Milion akrů nebe

Napsala: Dev, Překlad: Kofola

Kapitola 1: Seznámení

Spencer Carlinová se s pažemi propnutými nad hlavou opřela a prohnula se v zádech ve snaze protáhnout si trochu tělo. Sexuální napjatost, usoudila, nebyla dobrá pro její páteř ani držení těla. Podívala se přes rameno směrem ke zdroji toho napětí a sama pro sebe se usmála.

Už od samého počátku to nebyl pro Spencer typický úkol. Její editor Mark jí oznámil, že předmětem jejího dalšího rozhovoru bude ta známá polepšená divoška Ashley Daviesová. Spencer o Ashley věděla akorát to, co všichni ostatní: první platinové album získala, ještě než jí bylo 20, následovaly samé úspěchy, turné, drogy, alkohol, zatčení pro násilné chování a potom zmizela víc jak na dva roky, aby se znovu objevila s měkčím, jemnějším zvukem. Jistě, neprodávalo se to už tolik, jako její dřívější věci, ale texty nynějších písní byly až srdceryvně upřímné. Byly o osamělosti, pochybnostech a zmařených šancích, ale zároveň tak nějak o naději.

Když jí Mark řekl, že tahle v současné době poměrně samotářská zpěvačka konečně souhlasila s rozhovorem, byla Spencer překvapená, protože jejich časopis se ji snažil uhnat už skoro tři roky, tedy od té doby, co se v pětadvaceti letech vrátila na jeviště. Ashley odmítala všechna interview od té doby, co se od hudby distancovala, a raději se svými fanoušky komunikovala sama přes svoji webovou stránku. To platilo každopádně alespoň do té chvíle, kdy její agent zavolal a řekl, že slečna Daviesová by svolila k rozhovoru, ale jedině se slečnou Spencer Carlinovou, a pod podmínkou, že interview se odehraje u zpěvačky doma v Montaně. Fotograf prý může dorazit také, ale ten tam smí být maximálně půl dne. Slečna Carlinová by si měla zabalit věci alespoň na dva dny s přenocováním a měla by být vybavena na pobyt na ranči. Trošičku zvláštní, leč zdaleka ne nejbizarnější věc, kterou byl časopis nucen podstoupit, aby vyhověl nějaké star. A prosím, žádné dotazy na zpěvaččinu agentku, proč si Ashley vyžádala konkrétně Spencer Carlinovou.

O několik týdnů později se Spencer a Janey, jedna z fotografů, vydaly na cestu k ranči Davies. Na letišti si pronajaly auto s pohonem 4×4 a následovaly jasné pokyny, takže poměrně snadno našly cestu na pozemek, kam dorazily akorát kolem doby oběda. Cesta byla horší než špatná a ony byly rády, že si zvolily pohon na všechny čtyři. Spencer nevěděla, co očekávat, ale masivní, kamenem obložený dům, který na konci cesty našly, jí vyrazil dech. Byl to asi takový ranč, jako je luxusní hotel v porovnání s letní chatou: obrovská, rozlehlá nemovitost z větrem ošlehaného kamene, dokonale splývající se zemí kolem, budící dojem, že by tu mohla takhle stát ještě několik stovek let.

Spencer s Janey zaparkovaly na rozlehlém asfaltovém parkovišti před domem, vystoupily z Jeepu a rozhlížely se po známkách života. Protože nikoho neviděly, rozhodly se pokračovat k domu. Jak šly, Spencer se podívala nalevo a všimla si dvou jezdců na koni, kteří se blížili k domu. Z dálky to vypadalo, že jeden je muž, druhý žena, a oba vypadali na nějaké místní rančery. Spencer zamžourala proti slunci a usmála se jejich směrem, než se opět vydala k ranči. Veliké dubové dveře byly odemčené a obě ženy se jaly hledat nějaký zvonek nebo klepadlo, ale nenašly nic. Spencer opatrně strčila do dveří, rozhlédla se po obrovské vstupní chodbě, ale nic a nikoho uvnitř neviděla ani neslyšela.

Spencer se obrátila na Janey a zeptala se jí: “Co myslíš, že bychom měly udělat? Půjdeme dál, nebo počkáme tady, až pro nás někdo přijde?”

Janey zírala někam přes Spenceřino rameno. “To asi nebude třeba řešit. Myslím, že paní domu právě dorazila,” poznamenala pobaveně a kývla směrem za Spencer.

Když byla Spencer na vysoké, měla všude po zdech svého pokoje na kolejích vylepené plakáty s Ashley Daviesovou. Ashley byla typická mladá pop-rocková hvězda s vizáží drsňačky, která se nestyděla ukázat trochu kůže. Z jejího posledního alba však Spencer věděla, že tahle podoba, společně s její hudbou, zjemnila, ale pořád to byla v jádru ta samá rockerka. Takže když se Spencer otáčela, očekávala někoho, kdo bude vypadat připravený vstoupit rovnou na pódium.

Ale mladá žena přicházející k nim byla úplně jiná. Tohle zcela popravdě byla ta naprosto nejatraktivnější lidská bytost, jakou kdy Spencer spatřila. Ashley byla ležérně oděna - v obnošených kovbojských botách, vyšisovaných džínách a špinavém bílém tílku. Na ramenou jí tak tak držela rozepnutá šedá košile, jejíž rukávy měla volně vyhrnuté. Boky jí obepínal pracovní opasek, jenž jenom podtrhoval její uvolněnou chůzi. Kaštanové vlasy měla stažené pod kloboukem, který Spencer z nějakého důvodu připomněl Brada Pitta ve filmu ‘Thelma a Louisa’. Kolem tváří jí spadalo pár uvolněných pramenů vlasů a Spencer byla náhle nevysvětlitelně naplněna touhou – ne, potřebou – zastrčit ty pramínky Ashley za ucho.

V jedné ruce držela kladivo, ve druhé třímala koňské otěže. Jezdec, kterého si Spencer všimla už předtím, kráčel s vlastním koněm po jejím boku. Zastavili si několik metrů od Spencer a Janey. Ashley přivázala koně k zábradlí od verandy a otočila se k novinářce a fotografce. Topůrkem kladiva mírně cvrnkla do klobouku a široce se usmála.

“Vy musíte být Spencer Carlinová a Janey Brantová,” řekla. “Já jsem Ashley a tohle – ” ukázala na muže vedle sebe, “je Alex.”

Alexovi mohlo být něco málo přes třicet a vypadal, jako by vystoupil z plakátu na Marlboro: vysoký, tmavé vlasy, hnědé oči, rozložitá ramena, silné paže, opálený z celodenní práce na slunci. Zvedl ukazováček a palec pravé ruky k lemu svého klobouku a naklonil jej mírně jejich směrem. “Dámy,” protáhl.

Když Spencer vykročila, aby si s nimi potřásla rukou, cítila na sobě Ashleyin pohled, který cestoval po celé délce jejího těla. Jak bylo požadováno, byla oblečena na ranč - džíny, turistické boty, tričko s dlouhými rukávy a džínová bunda. Rozhodně si tedy nedovedla vysvětlit, čemu vděčila za ten pohled, kterého se jí právě dostávalo. Jak se k Ashley přibližovala, všimla si v jejích očích té pověstné jiskry a možná i náznak něčeho jiného, co Spencer nedokázala docela zařadit. “Já jsem -”

“Spencer Carlinová,” dokončila Ashley za ni, potřásla si nabízenou rukou a pomalu ji zase pouštěla. Spencer měla co dělat, aby potlačila zachvění, když jí Ashleyiny prsty pomalu přejely podél dlaně.

Jejich zasněnou chvilku přerušilo hlasité zakašlání za Spenceřinými zády. “A ty budeš Janey.” Ashley se na Janey usmála, ale nadále zůstávala tělem natočena ke Spencer, která vypadala, že před zpěvačkou snad vrostla do země.

“Tak,” řekla Ashley rozhodně, “kde mě chceš?”

Kapitola 2: Přivítání

Janey sestoupila z verandy, ruce vrazila do kapes svých kargo kalhot. “No, tady mi to úplně vyhovuje. Světlo je úžasné,” dodala s pohledem upřeným na oblohu. “Momentky jsou nejlepší. Líbí se ti momentky?” Podívala se na Ashley a ta přikývla. “Dobře, dobře. Co jsi měla v plánu dělat s tím kladivem?”

Ashley naklonila hlavu směrem k Jeepu. “Chystali jsme se na tamhleten plot.”

Janey se podívala za Jeep, kde byla řada plotových sloupků nakloněných v mírném úhlu. Přejela očima plot, pak několik bodů na obloze, potom sjela zpátky na Ashley, přičemž si celou dobu zadumaně poklepávala prsty po bradě. Pomalu kývla. “Jo, jasně,” mumlala. “To půjde. Jo, jdeme na to. Vyfotíme, jak spravuješ plot. Víš co, takové to ‘rockstar dělá skutečnou práci’. Nebo ‘Nové já’. Líbí se ti ten nápad?”

Ashley přikývla, nebyla si jistá, zda by nahlas vyřčený názor dokázal starší ženu zastavit. Janey, už zcela pohlcená ve vlastním světě, vykročila k plotu, kontrolovala expozimetr, co měla pověšený kolem krku, zanechávajíce Ashley a Spencer opět o samotě. Alex mezitím odvázal oba koně a odváděl je kolem domu někam pryč.

Zatímco ty dvě mluvily, Spencer si prohlížela brunetku před sebou. Měla tolik otázek, na které neznala odpovědi, především pak, proč byla pro tento úkol vybraná právě ona, a jak zatraceně Ashley Daviesová – TA Ashley Daviesová – vůbec věděla, kdo Spencer je? A téhle tvrdě šlapala na paty otázka, proč Spencer pociťovala tak niternou reakci na tuhle brunetu. Nebyla to ani zdaleka první hvězda, se kterou by Spencer měla dělat rozhovor, takže to určitě nebylo okouzlení tohodle typu. A zrovna tak to nebyla první žena, která Spencer přitahovala na první pohled.

Klídek, Carlinová, pomyslela si, jsi tu kvůli práci, ne na rande. A ta práce je novinařina. Vůbec tu ženu neznáš. Soustřeď se na svůj úkol. Soustřeď se.

“Tak,” vytrhla ji Ashley ze zamyšlení, “neodneseme ti věci dovnitř?”

Spencer málem zapomněla, že tahle cesta zahrnuje přenocování. Usmála se na Ashley úsměvem, o němž doufala, že je přátelský, leč profesionální, ale přitom si nedokázala nevšimnout, kterak sluneční paprsky zachycují načervenalé odstíny ve vlasech lemujících zpěvaččinu tvář, nebo vřelosti jejích očí.

“Jistě,” odvětila, “veď mě.” Udělala několik kroků k domu, než ji Ashley zarazila.

“Um, neměly bychom nejdřív ty věci vzít?”

Spencer v duchu zanaříkala. Fakt pěkný, Carlinová. Tvůj plán ‘profesionální přístup’ zatím vychází na jedničku. Otočila se na patě, došla zpátky k Jeepu a vytáhla svou cestovní tašku. Poněkud ji překvapilo, když se vedle ní najednou zjevila Ashley a vzala jí tašku z ruky. “Přece nenechám své hosty, aby si nosili zavazadla sami.”

Spencer ustoupila a nechala menší dívku, aby šla první. Nebyla její chyba, že tohle uspořádání jí dopřálo příležitost obdivovat Ashleyin zadek v džínách, když šla za ní. A, Bože, vypadal ale dobře. Spencer až do této chvíle nikdy nenapadlo, jak může být opasek s nářadím pěkným doplňkem. Zezadu vypadal jako opasek s pistolí a Spencer se málem nahlas zachichotala, když si představila Ashley Daviesovou, hudebnici, jako nějakou hrdinku divokého Západu v 19. století. Vsadím se ale, že by uměla zmalovat zadek.

Jakmile byly v domě, Ashley je vedla po velkém dřevěném schodišti do druhého patra. “Nemívám tu moc návštěv, ale paní B. pro tebe přichystala pokoj. To je Alexova máma,” dodala na vysvětlenou. Spencer jen mlčky kývla, protože právě byla tím vším kolem tak nějak ohromená. Zvenčí ranč vypadal veliký, ale uvnitř byl obrovský. Z toho, co si zatím mohla všimnout, zdálo se jí, že se tu normálně žije, prostě jako opravdový domov. Ashley zastavila před posledním pokojem na chodbě a otevřela dveře.

“A jsme tady.” Ashley postavila Spenceřinu tašku na zem a rozevřela dveře pokoje pro hosty. Spencer nahlédla dovnitř a s potěšením zjistila, že pokoj byl nejenom prostorný s na pohled tou největší a nejměkčí postelí, jakou Spencer viděla, ale že měl navíc okno téměř od podlahy ke stropu s výhledem na pole a hory za rančem.

“To je nádhera,” zamumlala si stejně tak pro sebe, jako k Ashley, když došla k oknu. Ashley se opírala o rám dveří s rukama založenýma na prsou a pobaveným výrazem ve tváři.

“Výhled? Jo, není špatný.” Zpěvačka se zazubila a Spencer si všimla, že se jí při tom u kořene nosu dělá malá vráska. Nemělo by to být takhle sexy. Spencer se zase otočila, aby vyhlédla z okna ven, a uslyšela Ashleyiny boty klapající po dřevěné podlaze, jak se k ní přibližovala. Ačkoli se zastavila nějakých třicet centimetrů za mladší blondýnkou, celé Spenceřino tělo vnímalo Ashleyinu blízkost. Chvíli tam takhle stály, aniž by něco říkaly, pak Ashley oznámila: “Poslyš, musím jít absolvovat tu věc s tvou fotografkou. Zatím si to tu klidně prozkoumej. Tenhle pokoj má samostatnou koupelnu, do kuchyně vedou dveře hned pod schody. Když tam zajdeš, paní B ti připraví něco k pití nebo tak.”

A s tím byla Ashley pryč.

Až ve chvíli, kdy slyšela, jak se za ní zaklaply dveře, si Spencer uvědomila, že celou tu dobu zadržovala dech. Ach jo, Carlinová, ten tvůj plán prostě šlape dokonale. Zůstala u okna ještě chvilku a vstřebávala pokojnou atmosféru, než se vrátila ke své tašce u dveří, vzala ji a položila na malý stolek u zdi. Otevřela jednu z kapes a vytáhla malý diktafon, který zastrčila do zadní kapsy svých džín. Konec konců sem přijela něco dělat.

Sundala si džínovou bundu, hodila ji na postel, vyšla na chodbu a tiše za sebou zavřela dveře, pak zamířila zase po schodišti dolů. Došla k oknu vedle vchodových dveří. Jeep se zatím přesunul ke vzdálenějšímu konci parkoviště, kde z něj Ashley s Janey za družného hovoru vyndávaly Janeyino vybavení. Alex opodál tahal plotové sloupky.

“Je to pěknej chlap, můj syn.”

Spencer málem vyskočila z kůže, když uslyšela silný přízvuk starší ženy, která nyní stála za ní.

“Nechtěla jsem tě vylekat. Jsem Marta Bresnyachuk, ale můžeš mi říkat paní B. Každý mi tak říká.” Malá, baculatá žena s šedivými vlasy v tmavé sukni a světle modré zástěře Spencer okamžitě připomněla, že z kuchyňských dveří se k ní line bohatá vůně.

Spencer se mile usmála. “Spencer Carlinová.”

“Nu, Spencer Carlinová, musíš mít po té cestě hlad. Co kdyby sis sedla na verandu, koukala, jak jim to s tim plotem jde, a já ti donesu svačinu?”

Spencer zavrtěla hlavou. “Ne, opravdu, paní B, nemám hlad. Jenom jsem se, uh, chtěla porozhlédnout.”

“Sedni si na verandu, Spencer Carlinová,” utnula ji paní B pevně. Spencer něco říkalo, že s touhle malou ženou z Východní Evropy není radno se dohadovat, tak jen slabě přikývla a otevřela dveře. Rozhlédla se a na konci verandy uviděla několik mohutných křesel a stůl. Posadila se a potom obrátila svou pozornost k improvizovanému focení, které probíhalo pár desítek metrů před ní.

Alex a Ashley právě přidělávali pletivo zpátky ke sloupkům, zatímco Janey poletovala kolem nich, cvakala spouští fotoaparátu, neustále měnila úhel, ale nezdálo se, že by ji ti dva vnímali. Po několika minutách Ashley náhle přestala zatloukat, vzhlédla ke Spencer a usmála se na mladou blondýnku. Vzájemně se na sebe dívaly, když si Ashley svlékala košili a odhodila ji na zem. Spencer cítila, jak začíná rudnout a odvrátila se. Její rozpaky zahnala až paní B, která se u ni objevila vyzbrojená podnosem s limonádou, sklenicemi a obloženým talířem plným sendvičů se šunkou a sýrem. Položila podnos a rozlila limonádu do čtyř sklenic, jednu z nich postavila před Spencer, společně s talířem.

“Ty teď jez, Spencer Carlinová.”

Spencer se na ni široce usmála. “Děkuju vám, paní B.” Bylo zřejmé, že paní B se snažila tvářit přísně, ale Spencer viděla v jejích očích veselé plamínky. Hospodyně poté vzala podnos se zbývajícími sklenkami a nabídla pití i ostatním. Ashley zvedla sklenici, zaklonila hlavu a vypila studený nápoj na jeden zátah. Spencer se přistihla, jak při tom pohledu polkla, a říkala si, jaké by to asi bylo, mít tu napjatou kůži Ashleyina krku pod svými ústy.

Nezůstalo bez povšimnutí ani to, že sama Ashley po Spencer házela kradmé pohledy, zatímco se bavila s ostatními. Možná tyhle znepokojivé pocity nebudou jednostranné, pomyslela si Spencer šťastně.

Kapitola 3: Trochu tě poznat

O několik hodin později byla Spencer v kuchyni. Janey přesvědčila Ashley, aby focení protáhly, což nakonec trvalo hodně přes tři hodiny, při nichž pořídila celou řadu záběrů ve venkovních lokalitách. Spencer se nejvíc líbila série snímků, na nichž Ashley sedí na židli na verandě a brnká na kytaru. Všimla si, že zpěvačka si stáhla klobouk víc do čela a hlavu měla skloněnou nad kytarou, aby si chránila oči před objektivem fotoaparátu.

Když skončily, Ashley trvala na tom, že Janey odveze na letiště, přestože Spencer protestovala. Ashley bude pryč ještě pár hodin, tak se Spencer zavrtala do svého pokoje, vytáhla laptop a půl hodiny do něj jenom civěla, než se rozhodla vyhledat společnost paní B. Nyní stála u kuchyňského ostrůvku a vylupovala do veliké mísy hrášek, zatímco starší žena chystala kuře na pečení. Spencer byla zvědavá, tak se zeptala, jak dlouho paní B pro Ashley pracuje.

Paní B se srdečně zasmála. “Já pro slečnu Ashley nepracuju. Jsem už stará – manžel mi umřel a děti jsou dospělé – ale pořád ještě vím, jak se postarat o ztracenou ovečku.”

Spencer to zaujalo. “Vy si myslíte, že Ashley je ztracená ovečka?”

Paní B Spencer pohrozila ukazováčkem. “Na to, že jsem stará, snad nic neřekneš?”

Spencer zrudla jako rajče. “No, ano… tedy samozřejmě, že si nemyslím, že byste byla stará…” odmlčela se, ale byla zase přerušena smíchem starší ženy. Byl to vřelý, květnatý zvuk, na který Spencer zareagovala vlastním úsměvem. Všechno na té situaci jí připomínalo její babičku v docela jiné kuchyni na farmě v Ohiu, když byla Spencer malá. Přestala vylupovat hrášek a vyskočila na pult. “Povězte mi o Ashley.”

Paní B zaváhala. “Kdo se ptá? Spencer Carlinová, nebo novinářka?”

“Jenom já, paní B.”

“Je lepší člověk, než si myslí, řekla bych. Když sem přijela, všichni jsme čekali, že všechen dobytek prodá, a Alex bude bez práce, ale místo toho z něho udělala obchodního partnera a teď už celý ranč řídí. Z města sem jezdí pracovat čtyři chlapci.”

