět?“ ptala se Maggie. „To bych ti nikdy nemohla udělat.“ řekla jí Maggie a svírala okraj stolu.

Alex se kousla do rtu. Nedokázala si představit, že by nebyla s Isaacem, nebýt schopna ho vidět každý den. Věděla, že bez ohledu na to, co se stalo mezi nimi dvěma, Isaac si zasloužil mít Maggie ve svém životě. „Já, ehm…pořád mu musím říct, že nejsi mrtvá. Nevím, jak…“ Alex se odmlčela a pohlédla zpět na svou ženu.

„Mohly bychom mu to říct spolu?“ navrhla Maggie. Prahla po tom, vidět znovu svého syna.

„Ne,“ odpověděla Alex ostře. „Musím mu tohle říct před tím, než tě uvidí.“

„Dobrá.“ Maggie byla zklamaná, ale nehodlala se o to přít. Alex měla v tomhle hlavní slovo a Maggie se tomu musela přizpůsobit. „No, kdy si myslíš, že by k tomu mohlo dojít?“ ptala se. „Už bez něj déle nevydržím. Prosím, Alex. Musíš to chápat.“

„Zítra.“ Alex sevřela rty. Mluvila tiše, s pažemi stále založenými na prsou a nedívala se Maggie do očí. „Isaacovi to řeknu dnes večer a zítra můžeme…“ Alex se odmlčela a kousla se do rtu. „Jeho kamarád má po poledni narozeninovou oslavu, ale mělo by to skončit kolem druhé,“ řekla jí Alex a Maggie krátce chápavě přikývla. „Můžeme se hned po tom sejít v městském parku?“

„Ano…ehm…jo, jasně, to zní skvěle.“ Maggie se snažila ze všech sil neznít příliš nadšeně, ale nemohla si pomoct. Myšlenka na to, že uvidí svého chlapečka byla prostě příliš.

Alex se slabě usmála. „No, musím se vrátit do práce, ale…uvidíme se zítra,“ řekla Alex a Maggie drobně přikývla, než neochotně opustila místnost. Úsměv na její tváři se jen zvětšoval z myšlenky, že uvidí svého syna.

* * *

Mike vešel do bytu a překvapeně spatřil, že Kara je už doma. „Ahoj, co tu děláš tak brzy?“ divil se, zatímco hodil svoje klíče na stůl, než přešel ke gauči, krátce líbnul Karu na tvář a posadil se vedle ní. Dohodli se, že se nebudou bavit o situaci Alex a Maggie, protože nechtěli dovolit, aby se to pletlo mezi ně.

„Já, ehm.“ Kara si nervózně pohrávala s rukama. „Dala jsem na tvou radu.“

„Jakou radu?“ zeptal se Mike, drbal se na hlavě a vypadal lehce zmateně.

„Tu radu, v níž jsi mi říkal, abych dala výpověď,“ odpověděla Kara. „Udělala jsem to. Dala jsem ji.“

„Aha, páni,“ vyvalil Mike oči. Nemyslel si, že by do toho Kara opravdu šla. Stěžovala si na Snappera už roky a nikdy s tím nic neudělala, bez ohledu na to kolikrát jí navrhl, aby skončila. „Tys opravdu dala výpověď?“

„Řekl jsi mi, abych to udělala,“ rozhodila Kara rukama a její hlas se dostal o oktávu víš.

„Jo, ale řekl jsem ti, ať s tím praštíš asi tak milionkrát a tys to neudělala,“ opáčil Mike. „Nenapadlo mě, že bys to opravdu udělala a pokud ano, myslel jsem si, že si nejprve seženeš něco jiného.“

„Jo, no, jednala jsem trochu impulsivně, když mě dneska tolik naštval,“ povzdechla si Kara. „Co si teď počnu, Miku?“ ptala se ho. „Ach, možná bych se prostě měla vrátit omluvit.“ Kara se zvedla z gauče.

„Ne,“ natáhl se Mike a chytil Karu za zápěstí, aby jí zabránil v dalším pohybu. „Tohle je dobrá věc,“ ujistil ji, zatímco si ji přitáhl na koleno a objal paže kolem jejího pasu. „Můžeš rozhodit sítě a najít šéfa, který tě bude uznávat a nechá tě psát o věcech, které jsou pro tebe důležité.“

Kara si promnula čelo a povzdechla si. „Jo, máš pravdu.“ Obrátila se na jeho koleni, objala ho kolem krku a vtiskla něžný polibek na jeho rty. „Někdo mi tam venku dá práci, že jo?“

„Samozřejmě,“ odpověděl Mike. „Byli by bláhoví, kdyby to neudělali,“ pravil Mike, než Karu políbil. Polibek se rychle stal intenzivnějším. Přetočil ji, takže byla zády na gauči, než se na ni rozkročmo posadil. Líbání se stávalo víc a víc vášnivým.

* * *

Alex sledovala Isaaca, jak buduje něco ze svého lega. Celý večer se mu snažila říct o Maggie, ale pokaždé, když se k tomu chystala, prostě ztuhla. Pohlédla na hodinky a zjistila, že už je po Isaacově večerce, i když byl páteční večer, takže Alex nebyla tak přísná ohledně jeho odchodu do postele. Alex ho tenhle týden neposlala k Elize, protože potřebovala být synovi nablízku a samozřejmě mu říct o Maggie. „Kamaráde, pojď sem na chvíli,“ řekla Alex a Isaac udělal, co mu bylo řečeno, vyskočil z podlahy, doběhl ke gauči a vylezl si vedle své mámy.

„Proč, mamko?“ ptal se Isaac a hleděl na ni svýma velkýma tmavýma očima dokořán.

Alex se zhluboka nadechla, zatímco lehce přejela palcem přes synovu tvář. „Pamatuješ si na mámu?“ zeptala se Alex, než si pomyslela, že to byl pitomý způsob, jak začít. Jistěže si Isaac pamatoval na svou mámu.

„Jo,“ odpověděl Isaac. „Je v nebi.“

Alex se slabě usmála a znovu ho pohladila po tváři. „No.“ Alex se znovu zhluboka nadechla a odmlčela se, aby se sebrala. „O to jde, chlapče. Máma není v nebi,“ pronášela Alex pomalu. Pořád nemohla uvěřit, že Maggie není skutečně mrtvá. Nikdy ji nenapadlo, že by tohle musela svému synovi říkat, obzvláště po tom, co, v první řadě, strávila tolik času ve snaze, aby pochopil její smrt. „Máma je…“ Alex se odmlčela, při pohledu na Isaacův obličej. Isaac zmateně vraštil obočí. „Jedné noci se dostala trochu do problémů v práci a byli tam nějací velice zlí lidé,“ pověděla mu, ve snaze vysvětlit to nejlepším možným způsobem, aby to její čtyřletý syn pochopil. „Máma musela předstírat, že je mrtvá, aby ti zlí lidé nikomu z nás neublížili.“

Isaac svraštil obočí ještě víc. „Máma není v nebi?“ ptal se s údivem ve svém sladkém hlásku.

„Ne,“ zavrtěla Alex hlavou, zatímco ještě jednou pohladila synovu tvář.

„A co s těmi zlými lidmi?“ zajímal se Isaac. „Kde teď jsou?“

„Zavřeli je do vězení,“ řekla mu Alex. „Takže máma je znovu v bezpečí. Už dál nemusí předstírat.“

Isaac se podrbal na hlavě. „Ti zlí lidé jsou nadobro zavření?“

„To jsou,“ přikývla v odpověď Alex.

„Je máma tady?“ Isaac zněl náhle nadšeně, jak jeho oči lítaly po místnosti.

„Je…je zpátky,“ řekla Alex. „Chce tě zítra vidět.“

Isaac zapištěl nadšením, zatímco vyskočil a postavil se na gauči. „Opravdu vážně, mamko?“

Alex se cítila dojatá synovou reakcí. „Opravdu vážně,“ přikývla Alex, vzala Isaaca za paži a snažila se mu zabránit ve skákání na gauči. „Chtěl bys ji znovu vidět?“

„Ano, ano, ano, ano, ano, ano, ano,“ křičel vzrušeně, jeho tělíčko se třáslo. „Tolik se mi po mámě stýskalo.“

„Mně se po mámě taky stýskalo.“ Alex spolkla knedlík v krku, zatímco cítila, jak se jí oči zalévají slzami. Isaac na ni hleděl a věnoval jí něžný úsměv, zatímco svými malými palci otíral její oči a stíral tak slzy, které se chystaly vyřinout.

„Bylo to jen předstírání, mamko,“ řekl Isaac a svíral svýma ručkama její tvář. „Máma je zpátky.“ Isaac dal Alex pusu na rty. Ta obtočila paže kolem svého syna a pevně ho svírala. Mohla cítit, jak jeho srdce tluče na její hrudi a cítila, jak z něj tryská nadšení z myšlenky, že znovu uvidí svou mámu. Něžně ho políbila na spánek, než se pro sebe usmála, také ráda, že znovu uvidí Maggie.

14

Maggie shlédla na své hodinky. Bylo téměř 14:35. Lehce vydechla, zatímco se opřela o bránu, která byla vstupem do parku. Právě, když si začala myslet, že si to Alex rozmyslela a nepřijde, uslyšela jeho hlas. Slyšet ho poprvé, po více jak osmi měsících, ji přivedlo blízko k slzám. „Mámo, mámo, mámo,“ vřískal Isaac, zatímco se rozeběhl a vrhl se na ni. Maggie obtočila paže kolem svého syna a pevně ho svírala, zatímco ho pořád dokola opusinkovávala. Její srdce vybuchovalo, jak cítila překypující pocit lásky v hloubi žaludku. „Je to pravda, je to vážně pravda,“ odtáhl se Isaac lehce a položil ruce na Maggiinu tvář, na které byl obrovský úsměv. „Ach, mámo.“ Isaac jí pořád a pořád pusinkoval.

„Ach, moje děťátko.“ Maggie mohla sotva mluvit z toho pocitu, že vidí svého syna. Nepřestávala ho pevně svírat, zatímco hleděla na Alex, která stála trochu zpátky od znovushledání matky se synem. „Mámě se po tobě tolik stýskalo.“

„Mě se taky stýskalo,“ řekl Isaac. „Přivedla jsi Fazolku?“ ptal se. Maggie se odtáhla z objetí a pohlédla na Alex, než se vrátila pohledem k Isaacovi. Otevřela ústa, aby promluvila, ale Isaac ji předběhl. „Mamka říkala, že Fazolka je s tebou v nebi. Ale ty jsi byla v předstíraném nebi. Kde je Fazolka?“ Maggie vzhlédla k Alex, otevřela pusu, ale nevyšlo z ní žádné slovo.

„To jen máma byla v předstíraném nebi,“ přistoupila k nim Alex, sklonila se na Isaacovu úroveň a klekla si vedle Maggie, jejich ramena se o sebe lehce otírala. „To děťátko opravdu muselo jít do nebe.“ Alex při řeči lehce hladila Isaacovu paži.

„Ach.“ Isaac sklopil zrak a vypadal trochu zklamaně. „Můžete mít nové dítě?“ zeptal se.

Maggie s Alex se na sebe podívaly, než pohlédly zpátky na Isaaca. „Ne zrovna…ne,“ zavrtěla Alex hlavou. Isaac svraštil obočí, matčina odpověď se mu nelíbila. Podíval se zpátky na Maggie a jeho výraz se okamžitě proměnil, obří úsměv se mu rozlil po tváři.

„Ach, mámo.“ Isaac nadšeně poposkočil. „Můžeš přijít dneska na večeři,“ řekl jí. „Budeme dělat pizzu a máme dort z Henryho narozenin.“ Isaac poskakoval z nohy na nohu, neschopen stát v klidu. „Není to tiramisu, ale stejně vypadá dobře.“ Maggie se trochu zasmála, že její syn ví o její lásce k tiramisu. „Přijdeš?“ zajímalo Isaaca.

„Ehm, já…“ Maggie se odmlčela, hledíc na Alex. Jistěže chtěla jít, ale právě teď to nebylo na ní. Alex musela říct, jestli může přijít na večeři.

„Uvidíme, kamaráde.“ Alex stiskla rty, zatímco ho znovu pohladila po paži. „Co kdybychom tě vzaly do parku?“

„Joo.“ Isaac vyskočil nadšením, než se Alex s Maggie postavily zpátky na nohy. Isaac stál mezi nimi, jeho ručky držené v jejich, jak kráčeli do parku na cestě k hřišti.

* * *

„Ahoj, co děláš?“ Mike vešel do bytu, přešel ke Kaře, vtiskl jí polibek na vršek hlavy a obemkl kolem ní zezadu paže.

„Hledám novou práci.“ Kara projížděla nabídky práce, aby viděla, jestli něco nesežene.

„Našla jsi něco?“ zeptal se Mike, zatímco si vytáhl barovou stoličku a posadil se vedle Kary.

„Ani ne,“ zamumlala Kara a nepřestávala hledět na obrazovku svého notebooku. „Alespoň ne v National City. Ve větší vzdálenosti práce je, ale…“ Kara zavrtěla hlavou a hlas se jí vytratil. „Tady chci být. Nechci se přestěhovat z National City a je tu moje rodina a…“ Kara si povzdechla, zatímco se praštila dlaní ruky do čela. „Proč jsem tě poslouchala?“

„Hele, nesváděj to na mě,“ odvětil Mike. „Neříkal jsem ti, abys dávala výpověď bez toho, abys měla něco rozdělaného.“ Mike natočil notebook lehce k sobě a prohlížel dostupné práce. „Jsi rozhodnuta zůstat novinářkou nebo chceš vyzkoušet něco nového?“

„Miluji novinařinu,“ odvětila Kara.

„No, co kdybys rozjela vlastní plátek nebo blog?“ ptal se Mike. „Tak bys byla vlastní paní a mohla dělat nebo psát, o čemkoliv bys chtěla,“ navrhoval. Kara se kousla do rtu. Nebyl to popravdě špatný nápad, ale neměla ponětí, jak na to. „Nebo bys mohla být agent DEO na plný úvazek a vedle toho blogovat o důležitých věcech. Tak bys pořád dělala to, co miluješ.“

Kara se poškrábala na hlavě. „Na plný úvazek v DEO? Jen pár týdnů zpátky jsi nesnášel, že jsem tolik času Supergirl a teď chceš, abych tam byla na plný úvazek?“

„Já,“ pokrčil rameny Mike, „jsem nutně nemyslel, že bys musela být celou dobu Supergirl. Můžeš pomáhat mě a Winnovi s počítači, logistikou a tak.“

Kara se upřímně rozesmála. „Promiň, já…“ Kousla se do rtu, aby se přestala smát. „V tom bych vážně nebyla ani trochu dobrá.“

„No,“ pokrčil rameny Mike, „no, chci říct, hádám…cokoliv tě udělá šťastnou, Karo.“ Mike se při řeči drbal na hlavě.

„Ty mě děláš šťastnou,“ usmála se Kara, zatímco se naklonila a vtiskla něžný polibek na jeho rty.

„Myslel jsem ohledně práce,“ řekl jí, když se odtáhl.

„Já vím, že ano,“ pronesla Kara měkce, své čelo opřené o to jeho. „Ale možná…možná máš pravdu.“

„Pravdu v čem?“ svraštil Mike zmateně obočí.

„Že bych byla na plný úvazek v DEO,“ povzdechla si Kara. „Stejně se mi to vždycky pletlo do práce. Vždyť víš, že jsem se vždycky zdejchla, abych bojovala s mimozemšťany a zloději a zločinem a…“ Kara rozhodila rukama. „Možná že to je důvod, proč mě Snapper nesnášel, protože jsem byla často mimo.“

„No, myslím si, že dokud nenajdeš novinářskou práci tady v National City, taky by to bylo alespoň něco,“ pronesl Mike. Cítil se špatně, že byl na Karu tak naštvaný kvůli jejímu působení jako Supergirl, takže takhle se jí to snažil vynahradit.

„A jak jsi říkal, můžu vždycky bokem psát blog a možná z toho něco vzejde,“ usmála se trochu Kara. „Ale jsi si jistý, že ti nevadí, že bych potencionálně byla na plný úvazek v DEO?“

„To jsem,“ prohlásil Mike jemně, a palcem přejel po Kařině tváři. „Chci říct, že už tam tak v podstatě stejně jsi, takže…nebyl by v tom moc velký rozdíl.“

Kara se usmála a zahleděla se mu do očí. „Miluji tě.“

„Také tě miluji,“ řekl Mike, než si ji přitáhl k polibku.

* * *

Maggie s Alex se opíraly o plot a sledovaly, jak se Isaac drápe po schodech velké skluzavky. „Děkuji,“ pronesla Maggie po dlouhém období ticha mezi nimi dvěma. „Za tohle, já…vidět ho znovu je…on je…“ brebtala Maggie.

„Je to tvůj syn.“ Alex si při řeči pohrávala s rukama, obě ženy upíraly pohled na Isaaca. „Nikdy bych ho nemohla od tebe držet.“

Maggie se lehce usmála. Otevřela pusu, aby promluvila, ale zarazila se, když se k nim přihnal Isaac. „Mámo, mámo, teď už to umím,“ řekl Isaac, zatímco ukazoval směrem k prolézačkám. „Pojď se podívat.“

Maggie pohlédla na Alex, téměř jako by žádala o potvrzení, že má dovoleno jít. Alex krátce přikývla, než Maggie vešla na hřiště a dolů k prolézačkám. Vyzvedla ho nahoru a on rychle máchal pažemi a tělem, aby ručkoval po prolézačce. „Áááách, páni, kamaráde,“ užasla Maggie, zatímco kráčela podél něj. „Vyrostl z tebe tak velký kluk,“ pronesla Maggie, než ho začala lechtat v podpaždí. Isaac zařičel smíchy, pustil se prolézačky a Maggie ho chytla do náruče.

„Mamka mi řekla, abych se nebál,“ řekl Isaac. Dřív se vždycky bál ručkovat na prolézačce, ale před pár měsíci se cítil dostatečně odvážně, aby to zkusil. Alex ho z počátku nepřestávala držet, dokud nebyl připraven zkusit to sám a teď to byla na hřišti jeho oblíbená věc. Isaac se rozhlédl po Alex, která se pořád opírala o plot a pohrávala si s rukama, zatímco je pozorovala. „Je ta nejlepší,“ zazubil se Isaac.

„Je, viď?“ Maggie podržela svého syna v náruči o něco déle. Chybělo jí mazlení s ním, jeho sladká vůně, jeho jemný hlásek.

„A ty taky,“ řekl jí Isaac a políbil ji na tvář. „Moje nejlepší maminky.“ Isaac obtočil své ruce kolem Maggiina krku a přitulil se k ní. Maggie ho hladila po zádech, zatímco kráčela zpátky k Alex.

„Tak co, kámo, máš už toho dost?“ zeptala se Alex, když ho Maggie položila na zem.

„Jo,“ přikývl. „Můžeme jít teď domů na pizzu a dort?“ ptal se.

„Jistě že můžeme,“ odpověděla Alex a Isaac drobně poposkočil. Zbožňoval, když dělali domácí pizzu.

„Jupí,“ radoval se Isaac, než zatahal za Maggiinu ruku. „Půjdeš s námi, mámo?“ Isaacovi oči se rozšířily dokořán, takže vypadaly ještě větší, než už byly, zatímco věnoval své mámě prosebný pohled.

„To je, ehm…“ Maggie stiskla rty. Samozřejmě, že by moc ráda šla. „Musíš se zeptat mamky, zlatíčko.“

„Mamko, prosím,“ vzhlédl Isaac k Alex a dělal na ni štěněčí oči, s našpulenými rty. Alex se podívala na Maggie, než se pohledem vrátila k svému synovi.

„Samozřejmě, že může jít,“ řekla mu. Isaac se z té zprávy radoval. Alex pohlédla na Maggie a vyměnily si úsměvy, než obě vzaly Isaaca za ruku a vydaly se na cestu z parku.

15

Maggie vešla do domu, který dříve nazývala domovem. Pozorovala, jak Alex věší svoje klíče na háček u dveří a pak bundu na věšák. Maggie cítila, že dělá to samé se svou bundou, zatímco Alex sundala tu Isaacovu a pověsila ji. Isaac odběhl halou do kuchyně následován Alex. Maggie udělala pár kroků dál do haly a zastavila se, když spatřila jejich svatební fotku, stále visící na svém místě. Rychle se rozhlédla směrem k obýváku, všechno vypadalo stále stejně. Zahnula doleva a vešla do kuchyně a jídelny. Zeď, na které visely Isaacovi kresby a malby, byla jiná, ale to bylo proto, že vždycky kreslil tolik nových věcí, že se pravidelně obměňovaly, ale, kromě toho, bylo všechno přesně tak, jak si to pamatovala. „Mámo, koukej.“ Maggie byla vytržena ze svých myšlenek, když jí Isaac zatahal za ruku.

„Copak?“ zeptala se a shlédla na Isaaca.

„Můj balíček z oslavy,“ odvětil Isaac, vzal ji za ruku a došel ke stolu. Maggie se posadila a Isaac jí vylezl na koleno. Vysypal všechno na stůl a sladkosti, jo-jo, plastový dinosaurus, malý odznak s dinosaurem a tužka s gumou se rozprostřely po stole.

„No, páni.“ Maggie obtočila paže kolem svého syna a hlavu sklonila na jeho rameno. „Tenhle dinosaurus vypadá parádně,“ zvedla ho Maggie. „Co je zač?“

„Hmm,“ poškrábal se Isaac ze strany hlavy. „Je to Stegosaurus,“ řekl, zatímco si vzal modrozeleného dinosaura ro ruky. „Ach, mamko,“ zajíkl se Isaac a vzhlédl k Alex, která shromažďovala ingredience na přípravu těsta na pizzu. „Kde je můj dort?“ Isaac zněl velice znepokojeně, když zrakem prohledával kuchyňskou linku, ale nikde svůj dort neviděl.

„Je v chlebovce,“ řekla mu Alex. „Můžeš si ho vzít po večeři,“ pronesla, zatímco otevřel skříňku a vytáhla mísu na těsto. „Pomůžeš mamce udělat pizzu?“ ptala se.

Isaac přejel pohledem z Alex na Maggie a zase zpátky. „Jo.“ Isaac seskočil z Maggiina kolene, vzal vedlejší židli a začal ji tlačit dopředu. Skřípavý zvuk se rozlehl po místnosti, jak byla židle sunuta po podlaze.

„Isaacu,“ střelila po něm Alex pohledem, zatímco vytáhla jeho zástěru ze šuplíku. Věděl, že nemá povoleno škrábat židlí po podlaze. „Nech mámu, ať ti tu židli donese,“ řekla Alex. Isaac pustil židli, přeběhl k Alex a otočil se, aby mu mohla navléct zástěru ze Spidermanem, aby mohl pomáhat s vařením. Maggie se postavila, zvedla židli a přenesla ji k lince. Umístila ji k okraji a postavila Isaaca na ni, takže byl připraven pomáhat s přípravou pizzy. „Tady to máš,“ podala Alex svému synovi speciální nůž pro děti, aby mohl pomoct nakrájet ingredience. „Jakou dneska budeme mít?“ zeptala se ho Alex, zatímco si Maggie umyla ruce ve dřezu, než přešla k držáku na nože, jeden vzala a natáhla se po prkýnku a vzala jedno také pro Isaaca.

„Ne, mámo, tohle ne,“ ozval se Isaac nazlobeně, zatímco vzhlédl k Maggie.

Maggie se podívala na Alex, nejista si, v čem udělala chybu. „Rád používá to červené prkýnko.“ Alex obrátila oči v sloup a Maggie drobně přikývla. Vzala prkýnko, které mu dala a odešla ho vyměnit za to červené.

„Tady máš,“ podala Maggie Isaacovi červené prkýnko, než mu rozcuchala vlasy. „Tak co si na to dáme?“ zeptala se.

Isaac se poškrábal na hlavě, jak o tom přemýšlel. „Červenou cibuli,“ odpověděl. „A zelené papriky a červené papriky a hmm…paprikáš,“ pokračoval.

„Skvělý výběr, kamaráde,“ pronesla Alex, zatímco pokračovala v přípravě těsta. Maggie otevřela skříňku a vyndala box, ve kterém byla zelenina. Alex na ni pohlédla. Samozřejmě, že Maggie věděla, kde všechno je, ale bylo stejně zvláštní, že prostě přišla po osmi měsících nepřítomnosti a bylo to skoro, jako by nikdy neodešla.

„Myslím si, že by to bylo lepší, kdybyste na to dali ananas,“ pronesla Maggie a podala papriky Isaacovi, aby je nakrájel, zatímco ona se pustila do cibule.

„Ne,“ zahihňal se Isaac.

„Na pizzu se ananas nedává,“ uchechtla se Alex a pohlédla na Maggie.

„Promiň, ale s tím zásadně nesouhlasím. Ananas na pizze je to nejlepší, zlato.“ Maggiiny oči se rozšířily, když si uvědomila, co řekla. Vyklouzlo jí to, než si vůbec uvědomila, že jí říká zlato.

Alex si odkašlala, zatímco odvrátila zrak od Maggie a zadělávala těsto silněji než obvykle. Cítila, jak se jí na tváři formuje drobný úsměv z důvěrně známé diskuze, kterou vedli pokaždé, kdy si dělali nebo objednávali pizzu. Maggie vždycky trvala na ananasu, kdežto Alex si myslela, že by ananas na pizze nikdy být neměl.

„Je to takhle v pořádku, mámo?“ Maggie odvrátila zrak z pozorování Alex a pohlédla na Isaacovo krájení.

„Paráda, kamaráde,“ odvětila. „Kdy se s tebe stal takový kuchař?“

„Rád pomáhám mamce,“ odpověděl Isaac se zahihňáním. „Budu pomáhat i tobě, když jsi teď doma,“ prohlásil. Maggie sevřela rty, když vzhlédla a spatřila, že Alex se k němu také otočila.

„Isaacu,“ začala Alex hovořit. „Máma nebude…“ Alex se vytratil hlas, jak vydechla. „Můžeš vyndat rajčatovou omáčku?“ zeptala se při pohledu na Maggie. Ta lehce přikývla, prošla kolem Alex ke skříňce a vydala sklenici rajčatové omáčky. Otřela se rukou o Alexina záda, když ji míjela. Alex se pod tím dotekem napjala. Otočila se, aby se na ni podívala a okamžitě zachytila její pohled. Maggie se usmála, zatímco hleděla do Alexiných oříškových očí, těch očí, které ji okouzlily.

„Máš trochu, ehm…“ Maggie pozvedla ruku a otřela Alexino obočí.

„Maggie.“ Alex stiskla rty a odtáhla hlavu.

„Měla jsi trochu mouky na obočí,“ pronesla Maggie tiše, zatímco si otírala mouku z ruky. Položila dolů omáčku pro základ pizzy, než došla zpátky k Isaacovi, který při čekání pojídal papriky. „Ty tu jíš přísady na pizzu?“ smála se Maggie, zatímco polechtala Isaaca na boku.

„Mámo, ne, tam jsem lechtivý,“ zavřískl Isaac, jak se snažil vykroutit se jí. Maggie ho přestala lechtat a viděla, že papriky a cibule jsou už hotové.

„Ach, paprikáš,“ řekla Maggie, došla k ledničce a zastavila se, když spatřila, že obrázek z Alexina ultrazvuku pořád visí na ledničce. Byla tam také fotka jí s Isaacem, když mu bylo jen pár měsíců a fotka jí a Alex na svatbě kamarádů. Vypadaly tak šťastně a Maggie si jen přála, aby Alex dovolila, aby to zase získaly.

„Mámo, můžu dostat trochu jablečného džusu?“ zeptal se Isaac. Isaacův hlas vytrhl Maggie ze zamyšlení a tak otevřela ledničku a vyndala paprikáš a jablečný džus. Došla k pultu a odložila paprikáš, než otevřela skříňku a natáhla se po zeleném hrníčku. Ten byl vždycky Isaacův oblíbený.

„Se Spidermanem.“ Maggie se otočila, když zaslechla Alexin hlas. Věnovala jí vděčný úsměv, než se otočila znovu ke skříňce a vyndala hrnek se Spidermanem, místo toho zeleného. Naplnila ho svému synovi jablečným džusem, podala mu ho a sledovala, jak pomáhá Alex dávat omáčku na základ pizzy.

„Ach, mamko,“ vzhlédl Isaac k Alex, než se pořádně napil ze svého džusu. „Můžeme se později podívat na Mimoně?“

Alex obrátila oči v sloup. „Jistěže můžeme.“ Vážně jí ten film začínal lézt krkem, takže doufala, že brzy začne být Isaac posedlý sledováním něčeho jiného.

„A máma?“ zjišťoval Isaac.

„Ano,“ odpověděla Alex. „Máma může zůstat a taky se dívat.“

„Mámo, bude se ti to líbit,“ řekl Isaac. Ten film vyšel až po Maggiině ‚smrti‘, takže ho s Isaacem ještě neviděla. „Ti mimoni jsou tak srandovní,“ prohlásil Isaac, než se na plné kolo rozesmál. Maggie se usmála na svého syna. Chybělo jí slyšet jeho nakažlivý smích. Chybělo jí užívat si ten obyčejný rodinný čas s Alex a Isaacem. Přistihla Alex, jak na ni hledí a vyměnily si další úsměv. Maggie byla plná naděje ohledně jejich budoucnosti.

Pozn. překladatele: Ke sporu Alex s Maggie ohledně ananasu na pizze nemohu necitovat pana Pratchetta z jeho knihy Poslední kontinent, kde jeho poznámka o různých výmyslech v gastronomii končí větou „Ale ať už se mají věci jakkoliv, neexistuje omluva pro nikoho, kdo dá na pizzu ananas.“

16

Maggie sešla po schodech a zpátky do obýváku. „Děkuji,“ řekla, když si sedala zpátky na gauč. Alex jí věnovala tázavý pohled. „Za dnešek. Za park. Za všechno. Za to, že jsi mě s ním nechala povečeřet a mohla jsem zůstat a sledovat film a za koupel a uložení do postele,“ pronesla, zatímco si zastrčila vlasy za ucho. „Děkuji,“ zopakovala, natáhla ruku a zaváhala, ale nakonec ji nechala jemně spočinout na Alexině stehně. Alex se na chvíli podívala dolů, než vzhlédla zpátky k Maggie a skousla si ret.

„Maggie, já…“ Alex se zhluboka nadechla. „Dnešek byl jen o Isaacovi,“ řekla a zvedla Maggiinu ruku ze svého stehna. „Nemůžeme…“ zavrtěla hlavou. „Já…je mi to moc líto. Já…“ Alex si vzala chvilku, aby se sebrala.

Maggie lehce sklopila hlavu, zatímco si točila snubním prstenem kolem prstu. „Takže takhle to je? Nadobro jsme skončily?“ ptala se. „Byla jsem proti své vůli umístěna do programu na ochranu svědků a…“ odmlčela se. Pomyšlení na to, že Alex ztratila nadobro, příliš bolelo.

„Chci s tebou být šťastná,“ řekla Alex. „Chci, abychom se já, ty a Isaac vrátili k tomu, co jsme měli,“ říkala Alex jemně, nedívajíc se Maggie do očí. „Ale nevím, jestli to bude někdy možné, protože…byla jsem těhotná.“ Alex mluvila tiše, obávajíc se, že by se zhroutila, kdyby mluvila hlasitěji. Nosila jsem naše dítě a tys předstírala smrt a já jsem o to dítě přišla.“ Alex zavřela oči. „Moje děťátko, Maggie.“ Alex otevřela oči, zatímco jí slza stékala po tváři. „Už nikdy to nebude stejné. A taky-“ Alex se snažila nepřestávat mluvit. Pokoušela se jí to vysvětlit. Potřebovala jí to říct, ale Maggie ji předešla.

„Alex, je mi líto, že jsi přišla o to dítě, ale nebyla to moje chyba,“ řekla. „Byl to pravděpodobně jen způsob přírody, jak ti říct, že něco bylo s tím dítětem v nepořádku.“

Alex si odfrkla. „Myslíš si, že ten stres ze ztráty manželky a sledování, jak můj syn přišel o matku, s tím nemá nic společného?“ zeptala se.

„Já nevím, já…“ Maggie sklopila zrak, zatímco se zvedla z gauče, udělala pár kroků, než se zastavila a otočila se zpátky k Alex. „Mrzí mě, že jsi přišla o to dítě.“ Maggiin hlas zněl, jako by se měl zlomit. „Ale pořád můžeme být šťastné, Alex. Můžeme se pohnout dál, můžeme se přes to přenést, můžeme…“ Maggie se zhluboka nadechla. „Musíme prostě vzhlížet k budoucnosti,“ řekla jí. „Fajn, můžeme…“ Maggie si projela rukou vlasy. Chtěla říct, že by se o to mohly pokusit znovu, ale věděla, že právě teď by to Alex nevzala dobře. „Můžeme být šťastné.“

„Neříkám, že bychom nemohly,“ odvětila Alex. „Nikdy bych si nás nedokázala představit jinak než šťastné,“ pronesla a zhluboka se nadechla, když vstala.

„Ale?“ Maggie věděla, že tam je nějaké ale. Nechtěla to slyšet, protože věděla, že s každým slovem, které Alex vyřkne, se zmenšuje šance, že jí bude odpuštěno. Že oni tři budou spolu šťastnou rodinou.

„Pochopila jsem, jaké by to bylo, kdybych tě ztratila,“ rozhodila Alex rukama, zatímco jí tekly slzy po tváři. „A už si tím znovu nedokáži projít. Bylo to peklo, Maggie. A nemůžu s tebou být, protože tě nechci nikdy ztratit,“ popotáhla Alex. „A já-“ Alex se znovu pokusila říct to, o co se snažila od Maggiina návratu, ale opět ji Maggie přerušila.

„Nemůžeš…“ Maggie cítila, jako by dostala ránu do žaludku. „Alex, nemůžeš nechat strach, aby ti ovládl život a já nikam nepůjdu. Slibuji.“

„To nemůžeš zaručit,“ zavrtěla Alex hlavou. Protože špatné věci se stávají. Stávají se neustále.“ Alex se na chvíli odmlčela. „Koukni na to, co se stalo té noci, kdy jsi předstírala smrt.“ Alexin hlas se stával vyšším. „Té noci si mohla snadno zemřít nebo jakékoliv jiné noci, kdy jsi venku nebo dokonce i když jen vyjdeš ven, tak tě může srazit autobus a…“ Alex sklopila zrak, aby se uklidnila.

„Přesně tak,“ odvětila Maggie. „Kdykoliv se může stát cokoliv, ale to neznamená, že přestaneme žít naše životy,“ řekla jí Maggie. „Znamená to, že obejmeme život, prožijeme každý den naplno a jsme s lidmi, které milujeme,“ pronesla, zatímco pokročila dopředu a rukou zkusmo sevřela tu Alexinu. „Alex,“ pronesla Maggie jemně, jejich oči byly upřené do sebe navzájem. Povedla ruku a něžně ji otřela o Alexinu tvář. Ta drobně sklopila zrak, ale Maggie rychle pozvedla její tvář, aby se dívaly na sebe. Věnovala jí něžný úsměv a Alex lehoulince přikývla. Maggie přistoupila blíž k Alex, naklonila se a umístila jemný polibek na její rty. Alex se odtáhla z polibku, obtočila paže kolem Maggiina krku a sklonila se, nechávajíc svou hlavu na Maggiině rameni, zatímco začala plakat. Maggie obtočila své paže kolem Alex, něžně ji hladila po zádech, zatímco ji držela v objetí. Alex ji milovala. Milovala ji tak moc a nechtěla nic než být šťastná s ní, ale věděla, že jestli se to má stát, musí k ní být upřímná a nebyla si jistá, co se stane, až jí to řekne.

* * *

„Mámo, mámo, mámo.“ Isaac vběhl do Alexiny ložnice se vzrušeným výrazem na tváři. „Kde je máma?“ zatvářil se lehce rozpačitě, jak se škrábal na hlavě, když viděl, že není v posteli.

Alex zasténala, když se podívala, kolik je. Bylo 6:57. „Isaacu, je neděle ráno,“ zasténala Alex, zatímco potlačovala zazívání, Isaac vylezl na postel, vklouzl pod peřinu a přitulil se blíž k ní.

„Kde je máma?“ zeptal se znovu.

„Večer se vrátila do svého hotelového pokoje,“ odpověděla Alex, zatímco obtočila ruce kolem svého syna.

„Ale,“ svraštil Isaac zmateně obočí, „už není v předstíraném nebi.“

„Ne, to já vím. Ale právě teď nebydlí v tomhle domě,“ řekla mu. „Zůstává někde jinde.“

Isaac se tvářil zmateně. „Ale proč?“

„To je moc komplikované, drahoušku,“ pronesla Alex měkce, zatímco ho hladila po tváři. Isaac nasadil zmatený výraz, dávajíc Alex najevo, že nepochopil její odpověď. „Vše, co bys měl vědět, je, že máma a já tě máme hrozně rády a vždycky budeš moct vidět obě dvě, ano?“ Ačkoliv se věci lepšily, Alex nechtěla Isaacovi zatím nic slibovat, protože tu bylo něco jiného, něco, co bránilo Alex, aby se dala s Maggie zpátky dohromady.

Isaac smutně sklopil hlavu. „Chci vidět mámu.“

Alex si skousla ret. „Později mámě zavolám a uvidíme, jestli s ní budeš moct strávit trochu času. Jak ti to zní?“ Alex podrbala Isaaca na hlavě, ten vzhlédl zpátky k ní, jeho velké hnědé oči naplněné smutkem.

„Zavolej jí teď,“ trval na svém.

„Teď je moc brzy,“ řekla Alex svému synovi. Slibuji, že to udělám. Po snídani, ano?“ řekla a Isaac svraštil obočí a zamračil se na ni.

„Opravdu, vážně?“ zamumlal Isaac, stále zamračený a se svraštělým obočím.

„Opravdu, vážně“ Alex ho pohladila po tváři, než se zaksichtila, což přimělo Isaaca přestat se mračit a začít se smát.

„Ale půjdeš taky, mamko?“ zeptal se, když se přestal smát.

„Uvidíme,“ odvětila Alex, přemýšlejíc o tom, že by mohlo být ve skutečnosti hezké, dopřát Maggie a Isaacovi trochu společného času, aniž by tam byla. „Nelíbilo by se ti, užít si trochu času s mámou?“

„Hmm,“ podrbal se Isaac na hlavě. „Ty a máma,“ prohlásil, naklonil se a položil jí své malé ruce na paži. „To je ten nejlepší čas,“ řekl jí. Alex se zvládla slabě usmát, zatímco si ho přitáhla do objetí.

* * *

Isaac bušil vzrušeně na dveře. Jeho malá pěstička na ně dopadala pořád dokola, dokud se neotevřely. „Mámo.“ Isaac vyskočil a zaklesl se na Maggie, zatímco si ho zvedala do objetí.

„Ahoj, děťátko.“ Maggie ho políbila na spánek, než ho položila na zem. Isaac vběhl do pokoje, vylezl si na postel a skákal na ní nahoru a dolů. „Půjdeš dál?“ zeptala se Maggie s pohledem na Alex.

Alex zavrtěla hlavou. „Nechám ti trochu času s ním o samotě.“

„To není třeba. Můžeme ho vzít ven spolu,“ řekla Maggie a zastrčila si vlasy za ucho.

„Ne,“ odvětila Alex. Maggie vydechla a vypadala zklamaně. „Ehm,“ skousla si ret Alex. „Pokud bys ho mohla přivést domů do sedmi,“ řekla jí Alex. „Můžeš mu dát večeři, když budete venku.“

„Fajn,“ pravila Maggie tiše a drobně přikývla.

„Měj se, Isaacu. Buď hodný chlapec,“ řekla Alex při pohledu do místnosti, kde Isaac pořád skákal na posteli. Isaac na ni svraštil obočí. Alex věděla, že se zlobí, že nejde s nimi. Lehce vydechla a pohlédla zpátky na Maggie. „Uvidíme se v sedm,“ pronesla, než odkráčela chodbou směrem k výtahu. Maggie za ní chvíli hleděla, než zavřela dveře, obrátila se a sledovala Isaaca skákajícího na posteli.

„Tak dobře, pane,“ zvládla se Maggie trochu zasmát, zatímco k němu došla a objala ho rukama, aby ho udržela v klidu. „Co chceš dneska dělat?“ zeptala se ho. Samozřejmě by si přála, aby s nimi šla i Alex, ale pořád byla moc šťastná, že stráví den se svým synem.

„Hmm?“ poškrábal se Isaac na hlavě.

„Chtěl bys jít znovu do parku?“ navrhla Maggie po tom, co byl Isaac trochu moc dlouho zticha.

„Ne, tam jsme byli včera,“ odpověděl, jako by byl Maggiin návrh tím nejpitomějším, co kdy slyšel.

„Samozřejmě, promiň,“ zamumlala Maggie. „No, co tedy navrhuješ?“

„Ach, už vím,“ zvedl ruku do vzduchu. „ZOO,“ zapištěl. „Podívat se na opičky.“

„Takže, ZOO?“ řekla Maggie, a Isaac v odpověď přikývl svou hlavičkou. „To zní jako plán,“ prohlásila a Isaac se zazubil od ucha k uchu, šťastný, že půjde do ZOO.

17

Isaac s Maggie strávili většinu odpoledne v ZOO. V této chvíli pozorovali slony, Isaac stál na plotu, aby mohl lépe vidět, zatímco Maggie stála za ním jako opora pro případ, že by spadl. „Támhle, to je jako rodina,“ řekla Isaac, zatímco ukazoval na dva větší slony a pak malého, kteří šli směrem k vodní díře.

„Je, viď?“ Maggie objala paže kolem Isaaca, její ruce mu spočívaly na břiše.

„Jo,“ pronesl, než smutně svěsil hlavu.

„Hele, copak je, kamaráde?“ Maggie sundala Isaaca z plotu, sehnula se na jeho úroveň a rukama konejšivě hladila jeho paže, Isaacova hlavička byla stále svěšená. „Isaacu, můžeš se mámě svěřit.“ Maggie mu dala ruku pod bradu a něžně mu pozvedla tvář, aby se jí díval do obličeje.

„Chci, abyste byly spolu s mamkou zase šťastné,“ řekl Isaac. Zjevně si všiml, že to mezi jeho rodiči nebylo ideální.

„Ach, zlatíčko,“ pronesla Maggie něžně. Srdce se jí lámalo z Isaacovi bolesti. „Já s mamkou jsme…jsme…“ Maggie se vytratil hlas. „Máma velmi moc ranila mamčiny city a mamka se prostě potřebuje nějaký čas zlobit.“

„Omluvila ses?“ ptal se Isaac.

„Omluvila,“ řekla mu Maggie. Cítila knedlík v krku a pálení v očích. Na chvilku je pevně zavřela, ve snaze zbavit se slz. Lámalo jí srdce, že se kvůli tomu Isaac trápí.

„Pak by měla být v pohodě,“ povzdechl si Isaac. „Když se omluvíš, tak mamka musí říct, že je to v pořádku a obejmout tě a urovnat to.“

Maggie se zhluboka nadechla. Potřebovala minutku, aby se dala dohromady. „Občas je to komplikovanější než tohle,“ pronesla, zatímco něžně hladila palcem Isaacovu tvář.

„Mamka říkala to slovo taky,“ řekl jí. „Nevím, co to znamená,“ pokrčil rameny, zatímco znovu smutně sklopil hlavu.

„Ach, broučku,“ přitáhla si ho do objetí a hladila ho konejšivě po zádech. „Nezatěžuj si hlavičku starostmi o mě a mamku, ano?“ Maggie mluvila tiše, obávajíc se, že pokud by promluvila o trochu hlasitěji, rozbrečela by se nad synovou zraněností a bolestí.

„Nelíbí se mi, když jsi smutná.“ Isaacův spodní ret se začal třást. „Mamka byla taky dlouhou dobu smutná.“

Maggie si dopřála chvilku, aby se sebrala, než se odtáhla z objetí. „Máma se snaží ujistit, že bude mamka zase šťastná, ano?“

Isaac lehce přikývl. „Možná bys jí mohla vzít na večeři na nějaké hezké místo,“ navrhl. „To by ji mohlo přimět k úsměvu.“

Maggie potlačila smích, zatímco hladila Isaaca po hlavě. „To není špatný nápad, kámo,“ řekla mu. „Teď.“ Maggie se zhluboka nadechla. „Co kdybychom se vrátili k pozorování zvířat?“ navrhla. Isaac přikývl, Maggie se zvedla, vzala ho za ruku a společně pokračovali v prohlídce ZOO.

* * *

Alex scházela ke dveřím, když uslyšela zvonek. Než se tam dostala, dveře se otevřely dokořán a Isaac vběhl do domu s plyšovým lvem v rukou. „Podívej, co mi máma koupila,“ zavřískl, zatímco ho zvedal, aby se Alex podívala.

„Ach, to se máš, je parádní,“ rozcuchala mu Alex vlasy. „Bavil ses?“

„Jo. Byli jsme v ZOO.“ Isaac poskakoval z nohy na nohu, zjevně nadšen z prožitého dne. „Můžu se jít dívat na animáky?“

„Máš deset minut,“ řekla mu Alex. „Za chvíli bude čas na koupání a odchod do postele,“ pronesla, ale nebyla si jistá, jestli ji Isaac slyšel, protože už odběhl do obýváku. Alex vzhlédla a spatřila, že Maggie stále stojí na zápraží, jako by čekala na svolení, aby mohla vejít do domu. „Pojď dál,“ řekla jí Alex a Maggie se slabě usmála, než vešla do domu a zavřela za sebou dveře.

„Tak, jaký jsi měla den?“ začala nezávazně Maggie, zatímco si zastrčila vlasy za ucho.

„Bylo to fajn,“ odpověděla Alex. „Prostě jsem doháněla domácí práce,“ zamumlala, opřela se o zeď a založila si ruce na hrudi.

„To zní zábavně,“ dusila Maggie smích. „Takže, ehm…zajímalo mě, jestli bys někdy tenhle týden nechtěla jít na večeři?“ Maggie se zhluboka nadechla. „Mohly bychom si víc promluvit a můžeme-“

„Ne,“ zavrtěla Alex hlavou. „Nemůžu.“ Alex se zhluboka nadechla, zatímco si nervózně pohrávala s rukama. Dneska jí to hodlá říct. Musí jí to říct teď.

Maggie sklopila zrak a stiskla rty. Opravdu nerozuměla tomu, proč je Alex tak ano a ne. Samozřejmě tu byla její počáteční reakce, ale pak se spolu vyspaly a měly spolu s Isaacem skvělý den a včera odcházela s pocitem, že se věci mezi nimi někam ubírají, ale dnes to bylo, jako by ji Alex zase nenáviděla. „Alex-“

„Pojď se mnou.“ Alex pohlédla do obýváku a viděla, že Isaac je příliš zaujatý televizí, aby jim věnoval pozornost. Natáhla se dopředu, vzala Maggiinu ruku do své a zavedla ji nahoru do jednoho z pokojů pro hosty. Vzala ji nahoru, aby si promluvily a byly z Isaacova doslechu. Nechtěla, aby je Isaac slyšel mluvit, nebo po tom, co se Alex chystala říct, pravděpodobně se hádat. Maggie se rozhlédla a spatřila v pokoji spoustu věcí, které bývaly její. Alex spatřila, že si toho Maggie všimla, tak přešla ke skříni, otevřela ji a odhalila tak Maggiino oblečení. „Nemohla jsem je mít už dál v naší ložnici, ale nechtěla jsem je vyhodit, takže…“ Alexin hlas se vytratil. Maggie semkla rty, došla k Alex a chtěla se dotknout její paže. Alex ruku stáhla, odmítajíc Maggiin dotyk. „Podvedla jsem tě.“ Alex ucítila okamžitou úlevu, když vyslovila věc, kterou v sobě dusila od Maggiina návratu. Nikdy to nikomu neřekla, ani Kara nevěděla o té noci.

„Cože?“ zalapala Maggie po dechu a položila si ruku na hruď. Byla naprosto ohromena tím odhalením.

„Bylo to asi čtyři měsíce po tvé smrti.“ Alex se kousla do rtu, zatímco přešla k posteli a sedla si na kraj. Sklopila hlavu a hrála si s rukama. „Isaac přespával u mámy a já tu byla úplně sama a já…šla jsem do toho baru a měla jsem spoustu piva a skleniček skotské a…“ Alex se vyhýbala pohledu na Maggie. „Ta žena se mnou začala mluvit a pak jsme odešly spolu a byly jsem u ní a my…“ Alex se odmlčela. Vzhlédla k Maggie a spatřila šok ve výrazu její tváře. „Já…jen jsem se snažila otupit tu bolest,“ řekla jí. „Nedokázala jsem si bez tebe poradit a…chtěla jsem jen na jednu noc zapomenout. Prostě jsem…chtěla jsem se cítit dobře.“ Alex zavřela oči, jak jí vytryskly slzy. „Okamžitě jsem toho litovala. Cítila jsem se kvůli tomu hůř, protože jsi to nebyla ty,“ otevřela Alex znovu oči a spatřila Maggie, která vypadala naprosto šokovaně tím, co říkala. „Je mi to líto, Maggie. Je mi to hrozně moc líto.“ Alexin hlas se zlomil, zatímco jí další slzy stékaly po tvářích.

Maggie si projela rukou vlasy a dopřála si minutku na to, aby se uklidnila. „Alex, myslela sis, že jsem mrtvá,“ přešla k Alex, sehnula se k ní a pokusně položila ruce na její kolena. Jistěže slyšet o tom, že Alex spala s jinou ženou bolelo, ale, technicky, neudělala nic špatného. Myslela si, že je mrtvá. Truchlila a dostala se na špatné místo. Udělala pitomé rozhodnutí. Chybu. Ale truchlila. Snažila se poradit si s tím. „Nebylo to…nebyla jsi…“ Maggie se vytratil hlas.

„Ale ano,“ popotáhla Alex. „Protože nejsi mrtvá a jsme svoji a já spala s někým jiným.“ Alex zněla zděšena sama sebou.

„Políbila jsem jinou ženu,“ řekla jí Maggie. „Nebo alespoň ona políbila mne,“ svraštila Maggie trochu tvář.

„To není to samé,“ odvětila Alex, klopíc hlavu. „Chci s tebou být, Maggie, opravdu chci, ale prostě nevím, jak by to bylo možné po tom všem, co se stalo.“

Maggie lehce vydechla, zatímco se zvedla na nohy a posadila se na postel vedle své ženy. „Protože se milujeme,“ řekla jí. „Tak moc milujeme jedna druhou a chceme to. Chceme být spolu a jsme dostatečně silné, abychom se tím propracovaly a vylezly na druhé straně.“

„Takže mi jen tak dokážeš odpustit?“ zeptala se Alex. „S vědomím, že jsem byla s jinou ženou?“

Maggie zavřela oči. Nechtěla na to myslet. Nechtěla myslet na to, že Alex byla intimně s jinou ženou. Ale nemohla ji soudit příliš tvrdě, ne po tom, čemu ji vystavila. „Dokážeme si navzájem odpustit.“ promluvila Maggie měkce. Opravdu neměla pocit, že by měla Alex žádat o odpuštění. Alex si myslela, že je Maggie mrtvá a měla špatnou noc s příliš mnoho alkoholu a učinila bláhové rozhodnutí, ale technicky by se dalo říct, že ji Alex nepodvedla. Nemůžete podvést osobu, o které si myslíte, že je mrtvá.

Alex se podívala na Maggie, se rty semknutými. „Co kulečník, zítra večer?“ zeptala se.

Maggie cítila, jak se jí na tváři tvoří úsměv. „To zní dobře,“ řekla Maggie. Obě upřeně hleděly jedna na druhou, úsměvy na jejich tvářích se jen rozšiřovaly.

18

Alex se soustředila na kouli a pohybovala tágem jen velice lehce ve směru střely. Pohnula s ním několikrát dopředu a dozadu, než zasáhla bílou kouli a vyslala ji po stole, kde srazila černou kouli do vzdálené levé rohové díry. „Hotovo. Zase.“ Alex pohlédla na Maggie, s úsměvem na tváři. „Pořád v tomhle nestojíš za nic,“ řekla jí. „Tak moc, že tě ani nemůžu nechat vyhrát.“

„Ježiši, vůbec si neber servítky.“ Maggie se opřela o kulečníkový stůl a otevřela ústa, aby promluvila, ale zastavila se, natáhla se místo toho po lahvi a napila se.

„Můžeš to říct,“ řekla jí Alex. Maggie nasadila udivený výraz. „Celý večer se snažíš něco říct. Co je to?“ Maggie se zhluboka nadechla. „Ach, já to věděla,“ vydechla Alex, zatímco si mnula čelo, než měla Maggie šanci říct to, co chtěla. „Věděla jsem, že změníš názor na to, že chceš, abychom byly spolu po tom, co jsem ti řekla, co se stalo s Vicki.“ Alex stiskla rty. Nenáviděla se za to, co udělala. Maggie, její manželka, láska jejího života, její spřízněná duše a nejlepší kamarádka zrovna zemřela a ona jde ven a vyspí se s jinou ženou.

„Ne, Alex,“ přistoupila k ní Maggie a položila jí ruku na paži. Na chvíli se odmlčela nesnášejíc, že zná její jméno. Nechtěla vědět nic o té ženě, se kterou Alex byla intimně. „O to nejde…“ Maggie sklopila zrak. „Posouváme se. Posouváme se od předstíraných smrtí a…“ Vzhlédla zpátky k Alex, se rty semknutými. „A opileckých chyb. Posouváme se.“ Maggie jí věnovala drobný úsměv, zatímco ji znovu hladila po paži. Tolik Alex milovala a stále nechtěla nic víc než být s ní. Její úsměv se zvětšoval, jak viděla úsměv tvořící se na Alexině tváři.

„Opravdu moc se omlouvám,“ řekla jí Alex. „Víš to, že jo?“

„Vím,“ přikývla Maggie. „Protože já se omlouvám ještě víc.“ Cítila se hrozně za to, jak se věci po té noci vyvinuly a jedna její část se tak bude cítit pravděpodobně pořád. Ty zmeškané měsíce s Alex a Isaacem byly něčím, co nebude nikdy schopná získat zpátky.

„No, ale tys to nemohla zrovna ovlivnit, že ne?“ zamumlala Alex. „Já na druhou stranu. Já se rozhodla jít ven a opít se. Já se rozhodla mluvit s ní a jít k ní. Já udělala to rozhodnutí.“ Alex vypadala, že má na krajíčku, jak myslela na to, co udělala.

„Ale kdybych nepředstírala smrt, nic z toho by se nestalo,“ řekla jí Maggie. „Neneseš vinu za nic z toho, Alex,“ pravila Maggie, zastrkujíc uvolněný pramen Alexiných vlasů za její ucho.

Alex jí věnovala uznalý úsměv. „No, díky, ale nejsem zcela bez vinny,“ řekla Alex tiše. „Ale hádám, že za to všechno může Ty.“

„I já viním Tye,“ odvětila Maggie stejně tiše. Chvíli si hleděly navzájem do očí a úsměvy na jejich tvářích se zvětšovaly.

„Takže,“ odkašlala si Alex. „Když to nebylo tohle, tak co?“ ptala se s vědomím, že se Maggie celý večer snažila něco říct.

„Tvoje máma mi dnes odpoledne volala. Ona, ehm.“ Maggie stiskla rty a prohrábla si rukou vlasy. „Pozvala mě k ní ve čtvrtek na večeři k Díkůvzdání.“

„Aha.“ Alex se podrbala na hlavě.

„Jestli nechceš, abych tam šla, tak můžu odmítnout,“ informovala ji Maggie. „Řekla jsem, že jí dám vědět. Chtěla jsem to nejprve probrat s tebou.“

Alex si skousla ret a chvíli zůstala zticha. „Měla bys přijít,“ pronesla. Každý rok od doby, co byly spolu, chodily na Díkůvzdání k Elize, takže by bylo divné, kdyby tam Maggie nebyla. „Máma tě tam očividně chce a bylo by to hezké pro Isaaca,“ usmála se na ni slabě Alex. „Já…chci, abys přišla.“

„Fajn, dobrá,“ nedokázala se Maggie ubránit úsměvu. „Chceš, ehm…chceš si dát ještě jednu rundu?“ zeptala se.

„Jo, tuhle platím já. Můžeš to zatím nachystat,“ pokynula Alex ke kulečníkovému stolu, než odešla k baru. Za pár minut se objevila zpátky s pivy, zatímco Maggie přichystala koule a čekala na Alexin návrat. „Víš,“ pronesla Alex, když podávala Maggie pití. „Tohle je poprvé, co jsem v tomhle baru, od tvé předstírané smrti.“ Byly v mimozemském baru, který pro Alex samozřejmě uchovával spoustu vzpomínek, když přišlo na Maggie. „Pomyšlení na to, jít sem, bylo prostě vždycky příliš těžké.“

„Tomu rozumím,“ pravila Maggie. „K tomuhle místu se pojí spousta našich vzpomínek.“ Maggie se napila piva. „No každopádně, zjistěme, jestli tě tentokrát dokáži porazit.“

Alex potlačovala smích. „To není pravděpodobné.“

„No, možná bys mi mohla dát pár rad, místo toho, abys mi říkala, že stojím za prd,“ navrhla Maggie, zatímco zvedla trojúhelník a pověsila ho na bok stolu, než přešla na druhou stranu, kde byla bílá koule.

„Ale takhle je to větší sranda,“ prohlásila Alex. „Kromě toho mi už dlužíš večeři a kino. Chci vidět, co dalšího můžu z dnešního večera vytřískat,“ řekla a Maggie se lehce zasmála. Alex jí věnovala úsměv. Tohle jí tolik chybělo.

„Připrav se na překvápko, Danversová,“ pronesla Maggie, naklánějíc se dolů a připravujíc se k rozstřelu. „Cítím, že tentokrát to vyjde,“ prohlásila. Alex se v odpověď jen zasmála, zatímco pozorovala, jak Maggie rozstřeluje.

* * *

Kara a Mike byli v Alexině domě a hlídali Isaaca. Už před dlouhou dobou, byl uložen do postele. Kara a Mike si užívali láhev vína, zatímco se dívali na film. „Jsi v pořádku?“ zeptala se Kara. „Celý večer jsi zticha.“

„Jo,“ odkašlal si Mike, než se napil vína.

„Chceš na to zkusit odpovědět znovu?“ zeptala se Kara, vědouc, že jejího manžela něco trápí.

Mike si povzdechl, naklonil se a odložil svou sklenku na stůl. „Prostě nemůžu uvěřit tomu, že s ní šla na rande.“

„Panebože,“ zabručela Kara a otočila oči v sloup. „Miluje ji. Chce s ní být. Chce jí dát druhou šanci. Je to na Alex.“

„Jo, ale Maggie předstírala -“

„Miku,“ pozvedla hlas Kara. „Jsem ráda, že ti na Alex tolik záleží, ale je to dospělá žena. Tohle rozhodnutí je na ní.“

„Já jen…“ Mike lehce vydechl. „Nechci, aby byla znovu raněna, vždyť víš. Ona ani Isaac.“

„Maggie by záměrně nikdy jí ani Isaacovi neublížila,“ pronesla Kara.

„Byla dána do programu na ochranu svědků a teď co…prostě je…prostě je z něj jen tak venku?“ zajímalo Mika. „Pokud jsem si vědom, program na ochranu svědků není něco, z čeho člověk může jen tak vystoupit. Co když je tam venku pořád někdo, kdo po ní jde? Co když ji vystopují? Všichni mohou přijít k úrazu.“

„No, podle Tye, byli zabiti nebo uvězněni,“ odvětila Kara.

„Jo, ale Ty jí taky řekl, aby se sem nevracela,“ opáčil Mike. „Chápu, že se jí po nich muselo stýskat, ale nemyslím si, že udělala to nejlepší rozhodnutí. Měla…podle mého názoru měla zůstat mrtvá.“

Kara si lehce povzdechla. Mike nehodlá v nejbližší době změnit názor a ona měla dost dohadování se s ním o tom. „No, jak jsem řekla, je to na Alex,“ zamumlala. „Chceš ještě víno? Dojdu si nalít.“ Mike přikývl, zatímco se zvedla z gauče a vzala skleničky, než se vydala do kuchyně.

* * *

Alex s Maggie vešly do Maggiina hotelového pokoje a jakmile zavřely dveře, vrátily se k líbání, které začalo v chodbě. Maggie z Alex svlékla bundu, než si sundala tu svou. „Mmm,“ odtáhla se Alex. „Neměly bychom.“

„Měly,“ odvětila Maggie a přitáhla si ji k dalšímu polibku.

„Ne, ne.“ Alex položila ruce na Maggiina ramena, zatímco se znovu odtáhla z polibku. „Maggie, nemůžeme tohle uspěchat.“

Maggie sklopila hlavu. „Už jsme spolu spaly.“

„Jo a bylo to před tím, než jsme si o čemkoliv promluvily,“ vydechla Alex a udělala pár kroků od Maggie pohrávajíc si s rukama. „Ty víš, že to nebylo správné.

„Já ti nevím,“ pokrčila Maggie rameny. „Mně to přišlo dost správné.“

„Maggie,“ naklonila Alex hlavu trochu na stranu.

„Mohly bychom se jen trochu pobavit,“ pronesla Maggie, svůdně si olízla ret, udělala pár kroků blíž k Alex a přejela jí ukazováčkem po paži.

„Maggie,“ zasmála se lehce Alex. „Taky chci. Tak moc chci, ale…“ Alex uhnula pohledem v potřebě krotit se. „Jen si myslím, že je lepší, abychom počkaly o trochu déle. „Nepotřebujeme, aby nám úžasný sex zamlžil úsudek,“ řekla jí Alex. Maggie se zaculila s pozvednutým obočím nad Alexiným použitím slova úžasný, pro jejich sex. „Měly…měly bychom nejprve slepit všechny ty trhliny a pak, možná za měsíc nebo dva…“ Alex zahýbala obočím.

„Dva měsíce?“ Maggiin hlas se dostal do neskutečných výšin. „Není možné, že bys dokázala vydržet dva měsíce,“ vtipkovala Maggie. „Ale,“ vydechla. Ve skutečnosti chápala, kam Alex míří a souhlasila s ní, alespoň částečně. „Myslím, že máš asi pravdu. Nejlepší bude počkat. Nechat všechno tohle nejprve pominout.“

„Jo, nemyslím, si, že bych se někdy pletla,“ pronesla Alex drze. Maggie zalapala po dechu a praštila Alex po zadku. „A hele, řeknu ti co,“ prohlásila Alex, naklonila se dopředu a zašeptala jí do ucha. „Vyhraješ hru v kulečníku a možná nebudeš muset čekat tak dlouho.“

„Výzva přijata,“ pronesla Maggie, zatímco Alex obtočila paže kolem jejího krku a něžně ji políbila na rty.

„Půjdu domů,“ prohlásila Alex, odtáhla se a shýbla se pro svou bundu. „Zavolám ti,“ pronesla a mrkla na Maggie, než přešla ke dveřím a pustila se ven. Maggie došla ke dveřím, zamkla je a zajistila řetízkem, než se o ně opřela hlavou. Úsměv na její tváři se jen zvětšoval.