Starší žena nalila dva šálky kávy a jeden podala Spencer. “Chceš do toho cukr a smetanu jako správná Američanka?” Spencer zavrtěla hlavou. “Myslím,” pokračovala paní B, když usrkla ze svého šálku, “že je tady šťastná. Myslím, že tenhle kus země miluje. Ale bojím se, že se tady schovává před světem.”

“Schovává?”

“Nevídá se s lidmi. Když dělá svoji muziku, má kolem sebe lidi, nějaké přátele, co sem přijedou do studia a nějaký čas se zdrží. Ale nemá přátele, kteří by sem přijeli jen kvůli ní. A ona zase neodjíždí odtud, pokud opravdu nemusí. Je příliš mladá, aby byla tak sama. Potřebuje dobrou ženu, takovou, jako je Sophie mýho Alexe.”

Spencer málem kávu vyprskla. Ačkoli slyšela od ostatních lidí v hudebním průmyslu, že Ashley v počátcích své kariéry spala s mnoha ženskými fanynkami, zpěvačka nikdy veřejně svou sexualitu nekomentovala, a ani v tisku se o tom moc nepsalo.

“Tys to nevěděla?” zasmála se paní B.

“Ehm, no, tak trošku.” Spencer si říkala, jestli se vůbec někdy tolik červenala.

“A ty, Spencer Carlinová, máš někoho?”

Spencer svou odpověď chvilku zvažovala. Soukromí si hodně chránila a obyčejně takhle otevřeně s prakticky cizími lidmi nemluvila, ale v téhle kuchyni, s touhle ženou, která jí tolik připomínala babičku, měla pocit, že může být naprosto sama sebou. Dívala se do svého šálku a usmála se pro sebe. “Ne, ani já nemám žádnou dobrou ženu.”

Nato se ženy podívaly jedna na druhou a vzápětí se rozesmály.

“Něco vtipného?”

Spencer se napůl otočila a ve dveřích do kuchyně spatřila stát Ashley s kloboukem a klíčky od auta v ruce. Její první myšlenka byla: Bože můj, jak dlouho tam asi stojí?, hned následovaná: Sakra, ona je každou minutou víc sexy!.

Když ani jedna z dotázaných neodpověděla, Ashley vešla do místnosti a odložila si věci na kuchyňský ostrůvek. Přešla k paní B a drcla do ní boky. “Prozrazovala jste všechna má tajemství, paní B?”

“Hah! Copak ty asi máš za tajemství, maličká? Akorát si jezdíš na tom svým koni, hraješ na tu svoji kytaru, píšeš si do té svojí malé knížečky.” Mávla odmítavě rukou, jako by žádnou z těchto aktivit nepovažovala za hodné nějakých drbů.

Ashley na Spencer obrátila oči v sloup. “Neposlouchej tuhle starou ženskou. Její angličtina je tak špatná, že polovinu času neví, co říká.” Ta poznámka zpěvačce vysloužila od ženy vedle ní rýpanec do žeber. “Podívej, potřebuju se převléknout,” ukázala na své ušpiněné tílko, “a pak bychom si možná mohly promluvit o tom rozhovoru.”

Rozhovor? No jo, rozhovor, Carlinová. Jsi tady pracovně, pamatuješ? Jak to, že na tuhle skutečnost tak snadno zapomínáš? Přikývla. “To zní jako plán.”

“Taky se určitě musíš cítit pěkně unavená a dala by sis po dlouhé cestě sprchu, a pak ještě celé to ‘celodenní čekání na mě’. Ačkoli já za čekání samozřejmě stojím.” Ashley koketně zamávala řasami a mrkla. “Každopádně, co kdybychom se tu zase sešly asi za hodinku? To by nám oběma mohlo stačit, abychom se osvěžily?”

Spencer mlčky přikývla a sledovala, jak Ashley dala paní B rychlou pusu na tvář, sebrala svůj klobouk a klíče, a za pískotu nějaké staré country melodie vyšla z kuchyně, přitom do rytmu vrtěla boky. Spencer pozorně sledovala každý její pohyb a pořád zírala na zavřené dveře, když na sobě ucítila něčí pohled. Paní B se na ni upřeně dívala s jedním obočím tázavě zvednutým. Spencer se na ni akorát zazubila a obě ženy znovu vybuchly smíchem.

Po dlouhé, horké sprše a pár rychlých telefonátech se Spencer oblékla a zamířila dolů. Na vstupních dveřích našla vzkaz ‘Jsem na verandě, A‘. Otevřela dveře a uviděla Ashley sedící v podobné pozici jako při focení: na kraji jedné ze židlí a s kytarou na koleni. Ale tentokrát si přidržovala kytaru pouze levačkou, zatímco pravou něco zapisovala do notesu. Podvečerní slunce zvýrazňovalo načervenalé tóny v jejích vlasech a pokožka jí jen zářila. Byla to bezpochyby nejkrásnější žena, jakou kdy Spencer viděla.

“Zdravím,” řekla Spencer tiše.

“Ahoj,” odpověděla bruneta a očima pomalu vystoupala po jejím těle, až dosáhla očí. Držela Spenceřin pohled o pár vteřin déle, než bylo nutné, pak kývla hlavou k židli vedle ní. “Zaber místo.”

Spencer se posadila. “Děláš na nové písničce?”

“Kdepak, jenom si tak s něčím pohrávám.” Ashley se otočila a postavila kytaru ke zdi za sebou. Vytáhla nohy nahoru a uvelebila se v tureckém sedu naproti Spencer. Blondýna si pomyslela, že teď Ashley vůbec nevypadá jako nějaká mezinárodní umělkyně: drobná postava v teplácích a tenké mikině sedící naboso na venkovské verandě kdesi v Montaně. Otevřela ústa, aby se na něco zeptala, ale Ashley promluvila první.

“Byl to ten kousek o mladistvých v léčebně.”

Pozor, nelogično na obzoru! “Co to?!” zareagovala zmatená blondýna.

Ashley se zakřenila, což mělo za následek, že kůže u kořene nosu se zkrabatila tím způsobem, který už teď Spencer přišel naprosto rozkošný. “Důvod, proč jsem si tě vyžádala. Proč jsem věděla, kdo jsi. Kvůli tomu článku z léčebny.”

Spencer to pořád nějak nedávalo smysl. “Tys chtěla dělat rozhovor se mnou na základě článku, co jsem psala o mladých závislácích?”

Ashley přikývla. “Nesoudila jsi je. Jednala jsi s nimi jako s komplexními, chybujícími lidmi, kteří potřebovali pomoc, ne odsouzení.” Její hlas klesl. “Zažila jsem to a vím, jak těžké to je.”

Novinářka ve Spencer věděla, že teď by měla vytáhnout diktafon ze zadní kapsy a zapisovat si, ale nedokázala se k tomu přimět. Připadalo jí to, jako by se prostě dva lidé bavili při zapadajícím slunci a ona nechtěla ohrozit jakousi počínající důvěru, kterou ze zpěvačky cítila. Mohla si namlouvat, že to všechno je standardní postup při dělání rozhovorů – vytvořit si jistý vztah s dotazovaným – ale věděla, že to bylo víc než jen to. Ta žena ji fascinovala. Strávila s ní všeho všudy půl hodiny čistého času a už cítila, že mezi nimi se odehrávalo něco víc než profesionální záležitost. Bylo to nečekané a za normálních okolností by se toho Spencer ostýchala, utekla by od toho, ale teď prostě nemohla. Něco v ní chtělo poznat Ashley Daviesovou lépe ve velice osobním smyslu. Spencer si vybavila mládeži nepřístupné scénky, které se jí přehrávaly před očima, když byla ve sprše. Dobře, tak teda ve velice intimním smyslu.

V dobrém úmyslu udržet hovor na odlehčené úrovni Spencer namítla: “Ale přece jsi nevěděla, jak vypadám, ne?”

Ashley se pousmála a protočila oči. “Kolonka o autorovi, Spence. Dali ti tam takovou malou fotku hned vedle toho článku. Člověk by myslel, že takové věci budeš znát!”

“Aha. Bože, připadám si jak blbka!”

“No,” poznamenala Ashley s hranou vážností, “řeklas to ty, Spence…”

To už bylo podruhé, co ji zpěvačka oslovila Spence. Blondýně to dodávalo pocit neskutečné výjimečnosti. Popravdě si připadala zase jako puberťačka. Nadržená puberťačka, Carlinová, opravila se v duchu.

“Takže,” Ashley navázala tam, kde přestala, “jsem si řekla, že když už budu někam dělat interview k propagaci nové desky, jak mi smlouva s nahrávací společností káže, tak bych si aspoň mohla vybrat, s kým. A vybrala jsem si tebe, protože mi přišlo, že ty budeš férová, nebudeš soudit nebo si domýšlet o mně nějaké závěry.”

Spencer položila dlaně na stůl před sebou a zadívala se na své prsty. “No, můj táta je sice sociální pracovník v LA, ale upřímně řečeno jsem ten článek napsala kvůli bráchovi Glenovi, který je od osmnácti let členem anonymních narkomanů. Vicodin. Takže taky vím, jaké to je.” Nevěděla, proč to všechno brunetě řekla. O Glenově závislosti nikdy mimo okruh rodiny nemluvila. Jenže její mozek se zdál v přítomnosti Ashley pracovat nějak jinak.

Ashley neřekla nic, ale natáhla ruku přes stůl a položila ji na jednu Spenceřinu. Palcem zlehka hladila mladší ženu po zápěstí a Spencer při tom cítila, jak jí probíhají vlny příjemných pocitů. Spencer si byla docela jistá, že Ashley slyšela, jak se krátce a ostře nadechla, když se jí bruneta dotkla, protože Ashley se právě usmívala pěkně domýšlivě a pěkně samolibě.

“Tak, ohledně rozhovoru. Dnes po večeři bychom mohly udělat ‘Ashley Daviesová: Roky zlobivé holky’ a zítra jsem si myslela, že bychom vyrazily časně a projely si pozemky okolo, abys poznala mé nové já. Tedy předpokládám, že na koni to umíš, viď, Spence?”

Ashley udržovala lehký tlak palce na Spenceřině zápěstí, a třebaže její tón byl lehký, Spencer věděla, že její potenciální ústřední postava rozhovoru záměrně položila tu otázku tak, aby mohla být vyložena různě. Ale tu hru můžou hrát dva. Naklonila hlavu a sladce se na zpěvačku usmála. “Narodila jsem se v Ohiu. Prakticky jsem vyrostla na farmě. Neexistuje nic, co by městská holka mohla učit holku z farmy, pokud jde o rajtování.” Poslední slovo zdůraznila.

Spencer s uspokojením konstatovala, že její odpověď zřejmě Ashley na okamžik zaskočila. Bohužel to měla za následek to, že zpěvačka pustila Spenceřinu ruku a opřela se ve své židli.

“No,” uzavřela to Ashley, “v tom případě už se nemůžu dočkat, až se spolu projedeme, Spence.”

Kapitola 4: Ashley Daviesová – já, hříšnice

Večeře byla poměrně klidná, ale ne nudná událost, při které se u velikého stolu v kuchyni sešli Ashley, Spencer, Alex a paní B. Spencer poslouchala, jak paní B vypráví o Alexově ženě Sophii a jejich malém synovi Michaelovi, kteří byli na několik týdnů navštívit Sophiinu rodinu. Snažila se věnovat paní B pozornost, jenže Ashley se na ni neustále usmívala a mrkala a bylo pěkně těžké se soustředit.

Bylo to, jako by jí bylo zase –náct, kdy se všechno točí kolem tajemných pohledů a plachých úsměvů. V těch dobách by jediný správný pohled od té správné osoby dokázal otřást celým Spenceřiným světem. Ashley rozhodně znala všechny správné pohledy a Spencer se téměř utápěla v hloubce těch čokoládových očí. Nic z toho, samozřejmě, neušlo pozornosti paní B, která se jen pro sebe usmála a dál mluvila o tom, jak je její vnuk ten nejhezčí, nejchytřejší a nejroztomilejší děťátko pod sluncem.

Po jídle paní B s Alexem zamířili domů a Spencer okamžitě pocítila, že dům bez přítomnosti té starší ženy jaksi ztratil na hřejivosti. Uvažovala, jak osaměle si tu Ashley musí připadat, když je tu většinou docela sama. Tady to nebylo jako L.A., kde se prostě můžete kdykoli sebrat a zajít do klubu nebo do kina.

Ashley zavedla Spencer do obrovské místnosti v přední části ranče, jež se zdála být kombinací hudebního pokoje, obýváku a menší pracovny, a zmizela za dalšími dveřmi. Když se zase vrátila, nesla podnos a na něm lahev Jack Daniels, pár plechovek Coly, led a dvě sklenice.

“Něco k pití?”

Spencer nad tím popřemýšlela a zavrtěla hlavou. “Byl to dlouhý den a já bych si ráda dala, ale mám tady přece jen pracovat, takže potřebuju zůstat při smyslech.”

Zatímco mluvila, Ashley postavila na malý stolek před velikou čalouněnou pohovkou obě sklenice a nalila dva štědré panáky. “Colu, led?”

“Copak jsi neslyšela, co jsem právě říkala?!”

Ashley se na ni zazubila. “Slyšela jsem moc dobře. Chceš drink, ale máš dojem, že bys neměla. No, já jsem tady ta hvězda, a co řeknu, přes to vlak nejede, protože jsem ti dohodila tenhle džob. A já si myslím, že by sis se mnou měla dát panáka. Takže chceš led a Colu, nebo ne?”

S vědomím, že odpor je marný, se Spencer posadila na pohovku a natáhla ruku pro svůj drink. “Čistá mi vyhovuje.”

Tahle odpověď jí vynesla uznalé kývnutí od Ashley, která se rovněž posadila a otočila se k ní čelem. “Nuže, neměla bys vytáhnout tu svoji digitální krabičku?”

Spencer zalovila v kapse a na stolek mezi nimi položila diktafon. Obě se na něj podívaly a chvíli nic neřekly. Ashley si dopřála velkého doušku bourbonu a opřela se o opěrku. “No, slíbila jsem ti, že začneme pěkně od začátku, takže tady to je.”

Ashley se pustila do příběhu svého nepříliš jednoduchého dětství: rozvedení rodiče; otcova dlouhodobá nepřítomnost v jejím životě a několikero matčiných vztahů, ani jeden nebral ohledy na blahobyt své dcerky; několik vyloučení ze škol; k dispozici příliš peněz a žádná omezení; sex; alkohol; hrátky s drogami. “Prostě život typického bohatého dítěte,” shrnula to. “Což není omluva. Vždyť ve světě je spousta dětí, co vyrůstají a mají mnohem míň možností, a přitom si to ani zdaleka nepodělaj tak jako já, jenže já byla sebestředná, sebedestruktivní kráva, která měla pocit, že jí celý svět dluží víc, než co se jí dostávalo.”

Když mluvila, Spencer si všimla, že Ashley se opět stahuje do sebe, klopí oči do své sklenice nebo někam stranou, a na blondýnu se ani nepodívá. Nebylo to poprvé, co si Spencer pomyslela, jak drobná ta zpěvačka ve skutečnosti je. Spencer věděla, že to není nic neobvyklého: hvězdy zkrátka prostřednictvím svých veřejných vystoupení budí dojem veliké osobnosti, že to je častokrát šok, když je pak potkáte ve skutečném životě a zjistíte, že se v porovnání s tou veřejně známou osobou zdají jaksi malinkatí.

Všimla si, že obě dopily, ale nechtěla zpěvačku přerušovat, tak se Spencer natáhla a vzala Ashleyinu sklenku, aby jí dolila. Když tak udělala, jejich prsty se dotkly a Spencer ucítila, jak jí projel další výboj, stejně jako se to stalo toho dne odpoledne. Opravdu to bylo teprve před pár hodinami?, pomyslela si. Ashley se odmlčela a konečně se na mladší blondýnu podívala, Spencer připadalo, že ten pohled trvá celé minuty. Bruneta potom pohnula ukazováčkem, jen nepatrně, že se sotva otřela o Spenceřin prst, než svou ruku stáhla a nechala Spencer vzít jí sklenici.

“Každopádně,” pokračovala Ashley, zatímco jim Spencer nalévala další drink, “potom jsem otěhotněla. Bylo mi čerstvých 16, ale věděla jsem, že si to chci nechat. Aiden byl můj poslední vážný vztah a já si myslela, že ho miluju. Dnes vím, že jsem ho měla ráda spíš jako bratra, ale v té době to bylo tak silné. Byli jsme nerozluční a přesvědčení, že tomu dítěti můžeme dopřát slušný život. Nevím, jestli by to tak bylo, nebo ne. Ale beztak jsem potratila. To mě zničilo.”

Spencer podala Ashley pití. “Víš, že můžeš kdykoli požádat, aby to bylo mimo záznam,” poznamenala tiše.

Zpěvačka jen potřásla hlavou a napila se. “Ne, všechno to je součástí toho, kdo jsem. Jenom nepoužívej jeho jméno. Aiden je teď ženatý, má děti a dodnes se čas od času vídáme, když jsem v L.A., ale myslím, že jeho žena o tomhle všem nic neví. A on rozhodně nepotřebuje být součástí mého mediálního cirkusu.”

Spencer se opřela o gauč a uvažovala o tom, co jí Ashley řekla. “Takže, jak jsi řekla, on byl tvůj poslední kluk? Od té doby už jsi dalšího neměla?”

Najednou se atmosféra v pokoji změnila. Ashley se napřímila a zadívala se na Spencer s křivým úsměvem na rtech. “Ale ale, slečno Spencer Carlinová, mám dojem, že jste se mě právě zeptala, zdali jsem nezadaná nebo lesba. Nebo možná obojí?” Zamávala svůdně obočím.

Blondýna zrudla. “Je to docela normální otázka,” odpověděla poněkud nejistě.

“Nuž, řekla bych, že odpověď už znáš, Spence, ale ano, líbí se mi holky. Hodně. A ano, momentálně jsem single. Ono tady není až tolik možností, chápeš. Jediné ženy, co dnes potkám, jsou v podstatě paní B a Sophie. Och, a taky se tu občas ukáže moje sestra a taky ještě agentka.” Ashley si očividně tohle užívala. “Ale já ti nevím, trochu mám pocit, že jedné dámě v obchodě s krmivem ve městě jsem padla do oka. Když jsem tam byla naposledy, celou dobu na mě civěla. Jistě, bude jí tak 50 a patrně si jenom myslela, že jsem si tam přišla z něčeho udělat stoprocentní slevu, ale jak říkával můj táta, na ty tichý si dávej pozor především.”

Spencer nevěděla, jestli se dřív červenat, nebo se smát společně s brunetou. Rozhodně nebyla připravena na Ashleyin další komentář. “Tak, Spence,” začala Ashley rozvážně, “a co ty? Jsi nezadaná nebo …” Nechala tu otázku viset ve vzduchu nedokončenou, ale obě věděly, na co se ptá. A stejně tak obě věděly, že i Ashley už správnou odpověď zná.

Spencer do sebe hodila pořádný lok Jacka Danielse a cítila lehké pálení toho tekutého tepla. “Měla jsem za to, že já mám pokládat otázky tobě,” odvětila doufajíc, že se tak obratně vyhne ožehavé otázce.

“Dobrá, pro teď tě nechám vyvléknout,” přistoupila na to bruneta, “ale nemysli si, že to pustím nadobro.” A s tím se Ashley vrátila k vyprávění tam, kde skončila, a začala mluvit o smrti otce a o tom, jak poznala svou nevlastní sestru Kylu.

S otevřeností hovořila o své rané kariéře, přiznala, jak tehdy věřila, že získala smlouvu jen proto, že nahrávací společnost jejího otce chtěla těžit z jeho slávy a tragické smrti, a že na ní rychle vydělají. Všichni byly překvapení jejím úspěchem, kterého dosáhla tak rychle. Stejně upřímně mluvila o životě na turné, o tom, jak spala s nespočtem groupies a sebepohrdání utápěla v drogách a alkoholu. Nepamatovala si moc z prvních zatčení, ale na to poslední si vzpomínala, tehdy dostala soudem nařízenou odvykačku.

Spencer nemusela Ashley k vyprávění nijak pobízet, pouze ji tu a tam přerušila, aby si ujasnila některou informaci. Podobně jako u jídelního stolu byla celá konverzace protkána drobnými úsměvy a momenty, kdy jedna z nich setrvala pohledem na té druhé déle, než bylo nutné. Téměř nepostřehnutelně se k sobě za tu dobu přibližovaly stále více, až si Spencer konečně všimla, jak blízko jsou. Její paže byla natažena na opěradle pohovky, takže měla ruku jen několik centimetrů od Ashleyiny hlavy. Přistihla se, že se musí soustředit na to, aby nepohnula rukou a nezastrčila spadlý pramen vlnitých vlasů Ashley za ucho. Byla tak zabraná do sebekontroly, že si ani nevšimla toho, jak i bruneta vede vlastní hormonální bitvu, ta často musela odvrátit zrak, aby nezírala na Spenceřiny rty nebo krk.

Říkala si, zda Ashley vůbec ví, že její oči ve skutečnosti vůbec nejsou čistě hnědé, ale že mají drobné zlaté skvrnky, když si náhle uvědomila, že druhá žena přestala mluvit a právě se nakláněla, aby položila sklenici na stůl.

“Už je dávno po půlnoci a ty vypadáš, že bys mohla usnout i ve stoje,” poznamenala Ashley. “Asi bych tě už měla zahnat do postele.”

Spenceřinou hlavou okamžitě proběhla minimálně stovka obrázků, kterak se s Ashley nahé svíjejí na obrovské posteli mezi chladnými prostěradly. Polkla zasténání, které tyto představy vyvolaly, a slabě přikývla. “Jsem docela utahaná,” podařilo se jí říct a byla ráda, že to vyšlo srozumitelně.

Spencer mlčky následovala Ashley do schodů a pak dál chodbou, až k jejímu pokoji pro hosty. Bylo těžké zahnat pocit, jako by se vracela domů z rande, ale tak nějak se jí to líbilo; víc, než si byla sama ochotná přiznat. Ashley se zastavila vedle Spenceřiných dveří a s rukama v kapsách svých tepláků se opřela o stěnu. Na chodbě bylo velmi málo světla, pouze kolik se tam dostalo měsíčního svitu skrz okno na konci chodby, což jen umocňovalo intimitu, která mezi nimi panovala. Spencer tam jen stála před dveřmi a čekala, co Ashley udělá dál.

Bruneta zaklonila hlavu, zakroutila krkem, jako by si ho chtěla protáhnout. Dívala se na strop. “Spence, pořád jsi neodpověděla na mou otázku,” řekla tiše, sotva víc než šeptem.

Spencer Carlinová, která nikdy, absolutně nikdy nepolíbila nikoho po prvním rande a nikdy v životě neudělala první krok, překvapila jak sebe, tak Ashley, když přistoupila ke zpěvačce, vklouzla pažemi kolem brunetina krku a sklonila hlavu. Pomalu se přiblížila a přejela rty po Ashleyiných, takřka okamžitě nabyla ve svém počínání sebejistotu, když si všimla, jak se menší bruneta lehce zachvěla.

Ashley se bála pohnout, nechávala blondýnu udávat tempo. Když Spencer přesunula ruce Ashley na boky a přitáhla je k sobě blíž, přitom jazykem přejela brunetě přes spodní ret, Ashley hlasitě zasténala. Spencer se proti Ashleyiným rtům usmála a něžně ji políbila, ještě párkrát přejela svými rty pomalu přes brunetiny, než se lehce odtáhla. Podívala se Ashley do očí a řekla jediné slovo: “Obojí.”

Spencer poté zcela ustoupila a palcem přejela přes Ashleyin ret, pro sebe se usmála nad tím, jak hebké ty rty byly a jak dobře Ashley chutnala. Aniž by řekla další slovo, otevřela dveře do pokoje pro hosty a vešla dovnitř, zatímco Ashley zůstala na chodbě zmámeně opřená o zeď.

Kapitola 5: Litevskou inkvizici nikdo nečekal

Spencer se probouzela pomalu, chtělo se jí zůstat zachumlané v posteli ještě o něco déle, především kvůli tomu, jak dlouho jí v noci trvalo usnout. Avšak zvuky z kuchyně jí připomněly, že má jet ráno s Ashley na projížďku. Překulila se a podívala se na hodinky na nočním stolku. Bylo teprve něco po osmé. Zanaříkala nad nemilou skutečností, že s ní alkohol s neúprosně blížící se třicítkou souhlasí čím dál méně, vyklouzla z postele a šla se osprchovat.

Při sprchování si v duchu znovu přehrávala události předešlého večera. Když zavřela dveře Ashley před nosem, Spencer padla zády na zeď, myšlenky i tep jí uháněly jako o závod. Poslouchala přes stěnu, jestli uslyší Ashley odcházet do své ložnice, ale uběhla pěkná chvíle, než zaznamenala známky nějakého pohybu. A vědomí toho, že měla na brunetu až takový vliv, jí dopřálo obrovské uspokojení.

Udělat něco tak impulzivního jí vůbec nebylo podobné, ale Spencer se nemohla přimět k tomu, aby svého činu litovala, třebaže připouštěla, že líbat se s Ashley nebylo chytré ani profesionální. Nicméně ten pocit při tom, ten byl zkrátka dobrý. Spencer nechtěla příliš myslet na to, jak moc dobré to vlastně bylo, ale rozhodně nemohla přestat myslet na polibek samotný: měkkost Ashleyiných rtů, malé zasténání, jež brunetě uniklo, napětí v jejich tělech z toho, jak moc se k sobě chtěla přitisknout.

Omotala kolem sebe osušku, do ruky vzala ručník, aby si vysušila vlasy, a vešla zpátky do pokoje, jen aby se vzápětí zarazila. Na Spenceřině posteli suverénně seděla Ashley Daviesová, podupávala nohama a zírala dolů na svůj klobouk, který držela v ruce. Vzhlédla k blížící se Spencer a usmála se.

“Klepala jsem.”

Spencer se snažila přehlížet fakt, že byla téměř nahá před ženou, kterou teprve před pár hodinami líbala, a na kterou ještě před pár minutami myslela při sprchování. Dál si sušila vlasy a odpověděla: “Ale když nikdo neotvíral, řekla sis, že stejně vejdeš?”

“Tedy já doufám, že kdyby někdo otevřít přišel, byla bys to ty. Krom toho, mohlo to být i horší. Mohla jsem přijít až do koupelny, místo toho, abych na tebe čekala tady.”

Spencer potlačila zasténání nad představou sprchování s Ashley. “Čemu vůbec vděčím za tu nečekanou návštěvu?”

“No,” Ashley sklonila hlavu a mluvila ke svému klobouku, “myslela jsem, že bych tě asi měla varovat, že paní B by tě mohla vyslýchat, až sejdeš dolů.”

Spencer si založila ruce na prsou a malinko ustoupila, aby se opřela o hranu komody stojící za ní. “A pročpak by to dělala?”

“Usmívat se sama pro sebe je očividně hrozně podezřelé chování.” Ashley dramaticky protočila oči a vzdychla.

“Ty ses usmívala sama pro sebe?”

Ashley přikývla. “No jo, měly bychom na to rychle upozornit New York Post nebo tak něco.”

“A proč by to, že ses usmívala, mělo znamenat, že já budu u výslechu?”

Ashley měla alespoň tu slušnost, aby se zatvářila provinile. “Já, ehh, jsem jí možná řekla, aby se na to zeptala tebe.”

Spencer zavřela oči a zavrtěla hlavou. “Ah, no to nemyslíš vážně! Co jí mám teď zatraceně říct?”

Bruneta vstala a potutelně se na Spencer usmála. “Mohla bys jí říct, že ses se na mě včera na chodbě normálně vrhla.” Pomalu šla ke Spencer. “Nebo jí můžeš říct, že jsem skoro nespala, jak jsem na tebe myslela.” Spencer šíleně zčervenala, ale snažila se udržet s Ashley oční kontakt a neutéct do relativního bezpečí koupelny. “Nebo jí můžeš říct, že mám prostě radost, protože jsi souhlasila, že zůstaneš ještě o den déle.”

Spencer překvapením zvedla obočí. “Kdy jsem s tím souhlasila?”

Ashley se zastavila jen pár centimetrů před Spencer. Sladce se usmála. “Právě se k tomu chystáš.”

Ashleyina blízkost a to, že ji právě svým vlastním nepřímým způsobem požádala, aby prodloužila svůj zdejší pobyt, Spencer dočista omráčila. “Jo?”

Ashley přikývla a lehce se k blondýně naklonila. “M-hm.”

“Proč?”

Ashley přistoupila ještě blíž a teď byla už tak blízko, že Spencer z jejího dechu mohla cítit ranní kávu. “Protože chceš.” Položila dlaně na prádelník, čímž v podstatě Spencer uvěznila na místě. “Protože ses se na mě včera na chodbě vrhla.” Nechala svůj pohled spočinout na Spenceřiných ústech a jazykem přejela svůj vlastní ret, skoro podvědomě, jakoby v očekávání. “Protože jsem nemohla spát, jak jsem na tebe myslela.”

Spencer se malinko naklonila dopředu, mezeru mezi nimi tak téměř smazala. “Kvůli tomuhle?” zeptala se chraptivým hlasem, zavřela tu mezeru úplně a políbila Ashley na koutek úst. Spencer překvapilo, že zpěvačka zůstala nehybně stát, když nahnula hlavu, aby políbila druhou stranu Ashleyiných rtů. Opakovala to znova a znova; drobnými, lehounkými, mlaskavými polibky na brunetiny rty si propracovávala cestu dovnitř a byla odměněna tichým zavrčením vycházejícím z Ashleyina hrdla.

Když se dostala doprostřed, místo aby ji políbila naplno, jak Ashley čekala, Spencer se odtáhla. Ashley pootevřela jedno oko a zamumlala: “Ještě.”

Spencer se nahnula a láskyplně lípla Ashley na nos. “Ne ne.” Pak brunetu vzala za ramena a odstrčila ji dozadu. Ashley neochotně povolila, ustoupila, ale neobešlo se to bez dramaticky našpulených rtíků. “Pro teď,” dodala Spencer a zmizela opět v koupelně.

Zpoza zavřených dveří Spencer zavolala: “A ne abys tam pořád ještě byla, až vyjdu ven, jinak to beru zpátky!”

“Fajn,” odvětila Ashley, “ale obě víme, že to nemyslíš vážně!”

Po sprše se Spencer oblékla a sešla dolů do kuchyně, kterou našla prázdnou. Třeba tomu výslechu, před kterým ji Ashley varovala, nakonec unikne. Z konvice si nalila šálek silné černé kávy a posadila se ke stejnému stolu, u kterého předešlého dne společně večeřeli.

Čas tady fakt utíká nějak zvláštně, přemítala Spencer. Už teď měla pocit, jako by Ashley Daviesovou znala celý svůj dospělý život, a přísahala by, že tady na tom ranči je už minimálně několik týdnů. A přece neměla ani to nejmenší tušení, co provádějí, nebo kam to celé směřuje. Nevěděla dokonce ani, jak ‘to’ označit. Zakřenila se, když si pomyslela, kam přesně by ráda, aby to došlo. Opakovaně. V různých pozicích. V každém pokoji v domě, včetně těch, které zatím neviděla. Na stole, u něhož právě seděla.

“Ha! Ty taky!”

Spencer překvapením málem upustila svůj šálek. “Paní B! Ježíši, málem jsem z vás vylítla z kůže!”

“Nerouhej se,” pokárala ji starší žena a usadila se naproti Spencer. “Máš ten samý úsměv, co měla ráno i slečna Ashley,” obvinila ji.

“Opravdu?” podivila se Spencer a rádoby nonšalantně usrkla ze své kávy.

Paní B si poklepala u koutku oka. “Já vidím všechno, Spencer Carlinová.”

“A kde vlastně Ashley je?” zeptala se Spencer ve snaze změnit téma. “Říkala, že se tady sejdeme a pojedeme se projet na koni.”

“Snažíš se změnit téma. Možná že jsem stará, ale nejsem blbá.”

“Nejste stará a já se nesnažím měnit téma. Jenom jsem se zajímala, kde je Ashley.”

Paní B se uchechtla a namířila na Spencer prstem. “Neumíš to schovat o nic líp než ona. Líbí se ti.”

Spencer otevřela pusu, aby to buď popřela, nebo aby opět změnila téma, ale radši si to rozmyslela. Usmála se na starší ženu. “Možná. Ještě nevím.”

“Ááh, ale víš, Spencer Carlinová. Ale víš.” Paní B vstala a přešla ke sporáku, očividně s radostí tuhle konverzaci uzavřela. “Máš ráda vajíčka?”

“Jistě,” odvětila Spencer a pro sebe si řekla, že tohle mělo do toho děsivého výslechu pěkně daleko.

Paní B se zaměstnala s přípravou plného talíře míchaných vajíček pro Spencer, k tomu horu toastů, nechaje tak mladou blondýnu jejím vlastním myšlenkám. Po pár minutách uslyšela teď už důvěrně známý zvuk Ashleyiných bot. Bruneta se posadila na stejnou židli, kde předtím seděla paní B, a skoro plaše se na Spencer usmála. Zůstaly takhle, jen se na sebe mlčky usmívaly, dokud nepřišla paní B se Spenceřinou snídaní. Starší žena položila talíř na stůl a potom zůstala stát u stolu s rukama založenýma.

Ashley k ní vzhlédla tak nevinně, jak jen to bylo možné. “Copak?”

Žádná odezva. Spencer sklonila hlavu a začala jíst vajíčka, ale měla co dělat, aby nevyprskla smíchy. Ucítila, jak ji Ashley pod stolem rychle kopla.

“Jste jako děti,” osočila je paní B vrtíce hlavou. “Takže, hádám, že dneska zase vařím pro čtyři?” obrátila se s otázkou na Ashley.

“Zeptejte se Spencer,” odvětila bruneta a vyčuraně se na blondýnu culila.

“‘Zeptejte se Spencer’,” zapapouškovala paní B. “To je všechno, co dneska umíš říct?” Podívala se na Spencer. “Zůstáváš na večeři, Spencer Carlinová?”

Blondýna přikývla. “Jo. Nejspíš zůstanu na noc.”

“Nejspíš?” vyhrkla Ashley, kterou to slůvko zaskočilo.

“Tys řekla, že zůstanu. Já nic takového neprohlásila.” Spencer se na ni sladce usmála a zakousla se do topinky.

Bruneta se k ní naklonila přes stůl a zamumlala: “To proto, že tvoje pusa měla zrovna jiné věci na práci.”

Spencer se zakuckala a zčervenala; a to jak z nedostatku kyslíku, tak jednoduše rozpaky z Ashleyiny poznámky. Zatímco se snažila popadnout dech, bruneta vstala a mrkla na ni. “Takže se asi uvidíme venku.”

Kapitola 6: Pod širou venkovskou oblohou

Když se Spencer z topinkového incidentu vzpamatovala, rychle se z kuchyně omluvila, jen aby byla honem pryč z dosahu pobavené paní B. Venku našla Ashley, kterak se krčí mezi tmavým hnědákem, na kterém jela předchozího dne, a světlou klisnou, jíž právě upevňovala sedlo.

Spencer vrazila ruce do džínových kapes a pomalu k ní došla. “Jsi zlá.”

Ashley se napřímila a na blondýnu se zazubila, oči jí jiskřily pobavením. “Začala sis.”

Spencer pokrčila rameny a naklonila hlavu. “Jenom jsem si s tebou hrála,” musela před ostrým sluncem přivřít oči.

“Já bych věděla o lepších způsobech, jak by sis se mnou mohla pohrát.” Ashley na ni provokativně mrkla.

Spencer obrátila oči v sloup. “Takové řeči ti rozhodně nepomáhají.” Podívala se na koně. “Hádám, že tahle bude moje?”

“Jo, říkáme jí Ket, zkratka od Rakety.” Zahlédla ve Spenceřině tváři náznak obav a dodala: “Je to ironie. Tahle holka v sobě nemá ani kapku ohně. Viď, děvče?” zeptala se koně.

Spencer se přiblížila ke zvířeti s nepatrným úsměvem. “Možná jsem trošičku lhala o svých jezdeckých dovednostech. Prarodiče pěstovali spíš plodiny, dobytek žádný nechovali. Na koni jsem se naučila jezdit jenom kvůli klukovi, se kterým jsem v patnácti chodila, a to netrvalo právě dlouho.”

Ashley se zasmála. “Nedělej si starosti. Měla by být hodná a vezme to s tebou zlehka. Což ovšem nemůžu říct o sobě.”

Spencer uvažovala, jestli nemá brunetu znovu vyplísnit za další lechtivý komentář, ale místo toho se rozhodla říct, co si v duchu pomyslela. “Nevzpomínám si, že bych tě žádala, abys byla hodná a brala to zlehka,” odvětila a postavila se vedle Ashley.

Ashley sklonila hlavu a pro sebe se usmála, potom otočila hlavu, aby se podívala na ženu vedle sebe. “Víš, Spence, vážně si nevzpomínám, že by mě kdy nějaká žena dokázala odzbrojit tak často, jako to děláš ty. Líbí se mi to.”

Spencer kývla. “To je dobře.”

O hodinu později už ženy poklidným tempem projížděly Ashleyinými pozemky. Ashley právě vysvětlovala veškeré podrobnosti okolo vlastnění ranče, když ji Spencer skočila do řeči otázkou: “Proč?”

“Co proč?”

“Proč by sis kupovala fungující ranč?”

“Vlastně jsem to původně neměla v úmyslu. Chtěla jsem hlavně koupit něco velkého a prostorného, kdy bych si mohla postavit studio a zároveň tam bydlet, zbytek mi byl celkem fuk. Ale tohle místo jsem si zamilovala hned, jak jsem je na fotce viděla. Zvířata a Bresnyachukovi byli součástí dohody, tak jsem se přizpůsobila.”

Spencer byla ohromená. “Tys ho koupila na základě fotky?”

Ashley pokrčila rameny. “No jo. Ale hej, už jsem v životě udělala horší impulzivní rozhodnutí.” Zatáhla za otěže, aby kůň zastavil, vzhlédla k obloze a rozmáchla rukou kolem sebe. “Vždyť se na to podívej, Spence. Tohle rozhodnutí bylo nejlepší, jaké jsem kdy udělala.”

Vášeň, s jakou Ashley o ranči mluvila, vyvolala u Spencer úsměv. Tohle byla ta slavná rocková hvězda Ashley Daviesová a právě ta strávila poslední hodinu tím, že mluvila o akrech půdy, odvodnění, objednávkách krmiva a chovu dobytka. V celém L.A. by se nenašel člověk, který by tomu uvěřil, kdyby to Spencer někomu vyprávěla.

“Spence?” Ashley vypadala vážně.

“No?”

“Můžu tě poprosit o velikou laskavost?”

“Samozřejmě.” Spencer si všimla, že Ashley zase sklonila hlavu, aby blondýně zabránila číst jí ve tváři, a přemýšlela, co asi přijde.

“Mohly bychom tu věc s rozhovorem teď ráno nedělat? Chci říct, mohly bychom teď jenom… prostě být?” Zdůraznila to poslední slovo.

Spencer na to hned neodpovídala, čekala, až se Ashley podívá jejím směrem. Když se tak stalo, viděla Spencer v Ashleyině výraze nejistotu a pochyby. Blondýnu stálo velké přemáhání, aby okamžitě zpěvačku nestáhla z koně a neobjala ji, dokud by všechny tyhle pocity z její duše nevyhnala. Místo toho se na ni usmála a odpověděla: “Nechala jsem diktafon doma.”

Ashley se jen usmála a přikývla, ovšem ani jedné neušlo Spenceřino užití slova ‘doma’, kterým popsala ranč.