19

Maggie seděla s Isaacem v obýváku a stavěli Isaacovo lego. Alex byla v patře a připravovala se na večeři k Díkůvzdání u své mámy. Maggie dorazila k Alex trochu s předstihem. Hodlaly jet k Elize společně a jelikož Maggie neměla práci, ani nic jiného, co by dělala, tak, když zjistila, že je nachystána dostatečně dopředu, prostě to riskla a přijela k Alex dřív. Alex se ale zdála potěšena tím, že se objevila, protože se sama mohla nachystat, aniž by ji Isaac každé dvě minuty otravoval žádostí, aby si s ním stavěla lego. „Pořád jsi v hotelu?“ ptal se Isaac, zatímco zasunoval modrou lego kostku do červené.

„Jsem,“ odvětila Maggie.

„Takže se nevrátíš do předstíraného nebe?“ zajímalo Isaaca.

„Ne, zlatíčko, nevrátím.“ Maggie odložila raketu, kterou stavěla a přesunula se trochu blíž ke svému synovi. „Jsem zpátky napořád, slibuji.“

„Opravdu vážně?“

„Opravdu vážně,“ pohladila Maggie Isaaca po hlavě, zatímco hovořila.

„Budeš zase bydlet tady se mnou a mamkou?“ ptal se Isaac, jeho velké hnědé oči byly vykulené, když vzhlížel k mámě.

Maggie stiskla rty. „To doufám. Mamka a já máme stále ještě něco, na čem pracovat.“

„A co?“ zajímalo Isaaca.

„Prostě…nic s čím by sis měl dělat starosti,“ řekla mu Maggie. „Jen nepřestávej být tím samým sladkým chlapečkem, kterým jsi,“ pronesla a cvrnkla ho do nosu. Isaac se trochu zahihňal, než se připlazil, položil si ruce na Maggiina kolena, naklonil se a dal jí pusu.

„Mám tě rád, mámo.“

„Taky tě mám ráda.“ Maggie obtočila ruce kolem svého syna a přitáhla si ho do objetí. Něžně ho políbila na straně hlavy, když Alex vešla do pokoje. Na chvíli se zastavila, pozorujíc svou ženu a syna v objetí a na tváři se jí tvořil úsměv.

„Jste připraveni jet k babičce?“ zeptala se.

„Jo.“ Isaac se odtáhl z Maggiina sevření a vyskočil na nohy, zjevně vzrušený ze dne u babičky. „Bude tam strejda Mike?“

„Určitě bude,“ odpověděla Alex. „Co kdyby ses obul?“ řekla mu a Isaac přikývl, než vyběhl z pokoje, aby udělal, co mu bylo řečeno. „Jsi v pořádku?“ hleděla Alex na Maggie, která uklízela lego. Její rty byly stažené a měla na tváři ustaraný výraz.

„Jo.“ Maggie si zastrčila vlasy za ucho, než hodila posledních pár kousků lega do krabice a postavila se na nohy.

„Mmm hmm.“ Alex zašla dál do místnosti, vědouc, že Maggie má něco na mysli. „Chceš zkusit zodpovědět tu otázku znovu?“ pronesla.

Maggie vydechla. „Já jen…mám trochu obavy z toho, že znovu uvidím tvou mámu a Mika.“

„Maggie,“ pohladila ji Alex konejšivě po paži. „Máma tě pozvala na večeři k Díkůvzdání. Velice mě podporovala, abych tě vzala zpátky, ještě před tím, než jsem o tom vůbec uvažovala,“ řekla jí. „Nemusíš si s ničím dělat starosti. A Mike je naprosto bezva. Jsem si jistá, že s tím taky nebude mít problém.“ Maggie sklopila zrak. „Kromě toho, já chci, abychom fungovaly a jen na tom by mělo záležet,“ pronesla Alex, pozvedla její tvář ke své a pohlédla do jejích hlubokých výmluvných očí. „Ano?“

„Ano…jo, máš pravdu,“ usmála se na ni trochu Maggie. „Já jen…chci, aby byla s námi tvoje rodina v pohodě.“ Maggie neměla moc co dočinění se svou rodinou, takže, obzvláště pro Isaacovo dobro, nechtěla způsobit rozkol s touhle.

„Moje máma tě má ráda jako dceru,“ ujišťovala ji Alex. „Dnešek bude v pohodě.“ Alex se naklonila a vtiskla něžný polibek na Maggiiny rty.

„Maminky, jsem připravený,“ přihnal se Isaac zpátky do obýváku se svými modrými keckami na nohou. Maggie překvapilo, že její čtyřapůlletý syn si zavázal sám tkaničky.

„Páni, kámo, ty si umíš zavázat tkaničky?“ zalapala Maggie při pohledu na něj po dechu.

„Jasně, jsem velký kluk, mámo,“ svraštil na ni Isaac obočí.

„Kdy jsi se stal tak chytrým,“ divila se Maggie.

„No, vždyť víš, má jako matku mne, takže…“ zazubila se Alex drze na Maggie.

„Ach, samozřejmě,“ zasmála se Maggie, zatímco šťouchla do Alex. Obě si vyměnily úsměvy, než všichni odešli z domu, aby vyrazili k Elize na Díkůvzdání.

* * *

Eliza, Alex, Maggie, Isaac, Kara, Mike a J'onn všichni seděli kolem stolu a chystali se pustit se do večeři k Díkůvzdání. Jako obvykle, chtěla Eliza, aby se nejprve udělalo kolečko kolem stolu, aby se zjistilo, za co je každý vděčný. Isaac se rozhodl, že bude první a postavil se na svou židli. Seděl mezi svými matkami a párkrát přelétl pohledem mezi nimi, než promluvil. „Vzdávám díky,“ začal, „že máma už není v předstíraném nebi.“ Isaac nedokázal zabránit úsměvu, když mluvil. „A že ona a mamka na tom pracují,“ pronesl a Alex s Maggie si vyměnily pohledy.

„Ááá, to bylo milé, Isaacu,“ usmála se Kara na svého synovce. Isaac se náhle zatvářil zahanbeně, takže se znovu posadil a přitulil se k Alex, která kolem něj obtočila paži. „No, já jsem také vděčná za to, že si Maggie našla cestu zpátky mezi nás,“ pronesla Kara, postavila se a pozvedla svou sklenku vína. „Bylo těžké vidět Alex tak skleslou těch posledních osm měsíců a sledovat tu masivní proměnu, kterou už-“

„Ale prosím tě,“ zamumlal Mike.

Kara ho zpražila pohledem. „Miku,“ naznačila naštvaně ústy, než se vrátila pohledem k ostatním. „Každopádně, kde jsem to byla?“ zamumlala Kara.

„Právě jsi říkala, jak báječné je, že je úžasná Maggie zpátky,“ zabručel Mike.

„Dávej si pozor na pusu,“ sjela ho pohledem Alex, než zalétla pohledem na Isaaca a pak se vrátila k Mikovi.

„Ne, pokud chce něco říct, tak by to měl říct,“ pronesla Maggie, s pohledem na Mika a čekala, až znovu promluví.

„Myslím, že má Alex pravdu,“ ozval se J'onn. „Tohle není vhodný čas.“

„To není nikdy, že?“ povzdechl si Mike. „Podle Kary nemám právo vůbec vyslovit svůj názor, protože s ním nesouhlasí.“

Maggie se zhluboka nadechla. „Omlouvám se Elizo, ale myslím si, že bych měla…“ Maggie se vytratil hlas, když vstávala.

„Sedni si,“ nařídila jí Eliza. „Tohle je můj dům a ty jsi tu na večeři, takže…prostě seď,“ promluvila Eliza pevně a Maggie se posadila, jak jí bylo řečeno.

„Já prostě nechápu, jak tu můžete všichni sedět a být s tím v pohodě,“ povzdechl si Mike. „Zničila Alex a teď si prostě přitančí zpátky-“

„Není jediná, kdo se zachoval špatně,“ pozvedla Alex hlas. Nesnášela, že Mike je k Maggie tak chladný. Pokud se na ni zlobil za to, co udělala, tak by měl být naštvaný také na Alex za to, co provedla jen pár měsíců po Maggiině údajné smrti.

„Alex, ne,“ přerušila ji Maggie a věnovala jí významný pohled. „To je v pořádku.“

„Ne, to není,“ vmísila se do toho Kara. „Vstaň!“ Kara zuřila za to, že tohle Mike dělal nejen o večeři k Díkůvzdání, ale ještě před Isaacem. Popadla ho za paži, jak vstával a pevně ho vystrkala ven do kuchyně. Všichni slyšeli, jak na něj ječí.

„Proč je strejda Mike tak zlý na mámu?“ ptal se Isaac, přerušujíc ticho, které se rozhostilo v místnosti.

„Ehm,“ odkašlala si Eliza. „J'onne, mohl bys naporcovat krocana?“ J'onn chvíli seděl v tichosti, než pohlédl na Maggie a Alex a pak zpátky na krocana. „J'onne,“ pronesla znovu Eliza, než se J'onn zvedl, popadl porcovací nůž a vidličku, aby rozkrájel krocana na večeři.

* * *

Maggie s Alex byly v kuchyni a myly nádobí po večeři. Isaac, J'onn, Eliza a Kara byli v obýváku. Mike odjel zpátky do bytu. Kara mu řekla, že když nedokáže být zticha a užít si večeři, měl by odejít. Zuřila, že zničil večeři. „Jsi zticha,“ pronesla Alex, zatímco podala Maggie talíř, který umyla, aby ho mohla utřít.

„Jo, já jen…“ Maggie odložila talíř, položila na něj utěrku a opřela se rukama o pracovní desku.

„Nenech to, co Mike řekl, dostat se ti pod kůži.“ Alex konejšivě hladila Maggie po zádech.

„To je dost obtížné,“ odpověděla Maggie. „Už tak se kvůli všemu cítím špatně a…“ Maggie sklopila hlavu a zhluboka se nadechla.

„No, měla jsi mě nechat mu říct, co jsem udělala,“ promluvila Alex tiše. „Otupilo by to trochu ten nápor na tebe.“

„Ne,“ zavrtěla hlavou Maggie. „To se nestane…“ Maggiin hlas se vytratil, její hlava smutně sklopená.

„Poslouchej…tak moc tě miluji,“ řekla jí Alex. „A věci se pro nás vyvíjejí vážně dobře a budou se jen zlepšovat,“ usmála se na ni Alex, zatímco pozvedla Maggiinu hlavu, aby se na ni podívala. „Co si myslí Mike nebo kdokoliv jiný, není důležité,“ řekla. „Dokud budeme obě chtít tohle, tak na ničem jiném nezáleží.“ Alex lehce přejela palcem pod Maggiiným okem, odstraňujíc slzu, která se chystala skutálet. „Vším se propracováváme a to…“ Alex pohlédla do Maggiiných hlubokých hnědých očí. Ach, ty výmluvné očí. Jak z nich tála. „Vedeme si skvěle.“

„Nikdy ti nebudu schopna říct, jak moc se omlouvám za to, že jsem tě zatáhla do tohohle všeho tím, co jsem udělala,“ popotáhla Maggie.

„Vím, že se omlouváš,“ ujistila ji Alex. „Já taky. Tak hrozně moc se omlouvám. A pracujeme na tom,“ řekla Alex, než se naklonila a vtiskla jemný polibek na Maggiiny rty. „To je vše, na čem záleží,“ řekla jí Alex s úsměvem, než se otočila, aby pokračovala s nádobím. „Každopádně jsem popravdě přemítala, jestli hodláš dostat zpátky svou práci nebo jestli plánuješ být napořád moje ženuška v domácnosti?“ zeptala se Alex. Maggie se usmála nad výběrem jejích slov ‚moje ženuška v domácnosti‘.

„Já, ehm,“ popadla Maggie další talíř k utření. „Ty nebyl zrovna u vytržení, že jsem se sem vrátila, takže nepospíchá s tím, aby mi vrátil zpátky práci,“ řekla jí Maggie.

„No to je ostuda,“ odvětila Alex. „Co nějaké jiné oddělení NCPD?“ zajímalo Alex.

„Naneštěstí ne,“ povzdechla si Maggie. „Ty mě zařadil na černou listinu ve všech policejních odděleních.“

„Ach,“ vykulila Alex oči. „Co třeba FBI nebo tajné služby?“ navrhla s vědomím, že Maggie bude chtít dělat něco, co bude mít dočinění s policií.

Maggie zavrtěla hlavou. „Ty je velice mocný muž,“ povzdechla si. „Ani ti se ke mně nepřiblíží.“

Alex to přišlo trochu drsné. Maggie byla natlačena do programu na ochranu svědků. Nebylo to tak, že by udělala něco špatného, aby si zasloužila padáka. Nechápala, proč by se nemohla vrátit ke sboru, když jí nehrozilo nebezpečí. „No, znám místo, kde tě Ty nemohl zapsat na černou listinu,“ pravila Alex.

„Ale vážně?“ Maggie zněla zaujatě. „Co by to mělo být?“

„DEO,“ odpověděla, jako by to bylo očividné.

„Aha.“ Maggie pozvedla obočí. „Vážně si myslíš, že je to dobrý nápad?“

„Jasně, chci říct, že je zapotřebí pěkně intenzivní trénink, abys prošla, ale jsem si jistá, že bys to dokázala. Jsi celkem drsňačka.“

„Jen celkem?“ zeptala se Maggie a škádlivě do Alex šťouchla.

„No, myslím tím, že každý nemůže být tak drsný jako já, ale ty se snažíš,“ odpověděla Alex s drzým zaculením.

Maggie potlačila smích. „No, ve skutečnosti jsem tím myslela, jestli si myslíš, že by pro náš vztah bylo dobré, abychom pracovaly spolu?“

„Nevidím důvod, proč ne,“ pokrčila Alex rameny. „A jak jsem řekla, budeš mít pár měsíců intenzivní trénink, takže ve skutečnosti spolu pravděpodobně moc pracovat nebudeme. Ale vždyť víš…můžeš to zvážit.“

„Jo, he…“ Maggie se popravdě líbila představa, že by byla agentkou DEO. „Dostala bych jednu z těch parádních laserových zbraní?“

„Ahá,“ zasmála se Alex. „No, já ti nevím. Možná bychom ti byli schopni jednu někde najít.“ Alex laškovně žďuchla do Maggie, která se rozesmála, obtočila paže kolem Alexina krku a naklonila se, aby ji políbila.

20

Kara vešla do bytu a spatřila, že Mike sedí na gauči a hýčká si pivo. „Jaká byla večeře?“ zeptal se suše. Kara na něj chvíli hleděla, než došla k ledničce a vytáhla si vlastní pivo. Sundala víčko a odhodila ho na pracovní desku, než se otočila ke svému manželovi.

„Tichá a mrzutá, po tom napětí, které jsi způsobil,“ zamumlala Kara.

„Takže nemůžu mít názor?“ zeptal se Mike.

„Jasně, ale že sis vybral chvíli k jeho vyjádření,“ povzdechla si Kara, došla ke gauči a posadila se vedle svého manžela.

„Já jen…“ vydechl Mike a otočil se ke své ženě. „Tolik mi záleží na Alex a Isaacovi a nechci, aby jim někdo ublížil,“ řekl jí. „Mám na mysli, podívej, co se stalo, když se vrátil Jeremiah.“

„Maggie není Jeremiah,“ ujistila ho Kara. „Nebyla unesena a nemá vymytý mozek. Byla v programu na ochranu svědků. Nehodlá ublížit Alex ani nikomu jinému.“

„Chceš říct, víc, než už ublížila?“ zeptal se Mike. „A co ti lidé, před kterými byla chráněna? Je opravdu ode všech v bezpečí?“

„Podle Tye ano,“ odvětila. „Všichni byli zabiti nebo jsou ve vězení.“

„A můžeš si tím být jistá? Ty jí řekl, že se pořád musí držet dál.“ Mike vydechl. „Lidi znají lidi. Obzvláště pochybní lidé, před kterými je člověk dán do ochrany. Ti znají lidi. Když se k tobě nemohou dostat, znají lidi, kteří mohou.“

„No tak, Miku,“ vydechla Kara. „Moc to přeháníš.“

„Vážně?“ zajímalo Mika. Napil se piva, než znovu promluvil. „Já jen…jsou rodina, víš?“ Mike se zjevně obával o jejich bezpečí.

„Já vím.“ Kara hladila Mike po zádech, zatímco mluvila. „Ale to je i Maggie a tohle si nezaslouží.“ Mike lehce vydechl, než znovu upil svého piva a přemýšlel, jestli byl na Maggie příliš tvrdý nebo ne.

* * *

Isaac seděl v tureckém sedu před troubou, sledoval ji a čekal, až budou cupcaky hotové. „Hmm, něco tu hezky voní.“ Isaac a Maggie se ohlédli za zvukem Alexina hlasu. „Ahoj, zlato.“ Alex se sklonila a rozcuchala Isaacovi vlasy.

„Ahoj, mamko.“ Isaac nespouštěl zrak z trouby. „Udělali jsme cupcaky.“

„To vidím,“ pravila Alex, než přešla ke dřezu, kde Maggie umývala nádobí. „Ahoj,“ vlepila jí Alex pusu na tvář, než se opřela o pracovní desku.

„Jak bylo v práci,“ zjišťovala Maggie.

„Neobvyklý klid,“ odvětila Alex. „Mluvila jsem dneska s J'onnem,“ informovala ji a Maggie pozvedla trochu obočí, přemýšlejíc o tom, co hodlá Alex říct dál. „Říkal, že za ním můžeš ve čtvrtek přijít. Promluvit si.“

Maggie se lehce usmála. „Vážně si myslíš, že můžu být agentkou DEO?“

„Jasně,“ odvětila Alex. „Byla jsi úžasnou policistkou a navíc už máš dost dobré bojové schopnosti, takže ten trénink zvládneš levou zadní,“ ujišťovala ji Alex.

„Hmm,“ vydechla Maggie. „Já ti nevím. Popravdě si užívám být paní svého času. Trávení spousty času s Isaacem. Jsi si jistá, že nechceš, abych byla tvou ženuškou v domácnosti napořád?“ skousla si Maggie ret, aby udržela vážnou tvář.

Alex se zasmála. „Nikdy bys nemohla být ženou v domácnosti,“ řekla. „Příliš miluješ svou práci.“

„Jo, asi by bylo hezké zase pracovat,“ odvětila Maggie s širokým úsměvem na tváři.

„Myslíš tím střílet z pistole?“ dobírala si ji Alex a šťouchla ji do boku.

„To taky,“ přikývla Maggie se smíchem. „Takže, Mike mi dneska volal,“ pronesla Maggie a Alexin úsměv okamžitě povadl.

„Co chtěl?“ zeptala se. Nemluvila s ním od Díkůvzdání před pár dny.

„Chce se se mnou později sejít na pokec,“ řekla jí Maggie. „Zněl, jako že ho to mrzí. Možná se chce omluvit.“

„No, to bych mu radila.“ Alex zněla naštvaně, na něj. „Byl přes čáru.“

Maggie pokrčila rameny. „Možná jsem si to zasloužila.“

„Ne,“ zavrtěla Alex hlavou, zatímco si k sobě Maggie přitáhla, své paže obtočila kolem jejího pasu. „Ne, nezasloužila.“ Maggie obtočila své ruce kolem Alexina krku a uznale se na ni usmála. „Miluji tě, Maggie Sawyer-Danversová,“ zamumlala Alex, než vtiskla něžný polibek na její rty. „A nehodlám ho nechat jednat s tebou, jak to dělal. “

„Také tě miluji,“ odvětila Maggie, úsměv se rozprostřel po její tváři. „Ale ještě na něj nemůžeš být úplně krutopřísná Alex. Nech mě se s ním sejít a uvidíme, co má na srdci, ano?“ zeptala se Maggie s lehce nakloněnou hlavou. Alex obrátila oči v sloup, než lehce přikývla.

„Fajn, ale jen kvůli tobě,“ prohlásila Alex, než si znovu vyměnila polibek se svou ženou.

* * *

Maggie se sešla s Mikem v mimozemském baru. Mike už pro ni měl pivo a Maggie se tomu gestu usmála, když se posadila k jeho stolu. Chvíli seděli oba v tichosti, ani jeden z nich nevyhledával oční kontakt. „Já, ehm,“ podrbal se Mike na hlavě. „Asi se omlouvám?“

„Asi?“ zjišťovala Maggie.

„Já…“ Mike si točil snubním prstenem kolem svého prstu. „Možná jsem na tebe byl příliš drsný,“ pokrčil Mike rameny. „Já jen…jsou mou rodinou a záleží mi na nich, hodně. Nechci, aby došli k nějaké úhoně.“

„A ty si myslíš, že mi na nich nezáleží?“ opáčila Maggie.

„Jistěže záleží,“ odpověděl Mike. „Ale tvůj úsudek byl zamlžen, když ti Ty řekl, že už nejsi v nebezpečí. Vše, na co jsi byla schopná myslet, bylo, abys je znovu viděla a nepřemýšlela jsi o tom, jestli je to bezpečné nebo správné.“

„Samozřejmě, že jsem o tom přemýšlela,“ pozvedla Maggie hlas. „Nejsem blbá, Miku.“ Maggie zněla uraženě. „Ale konec konců je to moje žena a dítě. Jsou mým životem. Myslíš si, že by ses dokázal držet dál od Kary?“

Mike se podrbal na hlavě. „Pravděpodobně ne. Ne,“ odpověděl Mike upřímně.

„Hele, zbožňuji, jak moc ti na nich záleží a to jak jsi jim pomohl a podporoval je a dál v tom pokračuješ, ale já bych jim nikdy neublížila.“ Maggie se cítila trochu pohnutě. „Nikdy v životě bych nedovolila, aby se Alex a Isaacovi něco stalo.“

Mike svěsil hlavu. „Já vím. Ale prostě nevíš, co se stane s těmi lidmi, před kterými jsi byla chráněna.“

„Jejich šéf a jeho poskok jsou mrtví,“ řekla mu Maggie. „Ti ostatní jsou ve vězení. Nejsou blbí, aby riskovali delší pobyt ve vězení. Cokoliv by se stalo mně, Alex nebo Isaacovi by se jim vrátilo. Wayne byl ta opravdová hrozba a ten byl zabit, takže…“ Maggiin hlas se vytratil. „Kdybych si jen na chvilku myslela, že je svým návratem vystavuji nebezpečí, držela bych se zpátky. Udělala bych cokoliv, abych je udržela v bezpečí.“

Mike jí pohlédl do očí. Mohl spatřit, jak moc vážně myslí, co říká, jak moc je miluje a že by udělala všechno, aby je udržela v bezpečí. „Já vím. Omlouvám se,“ řekl jí. „A hádám, že to pro tebe nemohlo být lehké, nebýt s nimi. S vědomím, že jsou živi a zdrávi, ale nebýt schopna je vidět.“

„Jo, nebylo to nejlepší období mého života,“ odpověděla.

„No, jsem rád, že nejsi opravdu mrtvá. A ještě jednou se omlouvám, jak jsem reagoval.“

„To je v pohodě,“ vydechla Maggie lehce. „Jen jsi dával pozor na Alex a Isaaca, za to se nemohu příliš zlobit. Ale musíš vědět, jak moc je miluji.“

„To vím,“ odpověděl. „Ty a Alex máte něco opravdu výjimečného. Nikdy dřív jsem neviděl takovou lásku.“ Maggie se lehce usmála. „Ehm, vedete si dobře?“ zeptal se.

„Věci jsou dobré.“ Maggiin úsměv se rozšířil. „Vážně dobré. Dostáváme se zpátky.“

„No to…to rád slyším,“ řekl Mike a obdařil ji úsměvem, než se napil ze svého piva.

* * *

Mike vešel zpátky do bytu s kyticí květin v ruce. „Zlato, jsem doma,“ pronesl a všiml si, že Kara pracuje na svém notebooku. Došel k ní a ona k němu vzhlédla.

„Za co jsou?“ zeptala se, její hlas byl úsečný a pohledem se vrátila zpátky k obrazovce notebooku.

„To nemůžu přinést své nádherné manželce květiny?“ zeptal se Mike a položil je na stůl vedle ní.

„Můžeš, promiň.“ Kara k němu vzhlédla a políbila ho na tvář. „Jsou krásné,“ usmála se Kara a Mike se posadil vedle ní, pohlédl na monitor a zjistil, že hledá novinářskou práci v okolí.

„Našla jsi něco ucházejícího?“

„Jen neplacenou stáž v City Gazette,“ povzdechla si Kara, zaklapla notebook a lehce ho od sebe odstrčila. „Takže mě hodláš přimět, abych se zeptala, jak dopadla ta tvoje sklenička s Maggie?“ Kara umírala touhou vědět, co se dělo. Měli tak blízké vztahy a bylo by nekonečně trapné a hrozné, kdyby spolu Mike a Maggie už nevycházeli.

„Promluvili jsme si,“ řekl jí Mike. „Už to víc chápu. Díval jsem se na to jen z jedné strany a, no, Maggie si taky prošla mnohým.“ Cítil se špatně za něco z toho, co řekl a myslel si. „Jsme v pohodě.“

Kara nedokázala zabránit úsměvu. „To ráda slyším.“ Způsobovalo to napětí v jejich vztahu a zrovna se vrátili na dobrou vlnu, po celém tom sporu o tom, kdy mít dítě. „Znamená to, že si taky můžeme naplno užít zítřek.“

„Co je zítra?“ podrbal si Mike hlavu a předstíral rozpaky.

„Naše výročí,“ zpražila ho Kara pohledem a zněla naštvaně, že patrně zapomněl.

„Já vím,“ zasmál se lehce Mike a dloubl ji do boku. „Mám naplánovaný celý den,“ usmál se trochu, vzrušený ze dne, který si naplánoval se svou ženou.

„Vážně?“ pozvedla Kara obočí. „Myslela jsem, že jsme se rozhodli celý den nic nedělat. Jen si tu dát oraz.“

„No, došel jsem k názoru, že si zasloužíš hezký den.“ Mike jí položil ruku na tvář a lehce ji přejížděl palcem. „Takže tu možná bude něco malého,“ pronesl s prohnaným úsměvem.

„Co?“ zajímalo Karu. Nesnášela překvapení.

„Ještě nemáme výročí,“ odpověděl Mike s dalším prohnaným úsměvem, než se zvedl od stolu. „No, jdu si dát sprchu,“ řekl a vydal se směrem ke koupelně.

„Miku,“ škemrala Kara. „Prosím, jen…můžeš mi dát nápovědu? Prosím?“ Kara šla za ním v zoufalé snaze přijít na to, co naplánoval na jejich výročí.

21

Kara se vzbudila, protáhla, pohlédla na Mikovu stranu postele a zjistila, že je prázdná. Posadila se na posteli a ucítila to. Slanina. Vejce. Toust. Palačinky. Káva. Připravoval snídani. Usmála se pro sebe, zvedla se z postele a prošla chodbou do kuchyně. „Dobré ráno,“ usmála se Kara, obtočila zezadu paže kolem Mika a políbila ho na odkryté rameno.

„Ne, ne, ne,“ obrátil se Mike a položil své paže kolem Kařina krku. „Měla jsi zůstat v posteli. Tohle bylo zamýšleno jako snídaně do postele,“ povzdechl si Mike, hned jeho první naplánovaná věc pro tento den se nepovedla.

„Na tom nesejde,“ zasmála se Kara. „Jsem prostě ráda, že jsi udělal snídani.“ Kara byla obvykle tou, kdo vařil. Mike si povzdechl při pohledu na talíře, které stály na tácu. Zvedl je a přesunul na stůl, než se vrátil s kávami a Kara přinesla pomerančový džus. Tehdy si Kara všimla malé krabičky na stole. „Co je to?“

„První dárek dne,“ objal ji Mike pažemi, nechal je na jejích bedrech a něžně ji políbil na rty.

„První dárek?“ pozvedla Kara obočí. „Chceš tím říct, že jich bude víc?“

„Možná,“ zazubil se Mike, jeho ruce sjely o něco níže a sevřely její zadek, zatímco si vyměnili polibek. „Chceš to otevřít?“ odtáhl se z polibku a shlédl na dárek na stole.

Kara vzrušeně zavýskla, zatímco popadla dárek a otevřela krabičku. „Miku,“ zalapala Kara po dechu nad nádherou prstenu. Byly to dva kroužky z bílého zlata ve středu spojené a kolem dokola posázené diamanty. „Páni, ten je krásný.“

„Je to prsten věčnosti,“ řekl jí Mike. „Protože já a ty…“ Mikovi se vytratil hlas, když pozvedl Kařinu hlavu, aby mu hleděla do tváře a lehce ji hladil po tváři. Usmál se, když pohlédl hluboko do jejích modrých očí, než ji něžně políbil. Vytáhl prsten z krabičky a vložil ho na Kařin prst. Dokonale zapadl k jejímu zásnubnímu a snubnímu prstenu.

„Takže,“ kousla se Kara do rtu a pozvedla obočí. „Kde je dárek číslo dva?“

Mike se rozesmál. „Dostaneš ho, až ti ho dám.“

Kara smutně našpulila ret. „Hodláš mi říct, co si na dnešek naplánoval?“

„Trpělivost růže přináší, můj příteli,“ zamumlal Mike. Kara našpulila ret ještě víc. „No tak, pojďme sníst tuhle snídani,“ pronesl Mike, vysunul židli pro Karu a pak si sedl sám.

* * *

Alex se vsunula do pevnosti, kterou vytvořili s Isaacem a odložila tác s jejich obědem. „Díky, mamko.“ Isaac zvedl svůj sendvič s burákovým máslem a džemem a ukousl si kus, zatímco mu Alex strčila brčko do jeho krabičky s džusem. Položila ji před něj, než si vzala pár hroznových kuliček z misky a vložila si je do úst. „Uvidíme dnes mámu?“ zajímalo Isaaca, když vzhlédl k Alex.

„Já nevím, kamaráde,“ odpověděla Alex. „Myslíš, že bychom měli?“ ptala se. Většinu rána si ona a Maggie psaly, ale ani jedna nepožádala o to, aby se setkaly, alespoň doposavad.

„Jasně, protože je to máma,“ řekl Isaac, zvedl svoji krabičku s džusem a napil se. „A pracujete na tom,“ pověděl jí. Alex se usmála a prohrábla mu vlasy. „A máma je nejlepší.“

„To je, že jo?“ řekla Alex a Isaac v odpověď přikývl.

„Jo, ale to ty taky,“ řekl jí Isaac, natáhl se pro kuličku hroznového vína a strčil si ji do pusy. Alex se usmála a znovu mu projela rukou vlasy. Nikdy ji nenapadlo, že by mohla milovat jinou lidskou bytost tolik, jako milovala Isaaca. Nebyla si ani jistá, že chce děti, ale pak potkala Maggie a všechno se změnilo. „Takže, zavoláš mámě?“

„Zavo-“ Alex byla přerušena zvonkem u dveří. Isaac urychleně opustil pevnost, když se Maggiino ‚Ahoj‘ rozlehlo domem. Alex posunula tác dopředu, než se začala sunout ven.

„Ahoj, omlouvám se, doufám, že ti nevadí, že jsem jen tak vešla-“ Maggie přestala mluvit, když vešla do obýváku s Isaacovými pažemi kolem sebe. Lehce se zasmála, když spatřila Alexinu hlavu vyčuhovat z podomácku postavené pevnosti.

„To je v pohodě,“ usmála se na ni Alex, zatímco vysoukala zbytek těla a postavila se. „Zrovna jsme, ehm.“ Alex si zastrčila vlasy za ucho. „Zrovna jsme o tobě ve skutečnosti mluvili.“

„Ale, doufám, že jen v dobrém,“ pozvedla Maggie zvědavě obočí.

„Ano,“ odvětil Isaac. „Říkali jsme, že jsi nejlepší a chystala se ti zavolat,“ pronesl a poskakoval kolem. „Kvůli jednomu z těch setkání s námi.“

„Ahá,“ shlédla k němu Maggie, než pohlédla zpátky na Alex. „No, přišla jsem sem, abych se zeptala mamky, jestli nechce na tu večeři a film, co jí dlužím.“ Maggie a Alex spojily své pohledy.

„Beze mě?“ svraštil Isaac obočí.

Maggie shlédla zpátky ke svému synovi. „No, myslela jsem, že bychom mohly strávit celé odpoledne s tebou, kamaráde,“ rozcuchala mu vlasy. „A pak bychom možná večer mohly s mamkou…pracovat na tom,“ pronesla Maggie, hledíc znovu na Alex, která se na ni upřeně dívala se rty pobavenými.

„No, budu muset zjistit, jestli seženu hlídání pro Isaaca, ale jo,“ odvětila Alex s úsměvem. „Zajímalo mne, kdy mě pozveš na tu večeři a film, co mi dlužíš,“ pronesla drze. „Dala sis na čas, Margaret,“ pozvedla obočí. Věděla, že Maggie nesnáší, když jí někdo říká Margaret, ale nedokázala si pomoci, aby ji nepoškádlila.

„Neříkej mi Margaret, Alexandro,“ pronesla Maggie a viděla, jak úšklebek z Alexiny tváře opadl. „Jo, tuhle hru mohou hrát dvě.“ Maggie pozvedla obočí s vědomím, že Alex nesnáší, když jí někdo říká Alexandra, stejně jako ona Margaret.

„Mámo,“ přerušil tu výměnu Isaac zataháním za Maggiinu ruku. „Chceš jít do pevnosti? Obědváme.“

„Ale jo, to bych ráda,“ odpověděla Maggie. Isaac se radoval, když ji táhl přes místnost ke vstupu. Vlezl dovnitř první, následován Maggie a pak se vmáčkla zpátky Alex. „Působivé schopnosti ke stavění pevností, Danversová,“ obdařila Maggie Alex prohnaným pohledem.

„Nebuď tak překvapená,“ zalapala Alex po dechu a plácla Maggie po stehnu, než tam nechala svou ruku. Jejich nohy se dotýkaly, ten prostor byl pro ně tři trochu malý. Maggie položila svou ruku na tu Alexinu a stiskla ji.

„Mámo, chceš kousek mého sendviče?“ zeptal se Isaac a natáhl ho k ní.

„Ne, díky,“ potlačila Maggie smích. „Už jsem obědvala, kamaráde. Jen si ho užij.“ Isaac se vrátil k jezení svého oběda, zatímco rodina zůstávala v pevnosti.

* * *

„No, když jsi mě zvala na večeři a film, myslela jsem si, že půjdu do luxusní restaurace v centru a pak do kina,“ pronesla Alex, zatímco si vylezla na postel, polštář si opřela o čelo postele a udělala si pohodlí. Objednaly si jen pokojovou službu v hotelu, kde Maggie bydlela a teď se chystaly dívat na placený film.

„Omlouvám se,“ odpověděla Maggie, zatímco se posadila na postel blízko Alex a udělala si pohodlí na sledování filmu. „Chtěla jsem tě vzít ven na nějaké hezké místo, ale ne…“ Maggie se odmlčela, klopíc zrak. „Nemám peníze,“ pronesla Maggie tiše, jako by se styděla.

„Máme společný účet,“ opáčila Alex lehce zmatená. „Víš, že ho můžeš pořád používat.“ Peníze byly technicky stále Maggiiny, i když tam posledních devět měsíců nepřispívala.

Maggie vzhlédla zpátky k Alex a v odpověď zavrtěla hlavou. „Ty mi sebral všechny karty, když jsem předstírala smrt. Chci říct, nemohla jsem utrácet naše peníze, když jsem byla mrtvá, ne?“ zeptala se. „Dal mi nějaké peníze do začátku a mám nějaké peníze z prací, které jsem měla, ale…“ sklopila znovu zrak. „V tuhle chvíli nepracuji a peníze se rychle tenčí. Obzvláště, když musím platit za tenhle pokoj.“

Alex položila ruku na Maggiinu bradu a pozvedla její hlavu, aby hleděla zase na ni. „Promiň. já…“ To, že by Maggie v současnosti neměla peníze, jí vůbec nepřišlo na mysl. „Můžeme jít zítra do banky a pořídit ti novou kartu. A zítra se sejdeš s J'onnem, takže budeš mít pravděpodobně brzy slušný příjem.“ Alex jí něžně pohladila tvář. „A možná… Nemyslím, si, že by ses už měla nastěhovat zpátky domů, ale,“ zkousla si ret. „Možná bys mohla bydlet u mámy.“

„Ne, nechci se k ní vnucovat,“ zavrtěla Maggie hlavou. „Budu si jen muset najít něco levnějšího k bydlení,“ povzdechla si.

„Ne, nemusíš,“ řekla jí Alex. „Zůstaň prostě bydlet tady,“ usmála se, zatímco ji znovu pohladila po tváři. „Pro teď se postarám o svou ženušku v domácnosti,“ řekla s drzým úsměvem na tváři. Maggie se usmála, než se obě rozesmály. „No, jelikož ten film zaplatím já, tak to znamená, že vybírám,“ pronesla Alex, hleděla na televizi a pozvedla ovládač. Maggie se jen zasmála a opřela se o Alex, ta kolem ní obtočila ruku a přitulily se k sobě, zatímco projížděly nabídkou, na co koukat.

* * *

Kara vešla zpátky do bytu a viděla, že Mike sedí na gauči a sleduje v televizi basketbal. „Miku,“ promluvila Kara měkce. Mikův pohled zůstával na televizi. „Promiň,“ omluvila se, zatímco přešla přes místnost, stoupla si před televizi blokujíc tak výhled.

„Jsi neuvěřitelná, Karo.“ Mike zněl naštvaně, když se zvedal z gauče. „Máme výročí,“ zaječel. „To pro tebe skutečnost, že jsme se v tento den před pěti lety vzali, nic neznamená?“ zeptal se a založil si ruce v bok. Krátce po snídani obdržela Kara telefonát z DEO, že je okamžitě potřebná. Mike byl otrávený, že volali. J'onn věděl o plánech na ten den a dal Mikovi den volna k oslavě.

„Samozřejmě, že znamená,“ odvětila Kara. „Ale bylo mě potřeba. Lidi mne potřebovali. Museli jsme na Měsíc otrokářů, protože -“

„Nezajímá mě, co jsi musela dělat, Karo. Měli jsme den pro sebe. Slíbila jsi to a…“ Mike se odmlčel a zhluboka se nadechl, aby se uklidnil. „Vždycky jsem až na druhé koleji. Za Supergirl, Alex, tvou mámou, Isaacem, Maggie…“ Mike zavrtěl hlavou a vypadal otráveně. „Vždycky jsem až na posledním místě.“

„To není pravda,“ zavrtěla Kara hlavou a cítila, jak se jí oči zalévají slzami. „Tolik tě miluji. Vzala jsem si tě. Vybrala jsem si tě. Chci s tebou strávit zbytek života.“ Kaře se zlomil hlas, když přistoupila k Mikovi a zkusmo položila ruku na jeho paži. „Moc se omlouvám, že jsem zmeškala dnešek, ale můžeme to udělat zítra, můžeme -“

„Ne,“ odtáhl Mike svou ruku z dosahu Kařiny ruky. „Ne, nemůžeme. Tyhle plány byly pro dnešek. Muselo se to stát dneska. Zítřejšek není možnost. Zítra k tomu nedojde,“ zakřičel Mike, byl raněn tím, že Kara odešla. Tolik se těšil na to, že s ní stráví celý den.

„Je mi to líto,“ omlouvala se znovu Kara. „Můžeš mi říct, co jsi naplánoval?“

„Jaký to má teď smysl?“ odsekl Mike. „Dnešek je téměř u konce. Nemůžeme ho získat zpátky.“

Kara sklopila zrak a vydechla, pohrávajíc si s rukama. „Je to jen jeden den, Miku,“ pronesla Kara váhavě. „Máme celý život na tom, abychom spolu podnikali věci. A můžeme…můžeme vypadnout, o víkendu můžeme jet pryč. Můžeme opustit tuhle planetu, pokud ti to udělá radost. Prosím, Miku, nezlob se,“ dotkla se znovu jeho paže. „Mohla bych ti dát tvůj dárek,“ řekla mu a něžně se usmívala, zatímco ho hladila po paži. „Hmm, mohli bychom se prostě nehádat a užít si toho, co nám zbývá z večera?“ zeptala se Kara, našpulila ret a vykulila oči. Mike se zhluboka nadechl, než lehce přikývl, drobný úsměv mu zbrázdil tvář.

„Ještě, že tě miluji, Karo Danversová,“ pronesl, zastrčil jí vlasy za ucho, než si ji přitáhl k polibku.

22

Mike se zhluboka nadechl, než vešel do laboratoře. Chvíli sledoval, jak je Alex zaměstnaná nějakými zkumavkami. Odkašlal si, aby dal Alex najevo svou přítomnost v místnosti. Vzhlédla k němu, než se vrátila ke své práci. „Co chceš?“ zeptala se.

„Hele, omlouvám se.“ Mike vešel dál do laboratoře. „Ale s Maggie jsme si to vyříkali a já…nelíbí se mi, že se mnou pořád nemluvíš.“

„Můžeš mi to dávat za vinu?“ vzhlédla k němu Alex. „Je to moje žena. Miluji ji víc než cokoliv jiného na světě a ty ses k ní choval…o nic z tohohle se neprosila.“

„Já vím.“ Mike zněl omluvně. „Ale také jsem musel sledovat, jak sis procházela její ztrátou. Alex, tolik mi na tobě záleží. Na tobě a Isaacovi a prostě…“ Mike zavrtěl hlavou, zatímco se nadechl. „Nepřemýšlel jsem o ničem jiném než o tobě a Isaacovi a čím si musíte procházet. Nechtěl jsem být na Maggie tak tvrdý, protože si taky musela projít peklem, ale Alex, já…nesnáším, že se mnou nemluvíš,“ řekl jí. „A s Maggie jsme to probrali a jsme v pohodě. Přeci ti o tom musela říct, ne?“ Alex stiskla rty a přikývla. „Chybí mi moje velká sestřička,“ řekl jí Mike a věnoval jí přiblblé zazubení ve snaze odlehčit náladu. „A ten malý chlapík,“ pronesl, myslíc na Isaaca.

Alex se zhluboka nadechla. Hluboko v sobě věděla, že tohle všechno bylo jen proto, že se Mike staral. „Byl jsi ošklivý na jeho mámu,“ řekla mu. „Nemá z tebe radost.“

„Vynahradím mu to,“ řekl jí Mike. „Můžu ho pohlídat, takže bys mohla jít s Maggie ven na rande. Prosím, Alex, já…je to jen kvůli tomu, že se starám. Možná jsem to vzal za špatný konec provazu, ale…nakonec je to jen proto, že se tolik starám.“

Alex sklopila zrak a promnula si čelo. „Víš, vyspala jsem se s někým jiným,“ řekla, když vzhlédla zpátky k Mikovi. Mike vyvalil šokem oči. Asi čtyři měsíce po tom, co umřela, jsem…“ Alex se zhluboka nadechla. Pořád se nenáviděla za to, co udělala. „Opila jsem se a udělala pitomé rozhodnutí, protože bolest ze ztráty mé manželky mě přiměla…“ Alex se odmlčela, když se jí oči zamžily. „Maggie a já toho už tak máme tolik, co musíme probrat a čím se propracovat. Ne…nepotřebujeme, abys to zhoršoval.“

„Já vím a omlouvám se,“ řekl jí Mike. „Ale…zdá se, že si vedete dobře?“ Mike by nebyl rád, kdyby způsobil, že se to mezi nimi dvěma zhorší.

Alex nedokázala zabránit úsměvu. „Jo, vedeme.“ Alex si při řeči hrála se svým snubním prstenem. „Je to, ehm…je to skvělé,“ řekla mu a úsměv na její tváři jen rostl. Mike se usmál, když k ní přistoupil.

„Je mi tedy odpuštěno?“ zajímalo ho. „Můžu mít svou drsňáckou sestru zpátky?“ zeptal se a na tváři se mu formoval úsměv.

„Nejdřív to budeš muset vynahradit Isaacovi,“ řekla mu Alex a on chápavě přikývl.

„To udělám,“ usmála se, šťastný, že to s Alex urovnal.

* * *

Alex vešla zpátky do svého domu po dlouhém dni v práci. Slyšela Maggie a Isaaca v kuchyni. „Hmm, něco tu hezky voní,“ poznamenala, když vešla do kuchyně.

„Máma dělá špagety a masové koule,“ odvětil Isaac. Alex sledovala, jak Isaac míchá rajčatovou omáčku, kterou Maggie udělala, zatímco Maggie vkládala špagety to hrnce vroucí vody.

„Ach, mňam mňam,“ řekla Alex, zatímco si vyměnila úsměv s Maggie.

„A v troubě je chleba, co je cítit,“ řekl Isaac, zjevně nadšený z večeře se špagetami s masovými koulemi a česnekovým chlebem.

„No, zdá se, že o večeři je postaráno,“ řekla Alex, zatímco přešla ke kredenci a vyndala prostírání, aby nachystala stůl. „To jsi nemusela,“ řekla s pohledem na Maggie.

„To je v pohodě,“ odvětila Maggie. „Co jiného by hospodyňka dělala?“ vtipkovala. Alex se lehce zasmála, došla k šuplíku, kde byly příbory a vyndala je pro tři, než přešla ke stolu a všechno nachystala.

„Takže, Isaacu,“ pronesla Alex a pohlédla na svého syna, který stále míchal omáčku. „V sobotu půjdeš ven se strýčkem Mikem. Hodlá tě vzít na zmrzlinu.“

„Ne,“ zavrtěl Isaac hlavou. „Nechci ho vidět.“ Isaac neměl radost z toho, jak Mike mluvil o jeho mámě a právě teď s ním nemluvil.

„Je mu to líto, kamaráde,“ řekla Alex. Maggie jí věnovala tázavý pohled. Pokud věděla, Alex s Mikem spolu také nemluvili. „Chce ti to vynahradit.“

„Ne, ne a ne,“ zakřičel Isaac a seskočil ze židle. „Nepůjdu,“ řekl, než vyběhl z místnosti. Alex pohlédla na Maggie, než vykročila za svým synem, ale zastavila se, když jí Maggie položila ruku na paži. Alex si nebyla jistá, jak se Maggie přesunula tam, kde stála, tak rychle.

„Jen mu dej chvilku,“ řekla jí Maggie. Alex zkroutila rty, než drobně přikývla. „Zajímalo by mne, po kom má všechnu tu tvrdohlavost,“ pronesla Maggie a na tváři se jí objevil přidrzlý úsměv.

„Jo jasně, protože ty nejsi tvrdohlavá ani za mák,“ obrátila Alex oči v sloup a Maggie se zasmála.

„Takže, pokud necháš Isaaca jít ven s Mikem, musí to znamenat, že jste si vy dva pročistili ovzduší?“ zeptala se Maggie. Vážně doufala, že to je ten případ. Nesnášela, že je důvodem, že mezi Mikem a Alex vznikla trhlina.

„To ano,“ vydechla Alex. „Jen se…staral, vždyť víš a…“ Alex se odmlčela a pokrčila rameny.

„Já vím,“ řekla Maggie. „Takže,“ pozvedla obočí a lehce přejela prstem po Alexině paži. „Pokud Isaac stráví sobotu s Mikem, znamená to, že máš volno?“

„Ne, popravdě nemám,“ řekla jí Alex. Maggie vypadala trochu zklamaně, myslela si, že to znamená, že by s Alex mohly mít další rande. „Mám se sejít s touhle oslnivě nádhernou ženou,“ pronesla Alex a na tváři se jí objevil uličnický úsměv. „Je chytrá a drsňačka a zábavná a je to úžasná matka, milá a možná působí zvnějšku tvrdě, ale ve skutečnosti je něžná, jakmile ji poznáš,“ řekla Alex a ještě větší úsměv se zformoval na Maggiině tváři. „Ach a zmiňovala jsem, že je nádherná?“

„Možná, že ano,“ odvětila Maggie. „A zní to jako, že to je úlovek,“ hrála s ní Maggie. „Jednoho dne se s ní budu muset seznámit.“

„Ne-e,“ zavrtěla Alex hlavou. „Nechám si ji celou pro sebe,“ prohlásila Alex, zatímco si k sobě přitáhla Maggie a políbila ji na rty. Maggie se usmála do polibku a nechala ho prohloubit, jak obtočila své paže kolem Alexina krku. Oddělily se při prskajícím zvuku ze sporáku. Ohlédly se, aby zjistily, že omáčka zuřivě bublá a částečně prská na sporák a pracovní desku. Maggie doběhla ke kastrolu, snížila teplotu a zamíchala to. Alex vyšla z místnosti, aby našla Isaaca. Vešla do obýváku a spatřila ho, jak se schovává za gaučem. „Isaacu,“ posadila se vedle něho.

„Nemůžeš mě nutit.“ Isaac nechával hlavu svěšenou a ruce založené na hrudi.

„Strejda Mike se chce omluvit,“ řekla mu Alex a mluvila jemně. „Má tě moc rád a chce ti to vynahradit.“ Isaac k ní vzhlédl s obočím nakrčeným.

„Už znovu nebude ošklivý?“ zajímalo Isaaca.

„Ne,“ zavrtěla Alex hlavou. „A hele, chce ti koupit zmrzlinu. Rád chodíš na zmrzlinu.“

„Omluvil se mámě?“ ptal se Isaac s očima dokořán.

„Omluvil,“ přikývla lehce Alex. „A teď se chce jen omluvit tobě.“

„Když se chce omluvit, musím mu odpustit,“ pravil Isaac. Alex se usmála na svého syna a pohladila ho po tváři.

„To by bylo hezké,“ řekla mu. „Rád s ním trávíš čas, co? Vždycky si tolik užijete.“

„Jo, to užijeme,“ usmál se drobně Isaac. „Půjdu, mamko.“

„Hodný chlapec,“ usmála se Alex, než pohlédla zpátky směrem ke kuchyni. „Pojďme se podívat, jestli má už máma hotovou večeři,“ řekla, když se zvedla a napřáhla k Isaacovi ruce. Vložil své ručičky do jejích a ona ho vytáhla nahoru, než se vydali do kuchyně, aby zjistili, jestli má už Maggie hotovou večeři.

* * *

Mike vešel do bytu a spatřil, že světla jsou ztlumená a po místnosti jsou rozsvícené svíčky. Kara se činila v kuchyni a nevšimla si, že Mike vešel. „Ahoj.“ Mikův hlas ji překvapil.

„Ahoj,“ otočila se na něj s úsměvem. „Večeře bude za nedlouho.“ Připravovala mu speciální večeři, aby se znovu omluvila za to, jak podělala jeho plány na výročí.

„Voní to hezky,“ pronesl Mike tiše, ještě Kaře plně neodpustil, že odpískala jejich výjimečný den.

„Díky,“ věnovala mu Kara ocenivý úsměv. „Chceš otevřít víno?“ poukázala ke stolu, kde stála láhev červeného vína a čekala na ně.

„Jistě.“ Mike došel k zásuvce a vytáhl vývrtku, než přešel ke stolu. Rozhlédl se a spatřil úsilí, které Kara vynaložila, aby mu to vynahradila. „Já, ehm, vyčistil jsem si dneska ovzduší s Alex. Dohodl jsem se, že si s prckem v sobotu vyrazíme, abych mu to vynahradil. Nebyl unesen tím, co jsem řekl o jeho mámě.“

„To si dokáži představit,“ zabrblala Kara. „Ale je dobře, že jste si to vy dva vyjasnili,“ řekla, vypnula sporák a položila pokličku na kastrol, než přešla ke stolu, kde stál Mike. „Zbožňuji, jak si vůči nim ochranitelský,“ řekla mu a pohladila ho po paži. Mike se usmál a zastrčil jí vlasy za ucho. „Jsem každopádně ráda, že jsi to urovnal a Miku, já…“ Kara se kousla do rtu. „Za včerejšek se omlouvám. Já…vím, že tohle nevynahradí ten den, který jsi plánoval, ale…“ Kara uhnula pohledem. „Omlouvám se.“

„Já vím,“ pohladil ji Mike po paži. „A hele, dnes večer se spolu příjemně navečeříme a, no, dokud jsem s tebou, nezáleží na tom, kde to je,“ řekl jí. Kara se usmála naklonila se a vlepila mu polibek na rty.

„Tolik tě miluji,“ zamumlala, zatímco se odtahovala z polibku.

„I já tě miluji,“ odvětil Mike. „Teď jdi dodělat mou večeři,“ zavtipkoval Mike a plácnul ji při tom po zadku. Kara došla do kuchyně nachystat večeři, zatímco Mike naléval víno.

23

Byla sobota a Maggie s Alex trávily den spolu, zatímco Isaac byl s Mikem. „Takže,“ řekla Maggie, zatímco se zavěsila do Alex. „Na stupnici od jedné do deseti, jak moc ti chyběla jóga?“ zeptala se, když se vzdalovaly od budovy.

„Asi tak mínus padesát sedm,“ odvětila Alex suše a Maggie se uchechtla.

„Ach, Danversová,“ vydechla Maggie a obrátila oči v sloup. „Co bys tedy tohle ráno dělala raději?“

„Nevím,“ pokrčila Alex rameny. „Lekce kickboxu?“ pronesla Alex tázavým tónem a podívala se na Maggie.

„Měly jsme se uvolňovat,“ zasmála se Maggie.

„No jasně, to by mě uvolnilo,“ zamumlala Alex.

„Ty jsi vážně něco,“ zavrtěla Maggie nevěřícně hlavou, jak kráčely k jídelně, kde se hodlaly stavit na brunch.

„Hele, no tak, pořád jsem s tebou na jógu šla,“ bránila se Alex. „To je to hlavní, ne?“

„Předpokládám, že je,“ odpověděla Maggie.

„Každopádně,“ zastrčila si Alex vlasy za ucho. „Zajímalo mě, jestli bys neměla zájem dnes večer o přespání?“ zeptala se při pohledu na Maggie. Maggie vykulila oči. Otevřela ústa, aby něco řekla, ale Alex ji předešla. „Promiň, právě jsem si uvědomila, jak to znělo. Myslela jsem Isaacovo,“ opravila se. „Může přespat u tebe v hotelu. Můžeš s ním strávit čas, zkouknout nějaké filmy. Pravděpodobně Mimoně,“ zasmála se Alex.

„Je tohle jen kvůli tomu, že bude nabuzený cukrem ze dne stráveného s Mikem?“ zeptala se Maggie žertovně.

„Ne,“ dusila smích Alex. „Tedy, jasně, Mike ho nadopuje zmrzlinou a jakýmikoliv dalšími sladkostmi, které ho Isaac dokáže přesvědčit, aby mu je koupil, ale prostě mě napadlo, že bys ho ráda měla přes noc.“

Maggie cítila, jak se jí na obličej vkrádá úsměv. Samozřejmě by moc ráda měla svého syna přes noc. Mnohem radši by byla zpátky doma, jak s Isaacem, tak s Alex, ale věděla, že Alex potřebuje ještě trochu času, než k tomu bude moci dojít. „To bych moc ráda,“ usmála se.

„Dobře, bude u vytržení,“ řekla Alex. „A možná se v neděli ráno můžu s vámi dvěma sejít a můžeme podniknout všichni dohromady něco zábavného.“

„To mi zní jako dobrý plán,“ usmála se znovu Maggie. Věci mezi ní a Alex byly skvělé. Byla ráda, že se to vrací tam, kde to bylo před její předstíranou smrtí. Nemohla se dočkat dne, kdy budou zpátky pod jednou střechou a cítila se nadějně, že k tomu dojde brzy.

* * *

Mike a Isaac začali ráno v obchodě Disney. Mike řekl Isaacovi, že si může vybrat cokoliv bude chtít a Isaac si vybral plyšového mimoně. Tiskl si ho blízko k sobě, zatímco šli ke stolu v cukrárně. Mike před něj položil zmrzlinu. Vybral si dva kopečky mátové s čokoládovými kousky, s čokoládovým přelivem, gumovými medvídky, M&M's, burákovým máslem, marshmallows a posypem navrchu. Isaacovi se rozšířily oči, když zvedl lžičku a zabořil ji do zmrzliny. „Tvoje matky mě zabijí,“ zamumlal Mike, myslíc na to, že to možná trochu přepískl, když dovolil Isaacovi všechny ty přísady navíc. „Možná bychom mohli dát na vršek nějaké ovoce. Zkusit to trochu vyrovnat,“ podrbal se na hlavě, než zvedl svou lžíci a nabral si ze své zmrzliny se sušenkami.

„Ne,“ nakrčil Isaac nos. „Tohle jsou nejlepší sladkosti se zmrzlinou,“ prohlásil Isaac už zaneřáděný od zmrzliny a čokoládové polevy rozmazané kolem celé jeho pusy.

„V tom se s tebou nemohu přít, kámo,“ odvětil Mike. „Takže, poslouchej, hochu,“ nadechl se zhluboka Mike. „Ty víš, že mě mrzí to, co se stalo s tvojí mámou, že jo?“

Isaac odložil svou lžíci a vzhlédl k Mikovi. „Ehé,“ přikývl. „Mamka říkala, že to bylo kvůli tomu, že ti na mě tolik záleží.“

„To bylo,“ usmál se lehce Mike. „A záleží. Jen chci, abys byl v pořádku.“

„No, to jsem,“ řekl mu Isaac. „S mými maminkami,“ usmál se, natáhl se pro ubrousek a otřel si tvář. „Ale nebudeš už znovu ošklivý?“ vzhlédl Isaac k Mikovi s jeho velkýma hnědýma očima dokořán.

„Ne, nebudu,“ odvětil Mike. „Omlouvám se.“

„Odpouštím ti,“ řekl Isaac, seskočil z židle a obešel stůl k místu, kde seděl Mike. Vylezl si mu na koleno a objal ho, než ho políbil na tvář.

„Ááá, děkuji, Isaacu.“ Mike objal své paže kolem hocha a objetí ještě chvíli pokračovalo.

* * *

Alex podala Kaře sklenku vína, než se posadila na gauč vedle ní a upila ze svého vína. „Díky,“ usmála se Kara měkce. „Tak, jak se máš? Myslím tím, jak se to vyvíjí mezi tebou a Maggie?“ Alex nedokázala zabránit přihlouplému zaculení. „Až tak dobře, co?“ pozvedla Kara obočí.

„Je to…“ vydechla Alex. „Jo,“ řekla a zaculení z jejího obličeje neopadlo. „Nejsme, však víš,“ odkašlala si Alex. „V tuhle chvíli spolu intimně, ale myslím si, že nám to pomáhá se vším se srovnat a obnovit spojení.“

„To je ale dobře,“ usmála se Kara. „Opravdu z vás mám radost.“

„Jo,“ Alex přejela rukou nahoru a dolů po nožičce vinné sklenky. „Ale co vy? Jak si s Mikem vedete?“ Alex věděla, že jejich vztah je právě teď trochu jako na horské dráze.

„Hmm,“ skousla si Kara ret a napila se vína, jen aby oddálila odpověď. „Vím, že jsem ho naštvala, když jsem musela být Supergirl a propásla celý den, který naplánoval na naše výročí. Já…udělala jsem jeho oblíbenou večeři a my… Zdálo se, že mi odpustil, ale…“ Kara na chvíli odvrátila od Alex zrak. „Nabídla jsem mu, že vypadneme na tenhle víkend, abych mu to vynahradila, ale očividně ten nápad zamítnul, jelikož, no…“Kara ukázala na sebe, poukazujíc na to, že jelikož je víkend a ona mluví s Alex, tak zjevně nikam nejeli. „Já nevím, jak mám takto najít rovnováhu.“

„To bys neměla,“ řekla Alex, myslíc si, že není fér, jak se Mike občas rozzuřil, že je Kara Supergirl. „Byla jsi Supergirl před tím, než jsi potkala Mika. Věděl, do čeho jde, když s tebou začal randit.“

„Já vím, ale,“ Kara se na chvíli odmlčela. „Chci říct, dívám se na tebe a rodinu, kterou máš s Maggie a…možná je na čase, abych začala novou kapitolu svého života. Mike chce rodinu už dlouho a to, že jsem Supergirl mě od toho odvádí. Všechno to to zesložiťuje. Možná je čas, abych…“ Kara sklopila hlavu a odmlčela se.

„Co přesně mi tu říkáš, Karo?“ ptala se Alex. „Chceš se vzdát toho být Supergirl?“

„Já nevím,“ pokrčila Kara rameny. „Chci mu jen dát najevo, že je pro mne mnohem důležitější, než kdy být Supergirl bude.“

„Ale Mike by nechtěl, aby ses vzdala téhle části sebe,“ ujišťovala ji Alex. „Možná se na tebe čas od času naštve, ale věř mi, že tohle by byla poslední věc, kterou by chtěl. Vážně by ses dokázala vzdát toho být Supergirl?“ ptala se Alex. Znala svou sestru a věděla, jak vášnivá je ohledně pomáhání lidem National City. Ohledně pomáhání DEO s vypořádáváním se se zlotřilými mimozemšťany. Věděla, že by se nechtěla vzdát toho být Supergirl.

Kara v odpověď lehce pokrčila rameny. „Ty zbožňuješ práci, kterou děláš v DEO, ale kdyby ses jí musela vzdát kvůli Maggie a Isaacovi, tak bys to udělala, ne?“ ptala se.

„Já…“ Alex se zarazila. Bez ohledu na to, jak milovala DEO, kdyby na to přišlo, samozřejmě by se toho vzdala. Kvůli Maggie a Isaacovi by se toho vzdala bez mrknutí oka. Výraz Alexiny tváře Kaře jako odpověď stačil. „To nic neznamená,“ pronesla Alex, než mohla Kara něco říct. „Karo, být Supergirl je tvou součástí a vždycky bude. Prosím, nevzdávej se toho.“ Kara lehce vydechla, zatímco se napila vína. Už dál nevěděla, co chce.

* * *

Isaac a Maggie byli přituleni na posteli. Právě dokoukali Mimoně a Isaac byl dychtivý zkouknout je znovu. „Už je opravdu čas, abys šel spát, řekla mu Maggie a Isaac se zamračil.“

„Ale já nejsem unavený,“ řekl Isaac a ze všech sil se snažil potlačit zazívání, ale uniklo mu a jeho ústa se široce rozevřela, zatímco si je zakryl rukou.

„No, já si myslím něco jiného, kámo,“ pronesla Maggie a Isaac znovu zazíval. „No tak, pojď si vyčistit zuby,“ řekla a udělala pohyb, aby se zvedla z postele, ale Isaac ji zatahal za paži a zastavil ji v pohybu.

„Mámo?“ zeptal se Isaac a Maggie k němu shlédla s tázavým výrazem ve tváři. „No, víš, že se blíží Vánoce a Santa.“

„Jasně,“ přikývla Maggie.

„No, myslíš si, že by mi Santa mohl na Vánoce přinést brášku nebo sestřičku?“ zeptal se Isaac s očima dokořán.

„Hmm,“ stiskla Maggie rty. „Je mi líto, kamaráde, ale Santa ti nic takového přinést nemůže,“ pověděla mu a Isaac sklopil rak se smutným našpulením rtu. „A já s mamkou nejsme…není vhodný čas, abychom měly další dítě,“ řekla Maggie a přejel rukou něžně po Isaacově hlavě. Moc ráda by dala Isaacovi sourozence, ale v tuhle chvíli věděla, že se to v blízké době nestane. Právě teď se soustředily na to, aby ona a Alex překonaly to, co se stalo. Bylo to o tom, aby spolu zesílily, vytvořily si znovu silné pouto.