Spencer následovala Ashley, když se starší žena vydala po stezce vedoucí k oblasti lemované stromy. Pokračovaly pár set metrů dál porostem, až se ocitly na mýtině s malým potůčkem. Bylo to až kýčovitě krásné místo, světlo prodírající se skrz jehličnaté větve se blýskavě odráželo od hladiny. Ashley sesedla a odvedla koně ke břehu, kde ho nechala pít z průzračně čisté vody.

Spencer usoudila, že by asi měla udělat to samé, a rovněž sesedla. Pak se prošla kolem plácku, prohýbala se v zádech, aby se po jízdě protáhla. Sexuální napětí opravdu nebylo pro držení těla dobré. Ohlédla se přes rameno za zdrojem toho napětí a viděla Ashley sedící na starém pařezu, lokty opřené o kolena a ruce sepjaté. Sluneční světlo zachycovalo ještě víc načervenalých a blond odstínů v jejích vlasech a Spencer napadlo, zda je to melír přírodní, nebo z lahvičky. Ne že by na tom Spencer záleželo. Byla si celkem dost jistá, že Ashley Daviesová je ta nejkrásnější žena na světě.

Spencer se doloudala k ní a posadila se vedle brunety. “Chodíš sem často?”

Ashley se zakřenila nad tou starou hláškou, ale odpověděla upřímně: “Jo, chodím. Je tu hezky a ticho. Někdy si přinesu i kytaru a něco napíšu. Úplně zbožňuju zvuk toho potoka. Když jsem žila v L.A., měla jsem ráda pláž, ale tohle je úplně jiné, mnohem klidnější.”

Spencer přikývla a podívala se k potoku, kde se napájeli jejich koně. “Je tu nádherně.”

Ashley zamumlala: “Ty jsi nádherná.”

Spencer se lehce zarděla a rozhodla se poznámku ignorovat. Její sebedůvěra z předchozího večera se vypařila a teď se před brunetou cítila nervózní a nejistá. “Vracíš se do L.A. často?” zeptala se a dostalo se jí pobaveného úšklebku od Ashley, které bylo jasné, že schválně změnila směr hovoru zase na ni.

“Řekla bych, že teď trávím tak půl roku tady, zbytek v L.A. nebo na turné. Moje sestra pořád v L.A. žije, takže se snažím vídat se s ní co nejčastěji.”

“Nehraje ona v nějakém seriálu pro puberťáky?”

Ashley si odfrkla. “Tolik k jejím shakespearovským snům. Jo, hraje starostlivou učitelku, se kterou děcka můžou ‘opravdu mluvit’.” Udělala vzdušné uvozovky. “Ale na druhou stranu, ve městě, kde 95% herců nezavadí o práci, je to slušné živobytí. A co tvá rodina?”

“Táta je sociální pracovník. Jsme si hodně blízcí. Mamka je doktorka. S ní je to už horší. A mám dva bráchy. O Glenovi už jsem ti říkala, ten je v armádě. Clay dělá něco u Caltech, něco kolem matematického výzkumu. Pro mě je to španělská vesnice, takže o tom moc nevím.”

“A o co jde s tvou mámou? Teda, ta moje mě nesnáší, ale to je v pohodě, pokud jde o mě.”

Spencer o tom chvilku přemýšlela. “Asi si pro mě vysnila něco jiného. Především si mě představovala s ženichem a kupou dětí.” Vzdychla. “Dnes je to o dost lepší, než když jsem byla v pubertě, ale pořád je náš vztah napjatý. Je to takové, že když se spolu bavíme, pořád mezi námi něco visí, prostě klasický případ slona v místnosti, o kterém obě předstíráme, že ho nevidíme.”

Ashley se usmála a posunula ruku po kmeni, až se dotýkala Spenceřiny. Zahákla svůj malíček za její. “S rodinami je to těžké.”

Spencer se podívala dolů na jejich lehce spojené ruce a maličko tou svou pohnula, pod Ashleyinou rukou ji otočila dlaní vzhůru, takže se teď opravdu držely za ruce. Ucítila, jak jí bruneta stiskla a palcem hladila Spenceřin. Ten jednoduchý dotek stačil, aby jí pomohl navrátit sebevědomí. “Ne se všemi. S paní B očividně vycházíš dost dobře.”

“Jako bych měla na výběr! Sakra, vždyť já jí ani neplatím. Jednoho dne se tu prostě objevila s Alexem a od té doby se vrací. Když byla Sophie těhotná a pak, když se narodil Michael, tak sice nechodila každý den, ale jinak se tý ženský nejde zbavit.”

“Myslí si o tobě, že jsi ztracená ovečka,” poznamenala Spencer a otočila hlavu, aby se na brunetu podívala.

“A co myslíš ty?”

Spenceřina odpověď vyšla zastřenějším hlasem, než měla v úmyslu. “Když se na tebe podívám, myslím spíš na vlka než ovce.”

Bruneta se zakřenila a podívala se za Spencer. “Tak ty na mě myslíš, jo?”

Spencer přikývla, přitom se pomalu naklonila k Ashley. “M-hm.”

“A jsou to hezké myšlenky?”

Blondýna se k ní nakláněla dál a volnou rukou brunetě sundala klobouk, který nechala spadnout za ni. “M-hm.”

Ashley nedostala příležitost zeptat se na další otázku, když jí Spencer zakryla ústa vlastními; hladila ji svými rty zprvu lehce a něžně, pak přitlačila. Vzdychla proti Ashleyiným ústům a jazykem přeběhla brunetě přes spodní ret, až se z toho druhá žena zachvěla očekáváním.

Ashley vysmýkla ruku zpod Spenceřiny, vyjela s ní nahoru za blondýninými zády a uchopila ji za krkem. Pevný tlak Ashleyiných prstů snoubený s hebkostí jejích rtů přiměl Spencer prohnout se směrem k Ashley, jak zoufale toužila po větším kontaktu. Když ucítila, jak jí bruneta vklouzla jazykem mezi rty, Spencer ucítila mezi stehny příval vlhkosti. Pochybovala, že někdy chtěla někoho tak moc z pouhého líbání. V odpověď vsála Ashleyin spodní ret do úst, zlehka si zuby pohrávala s tou hebkostí a byla od brunety odměněna hlubokým zavrněním.

Takhle pokračovaly celé minuty: polibky, oždibováním, kousáním, lízáním a sáním rtů té druhé. Spencer druhou ruku položila Ashley na bok, zaryla prsty do džínoviny, jako by chtěla druhou ženu držet na místě. Odtrhla ústa od Ashleyiných a poddala se touze ochutnat jemnou pokožku brunetina krku. Ashley zaklonila hlavu, aby jí dopřála lepší přístup, a Spencer pokrývala její krk horkými, vlhkými polibky, kdy tu a tam jazykem ochutnala Ashleyinu kůži. Propracovala si cestu k Ashleyinu ušnímu lalůčku, vsála ho do úst a jemně skousla.

Odtáhla se a zadívala se Ashley do očí. Obvykle byly barvy tmavé čokolády, teď se však zdály téměř černé, a odrážela se v nich jasně patrná vášeň. “Chci tě,” řekla Spencer prostě.

Ashley znovu zavrčela, ten zvuk se rychle stával Spenceřiným oblíbeným. “Kurva, Spence, ty jsi neuvěřitelná,” odpověděla a tvrdě přitiskla své rty na její. Pak se odtáhla a zazubila se. “Nezapomeň myšlenku.”

Kapitola 7: Malý dům v prérii

Nezapomeň myšlenku? Nezapomeň myšlenku, sakra? Vážně? Spenceřina mysl uháněla jako o závod, stejně tak i její pulz.

Pozorovala Ashley kráčející ke koním na břehu potoka. Spencer se líně usmála, když si při tom pohledu mlhavě vybavila hlášku z Raymonda Chandlera o nějaké ženě, která vesele zamávala svými boky na pozdrav. Aspoň si tedy myslela, že to byl Chandler. Nebo možná Stephen King nebo William Goldman, když mluvil o Raymondu Chandlerovi. Ale k věci, proč probůh její mozek zrovna teď řeší, odkud ta hláška je? Příště bude řešit, kdo vymyslel tekuté mýdlo a proč.

Nicméně v tom, jak se Ashley pružně pohybovala, něco zkrátka bylo. Sotva postřehnutelná, leč nepopiratelně sebejistá, pyšná chůze ve Spencer vyvolávala napjaté očekávání a očividně jí i způsobovala zkrat v mozku.

Ashley zavedla koně zpátky a natáhla k ní ruku s Ketinými otěžemi. “Tak pojď.”

Spencer vstala a vzala si otěže, konečky prstů přitom přejela po hřbetu Ashleyiny ruky. “A kam jdeme?”

Ashley se usmála, vrátila se pro svůj odhozený klobouk a vyšvihla se do sedla. “Uvidíš,” řekla záhadně.

Sice netušila, co se děje, ale udělala, jak jí bylo řečeno, a rozjela se za Ashley. Předtím si ty dvě vyměňovaly krátké, téměř stydlivé pohledy, ale teď to bylo rozhodně jiné. Ashley se nepokrytě na Spencer dívala pohledem stejně uznalým jako toužebným, a blondýna nezůstávala pozadu. Křivka Ashleyina krku, způsob, jakým za jízdy držela ramena, jak sexy její zadek vypadal v těch džínách: to všechno bylo zaznamenáno a uloženo ve Spenceřině paměti pro pozdější přehrávání.

Jen po několika málo minutách jízdy podél stromořadí si Spencer všimla malé chatky. Podívala se tázavě na Ashley.

“Chatka pro hosty,” vysvětlila bruneta. “Na pozemku jich je takových pět. Poslední majitel je pronajímal lidem, co si sem jezdili hrát na ‘Dobrodruhy z velkoměsta’.”

Zastavily se před malou dřevěnou stavbou a přivázaly koně k přednímu zábradlí. Ashley zalovila v kapse a vytáhla klíč, odemkla dveře a otevřela je dokořán. Mávla rukou na znamení, ’jen račte’. Spencer se na ni usmála a prošla dveřmi.

Dveře vedly přímo do hlavního pokoje a Spencer se překvapeně nadechla, když si uvědomila, že tu už někdo musel být ráno. Pokoj byl zdoben stejným způsobem, jako ranč – kožená křesla s gaučem a několik dřevěných stolů. Na jednom stála váza s čerstvě nařezanými květinami a proutěný koš, z něhož vyčuhovala lahev vína a bochník čerstvého chleba. Otočila se zpátky ke dveřím, kde stála Ashley; rozpačitá, s rukama vraženýma do kapes džín.

“Někoho jsi čekala?” zeptala se Spencer lehce pobaveným tónem. Ashley pokrčila rameny a civěla na špičky svých bot.

Spencer se pokradmu usmála a zhluboka se nadechla. “Takže… tohle je jediný pokoj?”

Na to Ashley prudce zvedla hlavu a oplatila mladší blondýnce úsměv. “Ne, ještě je tu ložnice s koupelnou a vzadu malá kuchyně.”

Spencer se zhoupla na patách. “Ložnice, jo?” Kývla hlavou doleva. “Tyhle dveře?” Ashley němě přitakala.

Spencer přešla ke dveřím a doširoka je otevřela, uvnitř uviděla velkou postel s bílým bavlněným povlečením. U nohou postele byl složený staromódně vyhlížející přehoz. Opřela se o dveřní rám, založila si ruce na prsou a s úsměvem naklonila hlavu. “Jsi si docela jistá, co?”

Ashley znovu pokrčila rameny. “Já, eh, no.. doufala jsem.”

“Ne, myslím, že jsi věděla.”

Ashleyin pohled se setkal se Spenceřiným a na několik vteřin se ani jedna nepohnula. Pak Spencer zacukaly koutky úst, když Ashley vkročila do chaty a kopnutím za sebou zapráskla dveře, aniž by jen na zlomek vteřiny ze Spencer spustila oči. Spencer spustila paže a přesunula ruce k hornímu knoflíku své košile. Svůdně se usmívala na brunetu stojící jen pár kroků od ní a knoflík rozepnula, pak se přesunula k druhému, kde udělala to samé.

Ashley sledovala s otevřenými ústy, jak Spencer pomalu a beze slova vytáhla košili z džín a postupně uvolnila všechny knoflíky. Nechala ji viset mírně rozevřenou. “Budeš tam pořád takhle stát a jenom se na mě dívat?”

Ashleyina hlava rázem vystřelila, oči se odlepily od pokožky a spodního prádla, jež jí byly vystaveny a pevně zachytila Spenceřin pohled. Rychle překonala krátkou vzdálenost mezi nimi a vklouzla rukama dovnitř blondýniny košile a dál kolem zad. Ashley položila dlaně Spencer na kříž, těsně nad džíny, a ten kontakt v blondýně vyvolal zajíknutí. Ústy se přitiskla ke Spenceřinu uchu a zašeptala: “Co když se dívám ráda?”

Spencer v odpověď zasténala, jak z tónu Ashleyina hlasu, tak z pocitu brunetina měkkého dechu na její kůži. Potřebovala víc kontaktu, tak vlastníma rukama zajela za Ashleyina záda, kde začala vytahovat černé tílko z džín. Spokojeně zamručela, když se její vlastní dlaně konečně setkaly s pokožkou. Přejela konečky prstů Ashley po zádech a divoce zašeptala: “Líbej mě.”

Ashley nepotřebovala další pobízení a zakryla Spenceřina ústa svými, líbala blondýnu tak tvrdě a s takovou vášní, jakou Spencer nikdy nepocítila. Spencer lehce pootevřela ústa a Ashley se chopila té příležitosti, aby jazykem proklouzla mezi její rty. Blondýna zasténala do Ashleyiných úst a zároveň ji přitiskla víc k sobě. Uvědomila si, že takhle jí to pořád nestačí, proto přesunula ruce Ashley na boky a začala ji pozadu navádět do ložnice, přitom stále udržovala polibek nepřerušený.

Když dosáhly postele, Spencer do Ashley jemně strčila. Bruneta se posadila na postel a čekala na blondýnin další krok. Spencer si klekla, rozvázala boty, pak se zase napřímila a skopla je z nohou. Rukou Ashley pokynula, aby zvedla nohu. Bruneta tedy pozvedla levou a ucítila, jak se jí Spenceřiny prsty obtočily kolem lýtka, zatímco druhou rukou sundala Ashleyinu botu dolů. Ashley se opřela o lokty a zvedla i pravou, sledovala, jak Spencer celý proces opakuje. Nebyla to ta nejerotičtější podívaná na světě, ale přesto na tom něco bylo - vědomí toho, co bude následovat, Spenceřina pečlivost - to vše v Ashley vyvolalo nedočkavé zasténání.

Spencer se na ni usmála. “Copak, nadržená, Ash?”

Bruneta se posadila na okraj postele a natáhla ruku, aby Spencer přitáhla k sobě. “Sakra, ani nevíš jak,” zamumlala, když skláněla hlavu, aby políbila Spencer na břicho. Zatímco rty brázdila Spenceřinu pokožku, vyjela rukama nahoru a stáhla blondýně košili z ramen a pak tahala a tahala, dokud se ten otravný kousek oděvu nesložil k zemi. Ucítila Spenceřiny prsty, které jí vjely do vlasů a zlehka přidržovaly její hlavu. Vzhlédla a uviděla modré oči shlížející na ni plné vášně a ještě něčeho jiného. Zalíbení, možná? Ačkoli se to zdálo být něco víc než to. Něco hlubšího?

Stále udržovala oční kontakt a přitom se naklonila dopředu a jazykem cvrnkla do bradavky přes tkaninu Spenceřiny podprsenky. Cítila, jak se jí její prsty zaryly do zátylku, a blondýna vzdychala, zatímco Ashley špičkou jazyka pomalu obkreslila celý kruh kolem její bradavky. Bruneta si všimla, jak se Spencer rozšířily zorničky, a kontrovala: “Asi se taky ráda díváš, co, Spence?”

Vzápětí se situace docela změnila, protože Spencer vytáhla Ashley zpět na nohy a tvrdě ji políbila, jazykem se bez okolků prodrala do brunetiných úst. Vykasala Ashleyino tílko nahoru a na moment se od ní oddělila, aby je brunetě stáhla přes hlavu a odhodila přes rameno. Spustila ústa na k Ashleyinu krku a prolíbala se k pulzující žíle, načež to malé místo vsála do úst a svými zuby si s ním pohrála. Spencer věděla, že to zanechá modřinu, to ovšem byl její záměr. V minulosti nebyla zrovna fanda do cucfleků, ale na Ashley chtěla nechat svou značku, a to právě tímto způsobem.

Střídala cucání, kousání a líbání té jemné kůže, přitom z Ashley sundala podprsenku a nechala ji padnout na podlahu. Rukama vyjela po brunetiných bocích nahoru a potom do dlaní vzala její prsa, palci dráždila pokožku těsně pod Ashleyinými tvrdými bradavkami.

“Kristepane, Spence,” zasténala bruneta, i ona teď rozpohybovala své ruce, které se Spenceřinou podprsenkou provedly krátký proces. Jenže cokoli, co měla v plánu dál, se jí zase z mysli vypařilo, společně s celým rozumovým centrem, když ucítila, jak jí Spencer takřka neznatelným tlakem hladí bradavky jen polštářky svých palců. Samovolně se proti ní celá prohnula a cítila, jak se Spencer na jejím krku usmála, než se náhle ocitla zády na posteli se Spencer nešikovně rozpláclou na ní.

Ashley se vysoukala od nohou postele k čelu, dokud neměla polštáře za hlavou, Spencer byla hned za ní, okamžitě se na ni posadila, přičemž vklínila jedno stehno Ashley mezi nohy. Spencer si byla dobře vědoma Ashleyina těla pod sebou, chvějícího se potřebou, a dodávalo jí to určitý pocit moci, na který by si rychle dokázala zvyknout, asi tak rychle, jako už teď byla závislá na Ashley samotné. Uvolnila maličko Ashleyino tělo, když sázela mokré polibky na vršek brunetiných ňader. Zastavila se u jedné z tvrdých bradavek a lehce na ni foukla. Pohlédla na Ashley, jejíž oční víčka byla pevně zavřená, a která oběma rukama svírala prostěradlo.

“Ash.” Spencer vyslovila její jméno tak pevným hlasem, že se na ni bruneta okamžitě podívala. “Chci, aby ses na mě dívala. Kurva, chci tě mít úplně mokrou, Ashley Daviesová.”

Ta slova samotná vyvolala v Ashley okamžitě takové vzrušení, jako ještě nikdy, ale následný dotek Spenceřiných rtů, které se sevřely kolem její bradavky, na ni byl téměř víc, než dokázala snést. Prohnula se v zádech, tím bradavku mimoděk vtlačila víc do Spenceřiných úst, a blondýna ji zlehka držela mezi zuby a jazykem ji drsně lízala. Druhou ruku přesunula na druhé ňadro, dráždila tvrdý vrcholek pomalými krouživými pohyby dlaně.

Ashley, která ji stále upřeně pozorovala, začala bez přestání mumlat “do hajzlu”, což Spencer přimělo na jejích prsou k úsměvu. Jako by ani neexistoval čas, když Spencer uctívala brunetino tělo svýma rukama, svými rty a zuby. Konečně se Spencer mírně odkulila ke straně, podepřela se na lokti a sledovala Ashleyinu tvář, když rukou hladila její napjaté břišní svalstvo až k brunetiným džínům.

“Sundej je,” přikázala jí Spencer jemně.

Ashley se z kalhot vysoukala v rekordním čase a jen v kalhotkách si lehla zase vedle Spencer. Spencer zvedla ruku a konečky prstů líně přejížděla po Ashleyině těle, od pupíku, mezi ňadry, až k prohlubni klíční kosti.

“Jsi tak zatraceně krásná,” zamumlala blondýna užasle, zatímco se svými prsty vracela stejnou cestičkou zpátky. Ashley zůstávala zcela nehybná, když se Spencer následně přesunula k okraji jejích kalhotek, kde si pohrávala s elastickým páskem. Zajela prsty kousíček pod látku. “Takže,” pokračovala Spencer, “už jsi pro mě vlhká?”

Ashley horlivě přikývla. “Sakra, ano.”

Spencer se sklonila a důkladně Ashley políbila, zároveň zasunula ruku dál do kalhotek starší dívky, dokud svými prsty neproklouzla mokrými záhyby stydkých pysků. Ashley byla tak vlhká, že si Spencer nemohla pomoct a zasténala nedočkavostí, aby už tuhle neuvěřitelnou holku ochutnala. A najednou jí došla trpělivost. Odtrhla se od Ashleyiných úst a políbila ji na bradu, potom na krk, hrudník, tělem se pomalu skláněla k matraci, a celou tu dobu svými prsty pomalu a jemně projížděla Ashleyinou vlhkostí, ale byla velmi opatrná, aby se nedotkla klitorisu.

Jak se Spencer propracovávala dál, po cestě opět krátce vzala mezi rty Ashleyinu bradavku, než se přesunula k brunetinu bříšku, cítila, jak se pod jejími ústy Ashleyiny svaly stahují a celá se chvěje. Bruneta už dýchala přerývaně, vydávala nesrozumitelné zvuky občas přerušené peprnou nadávkou.

Spencer smetla zbytek Ashleyiných šatů pryč a pásla se na ní pohledem, snažila si zapamatovat každičký centimetr z téhle nádherné ženy, která se pod ní bezradně svíjela. Vlezla si mezi brunetiny nohy, jednou paží jí zajela pod stehno a dala si Ashleyinu nohu na rameno. Tohle chtěla udělat od první chvíle, co Ashley uviděla předchozího dne přicházet. Jazykem sjela podél stehna, které měla přitisknuté ke tváři, zároveň začala znovu laskat dívčiny slabiny.

“Ach, svatá prostoto, kurva, Spence, prosím.”

Spencer nepotřebovala pobízet, ale když v Ashleyině hlase uslyšela ryzí naléhavost, tak ji to opravdu nažhavilo. Zajela dvěma prsty do brunety a stočila je hledajíc přesně to správné místečko ke škádlení. Zakrátko ucítila, jak se Ashley kolem jejích prstů stáhla, a usmála se se rty na jejím stehně. Dovolila svému palci krátce a zlehka pohladit klitoris, načež z brunety vyšel přidušený výkřik.

Pohnula hlavou, špičkou jazyka projela Ashleyinou skulinkou a zamumlala: “Zatraceně, chutnáš úžasně, Ash.”

Ashley položila jednu ruku blondýně na hlavu ve snaze přiblížit ji víc tam, kde chtěla cítit tu talentovanou pusu. Spencer jí ihned vyhověla, vsála Ashleyin klitoris do úst a jazykem kolem něj kroužila. Prsty jen zlehka pohybovala uvnitř brunety, hladila její vnitřní stěny. Udržovala útok svých úst i prstů v této souhře, opájela se každým zanaříkáním a přívlastkem, které z brunety vyšlo, a zrychlovala tempo jazyka, dokud nerozpoznala nezaměnitelné známky orgasmu, který starší dívkou zanedlouho projel.

Spencer položila hlavu Ashley na břicho, ale prsty nechávala v ní – Ashleyiny svaly se kolem ní sevřely tak silně, že nic jiného ani dělat nemohla. Po několika minutách si však uvědomila, že dívka pod ní se vůbec nepohnula, tak se opatrně nadzvedla a přesunula se na posteli vedle ní.

Vypadalo to, že Ashley Daviesová tvrdě usnula.

Kapitola 8: Poznat Spencer - milovat Spencer

Spencer se posunula ke kraji postele a svlékla si vlastní džíny. Právě se natahovala k zemi pro košili, když jí kolem pasu proklouzla ruka. Zaklonila se a podívala se přes rameno na Ashley.

“Usnula jsi,” obvinila ji Spencer, ačkoli v jejím hlase byl znát smích.

Ashley nabrala sytě červený odstín a zamumlala: “Nene.”

Spencer se uchichtla. “M-hm. Jojo.”

Ashley jí zabořila tvář do zad a blondýna přes kůži cítila její červenání. Tak tiše, že by to mohla zřetelně slyšet snad jedině Bionická Žena, Spencer sotva zachytila jediné zamumlané slovo: “Omdlela.” Popravdě to slovo Spencer spíš cítila na své pokožce, než slyšela.

“Cože?”

Ashley se jen usmála a posunula se, až seděla za Spencer, a oběma rukama ji zezadu objala kolem pasu. Začala její krk zasypávat malými polibky. “Omdlela. Jsem. Z. Tebe,” zamumlala znovu a každé to slovo oddělila dalším polibkem.

Spencer tiše zasténala. Mít nahou Ashley takhle tisknoucí se k zádům bylo neuvěřitelné. Měla pocit, že by mezi zpěvaččinými pažemi mohla i umřít. Když se Ashleyiny ruce pomalu přesunuly od pasu k jejím prsům, byla si už Spencer zcela jistá, že by vlastně opravdu mohla: s radostí – v extázi – umřít v Ashleyině náruči z čistého přetížení smyslností.

“Nikdo mě ještě nikdy do mdlob nepřivedl,” šeptala jí Ashley do ucha, poté vzala ušní lalůček mezi rty a něžně sála. “To je pěkně působivé.”

Jak se soustředila chvilku na Ashleyiny ruce, chvilku zas na její ústa, Spencer zjišťovala, že pro ni začíná být dýchání a mluvení maličko obtížné. “No jo, občas je těžké být skromná.”

“Když jsi tak perfektní v každém ohledu, Spence?” zasmála se Ashley. Bruneta zlehka hnětla Spenceřina ňadra a palci jí hladila bradavky takovým mučivě pomalým, božsky mučivým tempem. “Souhlasím. Podle mě jsi naprosto dokonalá.”

Spencer pohnula hlavou na stranu, aby poskytla Ashley lepší přístup ke krku. Netrvalo dlouho a Ashley začala být nespokojená s tím omezeným kontaktem, kterého se jí k blondýně dostávalo, a tak je obě postavila. Otočila Spencer k sobě, vzala její tvář do dlaní a naklonila se k blondýně pro polibek. Byl dlouhý, pomalý a důkladný, takový, po němž obě ztěžka oddechovaly a opíraly se jedna o druhou.

Ashley měla v úmyslu dát si načas, prozkoumat Spenceřino tělo pěkně pomalu, dohnat blondýnu na pokraj šílenství, ale už nedokázala čekat ani o minutu déle. Znenadání klesla na kolena, popadla Spencer za boky a přitáhla si ji k sobě. Potom pomaloučku stáhla tu poslední překážku mezi sebou a tím, po čem toužila, přitom štědře líbala, kousala a lízala každý centimetr Spenceřina bříška, jak ho měla před sebou.

Spencer vystoupila z kalhotek a podívala se na brunetu klečící před ní. Náhle sama pocítila závrať a couvla k posteli, aby se opřela. Ashley toho využila a navedla Spencer tak, aby se posadila na samý okraj postele, rozevřela blondýně nohy a usadila se mezi nimi. Sklonila se, aby políbila vnitřek hebkého stehna, vzápětí si vzpomněla na kousnutí lásky, které jí Spencer zanechala na krku. Zakousla se do smetanové pokožky, sála a dráždila ji svými zuby, dokud si nebyla jistá, že tam po ní zbude pěkný dáreček.

Vzhlédla a uviděla Spencer, kterak se opírá na propnutých pažích a skrze napůl přivřená víčka ji bedlivě sleduje. Svého času se Ashley vyspala s mnoha ženami – sakra, i s mnoha muži – ale nikdy v životě nebyla tak odhodlaná přivést tomu druhému rozkoš. Popravdě se o to většinou vůbec nestarala. To, že jí na Spencer až tolik záleželo, bylo něco, co byla ochotná pro tuto chvíli zastrčit někam na bezpečné místo své mysli, kam Ashley ukrývala všechno, na co raději nechtěla moc myslet.

Ashley sklonila hlavu mezi Spenceřiny nohy a jazykem vklouzla mezi ty mokré záhyby. Spenceřinou okamžitou reakcí bylo, že se prohnula v zádech a boky jí samovolně vystřelily vzhůru. Ashley blondýnu pomaloučku trápila, znovu a znovu namáčela jazyk do vlhkosti, jež jí byla nabízena.

“Ash, prosím,” žadonila Spencer.

Ashley špičkou jazyka cvrnkla do Spenceřina klitorisu, snažila se udržet jakýkoli dotek na tom uzlíčku tak lehký, jak to bylo možné. Cítila, jak se Spencer třese touhou po úlevě, když si tak s ní hrála, když střídala pomalé, dlouhé lízání celým jazykem za maličké kroužky pouhou špičkou kolem klitorisu. Přesunula ruce kolem stehen a vzala Spencer za zadek, prsty zabořila do toho teplého masa a přitáhla si mladou ženu k sobě blíž.

Spencer se nyní třásla a divoce cukala, střídavě naříkavě volala Ashleyino jméno a mumlala: “Už budu, už budu, už budu.” Ashley pocítila nával síly a uspokojení, když blondýna silně vyvrcholila proti jejím ústům a chvějící se zhroutila na postel.

Ashley se postavila a podívala se na uzardělou ženu napůl ležící před ní na posteli, a přemítala, jestli na celém božím světě existuje krásnější pohled, než na tu správnou ženu vzpamatovávající se z úžasného sexu. Vlezla do postele, vzala Spencer a pomohla jí posunout se k čelu postele, kde se pak sama opřela o polštáře, Spencer ležela schoulená u jejího boku a blonďatou hlavu unaveně složila k ní na rameno.

Tak spolu ležely – Spencer s paží přehozenou kolem Ashleyina pasu a Ashley zase s oběma rukama omotanýma kolem blondýny – několik minut, poté Spencer naklonila hlavu a přitiskla rty k Ashleyinu krku. “Sakra, Ash, to bylo – “

“Neuvěřitelné?” nabídla bruneta. “Ohromující? Země se zachvěla? Nejlepší, cos měla? Taková pecka, že změníš víru, Spence?”

Spencer se zasmála. “No, vidím, že tvému egu nijak neublížilo, jak jsi díky mně omdlela. Heh?” Ačkoli jí nemohla vidět do tváře, cítila, že se Ashley červená. Políbila jemnou pokožku na Ashleyině krku. “Copak je, Ash? Spolkla jsi snad jazyk?”

Další, co věděla, bylo už to, že je Ashley obě přetočila, sedla si na Spenceřino stehno a vzepřená na pažích se nad ní vznášela. Spencer se podívala mezi ně a potlačila sten nad tím, jak se jejich nahá těla tiskla k sobě. Pozvedla levé stehno, přitlačila je pevně k Ashleyinu vlhkému klínu a usmála se na ni. Ashley sklonila hlavu ke Spenceřiným prsům a uvěznila tvrdou bradavku ve svých ústech, jazykem kolem ní zakroužila.

“Ach, můj jazyk je celý tvůj, Spence,” zavrněla bruneta, načež jí ve všech nádherných detailech předvedla, co přesně to znamená.

O nějaký čas později se Spencer probudila; ležela na zádech, spící Ashley stočená kolem ní. Usmála se pro sebe, políbila Ashley do vlasů a vstala, z podlahy přitom zvedla svou košili. Při oblékání už pokračovala v chůzi a odešla do druhého pokoje chatky, aby prozkoumala obsah košíku s jídlem. Kromě lahve bílého vína v chladícím kyblíku tam byl také čerstvě upečený chléb – určitě pekla paní B osobně – a nějaké ovoce. Spencer vzala do rukou bochník a kus si odtrhla, zamyšleně se zakousla a přemítala, jestli se najde ještě něco k němu.

“V lednici je sýr a pečené maso,” ozval se za ní ospalý hlas.

Spencer se otočila a uviděla nahou Ashley, jak se se zívnutím s rukama nad hlavou protahuje. Musela se kousnout do jazyka, aby potlačila zasténání nad tím pohledem; její pevné a opálené tělo bez jakéhokoli náznaku studu nebo nepohodlí.

“Říkala jsem si, že raději najdu něco k snědku. V tvém věku potřebuješ dobít energii,” dobírala si ji Spencer.

“Hele!” ohradila se Ashley, došla až k ní a objala Spencer kolem pasu. “Je mi 28, ne 60!”

Spencer odložila chleba, který dosud držela, a spojila ruce za Ashleyiným krkem. “To jo, ale dost ses teď namáhala. A jak si jistě vzpomínáš, taky jsi omdlela.”

Ashley lehce Spencer políbila a potom k sobě blondýnu přitiskla, pomalu s nimi pohupovala ze strany na stranu. “Ty to nikdy nenecháš být, co?”

Spencer se zaklonila a rozesmála se. “Nechat to být? Tohle zveřejním v článku!”

Ashley se suše zasmála, ale vzápětí se odtáhla a šla k ledničce v malé kuchyni, vytáhla odtud obložený tác s plátky masa a sýra. Spencer si zatím v duchu vyčinila, že mezi ně vnesla realitu toho, že tu technicky byla kvůli práci a jejich společný čas byl omezený.

“Víno, Colu, Mountain Dew, vodu nebo pomerančový džus?” zeptala se Ashley neutrálním tónem.

“Voda stačí,” odvětila Spencer a zářivě se na brunetu usmála.

Ashley se vrátila, v ruce držela sklenici na víno, lahev vody a tác s jídlem. “Tady, nebo tam?” Když Spencer s odpovědí zaváhala, Ashley se na ni zakřenila s tím svým pokrčením nosíku. “Bojíš se, že po mně zase skočíš, když půjdeme so postele?”

Spencer hravě plácla brunetu do paže. “Trubko.”

Ashley rozhodla za ni, položila všechno na malý stůl a z košíku ještě donesla ovoce, chléb a víno. Posadila se vedle Spencer a hodila si do pusy hrozen.

“Není ti chladno?” zeptala se Spencer.

Ashley se zatvářila naoko ublíženě. “Má nahota tě snad uráží?”

“Ach, to ne, proboha,” odpověděla Spencer upřímně, možná jen s trochu příliš blaženým povzdechem, než chtěla. Ashley zareagovala pouze širokým úsměvem a Spencer natáhla ruku, aby prstem pohladila Ashleyin nos. “Krčí se ti nos, když se směješ. Je to rozkošný.”

Ashley obrátila oči v sloup. “Rozkošný? Kachňata jsou rozkošný, Spence. Rozkošný já nesnáším.”

“No, jenže ty jsi. Rozkošná a vtipná a sexy…”

Ashley se znovu zazubila. “Sexy, říkáš?” Zvedla ruku a začala prstem sjíždět do Spenceřina výstřihu.

Teď byla na řadě Spencer, aby protočila oči. “Pomalu, tygře, ještě jsem se nevzpamatovala z prvních tří kol. Najezme se.”

A tak si vychutnávaly chléb, šunku a sýr, navzájem se krmily hrozny a mluvily o všem a o ničem. Ashley se mimo jiné dozvěděla, že Spencer miluje malou baseballovou ligu, nemá ráda čokoládové mléko ani čokoládovou zmrzlinu, že byla na střední roztleskávačka a každou neděli si kupuje aspoň patero novin. Spencer zase zjistila, že Ashleyin oblíbený pořad je Project Runway, že jí arašídové máslo lžičkou rovnou ze sklenice, a že její tajnou neřestí je zpívání seriálových znělek ve sprše.

“Takže,” Ashley přerušila tlachání vážnějším tónem, “zůstaneš dnes na noc?”

Spencer se na brunetu láskyplně usmála. Ashley se mohla naparovat a tvářit sebevědomě, jak chtěla, ale Spencer měla silné podezření, že bruneta byla v mnoha případech poměrně nejistá. “Co myslíš?” vyzvala ji.

“Jo, myslím, že zůstáváš.”

Spencer se naklonila a lehce Ashley políbila. “Jo, taky si myslím, že zůstanu.”

Kapitola 9: Jsi ta nejmilejší na světě, nestyď se mě

Ashley se na Spencer komicky uculila. “Tak ty zůstáváš, huh?”

Spencer se jen zasmála. “Už zase děláš tu rozkošnou věc s nosem.”

“Nedělám.”

“Ale děláš.”

Ashley vyšpulila ret, pak vzdychla. Přiložila dlaň na Spenceřinu tvář a řekla: “Měly bychom se vrátit.”

Spencer přikývla, naklonila a zlehka brunetu políbila. “M-hm,” zahuhlala, přitom přesunula ruce k Ashleyinu pasu a tahala, dokud Ashley nepochopila, o co jí jde a usadila se Spencer na klíně; obkročmo s koleny u jejích boků, ruce přehodila mladší ženě kolem ramen. “Pořád jsi nahá,” poznamenala Spencer. “To je pak pro mě celkem těžké se soustředit.”

Ashley se na blondýnu zakřenila. “V tom případě bych se měla obléct, abych ti to ulehčila.” Spencer mlčky zavrtěla hlavou a nevědomky si olízla rty, když sledovala, jak Ashley pod jejím upřeným pohledem tuhnou bradavky. “Ne?” zeptala se Ashley pobaveně.

Spencer pevněji přitiskla dlaně Ashley na kříž, přivedla jednu tvrdou bradavku mezi své rty. Vsála ji hluboko do úst a chvilku si jazykem hrála s tím pevným hrbolkem. Odtáhla se potom trošku a s pohledem do Ashleyiny tváře odpověděla: “Ještě ne.”

Ashley a Spencer se oblékaly v malé ložnici uvnitř chatky pro hosty a Spencer si s úžasem uvědomila, že to není vůbec trapné. Neměla mnoho sexuálních zkušeností, ale dohra po sexu jí vždycky vadila. Dokonce i na konci čtyřletého vztahu s poslední přítelkyní Emily si po tom vždycky připadala plná pochybností a plachosti, jako kdyby nevěděla, co dělat nebo říct. Takže tohle bylo rozhodně jiné. V dobrém smyslu jiné, ale jiné.

Dívala se, jak si Ashley sedla na kraj postele a nazouvá si boty, což jí přivedlo zpět vzpomínky na to, jak jí teprve před pár hodinami tyhle boty sama zouvala. Spencer nemohla věřit tomu, že to udělala: jak převzala kontrolu, udělala první krok. Zrovna tak nemohla věřit, že po hodinách toho nejúžasnějšího sexu na světě její tělo pořád toužilo po tom, aby zpěvačku svalila zpátky na postel a šly na další kolo.

“Chceš ukázat moje studio?” zeptala se Ashley, čímž utnula Spenceřiny myšlenky.

“To je, jakože nějaká moderní verze sbírky motýlů? Protože ty jsem zrovna viděla. Několikrát.” Spencer na to slovo ‘několikrát’ dala důraz a vilně na ni mrkla.

Ashley protočila oči. “Drž. Pec! Jako kdybys je nechtěla vidět znovu. Mluvím vážně, ty tele. Chceš se podívat do mého studia?”

Spencer přikývla. “Jasně, že chci.”

Ashley vstala, vzala Spencer za ruku a sklonila se pro rychlý polibek. “Tak pojď, vyrazíme.” Ashley se vydala ke dveřím, ale otočila se a vrátila se ten krok opět k blondýně, když si všimla, že Spencer dál stojí jako přilepená a tahá Ashley za ruku. Ashley udiveně pozvedla obočí.

Spencer se pomalu usmála, někdo by mohl říct, že až ďábelsky. “To není žádná pusa,” prohlásila a rukama už sjížděla k Ashleyinu pasu. “Tohle,” pokračovala, “je pusa.” A s tím k sobě Ashley rychle přitáhla a zmocnila se jejích rtů, políbala ji tvrdě jako ještě nikdy. Kousla brunetu do spodního rtu, a potom střídala malé, jako motýlí pohlazení lehké polibky, s dlouhými, pomalými, hlubokými, jemnými, mokrými, až jí z toho Ashley zasténala do úst.