„Ale já bych chtěl.“ Isaacův ret se začal chvět, jako by se chystal plakat.

„Já vím, že ano.“ Maggie cítila, jak jí puká srdce nad smutkem jejího syna. Chtěla mu slíbit, že z něj jednoho dne bude starší bráška, ale nevěděla, co budoucnost přinese. Nevěděla, jestli to bude chtít Alex znovu zkusit po tom, co se stalo naposled. „Ale není to…“ Maggiin hlas se vytratil. „Jsem si jistá, že je tu spousta dalších věcí, o které bys mohl Santu požádat.“

Isaac se poškrábal na hlavě. „Co, aby ses vrátila zpátky domů?“ ptal se Isaac.

Maggie hlasitě vydechla. „Isaacu,“ přitáhla si ho blíž k sobě a obtočila kolem něj ruce. „Santa takovýhle věci nedokáže, ano? Může…může ti přinést hračky nebo koloběžku nebo, však víš, takovéto věci.“

„Ale tohle je všechno, co chci,“ řekl jí Isaac. „Nezáleží mi na hračkách a věcech,“ sklopil smutně hlavu. „Jen tebe a mamku v domě a nové dítě,“ říkal Isaac smutně.

„Ach, zlatíčko,“ políbila ho Maggie na spánek. Věci se mezi ní a Alex vyvíjely skvěle a doufala, že se nastěhuje zpátky domů dost brzy, ale pořád věděla, že nemůže Isaacovi nic slíbit. Bez ohledu na to, jak moc chtěla.

24

Alex se sešla s Maggie a Isaacem v herně ve městě. Byly tam trampolíny, bazény s míčky, skákací hrady, místo na hraní a automaty, aby se děti mohly zabavit. Isaac byl v současnosti někde v hrací oblasti a Alex s Maggie seděly u stolu s kávou. „Takže, ehm.“ Maggie si projela rukou vlasy. „Isaac.“ Maggie se odmlčela a napila se své kávy.

„Co s ním?“ zeptala se Alex, hledíc směrem k hrací oblasti vyhledávajíc svého syna. Ten byl na vršku skluzavky a chystal se sklouznout do bazénku s míčky.

Maggie lehce vydechla a rukama objímala svůj hrnek s kávou. „Chtěl po tobě něco k Vánocům?“ zeptala se.

„Ach, jasně,“ zkroutila Alex rty. „Dostane kolo,“ řekla jí. „Tedy, technicky je kolo od Santy.“ Alex naznačila ve vzduchu uvozovky, při slově Santy. „Ale dám mu oblečení a hračky a nějaká DVD, sladkosti, tuhle stavebnici lego, kterou chce…“ Alexin hlas se vytratil do ztracena. „Ale bude to od mamky a mámy,“ řekla jí Alex a Maggie jí věnovala drobný úsměv.

„Chtěla jsem říct, prostě…“ Maggie se zhluboka nadechla, tušíc, že Isaac zatím Alex nepovídal o svém posledním vánočním přání. „Včera večer mi pověděl, že vše, co k Vánocům chce, je, abych se nastěhovala zpátky domů.“ Maggie stiskla rty. Rozhodla se pro teď nezmínit skutečnost, že také žádal o sourozence.

„Ach,“ pozvedla Alex obočí. Jistěže věděla, že chce, aby se jeho máma nastěhovala zpátky domů, ale chtít to jako vánoční dárek, z toho jí trochu pukalo srdce. Stiskla rty a na chvíli odvrátila od Maggie zrak. „Takže si myslíš, že protože to Isaac chce, tak se to musí stát?“ dotazovala se Alex.

„Jistěže ne,“ odpověděla Maggie. „Ale jsme na tom skvěle, Alex. Já…“ Projela si rukou vlasy s pocitem lehké frustrace, že se Alex pořád drží zpátky, přestože tak drobně. „Je to zjevně pro nás další krok, vrátit se tam, kde jsme byly.“

„Myslela jsem, že tím bude sex,“ zamumlala Alex.

Maggie lehce vydechla. „Můžeme bydlet spolu a pořád na tom pracovat,“ řekla jí. „Ani nemusím spát v našem pokoji. Máme dva volné pokoje, které bych mohla využít.“ Maggie nemohla popřít, že je sexuálně frustrovaná, ale v této chvíli bylo tím nejdůležitějším, aby s Alex spravily svůj vztah a věděla, že na ten sex se vyplatí počkat. „Ale Alex, láme mi srdce vidět ho tak smutného jako včera večer. Já jen chci-“

„Aby ses nastěhovala zpátky jen proto, že to chce Isaac, to není to nejlepší,“ skočila jí Alex do řeči. „Nastěhuješ se moc brzy a věci se pokazí, pak se rozejdeme a budeš se muset odstěhovat…“ Její hlas se vytratil, zatímco vrtěla hlavou. „Já to chci, Maggie. Chci to stejně tolik jako ty a Isaac, ale…“ Alex se odmlčela. „Brát to zvolna a jít na to správně, to je to nejlepší pro Isaaca.“ Maggie trochu sklopila hlavu a sevřela rty. Dokázala pochopit, o co Alex jde, ale to neznamenalo, že se jí to musí líbit. „Dojde k tomu, Maggie,“ naklonila se Alex dopředu a stiskla jí ruku. „A brzy, jen ne teď.“

Maggie vzhlédla zpátky k Alex, zatímco poraženecky vydechla. Otevřela ústa, aby něco řekla, ale zastavila se, když Isaac přiběhl ke stolu. „Hej, kamaráde, bavíš se?“ pokusila se Maggie znít radostně, když se usmívala na svého syna.

„Ehé,“ přikývl Isaac, zatímco si vzal svoji krabičku s džusem a pořádně se napil. „Můžu jít na trampolíny?“ zeptal se, ukazujíc k místnosti, kde byly trampolíny umístěny.

„Jistěže můžeš,“ odpověděla Maggie. „Můžeš jít kamkoliv budeš chtít.“ Isaac se zaculil, položil krabičku s džusem na stůl, než odběhl přes místnost.

* * *

Kara spatřila Maggie sedět na baru s řadou panáků skotské před sebou. Dvě sklenice byly prázdné a jedna ještě zbývala. „Hej, Maggie, jsi v pořádku?“ Kara přešla ke své švagrové.

„Karo,“ pronesla Maggie, než vypila panák a praštila skleničkou na bar. „Co tady děláš?“

„Mluvila jsem s nějakými chlápky o nezvěstném mimozemšťanovi,“ pokynula Kara k mimozemšťanům na druhém konci místnosti, než se vrátila pohledem k Maggie. „A co ty? Proč tu jsi? Sama…a piješ panáky…“ Kara se tvářila ustaraně. „Je to trochu zlověstné,“ řekla a Maggie si odfrkla, než pokrčila rameny, pohlédla na barmana a ukázala si o další dva panáky. Během pár sekund byly před ní umístěny. Zvedla jednoho a pokynula Kaře, aby se chopila druhého. „Pracuji,“ zavrtěla Kara hlavou a posadila se na stoličku vedle ní.

„Alespoň zbyde víc na mě,“ zamumlala Maggie, jak praštila skleničkou na bar a pozvedla tu, kterou Kara odmítla, než ji vypila. Pozvedla ruku, aby pokynula barmanovi, ale Kara na něj pohlédla a zavrtěla hlavou, zatímco dala Maggiinu ruku dolů.

„Ať už jde o cokoliv, nenajdeš řešení na dně spousty panáků,“ řekla jí a Maggie otráveně setřásla její ruku.

„O nic nejde,“ lhala Maggie. „Jen se chci trochu napít.“

„Hmm,“ vydechla Kara. „Maggie, jsi v mém životě už dlouho. Znám tě. A vím, že tě něco trápí,“ dělala si o ni starosti Kara. Měla strach, že se věci mezi ní a Alex nějak pokazily. „Co se stalo s tebou a Alex?“

Maggie lehce vzdechla a vzdala při. Vzhlédla ke své švagrové se rty stisknutými. „Chci, abychom udělaly další krok. Chci se nastěhovat zpátky domů, ale ona…“ Maggie zavrtěla hlavou. „Nechápu, proč na nás nemůžeme pracovat pod stejnou střechou.“

Kara s Maggie soucítila. Nebyla to zrovna její volba, předstírat smrt. Možná na ni Alex byla trochu tvrdá. „Také tě chce,“ řekla jí. „Tak moc tě taky chce.“

„Tak proč si mě k sobě nepustí?“ zeptala se Maggie a tvářila se dost zmateně.

„Já nevím,“ pokrčila Kara rameny. „Ale Maggie, Hlavní věc v tuhle chvíli je, že vy dvě posilujete svůj vztah. Jednoho dne se nastěhuješ zpátky a to je jediné, na čem by mělo záležet. Já vím, že to možná nebude tak rychle, jak bys chtěla, ale to hlavní je, že k tomu dojde,“ usmála se na ni Kara a spatřila, že se na Maggiině tváři objevil ten nejdrobnější úsměv. „A to čekání, kterému budeš muset čelit, bude rozhodně stát za to.“

Maggie si přejela rukou po tváři a povzdechla si. „Předpokládám, že máš pravdu,“ zamumlala. „Já jen, že ji tolik miluji,“ pronesla a odvrátila od Kary zrak, když se jí zamžily oči. Kara věděla, že Maggie nerada projevuje svoje emoce. Každopádně před někým jiným než Alex, takže se moc nesnažila utěšit ji. „A chybí mi. Když musím jít zpátky to toho osamělého hotelového pokoje. Po čase se svou rodinou. Mou ženou a chlapečkem a pak…“ Maggie se odmlčela a stále se ještě nepodívala zpátky na Karu. „I když jsme se hádaly…alespoň jsem byla s ní.“

„A brzy znovu budeš,“ ujišťovala ji Kara. „A toho se musíš držet. Jednoho dne, brzy, ty, Alex a Isaac budete zpátky pod jednou střechou. Kara se cítila špatně, že nemohla říct nic víc.“

„Jo, no, ten den nemůže nadejít dostatečně brzy.“ Maggie konečně pohlédla zpátky na Karu. „Já, ehm, půjdu.“ Maggiin hlas se téměř zlomil, když se zvedala ze stoličky a nechala na baru pár bankovek za své panáky. Kara lehce přikývla, vědouc, že si potřebuje uronit pár slz a respektovala, že to Maggie chce provést v soukromí.

* * *

Alex odložila knihu zpátky na poličku vedle Isaacovi postele. Právě když dumala nad tím, jak nejlépe nadhodit téma Isaacova přání k Vánocům, zmínil ho sám. „Mamko?“ zeptal se. „Já si k Vánocům přeji jen to, aby se k nám domů nastěhovala máma,“ řekl a jeho sladký nevinný hlásek zněl, jako by se měl zlomit rozrušením.

„Já vím, že ano,“ pohladila ho lehce po tváři. „A já i máma taky vážně chceme, aby k tomu došlo a slibuji ti, že jednoho dne se tak stane,“ pravila Alex měkce.

„Proč ne teď?“ zajímalo Isaaca.

„Já…“ Alex vypustila dlouhý výdech. „Mamka je prostě trošku vystrašená,“ řekla mu. Tak moc Maggie milovala a chtěla víc než cokoliv požádat Maggie, aby se nastěhovala zpátky domů, ale vzadu v hlavě měla droboulinkou obavu, že ji znovu ztratí a tu myšlenku nemohla unést. Tak hrozně s ní chtěla být šťastná, ale strach z toho, že o ni znovu přijde, jí způsoboval takové svírání srdce, že odolávala, aby se poddala tomu být s ní naplno šťastná.

„Ty se nikdy nebojíš,“ zalapal Isaac po dechu, zjevně ohromen přiznáním své matky.

„No teď zrovna trošku jo,“ řekla mu Alex.

„Ale máma je tady a může ti pomoct, pokud máš strach,“ řekl. „Dokáže, aby ses cítila šťastně a líp a v bezpečí.“

Alex cítila, jak se jí zamlžují oči při synových slovech. Občas nemohla uvěřit, že mu ještě nebylo ani pět. „To by dokázala, co?“ Usmála se na něj, než semkla rty. Přemýšlela o tom, co Maggie říkala o nenechání se ovládat strachem a že život je moc krátký a proto je důležité dělat věci, které chcete dělat a být s tím, s kým chcete být a pak, i o tom, co říkal Isaac o tom, že tu Maggie je pro ni a tom, že Maggie ji dělá šťastnou. Protože, když se to vezme kolem a kolem, tohle bylo možná to nejdůležitější. Že ji Maggie činila šťastnou.

„Jo,“ souhlasil Isaac. „Takže, přijde domů?“ ptal se Isaac a Alex viděla čistý výraz touhy v jeho tváři.

„Brzy, děťátko,“ usmála se na něj. „Slibuji. Dojde k tomu brzy,“ řekla a Isaac se usmál, než se Alex sklonila, objala ho a políbila.

25

Isaac se vzbudil pořád trochu smutný, že se Maggie ještě nenastěhuje zpátky. Alex nesnášela, že její volby rozesmutňovaly jejího syna, tak se ho snažila rozveselit pozváním Maggie na snídani, než bude muset do školky. Dokonce vstala dřív než obvykle, aby mu mohla udělat palačinky. Ty byly Isaacovou oblíbenou snídaní, ale obvykle nebyly dělány během týdne. Palačinky byly obvykle určeny jen pro víkend. Alex došla ke dveřím, když uslyšela zazvonění a usmála se, když Maggie vešla zabalená do velkého kabátu, šály a na hlavě měla šedou pletenou čepici. „Parádní čapka,“ ušklíbla se Alex, zatímco si Maggie sundala kabát a šálu a pověsila je vedle dveří.

Maggie jí věnovala drobný úsměv. „Venku mrzne,“ pronesla, než si sundala čepici a uhladila si vlasy v obavě, že se pod ní úplně rozcuchaly.

„Zima dorazila,“ řekla Alex, zatímco kráčely do kuchyně. „Promiň, že jsem tě vzbudila.“

„Hé?“ Maggie se tvářila zmatená Alexinou poznámkou.

„Řekla bych, že jsem tě vzbudila, když jsem ti volala,“ pravila Alex. Samozřejmě byla vzhůru brzo, aby připravila Isaaca do školky a sebe na osmou do práce. „Omlouvám se.“

„Ach, to je v pohodě,“ odvětila Maggie. „Pravděpodobně je to dobře. Poslední dobou zůstávám v posteli moc dlouho, jak nemám co na práci. Začínám být trochu zlenivělá,“ zasmála se trochu Maggie.

„Ale brzy začneš v DEO, že jo?“ zeptala se Alex. Maggiino setkání s J'onnem v předchozím týdnu dopadlo skvěle, na místě jí samozřejmě nabídl místo.

„Ano,“ přikývla Maggie nervózně.

„Povedeš si skvěle,“ ujišťovala ji Alex a vzájemně si vyměnily úsměv.

„Mámo,“ vehnal se Isaac do místnosti a pospíšil si obejmout ji. „Mamka říkala, že přijdeš na snídani.“

„Jasně,“ usmála se Maggie a políbila ho na přivítanou.

„Já, ehm…já…“ Isaac vypadal vzrušeně, jak tam poskakoval z nohy na nohu. Maggie si nebyla jistá, jestli je to kvůli tomu, co se jí chystá říct nebo kvůli tomu, že přišla na snídani. „No, pověděl jsem také mamce o svém Vánočním přání a ona říkala, že brzy budeš moct přijít domů. Brzy mámo,“ pravil Isaac a jeho tělíčko se třáslo nadšením. Maggie pohlédla na Alex a usmála se, než se pohledem vrátila k Isaacovi. Otevřela pusu, aby odpověděla, ale Isaac promluvil znovu. „Neřekl jsem jí ale o tom druhém,“ řekl a lehce vrtěl hlavou. „Ne o tom, že chci dítě.“

Maggie s Isaacem se ohlédli, když uslyšeli, jak na zem dopadla pánev. Alex ji upustila z šoku nad Isaacovým druhým přáním. „Promiňte,“ zamumlala, zatímco zvedla pánev a položila ji na plotnu, než se otočila k Maggie a Isaacovi. „Co že si přál?“

„Bráchu nebo ségru,“ pravil Isaac zubící se na Alex, protože na tom neviděl nic špatného. „Měla bys jedno mít s mámou.“

Alex pohlédla na chvíli na Isaaca, než se zahleděla na Maggie. Její nálada se okamžitě změnila. Vypadala zcela napjatě. „Co jsi mu řekla?“

„Že právě teď není vhodný čas,“ řekla jí Maggie. „Že jsme se ještě nedostaly do správné situace. Že mamka není připravená.“

„Že mamka není připravená?“ zeptala se Alex pozvednutým hlasem. „Obviňuješ mě i z tohohle?“

„Ne,“ odvětila Maggie. „Chtěla jsem říct-“

„Já jsem ta, co nechce, abychom žili spolu a teď jsem tou, kdo mu nechce dopřát sourozence,“ rozhodila Alex rukama. Isaac těkal pohledem z Alex na Maggie a zpátky, než opustil místnost, protože se mu nelíbilo, když se jeho mámy hádaly. Alex a Maggie se ale zdály být příliš ponořené do toho, co jedna druhé říkají, že si nevšimly, že utekl. „Nesnáším, že já jsem ta špatná, ale tohle všechno se stalo jen proto, že jsi předstírala smrt,“ běsnila Alex a nevěřícně vrtěla hlavou. „To nemůžeš přijmout alespoň nějakou vinu?“

„Samozřejmě, protože to byla moje chyba. Ale jsi to ty, kdo se drží zpátky. Ne já,“ řekla jí Maggie a Alex uhnula pohledem se rty semknutými.

Alex pohlédla zpátky na Maggie, než se zahleděla z místnosti. „Připravím snídani,“ zamumlala Alex suše. „Můžeš jít najít Isaaca. Pravděpodobně bude za gaučem,“ pronesla, než přešla k pracovní desce, vzala mísu s těstem na palačinky a přenesla ji ke sporáku. Maggie chvíli setrvala s pohledem na Alex a rty semknutými, než smutně vydechla a vyšla z kuchyně, aby našla svého syna.

* * *

Isaac byl v bytě Kary a Mika. Kreslil si obrázek na kuchyňském ostrůvku, zatímco Kara připravovala k večeři kuřecí fajitas. „Něco tu báječně voní,“ prohlásil Mike, když vešel do bytu, s krabicí z pekárny v rukou.

„Co to je?“ Isaac odložil pastelku na stůl a vzhlédl ke svému strýčkovi.

„No, když mi Kara dala vědět, že tu budeš na večeři, napadlo mě, že se po cestě z práce domů stavím v pekárně pro něco sladkého,“ řekl Mike, položil krabici na stůl a otevřel ji. „Přinesl jsem dezert.“

Isaac vykulil oči a téměř slintal, jak hleděl na tři velké kusy čokoládového dortu v krabici. „Můžeme si dát dezert jako první?“ zajímalo Isaaca, prohnaně strčil prsty do krabice a ulomil si kousek dortu.

„Ne,“ zasmál se Mike a zavřel krabici. Isaac si se zahihňáním strčil ukradený kousek do pusy. „A znáš pravidla, nedostaneš zákusek, když ne-“

„Nedostanu zákusek, když nesním celou večeři,“ přerušil ho Isaac s povzdechem a svoje malá očka obrátil v sloup. Alex vždycky trvala na tom, aby Isaac dojedl hlavní chod, než měl povoleny sladkosti. „Já vím. Slyšel jsem to už stokrát.“

Kara si s Mikem vyměnila pohled a oba se kousali do rtu, aby se zvládli nesmát. „Mamčino pravidlo, kámo.“

„Ale mamka tu není,“ přel se Isaac. „Nedozví se, kdybych si to dal jako první, nebo i kdybych nedojedl svoje hitas.“ Hošík vždycky vyslovoval fajitas nesprávně.

„To je pravda,“ musel Mike souhlasit se svým synovcem.

„Takže můžu si ho dát teď?“ nahodil Isaac s nejprohnanějším zazubením, než vykulil oči ještě víc než obvykle a předváděl svůj štěněčí výraz.

„Ne,“ odpověděla Kara při pohledu na Mika, který vypadal, že to zvažuje. „Ne,“ zavrtěla hlavou na svého manžela. Mike obrátil oči v sloup a Isaac se zahihňal.

„Takže, mamka šla za mámou?“ zajímalo Mike, zatímco Isaac se vrátil ke kreslení svého obrázku.

Isaac pokrčil rameny. „Dneska ráno na sebe křičely,“ řekl a smutně vyšpulil spodní ret. „Nelíbí se mi, když křičí. Chci, aby se měly rády.“

Kara s Mikem si vyměnili pohled. „Občas to věcem prospěje, lidi se potřebují nejprve vykřičet,“ pověděl mu Mike. „Já a teta Kara na sebe hodně křičíme,“ pozvedl Mike obočí. Isaac k němu vzhlédl s pusou dokořán. „Ale stejně se moc milujeme.“

„Jo,“ přikývla Kara, jak na ni Isaac pohlédl pro potvrzení. „Chceme věci zlepšit, tak je vykřičíme,“ řekla Kara a naklonila se přes ostrůvek blíž k Isaacovi.

„Stejně se mi to nelíbí,“ zamumlal Isaac.

„Já vím, kamaráde.“ Kara přešla ke svému synovci a přitáhla si ho k sobě. „Ale tvoje maminky se navzájem tak moc milují. Všechno bude v pořádku.“

„Opravdu vážně?“ zeptal se Isaac.

Kara vzhlédla k Mikovi, oba měli na tváři stejný výraz. Věděli, že by to neměli Isaacovi říkat nebo mu slibovat něco, co nemohli ovlivnit, ale oba věřili, že Alex a Maggie jsou dostatečně silné, aby tohle překonaly. „Opravdu vážně,“ promluvila Kara tiše a držela svého synovce v objetí.

* * *

Maggie vzhlédla z postele, kde seděla, když se ozvalo zabušení na dveře. Odložila krabici a vidličku na postel a vypnula televizi, než se zvedla a přešla ke dveřím. Postavila se na špičky a pohlédla do kukátka. Usmála se, když spatřila Alex stojící na druhé straně. „Ahoj, pojď dál,“ řekla, když otvírala dveře.

„Už v pyžamu?“ pozvedla Alex obočí, s pohledem na hodinky, kde spatřila že je jen deset minut po sedmé, než přejela pohledem po Maggie od hlavy po paty. Měla na sobě červeně kostkovaný bavlněný spodek pyžama a námořnický vršek pyžama, dlouhé rukávy vyhrnuté nad lokty. „A tiramisu?“ pohlédla Alex do krabice na posteli, kde byla půlka snědena. „Doufám, že jsi k večeři měla víc než to.“

Maggie se trochu zasmála a zastrčila si vlasy za ucho, než si toho všimla. „Panebože, Alex,“ pozvedla ruku a jemně palcem přejela pod Alexiným levým okem, přes pořádnou fialovou modřinu. „Co se stalo?“

„Ale, jen si nějaký debilní mimozemšťan myslel, že by mě mohl přeprat,“ odpověděla Alex. „Rychle jsem mu ukázala, kdo je tu šéf.“

„Jsem si jistá, že ano,“ řekla Maggie a také si všimla krabice v Alexiných rukou. „Takže, ne že bych tě neviděla ráda, ale čemu vděčím za návštěvu?“

Alex si skousla ret hledíc do Maggiiných hlubokých čokoládových očí. „Chtěla jsem se omluvit za ráno. Já, ehm…byla jsem jen zaskočena Isaacovou žádostí a…“ Alex shlédla na krabici ve svých rukou, než vzhlédla zpátky k Maggie a podala jí ji.

„Alex, to jsi nemusela,“ zavrtěla Maggie hlavou. „Nemáš se za co omlouvat, já…“ Maggie shlédla na dárek, než přešla ke stolu, s Alex v patách. Maggie otevřela krabici a vydala nadšené zapištění, když viděla, co je uvnitř. „Panebože, Alex. Jak jsi…dala jsi mi laserovou pistoli?“ Maggie vyndala pistoli ven a přejela po ní obdivně rukou.

„No, vím, jak moc zbožňuješ tu moji a byli jsme dneska na Měsíci otrokářů a no, viděla jsi, co mi ten imbecil udělal s obličejem?“ ukázala si Alex na svou modřinu a Maggie se lehce uchechtla. „Udělal mi monokl, tak jsem mu ukradla laserovou pistoli.“

„Jsem si jistá, že to nebylo to jediné, co jsi mu provedla,“ zamumlala a Alex jen pozvedla obočí a drzé zaculení se objevilo na její tváři. „Ale vážně, zlato, díky za tohle,“ řekla jí Maggie, postavila se na špičky a vlepila něžný polibek na Alexiny rty. „Ačkoliv normálním omluvným dárkem je obvykle čokoláda, květiny nebo šperk,“ pronesla, když se odtáhla.

„Jo, ale já věděla, že oceníš spíš pistoli,“ řekla jí Alex, než na chvíli zasáhlo místnost ticho.

„Ehm,“ Maggie na chvíli sklopila zrak a vrátila prozatím pistoli zpátky do krabice. „Alex, ty víš, že si o tom se mnou můžeš promluvit, že jo?“ Věděla, že Alex v sobě potlačuje pocity z potratu. Tím spíš byla s těmi pocity nesrovnaná a nevyřešila je. „Já vím, že si myslíš, že to byla moje chyba a pokud mě potřebuješ vinit, tak fajn, ale-“

„Neviním tě,“ přerušila ji Alex. „Nebyla to tvoje chyba,“ skousla si ret. „Byla jsem to já. Já jsem nosila naše dítě a já byla tou, kdo se o sebe nestaral. Já jsem vinná. Nebo možná…možná to byla jenom příroda,“ zamumlala Alex, zatímco poodešla o pár kroků od Maggie. Maggie mohla vidět, že se Alexiny oči lesknou a nechtěla nic víc, než sevřít Alex do svého náručí a nechat ji vyplakat bolest pryč, ale čekala. Věděla, že musela počkat na svolení. Na nějaký druh signálu, že se jí může dotknout. Že ji může sevřít a utěšit. Místo toho tam jen stála, hleděla na svou ženu a výraz její tváře dával Alex najevo, že tam pro ni je. Po tom, co se zdálo jako dlouhá doba, kdy si jen hleděly vzájemně do očí, Alex promluvila. „Musím?“ vykvikla Alex a zněla tak vystrašeně, tak mladě, tak nevinně. Maggie stiskla rty, jak stroze přikývla. Hodně kvůli tomuhle plakala. Ode dne, kdy jí Alex pověděla, že přišla o dítě, ronila v soukromí svého hotelového pokoje slzy a truchlila pro tu ztracenou duši. Propracovala se tím svým způsobem, protože věděla, že Alex na to zatím není připravená. „Ale je to už asi osm měsíců,“ namítala Alex. „Je to už dávno, mu…musím vytahovat všechny ty pocity, které jsem zatlačila pryč?“

„Pokud chceš být schopná posunout se dál, tak víš, že musíš,“ mluvila Maggie měkce a pomalu, dávajíc si na čas se svými slovy. Musela být v téhle chvíli silná. Nemohla se také složit, ne, když ji Alex potřebovala.

„Já, ehm…bylo to den před třináctým týdnem těhotenství.“ Alex zavřela pevně oči ve snaze zatlačit slzy, ale jedna jí unikla a skoulela se jí po tváři. „Byla jsem si jistá, že to bude další kluk,“ otevřela znovu oči, její pohled se zaměřil přímo na Maggie, jejich oči se střetly. „Chtěla jsem ho pojmenovat Noah,“ zajíkla se Alex.

„To je hezké jméno,“ řekla jí Maggie.

Alex se zhluboka nadechla. „Strašně dlouho jsem se cítila prostě tak prázdná,“ popotáhla Alex. „Já…Isaac byl tím jediným, co mě udržovalo v chodu. Prostě jsem nemohla…“ Alex se odmlčela a položila si ruku na břicho. Zahleděla se hlouběji do Maggiiných hlubokých, tmavých očí a natáhla k ní druhou ruku. Maggie se účastně usmála, zatímco pokročila vpřed, vzala Alexinu ruku a pevně ji konejšivě stiskla. „Omlouvám se. Nemůžu,“ zavrtěla Alex hlavou a slza jí kanula po tváři.

„Já vím, že je to těžké,“ zamumlala Maggie. „Ale broučku, je zdravé truchlit nad ztrátou a je to krok, který je třeba udělat, aby ses přes to mohla přenést.“ Maggie stále něžně přejížděla palcem po Alexině tváři a stírala padající slzy.

„Omlouvám se,“ vydala Alex srdceryvný nářek. „Omlouvám se, že jsem přišla o naše dítě.“

„Nemáš se zač omlouvat.“ Maggie mluvila měkce, zatímco se Alex zhroutila na ni. Maggie kolem ní pevně obtočila paže a přinášela jí úlevu, kterou hledala. Držela ji, zatímco ta nechávala slzy kanout, jak konečně pořádně oplakávala ztracené dítě. Beze slov ji hladila po zádech, jen ji svírajíc. Byla útěchou, kterou potřebovala. Držela ji v objetí po dobu, která se zdála jako hodiny. Její rameno a vršek pyžama byly vlhké od Alexiných slz, ale bylo jí to jedno. V téhle chvíli vše, na čem záleželo, byla Alex.

26

Maggie navrhla Alex, aby udělaly něco malého, aby se rozloučily s dítětem, o které přišly. Alex se nejprve zdráhala, ale čím víc o tom uvažovala, tím víc si myslela, že by to mohl být perfektní způsob, jak získat uzavření za svou ztrátou. Rozhodly se zasadit na zahradě nějaké slunečnice, takže budou moci každý rok vyhlédnout ven a spatřit jejich krásu a hodlaly vypustit dva balónky k nebi. Jakmile se Alex vrátila z práce, napsala Maggie a ta přijela do domu a přivezla s sebou semínka a balónky. Sehnala je dříve toho dne, vybrala světle zelené. „Ahoj,“ přivítala se Maggie s Alex polibkem na tvář.

„Ahoj,“ vrátila jí úsměv Alex, zatímco si vzala svůj kabát z věšáku u dveří a oblékla si ho, než se natáhla po své červené čepici a natáhla si ji na hlavu.

„Je tam zima.“ Maggiiny tváře a nos byly zčervenalé chladem.

„Myslíš si, že bychom s tím měly počkat do jara?“ zeptala se Alex, uvědomujíc si až teď, že pravděpodobně není nejlepší nápad sázet slunečnice v prosinci.

„Stejně tak to můžeme zkusit teď,“ řekla jí Maggie. Alex v odpověď lehce přikývla. „Kde je Isaac?“

„Hraje si u Dylana,“ řekla jí Alex, když kráčely domem a vyšly zadními dveřmi do zahrady. Došly na konec zahrady, kdy byla jabloň. Maggie se sklonila nad trávu, zatímco Alex přišla od kůlny s malou lopatkou v ruce. Klekla si na trávu vedle Maggie. Ta nepřestávala v jedné ruce držet balónky, zatímco podávala Alex balení semínek. Alex mlátila lopatkou proti ztvrdlé zemi a zvládla vyrvat kus trávy a hlíny. „Myslíš si, že vyrostou?“ zeptala se Alex, zatímco tvrdě pracovala na vytvoření díry, do které by zasadily semínka.

„Dokáži si představit, že na jaře ano,“ odvětila s pokrčením ramen Maggie, ani jedna z nich nebyla moc zapálená zahradnice. Maggiina láska k bonsajím bylo asi tak nejdál, kam se pustila. „Budeš potřebovat vodu. Půjdu nějakou sehnat,“ zvedla se Maggie a nepřestávajíc pevně svírat balónky v levé ruce, zašla do domu a o chvíli později se vrátila s konvicí vody. Alex rozdělala semínka a nasypala je do malých děr, které vytvořila kolem kmene stromu. Maggie jí pomohla s nahrnutím hlíny zpátky, než ji zalila. Alex se zvedla na nohy, třela si chladné ruce a dýchala si na ně ve snaze zahřát je. „Chceš něco pronést?“ zeptala se Maggie a obtočila pravou paži kolem ní. Alex na ni pohlédla a zavrtěla hlavou. Obě jen chvíli setrvaly v tichu.

„Měly bychom…“ Alex natáhla ruku a Maggie jí dala jeden z balónků. Maggie mohla vidět, že jí oči trochu zčervenaly, ale nebyla si jistá, jestli se snaží nebrečet nebo, jestli je to kvůli chladnému zimnímu větru. „Děťátko Sawyer-Danversové,“ pronesla Alex tiše, než pustila balónek a vzhlížela, jak se vznáší do šerého nebe. Maggie pustila svůj balónek a společně sledovaly, jak odlétají výše a výše, vypadajíc menší a menší, až se ztratily z dohledu.

Zůstaly venku v objetí a dívaly se dlouho po tom, co už balónky nebylo vidět, než se rozhodly jít dovnitř a zahřát se. Jejich kabáty visely přes židle v kuchyni, ale obě měly čepice stále na hlavách. Alex nechala vařit konvici vody, zatímco Maggie vytáhla dva hrnky ze skříňky a do obou nasypala pořádnou dávku kafe. Obě měly rády silnou kávu. Maggie si koutkem oka všimla, že na ni Alex upřeně hledí a otočila se čelem k ní. „Copak?“ zeptala se, její pohled zůstával na Alex, která se opírala o pracovní pult.

„Díky za tohle,“ zamumlala Alex, sklopila zrak a hrála si s rukama.

Maggie přešla k ní, její ruka něžně zvedla Alexin obličej ke svému a hladila ji po tváři. Alex se lehce odtáhla. Maggiina ruka byla stále studená z venku. „Rádo se stalo,“ pronesla Maggie měkce. „Cítíš se dobře?“ Maggie se na to chtěla zeptat už dávno. Cítila prázdnotu v břiše a věděla, že Alex pravděpodobně cítí to samé, ne-li horší.

„Propracovávám se k tomu. Tohle…to…“ Alex vyhlédla z kuchyňského okna, než se vrátila pohledem k Maggie. „Hodně mi to pomohlo, takže, díky.“ Alex jí věnovala oceňující pohled.

„Udělala bych cokoliv, abych ti pomohla, broučku,“ řekla jí Maggie a usmála se pro sebe, když cítila, jak putují Alexiny ruce kolem ní a usazují se na jejích bedrech. Maggie cítila, jak je k Alex přitahována, jejich těla se dotýkají. Alexin úsměv se rozšířil, když se sklonila a vlepila jemný polibek na Maggiiny rty. Maggie se usmála do polibku a nechala ho prohloubit, když obtočila svoje ruce kolem Alexina krku.

„Ježiši,“ odtáhla se Alex z polibku, při doteku Maggiiných studených rukou na jejím krku. „Tvoje ruce jsou pořád moc studené,“ řekla, zvedla je a přiměla Maggie dát je k sobě. Vzala je do svých a začala je třít. Obě se ohlédly, když začala konvice syčet, než přepínač cvakl, indikujíc, že je voda uvařená. Alex tam došla a nalila vroucí vodu do hrnků a míchala kávu, dokud se všechna nerozpustila. „Tady, vezmi si to do rukou,“ podala Alex Maggie hrnek a pokynula jí, aby ji následovala do obýváku. Krb už plápolal a příjemně zahříval místnost. Posadily se na gauč a Maggie znovu ucítila Alexin pohled.

„Co je?“ ohlédla se po Alex, která na ni upřeně hleděla s koutky úst zvednutými.

„Vypadáš tak sexy s tou čepkou na hlavě,“ řekla jí Alex. Maggie se lehce zarděla. Měla na sobě tu stejnou šedou čepici, jako den před tím, když přišla na snídani.

„Ty, jakbysmet,“ olízla si Maggie rty. „I s tou velkou modřinou.“ Maggie stálo veškeré úsilí, aby se na ni v tu chvíli nevrhla, protože vzhledem k delikátnosti situace, kvůli které byla v domě, cítila, že načasování by bylo vysoce nevhodné. Takže, bez ohledu na to, jak moc chtěla znovu cítit ten blízký kontakt se svou ženou, věděla, že dnešek není tím dnem, kdy k tomu dojde.

„Tahle drobnost?“ ukázala si Alex na tvář ukazováčkem a nakrčila nos. „To nic není. Jen počkej, až budeš nakopávat zadky s námi. Ačkoliv, jsi si vědoma, že nejdřív se budeš muset postavit J'onnovi a porazit ho, než budeš oficiálně jmenována agentkou, že jo?“ zjišťovala Alex. „Ach, a nejspíš mně.“

„Tobě?“ pozvedla Maggie hlas. „Nepřimějí mě bojovat s tebou.“

„Proč ne?“ ptala se Alex. „Mám za sebou spoustu bojového tréninku s Karou, když začala se Supergirl. A po J'onnovi jsem považována za nejlepší agentku, takže…“ věnovala jí namyšlené zazubení. „Uvažuj o tom jako o agresivní předehře,“ řekla jí drze. „Bude to rajcovní,“ zamumlala a Maggie se musela zasmát. „A je to, jako bych ti vracela laskavost,“ nepřestávala Alex mluvit. „Vždyť víš, naučila jsi mne, jak být lesbičkou a teď tě já naučím, jak být tou nejlepší agentkou DEO. Nebo druhou nejlepší, po mě,“ zazubila se Alex.

Maggie se znovu zasmála při Alexině poznámce, natáhla ruku a hravě ji plácla po noze. „Mimochodem, nenaučila jsem tě, jak být lesbičkou,“ řekla, než se napila kávy. „To není něco, co bys potřebovala učit.“

Alex nepatrně vrtěla hlavou. „Ty víš, co tím myslím,“ pozvedla významně obočí a Maggie slaboučce přikývla, se rty semknutými.

„No,“ přisunula se Maggie na gauči trochu blíž k Alex. „Musím být zatraceně dobrá učitelka, protože jsi naprostá první třída, když přijde na ložnici,“ řekla jí. Teď bylo na Alex, aby zčervenala. „Takže by ses měla raději vytasit se svými nejlepšími učitelskými schopnostmi. Však víš, žádné držení se zpátky ze strachu, že se stanu lepší agentkou než ty,“ pronesla Maggie a na tváři se jí zformovalo drzé zazubení.

„Ty jsi taky jediná, které ukážu všechny své schopnosti v nakopávání zadků,“ zamumlala Alex. Maggie se stále culila, zatímco jí Alex sevřela tvář a vzájemně si hleděly do očí. Maggie se naklonila a vtiskla něžný, jemný polibek na Alexiny rty. Alex se odtáhla a úsměv neopouštěl její tvář, zatímco se dívala hluboko do Maggiiných očí. Tolik tuhle ženu milovala. Činila ji nejšťastnější ženou na světě. Nyní věděla, že nemůže nechat svůj strach z toho, že ji znovu ztratí, zadržet ji od toho, aby s ní byla. „Musím jet vyzvednout Isaaca,“ řekla jí, s pohledem na hodinky. „Chceš jet taky? Možná bychom si mohly zajít na večeři?“ navrhovala Alex.

„To bych moc ráda,“ odpověděla Maggie s úsměvem, když se Alex zvedla z gauče, vzala Maggiin hrnek do ruky a položila prozatím oba napůl vypité hrnky na stolek. Natáhla ruku a Maggie do ní vložila svou. Alex ji vytáhla na nohy a vedla ji ven z pokoje. Obě se nachystaly, aby mohly jet vyzvednout Isaaca.

* * *

Isaac seděl u stolu, jeho oči těkaly mezi Maggie a Alex. „Jsi v pořádku?“ zjišťovala Alex, když si všimla výrazu jeho tváře.

„Skončily jste s mámou s křikem?“ pronesl Isaac plaše.

„Skončily,“ odpověděla Alex s povzbudivým úsměvem, ve snaze dát Isaacovi najevo, že všechno je v pořádku.

„Daly jste si pusu a udobřily se?“ zajímalo Isaaca.

Maggie potlačila smích při otázce jejich syna. „To rozhodně ano,“ pověděla mu a Isaac se při té novině okamžitě zazubil.

„Dobře.“ Isaac se zdál dost potěšen. „Je hezčí být šťastný.“

„Je, že jo?“ pronesla Alex a vyměnila si pohled s Maggie. Ach, jak ji činila víc než šťastnou. Isaac přikývl, než pohlédl přes místnost.

„Můžu se jít podívat na akvárko?“ zeptal se Isaac. Maggie i Alex obě v odpověď přikývly, než Isaac seskočil z židle a odběhl se podívat na ryby.

„Já vím, že jsem zaujatá, ale je to tak skvělé a chytré děcko,“ řekla Maggie s očima na svém synovi, než se obrátila k Alex. „Vážně si s ním odvedla skvělou práci.“ Maggie nesnášela, že přišla o část života svého syna, ale byla moc vděčná Alex a způsobu, jakým ho vychovávala. Byla sice pryč jen osm měsíců, ale Isaac za tu dobu tolik vyrostl. Nenáviděla, že ten čas se svým synem nezíská nikdy zpět, ale byla vděčná, že má možnost už nic víc z jeho života nezmeškat.

„Ále, to je…jen jsem ho dál vychovávala tak, jak jsme to dělaly spolu,“ řekla jí Alex a smetla ten kompliment, protože jí přišel nepatřičný. „Je to prostě od přírody hodný kluk.“ Alex s Maggie se ohlédly na Isaaca, který tiskl ruce na akvárko, s tváří jen milimetry od skla.

„Ale je tak chytrý a moudrý a…“ Maggie pohlédla zpátky na Alex. „Pořád ses o něj dokázala postarat a tvarovat ho do tohohle úžasného děcka, když ses musela vyrovnávat s tolika věcmi,“ pronesla Maggie měkce a naklonila se a vzala Alex za ruku.

„Samozřejmě,“ odvětila Alex. „Byl mou malou částí tebe a chtěla jsem, abys byla pyšná.“ Alex mluvila tiše, zatímco hleděla do Maggiiných uhrančivých očí.

„Nikdy by se nemohlo stát, že byla nebyla pyšná,“ řekla jí Maggie s úsměvem na tváři.

Alex otevřela pusu, aby promluvila, ale Isaac ji předešel, když se přihnal od akvária. „Ty ryby jsou tak bezva,“ prohlásil. „A je tam ryba Nemo.“

„Paráda, kámo,“ usmála se Maggie na svého syna. Její ruka zůstala na Alexině, Isaac si toho všiml a radostně poskočil. Zazubil se na Maggie, než jí pokynul, aby se snížila na jeho úroveň. Maggie naklonila hlavu dolů, zatímco se Isaac postavil na špičky a zašeptal do jejího ucha. Maggie se lehce zasmála, než přelétla pohledem k Alex a pak zpátky na Isaaca. „Myslíš, že bych měla?“ zeptala se a Isaac přikývl s rošťáckým úsměvem na tváři. Alex pohlédla tázavě na Maggie, divíc se, co Isaac říkal. Maggie pozvedla v odpověď obočí, než se naklonila a vtiskla polibek na Alexiny rty. Oddělily se, zatímco Isaac se zahihňal.

„Udělejte to znovu,“ řekl jim. Alex s Maggie pohlédly na chvíli na svého syna, než se vrátily pohledy k sobě navzájem a vyměnily si další polibek.

27

Během několika následujících týdnů spolu Maggie a Alex nepřestávaly trávit spoustu času, chodily na rande jen ve dvou a trávily čas jako rodina se svým synem. Mezi nimi to bylo v podstatě zpátky tak, jak bývalo, obě ženy z toho byly samozřejmě extrémně nadšené a společně pokračovaly v překonávání ztráty jejich dítěte. Alex se zdála sama mnohem šťastnější, že konečně našla mír po tom, co se musela vypořádat s emocemi, které tak dlouho pohřbívala v sobě. Maggie s Alex si vyšly na večeři do thajské restaurace, kterou Alex zbožňovala a pak skončily v mimozemském baru. Alex si chystala šťouch, aby vyhrála toho večera třetí hru kulečníku v řadě. Vzhlédla k Maggie a skousla si ret. Záměrně se opájela její krásou, těmi roztomilými dolíčky, když se usmívala. Toužila po ní. Chtěla udělat další krok. Chtěla udělat ty další dva kroky. Chtěla, aby se všechno vrátilo zpátky do normálu. Jak měly být. Byla připravená. Přišlo jí to jako vhodná doba. Zírala na ni ještě o chvíli déle, naprosto fascinována její krásou, než se pohledem vrátila ke kulečníkovému stolu. Vystřelila, bílá koule zasáhla černou příliš zprava a způsobila tak, že vrazila do strany a minula díru. Bílá koule se srovnala dokonale za ni. Alex stiskla rty při myšlence, že ani Winn by tohle nedokázal minout. Maggie to jistě zvládne. „Ale sakra,“ předstírala Alex zklamání, že minula.

Maggie na ni pohlédla. „Netrefila ses schválně.“

„Nic takového jsem neudělala,“ předstírala Alex šok nad manželčiným obviněním. „Normálně jsem to pohnojila.“

„Mmm hmm, to jistě,“ naklonila Maggie hlavu na stranu a věnovala Alex vědoucí pohled. Alex rozhodila rukama, než se natáhla pro pivo, sklenice skryla úsměv, který se jí objevil na tváři. Maggie pozvedla obočí a vystřelila. Černá koule zmizela v díře, zatímco bílá se odrazila zpátky a zastavila se na stole. „Tak a je to,“ prohlásila Maggie a úsměv se rychle objevil na její tváři, jak cítila, že jí srdce bije v hrudi. Cítila žár v břišní dutině při pomyšlení na to, co výhra v kulečníku znamená.

„Konečně jsi jednou vyhrála,“ radovala se se smíchem Alex. „A ty víš, co znamená, když jsi teď vyhrála, že jo?“ Alex pokročila vpřed a vzala Maggie kolem pasu, přitahujíc si ji k sobě, takže se jejich těla k sobě tiskla.

„Myslím, že ano,“ pozvedla Maggie obočí, zatímco obtočila paže kolem Alexina krku a vlepila jí něžný polibek na její rty. „Ale rozhodně jsi mě nechala vyhrát,“ zamumlala. Cítila plamen ve svém žaludku a její srdce zrychlilo při myšlence na to, co bude následovat.

„To si vážně hodláš stěžovat?“ zjišťovala Alex a něžně hladila Maggiinu tvář.

„Ne,“ odvětila Maggie, zatímco zvedla svou sklenici piva a v podstatě vyžahla zbývající půlku naráz. „Vypadněme odtud.“ Maggie zahýbala obočím, popadla Alex za zápěstí a vedla ji z baru. Při cestě ven Alexina druhá ruka plácla Maggie škádlivě po zadku.

* * *

Mike se protáhl v posteli, než se otočil a otevřel oči, aby zjistil, že místo jeho ženy je prázdné. Donutil se vylézt z postele, vyšel z ložnice, dal se chodbou a v kuchyni nalezl Karu, jak si připravuje snídani. „Vstala jsi brzy.“ Mike si promnul oči při pohledu na hodiny. Bylo teprve po sedmé.

„Nemohla jsem spát,“ odvětila Kara a rozkřápla druhé vejce do mísy dělajíc míchaná vajíčka. „Chceš něco?“

„Stačí mi cokoliv, co děláš,“ zazíval Mike, podrbal se na hlavě a usadil se ke stolu. Podíval se na notebook, který tam stál otevřený a spatřil otevřený email. Kara se otočila a uviděla, že si ho prohlíží.

„Další odmítnutí,“ povzdechla si, než přidala trochu víc mléka a další dvě vejce do mísy pro Mika.

„Něco seženeš, Karo,“ řekl jí. Kara častěji pomáhala v DEO a ne nezbytně jen jako Supergirl, ale i přesto v mezičase stále hledala práci jako novinářka a blogovala na svojí stránce.

Kara si odfrkla. „Ne, neseženu,“ povzdechla si. „Nechtějí mi poskytnout ani pohovor,“ poukázala k notebooku, zatímco mluvila. „Je to jako…jako by mě Snapper všude zařadil na černou listinu.“ Kara zněla smutně. Ucházela se o spoustu prací, které se objevily během posledních pár týdnů, ale nikdo se s ní nespojil, až do teď, ale to bylo bohužel také odmítnutí. „Jsem tak blbá.“ Kara se na sebe zlobila, zatímco nalila mléko a vaječnou směs do pánve, popadla vařečku a míchala vajíčky, zatímco se zahřívala. Vytáhla chleba z chlebovky a položila ho pod gril, aby se opekl.

„Zlato, ani zdaleka nejsi hloupá,“ ujistil ji Mike. Kara byla jedním z nejbystřejších lidí, které kdy potkal. „A každopádně si zasloužíš nějakého lepšího šéfa, než je ten idiot Snapper,“ řekl jí.

„Alespoň jsem s ním měla práci,“ zamručela Kara, zatímco vyndala ze skříňky dva talíře a praštila s nimi na pracovní desku trochu silněji, než zamýšlela. „Nikdy jsem neměla dávat výpověď. Je to skoro měsíc a já nemám nic ani zdánlivě slibného.“ Mike lehce vydechl. Chtěl jí pomoct, víc, než cokoliv si přál, aby pro ni mohl něco udělat, zajistit, že získá skvělou práci, ale nevěděl, co by mohl udělat. Kara sundala pánev z plotny a položila ji na pracovní desku, než vzala opečený chleba z grilu.

„No tak, Karo,“ vydechl Mike. „Byla jsi tam nešťastná. A práce pro tebe se objeví brzy.“

„Já nevím,“ pokrčila Kara rameny, položila tousty na talíře, než na ně nandala míchaná vejce, otočila se k Mikovi a položila talíře na stůl. Došla k ledničce a vyndala pomerančový džus, než po cestě zpátky sebrala dvě sklenice a posadila se vedle svého manžela. „Možná je to znamení, že mám se svým životem dělat něco jiného.“

„Jako co?“ zajímalo Mika, zatímco naléval dvě sklenice pomerančového džusu. „Vrátit se do školy?“

„Ne, ne, ne,“ zavrtěla Kara hlavou. „Já jen…“ odmlčela se Kara. „Já nevím, Miku. Od chvíle, co se Maggie vrátila, jsem si uvědomila, co je v životě nejdůležitější a…“ Kara stiskla rty. Opravdu si nebyla jistá, co se snaží říct, ale poslední dobou si uvědomovala, že v životě jde o víc, než být Supergirl a mnohem víc, než novinařina a během posledních pár týdnů se často přistihla, jak uvažuje o tom, jaký by byl její a Mikův život bez Supergirl v něm. „Možná je na čase, abychom začali další kapitolu našich životů. Vždyť víš. Myslím tím, že tohle chceš už věčnost.“

Mikovi zaskočil jeho pomerančový džus. Párkrát se praštil do hrudi. „Takže, co přesně říkáš, Karo?“ Mike hleděl zmateně.

„Já…“ Kara si mnula čelo. „Nevím. Musím si to promyslet. Já…jdu se proletět,“ řekla Kara a postavila se.

„Karo,“ vyrazil za ní Mike, když zmizela v ložnici a vrátila se převlečena do kostýmu Supergirl. „Počkej, co to říkáš?“ zeptal se znovu Mike, ale Kara už vylétla z okna a zanechala ho bez odpovědi.

* * *

Alex otevřela oči a podívala se vedle sebe. Na tváři se jí objevil úsměv, když tam spatřila ležet Maggie. Přetočila se k ní a objala ji zezadu. „Mmmm,“ zachrula se Maggie, dávajíc Alex najevo, že je vzhůru.

„Dobré ráno.“ Alex vtiskla jemný polibek do záhybu Maggiina krku. „Tohle mi chybělo,“ políbila ji znovu Alex. „Stýskalo se mi po tulení,“ zamumlala. Maggie se usmála, jak cítila Alexin dech na svém krku.

„Taky mi tohle chybělo.“ Maggie pořád zněla ospale, zatímco pozvedla ruku a hladila tu Alexinu, které byla stále přehozena přes ni. „Popravdě,“ otočila se Maggie, takže byla čelem k Alex, jejich těla přitisknuta k sobě. „Chybělo mi dělání spousty věcí s tebou,“ zahýbala obočím, než vtiskla polibek na Alexiny rty. Alex se do polibku usmála a nechala ho prohloubit, zatímco Maggiiny ruce putovaly po jejích zádech a sevřely jí zadek.

„Mmm, nemůžeme,“ řekla jí Alex, neochotně se odtáhla a pohlédla na hodiny. „Isaac sem přijde každou minutou,“ varovala ji. „Musíme se obléct,“ řekla, když vstávala z postele. Maggie si svůdně skousla ret, jak vzhlížela ke své nahé manželce. „Isaac bude u vytržení, že jsi tu spala.“

„Ve skutečnosti jsme toho moc nenaspaly, že?“ mrkla na ni Maggie. Alex zvedla polštář a hodila ho po Maggie, kterou zasáhl do obličeje. „Hele,“ zavřískla Maggie, zatímco se v posteli posadila a hodila polštář zpátky po Alex, kterou to zaskočilo a lehce ji to vyvedlo z rovnováhy, když si natahovala pyžamové šortky.

„Zlato.“ Alex položila polštář na postel, než hodila šortky a tričko na spaní Maggiiným směrem. „Prosím.“ Zatímco mluvila, tak si přetáhla svoje tričko přes hlavu.

„No, jelikož tak hezky prosíš,“ pronesla Maggie, přetáhla si tričko přes hlavu, než se natáhla po šortkách a vklouzla do nich. Obrátila se v posteli na kolena a přetáhla si Alex blíž k sobě, její ruce spočívaly na jejích bedrech, zatímco ji něžně líbala.

„Chci se s tebou probouzet každý den,“ zastrčila Alex Maggie vlasy za ucho, než jí vzala tvář do dlaní. „Co říkáš na to, že by ses nastěhovala zpátky?“ Alex zněla nervózně, když se ptala, ale nebyla si jistá proč. Věci byly mezi nimi báječné a Maggiino nastěhování se zpátky domů z nich znovu udělá oficiálně řádnou rodinu.

Maggie cítila, jak jí srdce v hrudi buší nadšením. Netoužila po ničem víc od chvíle, co se vrátila do National City. „To bych moc ráda,“ odpověděla se zazubením, než si vyměnila se svou ženou další polibek. „Isaac bude vážně u vytržení,“ pravila, odtáhla se z polibku a zamilovaně hleděla do Alexiných očí. „Splní se mu jeho Vánoční přání,“ pronesla, neschopna se zbavit úsměvu na tváři. Tohle bylo vše, po čem toužila. Vrátit se domů ke své ženě a synovi. Skutečnost, že se to stane v čase Vánoc, to všechno činila ještě výjimečnějším.

„To bude.“ Alex měla na tváři široký úsměv, jak hladila Maggiinu tvář. „Miluji tě Margaret Ellen Sawyer-Danversová.“

„Také tě miluji, Alexandro Sawyer-Danversová,“ zamumlala, než si vyměnila polibek se svou manželkou.

„Mámo.“ Maggie s Alex se odtáhly z polibku při zvuku Isaacova hlasu. „Jsi v pyžamu,“ řekl Isaac, zatímco vylezl na postel vedle Maggie. „Spala jsi tu?“ zalapal po dechu.

„Spala,“ řekla mu Maggie.

„No, páni,“ vykulil Isaac oči překvapením. „Znamená to, že teď už tu budeš spát pořád?“

Alex s Maggie si vyměnily pohledy, než se Maggie podívala zpátky na Isaaca. „To jistě znamená, kamaráde.“

„Ano,“ zatleskal radostně rukama, hošík byl zjevně šťastný, že bude jeho máma znovu žít s nimi. „To je nejlepší,“ zazubil se. „A právě včas na Santův příchod.“ Vánoce byly už za pět dní.

Alex hleděla na Isaaca a Maggie a rozněžněle vzpomínala na líná nedělní rána v posteli s těmi dvěma. „Hej, Isaacu, víš, co jsme už dlouho nedělali?“ zeptala se. Isaac k ní vzhlédl a poškrábal se na hlavě.

„Ne.“ Nic ho nenapadalo.

Alex naznačila rukama šimrání. Isaac se lehce zachichotal, než se ohlédl na Maggie. „Ne,“ odsunula se Maggie na posteli a zapištěla, když se na ni Isaac vrhl. Jeho ručičky jí šimraly po celém břichu. Maggie propukla v hurónský smích, zatímco Alex skočila na postel a pomáhala synovi lechtat Maggie. „Ne…přestaňte…ach, Bože…“ vyrážela ze sebe Maggie skrz smích. „Prosím.“ Maggie byla velice lechtivá, obzvláště na břiše. Podařilo se jí během všeho lechtání popadnout polštář a praštit jím Alex do obličeje. Zdálo se, že to ale Alex přimělo šimrat ji ještě víc. Všichni tři měli záchvaty smíchu, jak se Maggie snažila vykroutit z lechtání svého syna a manželky.

28

Ráno na Boží hod

„Myslela jsem si, že už bude vzhůru,“ pronesla Maggie s pohledem na hodiny, které ukazovaly skoro půl deváté. Přesunula se v posteli blíž k Alex, stále cítíc závrať, že se probouzí a vidí svou nádhernou ženu ležet vedle sebe. Nastěhovala se zpátky před pár dny a pořád si potřebovala zvyknout na skutečnost, že je opravdu doma. Že se bude probouzet vedle Alex po zbytek svého života.

„Je to ale trochu sranda,“ obrátila se Alex čelem ke své ženě. „Vstává brzy každičký den a pak na Vánoce, kdy by sis myslela, že vstane ještě dřív, si přispí.“

„No, hádám, že bylo před jednou v noci, než jsme ho konečně přiměly jít spát,“ smála se Maggie, Isaac byl velice vzrušený předchozího večera. „A to znamená, že budeme lenošit a zůstaneme v posteli.“

„Máme čas pro sebe, v posteli a ty chceš lenošit?“ zeptala se Alex a významně pozvedla obočí, zatímco prstem kroužila po Maggiině paži.

„Hmm, no, pokud máš lepší nápad, mohla bys mě přemluvit,“ zamumlala Maggie, než políbila Alex na rty. Alex se usmála a nechala polibek prohloubit, jak se její ruka potulovala po Maggiině boku a zajela pod její tričko na spaní a lehce ji hladila po zádech. Polibek nabíral na intenzitě, jak se Maggiina ruka přesunula dolů a škádlivě přejížděla po lemu Alexina pyžamového spodku.

„Maminky,“ zavřískl Isaac a vtrhl k nim do pokoje.

„No jistě,“ zamumlala Alex, když se od sebe oddělily a posadily se v posteli. Isaac vyskočil nahoru a posadil se před nimi.

„Byl tady? Byl tady?“ ptal se, jeho tělíčko se třáslo vzrušením.

„Já nevím, kamaráde,“ odvětila Maggie a přejela mu rukou po hlavě. „Budeme muset jít dolů a podívat se.“

Isaac se prudce postavil, seskočil z postele a přeběhl ke dveřím. „Mámo, mamko, pojďte. No tak,“ poskakoval z nohy na nohu a ukazoval jim, aby šly s ním. Maggie s Alex se zvedly z postele, došly ke dveřím a následovaly Isaaca, který už dupal po schodech, jak je bral po dvou. „Páni,“ zajíkl se Isaac, když vešel do pokoje a spatřil všechny ty dárky, které byly pod stromečkem. „No páni,“ zalapal po dechu ještě hlasitěji, když spatřil červené kolo opírající se o zeď. Doběhl k němu, položil jednu ruku na sedátko, zatímco druhou zvonil na malý zvonek na něm. „Koukejte na to všechno,“ ukazoval na dárky pod stromečkem. „Jsou všechny pro mě?“

„Většina z nich bude,“ řekla mu Alex, zatímco s Maggie došly ke stromečku a posadily se na podlahu. „Některé budou ale pro mne a mámu.“

„Aha.“ Isaac si pospíšil ke stromečku a posadil se tak blízko, aby měl přístup ke všem dárkům. „Který mám otevřít první?“ zajímalo Isaaca.

„Jaký chceš, hochu,“ pověděla mu Maggie. Isaac se zubil od ucha k uchu, zatímco si vybral první dárek.

„Je tenhle můj, mámo?“ Isaac vzhlížel k Maggie, která četla cedulku na dárku.

„Jo, je od J'onna,“ řekla mu a Isaac nadšeně roztrhl obal dárku. Maggie s Alex ho pozorovaly s širokými úsměvy na tváři.

Odpoledne na Boží hod

Kara, Mike a Eliza byli v obýváku s Isaacem a hráli s ním jeho novou hru Hladový hrošíci. Maggie a Alex byly v kuchyni a dělaly poslední přípravy na jejich vánoční večeři. „Je to malý rozmazlený spratek, že jo,“ pronesla Maggie. Alex na ni pohlédla s očima vykulenýma a pozvednutým obočím.

„Nazvala jsi právě našeho syna spratkem?“ zeptala se Alex, přestala krájet mrkve a otočila se k Maggie, která kontrolovala šunku, jenž se pekla v troubě.

„Myslela jsem to v dobrém,“ snažila se Maggie znít přesvědčivě a Alex se jen smála.

„Není jediný, kdo byl rozmazlován,“ řekla Alex a vrátila se ke krájení mrkve. „Moje máma ráda na Vánoce rozmazluje všechny.“ Eliza byla velice štědrá s dárky, které dala Isaacovi, samozřejmě, ale stejně tak s Alex a Maggie.

„Já vím.“ Maggie vypadala, že si toho velice váží. „To se o mých rodičích říct nedá,“ zabrblala. Maggie o svých rodičích nikdy nemluvila, takže ta poznámka Alex překvapila. Odložila nůž a otočila se.

„Pojď sem,“ řekla Alex a rozpřáhla ruce. Maggie k ní došla a přitulila se k ní, Alex kolem ní ovinula ruce a hladila ji po zádech. „Já vím, že musí být těžké, že tě odmítli jednoduše pro to, jaká jsi. Kvůli něčemu, co ani nemůžeš ovlivnit, ale,“ stiskla Alex rty, zatímco se lehce odtáhla z objetí a pohlédla do Maggiiných hlubokých očí, které ukazovaly smutek. „Ale zlato, přišli o nejúžasnější, milující osobu a teď i o nejlepšího kloučka na světě.“ Alex při řeči lehce hladila Maggie po tváři. „A moje máma tě zbožňuje, Maggie,“ usmála se Alex. „Pravděpodobně tě má raději než mě,“ zamumlala. Maggie se při té poznámce drobně zasmála. „A vím, že to není stejné, jako mít ve svém životě vlastní rodiče, ale něco to je a…tvoje máma a táta jsou opravdoví idioti, protože nerozumím, jak by kdokoliv mohl nechtít tebe ve svém životě.“

Maggie se zhluboka nadechla, zatímco jí Alex přejížděla palcem pod očima, odstraňujíc slzy, které hrozily skanout. „Můžu se tě na něco zeptat?“ promluvila Maggie nervózně, zatímco přerušila oční kontakt se svou ženou. Chtěla to vědět od chvíle, co se vrátila, ale nikdy nenašla kuráž se zeptat.

„Samozřejmě,“ řekla jí Alex. „Můžeš se mě zeptat na cokoliv.“

„Při, ehm…“ Maggie se na chvilku odmlčela. „Přijeli moji rodiče na pohřeb?“

Alex si skousla ret. Vzala si chvíli, aby se uklidnila, než promluvila. „Tvoje teta přijela,“ řekla Alex měkce a rukou hladila Maggiinu tvář.

„Takže mě nenávidí natolik, že jim nezáleží na tom, že jsem umřela.“ Maggie se zamlžily oči a svěsila hlavu.

„Zlatíčko,“ položila Alex ruku na Maggiinu bradu a pozvedla ji vzhůru, aby se jí znovu dívala do obličeje. „Možná měli jen pocit…chci říct, mysleli si, že jsi mrtvá. Byla jsi pryč a to že by přišli, by nemohlo vynahradit to, že tě odmítli. Možná se cítili příliš špatně, aby viděli tvou rodinu, tvé přátele…“ Alexin hlas se vytratil. „Nic by to nespravilo. Víš, možná měli pocit, že si nezasloužili přijít. Obraceli se k tobě zády všechny ty roky, tak jaké právo by měli přijít na tvůj pohřeb?“ Alex samozřejmě dokázala pochopit Maggiino rozrušení a snažila se, jak uměla, aby se cítila lépe.

Maggie zavrtěla hlavou a stiskla si rty. „Zavolala jsem tetě,“ pověděla Alex. „Ví, že jsem naživu. Všechno jsem jí vysvětlila. Řekla, že dá vědět mým rodičům, ale, no, jsem zpátky víc jak měsíc a oni…“ Maggie si vzala chvilku, aby se sebrala. „Pořád mě nechtějí znát. Poznat Isaaca. Poznat tebe,“ popotáhla Maggie. „A jsou Vánoce. A Vánoce jsou čas, kdy má člověk být se svou rodinou, vždyť víš, čas, kdy…“ Maggie se předklonila a položila hlavu na Alexino rameno. Alex hladila konejšivě Maggiina záda.

„Ale všichni ti lidé támhle,“ řekla Alex. „Máma, Kara, Mike, náš báječný malý Isaac, ti jsou tvoje rodina,“ řekla, než pohlédla na hodinky, aby zkontrolovala čas. „A J'onn, Winn a James by tu měli brzy být,“ řekla měkce a pokračovala v hlazení jejích zad. „Ach a samozřejmě máš druhou nejlepší manželku na světě,“ zazubila se rošťácky Alex, zatímco se Maggie odtáhla z jejího objetí a pohlédla do jejích očí.

„Jen druhou nejlepší?“ naklonila Maggie hlavu lehce na stranu s tázavým výrazem ve tváři.

„Hmm,“ přikývla Alex. „Poštěstilo se mi a já mám tu nejlepší,“ řekla jí a znovu jí pohladila po zádech, zatímco jí vtiskla něžným polibek na rty. „Ale, co se snažím říct, je, že máš tolik lidí kolem sebe, kteří tě tolik milují. Nepotřebuješ žádné negativní lidi.“

„Jo,“ věnovala Maggie Alex uznalý úsměv. „Omlouvám se, že ničím Vánoce.

„Neničíš Vánoce,“ ujistila ji Alex. „Ale nebudeme mít co podávat, pokud nedokončíme tyhle přípravy,“ zamumlala a Maggie se lehce zasmála, zatímco jí Alex zastrčila vlasy za ucho, než ji něžně políbila. „Tolik tě miluji, broučku,“ řekla jí Alex, než si vyměnily další polibek.

Silvestrovská noc

Alex vešla do obýváku s lahví šampaňského a dvěma skleničkami v rukou. Položila to na stůl, aby to bylo připravené, až odbije půlnoc, což by mělo být asi za pět minut. Posadila se na gauč a usmála se na Maggie, která vešla do pokoje, když se vracela po odnesení usnuvšího Isaaca do postele. Opravdu chtěl vydržet vzhůru až do půlnoci, ale usnul asi před deseti minutami, prostě neschopen zůstat vzhůru až do Nového roku. „Chudáček malý,“ pronesla Maggie, jak si sedala vedle své ženy. „Úplně vytuhl. Nejde ho vzbudit, aby s námi oslavil Nový rok.“

„Bude na to mít spoustu dalších příležitostí,“ prohlásila Alex a otočila se na gauči, aby byla čelem k Maggie. „A určitým způsobem je celkem hezké, že jsme tu jen ve dvou,“ věnovala jí něžný úsměv.

„Jo,“ souhlasila Maggie. „Byl to ale těžký rok. Já…moc se mi po něm nebude stýskat, abych byla upřímná.“

„Já ti nevím,“ vydechla Alex. „Chci říct, jistěže nebudu postrádat těch osm měsíců bez tebe, ale,“ stiskla Alex rty. „Ten začátek roku. Zjištění, že jsem těhotná. Byly jsme tehdy tak šťastné a no, jak jsme se propracovaly vším po tvém návratu. Já…jsme…jsme nejsilnější, co jsme kdy byly,“ řekla a Maggie lehce souhlasně přikývla.

„Jo,“ souhlasila Maggie. „Bude to hezký začátek nového roku. Hodit tenhle rok za sebe.“ Maggie vzala Alexinu ruku do svých a palcem přejížděla po jejím hřbetu. „A možná můžeme…“ Maggie se na chvíli odmlčela. Její ústa se otvírala, ale nic z nich nevycházelo. Po chvíli ticha našla odvahu to vyslovit. „Možná bychom to mohly zkusit znovu,“ pronesla váhavě. „Můžeme zkusit znovu rozšířit naši rodinu.“ Pohlédla nervózně do Alexiných očí, ve snaze přečíst její výraz. Cítila, jak se sama uvolňuje, když spatřila úsměv, který se objevil v její tváři.

„To bych moc ráda,“ řekla jí Alex. „Ale ne právě teď. Je ještě pořád dost brzy po tom všem, ale v budoucnu. Já…opravdu chci, abychom to znovu zkusily,“ pronesla Alex a Maggie se usmála, naklonila se a políbila Alex na rty.

„Já vím,“ pronesla Maggie, když se odtáhla z polibku, jejich čela přitisklá na sebe. „Nemyslela jsem tím, že bychom to musely začít zkoušet hned teď. Myslela jsem jen, však víš, někdy v budoucnu.“

„V budoucnu jistě,“ zamumlala Alex a vtiskla další polibek na Maggiiny rty. Odtáhly se, když uslyšely odpočet v televizi. 10-9-8-7-6, Alex položila ruku na Maggiinu tvář, obě si vzájemně hledíce do očí. 5-4-3-2-1, „Šťastný Nový rok, zlato,“ usmála se Alex.

„Šťastný Nový rok,“ pronesla Maggie, zatímco si ji Alex přitáhla blíž a vlepila jí polibek na rty. Polibek se prohloubil, jak se Maggie do něj usmála a obtočila paže kolem své manželky. „Mmm,“ Maggie se odtáhla. „Neměly bychom otevřít šampaňské?“

„Šampaňské může počkat,“ prohlásila Alex tichým zašeptáním, zatímco si přitáhla Maggie k dalšímu polibku.

29

O 18 měsíců později

„Bello,“ rozeběhla se Kara přes místnost, ze které se její dcera snažila utéct. Otočila na sekundu hlavu, aby popadla plínku a nějaké ubrousky a najednou se její sedmiměsíční dcera znepokojivě rychle plazila po podlaze pryč. „Isabello,“ zvedla Kara svou dceru, zatímco ta se odtahovala od své matky. Její síla byla už velká, což Karu znepokojovalo. Nebyla si přesně jistá, kdy se začnou její schopnosti projevovat a samozřejmě, jakožto dítě, je nebude schopna ovládat. „Musíš nechat maminku vyměnit ti plínku.“ Kara přešla zpátky k přebalovací podložce a položila ji, než si klekla na zem a rychle nandala své dceři plínku, než se mohla znovu odplazit. Natáhla se pro růžové legínky a natáhla je své dceři, než se natáhla pro její bílé ponožtičky. „Jsi moje nádherná holčička, že jo?“ vrkala Kara, zatímco ji štípla do tváře. Isabella se drobně zahihňala, než jí z očí vyšlehl droboučký záblesk laseru. „Myslím, že ti mamka bude muset sehnat nějaké speciální brýle.“ Kara zvedla Isabellu na nohy a držela ji, zatímco ta stála na podlaze, ohýbala a narovnávala kolena, než udělala pár kroků dopředu. „Bože, za chvilku budeš chodit,“ pronesla Kara, když zvedla Isabellu, popadla špinavou plínku a hodila ji přes místnost, kde přistála se žďuchnutím v koši. Isabella se zahihňala a plácala rukama. „Zpomal maličká. Pozemské děti nechodí v sedmi měsících.“ Isabella se znovu zachichotala při zvuku matčina hlasu, než si položila hlavu na Kařino rameno. Kara ji hladila po zádech, zatímco šla ke dveřím a přikurtovala ji do sportovního kočárku. Zvedla svou peněženku a telefon z kuchyňského ostrůvku a dala si je do kabelky, která byla naplněna náhradními plínkami, ubrousky, oblečením pro případ nehody a láhví s Isabelliným obědem, spolu se skleničkou dětského jídla. Vrátila se ke kočárku a přehodila si kabelku přes řídítka, než popadla klíče z háčku u dveří. Shlédla na svou dceru. „Jsi připravena jít se podívat na tetu Alex?“ zavrkala Kara. „Zajímalo by mne, jestli je dnes v lepší náladě, to ano,“ pronesla, zatímco jí Isabella věnovala úsměv, jak bouchala rukou do držáku kočárku, urvala ho a shodila na zem. Kara si lehce povzdechla, zatímco zvedla držák a přidělala ho zpátky na kočárek, než vyšla ze dveří. Už teď šla pozdě na schůzku se svou sestrou.

* * *

„Ahoj.“ Kara zastavila kočárek vedle stolu. „Promiň, že jdu pozdě.“ Kara zněla naštvaně, než přešla ke stěně pro dětskou židličku. „Ona prostě…“ Kara nedokončila větu a položila židličku vedle sebe ke stolu a zvedla Isabellu a posadila ji do ní.

„Už jsem měla dítě. Vím, jaké to je,“ řekla Alex.

„A budeš mít další,“ zněla Kara nadšeně, jak pohladila Alexino vystouplé břicho, než se posadila. Alex zasténala. Měla dva dny po termínu a měla už těhotenství po krk. Konečně rozuměla všemu tomu skuhrání, které předváděla nejen Maggie, ale také Kara na konci svých těhotenství. „Dneska máš kontrolu, že?“ zjišťovala Kara, vytahujíc hračku z kabelky a podávajíc ji své dceři.

„Ano,“ odpověděla Alex a rukou si hladila břicho. „Doufejme, že mi rovnou vyvolají porod.“

„Ach ne,“ zavrtěla Kara hlavou. „Chceš, aby to maličké přišlo na svět, až bude připravené.“ Ačkoliv Maggie žadonila a snažila se, seč mohla, aby to zjistila, Alex nechtěla vědět, co čeká, dokud se dítě nenarodí.

„Panebože, je vaše dítě v pořádku?“ Kara s Alex se ohlédly k hostu, který seděl v kavárně naproti jejich stolu, než pohlédly na Isabellu, jejíž oči zářily.

„To se jen odráží světlo.“ Kara se urychleně zvedla a vytáhla Isabellu z židličky a zaclonila jí oči, zatímco si ji držela u sebe a usadila si ji na klín, když se zase posadila.

„Už získává svoje schopnosti?“ zajímalo Alex, s poukazem na svou neteř.

„Já nevím…možná,“ pokrčila Kara rameny. „Jen za těch posledních pár dní, však víš, její oči září a má obzvláštní sílu,“ řekla své sestře. „A já si nepamatuji, že bych své schopnosti získala dřív, než mi bylo asi devět,“ povzdechla si. „Je jí sedm měsíců. Co si počneme?“

Alex zasupěla, když pokrčila rameny. „Ty sis pořídila malé superděcko.“ Alex byla stále trochu překvapena, že spolu Mike s Karou měli dítě. Přestože Kara mluvila o tom, že se vzdá toho být Supergirl, aby založila rodinu, tak k úlevě Alex i všech ostatních v DEO, Kara jako Supergirl pokračovala. Alex po tomto rozhodnutí předpokládala, že dítě nepřijde v brzké době na pořad dne, ale pak přišla Isabella.

„To není sranda, Alex,“ vydechla Kara pozorujíc, jak si Alex kouše ret, aby se znovu nerozesmála. „Už dneska ráno zničila svůj kočárek,“ řekla Kara. „Je dobře, že má máma laserový zrak, takže to může spravit, co?“ usmála se na Isabellu. Její oči se vrátily do normálu a ona se natahovala ve snaze získat hračku, která ležela na židličce. Kara se pro ni natáhla a Isabella si ji okamžitě strčila do pusy a začala ji cucat.

„Ach, já bych brala dítě s laserovým zrakem, pokud by to znamenalo, že už vyleze ven,“ prohlásila Alex a znovu si pohladila břicho. „Dokážeš si představit, ten souboj v zírání, který by mohly mít?“ smála se.

Kara se smála se svou sestrou. Bylo hezké ji vidět v lepší náladě. Kara tomu samozřejmě rozuměla až příliš dobře vědouc, jak vás poslední dny těhotenství přimějí cítit se. „Každopádně jsi jdu objednat. Chceš to, co obvykle?“ zeptala se a Alex přikývla. Kara se postavila a s Isabellou v náručí kráčela k pultu objednat jim oběd.

* * *

Alex už ležela na posteli v nemocničním pokoji, když dovnitř vběhla Maggie. „Promiň, promiň. Moc se omlouvám,“ sklonila se a políbila Alex na tvář. „Uvízli jsme na jiné planetě.“

„No to je ale pořádná výmluva, proč přijít pozdě,“ zamumlala Alex a Maggie se lehce zasmála.

„V DEO se člověk chvilku nenudí,“ prohlásila Maggie. „Nepropásla jsem nic, že ne?“ zeptala se.

„Ne,“ zavrtěla hlavou Alex. „Přivedla mě sem a pak řekla, že bude hned zpátky.“ Pohlédla na hodiny. „Přijde mi, jako by to byla už věčnost.“

„Dobře,“ vydechla Maggie a Alex po ní střelila otráveným pohledem. „Ne to, že tu dřepíš věky. Jen to, že jsem nezmeškala pohled na děcko nebo to, že by řekli, kdy by rádi spustili porod.“

„Omlouvám se,“ řekla Claire, když vešla do pokoje a věnovala Maggie úsměv, když si všimla, že dorazila. „Koukněme se, co tu tenhle prcek dělá, můžeme?“ zeptala se Claire, zatímco si Alex vyhrnovala tričko. Claire vytlačila trochu gelu na její břicho, než vzala sondu a přejela jí po něm. „Dítě rozhodně uvažuje, že se podívá na svět,“ usmála se na ně. „Je mnohem nížeji.“

„Jo, cítím dnes větší tlak na své pánvi,“ řekla jí Alex. „Je tu něco dalšího, co bychom mohly udělat, abychom to trošku urychlily?“ zeptala se.

„Kromě toho, co jsem vám už řekla.“ Claire nechala svoji větu vyjít do prázdna, zatímco zavrtěla hlavou. „Musíte to nechat na přírodě,“ řekla měkce. „Ačkoliv, pokud se nenarodí do sedmnáctého, přijmeme vás a vyvoláme porod.“

„No vidíš, už ne moc dlouho,“ pohladila Maggie Alex po paži.

„To je pořád deset dní,“ zněla Alex otráveně. „Já jen už chci tohle dítě mít.“

„Tomu rozumím,“ pravila Claire. „Ale dítě přijde jen tehdy, až bude připravené. Ale pokud chcete pokračovat ve zkoušení toho, co jsme vám navrhli, tak můžete. Někdy to zabere.“

Alex si odfrkla. „Nemůžu vám říct, kolik orgasmů mi přivodila za poslední týden. Nefunguje to.“

„Alex,“ zalapala po dechu Maggie a vyhlížela zděšena tím, co Alex právě řekla Claire. Na chvíli odvrátila zrak, neschopna se podívat jejich doktorce do očí.

„No, je to pravda. Říkala, že sex může zabrat, ale pro mě zjevně ne.“ Alex praštila hlavou zpátky na polštář, zatímco jí Claire stírala gel z břicha.

„Podívejte,“ vzhlédla k nim Claire a viděla, že Maggie byla pořád rudá studem z toho, že byly sdíleny detaily jejich sexuálního života. „Zaměřit se na to, aby to zabralo, ničemu nepomůže. Prostě se uvolněte. Berte to v klidu a užívejte si posledních pár dní, než se dítě narodí,“ řekla jí Claire. Alex stiskla rty a drobně přikývla, naslouchajíc tomu, co jí bylo řečeno.

30

Maggie položila toust na Isaacovu stranu, zatímco sama se usadila ke stolu se svým bagelem. „Má už mamka dítě?“ zjišťoval Isaac, než si vzal plátek svého toastu a namočil ho do svých cereálií, aby v mléku trochu změkl. Maggie znechuceně zkroutila obličej nad tím, co její syn dělal, než se napila svého kafe.

„Ne,“ řekla mu.

„Čekání na dítě je nuda,“ našpulil Isaac smutně ret. Maggie se usmála nad jeho rozkošnými malými dolíčky a dumala nad tím, jestli bude to dítě podobné Isaacovi. Ona s Alex použily stejného dárce sperma pro své děti. Chtěly, aby byla šance, že budou vypadat podobně, ačkoliv, vzhledem k tomu, že Isaac byl zmenšenou verzí Maggie, to bylo nepravděpodobné. „Už je to věčnost,“ povzdechl si Isaac.

„Já vím, že je to dlouho, zlatíčko,“ hladila Maggie Isaaca po paži, jak mluvila. „Ale to maličké tu bude, než se naděješ.“

„Holka,“ prohlásil.

„No, my nevíme, co to dítě je,“ pověděla mu Maggie. „Možná dostaneš brášku.“

Isaac svraštil obočí. „Já chci ségru.“ Jeho kamarád Dylan právě dostal sestřičku, takže Maggie předpokládala, že chce prostě to stejné, co on. A samozřejmě tu byla Isabella. Isaac zbožňoval být jí nablízku a pomáhat s ní.

„No, holčička by byla roztomilá, ale může to být kluk a jsem si jistá, že bez ohledu na to, co to bude, ho budeš mít rád a budeš skvělý starší bratr,“ řekla Maggie. Tak se těšila na to, jak uvidí Isaaca jako velkého brášku.

Isaac si trochu odfrkl. „Kde je vůbec mamka?“

„Pořád v posteli. Je unavená, tak si trochu poleží.“ Maggie si příliš dobře pamatovala posledních pár dní těhotenství. Také nechtěla být obtěžována děláním čehokoliv.

„Aha,“ odpověděl Isaac. „Musím jít dnes do školky?“

„Samozřejmě že musíš,“ řekla mu Maggie.

„Ale co když bude mít dítě?“ zajímalo Isaaca.

„Tak tě po školce vyzvednu a vezmu tě, aby ses podíval na ni a děťátko.“ Isaac se při té myšlence lehce usmál.

„Doufám, že se dítě narodí dnes,“ pověděl Isaac své matce. „To by bylo hezké, ne?“

„To jistě bylo,“ odvětila Maggie, než se podívala na hodiny. „No tak, dokonči snídani. Tímhle tempem se dostaneme do školky pozdě.“

„Můžu přijít pozdě,“ zahihňal se Isaac.

„Ne, to nemůžeš,“ zasmála se Maggie nad svým synem, než ho popohnala, aby dojedl své cereálie a toust, aby mohl jít do školky a ona do práce.

* * *

Kara sledovala, jak si Mike hraje s jejich dcerou. Rukama si zakrýval tvář, než je roztáhl a bafl na ni. Pokaždé, když udělal ‚baf‘ Isabella vybuchla roztomilým smíchem. Mike byl s Isabellou báječný. Kara ho s ní ráda pozorovala, jeho tvář se okamžitě rozzářila, když ji spatřil. „Přestože tě s ní zbožňuji sledovat, přijdeš pozdě do práce,“ řekla mu, zatímco k němu došla a posadila se vedle něj.

Mike zasténal. Chtěl zabalit práci a být pořád doma se svou dcerou, ale věděl, že to očividně není možnost. Potřebovali vydělávat peníze. Kara našla jinou novinářskou práci, ale právě teď byla na mateřské a jediná ‚práce‘, které se věnovala, byla spojená s jejími povinnostmi jako Supergirl. „Možná bychom mohli naši dceru vzít do práce, co?“ projel Mike Isabellinými jemnými světlými loknami. „Chtěla bys jít do DEO?“ ptal se. „Můžeš pomoct tetě Maggie bojovat s mimozemšťany,“ řekl jí a Isabella mu věnovala rozesmáté zazubení. „Nebo táta zavolá do práce, že je mu špatně a zůstane tady celý den s maminkou a tebou?“ Isabella vydala nějaký bublavý zvuk, jako by se mu snažila odpovědět. „Ano? Myslím, že to bylo ano,“ vtipkoval Mike a otočil se na Karu.

„Běž do práce,“ pronesla Kara, plácla ho rukou do ramene a nechala ji tam. „Ach a mimochodem, máme dneska tu prohlídku domu,“ řekla mu. Od chvíle, co se Isabella narodila, bylo pro jejich rodinku v bytě mnohem méně místa, a přestože Karu myšlenka na stěhování bolela, věděla, že bylo na čase, aby si našli nový domov.

„No jo,“ podrbal se Mike na hlavě. „No, hádám, že když už se půjdu na ten dům podívat, tak bych asi měl zajít i dovnitř a porozhlédnout se tam, co?“

„To asi jo,“ rozesmála se Kara. „Ale vážně bys už měl jít,“ řekla mu. Mike se zamračil, zvedl si Isabellu do náruče a objal ji. „Uvidíme se odpoledne v tom domě, jo?“ ujišťovala se Kara. Měli se setkat v domě, který si chtěli prohlédnout.

„Ano.“ Mike se naklonil, políbil Karu na tvář, než položil Isabellu dolů a sám se postavil. „Mějte se,“ řekl a vyrazil do práce.

„Tak jo, panenko,“ ohlédla se Kara na svou dceru. „Co budeme dneska ráno dělat?“ Isabella něco zažvatlala, než se začala plazit z místa, kde seděla. Kara se rychle otočila a šla za ní, zvědavá, kam si to šine.

* * *

Alex vešla do budovy DEO s rukou na bedrech. „Maggie!“ zakřičela Alex bolestí.

„Alex.“ Winn byl překvapen, že ji vidí. „Co tu děláš?“

„Winne,“ popadla ho za ruku a silně mu ji stiskla. „Potřebuju Maggie…myslím…“ Alex se podívala dolů, než vzhlédla zpátky k Winnovi. Jeho oči se rozšířily, jak si uvědomil, co tu Alex dělá.

„Auvajs, jau, au, au, Alex.“ Winn se snažil vytrhnout svou ruku, ale Alex ji pevně svírala. „Moje ruka. Moje ruka. Mačkáš mi ruku moc silně.“ Winn zněl, jako by měl bolesti.

„Kde je Maggie?“ procedila Alex mezi zaťatými zuby. „Prosím, neříkej mi, že je zase zaseknutá na nějaké jiné planetě.“

„Ne, není. Sežeňte někdo Sawyerovou,“ zaječel Winn na ostatní agenty, pár z nich stále hledělo na Alex, ženu očividně v bolestech. „Jau, vážně, Alex.“ Winn se snažil osvobodit svou ruku, ale zdálo se, že Alex ji má ve smrtelném sevření. Vzhlédl k ní. Alex dýchala mezi kontrakcemi.

„Alex.“ Maggie přiběhla tak rychle, jak jen dokázala. „Co tady děláš?“ položila jí ruku na paži a jemně ji třela.

„Moje ruka, láme mi ruku.“ Winnův hlas nabral vyšší tóninu.

„Ach, ty chudáčku,“ Maggie odtáhla Winna od Alex a uvolnila tak jeho ruku z Alexina sevření. Třel si ji druhou rukou a vypadal, že má bolesti. „Alex, co se děje?“

„Šla jsem na procházku,“ řekla jí Alex a okamžitě sevřela Maggiinu ruku. „A teď jsou Braxton-Hiksy silné. Tak, že si nemyslím, že to jsou Braxton-Hiksy,“ vydechla Alex pomalu. „A bolí mě záda a mám citlivou…bolí mě pánev.“ Alex stiskla Maggiinu ruku, jak dostala kontrakce. „Áááá.“

„Panebože, zlato, to je dobrý,“ pokoušela se Maggie zůstat klidná. „Vezmeme tě do nemocnice.“

„Hmm, to by byl dobrý nápad,“ odvětila Alex. Maggie vykročila vpřed, ale zastavila se, když se Alex nepohnula. Otočila se a spatřila vyděšený výraz Alexiny tváře.

„Hej, broučku, bude to v pohodě,“ řekla jí. „Zvládneš to. Jsem s tebou při každém kroku té cesty. Je to konečně tady. Setkáme se s naším dítětem,“ zubila se od ucha k uchu, zatímco něžně hladila Alex po tváři. Alex se párkrát zhluboka nadechla. Maggie ji neviděla takhle vyděšenou za celý svůj život, což, vzhledem k povaze Alexiny práce, už něco znamenalo. „Winne, můžeš nás odvést?“ zeptala se. Cítila se příliš nervózní vzrušením, než aby byla schopná řídit a také tam chtěla být pro Alex, sedět vedle ní a držet ji za ruku.

„Jasně,“ odvětil Winn a stále si třel ruku, kterou mu Alex svírala. „Když už tam budu, můžu si nechat zrentgenovat ruku,“ zamumlal. „Myslím, že mi ji zlomila.“

Maggie svraštila tvář. „Má porodní bolesti,“ informovala ho. „A prostě…vzmuž se,“ plácla ho zezadu po hlavě.

„Hele, panebože,“ zasténal Winn. „Co to s vámi, dámy, dneska je, že mi ubližujete.“

„Prostě sklapni a odvez nás do nemocnice,“ vyplísnila ho Maggie, než se všichni vydali do nemocnice.

* * *

Maggie se usmívala, když držela děťátko v náruči. „No, byla jsi mnohem rychlejší při svém příchodu než tvůj starší bráška, to je jisté,“ říkala Maggie měkce. Jen po čtyřech hodinách svírala Alex svou dceru v náručí, zatímco Maggie rodila Isaaca skoro třicet hodin. „Bože, Alex, je nádherná.“ Maggie cítila, že jí srdce překypuje láskou, zatímco nespouštěla zrak ze své holčičky. Alex se usmála na Maggie. Zbožňovala ji vidět takhle opojenou. Zbožňovala vidět, jak se dívá na Isaaca a teď na jejich dceru.

„Nemůžu se dočkat, až tu bude Isaac,“ řekla Alex své ženě. Byl stále ve školce. Eliza ho po konci vyzvedne a pak se přijedou podívat na děťátko. „Bude u vytržení, že má sestru,“ řekla Alex se zazíváním.

„Já vím,“ souhlasila Maggie. „Nechceš si dát šlofíka, než se sem dostane?“ řekla, když Alex potlačila další zazívání.

„Ne, nemůžu spát,“ odpověděla Alex. „Kromě toho bych tě ráda vystřídala v chování toho drahocenného uzlíčku, který jsem právě doručila.“ Maggie se lehce zasmála, zatímco neochotně podala dítě Alex, než si lehla vedle ní na postel a objala ji paží. Něžně políbila Alexin spánek.

„Děkuji ti za naši překrásnou dceru,“ prohlásila a položila si hlavu na Alexin polštář, s očima přilepenýma na spící holčičce. Alex k ní vzhlédla a v odpověď se usmála.

„Já vím, že jsme čekaly asi tři dny, než jsme pojmenovaly Isaaca, ale ona dostane jméno, než opustíme tuhle nemocnici,“ řekla Alex své ženě. Měly nějaká jména, která se jim líbila, ale ještě se nebavily o tom, jak ji pojmenovat, obě okouzlené jen díváním se na ni a chováním jí.

„Fajn, to je fér,“ odvětila Maggie. „Někdo tak nádherný, jako ty nemůže být holčička Sawyer-Danversová napořád, že ne?“ vrkala Maggie, zatímco ukazováčkem hladila dětskou tvářičku.

„Zbožňuji, když jsi takhle rozněžnělá,“ usmála se Alex. Samozřejmě svou ženu milovala a měla ráda, jak je tvrdá, ale také měla ráda, když se Maggie uvolnila a byla roztomilá a mateřská.

„Jak bych se svou dcerou nemohla být?“ ptala se Maggie. „Každopádně z těch tří,“ říkala, mluvíc o seznamu možných jmen, na který svůj výběr zúžily, „mám favorita.“

„Já taky,“ odvětila Alex.

„Chloe,“ vyřkly obě zároveň.

„Ano?“ Maggie byla lehce překvapena. Chloe bylo jméno, které navrhla hned, jakmile se dozvěděly o těhotenství a Alex si s ním zkraje nezdála být moc jistá, samozřejmě se to v ní převalovalo a dala ho na seznam možných jmen, ale Maggie si vždycky myslela, že je to spíš, aby jí udělala radost než kvůli čemu jinému.

„Jo, já jen…dívám se na ní a je to Chloe,“ odvětila Alex.

„No, tak je to Chloe,“ usmála se Maggie.

„A její prostřední jméno?“ zajímalo Alex. „Platí pořád to, o čem jsme se bavily?“

Maggie drobně přikývla, zatímco shlédla na děťátko, které stále zdravě spalo v Alexině náručí. „Vítej na světe Chloe Elizo Sawyer-Danversová.“

31

„Zdravím své dvě oblíbené dámy,“ řekl Mike, když vešel do bytu a okamžitě si to zamířil ke Kaře a Isabelle a obě políbil na tvář. „Pojď obejmout tátu,“ zvedl si Isabellu do náruče.

„Jak ses měl po zbytek dne?“ zajímalo Karu, zatímco se zvedla z podlahy, kde si hrála s Isabellou a posadila se na gauč vedle svého muže. Po prohlídce domu se Mike vrátil do práce. Pěkně rychle se rozhodli neučinit nabídku na dům, prostě to nebylo to, co hledali.

„Jo, dobrý,“ odpověděl Mike. „Už nějaké zprávy o tom, jak se dítě jmenuje?“ zjišťoval Mike. Maggie samozřejmě zavolala Kaře po tom, co se Chloe narodila, ale v tu chvíli to bylo jen pro to, aby se podělila o zprávu, že se narodila a že je naprosto zdravá a Alex se daří taky skvěle. Po tom telefonátu dala Kara Mikovi vědět, že je dítě v pořádku na světě.

„Zatím ne,“ odvětila Kara. „Chci se na ni jít podívat co nejdříve, ale nejprve nechávám Alex a Maggie trochu času s ní. A taky tam bude Isaac a máma, takže tam nechci vytvářet dav. Ale budeme tě muset vzít, aby ses podívala na svoji malou sestřenku, co?“ pohladila Kara Isabellinu tvář a ta jí věnovala bezzubý úsměv.

„Ne abys začala žárlit a zasáhla ji svým laserovým zrakem,“ zasmál se Mike při pohledu na Isabellu.

„To není vtipné, Miku,“ praštila ho Kara do paže. „Budeme jí muset udělat maličké brýle protknuté olovem.“

Mike dusil smích. „To dokážeme vyřešit. Možná je tu něco dalšího, s čím dokážeme v DEO přijít, abychom potlačili její schopnosti, dokud nebude starší,“ řekl své ženě.

„Hádám, že to stojí za pokus,“ řekla Kara. „Já jen chci, aby měla normální život, vždyť víš.“ Nechtěla, aby Isabella čelila stejnému strádání, jako ona, když dorazila poprvé na Zemi. Přestože v dnešní době byli mimozemšťané více akceptováni, vždycky budou existovat lidé, kterým se to nebude líbit a nechtěla, aby někdy byla její dcera vyloučena kvůli tomu, že je jiná, i kdyby to znamenalo, že bude muset skrývat, kdo doopravdy je, alespoň na nějakou dobu.

„No, je mimozemšťankou žijící na cizí planetě, takže to nejspíš bude vždycky nepravděpodobné,“ řekl Mike. Kara se té poznámce zasmála. „Ale my bychom tě jinou nechtěli,“ zavrkal na svou dcerku. Kara sledovala tu scénu s úsměvem na tváři. Co byli spolu, nikdy neviděla Mika vypadat tak šťastně. Byl svou dcerou naprosto okouzlen. „Hmm, moje malá princezno,“ políbil Mike dceřinu tvář. Isabella mu věnovala další bezzubý úsměv. Zatímco sebou mrskla dozadu a vrazila hlavou do jeho hrudi. „Au. Má sílu,“ zasmál se Mike. „Ale hele, alespoň jí v jeslích žádné dítě neukradne její džusík,“ zasmál se znovu. „Vykopla by ho na jinou planetu.“

„Ach, Isabello, budeš nám provádět tolik lumpáren,“ zamumlala Kara, zatímco projížděla rukou dceřinými jemnými blonďatými kadeřemi.

* * *

Isaac uháněl chodbou s malou plyšovou žirafou, kterou právě vybral pro dítě, v rukou. Eliza zrychlila svou chůzi, aby dokázala s Isaacem držet krok. „Isaacu, počkej tam,“ řekla mu a Isaac se zastavil na rohu chodby, poskakoval z nohy na nohu, příliš vzrušen, než aby dokázal stát v klidu. Eliza se rozhlédla zleva doprava hledajíc správný směr k Alexině pokoji. „Tudy.“ položila ruku na Isaacovo rameno a vedla ho chodbou do pokoje, ve kterém byla Alex. Zajíkl se, když doběhl k posteli, na které Maggie s Alex stále seděly v objetí, s Chloe v Alexině náruči.

„Ach, dítě.“ Isaac vypadal trochu plaše, jak si stoupal na špičky a rukou se dotkl Maggiiny nohy.

„Nazdar, kamaráde,“ usmála se Alex na svého syna, zatímco ho Maggie zvedla a Isaac se naklonil přes její nohy, aby viděl svou sestru. „Ahoj mami. Tohle je Chloe Eliza Sawyer-Danversová,“ řekla Alex své matce a usmála se, když spatřila široký úsměv tvořící se na její tváři, ta žena byla zjevně dojata tím, že její vnučka nese, jako své prostřední jméno, to její.

„Ach, děvčata,“ položila si ruku na hruď, jak vydechla. „To jste nemusely.“

„Chtěly jsme,“ řekla jí Maggie.

„Eliza je babiččino jméno,“ zalapal Isaac po dechu. „To je príma, že ho taky má,“ prohlásil, zjevně schvalujíc jméno své sestry. „A moje prostřední jméno je J'onn. Isaac J'onn Sawyer-Danvers,“ vyslovil Isaac hrdě své jméno. Maggie ho pohladila po hlavě a lehce se smála jeho potřebě vyslovit celé své jméno.

„Ano, oba máte velice hezká jména,“ usmála se Eliza na svého vnuka, než přešla blíž k posteli, dychtíc po bližším pohledu na svou vnučku. „Ach, Alexandro, je nádherná,“ sklonila se ke své dceři a políbila ji, než pohlédla na Maggie. „Gratuluji,“ řekla, než políbila Maggie na tvář.

„Je to holka,“ byl Isaac potěšen svou sestrou. „Babi, babi, opravdu je.“

„Já vím,“ usmála se Eliza. „Je překrásná. Vypadá přesně jako ty, Alex,“ pronesla s pohledem přikovaným ke své vnučce.

„Myslím, že si ji chce babička pochovat,“ řekla Maggie, vzala Chloe od Alex a podala ji Elize.

„Ááá.“ Elizino srdce tálo. „Je tak skvostná a maličká,“ říkala Elize měkce. „Kolik vážila?“

„2,8 kila,“ odvětila Alex.

„Ááá, moje maličká Chloe,“ vrkala Eliza na svou vnučku. „Vy dvě neděláte krásné děti jen napůl,“ řekla Eliza a velice krátce pohlédla na Alex a Maggie, než se zbožňujícím pohledem vrátila ke své vnučce. „Tak jak se ti vede, Alex? Všechno je v pořádku?“

„Jo,“ přikývla Alex. „Ačkoliv si nemyslím, že bych to zvládla tak dobře, kdybych neměla po svém boku Maggie, která mi pomáhala si tím projít,“ pronesla, hledíc s úsměvem na svou manželku. „Byla úžasná.“

„Ale no tak,“ pohladila Maggie Alexinu paži. „Jen jsem stála vedle tebe. Ty jsi ta, co odřela všechno to namáhavé,“ řekla jí.

„Mámo,“ vskočil jim do řeči Isaac. „Tohle jsem přinesl pro malou Chloe,“ pozvedl žirafu, aby se na ni podívaly.

„Ach, to je skvělé,“ pročísla mu Maggie vlasy. „Bude se jí líbit. Jaký už jsi skvělý velký bráška. Přinesl jsi jí její první dárek.“ Isaac se zaculil, cítil se pyšný sám na sebe. Jako čerstvě šestiletý, byl Isaac stále příliš malý, takže bylo důležité, aby se díky Maggie a Alex cítil výjimečný a zapojený.

„Můžu si ji pochovat?“ zjišťoval Isaac.

Maggie vzhlédla k Elize, které shlížela na Chloe. Vypadalo, jako že je oproštěna od všeho ostatního, co se dělo v místnosti. Chloe byla právě teď to jediné důležité. „Až si ji babička pochová ještě o něco déle,“ pohladila ho po tváři.

„Mamko,“ vzhlédl Isaac k Alex. „Líbí se ti ta žirafa?“

„Jasně, je boží,“ odpověděla Alex, zatímco se Isaac překulil přes Maggie a posadil se na Alex. Ta ovinula paže kolem jeho pasu a políbila ho na tvář. „Bavili jsi se dneska ve školce?“

„Jo,“ odvětil Isaac. „Ale nejlepší bylo, když mě vyzvedla babička a řekla mi, že je dítě tady a že je to moje sestra.“

„To se vsadím,“ usmála se Alex, zatímco nepřestávala objímat svého syna. „Opravdu jsi chtěl sestřičku, co?“

„Ehé,“ přikývl Isaac. „Ale příště to může být bratr.“

„Klídek, kámo,“ zasmála se Maggie, zatímco mu cuchala vlasy. Cítila, jako by byli dokonalá rodina. Čtyřčlenná rodina se synem a dcerou. „Chloe je jen pár hodin stará,“ řekla, než vzhlédla zpátky k Elize, která stále zamilovaně hleděla na svou vnučku. „Ačkoliv si nejsem jistá, že nám ji babička vrátí,“ zasmála se, než se obrátila k Alex.

„No, alespoň víme, že máme hlídání,“ zamumlala Alex a Maggie se při té poznámce lehce zasmála.

* * *

Maggie, Eliza a Isaac odešli na večeři a zanechali Alex samotnou s Chloe. Alex zapnula suchý zip na plence, než zapnula bodýčko a zvedla dceru do náruče a políbila ji jemně na tvář. „Neříkej to mámě, ale já si užívám náš čas jen ve dvou,“ říkala šeptem, ačkoliv to samozřejmě nebylo nutné, protože v místnosti nebyl nikdo jiný, kdo by to mohl slyšet. Posadila se zpátky na postel a tiskla svou dceru blízko k sobě. Shlížela na ni a usmívala se jejím rozčepýřeným vlasům. „Budeme pro tebe potřebovat dětský kartáč, že?“ vrkala Alex. Cítila ohlušující příval lásky, jak hleděla do dceřiných oříškových očí. Chloina tvářička se svraštila, zatímco pořádně zazívala a oči nechala zavřené. „Máš nejlepší mámu a staršího brášku,“ říkala jí Alex. „A máma je vážně velký plyšový medvídek, ačkoliv není ráda, když to lidi vědí, takže je to jen mezi námi, ano?“ pronesla, než zazívala.

„Jak se daří dítěti a matce?“ Alex vzhlédla, když sestra vešla do pokoje.

„Matka je unavená,“ řekla. „A dítě se má prostě skvěle.“ Alex měla na tváři obrovský úsměv. „I když nechce moc jíst.“

„Kdy jste to zkoušela naposled?“ Sestřička se dívala dolů na záznamy.

„Asi před hodinou,“ řekla Alex. „Ale jen pár minut sála a pak usnula. Ta druhá sestra mi řekla, abych to prostě zkusila později a nechala ji spát.“

„Měla byste to teď zkusit znovu,“ řekla jí sestra. „A pamatujte, že je pro ni všechno úplně nové. Musí prostě přijít na to, co se po ní chce.“ Alex si vyhrnula vršek, aby se Chloe mohla nakrmit. Přisála se a okamžitě začala sát. Alex sebou trhla bolestí. „Prosím, neříkejte mi, že to bude takhle bolet pořád.“

„Bolest se zmírní,“ řekla jí sestra a chvíli sledovala, aby se ujistila, že se krmí. „Někdy pomůže, když si masírujete prso,“ pronesla vidouc, že se Chloe přestala krmit. „Pomáhá to s oběhem.“

„Proč to nechce?“ Alex se zamlžily oči. Byla unavená, přecitlivělá a měla starost o Chloe. Nepřijala moc mléka od chvíle, co se narodila. „Co dělám špatně?“

„Nic neděláte špatně,“ ujišťovala ji sestra. „Někdy to miminkům trvá déle, než zjistí, co dělat. Můžeme ji pro teď zkusit nakrmit lahví a pak zítra můžeme zkusit zase kojit.“

„Maggie neměla s Isaacem takové problémy,“ prohlásila Alex a po tváři jí stékala slza. „Co je to se mnou?“

„Neděláte nic špatně, to vás ujišťuji,“ řekla jí sestra. „Vždycky jste zkoušela levou stranu?“

„Ano,“ odpověděla Alex a popotáhla. „Přijde mi tak nejpohodlnější držet ji.“

Sestřička jí věnovala úsměv. „Zkuste pravé prso.“ Alex se zatvářila zmateně, než si Chloe v náručí otočila a nabídla jí znovu jídlo. Chloe se na chvíli zakroutila, než se přisála. Alex sebou znovu bolestí trhla. „Zdá se, že se tentokrát přichytila,“ usmála se sestra.

„Jsi jako tvoje máma,“ zamumlala Alex. „Ta taky dává přednost pravému prsu.“ Zdálo se, že Maggie upřednostňuje Alexino pravé prso, když přijde na jejich intimní hrátky. „Proč by měl být rozdíl ve stranách?“ zajímalo Alex, jak se pohledem vrátila k sestře.

„No, narodila se teprve dneska. Někdy to trvá déle, než se vytvoří mléko dostatečně, takže je možná vaše pravé prso připravenější než to druhé,“ nadhodila sestra. „No, vypadá, že se pěkně přisála, takže vás tu nechám. Vrátím se vás zkontrolovat později.“ Sestřička jí věnovala úsměv, než odešla z pokoje.

Alex nepřestávala hledět na Chloe, zatímco jí po tváři kanuly slzy. Ani nevěděla, proč brečí. „Ťuk, ťuk.“ Alex vzhlédla a spatřila ve dveřích Karu.

„Ahoj, Karo, pojď dál.“

„Jsi si jistá?“ ptala se Kara. „Můžu přijít později.“ Kara viděla, že kojí a myslela si, že by možná měla ráda trochu soukromí.

„Ne, to je v pohodě,“ popotáhla Alex. „Pojď dál. Pokud ti nevadí emocionální troska.“

„Alex, právě jsi porodila.“ Kara zavezla kočárek do pokoje, Isabella tvrdě spala. „Máš právo cítit se emocionálně.“

„Asi jo,“ odvětila Alex. „Mike s tebou není?“

„Byl odvolán do DEO,“ odpověděla Kara. „Posílá své pozdravy a nemůže se dočkat, až se seznámí s tou maličkou.“ Kara políbila Alexinu tvář, než se posadila na židli vedle postele. „Stejně jako se teta Kara nemůže dočkat, až si ji pochová, až dojí,“ vydala ze sebe.

Alex se na svou sestru usmála. „Takže, co kdybys mi do té doby vyprávěla o svém superděcku?“ zasmála se Alex s poukazem ke kočárku. Kara se zasmála s pohledem na svou dceru, než se pohledem vrátila ke své sestře a začala jí vyprávět o svém dni.

32

Maggie nasadila bílou čepičku s růžovými slony na Chloinu hlavičku. „Moje hezká malá dámo,“ říkala Maggie něžně, zatímco pozvedla Chloe a políbila ji na tvář, než si ji k sobě přivinula. Byla jen den stará a už jí byl udělen souhlas, aby si ji vzaly domů. „Jsi připravená jet domů?“ zeptala se Maggie, zatímco ji pokládala do autosedačky a připásala ji do ní. „Isaac na tebe čeká a babička je tam taky,“ řekla jí Maggie, zvedla žirafu, kterou přinesl předchozího dne Isaac a vložila ji do Alexiny tašky.

„Dobrá, pojďme odtud,“ prohlásila Alex, když vyšla z koupelny a přešla k posteli, kde Chloe ležela v autosedačce. „Je připravená, že jo?“ Alex cítila, jak ji náhle zasáhla vlna nejistoty.

„Rozhodně můžeme vyrazit,“ usmála se Maggie na svou ženu.

„Ne, myslela jsem tím, jestli jí nic nehrozí a je zdravá? Nepotřebuje tu zůstat další noc?“ Alex si zastrčila vlasy za ucho, zatímco hleděla na svou manželku, ve tváři zřetelně rozprostřený výraz obav.

„Doktor k tomu dal svolení,“ pohladila Maggie Alex konejšivě po zádech. „Je v pořádku, aby šla domů.“

„Já jen, že tys tu s Isaacem byla pár dní,“ vydechla Alex. Nechtěla odejít tak brzy.

„Isaac měl ale trochu žloutenku. Nedali by souhlas, kdyby nebyla připravená,“ ujišťovala Maggie svou ženu. Dokázala pochopit její obavy. Vzít své dítě domů z porodnice bylo tísnivé, ale zvládly to už dřív, i když to bylo před šesti lety. „Zvládneme to, Alex,“ věnovala jí Maggie ujišťující úsměv a znovu ji pohladila po zádech.

Alex se zhluboka nadechla a přikývla hlavou. „Jo, máš pravdu. Jen, že je to už nějaká doba, co jsme podstupovaly tuhle záležitost s dítětem,“ řekla jí Alex a opřela si hlavu o Maggiino rameno, zatímco ji Maggie nepřestávala hladit po zádech.

„Já vím, ale Isaac se ukázal jako báječný, takže jsem si jistá, že si povedeme s Chloe taky v pohodě.“

„Jo,“ usmála se Alex na Chloe, která v autosedačce rychle usnula. „Nemůžu uvěřit, že je moje,“ sklonila se blíž k autosedačce. „Je naše, já…je tak nádherná. Nikdy by mě nenapadlo, že budu mít tak překrásné dítě.“

„Děláš si srandu?“ zeptala se Maggie, její hlas vystoupal do výše. „Zlato, jsi parádní kost. Samozřejmě, že tvoje děti budou nádherné.“

Alex své ženě věnovala úsměv ve chvíli, kdy sestra vešla do místnosti. „Tady jsou propouštěcí papíry,“ řekla a podala je Maggie. „Můžete odejít, jakmile budete připravené,“ řekla jim a pohlédla s úsměvem na Chloe. „Užívejte si každou minutu. Je nádherná.“

„Děkujeme,“ řekla Maggie, než sestřička odešla z pokoje. „Jsi připravená?“ zeptala se s pohledem na Alex.

Alex se zhluboka nadechla, než přikývla. „Připravená. Pojďme ji vzít domů,“ řekla a úsměv na její tváři rostl. Maggie vzala autosedačku, zatímco Alex vzala svou tašku a opustily porodnici.

* * *

Při jejich příjezdu domů zjistily, že tam není jen Eliza s Isaacem, ale stejně tak Kara, Mike a Isabella. Mike pobaveně pozoroval, jak Isabella ukradla jednu z Isaacových hraček a Isaac bojoval, aby ji uvolnil ze sevření své malé sestřenice. Kara chovala Chloe, zatímco hovořila s Elizou. Maggie se vrátila z kuchyně a podávala Elize kávu, kterou pro ni udělala. „Díky, Maggie,“ pravila Eliza, než se podívala na hodinky. „Je Alex v pořádku? Je pryč už strašně dlouho.“

Maggie pohlédla na své hodinky a spatřila, že odešla na záchod už skoro před deseti minutami. „Půjdu se na ni podívat,“ řekla a vyšla z pokoje a do patra. „Zlato?“ zeptala se, jak rovnou prošla kolem koupelny. Dveře byly zavřené, ale Maggie věděla, že tam stejně nebude, vzhledem k tomu, že měly koupelnu v ložnici. Vešla do ložnice a našla Alex ležet na posteli stočenou v pozici plodu. „Broučku, jsi v pořádku? Máme dole hosty, kteří se diví, kde jsi.“ Maggie přešla k posteli, sklonila se a hladila Alex po paži. Alex k ní vzhlédla a tehdy si Maggie všimla, že pláče. „Hej, zlatíčko, co se děje?“

„Já nevím,“ popotáhla Alex, když si sedala. Maggie se posadila vedle ní. „Je to asi podesáté, co brečím od Chloina narození a nemám důvod,“ řekl Alex, zatímco jí Maggie palci odstraňovala slzy.

„No. Právě jsi měla dítě,“ odvětila Maggie. „Tvoje emoce a hormony budou naprosto rozhozené,“ říkala Maggie měkce. Samozřejmě věděla, že emoce a hormony změní to, co cítíte po porodu dítěte.

„Nechci být neslušná,“ začala Alex. „Ale chci jen, aby všichni odešli. Chci, abychom tu byly jen ty, já a děti,“ popotáhla znovu Alex. Maggie se natáhla na noční stolek a vytáhla z krabičky několik kapesníků a podala je své ženě. „Já vím, že je to moje rodina a mám je všechny moc ráda, ale…já…“ Alex trochu pokrčila rameny. „Chci jen, abychom měli trochu času o samotě, víš? Čas, abychom si vytvořili pouto.“

„Můžu jim říct, aby odešli,“ pohladila Maggie Alex po tváři. „Pochopí to. Právě jsi měla dítě. Chtít čas s ní, aniž by tě všichni obklopovali je naprosto pochopitelné.“

„Je?“ zajímalo Alex.

„Jistě, že je,“ řekla jí Maggie. Věnovala jí konejšivý úsměv, když viděla, že další slzy hrozí, že se vynoří z jejích očí. „Alex,“ pronesla Maggie něžně, zatímco se k ní přisunula blíž a hladila ji po zádech.

„Můžeš si sem se mnou nejprve jen lehnout?“ požádala Alex, její hlas stěží slyšitelný, jak odvrátila od Maggie zrak, téměř stydlivě.

„Samozřejmě,“ odpověděla Maggie, lehla si na postel a Alex se přitulila blízko k ní. Maggie kolem ní obemkla ruce přitahujíc si ji do objetí. Vlepila jemný polibek na její čelo, jak slyšela její tlumené vzlyky. Jemně ji tišila hlazením po zádech, dopřávajíc své ženě chvíli útěchy, po které prahla.

* * *

Kara vešla do koupelny a oči se jí rozšířily, když spatřila Isabellu se zásypem, jak ho rozsypává všude po podlaze. „Isabello,“ zvedla hlas Kara, doběhla k ní a vzala jí ho. „Miku?“ zakřičela a obrátila hlavu ke dveřím.

„Co?“ Mike se vrátil do místnosti s Isabelliným ručníkem s růžovými motýlky v ruce.

„Co kdybys nenechával naši sedmiměsíční dceru samotnou v koupelně?“ peskovala ho Kara.

„Odběhl jsem jen na sekundu, abych vytáhl z prádelníku její ručník,“ povzdechl si Mike a mnul si čelo, když spatřil, jaký nepořádek jeho dcera provedla. „Jak se vůbec dostala k tomu zásypu?“ zajímalo ho. Ležel na poličce spolu s dalšími přípravky.

„Hmm, umí se plazit. Umí brát věci do rukou,“ opáčila Kara, zatímco položila zásyp zpátky na poličku. „Že jsi ale udělala nepořádek, maličká.“ Isabella se zamračila a natáhla se po tom, ale Kara ji zvedla a smetla zbývající zásyp z jejího těla. Stáhla jí plínku a položila ji do vany, kterou jí už Mike připravil. Isabella plácala svou pěstičkou do vody a smála se, když voda vycákla a zasáhla její mámu. Mike klíčkem natáhl delfína a velrybu, než je hodil do vany. Isabella je sledovala pohledem, jak proplouvaly kolem. Mike vhodil do vany ještě nějakou kachničku a loďku a Isabella se po nich okamžitě natáhla.

„Je Alex v pořádku?“ zeptal se Mike. Byl trochu znepokojen, když je Maggie dříve toho dne zdvořile požádala, aby odešli.

„Je v pohodě,“ odpověděla Kara a natahovala znovu hračky, aby je Isabella mohla sledovat. „Měla zrovna dítě. Potřebuje jen čas, aby se uvolnila. Vždyť víš, jak jsem se cítila ohledně návštěv po tom, co se Bella narodila,“ pravila Kara a Mike lehce přikývl, zatímco prohrábl rukou Isabelliny jemné kudrnaté blonďaté lokny. „Je toho hrozně moc. Právě jsi porodil a pak všichni okolo chtějí vidět dítě. Jsi vyčerpaný z porodu a to poslední, co chceš, je, aby se ti u dveří objevila kupa lidí,“ stiskla Kara rty. „Vážně jsme tam neměli chodit. Měli jsme jim nejprve dát čas, ať se usadí jako čtyřčlenná rodina.“

„No, jsi její sestra. Chci říct, jsme její rodina,“ odvětil Mike. „Jsme tu, abychom jim nabídli podporu.“

„Va ja ja,“ zablábolila Bella, zatímco mávala rukou nahoru a dolu a loďkou v ní způsobovala, že voda cákala všude.

„Jo, vidíš, Bella souhlasí,“ prohlásil Mike. Kara se usmála, zatímco jí Isabella věnovala bezzubé zazubení. Kara se naklonila k poličce a zvedla dětský gel na koupání, nalila si ho trochu do ruky, než ho rozetřela všude po dceřině těle. Mike zvedl houbu a namočil ji do vody, než ho zase všechen smyl. Kařin telefon zapípal a ta se natáhla pro ručník a osušila si ruce, než ho vytáhla ze zadní kapsy.

„Je všechno v pořádku?“ zajímal se Mike, při pohledu na výraz tváře své ženy.

„Jo, je to DEO,“ postavila se Kara na nohy. „Ehm…“ Kara shlédla na Isabellu, než se pohledem vrátila k Mikovi. „Musím do centra,“ pronesla a tvářila se rozpolceně. Nerada opouštěla svou dceru. Pořád samozřejmě zbožňovala ochraňování lidí National City, ale nyní byla matkou, nyní měla dceru, pořád se cítila méně jistě ohledně toho, kde je její místo v tomto světě.

„My to zvládneme,“ ujistil ji Mike. „Dokončíme to tady, vytáhneme nějaké pivko a koukneme na fóčus,“ řekl Mike a Kara se lehce zasmála.

„Jen ji tu nenechávej samotnou, aby se nedostala k dalším přípravkům,“ zamumlala Kara, zatímco se sklonila a vlepila něžný polibek na jeho rty.

„Nenechám,“ zasmál se Mike, jak se Kara sklonila do vany a políbila svou dceru. „Dávej na sebe pozor,“ řekl jí Mike, když vycházela z koupelnových dveří. Otočila se zpátky na svou dceru a usmála se, když spatřila, jak se směje obličeji, který na ni Mike dělal. Lehce vydechla, než se odešla vypořádat, s čímkoliv, co se ve centru dělo.

33

Maggie se vrátila domů po tom, co vysadila Isaaca ve školce. Samozřejmě měla dovolenou, aby byla doma s dítětem a Alex. J'onn nebyl potěšen, že přišel o své dvě nejlepší agentky, ale samozřejmě věděl, že Maggie chce dovolenou a pracovala opravdu tvrdě, aby si ji zasloužila. Mohla slyšet zvuky Chloina pláče plnícího dům. Pověsila si klíče na háček, než vyšla po schodech a do jejich ložnice. Chloe vřískala z košíku a Alex seděla na podlaze, opřená o zeď, s rukama na uších a slzami stékajícími po tváři.

„Alex.“ Maggie k ní došla a klekla si vedle ní, s rukou položenou na jejím koleni. „Co se děje?“

„Prostě nechce přestat brečet,“ popotáhla Alex. „Nakrmila jsem ji, odříhla si, přebalila jsem ji, zkoušela jsem jí zpívat, chodila jsem s ní, zkoušela jsem ji chovat v houpacím křesle, z-“

„Hele, Alex,“ říkala Maggie měkce. „Uklidni se. To je v pořádku.“ Maggie mohla vidět, jak napjatá je.

„Ale není,“ zvedla Alex hlas a zněla otráveně. „Nepřestane brečet a já ji nedokážu uklidnit. Jsem její matka,“ uhodila se Alex do prsou. „Očekává se ode mne, že ji budu schopná uklidnit. Nenávidí mě.“

„To není pravda, že by tě nenáviděla,“ ujišťovala ji Maggie. „Je to dítě. Děti pláčou.“ Něžně hladila Alex po paži, jemně a pomalu.

„Ty ji vždycky dokážeš utišit,“ opáčila Alex, s téměř náznakem jedu v jejím hlase, jako by byla otrávená tím, že Maggie dokáže uklidnit jejich dítě a ona ne. Maggie dokázala vycítit, jak napjatá je.

„Potřebuješ se jen uvolnit,“ řekla jí. „Jsi hrozně napjatá a ona to dokáže vycítit. Nevím, proč taková jsi, protože jsi byla skvělá s Isaacem a jsi skvělá s Isabellou.“ Maggie otírala slzy z Alexiny tváře, jak hovořila. „V čem je teď rozdíl?“

„Já nevím,“ popotáhla Alex, zatímco jí nová slza pomalu stékala z oka. „Neuvědomuji si, že bych dělala cokoliv jinak,“ pronesla Alex, než pohlédla ke košíku, Chloe stále plakala. „Můžeš ji utišit, prosím?“ pohlédla do Maggiiných očí s prosebným pohledem. Maggie jí konejšivě stiskla rameno, zatímco se empaticky usmála, než se zvedla, přešla ke košíku a shlédla na svou dceru.

„Kvůli čemu je všechen ten virvál, beruško?“ řekla, jak si zvedla Chloe do náruče a přivinula si ji k hrudi. Něžně ji hladila po zádech, zatímco začala pomalu pochodovat a jemně se pohupovat ze strany na stranu. Rychle ji utišila, než ji jemně políbila na hlavičku. Chloin pláč začal slábnout a Maggie pohlédla na houpací křeslo, které bylo připravené blízko košíku. „Je unavená. Pojď a ukolébej ji ke spánku,“ pokynula Alex, aby vstala. Alex chvíli zůstala sedět, než se zvedla, přešla k houpacímu křeslu a posadila se. Maggie jí podala Chloe a Alex si ji k sobě pevně přitiskla. Začala se houpat dopředu a dozadu v houpacím křesle. Maggie si všimla slz, které se stále kutálely z jejích očí. Chloe byla čtyři dny stará a Alex na tom takhle byla od jejího návratu domů. Maggie to připisovala na vrub tomu, že jsou její hormony úplně zblázněné, ale teď se začala obávat, že je za tím víc než jen to. „Vidíš,“ klekla si Maggie vedle křesla. „Usíná.“ Chloin pláč slábnul a její světle oříškové oči byly teď zavřené.

„Jen proto, že jsi tu ty,“ zamumlala Alex. „Vážně nevím, co bych si bez tebe počala,“ věnovala své ženě uznalý úsměv.

„No, pak je dobře, že se nikam nechystám,“ pronesla Maggie, naklonila se a políbila Alexino čelo ve snaze nenechat Alex spatřit obavy, které se jí zračily ve tváři.

* * *

Maggie houpala Isabellu na koleni, holčička svírala své ruce na jejích hodinkách, jako by se je snažila stáhnout. Byla v Kařině bytě. Stavila se, než vyzvedne Isaaca ze školky. Kara měla kupu starého Isabellina oblečení, tak ho nabídla Alex a Maggie pro Chloe. „Vsadím se, že je Isaac v sedmém nebi, že zbývá posledních pár dní školky před prázdninami,“ pravila Kara, zatímco pokládala kafe na stůl, než si sedla naproti Maggie.

„Ech,“ obrátila Maggie oči v sloup. „Dneska rána byl hrozně neposedný. No, je prostě nadšený z léta,“ řekla Maggie své švagrové, než se napila své kávy. „Už plánuje výlety. Zjevně bereme Chloe do parku, ZOO a pak do akvária,“ zasmála se. Chloe byla samozřejmě příliš malá, aby si užila jakéhokoliv z těch míst. „Ach a chce ji vzít do Adventure Land,“ dodala. Isaac velice horoval za svůj nápad vzít Chloe do zábavního parku blízko Star City.

„No jistě,“ řekla Kara. „Zábavní park je jasné místo pro novorozence,“ zavtipkovala Kara, než se napila svého kafe. „Tak jak se vlastně má ten nádherný uzlíček?“ zeptala se s pohledem na Isabellu, která byla stále uhranutá Maggiinými lesklými hodinkami.

„Chloe se má skvěle,“ usmála se Maggie od ucha k uchu při myšlence na svou dceru. „Na druhé straně její mamka,“ semkla Maggie rty a drobně se na židli zavrtěla. Kara viděla, že se cítí trochu nepříjemně. „Ta je…“ Maggie sklopila zrak a vrtěla hlavou.

„O co jde?“ dotazovala se Kara zaujatě, zjevně s obavou o svou sestru.

„Já nevím,“ vzhlédla Maggie zpátky ke Kaře. „Ona…hodně pláče. Necítí se příjemně s Chloe, je nedůtklivá…je to, jako by byla pořád vážně smutná. A já…“ Maggie si skousla ret.

„Takže co?“ uvažovala Kara. „Domníváš se, že to může být poporodní deprese?“

Maggie mlaskla jazykem. „Doufám, že ne. Myslím, že je to rozhodně dětský splín,“ vydechla Maggie. „Dělám vše, co můžu, aby se cítila dobře. Nechávám ji odpočívat a starám se o Chloe a Isaaca a snažím se ji přimět mluvit o jejích pocitech a pomoct jí s nimi a…dávám jí najevo, že tu pro ni jsem.“ Maggie tolik chtěla být schopná způsobit, aby se Alex cítila lépe, ale nebyla doktor a mohla udělat jen to, co bylo v jejích silách. „Doufám, že je to dost.“

„Jsem si jistá, že bude,“ ujistila ji Kara. „A dětský splín zmizí velmi rychle.“ Byla samozřejmě znepokojená, ohledně své sestry, ale věřila Maggie. Maggie znala Alex v ohledech, ve kterých Kara ne a ta věděla, že Maggie sežene její sestře pomoc, když ji bude potřebovat. „Věř svým instinktům,“ řekla jí Kara. Maggie jí věnovala oceňující úsměv, než se napila své kávy.

„Tak jak se má superděcko?“ pronesla Maggie, měníc téma na něco trochu veselejšího, zatímco se usmála dolů na Isabellu. Holčička byla stále velice zaujatá Maggiinými hodinkami.