Spencer se proti Ashleyiným rtům zakřenila a odstoupila. Sehnula se, sebrala Ashleyin kovbojský klobouk a nasadila ho brunetě na hlavu. “Fajn, teď můžeme jít,” řekla rozhodně, otočila se na podpatku a opustila místnost.

Ashley potřásla hlavou a zasmála se. “Tichá voda břehy mele.”

Cesta zpátky k Ashley na ranč trvala asi půl hodiny, během níž si ženy povídaly o všem možném. Když se ale přibližovaly k domu pořád blíž, Spencer cítila, jak realita začíná utlačovat její štěstí; pronajatý Jeep před domem jí připomněl, že tu je jen na krátkou dobu a navíc pracovně. Spencer už byla taková, že si dělala snadno starosti a všechno moc řešila, takže teď se jen kousala do rtu, když uvažovala, co asi přinese budoucnost, a zda ještě vůbec někdy Ashley Daviesovou uvidí, až odsud následujícího dne odjede.

Bruneta jedoucí vedle ní si dobře všimla Spenceřiných emocí. Dokonce si v duchu říkala, že Spencer Carlinová by byla příšerná pokerová hráčka, protože nedokázala skrýt absolutně nic.

Sesedly a uvázaly koně před rančem.

“Tak,” řekla Ashley, sundala klobouk a vstoupila na verandu, “zajdi si pro ten svůj rekordér a já zatím počkám tady.”

Spencer se na moment zastavila a ve snaze číst v brunetině výrazu se na ni zahleděla. Jenže Ashleyina nádherná tvář neprozradila byť jediným zábleskem, co by si asi tak mohla myslet. Spencer se tedy pousmála a šla dovnitř.

Ashley poslouchala, jak jde blondýna po dřevěném schodišti do patra. Opřela se o zábradlí na verandě a se spokojeným povzdechem zalétla pohledem k pastvinám. Tak spokojená snad ještě nikdy nebyla.

“Pěkná modřina.”

Ashley se otočila k otevřeným dveřím, kde stála paní B s rukama založenýma na prsou. Ashley se rukou dotkla krku a přikývla. Litevka se tvářila přísně, ale její oči jako vždy tančily smíchem. “To musel být pořádný brouk, aby zanechal takový kousanec.”

Na to se Ashley zasmála. “Jo. To musel.” Starší žena přišla k brunetě a položila jí ruku na rameno. Aniž by cokoli řekla, vyjadřovala tak svou starostlivost i podporu. Ashley začala: “Víte, asi -”

V tu chvíli se ve dveřích objevila Spencer a obě ženy se naráz otočily. Zvedla diktafon v ruce a oznámila: “Připravena.”

Paní B si přejela dlaněmi zástěru, a když procházela kolem Spencer, krátce se zastavila a zadívala se Spencer na krk. “Večeře bude za dvě hodiny,” řekla jim a zmizela zase v domě.

Spencer si nemohla pomoct, ale cítila, že tady něco přerušila, a přemýšlela, o čem asi mluvily, jenomže se nedokázala přimět, aby se zeptala. Ashley tam jen tak stála, trošku stydlivě, ale jinak byla naprosto nečitelná.

“Viděla výsledek tvé práce,” informovala ji Ashley.

Spencer vytřeštila oči, když si uvědomila, co ta Ashleyina poznámka znamená, a proč se paní B tak zajímala o její krk. Začala se cítit trapně, ale hned se zase objevila ta nová, troufalá a sebevědomá Spencer. “Jenom si značkuju území,” zavtipkovala, sestoupila po schodech a vykročila směrem ke studiu vedle ranče.

Ashley seskočila z verandy a rychle s ní srovnala krok. “Nemyslím, že by ses měla paní B bát.”

“No to možná ne, ale co ta žena v obchodě, o které jsi mi vyprávěla?”

Ashley vyprskla smíchy. “Ty jsi plná překvapení, Spence.”

“Nemáš ponětí,” odvětila blondýna, přičemž si v duchu říkala, že s takovým přístupem překvapuje dokonce i samu sebe.

Ashley otevřela dveře do studia a pokynula Spencer, aby šla dál. Zdálo se, že tohle je přímo nahrávací prostor: byl tam klavír, několikero kytar ve stojanech, rozsáhla bicí souprava a o stěnu tam stály opřená všelijaká pouzdra na hudební nástroje. Naproti na konci místnosti byly další dveře, vedoucí zřejmě do části za prosklenou stěnou.

Ashley zavřela dveře, posadila se za klavír a hlavou naznačila Spencer, že chce, aby se posadila na lavičku vedle ní. Spencer si sedla, Ashley položila prsty na klávesy a zahrála pár akordů. Spencer postavila diktafon na klavír a opatrně se zeptala: “Je to v pořádku?”

Ashley přikývla a dál hrála. “V pohodě, Spence,” ujistila ji, “ačkoli tam asi budeš mít hodně slyšet ten klavír.”

Spencer zavrtěla hlavou, jako že to nebylo to, co svou otázkou myslela, ale to už Ashley měla skloněnou hlavu a hrála melodii, kterou Spencer nepoznávala.

“To je z nového alba,” poznamenala Ashley a začala zpívat.

Spencer kdysi na jednom z koncertů Ashley Daviesové jednou byla, ale tohle bylo na míle vzdálené tomu drzému, neopracovanému stylu dítěte, co viděla tehdy. Sice tam ta syrovost byla i dnes, ale byly to spíš syrové emoce než technika. Ashleyin hlas stále měl ten sytý, bluesový výraz jako vždycky, ale byl tam zároveň slyšet i určitý podkres, který byl zjevně výsledkem zralosti a zkušeností. Text byl o někom, kdo zahodil všechno dobré, co v životě měl, ale zároveň o tom, jak ta dívka věří, že by v budoucnu mohla najít něco nového, lepšího. Zřejmě to bylo autobiografické.

Když skončila, nejdřív Ashley nic neříkala a oči upírala dolů na své ruce. Spencer čekala, nějak instinktivně věděla, že druhá žena si jen srovnává myšlenky. “V odvykacím centru měli klavír,” řekla konečně. “Do té doby jsem hrála akorát na kytaru, jenže hudba byla jediná část mého života, která mi tam doopravdy scházela. No, vlastně to byla hudba a moje sestra.”

Spencer položila ruku Ashley na stehno a drobnými pohyby ji hladila. Asi by si to mohla vysvětlovat jako pouhé znamení podpory, ale popravdě – ona zkrátka nechtěla vidět, jak si Ashley prochází třeba jen ve vzpomínkách tou bolestí, aniž by ji ona u toho utěšovala. Co opravdu chtěla udělat, bylo v první řadě najít každou bolest, až do nejmenší, kvůli kterým Ashley propadla drogám, a potom vystopovat každého, kdo byl za ně zodpovědný, a uštědřit mu důkladný výprask, ačkoli to asi bylo prakticky neproveditelné.

“Takže,” pokračovala Ashley, “jsem se něco málo naučila samostudiem, když jsem byla pod zámkem, a pak jsem si našla opravdového učitele, jakmile jsem se dostala ven. Jeden z mnoha důvodů, proč byla odvykačka to nejlepší, co se mi stalo.”

“Kam jsi šla po odvykačce?” zeptala se Spencer.

Ashley se suše zasmála. “Mé dva roky v ústraní?” Spencer přikývla. “Není to žádná velká záhada. Učila jsem se hrát na klavír, trávila čas se sestrou v tátově starém domě v LA, trochu cestovala, našla tohle místo a nastěhovala se sem. Po několika měsících, kdy jsem nedělala nic moc jiného, než dýchala čerstvý vzduch, jsem byla připravená začít zase skládat, a tak jsem to udělala. Opravdu to nebylo nic záměrného, to mé zmizení. Prostě není těžké vyvléct se tisku ze smyčky, když nejsi tam, kde jsou oni.”

Spencer z vlastní zkušenosti věděla, že hvězdy, které si na dotěrnost novinářů nejvíc stěžovaly, byly právě ty, které je samy lákaly svým chováním na veřejnosti.

“Tak,” přešla Ashley k něčemu jinému, “dovol, abych tě tady provedla.”

Šly do vedlejší místnosti a Ashley se jí pokusila vysvětlit všechna ta tlačítka a displeje. Popsala celý proces nahrávání alba, vyprávěla jí, jak hrozně nemá ráda tu marketingovou část – “vyjma dnešního rozhovoru, samozřejmě” – a jak si menší koncerty v klubech užívala mnohem víc, než ta turné po stadionech, co dělala v mládí.

Pomalu se vrátily zpátky do studia a Spencer požádala Ashley, aby zahrála další písničku. Tuhle Spencer poznala. “Patsy Cline?”

Bruneta přikývla, zatímco se nořila do původní verze písně ‘Crazy’. Po refrénu dál hrála, ale otočila se na Spence a řekla, “Paní B se líbí klasika. Čímž myslí Cline, Parton a Wynette. Jednou mi povídala, že když se učila anglicky, poslouchala rádio, a country písničky vyprávěly příběhy, kterým dobře rozuměla. Tak jí občas nějakou zahraju a společně si zazpíváme.”

Spencer se pokusila představit si, jak spolu tahle nesourodá dvojice zpívá duet. “Jsem si jistá, že to musí znít náramně.”

“Hele! Kdo neslyšel naši verzi „Ostrovy uprostřed proudu (Islands in the Stream)“, jako by nežil. Já jsem Kenny, mimochodem.”

“Evidentně,” opáčila Spencer. “I andělé v nebi u toho jistě radostí pláčou.”

Ashleyino hraní pomalu ustávalo, až brnkala jen náhodné akordy. Opřela se o Spencer a hravě poznamenala: “Na hosta nejsi zrovna moc zdvořilá.”

“Host? Tohle podle tebe tedy jsem?”

Ashleyiny prsty zastavily na klávesách, jak se zamyslela nad tím, co by měla říct. “Ehm..” Její mysl rychle procházela všechny možnosti, kterými by se mohla dát. Odvrátila pohled a zamyslela se ještě víc.

“Co třeba milenka?” zašeptala jí Spencer do ucha. Ashley takřka okamžitě pocítila pulzování mezi nohama, tak na ni zapůsobil Spenceřin dech na uchu a tón, jakým to řekla.

Bruneta přikývla. “To by šlo.” Pak Ashley ucítila, jak jí Spenceřina ruka proklouzla kolem pasu a pod tílko, kde pokračovala nahoru přes žebra. “Milenka rozhodně sedí.”

Spencer zašeptala: “Mám dojem, že už je to příliš dlouho, cos mě políbila.”

“Já tebe? Kdy jsem k tomu vůbec dostala šanci, když ty se po mě vrháš každou možnou chvíli, co se ti namane?”

Spencer náhle ruku z vnitřku brunetina topu vytáhla, sepjala ruce v klíně a zkroušeně svěsila hlavu. “Máš úplnou pravdu. Chovala jsem se jako prostopášnice, hříšná a -”

“Neskutečná.”

“A neskutečná,” pokračovala Spencer. “A samozřejmě, kvůli mně jsi omdlela.”

Ashley si šťastně povzdechla. “Ty to opravdu nenecháš nikdy být, viď? Abys věděla, tak jsem vůbec nespala a celé ráno jsem jezdila po ranči sem a tam.”

“Když jsi chystala to malé hnízdečko lásky. Není to tak, že bys pracovala.” Ashley neochotně přikývla na souhlas. “No každopádně mi nic z toho ale nedává tu pusu.”

Ashley se naklonila a ze strany políbila Spencer na čelist, pak se na lavičce otočila, sedla si na ni obkročmo a přitáhla se Spencer k sobě blíž. Pomalu blondýnu líbala na krku, přes čelist až konečně našla její rty. Políbila Spencer pomalu, zpočátku lehce, pak jazykem vklouzla do jejích úst a prsty zabořila do blonďatých vlasů.

Maličko se odtáhla a zamumlala proti Spenceřiným rtům: “Lepší?”

“Pokračuj. Dám ti vědět.”

Kapitola 10: Jak lákavé je vrhnout se do neznáma

Po chvíli líbání a povídání a dalším líbání obě ženy zamířily zpátky k ranči, aby se před večeří umyly. Ashley řekla Spencer, ať si dopřeje dlouhou, horkou sprchu, zatímco ona si zajde do kanceláře probrat s Alexem nějaké obchodní záležitosti. Jenže jakmile Spencer přišla do svého pokoje, cítila se nějak sklesle. Zavolala otci, aby jí zvedl náladu.

“Ahoj, tati.”

“Spencer!” zvolal Arthur Carlin radostně. “Jak se máš? Kde je ti konec?”

Spencer se okamžitě cítila mnohem klidnější, když slyšela hlas svého otce. “V Montaně, dělám na tom článku o Ashley Daviesové.”

“O té zpěvačce? Jaká je? A jak to jde?”

Těžko mu mohla Spencer povídat o tom, jak je Ashley žhavější, než kdokoli, koho zná, a že jen sotva dokáže myslet na něco jiného, než na to, jak strašně ji chce. Rozhodla se tedy pro upravenou verzi: “Je úplně jiná, než jsem čekala. Myslela jsem, že to bude takový ten sobecký spratek, ale ve skutečnosti je naopak plachá a spíš taková vážná. Navíc tohle místo, to je nádhera. Zamiloval by sis to tady. Dneska jsme se byly projet na koni.”

“No a kdy se vracíš? Chceš, abych tě vyzvedl na letišti?”

“Ale tati,” namítla Spencer, “už jsem velká holka. Vracím se zítra a vezmu si taxi.” Navzdory svým slovům byla Spencer v skrytu duše moc ráda, že se otec nabídl. Poslední dobou se těšila z každé příležitosti na trochu času stráveného s tátou.

“Nesmysl,” odvětil Arthur, “pořád jsi moje holčička a vždycky budeš. Mimo to je zítra sobota a tvoje matka pracuje, takže beztak nebudu mít co dělat kromě koukání na baseball a vaření.”

Spencer sebou v duchu trhla. “Jak se má mamka?”

“Dobře, jen má teď napilno v nemocnici. Přála by si, abys za námi jezdila častěji.”

“Já vím. Mám zkrátka taky teď hodně práce.” To nebyla tak docela pravda a oba to také věděli. Paula Carlinová byla žena, kterou si Spencer raději držela dál od těla. Krátká pauza na druhém konci Spencer napověděla, že Arthur si dobře uvědomuje, že by na svou nejmladší raději neměl tlačit, co se jejího napjatého vztahu s matkou týče. Místo toho stočil hovor na baseball a několik minut si vesele povídali, než Spencer naznačila, že už musí běžet, a že mu nazítří zavolá ze Seattlu, aby mu dala vědět, kdy dorazí.

“No, tak to tam s ní moc nepřeháněj,” poznamenal Arthur a Spencer musela potlačit zasmání.

Po telefonátu si Spencer sedla na širokou postel a přehrávala si některé úryvky z rozhovorů s Ashley. Navzdory těm velmi vítaným chvílím rozptýlení za nějakých 30 hodin měla pravděpodobně víc než dost materiálu pro článek, a přece tu chtěla zůstat déle, což ji docela vyděsilo. Pokud tady zůstane tuto druhou noc, bude to nejdelší doba, jakou kdy Spencer strávila s někým, kdo nebyl z nejbližší rodiny. Ačkoli s poslední přítelkyní Emily chodila čtyři roky – a bylo i několik dalších prchavých známostí před ní – Spencer si vždy držela spíš odstup. A to také odehnalo Emily, když začalo být jasné, že nejenže Spencer stále nechtěla žít společně, ale navíc upřednostňovala zůstávat v Emilyně bytě, takže se mohla rozhodnout, kdy odejít.

Její myšlenky přerušil zvuk dupající Ashley, která spěšně brala schody po dvou, a pak bylo slyšet, jak kousek dál na chodbě za sebou zavřela dveře. Spencer náhle dostala chuť na tu dlouhou, horkou sprchu, jak jí Ashley doporučovala.

Ashley si právě smývala šampón z vlasů, přitom myslela na další večer, který ji čekal ve společnosti okouzlující a nádherné slečny Spencer Carlinové, a u toho svým chraplákem vyřvávala nějakou tuctovou melodii. Skončila mocným crescendem a rychle se otočila, když za sebou uslyšela nezaměnitelný zvuk potlesku.

“Dobře zvolená píseň a pěkný pohyb, ale na závěr jako byste trošku ztratila dech. Dávám pět celých šest.” Spencer stála uprostřed koupelny a na sobě neměla nic jiného, než ručník a velice, velice sexy úsměv. Ashley musela zatřást hlavou, aby se vymanila z transu.

“Kdybych věděla, že se tu staví Ohio-verze Simona Cowella, snažila bych se víc.”

Spencer jí věnovala suchý pohled, postoupila dopředu, otevřela dveře do sprchy a osušku nechala padnout k zemi. “Beru to tak, že nemáš nic proti?”

“Proti?” Vyšlo z ní spíš jako vypísknutí, tak si Ashley odkašlala, aby získala zpátky svůj normální hlas. “Ne, nemám vůbec nic proti.”

“To je dobře,” odvětila Spencer, vstoupila a přitáhla si brunetu do náruče. Vmanévrovala je pod proud horké vody a jemně Ashley políbila. “Chybělas mi,” přiznala upřímně.

“To mi došlo,” odpověděla Ashley, jednou rukou objala Spencer kolem pasu a do druhé vzala Spenceřino ňadro. Sklonila se a políbila Spencer na krk. “Hlavně nekřič tak hlasitě jako v chatce, protože jsme přímo nad kuchyní a paní B slyší úplně všechno.”

Spencer zajela prsty Ashley do vlasů. “Já nekřičím,” ohradila se.

“Jasně, Spence.” Ashley zvedala Spenceřino stehno, dokud neměla její nohu omotanou kolem vlastního pasu.

“Fakt nekřičím,” protestovala blondýna slabě.

Ashley se sklonila a Spencer se prohnula v zádech, aby brunetě dopřála lepší přístup ke svým prsům. Ta vzala jednu tuhou bradavku do úst a obkroužila ji jazykem. Spencer zareagovala hlasitým zasténáním a Ashley zamumlala: “Vidíš?”

Spencer hrozně nerada prohrála jakoukoli při, byť sebemenší, ale ta teplá voda dopadající na jejich těla, a jak ji přitom Ashley svými ústy a dlaněmi přiváděla k šílenství, bylo prostě příliš, takže se prostě a jednoduše oddala tomu dokonalému potěšení.

Po sprše se Spencer vplížila zpátky do svého pokoje. Spěšně se oblékla, protože tušila, že v koupelně strávily dost dlouhou dobu, a večeře už tedy bude nejspíš dávno hotová. Každou chvíli se však musela zastavit, jak ji přepadaly náhodné vzpomínky, jako voda kaskádovitě stékající po jejím těle, s Ashley klečící před ní, pomalu si lízající cestičku po jejím stehně nahoru.

Konečně sešla do přízemí, kde našla Ashley a paní B sedět u jídelního stolu v kuchyni; Ashley s chutí se ládující a paní B přihlížející.

Posadila se naproti nim a zeptala se: “Kde je Alex?”

“Najedl se s ostatními chlapci,” odpověděla paní B. “Teď už je v kanceláři, volá nějakým dodavatelům.” Ukázala na jídlo na stole. “Dej si guláš, Spencer Carlinová. Mládě jako ty potřebuje nabírat sílu.” Ashley se zakuckala smíchem a Spencer k ní vyslala varovný pohled.

“Jo, Spence,” přidala se Ashley, “tenhle horský vzduch je zabiják, když na něj nejsi zvyklá.” Ashley se sebou byla očividně spokojená a Spencer cítila, jak se paní B na obě dívá s velkým pobavením.

“Ó, mně horský vzduch nedělá vůbec problém, Ash. Myslím, že se nemusíš bát toho, že bych třeba, já nevím, omdlela nebo tak,” odvětila Spencer sladce s důrazem na slově ‘omdlela’.

“Okrem toho tě zítra čeká dlouhá cesta,” poznamenala paní B.

Po téhle zmínce sebou Ashley trhla. Doteď se jí dařilo držet skutečnost Spenceřina odjezdu mimo své myšlenky. Spencer to zjevně také nechtěla probírat, protože pouze přikývla a dál se soustředila na nabírání guláše.

“Tebe dneska taky pokousali ti velcí brouci?” zajímala se paní B a přitom nakláněla hlavu, aby se znovu podívala Spencer na krk. Spencer zrudla, když si uvědomila, že vlastně ani neví, zda jí Ashley nějaký cucflek udělala. Ovšem z toho, jak se Ashley soustředěně věnovala vlastnímu talíři, Spencer hádala, že odpověď je ano. Odpověděla paní B pokrčením ramen a širokým úsměvem.

“Slyšela jsem, že jste místní Dolly Parton,” změnila Spencer nenásilně téma.

Paní B se zářivě usmála, potom zahrála nonšalantní pokrčení rameny. “No, nechci se chlubit.”

“Však vy se chlubíte moc ráda, jenže jsou to hlavně kvality vaší parťačky, co vás dělá tak dobrou,” vstoupila do toho Ashley.

“Ha! To by se ti líbilo!” Paní B se otočila na Spencer a hlasitě zašeptala: “Není zas tak dobrá, jak si myslí. Nechápu, že si lidi ty její nahrávky kupují.”

“Říká se cédéčka, paní B, a ani ty už si lidi moc nekupují. Dneska se hudba stahuje s té ‘internetové sítě’,” udělala Ashley vzdušné uvozovky. “A kupuje si je dost lidí, jinak bych si stěží mohla dovolit ten luxus mít vás tady!”

Tu chvíli si vybral Alex, aby vešel do kuchyně, a učinil tak konec tomu dobrosrdečnému pošťuchování. Když pak odešli, Ashley s povzdechem odstrčila talíř stranou. “Chceš o tom mluvit?”

Spencer věděla, co Ashley myslí, aniž by se musela ptát, a jenom zavrtěla hlavou. “Ne, nechci. Nechci na to myslet a nechci o tom mluvit. Poprvé od dob, co jsem byla dítě, chci prostě být. Když na to celé budu myslet, tak uteču, Ash, protože to já dělám. A co vím naprosto jistě, je to, že utíkat nechci.”

“Já taky nechci, abys utekla. Ale co zítra?”

Spencer se ironicky usmála. “Víš, začínám mít pocit, že jsme si vyměnily role. Já jsem se celý život o všechno hrozně strachovala, i o ty úplně nejmenší detaily, a vždycky jsem musela vědět naprosto přesně, jaký bude můj další krok. A teď to na mě působí, jako bys tu chvíli prožívala teď ty, Ash. Zítra? Zítra musím chytit letadlo a vrátit se do L.A., ale to jsme obě věděly.”

Chvilku tiše seděly, pak se Ashley vesele usmála, přičemž doufala, že Spencer si nevšimne, jak se do toho úsměvu musí nutit. “Tak fajn, co bys tedy chtěla podniknout dneska večer?” zeptala se a svůdně zamrkala.

Spencer se rozesmála. “Já nevím. Co obvykle děláš v pátek večer?”

“No, většinou něco málo napíšu, zkouknu Zákon a pořádek, někdy zavolám ségře a popovídám si s jejím záznamníkem, protože ona vede nějaký ten společenský život. Prostě normálka, znáš to.”

“Teda Daviesová, ty to fakt umíš roztočit.” Spencer vstala a posbírala nádobí. “Ale mně to vyhovuje.”

Ashley ji nevěřícně pozorovala, jak přešla ke kuchyňskému ostrůvku a začala seškrabávat zbytky z talíře do koše. “Ty se teda chceš jen tak poflakovat?”

“Jo, chci.” Přišla zpátky ke stolu a zvedla hrnec. “Tohle asi přijde do lednice?” Ashley mlčky přikývla a sledovala, jak se Spencer v její kuchyni chová jako doma, jak ukládá guláš a pak ve dřezu oplachuje talíře, které následně skládá do myčky. Přemítala, jak mohla Spencer tak rychle přijít na to, co kam patří.

“Víš, mohly bychom si vzít DVD nahoru,” navrhla.

“Do tvé ložnice?” zeptala se Spencer pro jistotu, vzpomněla si, že si předtím všimla obrovské plazmové televize v Ashleyině pokoji.

Ashley přikývla. “Jo, mohla by sis, eh, obléct svoje roztomilé pyžamo a vlézt si do mojí postele. Já přinesu popcorn a limču. Bude to jako přespání u kámošky.”

“Přespání u kámošky? Je nám snad dvanáct?” nechápala Spencer. Ashley se zatvářila sklíčeně, takže Spencer došla k ní, zastavila se za její židlí a sklonila se k jejímu uchu: “Doufala jsem, že budeš mít na mysli něco trošku víc pro dospělé.”

Ashley se zachvěla, nejen z příjemného lechtání Spenceřina hřejivého dechu na uchu, ale také z toho nevysloveného neslušného návrhu v její poznámce. Ta žena byla neukojitelná. Dívala se, jak se Spencer doloudala přes kuchyň ke dveřím. Ashley vstala od stolu, hloupě se usmívala sama pro sebe s nejasným dojmem, že jí to celé tak nějak začínalo přerůstat přes hlavu.

Kapitola 11: Potíž je v tom, že problémy začnou nejdřív jako zábava

Ashley Daviesová si obvykle moc nedělala hlavu s tím, jak její ložnice vypadá. Dobře, tak řekněme, že si s tím nedělala hlavu vůbec nikdy. Poté, co se převlékla do šortek a notně opraného, ale stejně tak milovaného trička Purple Venom, létala po pokoji a horečně z podlahy sbírala své svršky, které obratem házela směrem k šatně. Ne všechny kousky se dostaly až tam, ale dost blízko, což pro tuto chvíli muselo stačit.

Zastavila se a s rukama v bok se rozhlížela, jestli na něco nezapomněla. Velká mísa právě udělaného popcornu? Hotovo. Variace nealko nápojů v ledu? Hotovo. Hora dévédéček, aby si mohla Spencer vybrat? Hotovo. Motýlci velikosti netopýrů v břiše? Víc než dost.

Opravdu se snažila nepřemýšlet příliš o svých citech ke Spencer, jenže Spencer měla přijít k ní do ložnice. Pobavit se a zřejmě – snad – i strávit noc. A to bylo docela děsivé a popravdě pěkně nezvyklé. Jak už Ashley naznačovala, když s ní Spencer dělala rozhovor, od doby, co jí bylo osmnáct let, pro ni slovo vztah znamenalo sex s groupies nebo příležitostné „přátelství s výhodami“, ale nic takového.

Ani nevěděla, co ‘tohle‘ vlastně je. Znala Spencer Carlinovou ani ne dva dny, už jen to na ni bylo dost ohromující. Pomyslela na předchozí týden, a co touhle dobou dělala. V podstatě nic. Telefonovala s Kylou, vyslechla si sestřiny milostné eskapády a děkovala Bohu, že už v L. A. nežije. Řekla Kyle o rozhovoru pro noviny, co měla před sebou, ale nezmínila se jí, že si sama vybrala, kdo bude interview dělat.

Byl to bleskový nápad, který přišel o několik týdnů dříve. Hrozně nerada dávala rozhovory, ale Sue, její agentka, pořád nedala pokoj, že prý lidé z nahrávací společnosti na ni tlačí, a bylo rozhodnuto, že buďto se objeví jako host v několika talk-show, což byla Ashleyina představa sedmého kruhu pekla, nebo jedno velké interview, jež by vyšlo v novinách. Sue jí slíbila, že si může vybrat, s kým a kde se to uskuteční, pokud by jí to pomohlo. Ashley přemýšlela o novinářích, se kterými se kdy setkala, ale nedokázala nikoho vybrat. Už byla málem rozhodnutá, že prostě řekne Sue, ať někoho vybere sama, a zamluví jí nějaký hotel v L.A., když úplnou náhodou vzala do ruky jeden starý časopis, co jí poslala sestra, protože v něm Kylu citovali. Ale Ashley tehdy zaujal článek o odvykacím centru. Třebaže to bylo napsané objektivně, Ashley nějak cítila, že ta novinářka – jistá Spencer Carlinová – do článku vložila i velkou dávku empatie a porozumění, přitom ale nijak vlezlým, nebo ještě hůř, kázavým způsobem.

Sue jí e-mailem poslala některé další Spenceřiny články, a čím víc toho Ashley přečetla, tím víc si uvědomovala, že se rozhodla správně. Ani to ji však nepřipravilo na skutečnou Spencer Carlinovou. Když ji poprvé spatřila, viděla pěkné tělo s krásnými křivkami. Když ji pak viděla zblízka, pocítila Ashley okamžitý nával hormonů, když si uvědomila, že tahle holka je fakt kus a že by si s ní při troše štěstí mohla užít nějakou tu zábavu. A tak s ní flirtovala – tu jeden kradmý pohled, tady malý úsměv – aby si ověřila, jestli ta blondýnka kope za její tým. A Spencer reagovala, i když plaše.

Ale pak spolu začaly mluvit, a tehdy si Ashley uvědomila, že je v maléru. Spencer byla milá a vtipná a chytrá a pohodová a krásná. Děsná kočka. A děsně sexy. Ashleyiny zpočátku neslušné myšlenky se změnily v sérii scén romantického svádění. Romantika? Tohle slovo se normálně ve slovníky Ashley Daviesové nevyskytovalo. A přece, Spencer Carlinová v ní probudila stránku, která chtěla zabíjet draky nebo lézt po horách, možná dokonce i psát špatnou poezii. A navíc, aby toho nebylo málo, Spencer se směle ujala vedení, když se Ashley ještě pořád snažila vymyslet perfektní první krok. Ach ano, Ashley byla v pěkném maléru.

“Penny za tvoje myšlenky?”

Ashley se otočila a ve dveřích její ložnice tam stála Spencer v kraťoučkých šortkách a přiléhavém tričku. Třebaže tohle tělo už dnes viděla vystavené mnohem víc, Ashley pocítila příval touhy a očekávání. V odpověď se zazubila. “Za tolik ani nestojí.”

“To vážně pochybuji, slečno Daviesová,” odvětila Spencer, vešla a posadila se na okraj postele. Pohlédla na štos DVD. “Docela slušná sbírka.”

Ashley pokrčila rameny. “Já, ehm, nevěděla jsem, co bys ráda.”

“Co třeba tenhle?” Spencer před ní podržela kopii Hitchcockovy klasiky.

“Dobrá volba. To je jeden z mých vůbec nejoblíbenějších filmů.”

“Můj taky. ‘Hrála jsem v herně v Biarritzu i šipky s panem pastorem. Tak co mi ještě zbývá? Vdát se.’,” odříkala.

“‘A já měl vždycky za to, že jejich hymna není Uherská rapsodie’,” zareagovala Ashley.

“Charters a Caldicott!” vykřikla Spencer se smíchem.

Ashley od Spencer vzala disk a přešla místnost, aby DVD vložila do přehrávače.

“Když jsem byla malá,” řekla Spencer, “tak mamka o víkendech pracovala a bráchové měli vždycky něco lepšího na práci, takže jsem ten čas hodně trávila s tátou. Každý pátek přišel z práce s hromadou starých filmů a společně jsme je všechny zkoukli.”

Ačkoli ve Spenceřině hlase slyšela nostalgický tón, jak dál popisovala víkendy se svým otcem, Ashley se přestala soustředit na slova. Právě totiž zažila oslepující záblesk prozření a zůstala stát jako přimrazená. Nechtěla si vyslechnout jen tuhle historku. Ona chtěla slyšet všechny Spenceřiny příběhy. A chtěla je poslouchat každý den svého života. Dobrý Bože, najednou jí bylo jasné, co ‘tohle’ mezi nimi bylo.

Ona se zamilovala do Spencer Carlinové.

Zkusila si v duchu říkat různé fráze: Já jsem zamilovaná do Spencer Carlinové. Já jsem zamilovaná do Spencer Carlinové. Já jsem zamilovaná do Spencer Carlinové. Hej, to neznělo vůbec špatně.

A věděla úplně přesně, kdy se to stalo. Nade vší pochybnost, dámy a páni porotci, to byla sama Spencer Carlinová, jež předešlého večera stojíc jen tak na verandě řekla s tím nejsladším úsměvem a nejněžnějším hlasem pouhé: “Zdravím.”

"Už jsem tě zase ztratila, co?" řekl ten nejměkčí hlas na světě. Ashley se podívala na Spencer. Blondýna teď ležela na posteli - její posteli - opřená o polštáře, a láskyplně se na ni usmívala. "Nejsi na film příliš unavená?"

Ashley se sarkasticky usmála. Ztratila? Ani náhodou. Příliš unavená? Možná, ale nikdy se necítila tak živá. Jen šťastně zavrtěla hlavou, vrhla se na postel a plácla sebou vedle Spencer. Stiskla "play" na dálkovém ovladači.

"Chceš něco k pití?"

Spencer z nočního stolku vedle postele zvedla plechovku dietní Pepsi. "Už jsem si nabídla."

"Nedala by sis třeba něco silnějšího?" Ashley sama náhle zatoužila po sklence dobré skotské.

"Ne, nesmím zítra zaspat." Ta věta zůstala viset ve vzduchu, čímž jenom posílila Ashleyinu chuť se napít. Počáteční euforie poté, co si uvědomila, že se poprvé v životě zamilovala, byla rázem sražena tím, že Spencer jen za několik málo hodin odejde. Spencer musela vycítit v Ashley změnu, protože natáhla ruku a pohladila ji po tváři se slovy: "A nechci ztrácet čas, co mám, pitím."

Ashley se posunula na posteli, aby seděla vedle Spencer, zvedla mísu popcornu, a nabídla blondýně. "Popcorn?" Spencer od ní mísu vzala a položila ji na noční stolek vedle svého pití. Otočila se zpátky k Ashley a zavrtěla hlavou.

"No, beru to tak, že popcorn asi nechceš?" Spencer znovu zavrtěla hlavou a očima spočinula na Ashleyiných ústech. "A pití už máš," pokračovala se škádlivým tónem v hlase. "Takže, co přesně si dáš?"

Spencer se naklonila a zachytila Ashleyiny rty do svých. Bylo to jiné, než předešlé polibky, co si dosud vyměnily. Tenhle byl jemný a pomalý a něžný. Ne že by tam nebyla vášeň: Ashley dobře vycítila, že Spencer se snaží udržet věci v mezích. Spencer se odtáhla a opřela si čelo o brunetino. Pak si navedla Ashleyinu hlavu na rameno a ukázala na plazmovou obrazovkou na zdi. "Film".

Ashley se usmála a uvelebila se tak, že napůl ležela na Spencer, a potěšilo ji, když kolem ní blondýna dala paže a zezadu ji objala. V tu chvíli se Ashley cítila nejbezpečněji a nejvíce milována za celý svůj život. To by ji mělo vyděsit k smrti, ale v tuto chvíli se spokojeně uvolnila a sledovala Margaret Lockwoodovou, kterak se snaží komandovat hotelový pokoj ve smyšleném městě někde ve východní Evropě.

Ashley procitla ze spánku s hrdelním zasténáním a okamžitě si uvědomila, že to muselo být její vlastní. Zaostřila a uviděla, že film stále hraje, takže nemohla spát moc dlouho. A ještě lepší, než obě tato zjištění, byla skutečnost, že byla probuzena Spenceřinýma rukama na svých ňadrech. Podívala se dolů a viděla, že její tričko bylo vykasané, a Spencer jí zlehka hnětla prsa, přičemž dlaněmi dráždila Ashleyiny bradavky.

Ashley mírně pootočila hlavu a jejich tváře se o sebe otřely.

"Ahoj, Šípková Růženko," zašeptala Spencer, než špičkou jazyka přejela obrys Ashleyina ucha.

Ashley se rozkoší zachvěla. "Jak dlouho jsem byla mimo?"

"Jen asi půl hodiny."

Ashley se podívala dolů na Spenceřiny ruce, které ani na chvilku nepřestávaly v tom jemném, ale neodbytném škádlení. "A tys to už nemohla dál vydržet, koukám?"

Spencer skousla Ashleyin ušní lalůček. "Stěžuješ si snad?"

"Kurva, to ne," zasténala Ashley v odpověď, otočila se Spencer v náruči, i když to mělo za následek, že Spencer musela přesunout své ruce. Obkročmo si na Spencer sedla, mírně se s úsměvem zaklonila a blondýně zatím modré oči potemněly vášní. "Nejlepší budíček, co jsem kdy zažila."

Přetáhla si tričko přes hlavu a hodila je za sebe, z radostí zaznamenala malý sten, který Spencer unikl. Vytáhla Spencer do sedu a rychle udělala totéž s jejím trikem, pak se na ni položila a spokojeně vzdychla z pocitu své kůže na její. Pomalu Spencer políbila, přičemž si dávala načas a prozkoumávala její rty. "Dost možná umíš líbat nejlíp na světě," zašeptala jí do úst.

"Možná?" zopakovala Spencer.

Ashley vyjela rukou po Spenceřině boku a dlaní překryla její ňadro, cítila, jak bradavka okamžitě pod jejím dotekem tvrdne. Usmála se. "Já jsem nejlepší."

Spencer plácla Ashley lehce přes zadek. "Jsi dost arogantní, to jsi."

"Ano, ano, to je pravda," odvětila Ashley, když si líbala cestu po Spenceřině krku. Našla místo, jen kousek od blondýniny tepny, kde si ji dříve toho rána označkovala, jemně ji tam políbila a pak na vlhkou pokožku foukla. "A mám k tomu dobrý důvod, slečno 'Nedokážu se v Ashleyině blízkosti ovládat'. "

A pak už nebylo řečeno nic, protože Ashley sklouzla po Spenceřině těle a po cestě políbila každý kousek kůže. Byla pomalejší, něžnější než byla ráno, ve snaze vyjádřit všechno to, co chtěla Spencer říct, ale prostě nemohla vyslovit nahlas, svými doteky.

A tak strávily celý večer až do noci: povídáním; smíchem; několika pokusy dokoukat film, než se nechaly opět rozptýlit sexem; a to vše prokládaly občasným zdřímnutím. Bylo něco po třetí hodině ranní, když Ashley usnula, pevně držíce Spencer kolem pasu, šťastnější než kdy předtím.

Sluneční světlo proudilo oknem do pokoje, když se Ashley probudila; protáhla se a otočila se, jen aby našla druhou polovinu postele prázdnou. Srdce jí okamžitě posmutnělo, když si uvědomila, že Spencer už vstala. Musí být v koupelně nebo ve svém pokoji, ujišťovala sama sebe, posadila se a pátrala po nějaké známce toho, kam mohla Spencer jít.

"Spe-ence," zavolala. "Oh, Spe-ence."

Nic.

Určitě je ve svém pokoji, uklidnila se Ashley znovu, přehodila nohy přes okraj postele a snažila se přijít na to, kam Spencer naházela v noci její oblečení.

Natáhla si tričko a nějaké kraťasy, pak z nočního stolku zvedla mobil a podívala se na čas. 11:42. Úžasnej sex člověka vážně odrovná, usmála se pro sebe.

Tiše přeběhla chodbou ke Spenceřinu pokoji a tiše zaklepala na dveře, než se do nich opřela.

Nic.

Prázdno.

Její mysl teď uháněla jako o závod, prudce otevřela dveře skříně a pak koupelnu. Stále nic. V panice seběhla po schodech do kuchyně. Paní B seděla u stolu a popíjeli kávu. Naproti ní už byl připravený druhý šálek.

"Kde sakra je?"

Normálně paní B nemohla vystát, když Ashley nadávala, ale teď jen pozvedla obočí a klidně řekla: "Posaď se. Dej si kafe. "

Ale Ashley neměla náladu. Rozběhla se k přední části ranče a otevřela vstupní dveře. To potvrdilo její podezření: Jeep byl pryč. Napochodovala zpátky do kuchyně a zeptala se paní B: "Kde sakra je?"

"Je pryč."

"Viděla jste ji odcházet?" dožadovala se Ashley. Paní B přikývla. "Tak proč jste mě do hajzlu nevzbudila?"