Kara se lehce zasmála tomu titulu ‚superděcko‘, který, jak se zdálo, Alex s Maggie přidělily její dceři. „Kromě strašení lidí svým laserovým pohledem a stávání se nezvykle silnou?“ odpověděla Kara. „Je v pohodě. Začala tenhle týden s pevnou stravou,“ dodala Kara, jako by to, že její dcera začala jíst normální jídlo, šlo ruku v ruce s jejími superschopnostmi.

„Ach, roste příliš rychle,“ řekla Maggie a políbila vršek její hlavy. „Nebude to dlouho trvat, než začneš běhat okolo a terorizovat svého velkého bratránka, co?“

„Chudáček Isaac,“ vtipkovala Kara. „I když bude skvělým ochráncem pro Bellu a Chloe. Nedokáži si představit, že by nějací kluci vyvázli, když se k nim budou chovat špatně,“ smála se Kara. „Nebo holky,“ dodala, než si dala další doušek kávy.

„Domnívám se, že skutečnost, že Bella má superschopnosti, pro ni bude pravděpodobně lepší, než mít k ochraně Isaaca,“ pronesla Maggie se smíchem.

„Pravda,“ přikývla Kara. „Tak mě napadá,“ praštila rukou do stolu, což překvapilo jak Maggie, tak Isabellu. „Podniknete s Alex příští týden něco hezkého k vašemu výročí?“

„Ne,“ zavrtěla Maggie hlavou. „Chci říct, že jsem o tom uvažovala, ale s tím, jak se teď cítí, si nejsem jistá, že by se jí do toho moc chtělo. A Chloe bude teprve deset dní, takže ji nebudeme chtít opustit.“

„Ale no tak, stejně musíte oslavit své výročí,“ prohlásila Kara. „Můžete podniknout něco hezkého doma.“

„Uvidíme, jak na tom bude,“ pravila Maggie tiše, než pohlédla na hodinky, přesunujíc Isabelliny ručičky, aby viděla na ciferník. „Raději půjdu nebo přijedu pro Isaaca pozdě,“ pronesla Maggie, pak se zvedla od stolu a dopila zbytek svého kafe. Kara se také zvedla a následovala ji ke dveřím. „Díky za kafe. A oblečení. A…pokec,“ řekla Maggie a zvedla tašku s oblečením, než se otočila ke své švagrové.

„Kdykoliv,“ usmála se na ni Kara, položila jí ruku na rameno a jemně ho stiskla. „Dostaneš ji z toho,“ pronesla Kara měkce. Maggie jí v odpověď věnovala slabý úsměv, než si vzala Kara svou dceru zpátky do náruče.

„Měj se, Bello,“ zavrkala Maggie, zatímco jí políbila na tvář.

„Uděláš pá pá tetě Maggie?“ ptala se Kara.

Bella věnovala Maggie bezzubý úsměv, zatímco jí Kara pohybovala rukou, jako by mávala. „Uvidíme se. A ještě jednou díky,“ pronesla Maggie, než odešla z bytu, aby vyzvedla svého syna ze školky.

* * *

Isaac pomáhal s koupáním Chloe. „Můžeš si dát do dlaně trochu šampónu?“ požádala Maggie svého syna. „Jenom ždibec,“ řekla mu. Isaac přikývl, zvedl láhev s šampónem a vymáčkl si malé množství na ruku.

„Takhle, mámo?“ natáhl ruku k Maggie, aby se podívala.

„Skvěle,“ řekla mu, zatímco namáčela Chloiny vlasy. „Teď jí jemně tři po vláscích.“ Podobně jako Isaac, i Chloe se narodila se spoustou vlasů. I když Isaacovi byly tmavě hnědé, zatímco Chloiny byly světle kaštanové. Isaac velice jemně vetřel šampón do Chloiných kadeří. Maggie ji pevně držela ve vaničce. „Tak je to správně,“ řekla. Isaac stáhl ruku z Chloiny hlavy a ponořil ji do vaničky. Smýval si zbytky šampónu z ruky a sledoval, jak Maggie stiskla houbu nad Chloinou hlavou a splachovala šampón.

„Mámo, můžu?“ zeptal se Isaac a odehnal Maggiinu ruku z cesty. Upravil Chloiny vlasy, takže jí udělal pankáče.

„Ááách, udělal jsi z ní rockovou hvězdu?“ smála se Maggie.

„Jo,“ zahihňal se Isaac. „Mami, koukni,“ otočil se k Alex, která seděla na gauči. Zírala na televizi, ale Maggie věděla, že nevěnuje pozornost tomu, co v ní běží. „Mamko,“ pronesl Isaac znovu, když mu Alex neodpověděla.

„Co?“ pohlédla Alex tam, kde byli Maggie, Isaac a Chloe.

„Její vlasy,“ zahihňal se Isaac a ukázal na Chloe. „Je to rocková hvězda.“

Droboulinký úsměv se objevil na Alexině tváři. „Tak to je,“ pronesla, než se pohledem vrátila k televizi. Isaac smutně sklopil hlavu. Maggie pohlédla na Alex a pak zpátky na svého syna.

„Fajn, vytáhneme ji odtud, co?“ zeptala se Maggie. „Můžeš mi roztáhnout ručník, abych ji mohla utřít?“ požádala ho. Isaac přikývl a natáhl se po žlutém ručníku. Rozložil ho na podlahu a Maggie na něj položila Chloe, zabalila ji do něj a jemně ji otírala.

„Co je to s maminkou?“ zeptal se tiše, zatímco hleděl na Maggie, jeho velké hnědé oči plné údivu, chlapec si zjevně něčeho všiml.

„Je jen unavená,“ řekla mu Maggie. Isaac svraštil obočí, zatímco se natáhl pro dětský olejíček a sundal víčko. Maggie otevřela dlaň a Isaac do ní trochu vymáčknul.

„Ona je teď pořád unavená,“ povzdechl si Isaac, zatímco sledoval, jak Maggie roztírá olejíček po Chloiných nohách, rukách a bříšku, než ji zvedla a přetřela její záda. Položila ji zpátky na ručník, zatímco jí Isaac podal plínku. Nasadila své dceři plínku, než jí oblékla do modrozeleného oblečku na spaní.

„Můžeš mi podat její…“ Maggie přestala mluvit, jelikož jí Isaac už podával dětský kartáč na vlasy. Maggie byla lehce pobavená tím, jak Isaac už znal tu rutinu tak dobře, že ho nemusela žádat. „Díky, kamaráde,“ řekla Maggie a pročesávala Chloiny jemné vlásky.

„Odnesu vodu,“ prohlásil Isaac, zvedl se a pozvedl vaničku.

„Buď opatrný a nerozlij to,“ řekla mu Maggie.

„Nerozliju,“ pronesl Isaac a pomalu si klestil cestu z obýváku a chodbou, na záchod v přízemí, aby vylil vodu. Maggie položila Chloe do dětského houpacího křesla a zapnula jemné houpání ze strany na stranu. Chvíli na ni shlížela, jak Chloe pořádně zazívala, než přešla ke gauči, kde seděla Alex.

„Zlato.“ Maggie si klekla před ni a položila jí ruce na kolena. Alex pohlédla na svou ženu a Maggie spatřila, že její oči jsou červené a oteklé, očividně přemáhala pláč. Maggie lehce vydechla, zatímco beze slova otevřela náruč. Alex se pohnula dopředu, opřela své tělo o svou manželku a objala kolem ní své ruce. Maggie položila vlastní paže kolem své ženy, konejšivě jí hladila po zádech, zatímco slyšela Alexin tlumený pláč a cítila, jak se jí slzy vsakují do trička.

34

Alex položila Chloe zpátky do košíku. Právě se nakrmila a okamžitě znovu usnula. Alex přešla zpátky k posteli a vklouzla zpátky pod přikrývku. „Maggie?“ pronesla tiše. Maggie zaznamenala, jak se jí zlomil hlas.

„Jo?“ Maggie se přesunula blíž ke své manželce a konejšivě jí hladila po paži, zatímco se v posteli posadila.

„Já nevím, proč se cítím tak smutně,“ popotáhla Alex. Byla odhodlaná znovu neplakat. „Zrovna jsem porodila dítě, proboha. Tohle by mělo být šťastné období.“

„Jsou to jen hormony,“ pravila Maggie tiše. Snažila se znít přesvědčivě, nejen pro Alex, ale také, aby přesvědčila sebe, že o nic jiného nejde.

„Tys na tom takhle po Isaacově narození nebyla,“ zamumlala Alex. „Byla jsi skvělá,“ řekla jí, vzhlížejíc k její tváři.

„A ty si vedeš také skvěle,“ ujišťovala ji Maggie. „Jen si musíš věřit.“

Alex zkroutila rty a vypadala, že zvažuje to, co Maggie říkala. „Hrozně mě bolí prsa,“ řekla jí.

Maggie potlačovala smích. „Tvrdě se snaží, aby nakrmily naši dceru. Brzy se to srovná,“ slíbila jí. „A vždycky ti je můžu promasírovat,“ vtipkovala Maggie ve snaze odlehčit náladu a zlepšit Alexin pocit.

„Pokud se jich dotkneš, přerazím ti ruku,“ prohlásila Alex pevně.

Maggie se musela poznámce své ženy zasmát. „Píšu si,“ zamumlala. „Poslouchej,“ zastrčila si Maggie vlasy za ucho. „Co kdybychom Chloe vzaly zítra ven?“ navrhla. Myslela si, že by změna prostředí a čerstvý vzduch Alex prospěly. Dřepěla doma s Chloe od chvíle, co přijely z nemocnice. „Můžeme vzít Isaaca do parku a udělat si procházku.“

Alex se rozšířily oči. „Myslíš si, že je připravená? Je tak maličká a nová a vším zranitelná.“ Alex byla zjevně znepokojená, že by poprvé opustila s Chloe dům.

„Bude v pohodě,“ ujišťovala ji Maggie a konejšivě jí hladila po ruce. „Bude hezké, když si poprvé vyrazíme ven jako čtyřčlenná rodina., ne? A dokonce můžeme vzít Isaaca do té jídelny v centru, co tak zbožňuje.“

Alex si skousla ret. „Nebo bychom si mohli udělat piknik,“ navrhla.

„Isaacovi by se piknik moc líbil,“ odvětila Maggie, které se Alexin nápad zamlouval. Věnovala jí úsměv, zatímco přejela palcem po její tváři. „Bude to v pořádku, slibuji,“ řekla jí. Alex se slabě usmála a slaboučce přikývla, se slzou viditelnou v oku. „Pojď sem,“ pronesla. Obě se lehly do postele a Maggie svoji ženu láskyplně objala. Vtiskla pusu na její čelo a držela ji ve své náruči, dokud obě neusnuly.

* * *

Isabella byla v dětské židličce, zatímco se ji Mike chystal nakrmit. Vydala ostré zapištění a rukou mlátila do podložky. „Už se to nese, princezno,“ pronesl Mike, vytáhl plastovou lžičku z šuplíku, došel k židličce a posadil se vedle ní. „Tady to je,“ řekl a vložil jí plnou lžičku ovesné kaše s rozmixovaným banánem do pusy. Isabelle to zjevně chutnalo, protože okamžitě otevřela pusu pro další. „Vím, že se divíš, kde je maminka, protože ti obvykle snídani dává ona, ale je právě venku a honí nějaké lupiče nebo nakopává zadky nějakým drsným mimozemšťanům,“ řekl Mike. Isabella k němu vzhlížela, jak mluvil, její oči otevřené dokořán, jako by mu věnovala vážnou pozornost a chápala všechno, co říká. „Ach a neříkej mamince, že jsem před tebou řekl zadek. Nelíbilo by se jí to,“ pravil Mike. Na Isabellině tváři se vytvořil úsměv, jak uhodila do podložky židličky a potěšeně zavýskla, když odletěla na zem. Ještěže Mike držel misku s ovesnou kaší v rukou, jinak by byla na podlaze taky. „No, panejo.“ Mike shlédl na podložku, kterou jeho dcera právě vytrhla ze židličky. „Právě sis rozbila židličku,“ pronesl a Isabella se prohnaně zasmála. „To nevadí, Belličko,“ prohrábl Mike její lokny. „Maminka to spraví, až se vrátí z nakopávání prdelí,“ prohlásil a nabral na lžičku další kaši. „Ach a znovu to neříkej mamince,“ mrkl na ni, než dal Isabelle plnou lžičku snídaně.

„Neříkej mamince, co?“ zjišťovala Kara. Mike se ohlédl a spatřil, že právě vlétla do okna.

„Jak krásná jsem právě řekl, že jsi“ zazubil se na ni.

Kara naklonila hlavu na stranu s rukama v bok, vědouc, že jí neříká pravdu. „Myslím si, že tatínek říká lži,“ pronesla Kara, zatímco přešla k židličce a pozdravila svou dceru polibkem. „Pověz tátovi, aby mamince nelhal,“ pohladila dceřiny jemné vlásky, než se sklonila dolů a zvedla podložku. „Co to teď vyvedla?“

„Byla jen trochu moc nadšená,“ řekl jí Mike. Kara prozatím odložila podložku stranou. „Zvládla jsi to tam venku v pohodě?“

„Jasně,“ odpověděla Kara. „Jen pár idiotů, kteří se rozhodli, že se za časného rána pustí do bankovní loupeže.“ Kara si sedla ke stolu a sledovala, jak Mike krmí Isabellu. Nemohla si pomoct, ale v žaludku cítila bodnutí viny. I přestože to byla jen snídaně, cítila se špatně, že přichází o tento čas strávený se svou dcerou. „Ale máma je srovnala do latě,“ zavrkala na svou dceru. „To udělala.“

„Nikdy by mě nenapadl opak,“ řekl jí Mike s úsměvem. Samozřejmě byl hrdý na práci, kterou Kara odváděla jako Supergirl, přestože si občas přál, aby mohli být jen normální rodina.

„No, jdu si dát sprchu,“ prohlásila Kara a zvedla se od stolu. „Bylo by milé, kdyby někdo, kdo je, ach, tak velice hodný, mi udělal něco k snídani, než se vrátím.“

„Ale, bylo?“ zaculil se na ni Mike.

„Hmmm,“ přikývla Kara. „Boj se zločinem je odporně těžká práce, vždyť víš,“ Kara zahýbala obočím na Mika a ten zareagoval jen smíchem a sledoval, jak kráčí chodbou ke koupelně.

* * *

Maggie seděla na piknikové dece a sledovala, jak si Alex kope s Isaacem míčem. Usmívala se. Vypadala šťastně. Maggie byla potěšena tím, že se zdálo, že změna prostředí a čerstvý vzduch Alex hodně prospěly. „Mamka dnes vypadá šťastnější, beruško,“ pronesla Maggie, když shlédla ke Chloe. Její oříškově hnědé oči se kapánek otevřely, jako by uvažovala, že se probudí ze své dřímoty. Vzhlédla znovu k Alex, která lechtala Isaaca. Maggie se usmívala slabým zvukům synova nakažlivého smíchu. „Myslím si, že se z toho dostává,“ usmála se zpátky na svou dceru. Projela rukou po jejích jemných vláscích. „Jsi tak skvostná.“ Maggie nemohla uvěřit, jak moc ji milovala. Nikdy nepřemýšlela o tom, že by měla děti. Nikdy nebyly součástí jejích plánů. Každopádně ne, dokud se neseznámila s Alex. Když ji potkala, všechno se změnilo. Chtěla s ní mít rodinu a dokonce překvapila samu sebe, když prohlásila, že chce odnosit alespoň jedno z jejich dětí. Nemohla by být šťastnější s tím, jak se její život vyvrbil. „Víš, příští týden je moje a maminčino výročí,“ řekla jí. „Hmm, budeme svoje osm let.“ Samozřejmě tu byla ta skoro devíti měsíční mezera, ale ta se nebrala v potaz, protože i když nebyly spolu, stále byly vdané. „A spolu budeme už skoro deset let,“ pozvedla trochu hlas. „Před deseti lety jsem potkala tvoji mamku. Byla pěkně ostrá ve snaze vysvětlit mi, jak mám dělat svou práci,“ lehce se zasmála. Pořád si pamatovala na ten den, jako by to bylo včera. „Ale pak jsme začaly spolupracovat a zachránila mi život při víc než jedné příležitosti a…“ vzhlédla zpátky k Alex a usmála se, když ji slyšela smát se, jak si hrála s Isaacem. „Mamka přišla na to, kým opravdu je a zbytek, jak se říká, je historie,“ usmála se dolů na Chloe, jejíž oči teď byly dokořán. „A pak přišel Isaac. Náš sladký hoch. A teď jsi zkompletovala naši rodinu, beruško,“ usmála se láskyplně na svou dcerušku. Vzhlédla, když uslyšela Isaacovo těžké oddychování a spatřila, že se žene k ní. „Jsi v pořádku?“ zeptala se.

„Jo, jen mám žízeň.“ Isaac se natáhl po krabičce s džusem, zastrčil do ní brčko a pořádně se napil. „Tolik se bavím,“ pronesl s širokým úsměvem a položil krabičku na deku, než znovu odkvačil, právě když si Alex sedala vedle své ženy. Shlédla na Chloe a na tváři se jí objevil úsměv, když ukazováčkem přejížděla přes její hlavičku.

„Kdo by si pomyslel, že piknik a kopání si míčem, může být taková zábava?“ prohodila Alex, natáhla se po láhvi s vodou a napila se.

„Pro Isaaca nebo tebe?“ zeptala se Maggie s pozdviženým obočím.

Alex potlačovala smích. Pohlédla na Isaaca, který běhal s míčem, zdálo se, že mu nevadí hrát si chvíli sám. „Je v sedmém nebi,“ pronesla a otočila se zpátky k Maggie. „Ale já, ehm…díky, že jsi dnešek navrhla,“ usmála se stydlivě a sklopila zrak. Myslím, že jsem tohle potřebovala…jen…vždyť víš...“ Alex zkroutila rty a vzhlédla zpátky ke své ženě. „Díky.“ Alex se naklonila a vtiskla něžný polibek na Maggiiny rty.

„Proto tu jsem,“ pronesla Maggie měkce. „A teď, co kdyby sis pochovala tuhle berušku a já si půjdu hrát s naším synem,“ řekla a předala Chloe Alex. Postavila se a lehce stiskla Alexino rameno, než odeběhla k synovi, ukradla mu míč a utekla s ním. Isaac se hihňal a pronásledoval ji.

35

Kara položila pomerančový džus před Alex, než se posadila na gauč vedle ní, s hrnkem kávy v rukou. „Co, já nedostanu kafe?“ zkrabatila Alex tvář, když viděla, že má jenom pomerančový džus.

„Ne, když kojíš Chloe,“ odpověděla Kara s pohledem na kočárek, v němž Chloe tvrdě spala.

„Jsi stejně zlá jako Maggie,“ povzdechla si Alex, zatímco upila ze svého džusu. „Taky mě nenechá dát si kafe. Hrnek nebo dva. Doktor řekl, že bych si mohla dát jeden nebo dva šálky denně a neovlivnilo by to moje mléko.“

Kara lehce pokrčila rameny, zatímco se napila své kávy a pak odložila hrnek na stolek. „Tak, jak se ti vede?“ zajímalo Karu. Doufala, že Alex bude otevřená ohledně svých pocitů, ale věděla, že obecná otázka nebude působit tak dotěrně.

„Jsem v pořádku,“ odpověděla Alex. Kara stiskla rty a přerušila oční kontakt se svou sestrou. Alex si rukou promnula čelo. „Mluvila s tebou, že jo?“ pronesla a už znala odpověď.

„Hrozně moc tě miluje,“ odpověděla Kara. „Jen měla starosti.“

„Já…“, Alex si hrála s rukama a uhnula pohledem od své sestry. „Cítím se mnohem lépe,“ řekla upřímně své sestře. Věděla, že je nejlepší si o tom promluvit. „Chci říct, že jsem dneska brečela, protože jsem upustila svůj toust na zem,“ řekla jí a pohlédla zpět na ni. Kara se lehce rozesmála a Alex zjistila, že se k ní přidává. „Cokoliv a nic mě rozhodí. Ale mírní se to. A už nevyšiluji z toho, že není v bezpečí.“ Alex se zhluboka nadechla.

„No, to je dobře,“ ujišťovala ji Kara stiskem ruky. „Jen na tom musíš dál pracovat. A nepřestávat mluvit s Maggie.“

Alex nedokázala zabránit úsměvu při myšlence na svou manželku. „Maggie byla úžasná. Je mou oporou. Je mi vším,“ Alex nedokázala popsat, jak moc si váží, jak chápavá Maggie byla a jak se díky ní necítila špatně nebo zahanbeně za to, jak se cítila od Chloina narození před sedmi dny. „Jen bych si přála, abych jí dokázala ukázat, jak moc si jí vážím.“

„Jsem si dost jistá, že to už ví,“ pověděla jí Kara, něžně se usmála a znovu jí stiskla ruku. „Ale…dáš jedné z nás vědět, pokud by se to nějak zhoršilo, že jo?“

„Samozřejmě,“ odvětila Alex. Kara na sekundu pohlédla za Alex, když slyšela, jak se její dcera ve spánku zachrula. Chystala se zvednout, ale pak ty zvuky ustaly. Isabella zůstala spát.

„Takže, chtěla jsem se tě na něco zeptat,“ pronesla Kara a upila ze své kávy. Alex zaujatě pozvedla obočí. „Ten dům vedle vás. Ten je na prodej, že?“

„Jo,“ přikývla Alex v odpověď.

„No, vidíš, že tenhle byt je prostě malý, teď, když máme Bellu a potřebujeme víc místa,“ začala Kara a na chvíli se odmlčela, než pokračovala. „Hledáme dům a no, je to skvělá oblast, blízko je malé hřiště, je to blízko do skvělé školy…“ Kařin hlas se vytratil.

„Chcete se nastěhovat vedle mě a Maggie?“ pronesla Alex, zvedla svůj džus a napila se. Nebyla si úplně jistá, jak se ohledně toho cítit. Samozřejmě milovala svou sestru, Mika a Isabellu, ale byla také ráda, že mají mezi sebou odstup.

„Je to překrásný dům,“ říkala Kara své sestře. „Alespoň zvenčí. Představovala bych si, že vnitřek bude dost podobný vašemu, alespoň rozvržení místností, ne?“

„Jo,“ odpověděla Alex. Paní od vedle párkrát hlídala Isaaca, takže v tom domě byla. „Je trochu staromódní, takže by tam bylo potřeba udělat spoustu změn, ale jo.“

„Takže si myslíš, že by bylo bezva, kdybychom se tam podívali?“ zajímalo Karu.

„Nemůžu ti bránit,“ odvětila Alex. Rozhlédla se po bytě a všimla si velice patrného nedostatku místa. Bylo velmi zjevné, že potřebují najít větší místo.

„Paráda, no, později můžeme zavolat agentovi,“ pronesla Kara. „Panebože, dokážeš si představit, že bychom bydleli vedle sebe?“ Kara zněla nadšeně z té myšlenky. „Byli bychom doslova pár metrů od sebe. Byly byste tam, abyste nám pomohli s Bellou, kdyby Mike nebyl poblíž a já musela být Supergirl. Já bych mohla pomáhat s vašimi dvěma, mohli bychom nechat branku mezi našimi zahradami otevřenou a mohli-“

„Ještě nemáte ten dům, Karo,“ přerušila ji Alex. „Bude tu spousta zájemců.“

„Ach.“ Kara zněla zklamaně. „No, stejně, někdo ho musí získat a můžeme to být my,“ zazubila se Kara a Alex se jen usmála, než se znovu napila.

* * *

Maggie stála u brány školky a čekala na Isaaca. „Maggie, ahoj, jak se máš?“ Maggie se rozhlédla a spatřila Jane, Dylanovu mámu, jak se k ní blíží. Byl s ní Dylanův malý bráška a nová sestřička. Maggie nakoukla do kočárku a usmála se na holčičku, která tam spala.

„Mám se dobře, jak se vede téhle maličké?“ zeptala se a vzhlédla zpátky k Jane.

„Je fujtajblová,“ odpověděl Dylanův tříletý bráška.

Maggie k němu shlédla a zasmála se, než se zrakem vrátila k Jane. „Je jako sen,“ odvětila Jane. „Je to s ní mnohem snazší, než to bylo s kluky, to je jisté,“ zasmála se. „Jak se má Alex a…Chloe, je to tak?“

„Jo,“ přikývla Maggie, než semkla rty nad tou otázkou, ‚jak se má Alex‘. „Chloe je drahoušek,“ zazubila se od ucha k uchu, při myšlence na svou dceru. „A Alex, ehm-“

„Mami.“ Maggie byla vděčná, že se z brány vynořili kluci, takže nemusela odpovídat na Janinu otázku ohledně toho, jak se Alex daří. Nebylo to tak, že by se styděla, ale bylo to něco, o čem se těžce mluvilo. „Mami,“ řekl znovu Dylan, když k nim kluci došli. Maggie si všimla zjevně smutného výrazu Isaacovy tváře, což jí překvapilo, vzhledem k tomu, že byl poslední den před prázdninami. „Violet nepozvala Isaaca.“

„Cože? Kam ho nepozvala?“ ptala se Jane, zatímco Maggie se sklonila na Isaacovu úroveň, ve snaze zjistit, co se mu stalo.

„Na její narozeniny,“ řekl jí Dylan. „Nepozvala Isaaca.“

„Ach. No, možná mohla pozvat je pár lidí,“ pronesla Jane, zatímco Dylan si pověsil tašku na držadlo kočárku a zavrtěl hlavou.

„Ne, pozvala všechny ve třídě, kromě Isaaca.“ Maggie se ohlédla po Dylanovi, než se zahleděla zpátky na svého syna. Jeho hlava byla sklopená a třásl se mu spodní ret, jako by se měl rozbrečet, hoch byl zjevně smutný, že nebyl pozván na oslavu.

„Ach,“ pozvedla Jane obočí. „No, to není moc hezké.“

Maggie stiskla rty a cítila, jak se jí v žaludku zvedá vztek. Naprosto přesně věděla, proč nedostal Isaac pozvánku na oslavu Violetiných narozenin. „To je dobré, Isaacu,“ hladila ho po paži. „Je to jen jedna pitomá oslava.“

„Nepůjdu,“ oznámil Dylan a vzhlédl ke své matce. „Pokud není Isaac pozvaný, tak nejdu.“ Dylan zněl odhodlaně. Jako by nic nemohlo změnit jeho názor.

„No, uvidíme, Dylane. Myslím, že bys měl jít, když jsi byl pozván,“ pronesla Jane.

„Ne,“ pozvedl hlas. „Ani to není moje kamarádka. Mohli bychom si ten den hrát s Isaacem, ano, mami?“ vzhlédl k ní.

„No, uvidíme,“ řekla svému synovi a Dylan se na ni zaškaredil. „Já jen nerozumím tomu, proč vynechat jedno dítě ze třídy,“ prohlásila Jane a pohlédla na Maggie. „No, hádám, že v tomhle věku je to každopádně spíš rozhodnutí rodičů. Proč by-“

„Violetini rodiče jsou velmi…“ Maggie se kousla do rtu, zatímco se zvedla a obrátila se čelem k Jane. Maggie si odkašlala, než znovu promluvila. „Řekněme prostě, že neschvalují skutečnost, že Alex a já jsme, no, obě ženy a jsme vdané a máme děti,“ pronesla Maggie tiše.

„Proč by na tom mělo záležet?“ zamračila se Jane. „Jste obě milí lidé a Isaac je báječný šťastný kluk,“ řekla a shlédla na Isaaca, který stále vypadal smutně a držel se blízko své mámy. „Já ne…to…“ Jane se odmlčela, protože nenacházela slova.

Maggie pokrčila rameny. „Naneštěstí nejsou všichni tak chápaví jako ty,“ řekla své kamarádce. „Já, ehm…vezmu ho domů,“ pohlédla Maggie na svého syna a rukou ho pohladila po zádech.

„Jo, jasně,“ přikývla chápavě Jane. „A poslouchej, kdybyste někdy potřebovaly pomoc s Isaacem kvůli té maličké, jen mi zavolejte.“

„Díky,“ věnovala jí Maggie uznalý úsměv. „Ale sama máš novorozence. To bychom ti nemohly udělat.“

„No, nabídka je na stole,“ usmála se Jane. „Dylan se chová vždycky mnohem lépe, když si u nás hraje Isaac,“ zasmála se. „A teď, když jsou prázdniny, toho bude potřeba spousta, aby se zabavil.“

„Jo, no, brzy dohodneme návštěvu na hraní. Měj se,“ řekla jí Maggie, vzala Isaaca za ruku a při cestě od školky se zhluboka nadechla, aby se uklidnila.

* * *

Alex kojila Chloe, když se Maggie a Isaac vrátili ze školky domů. Vzhlédla, když je uslyšela vejít do domu. „Ahoj kamaráde, jak bylo ve školce? Jsi nadšen, že jsou prázdniny?“ ptala se. Isaac běžně zamířil rovnou do obýváku, aby se podíval na ni a Chloe a řekl jí o tom, jak se měl. Uviděla, jak proběhl kolem vstupu do obýváku a uslyšela, jak dupe po schodech a dveře do jeho pokoje se s prásknutím zavřely. „Co se mu stalo?“ zeptala se, když Maggie vešla do pokoje. Přešla ke gauči, sklonila se a něžně políbila Chloinu hlavičku, než vzhlédla a políbila Alex na tvář, pak se posadila vedle ní, zvrátila hlavu a opřela si ji o opěradlo pohovky. „Maggie?“ dotazovala se Alex.

„No,“ posadila se Maggie znovu zpříma a projela si rukou vlasy. „Všechny děti ve třídě dostaly pozvánku na Violetinu oslavu, kromě Isaaca,“ pronesla Maggie zkusmo a otočila se na Alex.

„To myslíš vážně?“ vyštěkla Alex. „Cože, to si myslí, že z každého udělá homosexuála jen proto, že má dvě mámy? Vždyť je jim proboha pět nebo šest let.“

„Já vím,“ rozhodila Maggie rukama. „Ale vždyť víš, jací jsou její rodiče. Obzvláště matka,“ zamumlala.

„Jdu jí zavolat,“ prohlásila Alex a začala se zvedat z gauče.

„Ne, ne, ne,“ položila jí Maggie ruku na paži a zastavila ji. „Alex, mluvením nic nezměníš. Nezhoršuj to pro Isaaca.“

Alex se podívala na ni, rty stažené, oči hněvivé. „To k Isaacovi není fér.“

„Myslíš, že to nevím?“ zeptala se Maggie. „Ale naneštěstí není nic, co bychom mohly udělat, abychom změnily její názor. Musíme to prostě nechat být.“

Alex zavrtěla hlavou. „A co až všichni jeho kamarádi budou na té oslavě a on ne?“

„No, stejně jsou prázdniny, takže to nebude vědět,“ řekla Maggie. „A Dylan řekl, že tam nepůjde, když není pozván Isaac,“ zasmála se drobně. „Takže můžeme zařídit, že si budou hrát spolu,“ pronesla a pohladila něžně Alex po tváři. „Jane se po tobě ptala. Možná byste se někdy mohly sejít. Imogen je o kolik, šest týdnů starší než Chloe? Můžete si pokecat o miminkách.“

„Maggie,“ povzdechla si Alex. „Nepotřebuji rady od jiné čerstvé mámy. Já-“

„Nikdy jsem neřekla, že ano,“ opáčila Maggie. „Jen mě napadlo, že by pro tebe bylo hezké, strávit čas s někým, kdo má dítě v podobném věku jako ty. A není to tak, že by Jane byla cizinka, je to naše kamarádka.“ Isaac a Dylan byli skvělými kamarády od doby, co začali chodit ve stejný den do jeslí, ve dvou letech. Jane byla otevřeně přátelskou osobou a rychle se spřátelila jak s Maggie, tak s Alex.

„Hmm,“ pozvedla Alex obočí. Věděla, že se Maggie jen snaží, aby se cítila lépe ohledně sebe samé a možná to nebyl nejhorší nápad. „Měla by sis jít promluvit s Isaacem,“ řekla jí a Maggie lehce souhlasně přikývla. Zvedla se z gauče a odešla z pokoje. Alex se podívala zpátky na Chloe, která se ještě stále krmila.

36

Maggie byla s Isaacem v kuchyni a snídali. „Co budeme dělat dnes?“ zjišťoval Isaac, než si dal plnou lžíci cereálií.

„Nic moc, kámo,“ odpověděla Maggie, aniž by vzhlédla od papírů, které vyplňovala. Uslyšela Isaacův otrávený povzdech. „Nemůžeme něco podnikat každý den prázdnin,“ vzhlédla Maggie ke svému synovi. „Ačkoliv ve skutečnosti dnes večer půjdeš k babičce.“

„Na přespání?“ zajímalo Isaaca.

„Jo,“ přikývla. „Pamatuj, že já a maminka jsme dnes osm let vdané. Takže dneska máme speciální večer. Ale maminka nic netuší, takže si to nech pro sebe.“ Maggie plánovala příjemný večer v domě. Samozřejmě tam bude Chloe, vzhledem k tomu, že jí bylo teprve deset dní a nepůjde opravdu o nic zvláštního, ale chtěla jen udělat pro Alex něco hezkého, obzvláště po tom, jak se cítila od Chloina narození.

„Dobře,“ přikývl chápavě Isaac. „Půjde Chloe taky k babičce?“

„Ne,“ zavrtěla hlavou. „Jen ty. Chloe je v tuhle chvíli moc malá, aby zůstala pryč od maminky a mě.“

Isaac otevřel ústa, aby znovu promluvil, ale zarazil se, kdy Alex vešla do místnosti, s dětskou chůvičkou v ruce. „Dobré ráno,“ usmála se Alex, posadila se ke stolu vedle své ženy a odložila chůvičku. Chloe ještě spala, ale přinesla ji dolů a nechala spát v košíku v obýváku.

„Ještě spí?“ zjišťovala Maggie, při pohledu na chůvičku.

„Probudila se, asi deset minut se krmila, ale pak znovu usnula,“ pronesla Alex, než vzala Maggiin bagel a ukousla si. „Potřebuješ, abych tohle podepsala, je to tak?“ poukázala k papírům, uprostřed jejichž vyplňování se Maggie nacházela. Po Isaacově narození ho Alex formálně adoptovala a teď dělala Maggie to samé s Chloe.

„Ehé,“ přikývla Maggie, zatímco si vzala bagel od Alex a ukousla si.

„Ach a mimochodem, vše nejlepší k výročí,“ řekla Alex, naklonila se dopředu a políbila Maggie na tvář, než jí z ruky ukradla bagel a znovu z něj ukousla.

„Vše nejlepší k výročí,“ usmála se Maggie. „Chtěla bys, abych ti udělala tvůj vlastní bagel?“ zeptala se se zasmáním, když viděla, že, jak se zdá, Alex si hodlá víc než jen jednou ukousnout z jejího.

„Ne,“ zavrtěla hlavou Alex, zatímco si znovu ukousla z bagelu. „Tenhle mi bude stačit,“ zamumlala prohnaně. „Jak se dnes ráno máš, kamaráde?“ pronesla s pohledem na Isaaca, než vzala Maggiino kafe a napila se.

„Ne, ne,“ vzala jí hrnek Maggie. „Kafe mít nemůžeš.“ Alex kojila Chloe a Maggie nechtěla nic riskovat, což Alex velice otravovalo, vzhledem k tomu, že jí doktor řekl, že je to v pohodě a pořád si může jedno nebo dvě denně dát.

Alex obrátila nad svojí manželkou oči v sloup, než pohlédla zpátky na Isaaca. „V pohodě, ale máma řekla, že dneska nic nepodnikneme,“ našpulil Isaac smutně ret, než si dal další lžíci cereálií.

„No, občas je hezké jenom nic nedělat, “ pověděla svému synovi. Isaac se v reakci zamračil.

„To je hrozná nuda,“ povzdechl si.

„No, možná můžeme vzít Chloe na procházku,“ navrhla Alex. „Můžeš si hrát na hřišti a my můžeme poslat tenhle důležitý dopis, co má máma,“ pravila a Isaac vypadal, jako když to zvažuje, zatímco se napil svého jablečného džusu.

„Dobře,“ usmál se Isaac, přijímajíc nabídku procházky a výletu na hřiště.

* * *

Kara se na webu dívala na domy, které by si mohli prohlédnout. Měli dohodnutou prohlídku toho domu vedle Alex a Maggie, ale samozřejmě si museli nechat otevřené možnosti a mít na mysli další možná místa. Isabella seděla Kaře na koleni a hrabala rukama ve snaze dostat se k notebooku. „Bello, děťátko, tohle není pro tvoje hraní,“ pronesla Kara a podala jí chrastítko s králíkem. Bella ho chvíli držela v rukou, než ho pustila na podlahu, zjevně tím nezaujatá, když měla před sebou notebook. „Zdá se, že chceš prostě pomoct mámě vybrat dům, co?“ pronesla Kara měkce, zatímco políbila Isabellinu hlavičku. „No, tenhle vypadá hezky,“ pravila Kara dívajíc se na dům s třemi ložnicemi. „Ale zahrada je dost malá a my chceme velkou zahradu, aby sis mohla venku hrát, co?“ prohlásila a vtiskla další polibek na Isabellinu hlavu. Isabella vydala nějaké nesrozumitelné zablábolení, natáhla se dopředu a svýma ručkama sevřela notebook. „Ne, ne, broučku, řekla Kara a odtáhla Isabellinu ruku. „To není pro děti,“ prohlásila Kara a odstrčila notebook dál s myšlenkou, že to možná bude muset dodělat později, až nebude mít Isabellu na klíně. Isabella vydala pronikavé zapištění, než se s pusou otevřenou zahleděla na notebook. Kara zalapala po dechu, když uviděla, jak laptop pokrývá jinovatka. Isabella zjevně objevila svůj mrazivý dech. „Ale, Isabello Aluro Danversová,“ povzdechla si Kara. Rozhodli se nechat si příjmení Danversovi, když se brali. Mike se samozřejmě vzdal jména Mon-El už před tím a stal se Mikem Matthewsem, ale, když se vzali, stal se Mike Danversem. „Co si s tebou počneme?“ zajímalo Karu. Začalo být čím dál obtížnější nechat Isabellu s kýmkoliv, kdo nebyl z rodiny nebo z kolegů z DEO, jak se zdálo, že holčička objevuje každým dnem víc a víc schopností a samozřejmě je nebyla schopna ovládat. Kara často zjistila, že trčí s Isabellou doma, příliš vystrašená vzít ji ven pro případ, že by se něco stalo a bojíc se reakcí veřejnosti. „Doufejme, že tatínek brzy přijde s něčím, co nám pomůže, co?“ přejela rukou přes Isabelliny světle blonďaté kadeře.

„Ahoj dámy.“ Kara vzhlédla, když vešel Mike do bytu. „Jak se měla dneska tátova princeznička?“ zavrkal Mike, jak došel ke své dceři a zvedl si ji z Kařina kolena do náruče. „Jak jde hledání domů?“ pohlédl na Karu, než ji políbil na tvář.

„Notebook zamrzl,“ zabručela Kara.

„Ach, no tak ho vypni a zase zapni,“ navrhl Mike. „To obvykle zabere.“

„Ne, myslím tím, že zamrzl, doslova,“ ukázala na notebook a Mike k němu shlédl a vyrazil ze sebe smích. „Isabella dnes objevila svůj mrazivý dech,“ pronesla Kara, zatímco Mike se dál smál. „To není vtipné.“ Kara zněla otráveně, z toho, jak se pořád zdálo, že takovéhle věci mu připadají zábavné.

„No tak, Karo,“ vydechl Mike. „Rozvesel se trochu a koukni na to z té vtipné stránky. A nemůžeš prostě použít svůj žhavý zrak, abys to spravila?“ zeptal se.

„Pravděpodobně bych se tím propálila skrz,“ odvětila.

„Ach, Belličko,“ zavrkal Mike, zatímco pošimral dceru na boku, Isabella se v jeho náručí smála. „Co s tebou budeme dělat?“

„Ale vážně,“ zahleděla se na něj Kara. „Co budeme dělat?“

Mike lehce pokrčil rameny. „Zrovna teď nic moc,“ řekl jí. „Ale s Winnem pracujeme na něčem, co by mohlo pro teď neutralizovat její síly,“ pravil a Kara drobně přikývla. „No, každopádně, než zmrazila notebook, viděla jsi nějaké další dostupné domy, na které bychom se podívali?“

„Jo, nějaké tam jsou, ale já jsem se tak nějak upnula na ten dům vedle Alex,“ povzdechla si smutně. „Zbožňuji ten dům.“

„Zatím jsme ho ani neviděli uvnitř,“ smál se Mike.

„Ale v Alexině domě jsme byli hodněkrát a budou dost podobné,“ namítala Kara. „Je to prostě…i jen při pohledu z vnějšku mám pocit, že je to dům pro naši rodinu.“

Mike lehce vydechl. „No uvidíme, jak to půjde,“ zamumlal, než podal Bellu zpátky Kaře. „Teď se mrkněme, jestli dokáži něco s tím notebookem.“ Přitáhl si ho blíž, aby se na něj podíval zblízka.

* * *

Maggie řekla Alex, že musí na chvilku pro něco zaskočit do DEO a že chce Isaac jet s ní. Alex měla moc práce s Chloe, takže to moc nerozporovala. „Ahoj, jsem doma,“ zakřičela domem, aby dala Alex vědět, že dorazila.

Alex vyšla z obýváku do haly a spatřila, že Maggie má v rukou hnědý papírový pytlík a Isaac s ní není. „Co to…kde je Isaac?“ dotazovala se Alex.

„No, musím se přiznat,“ pronesla Maggie, zatímco kráčela ke kuchyni. Alex ji následovala. „Ve skutečnosti jsem nebyla v práci. Odvezla jsem Isaaca k tvojí mámě a pak jsem nám vzala nějaké jídlo.“ Ohlédla se na Alex, která vypadala dost zmateně.

„Proč?“ zeptala se Alex.

„Protože je naše výročí,“ pronesla Maggie měkce s úsměvem na tváři. „A ty si zasloužíš hezký večer. Takže jsem zajela do té Thajské restaurace, co zbožňuješ a vzala jsem nám pro začátek krevety s chilli a zázvorem, pak Thajské zelené kuřecí kari s dušenou rýží jako hlavní chod,“ říkala Maggie a vyndávala Alexina oblíbená jídla. Viděla, jak se Alexiny oči lesknou slzami. „A mám tiramisu jako desert,“ dodala. „A vím, že to je moje oblíbené, ale je to i moje výročí,“ zaculila se prohnaně, zatímco přistoupila blíž ke své ženě.

„Proč jsi mi to neřekla,“ zněla Alex naštvaně. „Mohla jsem se udělat trochu reprezentativnější,“ shlédla na sebe. „Vypadám hrozně. “

„Ne, nevypadáš,“ zavrtěla Maggie hlavou.

„Ehm, mám na sobě tepláky a vytahané tričko,“ zatahala se za námořnické tričko, které měla na sobě. „Vlasy mám mastné, jsem cítit po dětských zvratcích a potřebuji sprchu,“ nakrčila nos. „A nejsem nalíčená,“ ukázala na svou čistou tvář.

Maggie se pobaveně drobně uchechtla, zatímco položila ruce na Alexiny boky a přitáhla si ji blíž. „Jsi krásná,“ řekla jí a něžně ji políbila na rty. „Je Chloe v pořádku?“ zeptala se, když se odtáhla.

„Jo, zrovna usnula,“ prohlásila Alex skrz zazívání.

„Fajn, takže chceš nejprve dárky nebo večeři?“ zeptala se jí Maggie. Vždycky si řekly, že si nic nekoupí, že nic nepotřebují, ani nechtějí, ale každý rok si stejně něco koupily.

„Mám pro tebe něco v ledničce,“ pověděla jí Alex. Maggie zmateně svraštila tvář, jak dumala, co kčertu by jí mohla Alex dát, aby se to nechávalo v ledničce.

„Co to je?“ zajímalo Maggie.

„No, běž se podívat,“ pravila Alex.

Maggie pustila Alexiny boky, přešla k ledničce, otevřela ji a její oči ji prohledávaly, aby zjistila, co je tím dárkem. Spatřila lahvičku odsátého mléka, vyndala ji z lednice a obrátila se zpátky k Alex s oceňujícím úsměvem na tváři. „Odsála sis mléko.“

„Jen na jedno krmení,“ řekla jí Alex. „Ale…vím, že bys ji ráda nakrmila, takže…“ Věnovala jí úsměv.

„Áááá, broučku, díky.“ Maggie vrátila lahvičku zpátky do ledničky a přešla k Alex. „Ale nemusela jsi to dělat tak brzy.“

„Chtěla jsem. Pro tebe. Byla jsi tak úžasná a trpělivá se mnou, od chvíle, co se Chloe narodila a já…chtěla jsem to udělat, pro tebe,“ pověděla jí Alex. „Chci říct, že to není tvůj skutečný dárek, ale později to můžeme udělat. Umírám hlady, takže se nejprve navečeřme, pak můžeš nakrmit Chloe a pak si můžeme vyměnit dárky,“ navrhla a Maggie souhlasně přikývla.

„To zní dobře,“ usmála se Maggie, zatímco znovu vzala Alex za boky a přitáhla si ji blíž. „Všechno nejlepší k výročí, zlato,“ pronesla Maggie, než ji políbila na rty.

„Všechno nejlepší k výročí,“ zamumlala Alex, než si vyměnila s manželkou další polibek.

37

Alex dopila zbytek svého šumivého hroznového džusu, než se opřela ve svém křesle. Obvykle měly šampaňské, aby oslavily své výročí, ale protože Alex kojila, nepila v současné době alkohol, takže Maggie napadlo, že mít něco, co alespoň vypadá jako šampaňské, je druhá nejlepší možnost. „Jsem nacpaná,“ přejela si Alex přes břicho a pohlédla na Maggie.

„A to jsem se ti právě chystala nabídnout druhou porci tiramisu,“ odvětila Maggie.

„Bože, ne,“ zavrtěla Alex hlavou. „Už tak jsem dost tlustá,“ plácla se po břiše a vypadala znechucená sama sebou.

„Nejsi tlustá,“ ujišťovala ji Maggie.

„Koukni na ty špeky,“ rozvlnila si Alex břicho. „Tlustá.“

„Alex, před deseti dny jsi porodila,“ mluvila Maggie měkce, zatímco se natáhla a vzala Alexinu ruku do svých a přejížděla jí po hřbetu palcem. „A ani nejsi tlustá, tak přestaň s tím nesmyslem,“ řekla a drobně se na ni usmála ve snaze ujistit ji.

„Hmm., to říkáš jen proto, že mě miluješ,“ zamumlala Alex. „Nemůžeš popřít, že potřebuji shodit.“

„Ale to jsou jen poporodní kila,“ povzdechla si Maggie. „To…ani Supergirl se nedokázala zbavit poporodních kil po deseti dnech,“ zasmála se. „No tak, zlato, nebuď na sebe tak tvrdá. Vypadáš úžasně na to, že jsi právě porodila.“

Maggie spatřila, jak se na Alexině tváři zformoval droboučký úsměv, než se obě ohlédly, když Chloin pláč naplnil dům. „Potřebuje nakrmit,“ pronesla Alex a rukou si stiskla prsa.

„Pokud tě bolí a potřebuješ uvolnit mléko, tak ji můžeš nakrmit,“ pověděla jí Maggie. „Je spousta času, abych jí dala lahvičku,“ řekla a obě se zvedly od stolu. Maggie měla v plánu uklidit všechno později.

„Ne,“ došla Alex k ledničce a vyndala lahvičku, než přešla ke dřezu, pustila horkou vodu a vložila lahvičku pod ní, aby trochu ohřála mléko. „Chci, abys to udělala.“

„Dobře,“ usmála se Maggie uznale. Jistěže chtěla nakrmit Chloe. „Půjdu ji připravit,“ prohodila a odešla do obýváku, zatímco Alex ještě pokračovala v zahřívání mléka. „Ahoj, beruško,“ shlédla Maggie do košíku. Chloin pláč ustal a ona drobně otevírala a zavírala pusu, jako by hledala své jídlo. Maggie zdvihla Chloe do svého náručí a něžně ji políbila na čelo, zatímco kráčela ke gauči a sebrala bryndák, který byl přehozen přes opěradlo pohovky. „Jsi připravená najíst se?“ vrkala Maggie. „Mamka to už nese,“ pronesla, posadila se a dala bryndák na svou dceru, než vzhlédla, když Alex vešla do pokoje a trochu protřepávala lahvičku ve své ruce. „Zkoušela jsi to?“ zeptala se Maggie a Alex přikývla, zatímco podávala lahvičku Maggie, posadila se blízko ní a usmála se na svou dceru. „Tady to je,“ usmála se Maggie, jak dala lahvičku Chloe, dudlíkem do pusy. Chloe to na chvíli odmítla a vydala ostrý nářek. „No tak, beruško, je to tvoje večeře,“ pronesla Maggie ve snaze přimět ji, vzít si lahvičku. Tentokrát si ji Chloe vzala do pusy a začala pít mléko. „Tak je to správně,“ vrkala Maggie. „Hodná holka.“ Alex vzhlédla k Maggie a usmála se pro sebe, když viděla ten výraz čisté radosti v její tváři.

* * *

Kara a Mike stáli nad postýlkou a sledovali Isabellu, jak spí. Byla roztažená do stran a vypadala trochu jak hvězdice. „Vypadá tak sladce a nevinně, když spí,“ prohlásila Kara a jemně se natáhla a přejela rukou po jejích jemných světlých kadeřích.

„Taková je pořád,“ namítal Mike.

„Jo, když se neplazí po bytě nadsvětelnou rychlostí, neděsí lidí zářivýma očima, nebo nemrazí notebooky,“ zamumlala Kara.

„No, alespoň je zábavnější než pozemské děti,“ pokrčil rameny Mike. „Zlato,“ obešel Mike postýlku a postavil se vedle své manželky. Položil ruku na její paži a hladil ji po ní. „Nenech se tím příliš trápit,“ řekl jí. „Konec konců to není ve skutečnosti tak špatné, ne?“ Mike opravdu nechápal, proč kvůli tomu tak plaší.

Kara pohlédla na chvíli na Isabellu, než vzhlédla zpátky ke svém muži. „Já jen chci, aby byla přijímána. Vím, jaké je to být jiná,“ řekla mu. „Ty víš, jaké je to být jiný. Přestal jsi být tím, kdo doopravdy jsi, když jsi sem přišel, protože jsi nechtěl být vyvrženec,“ říkala Kara tiše.

Mike lehce vydechl a přitáhl si Karu do objetí. „Nebude vyvržencem,“ pověděl jí. „Chci říct, viděla jsi ji?“ Mike shlédl dolů, Isabella si ve spánku jemně sála spodní ret. „Je to to nejkrásnější dítě, co jsem kdy viděl,“ usmál se zbožně. „Každý bude chtít být její kamarád,“ pronesl a při řeči hladil Karu po zádech. „A naučí se ovládat svoje síly.“

„Je to dítě,“ namítla Kara. „Nebude ještě dlouho schopna ovládat cokoliv.“

„A z toho důvodu pracujeme s Winnem na něčem, co by mohlo její síly prozatím neutralizovat.“ Mike se odtáhl z objetí a lehce pohladil Karu po tváři. „Tolik se nestrachuj. Ano?“ Kara stiskla rty a lehce přikývla. „Teď tvrdě spí,“ usmál se Mike na svou dceru. „Tak si myslím, že bychom ji měli nechat a můžeme si dát oraz na gauči. Zkouknout nějaký seriál na Netflixu.“

„Nebo bychom mohli jít dřív do postele,“ zahýbala Kara významně obočím a přejela ukazováčkem po Mikově hrudi.

„Tvůj návrh se mi líbí víc,“ zamumlal Mike, než vtiskl polibek na Kařiny rty a vedl ji od postýlky směrem k jejich posteli.

* * *

Po tom, co Maggie nakrmila Chloe, si s Alex vyměnily dárky a zkoukly film, než zamířily nahoru. Alex byla již v posteli a znovu krmila Chloe. Maggie vyšla z jejich koupelny, zhasnula světlo a zavřela dveře, než přešla k posteli a vklouzla vedle své ženy. Sevřela ruku kolem Chloiny hlavičky a vzhlédla k Alex, s úsměvem na tváři. „Je tak dokonalá.“ Maggie byla okouzlená.

„Samozřejmě, že je,“ opáčila Alex. „Má za mámu mě, takže bys vážně čekala něco horšího?“ Na její tváři se zformoval drzý úsměv.

Maggie se zasmála. „Vůbec ne,“ odpověděla a usmívala se pro sebe proměně své manželky. Maggie si byla jistá, že dětský splín mizí. Alex se za poslední den nebo dva zdála mnohem víc sama sebou. Maggie byla ráda, že se nezdálo, že by se z toho vyvrbilo něco horšího. Maggie otevřela pusu, aby se pokusně zeptala, jak se cítí, ale Alex ji předběhla.

„Víš, cítím se sama mnohem lépe,“ pronesla, jako by dokázala číst Maggiiny myšlenky. „Já…“ Zhluboka se nadechla, než hlasitě vydechla. „Jsem v pořádku. Cítím se opravdu dobře.“

„To je skvělé,“ řekla jí Maggie s úsměvem na tváři.

„A díky za dnešní večer.“ Alex zněla, že si cení tohohle drobného večera, který Maggie naplánovala. „Já vím, že to není moc a není to, jak obvykle vypadá naše výročí, ale opravdu skvěle jsem se bavila.“

„Já taky,“ usmála se Maggie. „Ale dokud jsem s tebou, nezáleží na tom, co děláme. A s touhle beruškou,“ shlédla na svou dceru a tryskala z ní láska, kterou k ní cítila. „Cítím se teď trochu špatně, že jsem poslala Isaaca k tvé matce,“ vydechla.

„To bys neměla,“ řekla jí Alex. „Je v pořádku chtít čas pro nás,“ ujistila ji Alex. „A máme celé léto, abychom se utužili jako čtyřčlenná rodina. A koncem léta nebo možná už v půlce prázdnin si budeme pravděpodobně přát, aby byl Isaac zpátky ve školce,“ zasmála se lehce Alex a dívala se na Chloe, která, jak se zdálo, skončila se svým krmením. Stáhla si vršek zpátky dolů, zvedla Chloe a nechala si ruku pod její bradou, zatímco ji hladila po zádech krouživými pohyby. „Hodná holka,“ zavrkala Alex, když si Chloe trochu odříhla. Pokračovala dál, jen pro případ, že ještě něco zbylo.

„Pravděpodobně,“ smála se Maggie. „Ale těším se, že budeme mít trochu času jako rodina,“ usmála se Maggie té myšlence. „Ačkoliv se budu muset brzy vrátit do práce,“ vydechla Maggie smutně. Přesto jak moc milovala svou práci v DEO, stejně tak zbožňovala být doma s dítětem.

„Jsi teprve v půlce dovolené,“ pravila Alex, zatímco si Chloe znovu odříhla. J'onn dal Maggie tři týdny dovolené a i když už deset dní uplynulo, stále zbývalo dalších jedenáct dní. „Takže ještě nemysli na návrat do práce.“

„Hmm,“ vydechla Maggie, zatímco si Chloe znovu odříhla. Alex shlédla na svou dceru nyní spokojená, že už si dostatečně odříhla.

„Chceš se teď nechat pochovat od mámy, že jo?“ vrkala Alex, zatímco podávala Chloe Maggie. Maggie si ji vzala do náruče a položila si ji tak, že ležela vzpřímeně na její hrudi. S Alex rychle přišly na to, že jejich dcera dává přednost tomuto způsobu ležení. Jednou rukou sevřela její zadeček, zatímco druhou ji chlácholivě hladila po zádech. Alex ji chvíli pozorovala, než se zhluboka nadechla. „Maggie…já ne…chci říct, nečekej, že budeme…“ Alex si odkašlala a sklopila zrak.

Maggie zvedla zrak od Chloe a podívala se na svou ženu. „Ne,“ řekla jí, vědouc, co se Alex snaží říct. „Vážně si myslíš, že očekávám, že budeme mít dneska sex?“

„No,“ Alex nechávala zrak sklopený a tahala za uvolněnou nit na dece. „Máme výročí,“ pokrčila rameny.

„No a? Existuje nějaké pravidlo, o kterém nevím, které nařizuje mít o našem výročí sex?“

Alex cítila, jak se jí rty zvedají pobaveny tím, jak hloupě znělo to, co právě řekla. Jistěže Maggie nečekala, že k něčemu dojde. „Ne, já…“ Alex se odmlčela. „Promiň, ne. To jen, že normálně bychom to dělaly a-“

„Jo, ale normálně nejsi chvíli po porodu,“ odvětila Maggie. „Teď zrovna nemáme sex a to je v pohodě. Být tady se svými dvěma oblíbenými holkami mi stačí,“ usmála se při řeči na Alex a rukou stále jemně hladila Chloe po zádech. Alex vrátila Maggie úsměv, než shlédla na Chloe, která usínala na Maggiině hrudi. „Co kdyby ses teď k nám připojila v tulení?“ navrhla Maggie. Alexin úsměv se ještě zvětšil, zatímco se přisunula blíž k Maggie a položila si hlavu na její rameno, zatímco se k ní přitulila. Maggie sundala ruku z Chloiných zad a objala paží svou manželku a lehce ji hladila po paži, zatímco Alex zvedla ruku a položila ji na svou dceru. „Miluji tě, zlato,“ zamumlala Maggie a políbila Alex na hlavu.

„Taky tě miluji,“ odpověděla Alex a zavrtala se do Maggie, obě spočívajíc v objetí.

38

Isaac seděl na gauči a mazlil se se svou sestřičkou. „Co to bylo?“ rozšířil Isaac oči a vzhlédl ke své matce, s obavou vtisknutou do tváře.

„Má jen škytavku,“ řekla mu Alex. „Je v pořádku.“

Chloe znovu škytla, hlasitě. „Ne, to se mi nelíbí,“ pravil Isaac. „Pomoz jí, mamko.“ Isaac vypadal vyděšeně, zatímco gestikuloval, aby si Alex od něj Chloe vzala.

„No tak, kamaráde.“ Alex byla ze svého syna lehce zmatená, když si brala Chloe do náruče a jemně ji hladila po zádech. „Je to v pořádku. Nic jí není. Taky jsi už měl škytavku. Vždyť víš, že to celkem rychle přejde.“

„Ale nelíbí se mi to,“ našpulil ret Isaac. „Není to hezké. Musíš ji spravit.“

„Není toho moc, co bych mohla udělat.“ Alex stále hladila Chloina záda ve snaze ji utišit, zatímco ta jí stále škytala v náručí. „Přestane to samo.“

Isaac svraštil obočí. „Pomohlo by, kdybychom ji vzali ven?“ zajímalo Isaac, zatímco se drbal na hlavě. „Mohla by se nadýchat čerstvého vzduchu a já bych si mohl hrát na trampolíně.“ Chlapec si zjevně chtěl jít hrát ven. Alex neviděla důvod, proč ne, bylo koneckonců léto.

„Můžeme jít ven,“ řekla mu. Isaac seskočil z gauče a rozeběhl se domem k zadním dveřím a Alex ho následovala. Odemkla zadní vchod a Isaac vyběhl na zahradu a rovnou vylezl na trampolínu, dárek od Elizy k narozeninám, které měl před měsícem. Alex ho následovala ven a posadila se na jedno z křesel na terase a pohlédla na jabloň a slunečnice, které rostly kolem ní. Lehce vydechla, než shlédla na Chloe, která znovu škytla. „Musíš s tím přestat.“ Alex hladila krouživým pohybem její bříško. „Děsí to tvého bratra,“ říkala měkce. „To ano.“ Sklonila se a párkrát políbila Chloino čelo. „A kde je ta tvoje máma?“ ptala se. Maggie odjela na nákup potravin, ale byla pryč už hrozně dlouho. Mike, Kara a Bella měli to odpoledne prohlídku vedlejšího domu a měli pak přijít na grilování. „Možná si jen užívá pohov,“ vydechla. „Ty a tvůj bratr dáváte zabrat.“ Alex vzhlédla k Isaacovi, který poskakoval po trampolíně. Alex byla potěšena, že vybouří trochu své energie.

„Ahoj, jsem doma.“ Alex se ohlédla, když uslyšela Maggiin hlas, než ji spatřila vynořit se ze zadních dveří.

„Co je to?“ uviděla Alex malou tašku v Maggiiných rukou.

„Je to jen taková drobnost,“ řekla jí Maggie, zatímco přešla k ní, klekla si před ní a políbila ji na rty.

Alex se tvářila zmateně, když jí Maggie podávala tašku. Pokynula ke Chloe a Maggie si ji vzala do náruče a posadila se vedle Alex. Alex otevřela tašku a vyndala krabičku, než pohlédla zpátky na Maggie. „Ale za co?“ zeptala se. „Zrovna jsi mi toho dala tolik k našemu výročí.“

„No, tohle je jen něco malého za to, žes mi dala Chloe,“ řekla jí Maggie.

„Dárek za vytlačení?“ vyvalila oči Alex „Tys mi dala dárek za vytlačení?“

„Když tomu tak chceš říkat,“ pokrčila rameny Maggie. „Jen jsem ti chtěla dát něco hezkého. Zasloužíš si to.“

„Ty jsi ta, co si zaslouží něco hezkého,“ řekla jí Alex. „Byla jsi se mnou tak chápavá a úžasná, od Chloina narození. Jsi báječná s dětmi.“

„To jen proto, že mě činíš tak úžasnou,“ pověděla jí Maggie s úsměvem na tváři.

„Kde jsi přišla k tak medovým řečem?“ zasmála se Alex.

„Už sklapni a otevři si dárek,“ řekla jí Maggie. Alex shlédla ke krabičce, otevřela ji a odhalila stříbrný náramek s dvěma malými přívěšky. První byl malá perla – Chloin měsíční kámen. Ten druhý byl malý kruh s vyrytým písmenem C. Alex lehce vydechla, když po něm přejížděla rukou. „Můžeš přidat přívěšky, takže tam můžeš přidat také Isaacův kámen a iniciálu, když budeš chtít.“

„Díky,“ usmála se Alex na svou ženu. „Chci říct, že jsi mi nemusela nic dávat, ale díky. Moc se mi to líbí.“ Alex se naklonila dopředu a vtiskla jemný polibek na Maggiiny rty.

* * *

Kara, Mike a Bella byli v domu vedle Alexina a Maggiina. Realitní makléř jim udělal prohlídku a pak je nechal, aby se sami porozhlédli v patře a promluvili si o svém zájmu o dům. „Zbožňuji ho. Zbožňuji ho. Zbožňuji ho.“ Kara zněla jako omámená puberťačka, když zářila úsměvem na svého manžela.

„A co si myslíš ty, Belličko?“ shlédl Mike na svou dceru, která se plazila po podlaze toho, co bude hlavní ložnicí. Přestala se plazit a vhlédla k Mikovi, se zazubením na tváři.

„Myslím, že je taky unešena z tohohle místa,“ pronesl Mike. „Chci říct, že já jsem. Není tu nic, co by se mi nelíbilo,“ pověděl své ženě. „A alespoň víme, že budeme mít milé sousedy,“ zasmál se. Kara lehce poskočila a zapištěla. „Moc se nerozohňuj, Karo,“ řekl jí. „Můžeme dát nabídku, ale není zaručeno, že bude akceptována.“

„Já vím,“ nadechla se zhluboka Kara, aby se zklidnila. „Ale někdo musí tohle místo získat a vždycky je tu šance, že to budeme my.“

„Předpokládám, že jo,“ zamumlal Mike a přitáhl si Karu k sobě. „Ale pokud koupíme dům s tolika pokoji, budeme ho muset naplnit více dětmi,“ řekl a zahýbal obočím.

Kara si odfrkla. „Nejprve dostaňme pod kontrolu tohle superděcko, než začneme vůbec uvažovat o pořízení dalšího,“ řekla mu. Mike se lehce zasmát a přikývl.

„To je asi dobrý nápad,“ odvětil Mike, než jí vtiskl něžný polibek na rty. Odtáhli se z polibku a shlédli dolů pátrajíc na podlaze po své dceři. Oba se poplašeně zajíkli, když spatřili, že Isabella není v místnosti. „Bello.“ Mike si položil ruku na hruď, když vyběhl z pokoje, s Karou těsně za sebou. Spatřili ji, jak se plazí do protějšího pokoje. „Ach, Belličko,“ zvedl si ji Mike do náruče. „Chtěla ses jen znovu podívat na svůj pokoj?“ vrkal Mike a polechtal ji na boku. Isabella se nakažlivě rozhihňala, zatímco ji položil zpátky na podlahu. „Můžeme dát támhle postýlku,“ řekl a ukázal přes pokoj. „A její houpací koník může přijít támhle k oknu. A bednu s hračkami můžeme postavit sem,“ navrhl.

„Co se stalo s tím nerozohňováním se předčasně?“ smála se Kara.

„No jo,“ smál se Mike. „Ale prostě mi to přijde jako dům pro nás,“ pronesl Mike. On i Kara se ohlédli, když uslyšeli svou dceru hihňat se. „To právě?“ Mike ukázal na Isabellu, která už se neplazila po podlaze, ale byla ve vzduchu.

„Vypadá to, že právě přišla na to, že umí létat.“ Kara si pospíšila dopředu a popadla svou dceru do náruče. Isabella zapištěla a zněla na svou matku naštvaně. „Promiň, holčičko, ale nechci, aby sis ublížila,“ prohlásila, než pohlédla na Mika. „Rychlé plazení se a supersíla, s tím bych se možná dokázala vyrovnat, ale vznášení se a létání?“ Kařin hlas zapištěl. „Jen bych si přála, aby byla normálním dítětem.“

„Ona je normálním dítětem,“ opáčil Mike. „Ale normálním kryptoňansko-daxamitským dítětem. Pokud bychom žili na Daxamu nebo Kryptonu, o ničem z tohohle bychom nepřemýšleli.“

„Jenže jde o to, že nežijeme na Daxamu nebo Kryptonu. Žijeme na Zemi,“ vydechla Kara, zatímco Isabella propínala záda, v zjevné snaze vyprostit se z matčina sevření. „Pozemské děti nemají superschopnosti.“

„No není toho moc, co bychom mohli udělat,“ podrbal se Mike na hlavě. „Můžeme jí dát brýle, abychom dostali pod kontrolu její zrak a tak, ale s potlačením jejích ostatních schopností?“ Mike pokrčil rameny. „S Winnem se snažíme přijít na něco, ale nechceme nic, co by jí moc ublížilo nebo potlačilo její schopnosti nadobro. Je přece jen malá a něco, co by mohlo jen dočasně ovlivnit naše schopnosti, může ty její úplně zlikvidovat.“

„Možná by to nebylo tak špatné,“ zamumlala Kara.

„Cože? Ty nechceš v budoucnosti malou pomocnici?“ zajímalo Mika.

„Už tak je pro tebe těžké, když jdu ven a vystavuji se nebezpečí. Není šance, že bys nechal svou princezničku připojit se ke mně,“ opáčila Kara.

„No, nehodlal jsem jí nechat upravovat kostým hned příští týden, ale víš, myslel jsem, že až jí bude dvacet nebo tak, můžeš jí předat žezlo,“ pravil Mike. Kara se drobounce usmála. „Radši bych, aby nakopávala venku mimozemské zadky, než aby randila s kluky,“ vykulil Mike oči při pomyšlení na to, že jeho dcera randí.

Kara zavrtěla hlavou a pohlédla na hodinky. „Musíme si promluvit s makléřem,“ řekla mu, než pohlédla na svou dceru, která se přestala vzpírat a uvelebila se v matčině náruči. „Pojďme tomu chlapovi říct, že chceme tenhle dům, co?“ pronesla, než vyšla z místnosti a Mike ji následoval.

* * *

Mike byl s Isaacem na trampolíně, oba poskakovali kolem a Isaac se hystericky hihňal. Košík byl vynesen ven, položen na začátek terasy a Chloe v něm spala. „Takže,“ pohlédla Alex na svou sestru, zatímco lehce houpala Isabellu na koleni. Belliny ručičky byly na náramku, který Maggie právě dala Alex. Zdálo se, že v tuhle chvíli se jí líbí lesklé věci. „Jaká byla prohlídka domu?“

„Moc se nám líbí,“ praštila Kara nadšeně do stolu. „My, ehm…učinili jsme nabídku.“

„No, radši budu mít za sousedy vás než Wilsonovi,“ prohlásila Maggie a napila se piva.

„Ááá, jsou milý pár,“ pronesla Alex, která si vzpomínala na všechny ty rozhovory, které s nimi vedla. Jejich děti už dávno opustily hnízdo a teď, jak stárli, se rozhodli uskromnit se. „A Irene nám často přišla vytrhnout trn z paty, když jsme musely obě do práce a neměly jsme na poslední chvíli hlídání pro Isaaca,“ řekla s pohledem na svou manželku. „Nejsi za to vděčná?“

„Samozřejmě, že jsem,“ odpověděla Maggie. „Ale myslím, že bude paráda bydlet vedle tvé sestry a tohohle malého superděcka,“ naklonila se Maggie a zašimrala Isabellu na tváři, holčička se rošťácky zahihňala. „Víte, kdy se to dozvíte?“

„Nepředpokládám, že by to trvalo moc dlouho,“ odvětila Kara, zvedla láhev piva a napila se. „Držím si ale palce.“ Kara pohlédla na Alex, která jí obdařila chabým úsměvem a pozvedla obočí. Kara lehce vydechla, jak cítila, že Alex se možná nelíbí představa bydlet vedle ní. „Je všechno v pořádku, Alex?“ zeptala se.

„Cože? Jo, v pohodě. Proč by nemělo?“ zajímala se Alex.

Kara pohlédla na Maggie, než se vrátila k Alex. „Alex,“ začala opatrně. „Jestli nechceš, abychom se přestěhovali -“

„Nemůžu vám v tom bránit,“ prohlásila Alex, shlédla na Isabellu a sundala jí ruce ze svého náramku. Nechtěla, aby ho zničila. Podívala se ke košíku, kde se Chloe začala vrtět. Bez dívání se na hodinky věděla, že bude chtít nakrmit. Její prsa ji ubíjela. „Musím nakrmit Chloe.“ Alex se zvedla a podala Isabellu Kaře, než přešla ke košíku a vzala si svou dceru. Uchopila mušelínovou utěrku, přešla zpátky k sedačce a připravila se ke kojení. Položila si utěrku na rameno, takže padala na její hruď a poskytovala Chloe trochu stínu před silným odpoledním sluncem. Kara pohlédla na svou sestru, než přejela pohledem k Maggie, která lehce pokrčila rameny a nasadila zmatený výraz. Kara si lehce povzdechla a rozhodla se nechat to prozatím být, ale věděla, že je to něco, o čem si budou muset promluvit.

39

Kara a Mike byli spolu stuleni na gauči a projížděli Netflix, aby našli film ke zkouknutí. „Je všechno v pohodě mezi tebou a Alex?“ zeptal se Mike.

Mike cítil, jak Kara pokrčila rameny. „Nejsem si jistá, že chce, abychom se nastěhovali vedle nich,“ řekla a odstrčila se od jeho hrudi, aby se zvedla do sedu.

Mike se podrbal na hlavě s pocitem zmatku. „Proč ne?“

„Já nevím,“ pokrčila rameny Kara. „Řekla, že je to v pohodě, ale zjevně o něco jde. Už jsme udělali nabídku, tak co budeme dělat?“

„Já, ehm.“ Mike se na chvíli odmlčel. „Na Alex to vážně není, takže říkám, že jestli tam chceme žít, tak můžeme.“

„Jo, ale přeci nechceš, aby se na nás Alex naštvala, že ne?“ ptala se Kara.

„Předpokládám, že ne,“ pokrčil rameny Mike. „Je ale dospělá a pokud má problém, tak si o tom s tebou musí promluvit. Ne si to nechávat pro sebe.“

„Jo,“ souhlasila Kara. „No, jak jsem říkala, snažila jsem se. Ale hádám, že si s ní můžu zkusit promluvit znovu zítra.“ Kara se natáhla, zvedla svoji skleničku s vínem ze stolu a napila se. Pohlédla na Mika, když uslyšela, že mu začal zvonit telefon.

„Haló…ano…ach, to je skvělé, moc vám děkuji…ano…ano…paráda.“ Mike zavěsil a s úsměvem na tváři se obrátil ke Kaře. „Raději doufej, že ten rozhovor s Alex půjde dobře, protože jsme získali ten dům,“ prohlásil se zazubením. Kara nadšeně vypískla tak hlasitě, že byt naplnil Isabellin pláč. „Tak nadšená, až jsi vzbudila dítě,“ zasmál se Mike, jak se zvedal, aby ukonejšil dceru. Kara zůstala na gauči. Byla ráda, že mají ten dům, ale jenom doufala, že to nepoškodí její vztah se sestrou.

* * *

Maggie vešla zpátky do obýváku a podávala Alex sklenici jablkového džusu, zatímco sama měla lahev piva. „Vážně?“ zamračila se Alex. „Ty si dáš další pivo a já musím mít jablečný džus?“ povzdechla si. Maggie měla pár piv s Mikem a Karou během grilování a teď se vrátila ze čtení na dobrou noc Isaacovi s dalším.

„Myslím, že jsi chtěla říct, děkuji za pití, drahá,“ pronesla Maggie, zatímco si sedala na gauč vedle své ženy. Alex potlačovala smích. „Kromě toho, Chloe zatím nemá ráda alkohol, takže se obávám, že to znamená, že si žádný dát nemůžeš,“ pravila Maggie a Alex na svou ženu vyplázla jazyk. Samozřejmě, že jelikož kojila, tak v současnosti nic nepila. „Když už mluvím o té berušce, je v pořádku?“ pohlédla Maggie směrem ke košíku.

„Nakrmena, odříhnuta, přebalena a spí,“ odvětila Alex s úšklebkem na tváři. „Isaac?“

„Usnul, jako když ho do vody hodí, jako obvykle,“ informovala ji Maggie. „Nemyslím si, že vydržel ani do půlky pohádky.“

„No, dneska vydal spoustu energie. Byl dlouho venku na čerstvém vzduchu a musel být na té trampolíně alespoň hodinu v kuse,“ řekla Alex. „Pravděpodobně se odvařil.“

„Jo,“ souhlasila Maggie, posunula se trochu blíž ke své manželce a položila si hlavu na její rameno. „Můžeme se dívat?“ zeptala se. Alex se místo odpovědi natáhla po ovladači a zabrousila do Netflixu. Rozhodly se společně pustit do nejnovější řady Orange is the New Black. Maggie si dala doušek piva. „Ach, Alex Vauseová, stýskalo se mi,“ zamumlala. „Miluji tě, zlato, ale kdyby mi zaklepala na dveře, rozhodně bych do ní šla.“

Alex se lehce zasmála. „Stála bych hned vedle tebe,“ řekla jí a objala paži kolem své ženy. „Jsi připravená se o ni poprat?“

Maggie se smála. „Kdo říká, že bychom musely bojovat?“ zeptala se a otočila hlavu k Alex, zatímco ta shlížela k ní. „Trojka s mými dvěma oblíbenými Alex mi zní dobře.“ Maggiiny oči se rozzářily při té myšlence.

Alex se rozesmála. „Můžeš si o tom nechat zdát, kotě,“ zamumlala Alex. „Ale když už jsme u toho, nikdy se s nikým o tebe dělit nebudu.“

„Ale vážně?“ rozšířila Maggie oči. „Co kdyby zaklepala Arizona Robbinsová?“ zajímalo Maggie s vědomím, že její manželka je tak trochu zabouchnutá do této postavy z Chirurgů.

„Ach ne, ta je celá moje a jenom moje,“ prohlásila Alex a snažila se udržet vážnou tvář. „Žádné dělení nebude. Ta je moje,“ řekla jí.

„Takže já se musím dělit o Alex Vauseovou, ale ty budeš mít Arizonu Robbinsovou celou pro sebe?“ zjišťovala Maggie. „To se mi nezdá fér,“ našpulila Maggie smutně ret.

„No takový život někdy je,“ prohodila Alex, než se obě rozesmály.

Maggie se znovu napila piva. „Takže, ehm.“ Zastrčila si vlasy za ucho, zatímco se zvedla do sedu a otočila se ke své manželce. „Zdála ses předtím naštvaná. Na Karu,“ pronesla. „Ty nechceš, aby bydleli vedle?“

Alex vyrazila frustrovaný povzdech. „Mám ráda Karu, Mika a malou Bellu, ale stejně tak mám ráda prostor mezi námi. Líbí se mi, že nežijeme na jedné hromadě, abych tak řekla,“ zamumlala Alex. „Má svůj domov a já svůj, ale teď, když bude bydlet vedle, já…“ Alex se odmlčela. „Mám jen ráda, když je od ní někdy klid.“

„Ale není to, jako by hodlala bydlet v tomhle domě,“ odpověděla Maggie. „Je to vedle. A dobrá, možná se s ní uvidíš častěji než teď, protože ten dům samozřejmě není tak daleko jako byt, ale to neznamená, že s ní musíš strávit každou probdělou minutu. Věci mohou zůstat stejné.“ Maggie vážně nechápala, proč je Alex proti tomu, aby bydleli vedle.

„To jen, že…“ Alex zkroutila ret. „Od chvíle, co začala Kara žít s námi, mě máma přiměla dávat na ni pozor a ujistit se, že je v bezpečí. Ať už jsme byly ve škole, byly v blízkosti kluků, při bavení se s přáteli…a teď v DEO. Když je Supergirl, já…musím se ujistit, že nedojde k úhoně a pak jdu domů a jsem tu s tebou a dětmi a nemusím…Kara tu není, abych ji chránila, ale teď bude v sousedství, hned ve vedlejším domě a už to není jen o mě, ale také o Kaře.“ Alex sklopila zrak, uhýbajíc pohledu Maggie.

„Alex,“ Maggie něžně sevřela Alexinu bradu a zvedla ji, aby jí hleděla do tváře. „Už od tebe nepotřebuje neustálou ochranu. Je z ní Supergirl, když to řeknu na plnou hubu.“ Maggiin hlas nabral o něco vyšší tóninu. „Je to dospělá žena. Je vdaná a má dítě. Tvoje máma jistě neočekává, že na ni budeš pořád dohlížet?

„Už jsi se setkala s mojí mámou, že jo?“ odfrkla si Alex. Alex svou mámu milovala, jistěže ano. Pojmenovala po ní svou dceru, ale stále nesnášela, jak se zdálo, že dostává zabrat mnohem víc než Kara.

Maggie potlačila uchechtnutí. „No, stejně. Kara se o sebe umí postarat. Nemusíš být neustále její ochránkyní,“ ujišťovala ji Maggie. „Pořád můžeš mít svůj prostor a čas na naši rodinu. A…už nejsi jediná starší sestra, kterou Kara má.“ Maggie přejela lehce po Alexině tváři. „Takže, pokud je to potřeba, co kdybych se já starala o ochranu v tomhle sousedství?“ pronesla Maggie a usmála se, když spatřila úsměv tvořit se na Alexině obličeji. „Chci říct, že jsem naprosto úžasná, takže jsem si jistá, že to nebude problém.“

Alex se zasmála: „S tím nemohu polemizovat. Ačkoliv jsi víc než úžasná,“ zamumlala, než se naklonila dopředu a vtiskla něžný polibek na Maggiiny rty.

„Teď,“ prohlásil Maggie, zatímco se odtáhla a natáhla se pro ovladač. „Způsobila jsi, že jsem prošvihla Alex Vauseovou, takže to pusťme od začátku.“ Maggie se otočila k televizi a přetočila díl na začátek. Opřela se o Alex a položila si hlavu na její rameno, zatímco Alex kolem ní znovu obtočila paži. Přitulily se k sobě, aby sledovaly první díl.

* * *

Kara zazvonila na zvonek, než vešla do domu. „Haló,“ zakřičela do domu.

„Chviličku,“ zaslechla Alex křičet z obýváku. Vešla dál, aby spatřila, že Alex se snaží urychleně sundat si odsávačku.

„Ach, promiň.“ Kara odvrátila na chvíli zrak. Alex si upravovala svou kojící podprsenku a tričko.

„To je dobrý,“ zvedla se Alex a nechala odsávačku na stole a vzala si lahvičku mléka, které odsála, do rukou. „Mám ho dost na jednu lahev.“

„Můžu odejít, jestli chceš,“ řekla jí Kara, když viděla, že pravděpodobně chtěla odsát víc než jednu lahev.

„Ne, to je v pohodě,“ pokynula jí Alex, aby šla za ní do kuchyně. Dala láhev mléka do lednice, než se otočila ke své sestře. „Chceš kafe?“ zeptala se. Kara přikývla a Alex zapnula konvici a natáhla se pro dva hrnky.

Kara zvedla obočí, když viděla, že Alex dává lžičku kávy do obou hrnků. „Nemyslím si, že by se Maggie líbilo, že piješ kafe, zatímco kojíš.“

„No, Maggie tu není, “ řekla Alex své sestře, zatímco přešla zpátky k ledničce, a vytáhla mléko. Kara ho měla ráda trochu ve své kávě. „A ty jí to neřekneš, že ne?“

„Mé rty jsou zapečetěny,“ zavrtěla Kara hlavou. „Tak, kde je Maggie s Isaacem?“ zjišťovala Kara, když si všimla, že skutečně v domě chybí.

„Isaac má lekci plavání,“ odpověděla Alex. „Dneska bez superděcka?“

„Je s babičkou,“ odvětila Kara a sledovala, jak Alex nalila vařící vodu do hrnků a pořádně je zamíchala. Otočila se, došla ke Kaře a podala jí hrnek, než se napila ze svého. „Takže, Alex, já…“ Kara se odmlčela, zatímco se Alex opřela o snídaňový pult, na jehož druhé straně Kara stála. „Ohledně toho domu, já…“ Kara se kousla do rtu.

„Hele, omlouvám se,“ řekla Alex, než měla Kara šanci promluvit. „Nemám právo se na tebe naštvat, že chceš ten dům.“

Kara si zastrčila vlasy za ucho. „Jsi si jistá?“ zeptala se Kara. „Protože jsme ten dům získali. Naše nabídka byla akceptována a my…no, chceme ho, ale nechceme způsobit něco mezi námi.“

Alex si dala další doušek kávy, než zavrtěla hlavou. „Byla jsem hloupá,“ řekla jí. „Maggie mě přiměla uvědomit si to a…“ Alex lehce pokrčila rameny.

„Co bylo…“ Kara stiskla rty. „Proč jsi nechtěla, abychom tam bydleli?“ Samozřejmě to potřebovala vědět.

„O nic nešlo,“ pokrčila rameny Alex.

„Alex,“ naklonila Kara hlavu na stranu. „No tak.“

„Já jen…“ Alexin hlas se vytratil a kousla se do rtu. „Vždyť víš, jaká je máma. Že se vždycky ujistí, že tě chráním. Ale pro mne, když sem přijdu, přijdu domů, do mé části města, mého prostoru, mé…“ Alex se odmlčela a uhnula pohledem. „Zní to hloupě, já vím, ale-“

„Ne, nezní,“ zavrtěla Kara hlavou a skočila Alex do řeči. „Já…vím, jak je na tebe máma tvrdá, když přijde na mou ochranu. Ale Alex, jsem dospělá žena. Jsem vdaná. Mám dítě. Jsem zatraceně Supergirl.“ Kařin hlas se zvyšoval. „Promluvím si s ní a -“

„Ne, nedělej to,“ přerušila ji Alex. „Nech to být. Já…“ odmlčela se. Upila ze své kávy. „Je to v pohodě. Probrala jsem to s Maggie a nemám s tím problém a myslím si, že by možná mohlo být dost bezva bydlet tak blízko tebe,“ usmála se droboučce. „Jen nechoď do mého pokoje uprostřed noci a nelez mi do postele.“ Když Kara poprvé dorazila na Zemi, tohle se stávalo běžně, po dlouhou dobu, když byla mladá dívka vystrašená a osamělá. A jak jí bylo řečeno její matkou, Alex vždycky pomáhala své nové sestře, cítit se v bezpečí.

Kara se zasmála. „Slibuji, že se to nestane.“

Alex potlačovala smích, zatímco obešla snídaňový pult a přitáhla si sestru do objetí. „A hele, alespoň se naši oblíbení hlídači dětí přistěhovali mnohem blíž k nám,“ zaculila se Alex, jak zůstávaly ještě dál v objetí.

40

Maggie sledovala, jak Isaac sedí na židli a dává Chloe její ranní lahev. Alex ji pořád většinou krmila, ale v ledničce byla stále láhev, dovolující Maggie a Isaacovi ji nakrmit. Chloe teď byly tři týdny a Maggie se ke své lítosti musela vrátit do práce. „Hotovo,“ pronesl Isaac a vzhlédl ke svým matkám. Odložil prázdnou lahev na stůl, než pohlédl na Alex.

„Díky za pomoc, kamaráde,“ zazubila se na něj Alex. Když Isaac krmil Chloe, znamenalo to, že ona se může v klidu nasnídat. Vzala si Chloe do náruče a začala ji poplácávat po zádech, aby si odříhla. Isaac to zkoušel, když ji poprvé nakrmil, ale nelíbilo se mu to. Nechtěl jí ublížit, tak ji odmítal mlátit do zad.

„To je v pohodě,“ usmál se, než uchopil svou lžíci, aby se konečně pustil do svých cereálií. „Musíš jít dnes do práce, mámo?“ ptal se Isaac. Zbožňoval skutečnost, že nejenže má prázdniny, ale obě jeho mámy byly pořád doma.

„Naneštěstí,“ zamručela Maggie, zatímco si ukousla svého bagelu.

„Ale no tak, miluješ svou práci,“ střelila po ní Alex pohledem. „V okamžení budeš střílet na nějakého krvežíznivého mimozemšťana a zbožňovat to,“ smála se.

„Hmm,“ Maggie kroužila zbytkem svého kafe v hrnku a Alex viděla, jak se jí koutky úst při té myšlence zvedají. „Chci říct, že samozřejmě zbožňuji tuhle část práce, ale budete mi chybět, lidi.“ Maggie našpulila smutně ret, zatímco přejela pohledem z Alex a Chloe k Isaacovi a zase zpátky.

„Můžeš tam zavolat, že ti není dobře,“ navrhl Isaac.

Maggie vypadala, jako že ten nápad zvažuje. „Ne,“ zavrtěla hlavou. „Tady maminka je na mateřské dovolené, takže jedna z nás musí chodit do práce,“ vzhlédla k Alex s prohnaným úšklebkem na tváři. Alex ji kopla pod stolem. „Au, buď hodná,“ nakrčila Maggie na svou ženu obočí.

„No, pokud říkáš vytlačení dítěte z…odtamtud, pak nechání ho sát tvé bradavky, dovolená, tak si zasloužíš být kopnuta do holeně,“ zavrčela Alex.

Maggie se chystala poznamenat, že Alex si nestěžuje, když je to ona, kdo jí saje bradavky, ale zarazila se, když si vzpomněla, že je Isaac v místnosti. Místo toho pohlédla na hodiny. Pokud neodejde hned, pravděpodobně přijde do práce pozdě a přijít pozdě první den po třítýdenní dovolené se nezdálo jako nejlepší nápad. „Fajn, musím jít,“ postavila se a popadla zbývající půlku bagelu do ruky. Sklonila se a jemně políbila Chloinu hlavičku, než obešla stůl k Isaacovi a dala mu pusu na tvář. „Měj se hezky, kámo,“ řekla svému synovi a rozcuchala mu vlasy. Isaac přikývl, zatímco se Maggie otočila a začala odcházet z kuchyně. Zastavila se a otočila, když uslyšela Alexino odkašlání.

„Já nedostanu pusu na rozloučenou?“ tázala se a předstírala uražení se. Maggie potlačovala smích, když došla ke své manželce a vtiskla jí rychlý polibek na rty a mírně se odtáhla. „Dávej na sebe pozor,“ zamumlala Alex, než si vyměnily další rychlou pusu.

„Dám,“ zamumlala Maggie. „Uvidíme se později,“ prohlásila, než odešla z domu, aby se vydala zpátky do práce.

* * *

Kara a Mike se před pár dny nastěhovali do nového domu. Ale pořád zbývaly krabice k vyprázdnění a odložení a s Mikem, který většinu dne pracoval v DEO, Alex zašla pomoci Kaře vše uložit na svá místa. Isaac si hrál u Dylana a Chloe tvrdě spala v kočárku, který stál u okna v obýváku. Bella také spala v horním patře ve své postýlce. „Panebože.“ Kara vytáhla z krabice album.

„Co?“ Alex odložila ozdobu, kterou rozbalovala a vzhlédla ke své sestře, dumajíc nad tím, co to vytáhla z krabice.

„Je to album fotek z doby, co nás Eliza a Jeremiah vzali na Havaj,“ řekla jí Kara a toužebně vzpomínala na ty prázdniny. Byla to první – a poslední – rodinná dovolená, kterou měli. Brzy po Havaji, byly informovány o Jeremiahově ‚smrti‘. Kara ho podala Alex, aby si ho vzala, ale ta zkrabatila nos a zavrtěla hlavou. Nechtěla se dívat na fotky táty. Ne po tom, co udělal. Ne po jeho zradě. Teď pracoval pro nepřítele. Byl to člověk Cadmu až do morku kostí. Dokonce se jednou pokusil zabít Supergirl kryptonitovým mečem. Dívku, kterou kdysi nazýval svou dcerou.

„Ne, díky,“ pronesla Alex suše. Kara samozřejmě chápala její bolesti. I ji ranil. Odložila album na gauč a přešla k Alex.

„Myslíš si, že vůbec někdy najdeme znovu Cadmus?“ zeptala se Kara. Poslední boj DEO s Cadmem proběhl něco málo před rokem. Většina agentů Cadmu byla zabita v přestřelce nebo byla zajata, ale Lillian, Jeremiah a Cyborg Superman dokázali uprchnout. To byli tři hlavní. To byly ti tři na jejichž dopadení záleželo DEO nejvíc. Ale od té doby po nich nebylo ani vidu ani slechu. Cadmus se o nic nesnažil, což působilo divně. Věděli, že k něčemu dojde, jen nevěděli k čemu a kdy.

„Nakonec ano,“ přikývla, než sklopila hlavu a vrátila se k vybalování krabice. Kara věděla, že o Jeremiahovi nemluví. Už ne. Byla hluboce raněna otcovou zradou. „Chci říct, že DEO nikdy nevzdá jejich hledání,“ zamumlala Alex, zatímco na chvíli opět vzhlédla ke své sestře.

„Alex,“ promluvila Kara opatrně. „Ale nechceš skutečně, aby mu ublížili, že ne?“ ptala se. „Pořád je to náš otec a byl dobrý. Skvělý.“

„Pokusil se tě zabít,“ zvedla Alex hlas. „Já…jak mu můžeš pořád věřit? Jak si můžeš pořád myslet, že se napraví?“ divila se Alex.

„Protože…“ Kara stiskla rty. „Lillian se mu zjevně dostala do hlavy.“ Kařin hlas byl teď zvýšený. „Nějak ho omámila. Možná mu ovládá mysl nebo tak něco. Změnila ho, ale stále je to náš otec a věřím, že pořád může udělat správnou věc.“

Alex si odfrkla a zavrtěla hlavou. „Ten člověk není mým otcem,“ pronesla chladně, než spolkla knedlík v krku. „Pokud je mi známo, Jeremiah Danvers je nepřítel.“

* * *

Maggie vešla zpátky do budovy DEO. Byla venku vyšetřit nějaké zmizení mimozemšťanů. Pátý případ nahlášený za poslední týden. Maggie byla rychle seznámena s postupem vyšetřování a vyslána ven na průzkum. „Sawyerová.“ Maggie sotva vyšla dva schody do budovy, když ji J’onn zavolal. V tichosti vešli do jeho kanceláře, J’onn zavřel dveře, otočil se k ní a díval se na složku ve svých rukou. Nadechl se, než ji podal Maggie.

„Co je to?“ zajímalo Maggie. J’onn zůstal zticha a založil si ruce na prsou. Maggie to pochopila jako pobídku, otevřela složku a prozkoumávala ji očima. „Adresa Cadmu?“ zjišťovala Maggie a pohlédla zpátky na J’onna. Po posledním střetu Cadmus přesouval své působiště, jelikož samozřejmě nechtěli být nalezeni. Obzvláště od DEO. „Je to…chci říct, že je to oficiální? Reálná informace?“

„Pokud si jsme vědomi,“ odpověděl J’onn. „Trvalo to dlouho, ale Winn ví, co dělá. Je dobrý. Je si jistý, že je to správné místo.“ Winn a Mike, ale přesněji Winn, strávili většinu posledního roku prací na hledání současného umístění Cadmu.

„Takže co budeme…“ Maggie se vytratil hlas, když vzhlédla k J’onnovi. „Jak budeme postupovat?“ Maggie nevěděla, jestli se vůbec chce téhle mise účastnit. Ne té, ve které se pátrá po Alexině tátovi. Bez ohledu na to, jak moc Alex říkala, že ho nenávidí a chce ho dopadeného a zastaveného stejně jako všichni ostatní, ona Alex znala. A věděla, že hluboko v sobě by Alex byla zničená, kdyby byl Jeremiah dopaden a mučen, nebo byl zabit.

„No rozhodně tam rovnou nenaběhneme a nezačneme pálit na všechny strany, to je jisté,“ odpověděl J’onn. „Pojedeme tam dneska. Já, ty a možná Vasquezová. Prověřit to místo. Zjistit, jestli dokážeme přijít na to, co mají za lubem.“

Maggie krátce přikývla. „Takže ti nezvěstní mimozemšťané. Myslíš si, že je zodpovědný Cadmus?“

„To vskutku ano,“ odvětil J’onn. „Co s nimi hodlají dělat, zatím nevíme, ale doufejme, že to nebudeme muset zjistit. Alespoň ne ve chvíli, kdy by bylo pozdě udělat něco, abychom je zastavili,“ vydechl lehce, než pohlédl na své hodinky. „Vyrážíme za deset minut,“ řekl jí. „Běž sehnat Vasquezovou a připrav vybavení, pro jistou.“

Maggie otevřela pusu, aby promluvila, ale nic z nich nevyšlo. Odkašlala si, než to zkusila znovu. „J’onne, já -“

„Potřebuji tě tu, Sawyerová,“ řekl jí J’onn. „Nezklam mne.“ Maggie úsečně přikývla, než opustila místnost, aby našla Vasquezovou a připravily se na obhlídku Cadmu.

* * *

Alex sledovala s úsměvem ve tváři, jak Isaac mění Chloe plínku. „Jsem rád, že není pokakaná,“ usmál se, zatímco se natáhl po ubrousku. Jednou rukou držel sestřiny nožičky ve vzduchu a otíral ji, než ubrousek zmuchlal a stáhl jí vlhkou plenku.

„Aha, zdá se, že je to vždycky mamka, kdo se musí vypořádat s těmi pokakanými, co?“ ptala se Alex.

„Jo,“ zahihňal se Isaac. „Jen ty a máma je zvládnete, já ne,“ řekl jí s dalším zahihňáním, zatímco Alex smotala ubrousek do použité plínky a prozatím ji odložila stranou. Isaac vzal čistou plínku a nandal ji sestřičce. „Je dostatečně pevně?“ dotazoval se. Alex se podívala dolů. Isaac připnul lepící konce sotva přes její břicho.

„Neboj se,“ řekla mu Alex, rozlepila je a natáhla je dál, aby plenka držela pevněji. „Musíš se ujistit, že je dostatečně pevně, aby nesklouzla.“

„Nechci jí ublížit.“ Isaac zněl ustaraně, když mluvil.

„To se nestane,“ ujistila ho Alex. „Je houževnatější, než si myslíš.“

Isaac věnoval své matce pohled, jako by si nebyl jistý, že s ní souhlasí. Chloe byla malá a Isaac ji neviděl jinak než jako křehkou a kolem ní byl vždycky extra něžný. Odfoukl si, než zapnul knoflíky na Chloině svetříku. „Mami, může si sem někdy přijít Dylan hrát?“ zeptal se.

„Jasně, že může,“ odpověděla Alex, které to připadalo jen fér, když si Isaac hrál celý den u Dylana. „Můžeme ho pozvat na příští týden. Co ty na to?“

„Jasně, paráda,“ usmál se Isaac, zatímco Alex si zvedla Chloe do náruče a stáhla jí její šatičky. Ještě než ho stačila požádat, Isaac popadl špinavou plínku a odběhl do kuchyně hodit ji do koše. Alex se zvedla, vzala přebalovací podložku a ubrousky, přešla do rohu obýváku a položila je na své místo. Přešla ke krbu a pohlédla na hodiny. Bylo skoro osm. Maggie měla opravdu dlouhý první den po návratu do práce. Alex cítila, jak se jí žaludek svírá obavami. Vždycky se o sebe strachovaly, když byly v terénu, ale ještě víc teď, když měly Isaaca a Chloe.

„Hmm, ta tvoje máma si určitě užívá naplno svůj první den v práci, co?“ říkala Alex, zatímco hladila Chloe po zádech. „Už zmeškala večeři a já bych se nedivila, kdyby se nevrátila, než půjde Isaac do postele,“ pravila, když Isaac vběhl zpátky do pokoje.

„Máma pořád není doma?“ zamračil se. Alex zavrtěla hlavou a přišlo jí vtipné, že na ni oba mysleli přesně v tu samou chvíli. „Ale já jí chci vyprávět o svém dni u Dylana,“ povzdechl si Isaac.

„To pořád můžeš,“ pověděla mu Alex. „Jen to možná bude muset být až ráno.“ Isaac se znovu zamračil, než pohlédl ke skřínce s DVD. „Můžeme se podívat na film?“ zajímalo ho.

„Jasně.“ Alex s Maggie nebyly tak přísné ohledně Isaacovi večerky o prázdninách. „Chloe je potřeba nakrmit, chceš to udělat ty?“ zeptala se. Isaac přikývl s širokým úsměvem ve tváři. „Fajn, vyber film a já půjdu připravit lahvičku,“ instruovala ho, zatímco kráčela do kuchyně, připravit Chloinu lahvičku, aby ji mohl Isaac nakrmit, zatímco se budou dívat na film.

41

Maggie vešla do ložnice a zjistila, že Alex je vzhůru a kojí Chloe. Pohlédla na hodiny na Alexině nočním stolku a spatřila, že je 23:23. „Ahoj, měla jsi dlouhý první den po návratu do práce,“ pronesla Alex a sledovala, jak si Maggie stáhla košili a hodila ji na zem, než si rozepnula knoflík džínů.

„Mise,“ bylo vše, co Maggie řekla přes zazívání. Rozepla si zip a stáhla džíny. Přejela si rukou po obličeji, jak tam chvíli stála jen ve spodním prádle, než zašla do jejich koupelny. Maggie pustila kohoutek a ošplíchla si obličej. Nevěděla, co říct. Nevěděla, jestli by vůbec něco měla říkat. Věděla, že Alex čeká, aby se jí zeptala na to, jaký byl její první den, ale nebyla si jistá, o kolik informací se chce podělit. O tom, co viděli a na co přišli, že Cadmus – a její otec – dělají. Natáhla se po zubním kartáčku a vymáčkla na něj trochu pasty, než si vyčistila zuby a dala si s tím pořádně načas, jen aby se vyhnula bombardování otázkami od Alex, ke kterému věděla, že dojde, jakmile vejde do ložnice. Vyplivla do umyvadla, než si do dlaní nabrala vodu, přinesla si ji k puse a vypláchla si ji. Natáhla se pro ručník, osušila si jím obličej a ruce, než se natáhla pro hydratační krém a nabrala si trochu na špičky prstů, než si jím natřela tvář. Zhluboka se nadechla a vyšla z koupelny, posbírala věci, která předtím odhodila a složila je, zatímco obešla postel a položila si oblečení na otoman, který stál u paty postele. Sundala si podprsenku a také ji tam odložila, než přešla na svou stranu postele, vytáhla si tričko na spaní z pod polštáře a přetáhla si ho přes hlavu. Alex se po ní podívala, zatímco se sklonila a něžně políbila Chloin spánek, zatímco ta se krmila, než si lehla a uvelebila se na svém polštáři. Alex otevřela ústa, aby promluvila, Ale Maggie ji předešla. „Chci jen spát, Alex,“ řekla jí a zavřela oči.

Alex stiskla rty, zatímco hleděla na svou ženu. Věděla, že jí něco neříká a Maggie věděla, že Alex ví, že jí něco neříká, i když tam ležela se zavřenýma očima. „Maggie,“ řekla Alex, ale nedostalo se jí od její manželky žádné reakce. „Maggie,“ pronesla znovu vyšším tónem. „Margaret,“ praštila svou ženu do ramene.

Maggie zasténala, zatímco se v posteli posadila. „Nemůžu Alex,“ zavrtěla hlavou a zastrčila si vlasy za ucho. „Vždyť víš, že nesmím poskytovat podrobnosti z mise.“

„Jsem tvoje žena,“ prohlásila Alex a pohlédla na Chloe, která se momentálně přestala krmit. „A agentka DEO, která je druhá v hierarchii velení, takže mám vyšší hodnost než ty,“ prohlásila Alex a obrátila se zpátky ke své manželce, když se Chloe začala zase krmit. „Takže tě žádám, abys mi to pověděla.“

Maggie si hlasitě povzdechla. „Našli jsme Cadmus,“ řekla a nedívala se na svou ženu, ale přímo před sebe. „J’onn, Susan a já jsem je šli dneska prověřit. Oni…myslíme, že…“ Maggie přestala mluvit a obrátila hlavu ke své manželce a spatřila prázdný výraz její tváře. „V posledních týdnech byla spousta hlášení o zmizelých mimozemšťanech a oni jsou zodpovědní. Shromažďují je,“ pravila, odmlčela se a čekala, jestli Alex hodlá něco říct. Když z úst její ženy nic nevyšlo, promluvila znovu. „Byla tam loď. Myslím, že Hoshinská fregata,“ řekla a podrbala se na hlavě. „Ještě nevíme, k čemu je, ale nevypadá to dobře.“

„Můj tá…Jeremiah, byl tam? Došlo s ním k něčemu?“ Maggie mohla vidět výraz obav na Alexině tváři.

„Nikdo tam nebyl,“ řekla jí Maggie. „Nešli jsme tam dnes, aby došlo k nějaké konfrontaci. Jen jsme se potřebovali ujistit, že je to Cadmus a pokusit se zjistit, čemu budeme čelit.“

„Ale chystáte se tam, že jo?“ zjišťovala Alex a cítila divný pocit hluboko v břiše. „Zaútočíte? Jestli to bude situace dovolovat, budete se je snažit postřílet? Pokud tam bude hrozba, budete…“ Alex spolkla knedlík v krku a shlížela na Chloe, které se znovu přestala krmit a usnula. Alex si stáhla košili a položila si Chloe přes rameno a jemně ji poplácávala po zádech. Probudí ji, ale musela si odříhnout.

Maggie drobně přikývla. „Zítra,“ odpověděla, ne přímo na otázku ohledně postřílení, ale jen na to chystání se. Zatím neznala detaily, ale byla si dost jistá, že dojde na ostrou střelbu, pokud vyvstane nebezpečí.

Alex si odkašlala, zatímco Chloe si párkrát odříhla. „Půjdu ji uložit,“ prohlásila a zvedla se z postele. Chovala Chloe po cestě ke košíku a ta okamžitě usnula, jakmile byla položena dolů. Alex ji přikryla dekou. Chvíli upřeně hleděla na spící dítě, než přešla zpátky k posteli, vklouzla pod přikrývku a ulehla. Nic víc své ženě neřekla. Ani se nenaklonila pro pusu na dobrou noc, ani si nelehly do objetí, jak obvykle usínaly. Maggie lehce vydechla, zatímco se natáhla a zhasnula lampičku na nočním stolku, která osvětlovala místnost, než si lehla zpátky na svůj polštář a zavřela oči ke spánku.

* * *

Mike byl rozkročmo na Kaře, jeho ruce se tiskly na matraci, aby se nadlehčil. Jejich jazyky spolu zápasily, jak jejich polibky intenzívněly. „Miku.“ Kara vykulila oči, odtáhla se z polibku a plácla ho po zádech.

„Hmm?“ Mike vtiskl něžný polibek na její krk.

„Ne, Miku, zvedni se,“ pozvedla Kara hlas, zatímco ho tlačila vzhůru. Mike z ní slezl, Kara si urovnala tričko na spaní a vyskočila z postele. Mike zalapal po dechu a také vyskočil z postele, když viděl, že se Isabella vznáší na konci jejich postele. Kara si k ní pospíšila a vzala svou dceru do náruče. Všimla si, že Bella pořád spí. „Takže teď ve spánku létá,“ zamumlala Kara. Mike se kousal do rtu, aby přemohl smích. Věděl, že by to Kara neocenila. „S Winnem jste nikam nepokročili s něčím, co by jí prozatím pomohlo?“ zajímala se Kara.

„Byli jsme zaneprázdněni jinými záležitostmi,“ podrbal se Mike na hlavě. „Ale jsem si jistý, že říkal, že její brýle protkané olovem jsou hotové,“ řekl jí Mike. „Takže její laserový zrak a zářící oči by mohly být pod kontrolu.“

„Hmm,“ vydechla Kara. Byl to alespoň začátek. „Jdu ji uložit zpátky do postele,“ pronesla Kara, vyšla z jejich ložnice a přes chodbu do Isabellina pokoje. Položila ji do její postýlky, ale Bella se okamžitě znovu vznesla. Kala ji jemně zatlačila dolů a zasténala. „Spi na své matraci, zlatíčko,“ řekla jí, Isabella tak chvíli zůstala, než se znovu zvedla. Mike vešel do místnosti a viděl, že se spíš vznáší nad matrací, než leží na ní. Kara se po něm ohlédla, když slyšela, že vešel do pokoje. „Vznášel ses někdy ve spánku?“

„To mi řekni ty,“ pokrčil Mike rameny. „Já jsme spal, takže nevím, co jsem dělal,“ pronesl. „Možná se snaží znovu odletět,“ promluvil znovu, než měla šanci odpovědět.

„Co budeme dělat?“ hloubala Kara.

„Kromě přivázání jí k posteli?“ pokrčil Mike rameny. „Nic nenaděláme.“

„Ve chvílích jako je tahle si přeji, aby tu byla máma,“ zamumlala Kara. „Věděla by, co si počít.“

„Eliza?“ Mike zněl zmateně, zatímco přistoupil ke Kaře a konejšivě jí hladil záda.

„Ne,“ nakrčila nos. „Alura. Žena, která mě porodila. Moje pravá máma,“ povzdechla si Kara smutně. „Žena, po které jsme pojmenovali naše dítě,“ pronesla Kara s pohledem na Mika. Kaře vždycky její matka chyběla, ale zvláště teď, když měla vlastní dceru, na svou matku myslela víc.

„Ale nezemřela na Kryptonu?“ Mike svraštil tvář s pocitem zmatku.

„Ano,“ obrátila Kara oči v sloup. „Proto jsem řekla, že bych si přála, aby tu byla,“ vydechla smutně. Tak moc by si přála, aby tu její matka mohla být. Aby mohla poznat Isabellu.

„Promiň,“ omlouval se Mike, přitáhl si Karu k sobě a obalil kolem ní své paže. Vtiskl jemný polibek na vrchol její hlavy, zatímco pokračovali ve sledování jejich dcery vznášející se nad matrací. „Byla by na tebe tak pyšná. Za Supergirl. Za Isabellu.“

„Jo,“ vydechla Kara. „Ačkoliv si nejsem jistá, že by byla tak šťastná za to, že má daxamského zetě,“ dobírala si ho, jak se vymanila z jeho objetí a dloubla ho do boku. Mike se zasmál. Nebylo to poprvé, co dělala Kara tenhle vtip.

„Hele, přiměl jsem tě zamilovat se do mne, ne?“ zazubil se Mike a mrknul na Karu. „Ale dívej, vypadá mírumilovně. Spí. Nechme ji tak. Možná bychom se mohli vrátit k tomu, co jsme dělali?“ Mike zahýbal obočím, než políbil Karu. Kara se usmála do toho polibku, zatímco Mike vycouval z Isabellina pokoje a táhl Karu s sebou.

Pozn. překladatele: Musím říct, že tady jsem autorku úplně nepochopil, protože Mon-El létat sám o sobě neumí, tak proč se ho Kara ptá, jestli se někdy ve spánku vznášel? A také mi není jasné, jak by si Kara představovala, že by jí její máma pomohla s Isabellou, když na Kryptonu tamní obyvatelé žádné superschopnosti neměli, ale mají je až na Zemi díky Slunci, takže Alura by žádné zkušenosti s vyrovnáváním se se superschopnostmi dětí mít nemohla.

* * *

Maggie snídala s Isaacem. Vyprávěl jí o svém předchozím dni u Dylana. „Pak jsme si hráli na pirátskou loď, když jsme šplhali na domek na hraní, který tam mají,“ říkal Isaac. „Pak si s námi přišel hrát Dylanův mladší brácha Jacob. Všichni jsme byli piráti a bojovali jsme meči.“ Isaacovi oči se rozšířily.

„To zní, jako že sis užil den zábavy, kamaráde,“ pronesla Maggie skrz zazívání, než se napila svého extra silného kafe, které si udělala. Byla tak moc unavená. Nejen z toho, že přišla z práce tak dlouho, ale také proto, že Chloe byla většinu noci vzhůru, mrně si vůbec nedalo pokoj.

„Ach, byl nejlepší. A mamka řekla, že Dylan si sem může přijít hrát příští týden,“ zazubil se Isaac ve chvíli, kdy Alex vešla do místnosti s chůvičkou v ruce. „Dobré ráno, mamko,“ usmál se na ni Isaac, zatímco ona odložila chůvičku na stůl.

„Dobré,“ rozcuchala mu vlasy a sedla si ke stolu. Zasténala a položila si hlavu na stůl s pocitem naprostého vyčerpání.

„Chloe nepřijde na snídani?“ dotazoval se Isaac divící se, kde je jeho sestřička.

„Ne,“ narovnala se Alex a pohlédla na svého syna. „Spí.“

„Nemyslíš, že bys ji měla vzbudit?“ zeptala se Maggie. „Je po jejím času na krmení.“

Alex zavřela oči a zhluboka se nadechla. Vypustila ho velice pomalu, než otevřela oči a vyhledala pohled své ženy. „Byla vzhůru celou noc, Maggie. Konečně usnula. Pokud bude mít hlad, tak se vzbudí a začne plakat, aby dostala najíst.“

„Dobrá,“ zvedla Maggie ruce, než vzhlédla k hodinám, aby zjistila, kolik je. „No, musím jet do práce,“ pronesla, zvedla své kafe a dlouze se napila. „Užij si den, kamaráde,“ usmála se na svého syna.

„Budeš doma dřív, než půjdu dnes večer spát?“ zjišťoval Isaac s nadějným výrazem ve tváři.

„Nejsem si jistá,“ stiskla Maggie rty a vyměnila si pohled s Alex. „Pokusím se, kamaráde.“ Maggie k němu přešla, políbila ho na tvář a objala. „Uvidíme se později,“ pravila.

„Měj se, mámo,“ odpověděl Isaac, než se vrátil k jezení svých cereálií. Maggie pohlédla znovu na Alex, než vyšla z kuchyně. Alex ji následovala. Nepromluvily, dokud nebyly venku. Zastavily se u Maggiina auta.

„Nemůžeš na mě být naštvaná za to, že dělám svou práci,“ prohlásila Maggie a otočila se ke své manželce.

„Cože?“ ptala se Alex. „Nejsem na tebe naštvaná.“

„Nedala jsi mi pusu na dobru noc a neobjala jsi mě, jak to obvykle děláme,“ namítala Maggie. „Nic jsi neřekla.“ Maggie si odhrnula vlasy, které jí do tváře vehnal lehký letní vánek.

„No dovol, ale byla jsi to ty, kdo přišel z práce a ani se mnou nechtěl mluvit, nehledě na pusu na dobrou noc,“ vrátila jí Alex. „Vklouzla jsi do postele a zavřela oči bez jediného slovíčka,“ Alexin hlas se stal trochu vyšším.

„Omlouvám se,“ vydechla Maggie. „Já jen, já…“ Maggie se odmlčela a svěsila hlavu. „Jen se děsím toho, co se stane, až dostaneme Cadmus,“ řekla jí Maggie a třásl se jí hlas. „Nechci…je to tvůj táta, Alex.“

Alex si skousla ret a začala lehce vrtět hlavou. „Uděláš to, co budeš muset, abys dostala ty mimozemšťany bezpečně domů,“ pověděla jí. „Uděláš to, co budeš muset, abys dostala náš tým bezpečně domů.“

„Ale nemůžu-“ začala mluvit Maggie, ale Alex ji přerušila.

„Jediný člověk, o kterého se budu strachovat, jsi ty,“ řekla jí, vzala její ruce do svých a hladila je něžně svými palci. „Nesejde mi na…Jeramiahovi.“ I přestože Alex vyřkla ta slova, Maggie věděla, že hluboko v sobě, jí na něm záleží. „Uděláš to, co budeš muset, aby ses udržela v bezpečí. Členové Cadmu jsou nemilosrdní, Maggie. Nezastaví se před ničím, aby dosáhli toho, co chtějí. Nenechají nic stát jim v cestě a musíš být připravena bojovat s nimi stejně, jako oni.“

„Dobrá,“ přikývla lehce Maggie. „Ale, zlato, přede mnou nemusíš předstírat,“ řekla měkce. „Já vím, že ti pořád záleží na tvém -“

„Zatraceně, Maggie,“ vyprskla Alex a pustila Maggiiny ruce. „Mě ne-“ začala křičet, ale byla přerušena Isaacem, který k ní volal.

„Mami,“ křičel ode dveří. „Chloe brečí.“ Alex pohlédla na svého syna a zhluboka se nadechla, aby se uklidnila.

„Díky, kámo. Jsem hned tam,“ pověděla mu, než pohlédla zpátky na svou ženu. Maggie tam stála s hlavou svěšenou. „Prostě běž a udělej svou práci,“ řekla jí Alex, než se otočila a zašla zpátky do domu.

42

Alex, Isaac a Chloe se společně s Karou a Isabellou vydali na malou procházku po sousedství do malého parku na hraní, který tam byl. Isaac si hrál na klouzačce, zatímco Kara zvedla Isabellu do houpačky. Holčička nadšeně tleskala rukama, když ji Kara jemně houpala. Alex měla Chloe v dětském závěsu a hladila ji lehce po zádech přes tu měkkou látku. „Ty dnes nejdeš do DEO?“ zeptala se Alex, protože si myslela, že budou chtít Supergirl s sebou, když půjdou na Cadmus.

„Ne, pokud mě nezavolají,“ řekla Kara a pokračovala v houpání Isabelly. „Proč? Děje se něco, o čem bych měla vědět?“ zeptala se a vzhlédla k Alex.

„Já…“ Alex se odmlčela a odvrátila zrak od své sestry předstírajíc, že kontroluje Isaaca, ale Kara jí to nezbaštila.

„Alex, co se děje?“ Kara dokázala podle Alexiny tváře říct, že před ní něco tají.

Alex se zhluboka nadechla. „Maggie říkala, že našli nový úkryt Cadmu,“ řekla jí a pohlédla zpátky ke své sestře. „Říkala, že tam dneska půjdou,“ pronesla tiše. „Jen jsem si myslela, že tě požádají, abys šla s nimi.“ Alex na sebe byla naštvaná. Přála si, aby se o ničem nezmiňovala, protože teď to Kara nenechá být.

„No to bych měla. Samozřejmě, že měla,“ pozvedla hlas Kara. „Můžu se ujistit, že se Jeramiahovi nic nestane.“

„Ne,“ zavrtěla hlavou Alex. „Ujisti se, že se nestane nic těm mimozemšťanům, které unesli a týmu,“ plísnila ji. „Nechráníš nepřítele.“

„On není nepřítel,“ povzdechla si Kara. „Je to náš otec.“

„On není mým otcem,“ vyprskla Alex. „Muž, který mě vychoval byl dobrý a laskavý a staral se o ostatní. Pomáhal ostatním. Nedělal…už není tím mužem, kterého jsem znala.“ Alex zněla zničeně. Tak moc jí zlomilo srdce, že se její otec změnil. Přešel na stranu Lilian Luthorové a Cadmu. Kara ale znala Alex a věděla, že tohle je jen přetvářka, aby se vyrovnala s jeho zradou, protože jí na něm stále záleželo. Samozřejmě jí na něm stále záleželo.

„Dobrá,“ zamumlala Kara, když musela uznat porážku. „Ale chci tam být. Musím tam být.“

„Jsem si jistá, že když tě budou potřebovat, tak ti zavolají,“ řekla jí Alex. „Nebo já nevím,“ pokrčila rameny, když jí něco napadlo. „Možná, že kvůli tomu, že je tam Jeremiah, nechtějí, abys tam byla. Možná nechtějí, abys byla svědkem tomu, co mu chtějí udělat.“

„Maggie by mu nic neudělala,“ pověděla jí Kara.

„Nemluvím o Maggie,“ odvětila Alex. „Ty víš, co vůči němu cítí J’onn. Ty víš, co chce, aby se stalo. Cadmus byl dlouho hrozbou pro mimozemskou populaci a DEO je chce u ledu.“

„Musím jít,“ prohlásila Kara a hleděla na Isabellu, která se mračila v houpačce, jenž byla nyní v naprostém klidu. „Musím tam být, až ho najdou,“ řekla a ustoupila. „Zvládneš to s ní?“ poukázala Kara ke své dceři. Alex nikdy neměla problém s hlídáním Belly, ale teď měla třítýdenní dítě a Isaac nebyl ve školce, Kara po ní nechtěla žádat příliš mnoho.

Alex lehce vydechla. Chápala, proč chce Kara jít. „Ano,“ odpověděla s přikývnutím.

„Díky,“ zamumlala Kara, sklonila se ke své dceři a dala jí pusu. „Buď hodná na tetu Alex,“ pronesla, než odkráčela rychlým tempem s nadějí, že se dostane do DEO dřív, než odjedou na Cadmus.

„Áách.“ Isabella praštila rukou do houpačky, než se vznesla. Alex vykulila oči v šoku nad tím, co její neteř provádí.

„Panebože,“ zavřískla, jak Bella vylétla kompletně z houpačky. Sevřela svou neteř a držela si ji u boku, aby nerozmáčkla Chloe, který byla v dětském závěsu zepředu Alex. „Myslím, že bychom tě měli vzít dovnitř, co?“ Alex prohrábla rukou Isabelliny vlásky a ta jí věnovala zazubení, vystavujíc zub, který jí vyrostl. Alex zakřičela na Isaaca, než se vydali domů, aby Isabella nemohla nikam uletět.

* * *

Mike zajel k Alex, když skončil v DEO. Pokusil se promluvit si s ní o té misi, ale ona rychle tu konverzaci utnula a Mike respektoval, že o tom nechce mluvit. Mike se právě vrátil z patra, kde četl Isaacovi na dobru noc. Chloe spala ve svém košíku a Isabella spala na gauči přitulená k Alex. „Je trochu nabručený, že jeho máma zase nebyla doma, než šel spát,“ řekl Mike, zatímco shlížel s úsměvem na Isabellu, než si sedl vedle ní a Alex na pohovku.

Alex se obrátila na Mika a drobně pokrčila rameny, zatímco hladila Isabellina záda. „Není nic, co bychom s tím nadělali, ne?“ zamumlala Alex. „Umí to být velice náročné zaměstnání.“

„To umí,“ přikývl Mike. „A já jsem stěží agent do pole. Převážně se starám jen o počítače a technické záležitosti. Takže respekt před tebou a Maggie. Já bych to nemohl dělat celou dobu.“

„Umí to být těžké,“ řekla mu Alex. „Ale stojí to za to, když porazíš zlotřilého mimozemšťana nebo pomůžeš nějakému v nouzi,“ usmála se trochu, jak hleděla na Bellu, která se lehce vrtěla. „Takže,“ rozhodla se posunout rozhovor jinam. „Dneska poletovala kolem,“ prohlásila, zatímco si hrála s Bellinými kadeřemi. „Takže nový vývoj?“ zasmála se lehce.

„No jo,“ zasmál se Mike. „Včera v noci létala ve spánku. Dokážeš si představit, jak byla Kara u vytržení,“ vtipkoval.

Alex se lehce zasmála. „Je to matka,“ řekla mu. „Už tak si dělám kvůli dětem tolik starostí, nedokáži si představit, že bych se vypořádávala ještě se superschopnostmi,“ pronesla a ještě jednou se zahleděla na Bellu. Holčička hluboce spala přitulená ke své tetě. „Proč tak spěcháš s tím ukázat, co dokážeš, maličká?“ ptala se.

„Je to prostě odhodlaná mrňka,“ odvětil Mike. „Zajímalo by mne, po kom to má,“ zasmál se při pomyšlení na svou manželku.

„Jo, na to taky nemohu přijít,“ prohodila Alex, než se oba rozesmáli. „Ale určitě musí být něco, s čím může DEO přijít, aby potlačilo prozatímně její schopnosti, ne?“

„Jo,“ podrbal se Mike na hlavě. „Winn a já na něčem pracujeme. Akorát poslední dobou byly záležitosti v práci dost hektické, takže jsme neměli moc času.“

„Hmm,“ přikývla Alex, než pohlédla na své hodinky. Pokud nebyly na misi, obvykle se dostaly domů na sedmou, vzhledem k tomu, že měly Isaaca a teď tu byla stejně tak Chloe a Alex si byla jistá, že Maggie se bude snažit dostat domů v nějakou rozumnou hodinu. Věděla, že dnes měli misi s Cadmem, ale teď bylo po deváté hodině. V žaludku se jí rozhostil nepříjemný pocit. Otevřela pusu, aby něco řekla, ale místnost naplnil Chloin pláč a přerušil ji. Alex pohlédla na Mika, než se podívala na Bellu.

„Postarám se o ni,“ pronesl Mike, který nechtěl rušit svou dceru z její dřímoty. Zvedl se z gauče, přešel ke košíku a zvedl si Chloe do náruče. „Je čas jejího krmení?“ zeptal se.

„Ne,“ zavrtěla hlavou Alex, zatímco Mike kráčel ke gauči a choval Chloe. Ta přestala plakat a spočívala mu dosti spokojeně v náručí. „Zdá se, že chtěla jen pochování od strejdy Mika,“ zaculila se na něj Alex.

„No, to není problém, maličká,“ sklonil se Mike a jemně ji políbil hlavičku a něžně ji hladil po zádech, jak ji držel. „Strejda Mike tě může chovat pořád,“ usmál se. Alex ho sledovala a úsměv nemizel z její tváře. Vážně to s dětmi uměl. „Je tak skvostná,“ zamumlal Mike.

„Nemyslel by sis to, kdybys ji měl přes noc,“ prohlásila Alex se zazíváním. „Může být roztomilá a sladce vypadající, ale má pořádný pár plic, to tě mohu ujistit. Obzvláště uprostřed noci.“

„Ale, Chloe, udržuješ maminky v noci vzhůru?“ ptal se Mike. Chloe byly jen tři týdny, takže se samozřejmě v noci budila, ale posledních pár dní se zdálo, že je vzhůru většinu noci a chce být chována. Pokaždé, když ji uložily do košíku, vřeštěla a brečela, aby byla znovu vyzdvižena. „To není dobré, ne,“ řekl jí a hleděl na ni. Chloiny oříškové oči těkaly kolem a na nic se nezaostřovaly. „V noci musíš spát,“ řekl Mike šeptem. „Mmm hmm,“ říkal a ohlédl se na Alex, která byla opřená o gauč s očima zavřenýma. Bella byla stále přitulená k ní. Lehce se usmál, než se pohledem vrátil ke Chloe. „No, vypadá to, že jsme zbyli sami, maličká,“ zamumlal, než se natáhl pro ovladač, aby našel něco ke zkouknutí.

* * *

Jak očekávali, Cadmus se nevzdal bez boje. Agenti na obou stranách už byli zraněni. Supergirl v této chvíli bojovala se Cyborg Supermanem a zatímco J’onn složil nějakého agenta Cadmu zezadu, Maggie spatřila příležitost dostat se ke kontrolnímu panelu, ve snaze osvobodit mimozemšťany. Jak se tam blížila, ucítila, jak do ní naráží tělo a sráží ji na zem. Silně se o něco praštila hlavou a chvíli ji trvalo, než se vzpamatovala. Postavila se, rukou si přetřela bok hlavy a když ji odtáhla, spatřila, že krvácí. Vytáhla zbraň z pouzdra a zvedla ji před sebe, pozorujíc, jak se ruka blíží k odpalovacímu tlačítku. „Na to ani nemysli,“ zvedla hlas, zatímco pokročila dopředu a přitiskla zbraň z boku mužovi hlavy.

Ten muž se otočil s rukama vzhůru. Maggie zalapala po dechu, když spatřila, že míří pistolí na Jeremiaha. Otce její manželky. Svého tchána. „Pokud mě chceš zastavit, budeš mě muset zastřelit,“ pronesl Jeremiah.

„Ne,“ zavrtěla Maggie hlavou. „Jeremiahu, tohle nemusíte. Ještě není pozdě udělat správnou věc.“ Maggie sledovala, jak se Jeremiahova ruka sklání a vytahuje jeho pistol.

„To je jen fér, ne?“ ušklíbl se, zatímco na ni namířil. „Ty míříš na mě, já bych měl mít šanci mířit na tebe.“ Maggie mohla cítit, jak se jí ruce třesou. Cítila, jak se jí rozpalují a potí. Nikdy v životě se necítila takhle vyděšená a to už čelila mnohému na policii a pak samozřejmě při práci v DEO. Ale její tchán mířící na ni zbraní, zatímco ona míří na něj, to ji roztřáslo, protože se obávala, že někdo bude muset ustoupit a jediná cesta, kterou viděla, byla, že někdo vystřelí a nepřipadalo v úvahu, že by ho mohla zastřelit. Nebylo možné, že by to Alex provedla. Bez ohledu na to, jak moc to Alex popírala a prohlašovala, že nechce svého otce znát po tom, co udělal, Maggie věděla, že pokud by byl Jeremiah zraněn nebo zabit, zničilo by ji to a ona by nebyla schopna žít s vědomím, že to byla ona, kdo vystřelil. „Nemysli si, že tě nezastřelím, Maggie,“ pronesl k ní Jeremiah. „Pokud se postavíš do cesty tomu odpálení, pak tě zastřelím. Jen nech tu loď vypustit. Nech nás vzít tyhle příšery z naší planety tam, kam patří.“

„Kam?“ zeptala se. „Do války? K hladomoru a chudobě? Ti lidé tu hledají útočiště. Nikomu neškodí,“ pověděla mu a slyšela, jak se jí třese hlas.

Jeremiah se zasmál. „Nebylo to zrovna minulý týden, co nějaký mimozemšťan terorizoval město?“

„Ale to nebyli tihle,“ zavrtěla Maggie hlavou. „Neříkám, že žádný mimozemšťan nezpůsobí škody tomuhle městu…Zemi, ale tihle mimozemšťané…“ Maggiin hlas se vytratil. „Jsou nevinní. Jsou to rodiny. Chtějí jen bezpečné místo.“

„Na Zemi nejsou vítáni,“ řekl jí Jeremiah. „Nenuť mě udělat tohle Alex. Dávám ti šanci ustoupit. Dovolíš, aby se tihle mimozemšťani vrátili tam, kam patří a Alex zůstane její žena. Budeš na mě dál mířit a pak nebudu mít na výběr než tě zastřelit. Upřednostníš houf bezcenných mimozemšťanů před svým životem? Před svou ženou? Co to udělá s Alex, když zemřeš?“

„Agentko Sawyerová,“ uslyšela Maggie J’onnův hlas zpovzdálí. „Střílej!“ J’onn viděl jediný způsob, jak zastavit odpálení lodi, v sejmutí Jeremiaha. Byl tak blízko stisknutí tlačítka. Maggie se začaly třást ruce ještě víc. Nemohla uvěřit tomu, že po ní J’onn žádá tohle. Stála tam se zbraní namířenou na Jeremiaha, ale nemohla to udělat. Nemohla stisknout spoušť.

„Neuposlechnutí rozkazu, agentko?“ pronesl Jeremiah. „Dávám ti pět sekund. A pak tě zastřelím a stisknu odpalovací tlačítko.“ Maggie se zhluboka nadechla.

„Agentko Sawyerová, dávám vám rozkaz,“ zakřičel J’onn.

„Nemusíte to dělat.“ Maggie cítila, jak jí po lící stéká slza. „Nechte je jít. Osvoboďte je. Neodpalujte tu loď.“

„Jediný způsob, jak zabránit odpálení té lodi, je zastřelit mne,“ řekl jí Jeremiah. Maggiiny ruce se roztřásly ještě víc. Částečně kvůli tom, že držela paže se zbraní natažené, částečně kvůli situaci, ve které se nacházela. Zavřela oči a cítila, jak jí srdce tluče v hrudi. Ozývaly se další výkřiky J’onna, Kara ječela a pak se ozvaly dva výstřely.

43

Alex čekala v chodbě s hlavou v dlaních a nabírala dlouhé, hluboké nádechy, protože se potřebovala sebrat. Její nohy se třásly a cítila nevolnost v žaludku. A byla rozzuřená. Tak hrozně moc rozzuřená. Kara a J’onn ji informovali, co se stalo. Museli jet do nemocnice. Ty dvě střely byly vypáleny z pistole. Skutečné kulky z pistole. DEO nebylo vybaveno, aby se vypořádalo s takovým zraněním. Skutečná lékařská pozornost byla rozhodně potřebná. J’onn kráčel chodbou a nabídl Alex kávu. „Omlouvám se, že to není nic silnějšího,“ pravil.

Alex k němu vzhlédla a pokud by pohled uměl zabíjet, J’onn by byl mrtvý. „Jak jsi mohl?“ běsnila, ignorujíc nabízenou kávu. „Je to moje žena,“ praštila se do hrudi. „Jak jsi po ní mohl žádat, aby zastřelila mého otce? Jak jsi ji mohl vystavit takovému úkolu?“ Alex zněla zuřivě.

„Byli jsme na misi,“ řekl jí J’onn. „Je to její práce poslouchat rozkazy. Jeremiah je nepřítel. Musela ho zastřelit nebo by poslal všechny ty nevinné uprchlíky na válkou rozštěpené planety.“

„Nikdy jsi ji neměl stavět do takové pozice,“ pronesla Alex a slza jí stékala po tváři. „Protože to nemohla udělat. Jistěže ho nemohla zastřelit. A teď byla kvůli tobě postřelena a je na operaci a možná to nezvládne.“ Alex plakala a bojovala s potřebou zvracet. Obavami jí bylo špatně od žaludku.

J’onn lehce vydechl a zvedl ruce, aby se jí dotkl. „Alex-“

„Chci, abys odešel,“ Alex zvedla ruku, aby zabránila J’onnovi přiblížit se k ní. „Hned. Běž,“ zaječela. J’onn se zhluboka nadechl a pohlédl na Karu, než se pohledem vrátil k Alex. Nenáviděl, co se stalo. Nenáviděl, že musel dostat Maggie do té situace, ale neviděl jinou možnost. Byla naneštěstí tou agentkou, která tam byla. Byla jednoduše ve špatnou chvíli na špatném místě. Lehce přikývl, než odešel a zanechal Alex s Karou.

„Alex,“ sklonila se Kara před sebe a položila ruce na její kolena. „Tolik mě to mrzí.“ Kara se cítila pod psa, že ho nedokázala zastavit. Že se nedokázala postavit před Maggie, aby schytala ty kulky místo ní, protože na ni by neměly žádný efekt. „Pokoušela jsem se dostat tam včas. Pokoušela jsem se dostat před ni, ale byla jsem prostě příliš daleko.“ Kara zněla, jako by se měla rozbrečet. Bála se o Maggie a cítila se mizerně, že jí nedokázala pomoct. „Všechno se to stalo tak rychle a Cyborg Superman mě chytil a stáhl mě zpátky a -“

„Není to tvoje chyba,“ pronesla Alex, jak vzhlížel ke své sestře a otírala si slzy, které jí stékaly po tváři. „Je to J’onnova chyba, že ji postavil do takové situace. A táto…Jeremiahova, protože on je ten, kdo ji střelil.“ Alex se zhluboka nadechla, ve snaze sebrat se. „Nemůžu o ni přijít, Karo.“ Alexin spodní ret se chvěl. „Nemůžu.“

„Je houževnatá. Je to bojovnice,“ pověděla jí Kara. Věděla, že musí být opatrná s tím, co říká, ale nechtěla věřit ničemu jinému, než že bude Maggie v pořádku.

„Paní Sawyer-Danversová.“ Alex vzhlédla, zatímco se chirurg přibližoval chodbou. Rychle vyskočila na nohy a vykročila mu v ústrety s Karou v patách. „Operace vaší ženy dopadla dobře,“ řekl jí chirurg. Alex si úlevně oddechla, zvedla ruku a uchopila Kařinu paži. „Dokázali jsme rychle zastavit krvácení a bezpečně odstranit kulky,“ pronesl, než se odmlčel. Pohlédl na Karu, než se vrátil k Alex.

„Ale?“ zeptala se Alex. Podle výrazu jeho tváře poznala, že bude následovat ale.

Chirurg se zhluboka nadechl. „Ztratila spoustu krve na cestě sem. Došlo k nedostatku kyslíku zásobujícího mozek.“ Chirurg se odmlčel, dávajíc Alex chvíli, aby vstřebala, co říká.

„Co to tedy znamená?“ promluvila Kara, když viděla, že Alex nemůže.

„Existuje velká šance, že pokud se probudí, bude mít poškození mozku.“ Chirurg mluvil měkce a pomalu. Vždycky nenáviděl doručování tohohle druhu zpráv.

„Pokud se probudí?“ ptala se Alex. „Pokud?“ zopakovala. „Říkal jste, že operace dopadla dobře a teď tvrdíte, že se nemusí vzbudit a pokud ano, tak bude mít poškozený mozek?“ Alex mohla cítit, jak jí srdce buší v hrudi. Ruce měla úplně horké a zpocené. „Tak, jak to je?“

„Operace odstranila kulky a zajistila zastavení krvácení,“ pronesl chirurg. „Teď je to na vaší ženě.“ Alex cítila, jak se jí nové slzy řinou po tvářích.

„Mohu ji vidět?“ pronesla skrze slzy, s rozmazaným viděním.

„V této chvíli je převážena na pooperační,“ řekl jí chirurg. „Někdo pro vás přijde, až ji budete moct vidět.“

Chirurg pohlédl na chvíli na Karu, než se otočil a odkráčel. Alex se otočila ke Kaře, než propukla v pláč. „Nemůžu o ni přijít,“ zamumlala. Věděla přesně, jaké je to truchlit pro Maggie a nebylo to nic, co by chtěla ještě někdy zažít. Alespoň ne teď. Měly spolu zestárnout, žít dlouhý, šťastný život s dětmi, vnoučaty, dokonce spatřit pravnoučata, pokud by měly dostatek štěstí. „Karo, nemůžu.“

„Já vím,“ Kara objala svou sestru. „Ale je silná. Je to bojovnice,“ mumlala, zatímco svírala svou sestru v objetí. Zhluboka se nadechla, jak bojovala s vlastními slzami. Právě teď musí být silná. Musela tu být pro Alex.

* * *

Mike přesunul Bellu do dětského pokoje určeného pro Chloe a uložil ji do postýlky. Chloe nebyla v současnosti samozřejmě ani zdaleka dost velká, aby byla sama v dětském pokoji, takže ten neměl stejně žádné využití. Právě se chystal, aby šel s Bellou domů, když obdržela Alex telefonát, takže prohlásil, že zůstane s dětmi. Alex se potřebovala dostat do nemocnice tak rychle, jak jen to půjde. Lehce váhala, jestli má opustit Chloe, ale věděla, že bude s Mikem v bezpečných rukou. „No tak, maličká,“ pronášel Mike měkce, zatímco pochodoval po obýváku a choval v náručí Chloe, která dost hlasitě brečela. „Musíš být ospalá,“ řekl skrze Chloin hlasitý pláč.

„Miku?“ Mike se otočil za zvukem Isaacova hlasu. „Kde je maminka?“

„Ehm.“ Mike polkl. „Musela si pro něco odskočit,“ odpověděl a doufal, že se Isaac nebude vyptávat dál. Ten lehce zkrabatil tvář. „Je hrozně pozdě na to být venku. Teď je čas na spaní,“ řekl mu. „A máma se pořád nevrátila domů z práce,“ mračil se a vylezl si na gauč. „Chloe mě vzbudila.“

„Promiň, kámo.“ Mike se ji stále snažil utišit. „Snažím se ji uspat.“

„Teď po nocích hodně brečí,“ pověděl mu Isaac. „Je to hrozně otravné a máma a mamka jsou pořád ospalé a nemohou ji strašně dlouho utišit.“

„No, někdy potřebují miminka prostě plakat,“ pověděl mu Mike a pokračoval v kolébání Chloe, zatímco se nepřestával pohybovat po pokoji.

Isaac svraštil obočí. „Mamka jí zpívá,“ řekl svému strýčkovi ve snaze pomoct mu přimět Chloe přestat plakat. „Máma ne, protože neumí zpívat,“ zahihňal se. „Ale mamka je vážně dobrá a zpívá Spi děťátko spi.“

„Aha, chápu,“ přikývl Mike. „No, obávám se, že v tomto ohledu jsem spíš jako tvoje máma. Ale možná bys mi mohl pomoct?“ zeptal se a Isaac drobně přikývl.

„Jasně,“ usmál se. „Rád jí zpívám.“

Mike přešel ke gauči a posadil se vedle Isaaca, ten se sklonil dolů a hladil sestřinu ručičku. „Spi děťátko spi, zavři očka svý,“ začali oba zpívat. „Andílci ti budou hráti, maminka tě kolíbati.“ Chloin pláč se trochu zmírnil. „Spi děťátko spi.“ Chloe už skutečně neplakala, ale pořád vydávala nespokojené zvuky.

„Možná chce jen maminku,“ navrhl Isaac. „Měl bys jí zavolat a říct jí, ať přijde domů.“

„Já…“ Mike byl rád, že právě v tu chvíli Chloe vydala uši rvoucí zaječení, protože přehlušilo jeho hlas a znemožnilo mu tak odpovědět Isaacovi. „Ale, maličká.“ Mike se znovu postavil a začal pochodovat po pokoji, zatímco Isaac si zakryl rukama uši a zamračil se. Chloe se vrátila k pláči, zdálo se, že ještě hlasitějšímu než předtím. „Možná chce obejmout od svého brášky,“ pronesl Mike a shlížel k Isaacovi. Isaac roztáhl tvář a pokrčil rameny.

„Můžeme to zkusit,“ řekl a nastavil ruce, jako by byl připraven, aby mu byla Chloe umístěna do náruče. Mike ji tam opatrně položil. „Mám jí zase zpívat?“ zeptal se Isaac s pohledem upřeným na Chloe. Mike lehce přikývl a vytáhl telefon z kapsy. Alex mu řekla, že mu někdo dá vědět, co se děje, ale zatím nedošlo k žádným telefonátům, ani zprávám. Čím déle neobdržel žádné zprávy, tím hůř se cítil, ohledně Maggiina stavu. „Spi děťátko spi, zavři očka svý,“ začal Isaac zpívat, zatímco kolébal svou sestřičku ve své náruči. „Andílci ti budou hráti…“ Isaac pokračoval ve zpěvu, zatímco se na něj Mike usmíval, když viděl, že Chloin pláč ustal. Pořádně zazívala, než se jí oči pomalu zavřely a už se znovu neotevřely.

„Vypadá to, že máš výjimečný dotek, kamaráde,“ usmál se na něj a Isaac se zazubil, že dokázal, aby jeho sestřička přestala plakat a znovu usnula.

* * *

Pokoj byl tichý. Maggie vypadala tak mírumilovně, jak tam ležela v posteli, se všemi těmi hadičkami a dráty. Alex seděla na židli vedle postele, její ruka svírala Maggiinu. Kara byla opřená o stěnu u dveří. Nebyla příliš blízko, ale nebyla ani příliš daleko. Byla tam pro Alex, kdyby ji potřebovala. Čerstvá slza kanula po Alexině tváři, jak přejížděla palcem po Maggiině ruce. „Nemůžu bez tebe žít,“ zamumlala skrze slzy. „Poslouchej mě, Margaret Ellen Sawyer-Danverová,“ popotáhla. „Vím, jaké to je. Už jsem žila bez tebe a znovu do nedokážu. Potřebujeme tě. Všichni tě potřebujeme. Já, Isaac, tvoje beruška.“ Alex se zhluboka nadechla. Chloe. Malá Chloe. Byly jí teprve tři týdny. Musela mít šanci poznat svou mámu. „Takže se musíš vzbudit. Musíš se vzbudit a musíš být v pořádku.“ Alex si otřela rukou oči, než vzhlédla ke Kaře. „Nemusíš zůstávat.“ Alex byla samozřejmě vděčná, že její sestra zůstávala, ale nechtěla ji zdržovat od její rodiny. „Můžeš jít, abys byla s Bellou a Mikem.“

„Ne,“ zavrtěla Kara hlavou a přistoupila blíž ke své sestře. „Bella a Mike budou v pohodě. Kromě toho, budou spát,“ řekla Kara. Byla skoro jedna ráno. „Nikam nepůjdu,“ položila Kara ruku na Alexino rameno a konejšivě ho stiskla. Alex věnovala sestře uznalý úsměv, který se rychle zlomil a Kara spatřila strach v Alexiných očích. „Je silná.“ Kara měla pocit, jako by se neustále opakovala, ale nesměla přestat věřit, že Maggie bude v pořádku, jak kvůli ní samé, tak kvůli Alex.

„Jak to vysvětlím Isaacovi?“ zajímalo Alex. „Já…řekla jsem mu, že je mrtvá. Pak jsem mu pověděla, že je živá a už nikdy nikam neodejde.“ Alex shlédla na svou ženu, její žaludek se bouřil, když ji sledovala, jak tam tak nehybně leží a hruď se jí ustáleně zdvihá a padá s každým nádechem. Než mohla Kara odpovědět, promluvila Alex znovu. „Bude mě nenávidět,“ naříkala Alex. „Jestli se probudí a bude v pořádku, bude mě nenávidět.“

„Proč by tě měla někdy nenávidět?“ zjišťovala Kara a rukou ji hladila po rameni.

„Kvůli Jeremiahovi…mému tátovi.“ Alex vzhlédla zpátky ke Kaře. „Táta jí tohle udělal.“

„Jo, táta, ne ty,“ zavrtěla Kara hlavou a hovořila měkkým tónem. „Nejsme zodpovědné za tátovy činy,“ ujišťovala ji. Nebyla si ani jistá, jestli je on ještě vůbec zodpovědný za své činy, ale to nebyl rozhovor pro tuto chvíli. „Nebude tě nenávidět, ani obviňovat.“

„Já…“ Alex se pohledem vrátila ke své manželce. Znovu jí pohladila palcem ruku. „Potřebuji jen, aby byla v pořádku. Musí být v pořádku. Prosím, broučku, musíš se probudit a být v pořádku.“ Alex padla dopředu a opřela si hlavu o bok postele.

„Já, ehm.“ Kara pohladila sestru po zádech. „Nechám ti trochu času s ní o samotě. Ale nikam nejdu. Budu hned venku,“ řekla, než odešla z místnosti.

Alex se zhluboka nadechla a vzhlédla zpátky k Maggie. „Fajn, co kdybychom udělaly dohodu?“ pravila a otírala si rukou slzy z tváře. „Dnes v noci se z toho můžeš vyspat, ale zítra se vzbudíš, ano?“ Alex přejela rukou něžně po Maggiině čele, než se zvedla a vylezla na postel. Opatrně odstranila dráty, aby je nevytrhla, než si lehla na bok vedle své ženy a přehodila přes ni svou paži.

44

Isaac se zastavil před pokojem. Alex k němu shlédla s rukou na klice, chystajíc se otevřít dveře. Isaac něco nesrozumitelně mumlal a opřel si hlavu o Alexin bok. „To je v pořádku, Isaacu,“ pronesla Alex měkce, zatímco si klekla na Isaacovu úroveň, položila mu dva prsty pod bradu a pozvedla jeho hlavu, aby jí hleděl do tváře. „Jestli nechceš jít zrovna teď dovnitř, tak nemusíš,“ prohrábla mu rukou vlasy. „Není příjemné vidět mámu takhle.“ Alex se zhluboka nadechla, aby se dala do kupy. „Pokud chceš počkat, až se budeš cítit připravenější, tak je to v pořádku.“

Isaac znovu sklopil hlavu. „Chci ji vidět, ale bojím se.“

„No, mamka je tu s tebou,“ řekla mu Alex a hladila ho po ruce. „Ale pamatuj si, že máma spí, takže s tebou nemůže mluvit,“ připomněla mu. U snídaně měli dost dlouhý rozhovor o tom, co se stalo a že Maggie spí v nemocnici, dokud jí nebude lépe. Alex mu přesně neřekla, že byla Maggie postřelena Jeremiahem. Jejím otcem. Ale jednoduše, že došlo v práci k nehodě a nějakou dobu musí zůstat v nemocnici. „Ale můžeš k ní mluvit, protože jí to může pomoct,“ řekla a Isaac lehce přikývl na srozuměnou. „Připraven?“ zeptala se a Isaac se zhluboka nadechnul, než přikývl. Alex mu věnovala úsměv a štípla ho do tváře, než se narovnala a otevřela dveře. Vešli do Maggiina pokoje, Isaac se jí držel, jak kráčel vedle ní. „Ahoj, zlato,“ naklonila se Alex a políbila ji na čelo, než se posadila na židli vedle postele, zvedla si Isaaca na koleno a objala ho paží kolem břicha.

„Můžu říct ahoj?“ otočil Isaac hlavou, aby se podíval na svou matku.

„Samozřejmě. Můžeš jí říct, cokoliv budeš chtít.“

Isaac se obrátil zpátky k Maggie. „Ahoj mámo,“ promluvil tiše. „To jsem já, Isaac,“ pronesl, naklonil se dopředu a vzal si Maggiinu ruku do své. „Chloe je s babičkou, ale přijdou později. Babička šla do kantýny na kafe, aby nechala mě a mamku vidět tě první. Vzala s sebou Chloe. Spí. Byla zase celou noc vzhůru,“ povzdechl si jemně. „Bylo by hezké, kdyby ses probudila, abychom mohli být všichni rodina. Pár dní jsem tě moc neviděl, protože teď pořád pracuješ,“ povzdechl si Isaac smutně. Alex cítila, jak se jí srdce trochu láme. Políbila lehce Isaaca zezadu na hlavu. „A teď jsi kvůli práci zraněná tak moc, že musíš dlouho spát,“ našpulil smutně ret a opřel se dozadu o Alex. „Probudí se, že jo?“ Isaacův hlásek byl sotva slyšitelný.

Alex se zhluboka nadechla. Kdyby jen přišla na nejlepší způsob, jak odpovědět na Isaacovu otázku. „Já nevím, zlatíčko.“ Alex mohla stejně tak říct pravdu. „Doufám v to. Hrozně moc v to doufám, ale byla zraněna tak moc, že toho možná nebude schopna.“

Isaac si povzdechl. „Kdo jí zranil?“ Isaac zněl naštvaně.

„Prostě…“ Alex lehce vydechla. „Byl to prostě zlý chlap.“

Isaac svraštil obočí. „Nenávidím toho zlého chlapa,“ zapištěl. Alex věděla, co znamená to zlomení jeho hlasu. Měl na krajíčku. Něžně ho tišila, jak si ho otočila na koleni a přitáhla si ho k sobě do konejšivého objetí.

„Máma je silní. Je drsná, že jo?“ dotazovala se ho, zatímco ho hladila po zádech. Cítila, jak se jeho hlava hýbe, jak přikyvoval. „Pšššt, broučku,“ pronesla a nepřestávala ho hladit po zádech. Vtiskla mu jemný polibek na spánek. Cítila, jak se jí samé plní oči slzami ze synova zármutku a pohlédla na svou ženu. Musela se vzbudit. Prostě musela. Nebylo možné, že by se s tím dokázala vyrovnat, pokud by k tomu nedošlo.

* * *

Kara, Mike a Bella byli v DEO. Bella seděla na Winnově stole a zubila se na něj, zatímco on na ni dělal obličeje. „Je roztomilá jako králíček,“ rozplýval se. „Hmm, no nejsi ty?“ poklepal svým ukazováčkem na Bellin nos. Bella se zahihňala, než zaplácala rukama a její oči se rozzářily. „Fíha.“ Winn ustoupil o pár kroků.

„Nesmíš ji moc rozvášnit,“ řekl mu Mike. Během posledních pár dní přišli na to, že se zdá, že k zářícím očím dochází mnohem častěji, když se nadchnula. Winn otevřel šokovaně pusu, když viděl, jak Bella zvedla s naprostou lehkostí těžítko. Winn vykulil oči, unesen holčiččinými schopnostmi.

„To je úžasné,“ zapištěl. „Proč byste to chtěli potlačit?“

„My jen chceme, aby byla jako normální pozemské děti,“ odpověděl Mike. „Všechny tyhle schopnosti jsou pro ni právě teď příliš nebezpečné.“ Winn chápavě přikývl a natáhl se pro krabici na stole.

„Takže, Karo, jsme si jistý, že s potěšením zjistíš, že jsem vynalezl tohle,“ vytáhl malý náramek z krabice a podal ho Kaře.

„Nerada ti bořím sny, ale myslím si, že náramek vynalezl už někdo před tebou,“ řekla mu Kara s prohnaným zaculením na tváři.

„No, to je pravda, ale vynalezl jsem jediný korálkový náramek, který má v sobě součásti z červeného slunce. A vždyť víš, co červené slunce dělá s tvými schopnostmi,“ usmál se samolibě Winn, jak těkal pohledem mezi Karou a Mikem.

„Jak jsi kčertu sehnal součásti z červeného slunce“ dotazovala se Kara.

„Jsem velice chytrý chlapík, když to tak musím říct,“ prohlásil a zaculení mu nemizelo z tváře. „A teď, je to jen malé množství, protože je to jen malý človíček, ale jsem přesvědčený o tom, že to pro teď potlačí její schopnosti,“ pronesl a sledoval, jak Kara připíná malý náramek na zápěstí své dcery. Bella na něj se zamračením shlédla, uchopila ho druhou rukou a na okamžik za něj zatáhla, než vzhlédla se zazubením ke své matce.

„Myslím, že se jí líbí,“ usmála se Kara a přejela rukou po Belliných světlých kudrnatých loknách. „A jsem si jistá, že je jen náhoda, že vypadá jako jeden z těch náramků na prořezávání zubů,“ pronesla a pohlédla zpátky na Winna.

„Cože? To jsem rozhodně plánoval,“ zamumlal Winn a Kara se zasmála.

„Díky, Winne,“ pravila s úsměvem.

„Kvůli tomu tady strejda Winn, je, co?“ zvedl si Winn Bellu do náruče, polechtal ji na boku a Bella se hihňala, zatímco skrývala hlavu na jeho hrudi. „A teď ani nebude potřebovat brýle,“ prohlásil Winn s pohledem na Mika. „Tohle by mělo zastavit všechno.“

„No hádám, že čas ukáže,“ odpověděl Mike, než se ohlédl za sebe, když uslyšel J’onna, jak volá Kařino jméno. Kara ho zpražila pohledem, než pohlédla na Mika. Ten krátce přikývl a Kara se zhluboka nadechla, než přešla k J’onnovi.

„Jak jí je?“ zeptal se. Odvrátila od něj zrak a hrála si s rukama. „Operace, při které jí odstranily kulky dopadla dobře,“ řekla mu Kara. „Ale na nějakou dobu ztratila přívod kyslíku do mozku a…“ Kara mlaskla jazykem. „Musíme počkat a uvidí se,“ řekla mu s pokrčením ramen.

„Cože? Říkáš, že se nikdy nemusí vzbudit?“ J’onn cítil, jak se mu srdce rozbušilo v hrudi. Doufal, že to není ten případ. Nikdy nechtěl, aby se Maggie něco stalo. Ve skutečnosti žádnému z jeho agentů, ale Maggie byla zvláštní případ. Alex pro něj byla jako jeho dcera a Maggie byla její manželka, což z ní dělalo něco jako jeho dceru také.

Kara stiskla rty a přikývla. „Pokud ano, je vysoká šance poškození mozku.“ Kara mluvila tiše, protože se obávala, že by se mohla rozbrečet, kdyby mluvila nahlas.

„Ach Bože,“ položil si J’onn ruku na hruď.

„Raději ale doufej, že se vzbudí, protože jinak nepřipadá v úvahu, že by Alex ještě někdy vkročila na tohle místo,“ řekla mu, protože věděla, že za to J’onnovi dává vinu.

„Hele, to nebyla moje chyba,“ řekl J’onn Kaře. „Dělali jsme svou práci. Tohle ji…riskování je součástí té práce. Já…možná jsem dal Maggie rozkazy, ale já byl…i já měl své rozkazy.“

„Od koho?“ Kara svraštila tvář. „Ty jsi ředitel,“ nechápala, kdo by mu mohl dávat rozkazy.

„Od prezidentky,“ zvýšil J’onn hlas. „Chtěla dostat Cadmus jakýmikoliv prostředky.“

Kara si promnula čelo a povzdechla si. „No, Alex právě teď vidí jen to, že její žena byla postřelena, když pracovala pro tebe. Takže raději doufej, že se Maggie vzbudí, protože jinak tady přijdete o dvě nejlepší agentky, jaké tohle místo kdy vidělo.“

* * *

„Mohu jí dál?“ Alex vzhlédla, když uslyšela matčin hlas. Byla předkloněná na židli a hlavou spočívala na posteli blízko Maggie. Přikývla a Eliza vešla a nesla autosedačku.

„Je v pořádku?“ zeptala se Alex a shlédla na svou dceru, když Eliza položila autosedačku vedle její židle. Eliza přikývla a Alex se sklonila, odepla svou dceru a zvedla si ji do náruče. Vtiskla láskyplný polibek na její tvář a usmála se na ni, zatímco Chloiny oči těkaly kolem ve snaze se na něco zaostřit.

„Kde je Isaac?“ zajímala se Eliza, když si všimla, že v místnosti chybí.

„Prve se tady trochu moc rozesmutnil. Jane ho přijela vyzvednout. Dylan ho rozveselí,“ pravila Alex. „Doufejme,“ zamumlala si pod vousy, než pohlédla zpátky na svou ženu. „Víš, že, čím déle se neprobudí…“ odmlčela se. Zhluboka se nadechla, zatímco cítila matčinu ruku na svém rameni.

„S takovým zraněním to chce prostě čas. A ještě to není tak dlouho,“ pravila Eliza s pohledem na hodinky. Maggiina operace skončila po půlnoci a teď bylo skoro poledne, takže to bylo téměř dvanáct hodin. Lidem trvalo dny, týdny, dokonce i měsíce, než se probrali. „Taky je silná. A má toho příliš, co by za sebou zanechala. Tebe, děti.“ Eliza zavrtěla hlavou. Zoufale doufala, že bude Maggie v pořádku. „Bez boje to nevzdá.“

„Jak to mohl udělat, mami?“ zeptala se Alex. Eliza viděla, že se oči její dcery plní slzami. „Jak mohl střelit mou ženu?“

„Ach, zlatíčko, já nevím,“ zavrtěla hlavou Eliza, zatímco si klekla a objala svou dceru.

„Vážně jsem chtěla věřit, že je pořád schopen být hodným člověkem. Stále dělat správné věci. Ale střelil ji. Střelil mou ženu,“ popotáhla Alex a slzy hrozily, že se vyřinou. „Můj vlastní otec. Pomyšlení, že by dokázal zničit můj život, moje štěstí, prostě jen tak. Bez mrknutí oka.“ Alex se zhluboka nadechla. „Tolik to bolí. Dvakrát více tím, že moje manželka leží v téhle posteli a možná se nikdy nevzbudí a byl to můj táta, kdo ji tam dostal.“ Alex zavrtěla hlavou, zatímco jí slza stékala po tváři. Eliza viděla, jak se Alexino tělo hroutí víc do židle a rychle uchopila Chloe a vzala ji z Alexiny náruče.

„Co kdyby ses trochu pomazlila s mámou?“ vrkala na Chloe. Položila ji vedle Maggie a přesunula jemně její paži, aby objímala svou dceru. Když si byla jistá, že je Chloe v bezpečí, pohlédla zpátky na Alex a znovu si před ni klekla. „Drahoušku, Jeremiah není tím mužem, kterého jsem si vzala. Už není tím mužem, který tě vychoval.“

„Stejně to bolí,“ řekla Alex své matce. „Já jen…potřebuji, aby byla v pořádku.“

„Já vím,“ hladila ji Eliza po paži. „A bude tvrdě bojovat, aby se navrátila k tobě a vašim překrásným dětem.“ Alex lehce přikývla, zatímco pohlédla za svou matku na svou manželku.

„Maggie?“ Alex se prudce postavila a téměř srazila svou matku, jak pokročila dopředu. „Škubla sebou,“ pronesla a ruku položila na tu Maggiinu. „Zlato, jsem tady,“ řekla a srdce jí tlouklo rychleji. Byla si jistá, že viděla Maggie pohnout se. Její rameno se rozhodně pohnulo. „Maggie.“ Alex se snažila zůstat klidná, když spatřila, jak se její oči zatřepotaly. „Maggie, to jsem já. Jsem tady. Pokud mě slyšíš, stiskni mi ruku.“ Alex propletla jejich ruce. Chvíli čekala se zatajeným dechem a lehce sebou trhla, když ucítila Elizinu ruku na svých zádech.

„Alex, myslím si, že jen -“ Eliza byla přerušena úlevným zanaříkáním.

„Stiskla mi ruku,“ zavřískla Alex, což vyprovokovala Chloe k uši rvoucímu nářku. Eliza zvedla svou vnučku. „Mami, běž sehnat doktora,“ nabádala ji Alex. Eliza na ni chvíli hleděla a jemně kolébala Chloe, aby ji utišila, než se otočila a vyšla z místnosti, aby vyplnila Alexinu žádost. Alex se vrátila pohledem k Maggie, s rukou stále propletenou s její a druhou hladící ji po čele, zatímco Maggiiny oči se znovu zachvěly.

45

Maggie byla naprosto v pořádku. Nebyly tu žádné známky poškození mozku a po několika obsáhlých kontrolách doktor odešel a nechal Maggie s její rodinou. Eliza také odešla, aby dopřála Alex trochu času o samotě s její ženou. Chloe spala v autosedačce. Alex držela Maggiiny ruce a hleděla hluboko do jejích uhrančivých očí. „Pěkně jsi nás vystrašila, zlato.“

„Omlouvám se,“ zakrákorala Maggie. Odkašlala si, zatímco se Alex natáhla pro sklenici vody a podala ji své ženě. Maggie se dlouze napila, než ji podala zpátky Alex a věnovala jí slabý úsměv. „Tolik se omlouvám, ale nemohla jsem to udělat. Nemohla jsem ti to udělat.“ Maggie zněla, jako by se měla rozbrečet. Alex lehce vydechla. Přesně věděla, o čem to Maggie mluví.

„Já vím,“ pronesla Alex, zvedla ruku, sevřela Maggiinu tvář a lehce ji hladila palcem.

„Co se stalo s těmi mimozemšťany?“ dotazovala se Maggie. „Byli schopni je zastavit?“ Alex potlačovala smích. To byla její žena, v nemocnici, po tom, co byla postřelena a starala se víc o svou misi. „Stiskl Jeremiah odpal po tom, co vystřelil?“

Alex semkla rty a lehce přikývla. „Ale Vasquezová dokázala tu loď zastavit.“

„Susan to udělala?“ Maggie povytáhla překvapeně obočí. Ne, že by ta agentka nezvládla zastavit loď a zachránit mimozemšťany, protože to byla zatraceně dobrá agentka, ale protože si myslela, že to bude Supergirl, která ji zastaví, když byla odpálena.

„Zníš překvapeně.“ Alex se tvářila lehce zmateně.

„Ne, chci říct, že je to skvělá agentka. Jen jsem si myslela, že to bude Supergirl, kdo tu loď zastaví,“ řekla Maggie své ženě.

„Pozornost Supergirl byla trochu rozptýlena.“

„Jeremiahem?“

„Snahou ti pomoct, blbko. Její švagrová byla právě zasažena dvěma střelami. Byla jsi tím jediným, o co se v té chvíli starala.“ Alex vzala Maggiinu ruku znovu do svých a hladila ji palcem. „Ale ti mimozemšťané jsou v bezpečí. A ty. Chci říct, že nejdůležitější je, že ty jsi v bezpečí. Že jsi v pořádku, ale ti mimozemšťané jsou také v pořádku.“

„No, alespoň jsem se nenechala postřelit pro nic za nic,“ zamumlala Maggie. „Co s…co s Jeremiahem?“

Alex se zhluboka nadechla. „Byl zajištěn DEO. Cyborg Superman též. Ale Lillian nebyla nikde k nalezení. Ale alespoň máme tyhle. Alespoň máme jeho,“ pronesla s náznakem jedu v hlase. „Jeho. Můj táta, postřelil tě…nemůžu uvěřit, že tě postřelil. Tak moc se omlouvám.“ Alex vhrkly do očí slzy. „Prosím, neciť vůči mně nenávist. Nezvládla bych, kdybys mě nenáviděla.“

„Hele, hele,“ zavrtěla Maggie hlavou. „Nikdy bych tě nedokázala nenávidět. Proč bych tě, pro všechno na světě, měla nenávidět? Nebyla to tvoje chyba. Nepřiměla jsi ho, aby mě střelil.“

„Ale je to můj táta a mohl tě zabít,“ popotáhla Alex. „Nemůžu uvěřit, že to mohl udělat.“ Jakákoliv naděje, kterou Alex chovala, že by Jeremiah mohl stále být na jejich straně, odvanula, jakmile zjistila, že to on postřelil Maggie. Její manželku. Svou snachu. Pokud jí to mohl udělat, jim, tak byl opravdu nepřítel. Pro to, co udělal, nebyla žádná omluva.

„Broučku, to nebyla tvoje chyba. Nedávám ti to za vinu. Nemám ti to za zlé,“ ujišťovala ji Maggie. „Miluji tě. Tak hrozně moc tě miluji a budeme mít dlouhý, šťastný život s Isaacem a Chloe.“ Maggie jí věnovala úsměv a Alex trochu roztála, když spatřila její dolíčky. Alex lehce přikývla, protože netoužila po ničem jiném. „Když už o tom mluvíme, co kdybys nechala mámu trochu se pomazlit támhle s beruškou?“ prohlásila Maggie. Alex přikývla, obrátila se na stranu a sklonila se dolů, aby zvedla Chloe ze sedačky a podala ji Maggie.

Maggie sebou trochu trhla, když si vzala Chloe do náruče. „Jsi v pořádku? Máš bolesti?“

„Za tu bolest to rozhodně stojí,“ zamumlala Maggie, jak shlížela na Chloe, která byla přitulená k ní, z jejích očí tryskala láska. „Kde je Isaac?“ divila se Maggie, proč není její syn v nemocnici.

„Byl trochu rozrušený, když tě dnes ráno viděl. Jane pro něj přijela, aby si hrál s Dylanem,“ pověděla jí Alex a Maggie chápavě pokývla. Sama nesnášela nemocnice, takže si nedokázala představit, jaký to musel být pocit pro šestiletého vidět svou matku ležet v posteli, s připojenými hadičkami a dráty. „Pošlu mámu, aby pro něj zajela, až se vrátí zpátky,“ pravila Alex.

„Dobrá,“ usmála se Maggie. „Co kdyby ses teď připojila k našemu tulení?“ Alex se usmívala, když se zvedla, přešla na druhou stranu postele, aby se neopírala o její zranění. Vylezla si na postel a obtočila paži kolem ramen své ženy a druhou ruku položila na Chloe, která ležela na Maggiině hrudi. Otočila svou hlavu vzhůru a něžně políbila Maggie na spánek. Zalévala ji úleva z toho, že je Maggie naprosto v pořádku.

* * *

„Mámo,“ vřítil se Isaac do pokoje s nadšeným širokým úsměvem na tváři. „Ach, mámo,“ vyskočil na postel a vrhl se na svou matku. Maggie bolestivě zaječela, jak se dotkl jejího zranění. Na místě průstřelu měla stehy, zranění bylo samozřejmě stále čerstvé a zatím nezahojené.

„Opatrně, Isaacu,“ zvedla ho Alex z Maggie. „Máma je zraněná a bolavá. Musíš být něžný.“

„Promiň, mámo.“ Isaacův spodní ret se začal třást, zatímco se schovával u Alexina boku. Alex ho něžně hladila zezadu po hlavě.

„To je v pořádku, kamaráde.“ Maggie sebou trhla, jak si rukou zajela blízko tam, kde byla zraněna. Párkrát se zhluboka nadechla, dokud bolest nepolevila.

„Udělal jsem ti tohle přání,“ pronesl Isaac plaše, zatímco vynořil hlavu ze svého úkrytu a podal jí přání, aby si ho mohla vzít.

„Ach, děkuji,“ usmála se Maggie, když si ho od něj brala a na přední straně četla ‚Brzy se uzdrav, mámo.‘ Přejela rukou po kresbě. „To jsme my všichni?“ zajímalo ji, při pohledu na malý zástup lidí, které Isaac nakreslil.

„Ehé,“ přikývl Isaac. „Tohle jsi ty,“ ukázal na menší ze dvou žen. Které tam stály a držely se za ruce. „A tohle je mamka, protože je vyšší,“ říkal Isaac ukazující na vedlejší kresbu. „Pak já a Chloe.“

„A kdo je tohle?“ zeptala se Maggie ukazující na psa na obrázku.

„Naše štěně,“ odpověděl Isaac tónem, jako by to bylo očividné.

„Ale mi nemáme štěně,“ pověděla mu Maggie, než si vyměnila zmatený pohled s Alex.

„Měli bychom ho mít,“ řekl jí, než se podíval na Alex, kývl na ni, než se pohledem vrátil k Maggie. „Bylo by tak bezva mít štěně.“

Maggie byla pro, aby měli štěně. Ona měla psa, když vyrůstala. Milovala psy. Zdálo se ale, že Alex má jisté výhrady. A Maggie chápala její připomínky. Obě dlouho pracovaly a už tak bylo dost těžké balancovat mezi prací a dětmi, natož do toho přidat psa. „Možná jednoho dne,“ pověděla svému synovi.

Isaac jí věnoval lehké zaculení. „Vážně jsi v pořádku?“ zajímalo ho.

„Jsem,“ řekla mu s ujišťujícím úsměvem na tváři.

„Takže půjdeš domů a budeš s mamkou, mnou a Chloe?“

„Ne hned teď,“ zavrtěla hlavou. „Musím tu ještě pár dní zůstat.“

Isaac svraštil obočí. „A co s tím chlapem, který tě zranil?“ Maggie stiskla rty a pohlédla na Alex. Ve skutečnosti nemluvily o tom, jak moc toho Isaac ví o tom, co se doopravdy stalo.

„Už jí nemůže ublížit,“ pronesla Alex a položila ruku na Isaacovo rameno. „Je pod zámkem.“

„Dobře,“ odvětil Isaac. „Doufám, že zahodili klíč a už se nikdy nedostane ven,“ prohlásil s rozhodností v hlase, jak si založil paže na hrudi. „Nikdo neublíží mojí mámě.“

Maggie pohlédla na Alex a poznala, že se snaží zůstat vyrovnaná. Bez ohledu na to, jak moc se o to snažila, nikdy nebude schopná pochopit, jak se právě Alex cítí. Zhluboka se nadechla a pohlédla zpátky na svého syna. „Nikdo mi už neublíží,“ řekla mu Maggie. „Teď mě pojď obejmout,“ otevřela náruč. „Ale něžně,“ prohlásila s pohledem na Alex, které zvedla Isaaca a položila ho na její nezraněnou stranu. Alex s úsměvem na tváři pozorovala, jak Isaac s Maggie sdílejí objetí.

* * *

Kara, Mike a Bella vešli zpátky do svého domu. Právě byli v nemocnici navštívit Maggie. Mike položil Bellu na podlahu a přitáhl nějaké její hračky. Bella zvedla malou kostku a zatřásla s ní ve své ruce. Mike se otočil, aby něco řekl Kaře, když tu do něj vrazilo její tělo a její paže se kolem něj pevně obemkly. Mike si byl jistý, že ji zaslechl plakat. „Hele, hele, kvůli čemu to je?“ zeptal se a hladil ji po zádech. „Co se stalo?“

„Jsem jen tak ráda, že je Maggie v pořádku,“ popotáhla Kara, zatímco zůstávala v objetí o trochu déle. „Bože, kdybychom ji ztratili, já…“ Kara se odmlčela a zabořila hlavu hlouběji do záhybu Mikova krku.

„Já vím.“ Mike pokračoval v hlazení jejích zad. „Ale je úplně v pořádku. Nic jí není.“

„Jo, ne díky Jeremiahovi.“ Kara se odtáhla z objetí a vzhlédla ke svému manželovi s tváří zbrocenou slzami. „Nemůžu uvěřit tomu, že udělal tohle. Jak to mohl udělat Alex?“

Mike setřel palci slzy z Kařiny tváře. „Já nevím,“ zamumlal a lehce pokrčil rameny. „Byl s Cadmem tak dlouho…já…on…“ Mike se sebe vydal zasupění. „Změnil se. Už není tím mužem, kterého znávala.“

„Vážně jsem chtěla věřit, že něco z toho muže, který se mě ujal, který mě udržoval v bezpečí, který mi dal domov a život a…“ Kara sklopila zrak a zavrtěla hlavou. „Vážně jsem chtěla věřit, že je stále tím mužem, ale není. Pokud mohl střelit Maggie. Věděl, že to Alex zničí a stejně to udělal. Byl ochotný zdecimovat vlastní dceru, jen aby mohl poslat hrstku mimozemšťanů ze Země.“ Kara polkla knedlík v krku, zatímco se jí vidění zamlžilo, jak další slzy hrozily vyřinutím se jí z očí.

„Zlato.“ Mike sundal Kaře brýle a odhodil je na gauč. Palci jí odstranil slzy, které se chystaly vyřinout. „Já vím, že to musí být těžké, ale musíš to přijmout. On za to nestojí. Nezaslouží si tvou lásku.“

„Byl to můj táta,“ zanaříkala Kara. „Přišla jsem o své rodiče na Kryptonu a dostala se na Zemi a on byl mým tátou,“ popotáhla. „A teď jsem ztratila i jeho a já…“ Kara přestala mluvit a položila svou hlavu na Mikovo rameno. Mike si ji přitáhl zpátky do objetí a hladil ji po zádech, zatímco brečela. Nechával ji dostat ze sebe všechno. Oba shlédli dolů, když uslyšeli Bellino zablábolení. Připlazila se k nim a položila své ručky na Kařin kotník. Kara popotáhla, zatímco se sklonila, zvedla svou dceru a objala kolem ní své paže. „Přišla ses pomazlit s mamkou?“ říkala Kara měkce, zatímco ji pevně svírala. Zhluboka se nadechla s vědomím, že pro Jeremiaha už není návratu a že Alex měla pravdu. Jeremiah Danvers byl nepřítel.

46

Po třech dnech v nemocnici bylo Maggie povoleno jít domů pod podmínkou, že slíbí, že bude hodně odpočívat, aby dovolila zranění se zahojit. „Takže tady je spousta obvazů,“ podal doktor dost velkou kupu obvazů Alex. „Měly byste se snažit měnit obvazy několikrát denně,“ instruoval je. „Možná používat rukavice,“ navrhl. „A čistit okolí rány, když je budete měnit.“ Alex přikývla a vložila si obvazy do tašky. „A prozatím, Maggie, nenechte k té ráně dostat vlhkost. Žádná sprcha a rozhodně ne koupele,“ nabádal ji.

„Už jsem se pořádně neumyla tři dny,“ svraštila Maggie tvář. „Co mám jako dělat?“

„Omývání v posteli,“ odpověděl doktor, než pohlédl zpátky na Alex. „Jsem si jistý, že vám s tím vaše žena pomůže.“

„To tedy ne,“ zavřískla Maggie. „Je to moje žena. Nenechám se jí omývat, zatímco budu ležet v posteli, jako bych byla nějaká stará vetchá osoba.“ Věděla, že Alex se na to takhle dívat nebude, že jí bude chtít pomoct s její rekonvalescencí, ale přišlo jí to velice pokořující.

Alex otevřela ústa, aby promluvila, aby jí řekla, že jí nevadí pomáhat jí s mytím a že to mezi nimi nic nezmění, ale zarazila se. Rozhodla se, že tenhle rozhovor povedou v soukromí. „Na něco přijdeme,“ bylo to, co nakonec vyšlo z její pusy.

Maggie se zahleděla na Alex, než se pohledem vrátila k doktorovi. „Nemůžu se prostě umýt sama? Třeba ve stoje nad umyvadlem?“

„Bude to bolet,“ řekl jí doktor. „Vaše zranění se pořád hojí. Když se ohnete, natočíte se bokem, zvednete paži nahoru…“ doktorův hlas se vytratil.

Maggie semkla rty. „To zvládnu,“ zamumlala.

„Ne,“ pravil doktor přísně. „Dokud nebudou vaše zranění zcela zahojena, je nejlepší nechat někoho pomoci vám. Už vypadají dobře, takže předpokládám, že to bude trvat jen pár dalších dní. Dostanete doktorku, ke které přijdete na kontrolu a ta vám dá vědět, až bude v pořádku koupat se nebo sprchovat.“

„No, to je váš názor,“ opáčila Maggie. „Každopádně, kdy si můžu přijít nechat vyndat stehy?“ zajímala se. Doktor pohlédl na Alex s nadějí, že něco řekne, ale ta zůstala zticha. Věděla, že Maggie svůj názor nezmění, každopádně ne v této chvíli.

Doktor si povzdechl, když viděl, že Alex nehodlá nic říct, než se podrbal na hlavě. „Obvykle necháváme stehy tak deset dní, takže vám zbývá ještě jeden týden.“

„Fajn, tak se uvidíme za týden,“ prohlásila Maggie a sklouzla z kraje postele, kde seděla. Alex si všimla námahy v její tváři, jak se snažila zabránit trhnutí sebou. Její zranění očividně bolelo, když se napřimovala. „Můžeš mě teď vzít domů?“ vzhlédla Maggie k Alex. Ta pohlédla na doktora, než přikývla ke své manželce. Zvedla nemocniční tašku a poděkovala doktorovi, než se svou ženou opustila nemocnici.

* * *

Eliza už byla v domě, zůstávala s dětmi, zatímco Alex odjela do nemocnice přivést Maggie. Když byla Alex pryč, stavila se Kara s Bellou. Chloe byla ve své houpací židli a Isaac si s Bellou stavěli z kostek v obýváku. Alex sešla zpátky z patra. Šla nahoru s Maggie, která prohlásila, že si chce lehnout. Pomohla jí uvelebit se, než sešla dolů, aby se znovu připojila ke své mámě a sestře. „Jen jsem právě Kaře říkala, že jsem ráda, že se přestěhovali vedle,“ pronesla Eliza k Alex, které šla k nim a posadila se do křesla. „Je hezké mít je tak blízko, aby mohli pomoc. Obzvlášť právě teď.“

„Jo,“ usmála se Alex, když se natáhla pro šálek a upila ze své kávy.

„Ááá, možná se teď budu muset podívat po domě v okolí,“ pronesla Eliza, zatímco si Kara s Alex vyměnily pohledy, nejisté, jestli si dělá srandu nebo ne. Eliza se přestěhovala do National City brzy po Isaacově narození, protože chtěla být blíž svému vnoučeti a samozřejmě holkám. Měla hezký dům v příjemném předměstí a Alex a Kara cítily, že je to dostatečně blízko. „Zase můžeme být všechny pohromadě.“ Alex si odkašlala a Kara se chystala něco říct, když se Eliza zasmála při pohledu na jejich tváře. „Nemějte strach. Jen žertuji. Jsem spokojená tam, kde jsem.“

Kara si vytáhla telefon ze zadní kapsy, když začal zvonit. Povzdechla si, když spatřila, že se jí to snaží dovolat J’onn. Odmítla hovor a odložila telefon na stůl. „Je všechno v pořádku?“ zeptala se Alex, při pohledu na výraz sestřiny tváře.

„Jenom J’onn,“ nakrčila Kara nos.

„DEO?“ zajímala se Eliza. „Nemyslíš si, že bys to měla zvednout? Možná potřebují tvou pomoc?“

„Ne, to mi jen volá J’onn ze svého telefonu. Kdyby potřebovali Supergirl, tak by volalo DEO,“ odpověděla Kara. „On, ehm…“ zhluboka se nadechla, než pohlédla na Isaaca. „Hej, Isaacu, kamaráde, nechceš jít zkontrolovat mámu? Možná bys jí mohl chvíli dělat společnost?“ pronesla a Alex se na ni podívala s pocitem lehkého zmatení.

„Dobře, můžu, mami?“ pronesl Isaac a vzhlédl k Alex, zatímco vyskočil na nohy.

„Jasně,“ odpověděla Alex a stále byla zmatená, když Isaac opouštěl pokoj.

„J’onn mi dneska ráno volal. Jeremiah nás chce vidět,“ pronesla Kara. Alex nyní věděla, proč Kara poslala Isaaca z pokoje. Vděčně na ni pohlédla. „Ehm…myslím, že nás všechny. Všechny tři.“

Eliza semkla rty, zatímco si otáčela snubním prstenem kolem prstu. Alex si odkašlala a zavrtěla hlavou. „Já vím, cítím to stejně,“ řekla Kara. Z jejích reakcí věděla, že ani ony ho nechtějí vidět. „A omlouvám se, že bylo potřeba, aby Maggie skoro umřela, než jsem si uvědomila, že je nepřítelem,“ prohlásila s pohledem na svou sestru. „Chtěla jsem věřit, vždyť víte, já…“

„Rozumím,“ pověděla jí Alex. „Dokud skoro nezabil tebe, jsem také chtěla věřit. A část mne stále věřila, dokud nepostřelil Maggie.“ Alex pohlédla ke své matce. „Jsi v pořádku, mami?“

„Smířila jsem se s tím, kým se stal už dávno,“ pověděla Eliza svým holkám. „Milovala jsem ho. Vždycky ho budu milovat, protože mi dal tebe, Alexandro a bylo to kvůli němu, že jsi přišla k nám, Karo, takže ho budu vždycky milovat, protože mi dal moje děvčata, ale, já…“ odmlčela se. „Už ho znovu nechci vidět.“ Sklopila zrak a Alex dokázala poznat, jak raněná je. Byla raněná stejně jako ona a proč by nebyla? Byla to koneckonců jeho žena.

„Omlouvám se, mami, já…“ Alex se zvedla z křesla, přešla ke gauči a klekla si před Elizu. Kara se posunula blíž k ní na gauči, položila jí ruku na bedra a jemně ji hladila, zatímco Alex položila ruce na její kolena. „Byla jsem příliš zaměstnaná myšlenkami na to, jaký to má dopad na mne a Karu a nikdy jsem…“ Alexin hlas se vytratil, zatímco pohlédla na svou sestru. „Vždycky ses zdála tak vyrovnaná a já nikdy…“ Alex sklopila hlavu s pocitem studu.

„Není tvou prací strachovat se o mne,“ řekla jí Eliza. „To je matčina práce strachovat se o své děti a udržovat je v bezpečí. Chránit je, aby nepřišly k úhoně. Teď jste obě matkami. Chápete to, ne?“

„Jo,“ odpověděla Kara. „Ale mami, můžeš si s námi promluvit. Chci říct, jsme teď dospělé, můžeme…také ti můžeme pomoct projít si tímhle.“

„Vy dvě budete vždycky moje holčičky bez ohledu na to, jak staré jste,“ řekla jim Eliza. I přestože byste pravděpodobně dokázaly někoho zabít jedním prstem, pro mne budete vždycky moje sladká, nevinná děvčata.“ Kara a Alex se té poznámce obě zasmály. „A vy holky jste mi pomohly. Více způsoby, než si uvědomujete, jen tím, že jste sami sebou. A že jste mi daly Maggie a Mika a má báječná vnoučata,“ usmála se Eliza na své dcery. „Jste vším, co potřebuji.“

Alex otevřela pusu, aby odpověděla, ale zarazila se, když se Isaac vrátil do pokoje. „Máma usnula,“ řekl, zatímco kráčel ke gauči. „Proč sedíš takhle, mami?“ poškrábal se na hlavě, při pohledu na Alex, která stále klečela před Elizou s rukama na jejích kolenou.

„Jen jsem mluvila s babičkou,“ zvedla se Alex. „Pojď ji obejmout,“ řekla svému synovi.

„Proč?“ divil se.

„Protože je hezké obejmout babičku,“ pověděla mu a Isaac přiběhl, vylezl Elize na koleno a obtočil kolem ní své ruce. Eliza ho pevně objala a políbila ho na vršek hlavy.

* * *

Alex vyšla po schodech a do jejich ložnice, aby zjistila, že Maggie není v posteli. Přešla k jejich koupelně, otevřela dveře a spatřila, že Maggie stojí nahá před umyvadlem. Pospíšila si k ní, když slyšela, jak hlasitě skučí bolestí, která jí projíždí tělem, když se ohýbá dopředu ve snaze se umýt. „Maggie,“ promluvila Alex měkce a lehce polekala svou ženu.

„Věděla jsem, že mám zamknout,“ pronesla Maggie chladně, zatímco vzhlédla ke své ženě, než sebou znovu bolestivě trhla.

Alex mohla vidět bolest ve tváři své ženy. „Přála bych si, abys mi prostě dovolila pomoct ti. Nechápu, proč by to byl problém.“ Alex zněla trochu zmateně. „Já…chci říct, že jsem tě viděla nahou asi milionkrát…já…sprchovaly a koupaly jsme se spolu hodněkrát předtím.“

„Jo, ale to jsme se zrovna neomývali, že ne? To jen…“ Maggie se na chvíli odmlčela. „Připadá mi to hrozně trapné a ponižující.“

„Zlato, já…“ začal Alex mluvit, ale Maggie ji přerušila.

„Chci, abys pořád chtěla být se mnou. Však víš, sexuálně,“ pronesla a odvrátila zrak od své manželky. „Nechci, aby tohle změnilo způsob, jakým se na mne díváš.“

„Maggie, vždycky s tebou budu chtít být tímhle způsobem,“ ujišťovala ji Alex, přistoupila blíž k ní a pohladila ji po paži. Tohle mezi námi nic nezmění. Jsem tu, abych ti pomohla s uzdravením. Nezáleží na tom, co to může obnášet. Chci tu být pro tebe,“ pokračovala Alex s hlazením Maggiiny paže, zatímco mluvila měkkým, něžným tónem. „Bez ohledu na cokoliv, broučku. Vždycky mě budeš mít.“ Maggie cítila, jak se jí na tvář vkrádá úsměv. Lehce přikývla a cítila, že jí slza snaží stéct z oka. Alex zvedla ruku a něžně ji setřela. Maggie se zhluboka nadechla a podala žínku Alex. Ta ji vzala a věnovala své manželce úsměv, než se naklonila dopředu a vtiskla, jemný polibek na rty.

* * *

„Jediný způsob, jak zabránit odpálení té lodi, je zastřelit mne,“ řekl jí Jeremiah. Maggiiny ruce se roztřásly ještě víc. Částečně kvůli tom, že držela paže se zbraní natažené, částečně kvůli situaci, ve které se nacházela. Zavřela oči a cítila, jak jí srdce tluče v hrudi.

„Agentko Sawyerová, musíš to udělat. Udělej to hned,“ nabádal ji J’onn.

Maggie sevřela své oči pevněji. Ruce se jí třásly. „Jeremiahu, ne,“ slyšela Kařin hlas, než to ucítila. Zajíkla se bolestí, otevřela oči a shlédla dolů, právě když ji zasáhla druhá kulka. Bojovala o dech a upustila zbraň, jak z ní prýštila krev. „Maggie!“ Maggie na sobě cítila ruce, když klesala na zem. Kara padala s ní a položila si Maggie na kolena. „Maggie, budeš v pořádku. Dostaneme tě odtud,“ říkala jí Kara s obavami a panikou v hlase. „Budeš v pořádku. Slibuji.“ Kařin hlas se lámal, jak se jí oči plnily slzami.

„Karo.“ Maggiiny oči se stávaly těžkými. Zavřely se na chvíli, než se znovu otevřely. „Řekni Al...“ Maggiin hlas se vytratil, její dýchání zpomalovalo. „Řekni jí…že…ji…miluji,“ zamumlala Maggie bez dechu, než zavřela oči.

„Ne…ne…Jeremiahu, ne!“ zaječela Maggie a otevřela oči. Rozhlédla se a zjistila, že je ve své posteli a uviděla vedle sebe svou ženu.

Alex se vzbudila zvukem Maggiiných výkřiků. „Hej, hej, hej, to je v pořádku,“ ujišťovala svou ženu, zatímco se posunula blíž k ní a objala kolem ní ruce v aktu útěchy. „Byl to jen zlý sen.“

„Jen zlý sen,“ zamumlala Maggie, jak si opřela hlavu o svou ženu. Alex zvedla ruku a něžně hladila svou manželku ve vlasech.

„Jen zlý sen,“ zopakovala Alex a pokračovala v pročesávání tmavých vrkočí své ženy svými prsty. „Jen zavři oči. Usni mi v náručí. Vždycky tě udržím v bezpečí.“ Alex vtiskla něžný polibek na vršek Maggiiny hlavy.

„Pokaždé, když zavřu oči, vidím ho, jak na mě míří zbraní. Vidím k sobě letět ty kulky. Cítím, jak ze mě vytéká krev. Vidím Karu. Vidím ji sklánět se ke mně, říkat mi, že budu v pořádku.“ Maggiin hlas byl tlumen Alexinou hrudí.

„Jen se zkus uvolnit. Nemysli na to,“ zamumlala Alex a věděla, že se to snadněji řekne, než udělá. „A hele, Chloe spí. Spí skoro tři hodiny a to je nějaký druh rekordu,“ zasmála se drobně. „Zlato, musíme toho využít a samy na chvíli zavřít oči. Brzy se vzbudí kvůli krmení, takže nemáme moc času.“

Maggie vzhlédla k Alex a zvládla jí věnovat nejdrobnější úsměv. „Můžu jí dát lahev?“ zeptala se.

„Pokud ji dokážeš držet, aby tě to moc nebolelo,“ přikývla lehce Alex. Nechtěla bránit Maggie, aby krmila jejich dceru, ale nechtěla také, aby měla bolesti.

Maggiin úsměv se zvětšil. „Můžeš mě do té doby držet?“ pronesla plaše.

„Samozřejmě.“ Alex zastrčila Maggie vlasy za ucho, zatímco hleděla hluboko do jejích hnědých očí. Obě na sebe chvíli jen upřeně hleděly, než si lehly do postele. Alex otevřela náruč a Maggie se položila s hlavou zachumlanou do záhybu Alexina krku. Alex objala pažemi svoji ženu a políbila ji na vršek hlavy, jak se k sobě přitulily ke spánku.

47

Maggie byla už pár dní doma. Pořád moc dobře nespala, špatné sny o jejím postřelení se jí přehrávaly stále dokola a Chloin noční pláč taky moc nepomáhal, takže zůstávala převážně v jejich ložnici a spala po většinu dne. Eliza se nastěhovala do pokoje pro hosty a nabídla se, že zůstane a pomůže s Chloe, Isaacem, domácími pracemi a vším, co bude potřeba, s čímkoliv bude Alex potřebovat pomoct, než se Maggie zcela zotaví. „Jsi si jistá, že budeš v pořádku?“ zeptala se Alex asi posté, zatímco vyšla z koupelny, přešla k posteli a usmála se na Maggie, která se mazlila s Chloe.

„Ano,“ obrátila Maggie oči v sloup, když vzhlédla ke své ženě. „A ne, že bys mi věřila dost na to, že bych se byla schopná postarat o děti sama,“ povzdechla si lehce. „Tvoje máma je tady. Je tu pořád,“ vykulila trochu oči.

„Hele, já mámu nežádala, aby se nastěhovala,“ rozhodila Alex rukama v protestu. „Ale její pomoc se hodí. A já ti s dětmi věřím,“ řekla jí, lehce otrávená, že si Maggie myslí, že jí nevěří. „Ale zotavuješ se po operaci po tom, co jsi byla postřelena. Dvakrát,“ prohlásila s lehce rozšířenýma očima. „Potřebuješ odpočívat. Čím více budeš odpočívat, tím rychleji se zotavíš a čím rychleji se zotavíš, tím rychleji se může máma vrátit k sobě. Má tě ráda, Maggie. Chce, aby ses uzdravila,“ posadila se na postel a pohladila Maggie po nadloktí. „Nech ji pomoct.“

Maggie lehce vydechla. „Jsi v pořádku?“ zeptala se a změnila téma. Mohla vidět výraz obav ve tváři své ženy.

„Ehé,“ zkroutila Alex rty. Chystala se do DEO, aby si promluvila s J’onnem. „Musím napravit ty věci s J’onnem. Už jsem ztratila jednoho tátu. Nehodlám být tak hloupá, abych přišla o dalšího.“ Alex shlédla na Chloe, která vydala drobný zvuk, než se znovu uvelebila v Maggiině náruči.

„Alex, ty víš, že si s ním můžeš jít promluvit,“ řekla jí Maggie. „Pokud chceš, pochopím to. Je to tvůj táta a nechci stát mezi vámi.“

„Ne,“ zavrtěla Alex hlavou. „Nechci ho vidět. Po tom, co udělal, já…“ Alexin hlas se vytratil, zatímco vrtěla hlavou. „Mohl tě zabít. Můj táta, on…“ Alex se zhluboka nadechla. „Pokud by byl stále tím mužem, který mě vychoval, hodným člověkem, kterého jsem znávala, nestřelil by tě. Už nikdy ho nechci vidět. Nechci s ním mít nic společného,“ pověděla Alex své ženě s náznakem hněvu v hlase.

„No dobrá.“ Maggie věděla, že tohle je na Alex. „Ale jen chci, abys věděla, že bych neměla problém s tím, kdybys ho chtěla vidět. Pokud by sis s ním chtěla promluvit. “

„Já vím, že ano,“ usmála se Alex na svou manželku, zatímco ji pohladila po tváři. „Ale nechci,“ prohlásila, než se podívala na hodinky. „Musím jít. Nebudu pryč dlouho,“ řekla jí, zatímco se zvedla z postele a vzala si Chloe do náruče. „Máma je hned dole, kdybys něco potřebovala.“ Alex se sklonila a políbila Maggie na tvář.

„Ach, já vím,“ zamumlala, zatímco Alex vyšla z pokoje, sešla dolů a nechala Chloe s Elizou, než vyrazila do DEO.

* * *

Alex se zhluboka nadechla, než vešla do kanceláře. „Alex,“ usmál se J’onn plaše. „Já, ehm…jsem rád, že jsi souhlasila, že mě přijdeš navštívit.“ Alex sklopila zrak a pohrávala si s rukama. „Jak se daří Maggie?“

„Vede se jí dobře. Je to pozvolné, ale zotavuje se.“

„To rád slyším,“ usmál se. „A chci, abys věděla, že jsem nechtěl, aby byla postřelena. Byli jsme-“

„Já vím,“ skočila mu do řeči Alex. „Byla jsem jen…“ Odfoukla si. „Moje žena byla na operaci, nevěděla jsem, jestli to zvládne. Já…“ odmlčela se. „Potřebovala jsem někoho obvinit a ty jsi tam byl a já…omlouvám se.“

„Nemusíš se mi omlouvat, Alex,“ řekl jí J’onn. „Při zpětném pohledu jsem možná neměl Maggie na tu misi brát. Byla příliš blízká tobě, Jeremiahovi…“ J’onn se na chvíli odmlčel. „Nikdy by nebyla postřelena, kdybych ji nechal to vynechat. Věděl jsem, že to chce. Neřekla by mi to, ale věděl jsem to. Věděl jsem, že tam nechce být. Ne, když jsme šli po tvém tátovi.“

„Kdyby se to nestalo na téhle misi, mohlo k tomu snadno dojít na jiné,“ odvětila Alex. „Tahle práce ji riskantní. Nebylo ode mne fér, obviňovat tě. Oba víme, kdo za to nese veškerou vinu,“ zamumlala, uhnula pohledem a sklopila zrak. „Je…je tady dole?“ zeptala se.

„Prozatím,“ odpověděl J’onn. „Zvažujeme, že ho spolu s dalšími několika vězni přesuneme do zařízení v poušti.“

Alex sevřela rty. „Kvůli mně?“

„No, ty a Maggie se nakonec vrátíte sem do práce a napadlo nás, že pro vás možná bude nejlepší nebýt mu na blízku. A Supergirl je tu taky dost často.“

Alex lehce přikývla. „Možná je to tak nejlepší,“ zamumlala. „Nechci, abych ho musela vidět. A Maggie. Nechci, aby tu byl, až se vrátí do práce.“

„Chápu,“ přikývl J’onn. „Zařídíme jeho přesun co nejdříve to půjde,“ prohlásil a Alex krátce přikývla. „Jsi si jistá, že s ním nechceš mluvit? Je to tvůj otec. Bylo by to pochopitelné.“

„Ne,“ zavrtěla hlavou Alex. Nemohla se vyrovnat s otcovou zradou. Vidět ho by věci jen zhoršilo. „Já ehm…jediného tátu, kterého chci, mám přímo před sebou,“ pronesla Alex. J’onn se usmál a přistoupil blíž k ní. „Omlouvám se, že jsem se na tebe tak naštvala.“

„Nemusíš se omlouvat,“ řekl jí J’onn. „Já jsem ten, kdo se omlouvá. Ty a Maggie jste pro mne víc než agentky a měl jsem ji lépe chránit,“ řekl J’onn, než k němu Alex přistoupila a obemkla kolem něj ruce. J’onn ji objal, rád, že už se na něj nezlobí.

* * *

Alex se vrátila domů a po tom, co pozdravila děti a mámu, se šla podívat nahoru na Maggie. Vešla do ložnice a poplašeně rozšířila oči, když spatřila, že Maggie pláče. „Hej, zlato, co se stalo?“ zeptala se, spěšně došla k posteli, vylezla si na ni a posunula se blízko ke své ženě.

„Můj koláček právě umřel,“ popotáhla Maggie, zatímco si rukama otírala slzami zbrocenou tvář.

Alex obrátila oči v sloup, když pohlédla na notebook, než se pohledem vrátila ke své ženě. „Když tě to tolik rozbrečí, proč se na to díváš pořád dokola?“ divila se. Maggie většinu dne odpočívala v patře a v současnosti sledovala Chirurgy.

„Protože Lexie Greyová je můj koláček,“ odpověděla. „Dávala jsem si maraton Lexie Greyové,“ řekla s pohledem na svou ženu. Alex se podívala zpátky na obrazovku notebooku, kde byl zastaven obraz.

„Fajn, ale proč koukáš na díl, kde umře?“ zajímalo Alex. „Udělá to z tebe blábolící trosku.“

„Protože i když se její letadlo zřítilo a zemřela, pořád je to můj koláček,“ povzdechla si zasněně. Alex nad svou ženou zavrtěla hlavou, než se k ní přitulila a dávala si pozor, aby se neopřela o její hojící se zranění. „A taky, protože mi přijde vysoce zábavné, že se Christina tolik stará o svou zatracenou chybějící botu, když je ztracená v lese a kolem ní jsou zranění, ztracení a umírající lidé. Ale nikdy Shondě neodpustím, že ji zabila. Já a armáda fanoušků Slexie. Zabila i Marka, jako dvě mouchy jednou ranou?“ Přiměje tě myslet si, že Mike bude v pořádku a pak bum…taky umře, našpulila smutně rty. „Slexie byly mimo hru a ona prostě zabije oba. Nikdy nedostali šanci se k sobě vrátit.“

„No, alespoň budou spolu ve vymyšleném televizním nebi,“ pokrčila rameny Alex.

„To není to samé,“ zamračila se Maggie. Alex se pobaveně zasmála tomu, jak Maggie tolik záleží na páru televizních postav nebo, no, hlavně na Lexie Greyové. „Ačkoliv ty vypadáš jako moje Lexie, takže, jistým způsobem ji pořád budu mít před očima,“ prohlásila Maggie a věnovala své manželce zazubení. Alex obrátila oči v sloup. Nebylo to poprvé, co jí to Maggie řekla. „Vážně vypadáš, broučku. Ta podobnost je znepokojující.“ (Poznámka překladatele: Lexie Greyovou a Alex Danversovou hrála stejná herečka)

„Nejsem si jistá, jestli bys chtěla, abych se zapojila při té tvojí operaci,“ zamumlala Alex.

„Můžeš být moje Malá Greyová,“ řekla jí Maggie. „Budu potřebovat vyměnit obvazy a dost pravděpodobně později omytí houbou,“ pronesla s pozvednutým obočím.

„No, v tom případě se doktorka Greyová hlásí do služby,“ usmála se na ni Alex a rukou ji něžně hladila po paži. „Vzala sis svoje antibiotika?“ pronesla s pohledem na hodinky.

„Mám si je brát zase až ve čtyři,“ tvářila se Maggie lehce zmateně. Právě si je vzala k obědu.

„Už je skoro čtvrt na pět,“ pověděla jí Alex, zvedla krabičku s prášky z Maggiina nočního stolku a vymáčkla si dva do dlaně. Otevřela lahev s vodou, která stála na nočním stolku a podala jí ji, než jí předala prášky. Maggie si je vložila do úst a zapila je. „Potřebuješ nějaká analgetika?“ zjišťovala Alex.

„Ne, zrovna jsem si nějaké vzala,“ ujistila ji Maggie. „Ale jak…jak to, že je tak pozdě?“ divila se. Mohla by přísahat, že právě snědla oběd, který jí Eliza přinesla v jednu hodinu.

„To se stane, když se zabereš do sledování Chirurgů,“ prohlásila Alex. „Ztratíš přehled o čase.“

„Asi jo,“ zamumlala Maggie, zatímco se Alex zvedla z postele.

„Vyměním ti obvazy,“ pronesla Alex na cestě do koupelny, kde otevřela skříňku, vytáhla z krabice pár rukavic a zvedla balíček obvazů. Vzala malou misku a žínku, zvedla se a do misky napustila trochu horké vody, než se vrátila do ložnice a přidala do kroku, když spatřila, že se Maggie snaží sundat si košili.

„Zlato, měla jsi počkat.“ Alex odložila věci na stolek, když uslyšela Maggie zaskučet. Když se natáhla, aby si košili přetáhla přes hlavu, namáhala zranění, což vyslalo bolest jejím tělem. „Pomohla bych ti.“

„Nechci být úplně k ničemu,“ zabručela Maggie, když nechala Alex sundat jí zbytek košile.

„Nejsi úplně k ničemu,“ ujišťovala ji Alex. „Jsi zraněná a odpočíváš, aby ses mohla uzdravit.“ Alex položila ruku pod Maggiinu bradu a otočila její hlavou, aby jí byla čelem. Věnovala jí úsměv, zatímco ji pohladila po tváři.

„Nesnáším, že budu mít další jizvy,“ povzdechla si Maggie. „Už se na mě nebudeš chtít dívat,“ pronesla plaše a sklopila zrak, zatímco si Alex navlékala rukavice.

„Nebuď takový blázen. Vždycky se na tebe budu chtít dívat,“ řekla jí, zatímco z ní jemně odmotávala obvazy. Rány byly někde mezi pasem a pupíkem na levé straně těla. Alex hodila použité obvazy stranou a lehce namočila žínku a jemně jí přejela kolem stehů, ale dávala si pozor, aby je nenamočila. „Jsi nádherná a nikdy nic neutlumí to, co k tobě cítím,“ pověděla jí, zatímco vyčistila okolí. Položila žínku zpátky do misky a nechala chvíli tu oblast uschnout. Vypadalo to citlivě a bolavě, ale lépe než den před tím. Alex si sundala rukavice a dala je stranou vedle starých obvazů. „A tahle jizva,“ přejela špičkou prstu po jizvě mezi Maggiinou klíční kostí a pravým prsem. „Ta mi připomíná, jak jsme se daly dohromady,“ řekla jí s úsměvem.

„Vážně?“ svraštila Maggie obličej. „Mě jen připomíná, že jsem se nechala trefit tím kreténem s laserovým zrakem.“

„Jasně,“ přikývla Alex. „Ale kdyby tě ten kretén nezasáhl svým laserovým zrakem, tak bys možná neměla své ‚život je příliš krátký a měly bychom být tím, kým jsme a líbat ty holky, které chceme líbat’ prozření. A pak bychom se nestaly. Možná by ses nikdy nepostavila svým citům. Nikdy bychom se nedaly dohromady. Nebyl by Isaac ani Chloe.“

„No, když to postavíš takhle, tak jsem moc ráda, že mě ten kretén s laserovým zrakem zasáhl,“ prohlásila Maggie a na tváři se jí zformoval prohnaný úsměv. Alex lehce roztála, když se na Maggiiných tvářích udělaly dolíčky. „Takže co tyhle jizvy, co se vytvoří?“ ptala se Maggie s pohledem na rány po kulkách. „Co ti budou připomínat?“

Alex shlédla na rány, než vzhlédla zpátky ke své ženě. „Jak opravdu odvážná a silná a houževnatá jsi,“ zamumlala, než ji políbila na rty. Alex se odtáhla a znovu pohlédla na tu oblast, než otevřela nové obvazy a velice něžně jimi svou ženu obvázala. Zvedla Maggiinu košili a pomohla jí ji obléct, než si vzala její tvář do dlaní a obě si hleděly do očí. „Tolik tě miluji, zlato. A nikdy nic to nezmění,“ zamumlala, než si vyměnily další polibek.

„Také tě miluji,“ pronesla Maggie, když se odtáhla z polibku a na chvíli spočinula svým čelem na Alexině. „Tak, jak to šlo s J’onnem?“

„Dobře,“ usmála se Alex. „Jsme v pohodě.“

Maggie se usmála nad manželčinou odpovědí, ráda, že se to s ním vyřešilo. „A Jeremiah?“ zeptala se pokusně.

Alex zavrtěla hlavou. „Nebyla jsem ho navštívit. Hodlají, ehm…hodlají ho přesunout do pouštního vězení,“ řekla a Maggie překvapeně zvedla obočí. „Chci jen všechno tohle nechat za sebou,“ pronesla Alex tiše. „Soustředit se na tvoje úplné zotavení a pak na zbytek našich životů. Já, ty, děti, to štěně, které pravděpodobně seženeme Isaacovi,“ prohlásila a Maggie se drobně zasmála, než sebou škubla a ruku si položila ke svému zranění.

„Promiň.“ Alex se cítila špatně, že ji rozesmála a způsobila jí tak bolest.

„To je v pohodě,“ ujistila ji Maggie. „Rozhodně to stálo za to,“ zamumlala, než vtiskla další polibek na manželčiny rty.

48

Alex položila pár plátků pizzy a trochu česnekového chleba na talíř, než popadla plechovku koly. Právě když se chystala odnést to Maggie, aby se mohla navečeřet, Maggie se objevila v kuchyni. „Mámo,“ usmál se na ni Isaac.

„Ahoj, kamaráde.“ Maggie přešla k němu a rozcuchala mu vlasy, než se posadila ke stolu.

„Zrovna jsem ti chtěla donést večeři nahoru,“ pronesla Alex a položila pizzu a kolu před Maggie.

„Objednali jsme si pizzu, mámo,“ zářil Isaac.

„To vidím,“ shlédla Maggie dolů. „Hele, dali jste na ni ananas,“ zazubila se, když vzhlédla zpátky k Alex.

„Jenom proto, že se zotavuješ po operaci,“ zamumlala Alex. „Stojím si za svým přesvědčením, že ananas na pizzu nepatří.“ Maggie obrátila oči v sloup nesouhlasíc se svou ženou. „Nevadí ti hýbat se?“

„Ne,“ odpověděla Maggie. „Nejsem nemohoucí, Alex.“

„No, ve skutečnosti jsi,“ pronesla Eliza, zatímco si pokládala plátek pizzy na svůj talíř. „Ale pravděpodobně je dobře, že jsi vylezla z postele,“ natáhla se pro trochu česnekového chleba a položila si ho na talíř, než se napila své vody. „Jen doufám, že tě to moc nebolí.“

„Ani zdaleka ne tolik jako poprvé,“ odpověděla. „Pořád to někdy bolí, ale zranění jsou teď převážně zahojená. Spíš mě otravují stehy. Ale hádám, že být nadopovaná analgetiky s tím pravděpodobně pomáhá.“ Maggie si otevřela plechovku koly a napila se.

„Takže, jak dlouho ještě musíš mít ty stehy?“ zajímalo Elizu.

„Ještě pár dní. Nemůžu se dočkat, až mi je vyndají,“ prohlásila Maggie, než si ukousla pizzy. „Nebo až se vrátím do práce.“

„Ne, ne, ne,“ zavrtěla hlavou Alex. „V brzké době se do práce nevrátíš.“

„Ale vrátím,“ zaškaredila se Maggie na svou ženu. „Jakmile budou stehy venku a doktorka mi dá povolení, hodlám se vrátit do práce.“ Alex otevřela ústa k odpovědi, než se zahleděla na svého syna. Isaac se zdál příliš zaměstnán pojídáním pizzy, než aby poslouchal, co se děje, ale rozhodla se tuhle diskuzi prozatím shodit ze stolu, aby nezačínala při před ním nebo dokonce před svou matkou.

* * *

J’onn stál s rukama založenýma a hleděl do cely. On i Jeremiah byli oba zticha a upřeně na sebe hleděli. J’onn vydechl, zatímco stiskl tlačítko a dveře cely se otevřely. Vešel a dveře se zase zavřely, zatímco on kráčel blíž k Jeremiahovi. „Je to trochu nehumánní, ne?“ ptal se Jeremiah. „Držet někoho zamčeného tady?“

„Jediní lidé, kteří tu jsou, si tu zaslouží být,“ řekl mu J’onn. „Je to vězení, ne pětihvězdičkový hotel a každý mimozemšťan, který ohrožuje Zemi, si zaslouží být pod zámkem.“

„Až na to, že já nejsem mimozemšťan a neohrožuji Zemi, vážně ne,“ zavrtěl hlavou Jeremiah. „Chránil jsem Zemi před mimozemským životem. Stejně jako tohle místo,“ rozhodil rukama k budově DEO.

„Je velký rozdíl mezi tím, co děláme tady v DEO a co dělá Cadmus,“ opáčil J’onn.

Jeremiah se samolibě zasmál. „Nejsem si jistý, že pravý Hank Henshaw je příliš potěšen tím, cos provedl s tímhle místem. Pomáhání mimozemšťanům,“ zavrtěl hlavou. „Jen počkej, až nás Lillian najde.“

J’onn se zasmál. „Už je to přes týden. Vážně si myslíš, že pro tebe přijde? Jen se víc oblbuj.“ J’onn tam stál a shlížel na Jeremiaha. Na muže, který mu jednou zachránil život. Bolelo ho, že přešel na druhou stranu, ale po tolika letech jako vězeň Cadmu, mu to nepřipadalo tak neuvěřitelné. Lillian Luthorová byla velice mocná lidská bytost a zdálo se, že Jeremiah byl ošálen její silou. Když je vám něco říkáno dostatečně dlouho, můžete začít věřit tomu, že to, co děláte, je správné.

Jeremiah lehce vydechl. „Zabil jsem ji?“ zeptal se, protože chtěl vědět, co se stalo Maggie.

„Sundej si z tváře ten svůj pyšný výraz,“ vyštěkl J’onn.

„No, já jen říkám, že pokud jsem ji zabil, alespoň by skutečnost, že všichni ti mimozemšťané byli osvobozeni nebyla tak špatná. Alespoň by Cadmus dokázal zbavit Zemi jednoho nepřítele,“ prohlásil Jeremiah a J’onn spatřil potěšení v jeho očích, když mluvil.

„Je to manželka tvé dcery,“ vyprskl J’onn. „Je to tvoje rodina. Jak si můžeš přát, abys ji zabil? To ti nezbyl ani gram lásky ke své dceři? Nepomyslel si na to, co její smrt udělá s Alex, než jsi ji střelil?“

„Samozřejmě, že ano,“ odpověděl Jeremiah. „Ale Alex je chytrá. Nakonec by pochopila, že to bylo z dobrého důvodu.“

J’onn zavrtěl nevěřícně hlavou. „Je silná. Je naživu. Je zpátky doma a zotavuje se se svou rodinou. Víš, jsi dědeček,“ řekl mu. „Trojnásobný. Alex s Maggie mají Isaaca a malou Chloe. Není ji ani pět týdnů. A Kara má malou Bellu.“

„Ta není mým vnoučetem,“ zavrtěl Jeremiah hlavou. „Kara je mimozemšťan. Není mým dítětem.“

„Pokud není tvou dcerou, tak proč s ní chceš tak moc mluvit?“ zajímal se J’onn.

„Kvůli Alex,“ odvětil Jeremiah. „Vím, že je raněná. Vím, že se cítí zrazená. Ale pokud by mě Kara přišla navštívit, pak si myslím, že by byla větší šance, že by to udělala i Alex.“

„A co?“ ptal se J’onn. „Chceš jí říct, že ti ani není líto, že jsi postřelil její ženu?“

„Co jí chci říct, je mezi mnou a mou dcerou.“

„No, to je škoda, že už ji nikdy neuvidíš. Nechce tě vidět. Už s tebou nechce nikdy mluvit.“

„No vzhledem k tomu, že tu pracuje, jsem si jistý, že ji zvědavost přemůže a nakonec se staví,“ prohlásil Jeremiah se samolibým úšklebkem.

„Ach, no a v tom se pleteš,“ odpověděl J’onn. „Přesuneme tě do našeho dalšího vězení, kilometry vzdáleného.“ Jeremiahovi zmizel jeho úšklebek. „Bude to teď pro tebe dlouhý, osamělý život, Jeremiahu,“ pronesl J’onn, než se otočil a pokynul agentovi čekajícímu před celou. Agent otevřel dveře a J’onn vykráčel ven, zanechávajíc Jeremiaha samotného v cele.

* * *

Maggie ležela na zádech na gauči, s očima zavřenýma a hlavou na podušce. Alex byla nahoře s Isaacem a ukládala ho do postele. Eliza viděla, jak se Maggie vrtí, její hlava se převrací prudce ze strany na stranu. „Ne,“ vykřikla, otevřela oči a uchopila opěradlo gauče, zatímco těžce oddechovala.

„Jsi v pořádku?“ zeptala se Eliza a hleděla na ni z křesla, ve kterém chovala Chloe.

„Jen, ehm,“ promnula si Maggie čelo. „Nepřestávám ho vidět. Pokaždé, když zavřu oči, vidím ho, jak na mě míří pistolí.“ Maggie hovořila tiše, s vystrašeným tónem v hlase.

„Není neobvyklé přehrávat si traumata,“ pověděla jí Eliza. Shlédla na chvíli na Chloe, než vstala z křesla a položila ji do její houpací židle, přikurtovala ji tam, než přešla ke gauči a posadila se vedle Maggie. „Mluvit o tom může pomoct. Vím, že se může zdát těžké o tom hovořit, obzvláště s Alex, kvůli tomu, kdo tě postřelil, ale měla by sis někoho najít,“ položila jí ruku na rameno a něžně ho stiskla. „Máš někoho. Víš, že tu jsem pro tebe.“

„Není to pro tebe stejně těžké?“ zeptala se Maggie, s hlavou svěšenou, zatímco si hrála se snubním prstenem. „Chci říct, je to tvůj manžel.“

„Byl,“ opravila ji Eliza. „Vzala jsem si hodného, milujícího muže. Ten muž, kterým se stal, muž, kterým je teď…“ Elizin hlas se vytratil a ona zavrtěla hlavou. „Ale drahá, potřebuješ si o tom promluvit. Držet to v sobě ničemu nepomůže,“ říkala měkce. Mohla vidět, jak Maggiiny oči rudnou a napuchávají, jak se v nich tvoří slzy. Mohla také vidět, že se snaží ze všech sil nebrečet. Maggie taková nebyla. Neukazovala emoce před lidmi. Byla velice uzavřená. Popravdě, za asi deset let, co byla Maggie s její dcerou, si Eliza nedokázala vybavit víc než hrstku případů, kdy viděla Maggie smutnou.

Maggie se zhluboka nadechla. „Nenávidím ho.“ Cítila lehkou úlevu, když ta slova vyřkla. „Nesnáším, že mě střelil. Nenávidím, že o mě skoro připravil mou ženu a děti.“ Už to v sobě nedokázala držet déle. Cítila, jak jí slza stéká po tváři. „Nesnáším, že to dokázal Alex udělat. Bez ohledu na to, jak moc se mu Cadmus a Lillian dostaly do hlavy, je to jeho krev. Jeho holčička,“ plakala. „Jak jí to mohl udělat?“

Eliza se zhluboka nadechla, aby se uklidnila. „Na to jsem se ptala sama sebe každý den od doby, co se to stalo,“ pronesla Eliza měkce a rukou při tom hladila Maggie po zádech.

„Jen bych chtěla být schopná zapomenout,“ zamumlala Maggie. „Chci se posunout dál a mít šťastný život s Alex a našimi dětmi, ale zavřu oči a vidím ho,“ vypískla, jak se jí z očí řinuly další slzy. „Nevím, jak ho mám přestat vidět.“

„Ach, zlatíčko,“ pronesla Eliza měkce a přitáhla si ji do objetí. Pevně ji objímala a konejšivě ji hladila po zádech, zatímco ji Maggie křečovitě svírala.

* * *

„Miku…Miku…Miku…“ Kara při řeči dloubala loktem Mika do boku ve snaze vzbudit ho. Bellin pláč plnil dům. Prořezávaly se jí zuby a ona byla vzhůru většinu noci, holčiččiny dásně jí zjevně přinášely bolest, jak se každý zoubek snažil prorazit. Kara si povzdechla, když viděla, že Mike se nehodlá zvednout. Vstala z postele a shlédla na něj. Zdálo se, že spí, nebo to alespoň předstírá. Zavrtěla hlavou a odkráčela do Bellina pokoje, kde Bella ječela bolestí. „Ahoj můj poklade, to je dobré,“ zvedla si ji do náruče, přitáhla si ji k sobě a hladila ji po zádech, zatímco kráčela k přebalovacímu pultu a sebrala gel na prořezávání z poličky na straně. Posadila Bellu na přebalovací podložku, otevřela tubu, vymáčkla si trochu gelu na prst, než ho rozetřela po dásních své dcery. Bellin pláč trochu polevil, když si ji znovu vzala a začala s ní chodit po pokoji, zatímco ji hladila konejšivě po zádech. Bella si položila hlavu na matčino rameno stále plačíc. „Pšššt, pššt,“ šeptala Kara. „Prostě zase usni, holčičko,“ říkala jí, otočila se a spatřila Mika, který vešel do pokoje a mnul si unavené oči.

„Co jí je?“ zamumlal ospale.

„Prořezávají se jí zuby,“ sjela ho pohledem, překvapená, že se musí ptát. Prořezávaly se jí zuby už skoro měsíc.

„Měla jsi mě vzbudit. Vstal bych.“

„Jo, jasně, protože jsem se o to nesnažila,“ zamumlala suše. „Nemá smysl, abychom s ní byli oba vzhůru, takže se vrať do postele,“ řekla mu, otočila se od něj a pochodovala opačným směrem.

„No, pokud jsi si jistá,“ zazíval Mike. Kara zamumlala něco, čemu Mike úplně neporozuměl. Chvíli ji pozoroval, než se otočil a odkráčel zpátky do jejich ložnice.

„Vždycky je to maminka, kdo je s tebou v noci vzhůru, že jo?“ povzdechla si Kara a pokračovala v hlazení Belliných zad. „No, chci říct, že je hezké mít trochu výjimečného času s tebou, ale musíš dát mamce někdy pohov,“ zazívala. „Měla jsem velice náročný den, víš? Jednoho dne se dozvíš všechno o maminčině bojování s mimozemšťany,“ zamumlala. „Ale až budeš dost stará a maminka se už nemůže dočkat, až tě vezme prolétnout se. Ach ta dobrodružství, co na nás čekají,“ usmála se té myšlence. „Ale tátu necháme doma, co?“ zasmála se drobně. „Ale až budeš větší. Právě teď zůstaneš mým malým pokladem.“ Kara nepřestávala hladit její záda. Bella už neplakala, jak byla přitulená ke své mámě, s hlavou na jejím rameni.

* * *

Alex položila Chloe do košíku. Ještě úplně nespala, ale také nebyla zcela vzhůru a co bylo hlavní, neplakala. Přikryla ji dekou, než se vrátila k posteli a vklouzla zpátky vedle své ženy. „Alex,“ pronesla Maggie tiše. „Vážně si myslíš, že bych se nevrátila do práce?“

„Samozřejmě, že ne,“ prohlásila Alex. „Kromě dětí, je práce to, pro co žiješ. Tam jsi nejšťastnější. Vždycky se ti blýskají očí, když vytáhneš pistoli z pouzdra,“ uchechtla se. „Ale skoro jsme o tebe přišli. A já jen chci trochu času, však víš, trochu rodinného času s tebou a dětmi, než se zase vystavíš nebezpečí. Chvíli bys to měla brát zvolna a obejmout život, protože ten je krátký a nevíme, kdy nám vyprší čas.“

„Jako bych to nevěděla,“ zamumlala Maggie, než se na chvíli zamyslela nad tím, co Alex říkala. Nemohla popřít, že měla Alex pravdu a trávit víc kvalitního času s ní a dětmi nebyla zrovna špatná věc. „A já neříkám, že se chci vrátit do práce v den, kdy mi vyndají stehy, ale časem. Chci říct, někdy se obě vrátíme do práce, ne?“ zeptala se Maggie. „Až ti skončí tvoje mateřská dovolená?“ pozvedla drze obočí. Alex se uchechtla a hravě plácla Maggie po paži. „Hej,“ našpulila Maggie ret a ukázala své dolíčky. „Ale jsme nabušené agentky DEO. A já už dokázala, že je potřeba víc než několik kulek, aby mě zastavili,“ zamumlala.

„Předpokládám, že dokázala,“ odvětila Alex. „Ale to mě neodradí, abych si nedělala starosti. Miluji tě, tak hrozně moc a…kdybych někdy…“ sklopila hlavu.

„Neztratíš mě ještě dlouho,“ řekla jí Maggie. „Budeme staré ženy, sedící na verandě našeho domu, čekající na Isaaca a Chloe, až se objeví se svými protějšky a dětmi, možná dokonce dětmi jejich dětí,“ pronesla s úsměvem, jak myslela na jejich budoucnost. „Slibuji ti to.“ Alex se usmála té myšlence a chystala se odpovědět, když Chloin jek naplnil pokoj. Alex se začala zvedat z postele, ale Maggie ji zastavila rukou položenou na paži. „Nech to na mě,“ pronesla a postavila se.

„Jsi si jistá, že můžeš-“ začala říkat Alex, ale Maggie přerušila její otázku v půlce.

„Klidně ji zvednu,“ prohlásila, přešla ke košíku a zvedla si Chloe do náruče. Přešla zpátky k posteli, vlezla si do ní a posadila se blízko Alex. „Ach a mimochodem,“ pronesla Maggie, zatímco něžně kolébala Chloe v náruči. „Žiji i pro tebe,“ usmála se na ni, s dolíčky a vším. „Nejen kvůli dětem a práci.“

„Já vím,“ zamumlala Alex, zatímco se naklonila a vtiskla polibek na Maggiiny rty.

49

O dva týdny později.

Alex zastavila auto a vypnula motor. Zhluboka se nadechla a rukama pevně svírala volant. „Myslíš, že mamka dělá správnou věc, maličká?“ zeptala se, zatímco se otočila a pohlédla do autosedačky. Zhluboka se nadechla, jak si odepjala pás. „Já nevím, holčičko,“ zamumlala, zpochybňujíc nyní své rozhodnutí. Pohlédla zpátky dopředu přes čelní sklo, než se naklonila a opřela si hlavu o volant. Několikrát se zhluboka nadechla. „Máš pravdu, Chloe,“ pronesla, když znovu vzhlédla a otočila se k autosedačce. „Teď tu jsem, tak to můžu stejně dobře udělat,“ prohodila, vytáhla klíčky ze zapalování a vystoupila z auta. Obešla auto na stranu spolujezdce, otevřela dveře, vyndala autosedačku a shlédla na svou dceru, která zdravě spala. Jízda autem ji spolehlivě hluboce uspávala. Alex kráčela, možná trochu pomaleji než obvykle, dokud nedošla ke vchodovým dveřím. Namačkala kód a chvilku čekala, než se dveře otevřely a ona vešla.

„Agentko Danversová,“ pozdravil ji agent Hall a shlédl k autosedačce. „Ach, vzala jste to s sebou.“ Chvíli zůstal očima na Chloe, než vzhlédl zpátky k Alex, která zvedla obočí nad použitím slova ‚to‘ při označení její dcery.

„Jo, tohle jsem si úplně nepromyslela,“ zamumlala. „Můžete ji pohlídat, než budu hotová?“

Agent Hall vyvalil poplašeně oči. „Co s tím mám dělat?“

„S ní,“ opáčila Alex. „A spí, tak na ní jen dejte pozor. Však víte, ujistěte se, že nezdrhne a neosvobodí všechny vězně,“ řekla mu se rty zvednutými.

„Zábavné.“ Agent Hall zněl vyděšeně. „Já jen…ne…nestarám se o děti.“

Alex obrátila oči v sloup. „Hlídáte nejproslulejší mimozemské vězně a bojíte se droboučkého spícího dítěte?“ Než mohl agent Hall odpovědět, promluvila znovu. „Podívejte, nebude to na dlouho,“ pokynula mu, aby si vzal autosedačku.

„Kouše to?“ zeptal se. Chvíli hleděl dolů, než váhavě převzal autosedačku.

„Ona,“ zdůraznila Alex. „A ještě nemá žádné zuby, takže…“ Alexin hlas se vytratil. „Jen jí ale nestrkejte svou bradavku do pusy a budete v pohodě,“ pronesla, snažíc se udržet vážný výraz, zatímco ho poklepala po rameni. Alex shlédla na Chloe, která stále hluboce spala, než se podívala do chodby a zhluboka se nadechla.

„Je v NC626,“ řekl jí agent Hall a Alex lehce přikývla, než se vydala chodbou, nabírajíc další hluboký nádech.

* * *

Kara a Maggie seděly vzadu na Kařině zahradě. Isaac si kopal míčem po zahradě a Bella se mazlila s tetou Maggie. „Žvýká ti zápěstí?“ ptala se Kara, když viděla, že má Bella pusu na Maggiině zápěstí.

„To je v pohodě,“ zamumlala Maggie. „Prořezávají se jí zuby, že jo?“

„Ano,“ zazívala Kara, než se natáhla pro svou kávu a napila se. „Takže, kam Alex říkala, že jde?“ zajímala se.

„Neříkala nic,“ zavrtěla hlavou Maggie. Měla dobrou představu, kam měla namířeno, i když si s sebou vzala Chloe. Maggie napadlo, že Alex si možná myslela, že nevzbudí podezření, že tam jde, když ji má s sebou.

„Divné,“ vydechla lehce Kara.

„Hmm,“ pozvedla Maggie obočí, naklonila se v židli dopředu, zvedla svůj hrnek kafe a napila se.

„Takže každopádně, dneska máte s Alex večer velkého rande,“ zahýbala významně obočím Kara. „Kam půjdete?“

„Jen do té thajské restaurace v centru,“ pověděla jí Maggie a usmála se při té myšlence. Ona a Alex si nevyšly měsíce, s koncem Alexina těhotenství, pak měla Alex po porodu a ani jedna z nich nechtěla opustit Chloe, pak se Maggie musela samozřejmě zotavit z postřelení, ale teď se Maggie převážně cítila stoprocentně fit a Chloe bylo skoro osm týdnů, takže si naplánovaly první rande po dlouhé době. „Nic příliš vzrušujícího,“ dumala.

„Ach, dobře, chceš to zlehčovat,“ pozvedla Kara ještě jednou obočí, než se rozesmála.

„Cože?“ Maggie se tvářila lehce zmateně.

„No tak, Alex se mnou mluví. Je to moje sestra,“ pronesla Kara a Maggie na ni nepřestávala zírat ještě zmateněji. „Je to vaše první rande za měsíce,“ prohlásila Kara s rozšířenýma očima. „Alex nedávno porodila, ty ses zotavovala po postřelení. Nějaké věci, které spolu páry rády dělají byly možná na chvíli odstaveny na druhou kolej…“

„Aha, mluvíme o sexu,“ řekla Maggie. „Mohla jsi to vyslovit. Jsme dospělé, Karo, ne čtrnáctileté hihňající se školačky,“ zamumlala.

„Tak dobře,“ stiskla Kara rty. „Alex doufala, že dnešní večer bude ten večer, kdy vy dvě obnovíte svůj čas pro dospělé.“

Maggie svraštila tvář nad Kařiným výběrem slov. „Znovu,“ zamumlala. „Ano, předpokládám, že obě doufáme, že dnes v noci budeme mít sex.“

„Jsi úplně uzdravená?“ zajímalo Karu.

„Myslím že jo, z většiny,“ odpověděla Maggie. „Pořád mě to místo občas bolí, ale převážně jsem v pohodě a jsem víc než v pohodě, abychom obnovily ten čas pro dospělé, o kterém mluvíš.“

„No, doufám, že se vám oběma dostane noci, v kterou doufáte,“ prohlásila Kara, než upila ze své kávy a pozorovala, jak má Bella stále část Maggiina zápěstí v puse.

* * *

Jeremiah vzhlédl, když se dveře jeho cely otevřely a vykulil překvapeně oči, když spatřil Alex vcházet do místnosti. „Alex,“ zvedl se, ale nepřiblížil se k ní. „Jsem rád, žes mě přišla navštívit.“

Alex tam stála v tichu, těžce oddechovala a upřeně hleděla na svého otce. „Jak jsi to mohl udělat?“ zeptala se. Cítila, jak jí srdce tluče v hrudi.

„Udělal jsem to pro tebe,“ odpověděl Jeremiah vědouc, na co se ptá.

„Pro mě?“ zvedla Alex hlas a ukázala na sebe. „Co to má kčertu znamenat?“ běsnila. „Jak jsi sakra mohl střelit mou ženu a říkat, že jsi to udělal pro mne? Abych byla zničená? Zdrcená žalem?“

„Abys byla v bezpečí. Všechno, co pro Cadmus dělám je, abych tě udržel v bezpečí,“ řekl jí Jeremiah a udělal krok k ní, ale Alex ustoupila. „Mimozemšťané, Alex…jsou nepřátelé. Teď to chápu. Nedá se jim věřit a já…stála tomu v cestě. Stála mi v cestě, když jsem se tě snažil ochránit.

„Ne,“ zavrtěla hlavou a zvedla hlas. „Neospravedlníš postřelení mé ženy,“ zakřičela. „Nikdy nic by to nemohlo napravit. Žádná omluva nemůže ospravedlnit to, cos udělal.“ Alex cítila, jak se jí kalí zrak.

„No, je mi líto, že to cítíš takhle,“ pověděl jí Jeremiah.

„Bože, ty toho ani nelituješ, že ne?“ zeptala se. „Já ne…proč jsi vlastně chtěl, abych sem přišla?“

„Já…chtěl jsem tě vidět. A…chtěl jsem, abys věděla, že nejsem nepřítel.“

„Pracuješ pro Cadmus,“ opáčila Alex. „Jsi…“ Alexin hlas se vytratil a ona zavrtěla hlavou. „Ne, věděla jsem, že chodit sem byla chyba,“ ustoupila o pár kroků. „Chtěla jsem…myslela jsem, že mě chceš vidět, protože možná…“ Alex přestala mluvit a spolkla knedlík v krku. „Ale tenhle muž přede mnou,“ pokynula ke svému otci a kroutila hlavou. „Neznám tě,“ nepřestávala kroutit hlavou. „Nejsi…nemáš ani kapku lítosti za to, co jsi udělal mé ženě.“ Alex cítila, že má na krajíčku. „Tak a je to. Tohle je naposled, kdy mě vidíš,“ prohlásila, otočila se, otevřela malý průzor a pokynula agentovi čekajícímu venku, aby jí otevřel dveře.

„Alex.“ Jeremiah k ní pokročil o pár kroků. „J’onn říkal, že mám vnoučata.“

Alex se zhluboka nadechla. „Nikdy je nepoznáš.“ Neohlédla se. Chvíli setrvala, než vyšla z cely. Otírala si oči, jak kráčela chodbou, aby vyzvedla Chloe a odešla.

* * *

Alex a Maggie byly v restauraci. Právě dojedly předkrm a čekaly, až bude donesen hlavní chod. „Další dva Soly, prosím,“ objednala Alex u číšníka dvě piva, než se pohledem vrátila ke své manželce. „Co je?“ zeptala se, když si všimla výrazu její tváře. Věděla, že je tu něco, co chce Maggie říct.

„Nic,“ zamumlala Maggie. Alex trochu naklonila hlavu. „Já…“ Maggie lehce vydechla. „Alex, víš, že mi to můžeš říct.“ Chvíli si v tichosti hleděly do očí.

Alex si těžce povzdechla. „Jak jsi to poznala?“ zajímalo ji, vědouc, že Maggie ví, že dřív toho dne jela navštívit tátu.

„Protože tě znám,“ řekla jí Maggie, natáhla se a pohladila ji po ruce. „Jsme spolu deset let,“ rozšířila oči. „Znám tě.“

Alex se zhluboka nadechla. „Nechtěla jsem, aby sis myslela, že si myslím, že co udělal je v pořádku,“ říkala plaše a odvrátila zrak od své ženu.

„Proč bych si to měla myslet? Al, broučku, chci, abys byla schopná to uzavřít,“ řekla jí Maggie. „A pokud kvůli tomu potřebuješ vidět svého tátu, tak je to v pořádku. Můžu být tvou ženou, ale on je tvůj táta.“

„Nechtěla jsem, aby sis myslela, že si vybírám jeho. Protože ne. Jen jsem potřebovala vidět, jestli toho lituje. Jestli mu záleží na tom, co ti udělal a nezáleží…vážně ne.“ Alex svěsila hlavu a Maggie slyšela, jak se jí zlomil hlas.

„Hej, hej, zlato.“ Maggie vstala, přešla na Alexinu stranu stolu, sklonila se a hladila ji po stehně. „To je dobrý. Jsme v pohodě. Vždycky budeme v pohodě.“

„Miluji tě, Maggie,“ řekla Alex a vzhlédla zpátky ke své manželce.

„Také tě miluji,“ pověděla jí Maggie, pohladila ji po tváři, než se naklonila a vtiskla polibek na její rty.

* * *

Alex s Maggie se po večeři vrátily domů. „Ahoj, Karo,“ usmála se Alex na svou sestru, když vešla do obýváku s Maggie v patách. „Jsou děti v pořádku?“

„Jo,“ odpověděla Kara a zvedla se z gauče. „Obě tvrdě spí.“

„Skvělé, díky za dnešní večer,“ usmála se Alex na svou sestru. „Ale stejně je půjdu zkontrolovat,“ prohlásila, vyšla z pokoje a vydala se po schodech.

„A já taky půjdu,“ pronesla Kara s pohledem na Maggie, než vyšla z obýváku směrem k vchodovým dveřím. Maggie ji následovala. „Chloe je zrovna nakrmená, takže bys měla mít pár hodin, aby sis užila s mou sestrou,“ zazubila se drze Kara.

„Díky, Karo,“ zasmála se Maggie lehce, zatímco Kara otevřela dveře a se zamáváním vyšla ven. Maggie zavřela dveře a zamkla, než se vrátila chodbou, zhasla světlo v obýváku a vyběhla schody tak, že je brala po dvou. Našla Alex v jejich ložnici, jak stojí nad košíkem. „Kara říkala, že byla právě nakrmena, takže máme pár hodin,“ zamumlala Maggie, přešla ke své ženě, zezadu kolem ní obtočila své ruce, stoupla si na špičky a začala ji líbat na krku.

„Mmm,“ zasténala lehce Alex, otočila se a její rty se střetly s těmi manželčinými. Polibek se rychle změnil ve vášnivý, jak si jejich jazyky našly cestu do úst té druhé. Maggie zatlačila na svou ženu a společně se vydaly ke své posteli. Maggie ji zatlačila dolů, Alex se posadila na kraj postele a Maggie obkročmo na ni. V mezičase nepřerušily líbání, které jen intenzívnělo. Maggie začala pohybovat boky a otírat se o svou ženu. „Ježiš, někdo je tu dychtivý,“ zamumlala Alex, jak se odtahovala z polibku. Maggie chvíli hleděla Alex do očí a na tváři se jí formoval široký úsměv.

Prolíbávala se podél Alexiny čelisti, než se dostala k jejímu uchu. „Nesnaž se mi namluvit, že ty nejsi,“ zašeptala jí do ucha, zatímco Alexiny ruce cestovaly po Maggiiných zádech. Maggie se rty vrátila zpátky dolů a okamžitě našla Alexina ústa. Jejich jazyky se spolu střetávaly. Alex vytáhla Maggiinu košili z jejích těsných džínů, jejich líbání neustávalo.

Chloin pláč je vytrhl z vášnivého objetí. Maggie na chvíli spočinula čelem na Alexině. „Nechtěla jsem na to myslet, ale věděla jsem, že k tomu dojde,“ zamumlala Alex a plácla rukama Maggie do pasu. Maggie se z ní zvedla.

„Vezmu ji,“ pronesla Maggie, přešla ke košíku a sklonila se k plačící Chloe. „Hej, beruško. Tvoje maminky se snaží dopřát si trochu zvláštního času pro dospělé,“ pronesla, jak si ji zvedla do náruče, hladila ji po zádech a držela u sebe. „Takže musíš zavřít oči,“ říkala měkce. Chloin pláč rychle ustal a usnula v matčině náruči. „Aha, chápu, chtěla ses jen pomazlit s mámou, co?“ řekla Maggie, zatímco ji pokládala zpátky a přikryla dekou. „Takže, kde jsme to-“ Maggie se otočila, ale byla přerušena Alexinými rty, které dopadly na její. Alex svírala Maggiinu košili a přitahovala si ji k sobě, jak polibek intenzívněl.

„Kdo je dychtivý teď?“ zamumlala Maggie.

„Sklapni.“ Alex rozepnula Maggiinu košili, než svýma rukama pohladila její holou kůži.

„Udělalo se mi špatně,“ ozval se ode dveří Isaacův hlas. Maggie s Alex si obě povzdechly, když se od sebe odtáhly a ohlédly se ke svému synovi. „Můžu zůstat ve vaší posteli?“

„Nemyslím, si, že dneska k něčemu dojde,“ zamumlala Alex, zatímco hleděla na Maggie. Obě vypadaly zklamaně. „Zvládl jsi to na záchod?“ zeptala se Alex, došla k němu, sklonila se před ním a položila mu ruku na čelo, aby zjistila, jestli nemá teplotu.

„Zašpinil jsem si povlečení. Promiň,“ sklopil Isaac hlavu.

„To je v pořádku,“ pohladila ho konejšivě po zádech. „Teta Kara tě jenom nechala sníst moc sladkostí, co?“ pronesla a Isaac drobně přikývl. Neměl teplotu a jeho tvář nebyla bez barvy, takže nebude nemocný. „Myslíš, že budeš znovu blinkat?“

„Já nevím,“ zavrtěl hlavou.

„Dobrá, no běž do naší postele a já ti půjdu převléct postel a přinést ti trochu vody,“ vybídla ho. Isaac učinil, jak mu bylo řečeno a rozeběhl se k posteli a vylezl na ni. Alex vzhlédla k Maggie a chystala se jí něco naznačit pusou, když pokoj znovu naplnil Chloin pláč. Alex zvedla obočí, než vyšla z pokoje.

„Ach, rozhodně k tomu dnes nedojde,“ zašeptala si Maggie pod vousy, jak znovu zvedala Chloe, aby ji utěšila.

50

O čtyři měsíce později.

Isaac pomáhal Alex postavit umělý vánoční stromek. „Nemůžu se dočkat Vánoc,“ prohlásil Isaac radostně, jak zvedl další větvičku a zasunul ji na své místo. „Tenhle rok jsou speciální, protože jsou Chloiny první.“ Isaac se ohnul a natáhl pro další větvičku, než se zajíkl. „Toby,“ zapištěl. Toby, štěně zlatého retrívra, byl nejnovější přírůstek do domácnosti Sawyer-Danversových. Pořídili si ho o měsíc dřív a bral si do tlamy všechno, co mohl, ale dával přednost všemu, kromě hromady hraček, které měl. „Mami, pomoz.“ Alex shlédla na tu scénu, kde jeden konec větvičky byl v Tobyho tlamě a druhý v Isaacově ruce.

„Zatracený pes,“ zabručela Alex a vytáhla mu ji z tlamy. Konec větvičky byl teď ožvýkán a po podlaze se válelo plastové jehličí. Ona byla tou, koho bylo nutně nejvíc přemlouvat, když došlo na jeho pořízení, ale radost, kterou přinesl Isaacovi a dokonce přihlouplý způsob, jak s ním dováděla Maggie, za to stály. „Tady, chytej tohle,“ natáhla se pro nejbližší štěněčí hračku – modrý míček – a hodila ho přes místnost. Toby zůstal sedět na místě s hlavou nakloněnou, jak k ní vzhlížel. Nadšeně vyštěkl, než vyskočil se zadníma nohama na zemi a předníma na Alex a začal ji oblizovat. „Nelízej,“ odpálkovala mu hlavu svou rukou. „Běž, přines,“ ukázala Alex přes místnost a Toby nadšeně odběhl, zvedl míček, vrátil se k Alex a lehl si blízko ní s balónkem v puse, žvýkal ho a pískal s ním na celý obývák.

„Mami, je to úplně zničené,“ zajíkl se Isaac a ukazoval Alex ožvýkanou větev.

„No, stejně musí přijít na stromek,“ prohlásila Alex, která si myslela, že by vypadal dost bláznivě, s chybějící větví. „Prostě ji vyměň za tuhle,“ natáhla se dozadu stromu, vytáhla jednu větev a dala ji dopředu, na stranu, která je vidět z místnosti. Isaac zasunul ožvýkanou větev dozadu. Ta strana bude stejně u zdi.

„Připraveni na ozdoby?“ Alex s Isaacem se podívali ke dveřím, když uslyšeli Maggiin hlas. Byla na půdě a snesla krabici koulí a dalších vánočních ozdob. Položila krabici na zem a kopla do ní nohu, aby ji posunula trochu do místnosti a sama zůstala ve veřejích. Vzhlédla ke snítce jmelí, která tam visela. „Ááá, vidíš to, Danversová?“ zazubila se prohnaně. „Stojím pod jmelím,“ ukázala na něj prstem.

„Vážně, zase?“ obrátila Alex oči v sloup. Maggie ho pověsila dříve toho rána a už se odehrálo spousta líbání pod jmelím.

„No tak, musíš políbit člověka, který stojí pod jmelím,“ našpulila Maggie lehce ret. Alex tála, když se objevily její dolíčky.

„Ve skutečnosti jen, když pod ním stojíte oba,“ zaculila se Alex drze při odpovědi.

„No, to můžeme napravit,“ pokračovala Maggie v trucování.

„Isaacu, běž dát mámě pusu,“ prohlásila a Isaac se zahihňal a rozeběhl se ke dveřím. Maggie se sklonila, zatímco si Isaac stoupl na špičky a dal mámě pusu.

„Ne, že by to nebylo milé, ale chci polibek od svého broučka.“ Maggie pořád špulila ret, jak se dívala na Alex.

„Tvůj brouček spí nahoře,“ vtipkovala Alex a ještě chvíli pokračovala ve škádlení Maggie. „Běž ji políbit, jestli chceš, ale dávej pozor, ať ji nevzbudíš.“ Chloe měla lehké spaní. To zdědila po Alex. Alex vzbudil i pád špendlíku, zatímco Maggie a Isaac by zaspali i výbuch bomby.

„Ha-ha,“ předstírala Maggie smích. „Mám na mysli svého druhého broučka.“

Alex zvedla obočí, jak kráčela k nim. „Běž začít zdobit stromek, kamaráde,“ rozcuchala Isaacovi vlasy, když se před nimi zastavila. Isaac zatáhl za krabici a táhl jí po podlaze ke stromku. „No tak fajn, paní, když to musí být,“ postavila se blíž ke své ženě s prohnaným zazubením ve tváři. Maggie vytáhla obočí a natáhla se, aby Alex políbila, ale ta si stoupla na špičky.

„Hele,“ zalapala po dechu Maggie. „Zlato.“

„Co je, můžeš mě líbat dle libosti,“ škádlila ji Alex, zatímco se natahovala, seč mohla. Maggie stála na špičkách, hlavu natahovala tak vysoko, jak jen dokázala. „Tak blízko,“ zamumlala Alex.

„Alex,“ povzdechla si Maggie.

Alex se kousla do rtu. „No tak, je to jen malá výzva,“ řekla jí. „Nemůžu ti to pokaždé usnadnit.“

Maggie svraštila obočí a naštvaně našpulila ret. „Jsi vydřiduch,“ zamumlala.

Alex se zasmála. „Ach, no, to tak nemůžeme nechat, že ne?“ zahýbala obočím, než klesla ze špiček a vtiskla polibek na manželčina ústa.

Pozn. překladatele: Vydřiduch, na kterého Maggie naráží, je hlavní postavou Vánoční koledy od Charlese Dickinse.

* * *

Maggie, Mike a Isaac byli na zahradě u Sawyer-Danversů a stavěli sněhuláka. Toby skákal ve sněhu a každou chvíli do něj zabořil hlavu. Bella následovala Tobyho a hystericky se smála pokaždé, když zabořil hlavu, té čtrnáctiměsíční to zjevně připadalo velice komické. Kara s Alex vyšly z domu. Alex nesla Chloe, která byla celá zabalená do svého zimního overalu. „Ach, Isaacu, tenhle chlapík vypadá úžasně,“ řekla Kara svému synovci, zatímco sledovala, jak Maggie s Mikem zvedají obří sněhovou kouli a umisťují ji na vršek jiné.

„Bude tak bezva,“ zazubil se Isaac na svou tetu. „Přál bych si, aby nikdy neroztál.“

„Musíš si ho prostě užít, dokud můžeš,“ pověděl mu Mike.

Isaac svraštil obočí na svého strýčka. „Ach,“ zavýskl Isaac a vyskočil do vzduchu. „No, možná teta Kara…ehm, Supergirl…teta Kara může použít své schopnosti Supergirl. Může ho zmrazit dechem a bude studený napořád.“

Maggie se smála nápadu svého syna. „Nemyslíš, že by sněhulák vypadal vtipně, kdyby byl na zahradě přes léto?“

„Ne,“ odpověděl. „Byla by to paráda. A byl bych jediné dítě s věčným sněhulákem,“ zaculil se, očividně se mu jeho plán zamlouval. „Máš jeho obličej, mami?“ zeptal se s pohledem na Alex.

„Jistěže mám.“ Alex podala Isaacovi malý pytlík a Isaac se pustil do práce. Z knoflíků udělal oči a úsměv a z mrkve nos.

„Strejdo Miku, potřebuje tvou čepici a šálu,“ pronesl Isaac a vzhlížel k němu.

„Ale kámo, mrzne. Nachladnu se, když si je sundám,“ protestoval Mike.

„Miku,“ zpražil ho pohledem Isaac. „Potřebuje je. Musíš se podělit a moje jsou moc malé.“

„No a co využít jednu z tvých matek?“ navrhl Mike.

„Ne,“ zalapal po dechu Isaac. „Nachladnou se. Musíš to být ty.“

„Chápu,“ zamumlal Mike, než si sundal čepici a šálu a podal je Isaacovi. Isaac se postavil na špičky a položil čepici na vršek obří sněhové koule, než obtočil šálu mezi dvěma koulemi.

„Budu mu říkat strejda Mike,“ oznámil a Maggie, Alex a Kara se zasmály. Isaac se hihňal též, zjevně pyšný na svého sněhuláka. „Můžeme udělat dalšího?“ zeptal se nadějně.

„Možná později, kamaráde,“ odpověděla Maggie svému synovi, zatímco se sklonila a nabrala si trochu sněhu. Udělala si sněhovou kouli, než si s ní párkrát pohodila v ruce s upřeným pohledem na svou ženu a prohnaným úsměvem na tváři.

„Neopovažuj se,“ ustoupila Alex, vědouc, k čemu se Maggie chystá. Zazubení na Maggiině tváři se zvětšilo a dolíčky se ukázaly. „Maggie, ne, držím dítě,“ zavřískla Alex, než ji sněhová koule zasáhla přímo do obličeje. „Ach, raději uteč,“ prohlásila Alex a podala Chloe Kaře, než se sehnula pro sníh. Isaac se hihňal, když se Maggie rozeběhla přes zahradu. Alex pronásledovala svou ženu, hodila po ní sněhovou kouli a trefila ji do zad.

Mike byl zaskočen, když ho pleskla sněhová koule. Shlédl a spatřil, jak se na něj culí Isaacova rozpustilá tvářička. „Ach, pane, jste v potížích,“ pronesl Mike a Isaac zaječel, než se dal na útěk před Mikem.

„Maminky, pomoc,“ zavřískl, jak běžel k nim. Maggie a Alex se bombardovaly navzájem sněhovými koulemi.

Isaac si udělal další kouli a vzhlédl, aby ji hodil po Mikovi. Právě, když to udělal, byl zasažen do ramene koulí, kterou po něm hodil Mike. Zajíkl se, než uslyšel hlas svých matek.

„Hele, hele, hele,“ zalapala po dechu Alex. „Nedovoluj si na toho malého,“ prohlásila Alex, zatímco Maggie hodila po Mikovi na oplátku sněhovou kouli.

„Co kdybychom to udělali Sawyer-Danversovi proti Danversovým?“ pronesla Maggie a hleděla se zazubením na Alex.

„Joo,“ vyskočil Isaac do vzduchu, zjevně se mu návrh jeho matky líbil.

„Cože? Co je na tom fér?“ zasténal Mike. „To bude tři na jednoho.“

„Tak jsme to řekly,“ pověděla mu Alex, než ho všichni tři zasypali koulí za koulí.

„Karo,“ zakřičel na ni Mike. „Pomůžeš mi trochu?“

Kara se dusila smíchy, jak sledovala ty tři házet sněhové koule na Mika. „Držím dítě,“ smála se, ráda, že má výmluvu, takže si může velice užívat sledování, jak se ti tři spolčili proti jejímu manželovi.

* * *

Maggie vešla zpátky do obýváku a nesla dvě lahve piva. Podala jedno Alex, zatímco si udělala pohodlí vedle ní na gauči. Toby se zvedl ze své postele, došel ke gauči, postavil se na zadní a položil si přední packy na Maggiinu nohu. Naklonil hlavu na stranu, zatímco ho Maggie poplácávala. „Hodný hoch,“ vrkala na něj. Toby vrtěl nadšeně ocasem, než vyskočil na gauč.

„Ne, ne, ne,“ strčila do něj Alex. Toby neměl dovoleno na gauč. „Dolů, hochu.“ Toby se na ni podíval, vylezl jí na kolena a stočil se tam.

„Ááá, koukni na to. Jsi na něj tak zlá a stejně tě miluje,“ říkala Maggie měkce, zatímco poplácávala Tobyho, který zůstával na Alexiných kolenech.

„Nejsem na něj zlá,“ bránila se Alex. „Jen nemá dovoleno na gauč.“

„Technicky na gauči není,“ poukázala Maggie. „Máš ho na kolenou.“

Alex ji sjela pohledem. „To je to samé. Nechci, aby skákal na lidi.“

„Ach, je v pohodě,“ opáčila Maggie. „Je to jen štěně,“ pronesla Maggie dětským hlasem, zatímco se sklonila a políbila párkrát jeho hlavu. „Nejsi? Jsi jen moje rozkošné štěňátko,“ prohlásila Maggie, než k ní Toby vzhlédl a začal jí olizovat obličej. Alex svraštila tvář, když jí oblízl ret.

„Fůůj, fajn, dneska už rozhodně nedostaneš žádný polibek pod jmelím.“ Alexina tvář byla stále zkroucena. „Ne po tom, co ses právě líbala se psem.“

„Nelíbala jsem se se psem,“ smála se Maggie.

„Olízl ti rty,“ Alex se tvářila znechuceně, ale Maggie se jen znovu rozesmála, než se napila svého piva.

„Pojďme se prostě kouknout na ten film,“ řekla Maggie nadšeně, jak se natáhla po ovladači. Chtěly se podívat na Vánočního skřítka. To byl Maggiin oblíbený vánoční film. Maggie nadšeně zavýskla, jak si opřela hlavu o Alex. Alex obemkla paži kolem své manželky a vrtěla hlavou nad jejím nadšením. Vánoce v Maggie opravdu probouzely dítě.

* * *

Maggie s Alex si právě zalezly do postele, když se dveře se zavrzáním otevřely a Isaac vešel do pokoje s Chloe v náručí. „Kamaráde, co to děláš?“ zeptala se a spatřila Tobyho vbíhat do pokoje za ním. „Co dělá nahoře?“

„Bylo mu dole smutno,“ řekl Isaac, zatímco si Alex vzala Chloe do náruče. Isaac si vylezl na postel mezi ně a vklouzl pod peřinu.

„No jasně.“ Alex pohlédla na Maggie, která se snažila nesmát. „To ti řekl, ne?“

„Ano,“ přikývl Isaac. „A Vánoce jsou jenom za týden, takže je hezké být všichni pohromadě,“ prohlásil a díval se z Alex na Maggie a zase zpátky.

„Ale Toby vážně nemá dovoleno do patra,“ řekla Alex a přejela rukou přes Isaacovu hlavu. „A obzvláště nemá dovoleno do postele,“ zamumlala, když Toby vyskočil nahoru a schoulil se u Alexiných nohou.

„Přestaň být Vydřiduch,“ praštila Maggie svou ženu do paže. „Jsou Vánoce.“

„Jo, jsou Vánoce,“ zopakoval Isaac. „A mami, je to jen štěňátko,“ namítal. „Takže by to měl mít dovoleno.“

„Jo, mami, ježiš,“ ušklíbla se Maggie, zatímco po ní Alex střelila pohledem. Snažila se udržet vážný výraz, ale nedokázala zabránit, aby se jí rty nezvedly z toho, jak se na ni její žena dívala.

„Ach, no, jen proto, že vás mám ráda, může tu dneska zůstat,“ pronesla Alex a Isaac se zaradoval, zatímco vytáhl kus papíru z přední kapsy svého jednodílného pyžama se sobem.

„Tohle jsem namaloval,“ prohlásil, zatímco rozevřel složený papír a ukázal svým rodičům obrázek, který nakreslil.

„Má to být jmelí?“ zeptala se Maggie při pohledu na obrázek.

„Ano,“ odpověděl Isaac a zároveň přikývl hlavou, jako by poskytoval dvojité potvrzení. Maggie se zaculila, jak pohlédla na Alex, která se drobně zasmála. „Musíte si dát pusu,“ pronesl, zatímco zvedl papír tak vysoko nad svou hlavu, jak dokázal. Alex s Maggie si vyměnily pohled, než se sklonily a každá políbila jednu jeho tvář. „Ne, mě,“ řekl jim. „Jedna druhé,“ pronesl s pohledem na Maggie, pak Alex a pak zpátky na Maggie. Maggie pozvedla obočí nad svým synem, než pohlédla na Alex. Obě se naklonily nad svým synem a vyměnily si něžný polibek. Obě se na chvíli odtáhly, než se políbily znovu. „Měli bychom tohle pověsit nad postel, takže byste se musely líbat pořád,“ pověděl jim Isaac a hihňal se při tom.

„To zní dobře, kamaráde,“ řekla mu Maggie, než se znovu se svou ženou setkaly v polibku, tentokrát trochu vášnivějším. „Hmm, miluji tě, Alexandro Sawyer-Danversová.“

„Ne tolik, jako já tebe Margaret Ellen Sawyer-Danversová,“ odvětila Alex.

„To je nemožné,“ zavrtěla Maggie hlavou, než si znovu se svou manželkou vyměnily polibek.