"Nemysli si, že jsi příliš stará na to, abych tě vytahala za uši." Paní B pražila Ashley pohledem, dokud se bruneta nezhroutila zkroušeně na židli proti ní. "Tak je to lepší. A teď si vypij to kafe. "

Ashley vzala hrnek zasmušile do dlaní, ale nenapila se. "Kdy odjela?" Zeptala se už mírnějším tónem.

"V půl osmé. Požádala mě, abych tě nebudila, a já to respektovala. Tohleto ti tu nechala." Paní B zalovila v přední kapse své zástěry a vytáhla obálku. Ashley jí papír okamžitě vytrhla z ruky a už obálku trhala.

Ash –

Může se to zdát zbabělé, odejít takovým způsobem, ale nezvládla bych se rozloučit osobně. Byly to dva z nejlepších dnů mého života a já bych z nich neměnila ani minutu, dokonce ani vteřinu.

S láskou

Spencer

Ashley vzkaz obrátila, zkontrolovala druhou stranu, protože to jistě nemohlo být všechno, co Spencer napsala, ne po všem, co prožily.

"Plakala."

Ashley trhnutím zvedla od toho přespříliš krátkého dopisu hlavu a podívala se na paní B. "Cože?"

"Plakala," zopakovala paní B, "a napsala asi pět jiných vzkazů před tímhle."

Ashley zavrtěla hlavou a zeptala se znovu: "Cože?"

Paní B pokrčila rameny. "Vypadáš, jako kdybys čekala víc. A já povídám, že si myslím, že chtěla říct víc, ale nemohla. "

Ashley se nad tím zamyslela a nakonec se napila kávy. "Nebo nechtěla."

"Ona tě miluje."

Ashley obrátila oči v sloup. "Jo, to je vidět," odfrkla posměšně.

"A ty miluješ ji," dodala paní B.

"A na to jste přišla jak?"

Paní B odložila šálek. "Můžeš se dělat drsná, jak chceš, Ashley Daviesová, ale já tě znám. Ty tu dívku miluješ. Máš to vepsaný ve tváři od chvíle, co sem přijela. Každý s očima to vidí. A já jsem moc dobře viděla, jak jí to láme srdce, když odjížděla. Jedině z lásky jsou lidi takhle nešťastný. "

"Kdy jste tak zmoudřela?"

"Když jsi byla moc zaneprázdněná předváděním se před ní," odsekla paní B a Ashley se musela proti své vůli do své kávy usmát. "Takže, co budeme dělat teď?"

"Dělat?"

Paní B vypadala nevěřícně. "Musíš přece jít za ní."

Ashley se znovu napila. "Ne, to myslím ne." Odmlčela se a promnula si bradu. "Myslím, že musím naopak dostat ji ke mně."

Kapitola 12: Vrať se, vrať se, neodcházej

Spencer Carlinová za sebou vlekla cestovní tašku, na rameni měla pověšenou druhou a do toho se snažila otevřít svůj Samsung, aby mohla zavolat otci. Tenhle plán však posledních několik set metrů příliš dobře nefungoval, tak se rozhlédla po nějakém místu k sezení. Obsadila jednu nepohodlně vyhlížející plastovou židli, stiskla 2 na rychlém vytáčení, jen aby následně zjistila, že to spadlo rovnou do hlasovky.

Spencer si povzdechla. Opustit ráno Ashley bylo těžké, nemluvě o tom, že tři dny skoro nespala; kromě toho Spencer nesnášela letiště; a teď tahle drobnost – že se nemůže dovolat otci – se najednou zdála být tou poslední kapkou. Potlačovala slzy, když za sebou uslyšela hlas otce.

“Spen-cer,” volal zpěvavě.

Tyhle dvě slabiky naplnily její unavené srdce i tělo radostí a ona rychle vstala a vrhla se zaskočenému otci do náruče.

“No tak, no tak, no tak,” mumlal Arthur Carlin, když svoji dceru objímal. “Já vím, že jsem nejlepší táta na světě, ale obvykle se ti po mně tolik nestýská.”

Spencer neodpověděla, pouze do sebe nasávala důvěrně známou vůni a ještě chvíli ho k sobě pevně tiskla, než odstoupila a pobrala své věci. Arthur jí však vzal obě tašky sám a usmál se. “Přece nenechám svoji dcerušku, aby si nosila ty těžké tašky sama.”

Spencer na okamžik zavřela oči, jak jí hlavou probleskla vzpomínka na první setkání s Ashley. “Přece nenechám své hosty, aby si nosili zavazadla sami,” řekla tehdy s napůl zamračeným, napůl pobaveným úsměvem. To spustilo celou sérii záběrů s Ashley: na jejím koni, usmívající se na Spencer; sedící u svého klavíru, zpívající Patsy Cline; nahou ve sprše, oči plné vášně; klidně spící toho rána s výrazem naprosté spokojenosti ve tváři.

Potřásla hlavou a vesele se na otce usmála. “V tvém věku by sis měl dávat pozor, aby ses nepřepínal, tatí.”

“Hah! Jsem v nejlepších letech!”

“Jasně že jsi, tati.”

Celou cestu k Arthurovu SUV se takhle popichovali. Když nakládal Spenceřina zavazadla na zadní sedačky, podíval se na svoji malou holčičku – která už nebyla malá, byla z ní nádherná mladá žena – a přemýšlel, co ji asi tolik trápí. Zapráskl dveře a nasedl za volant.

“Tak jsem si říkal, že bychom mohli zajít na pozdní oběd. Co ty na to?”

Spencer se zazubila. Věděla, že táta ve skutečnosti nemyslel oběd: mínil zmrzlinu u Chlapíka Boba v Glendale. “Slyšela jsem, že Chlapík zase funguje a pořád nabízí stále tu vysokou kvalitu za nízké ceny.”

Arthur Carlin se zasmál jejich starému vtípku. “V mnoha tu pořád byl, Spence.”

O hodinu později seděl Arthur v boxu naproti svému nejmladšímu potomku a dokončoval obrovský kus zmrzlinového dortu. Díval se, jak si Spencer pohrává se svým jahodovým pohárem.

“Moc ti nejede, co?”

Spencer nechápavě vzhlédla. “Cože?”

“Tvůj pohár.” Ukázal vidličkou. “Vůbec nejíš.”

Nabrala vrchovatou lžičku zmrzliny a strčila si ji do pusy. “Můj pohár nedostaneš, táto,” upozornila ho, ačkoli oba věděli, že by se brzy vzdala a přenechala mu ho.

“Víš, Spence, tátové mají tajnou super schopnost.” Spencer nic neřekla, ale pozvedla tázavě obočí. “Jo,” pokračoval Arthur, “dokážeme říct, když se našim holčičkám něco děje, ať už stojí přímo před námi, nebo jsou tisíce mil daleko.” Od Spencer pořád ticho. “Ty o tom nechceš mluvit, zlato?”

Spencer položila lžičku a přistrčila pohár otci, který se na něj s radostí vrhl. Kam ten chlap dával všechno to jídlo, bylo pro ni záhadou.

“Něco v práci?” zeptal se.

“Tak trochu.” Spencer zavrtěla hlavou. “Vlastně ne.”

“Stalo se něco v Montaně?” Spencer přikývla. “Něco špatného?” Spencer zavrtěla hlavou, třebaže vypadala, spíš jako by se stalo něco strašného, a to tak strašného, že by se snad měla rozplakat.

“Nic špatného, tati. No, sice jsem teda provedla něco vážně, vážně hloupého, ale ne, nic špatného.” Vzhlédla a v otcových zelených očích viděla jen bezpodmínečnou lásku a podporu. Nebylo to jen díky jeho zaměstnání, že byl tak starostlivý a podporující: takový prostě byl on. Její otec byl ten nejlepší muž, jakého kdy poznala, a Spencer ho zbožňovala. Potřásla hlavou.

“To je dobré,” ujišťoval ji Arthur, vzal ji za ruku a palcem jí hladil prsty. “Nemusíme o tom mluvit. Jenom chci, abys věděla, že jsem tu pro tebe.”

Spencer se navzdory své podivné náladě zasmála. “Táto, ty jsi tu pro mě neustále. Musela bych být pěkně natvrdlá, kdybych to do teď nevěděla.”

Rozhostilo se příjemné ticho, při kterém Spencer jen sledovala, jak její otec jí zmrzlinu. Prošla kolem servírka a dolila jim šálky kávou.

“Asi jsem se zamilovala,” řekla Spencer. Arthur Carlin okamžitě přestal pronásledovat poslední kapičky rozteklé zmrzliny. Jeho oči vystřelily k dceřiným a na rtech se mu rozlil široký úsměv. “Podle tebe je to k smíchu, tati?”

“Spence, když se zamiluješ, tak to prostě víš. To opravdu není otázka, u které zvážíš pro a proti, než se rozhodneš, jestli ano či ne.”

Spencer zmuchlala svůj ubrousek do kuličky a hodila ji po otci. “Tati, to mi vůbec nepomáhá.” Arthur udělal naoko vážný obličej, ale jeho oči dál vesele tancovaly. Spencer protočila oči a povzdechla si. “Proč já ti to vůbec vykládám?”

“Protože jsem Nejlepší taťka na světě a ty si potřebuješ s někým promluvit,” prohlásil pevně, pak ale jeho hlas zjihl. “A protože víš, že tě budu vždycky milovat, ať se děje co se děje.”

“Jo, já vím, tati.”

“Tak o koho jde?” zeptal se Arthur. “Někdo, koho znám?”

“Ashley Daviesová,” zamumlala Spencer a nehorázně zrudla.

“Ta rockerská hvězda, co jsi s ní dělala rozhovor?” vykřikl její otec.

“Ne, tati, ta letuška, co jsem ji poznala v letadle ze Seattlu. Naše pohledy se střetly nad nápojovým vozíkem a bylo hotovo.” Obrátila oči v sloup. “Ano, ta rockerská hvězda, co jsem s ní dělala rozhovor.”

“Vždyť ji znáš nějaké tři dny!”

“Já to vím, táto.”

Arthur se na svou dceru usmál. “To asi musí být nějaká Carlinovská věc. Já jsem se do tvé matky zamiloval, ještě než vůbec promluvila.”

“No jo, na přeplněném dětském hřišti jste se střetli očima a tys okamžitě věděl, že je ta pravá.”

Arthur se opřel a usrkl kávu. “Možná v budoucnu tu historku nebudeš vyprávět tak posměšně, když se ti to teď stalo taky.”

Spencer svěsila hlavu. “Promiň.”

Arthur mávl rukou. “To nic. Takže ty si myslíš, že ses do té dívky zamilovala?”

“Asi. Ano.” Spencer vzdychla a představila se Ashleyinu tvář. “Dobrá. Přiznávám: Jsem zamilovaná.”

“No, zlatíčko, možná je tvůj starý otec už krapet pomalejší, ale proč se tváříš, jako by ti někdo nakopnul štěně?”

“Byla to hloupost a navrch naprosto neprofesionální. A nikdy to nemůže fungovat, protože ona je Ashley Daviesová, tati, a já jsem jenom já. A já se lekla a prostě jsem utekla, takže mě beztak nenávidí. A já nechci být zamilovaná, tati. Zvlášť ne do někoho, koho sotva znám, někoho, kdo ani nežije ve stejném státě.”

“Spence, člověk si nevybere, jak nebo kdy nebo do koho se zamiluje. Tak to v životě nefunguje. Sice by to bylo pro všechny snazší, kdyby to tak šlo, ale nejde. A mimochodem, pokud jde o mě, ty rozhodně nejsi jenom ‘ty’. Ty jsi Spencer Carlinová a jsi ta nejbáječnější holka na světě. A tahle Ashley Daviesová by byla padlá na hlavu, kdyby si to nemyslela taky!” Spencer se stydlivě usmála. “Víš vůbec, jestli to cítí stejně?”

“Já nevím. Nikdy na to nepřišla řeč.”

“Tys jí to neřekla, co?”

“Ne, tati, a ani se k tomu nechystám. Chci jen, aby to už bylo za mnou.”

“Už jako malá jsi neměla ráda, když sis kvůli něčemu připadala bezbranně.”

“Táto,” varovala ho Spencer, “já nejsem jeden z tvých případů.”

“Já to vím, zlato. Nesnažím se tě soudit, přísahám. Co kdybys mi o ní něco řekla? A pamatuj, že jsem tvůj otec, takže některé detaily bych raději vynechal.” Rozesmál se, když Spencer zrudla. “Myslím,” dodal ještě, když se k ní spiklenecky naklonil, “že asi budeme potřebovat víc kávy a nějaký koláč k tomu.”

Poté co dala tátovi pusu na rozloučenou, zavřela Spencer dveře svého bytu. Usmála se sama pro sebe. Cítila se hned líp, stačilo si jenom o Ashley popovídat se svým tátou. Popravdě měla silný pocit, že její táta by si s Ashley ohromně rozuměl. Ne že by se někdy snad mohli potkat, samozřejmě.

Když začala vybalovat, našla Spencer v tašce s věcmi na přespání balíček z hnědého papíru, o němž vůbec nevěděla, že by tam dávala. Nakoukla dovnitř a našla zbrusu nový iPod Nano s přilepeným poznámkovým papírkem. Stálo tam, Nové album, kompletní. Doufám, že se Ti bude líbit, Ash x

Spencer se ze všech sil snažila zadržet slzy, které jí zalily oči. Upustila mp3 přehrávač a odešla z ložnice do malé kuchyně, aby si uvařila kávu. Kafe určitě pomůže, ujišťovala se. Poté, co si připravila šálek silného italského espressa z dovozu, svezla se se na křeslo u okna. Poodhrnula závěs a zadívala se na North Hollywood Park.

Vybrala si tenhle byt – který stál o pár stovek měsíčně víc, než původně chtěla dát – protože měl maličký balkon a výhled na park. Ráda pozorovala běžce, cyklisty a pejskaře na procházce. Ačkoli si L.A. zamilovala, Spencer se dodnes stýskalo po zeleni a otevřeném prostoru venkova, jak si pamatovala z dětství. Možná proto se jí na ranči tak líbilo. Ach, koho chce oblafnout? Ten ranč si zamilovala díky jeho majitelce.

Protože věděla, že do pondělí musí mít alespoň nástřel svého rozhovoru, došla si do ložnice pro laptop a vzala ho do malého pracovního koutku, který si zřídila v rohu obýváku. Nastartovala jej a rozhodla se nejdřív zkontrolovat e-maily. Ve schránce našla obvyklé nabídky na rychlé zbohatnutí, sexuální pomůcky, inkoust do tiskárny a levnou hypotéku. Ale jeden e-mail vyčníval. Byl od Janey a obsahoval přílohy. Klikla dvakrát myší a stáhla zazipovaný soubor na plochu, pak si přečetla zprávu.

Spencer -
Říkala jsem si, že bys některé ráda do své soukromé sbírky!
Uvidíme se v pondělí, pokud nikam nepojedu,
Janey

Rozbalila soubor a našla deset fotografií. Spencer se usmívala, jak si vybavovala přesně moment, kdy každou z nich Janey fotila: Alex a Ashley opravují plot; Ashley brnká na kytaru, její tvář schovaná pod všudypřítomným kovbojským kloboukem; Ashley se svými koňmi. Když klikla na jednu, kde si Ashley sundavá košili a přitom se upřeně dívá na něco mimo záběr, pocítila Spencer nečekaný příval touhy. Věděla, že to něco mimo záběr je ona sama, a krátce se zamyslela, zda byly její oči taky tak plné touhy, jako se zdály být ty Ashleyiny.

Ale její oblíbená byla ta, u které si vůbec nevšimla, když byla focena: byly na ní ony dvě na verandě. Spencer seděla v křesle a Ashley k ní přišla s prosbou, zda by se mohla posunout, aby Janey mohla udělat sérii fotek s Ashley hrající na kytaru. Na snímku byla zachycena Spencer, jak se dívá nahoru na Ashley, která měla palce zaháknuté v džínových kapsách a klobouk posazený mírně nakřivo. Vypadaly, jako by kromě nich v tu chvíli na ničem jiném na světě nezáleželo.

Spencer se na tu fotografii dlouho dívala, pak laptop vypla a zamířila do ložnice. Plácla sebou na postel, do uší dala sluchátka iPodu a pustila Ashleyino album. Jakmile ten tlumený, zemitý hlas zaplavil její smysly, cítila, jak ji kolébá ke spánku. Její poslední myšlenka byla, že opět, třebaže je dělily tisíce mil, spí s Ashley Daviesovou.

Kapitola 13: Jednou se vše v dobré obrátí

Když Spencer vystupovala z výtahu, vůbec se do práce netěšila. Za prvé, pondělní ráno znamenalo začít brzy, protože v 8 hodin bývala porada. Za druhé, porada znamenala kupu otázek ohledně její služební cesty. Spisovatelé jsou dost často pěkné drbny – alespoň kolegové z jejího časopisu rozhodně – a budou chtít vědět každičký detail. A Spencer vážně, vážně nechtěla mluvit ani o cenzurované verzi jejího času stráveného na ranči.

Pak tu byl článek samotný. Strávila nad ním celý předchozí den, ale pořád nebyla spokojená. Úkolem novináře je být objektivní a Spencer si byla jistá, že ať se bude o objektivitu snažit sebevíc, to, že se vyspala s Ashley Daviesovou – zatraceně, že se do Ashley Daviesové zakoukala – bude jasné i tomu nejnepozornějšímu čtenáři. Také si nebyla jistá, kolik z toho, co jí Ashley řekla do záznamu, může opravdu použít. A věděla, že jí to dělá hlavu jen kvůli citům, které k té ženě chová. Kdyby se takhle na záznam vyoutovala kterákoli jiná velká hvězda, navíc se přiznala k těhotenství v pubertě a ještě k tomu jí poskytla podrobnosti o své zkušenosti s odvykačkou, šla by po tom jak slepice po flusu.

Už jak otevřela dveře do velké společné kanceláře, Spencer si okamžitě všimla vysoké rusovlásky opřené o její stůl s pěkně samolibým úsměvem na tváři.

“Janey,” pozdravila ji Spencer. “Užila sis víkend?” Posadila se za stůl a nastartovala počítač.

“No, pokud nechceš poslouchat o fotbalovém tréninku a montování sádrokartonu, pak to nebude vůbec záživná konverzace. Ovšem tvůj víkend na druhou stranu…” Janey nechala konec věty viset ve vzduchu a zavrtěla obočím.

“Můj víkend byl pěkná nuda. Skoro celou sobotu jsem strávila na cestě, pak jsem si dala s tátou zmrzlinu. A včera jsem sepisovala to interview.”

Janey dramaticky hekla. “Moc dobře víš, že to jsem nemyslela. Je ti jasný, že jsem se ptala, co se odehrávalo na Rancho del Davies po tom, co jsem odjela.” Když na ni Spencer nechápavě zírala, Janey pokračovala, “Viděla jsem vás spolu. Naprosto určitě tam přeskočila nejedna jiskra.”

“Máš moc bujnou fantazii, Janey,” blafovala Spencer, i když věděla, že ji její náhle zrůžovělé tváře zrazují.

“Prdlačku!”

“Prdlačku?” zopakovala Spencer. Jako vážně, kdo říká ‘prdlačku’?

Na to Janey zahrála, co si zjevně myslela, že bude její eso v rukávu. “A jak mi teda vysvětlíš tohle?” Strčila před Spencer list papíru. Byl to rukou psaný fax od Ashley. Stálo tam pouze: Ujisti se, že pochopí tu narážku na obchod s krmivem, Ash.

Spencer se jen dál pokoušela pražit Janey pohledem a nic neříkala. V duchu však dokázala myslet jen na to, že Ashley byla natolik prozíravá a ohleduplná, že předpokládala, že Spencer by mohla být rozpolcená ohledně toho, co může zahrnout do článku. Také byla zklamaná, že nepíše nic dalšího. Jistě, ona neměla moc co mluvit, když si vzpomene na ten svůj stručný vzkaz na rozloučenou.

“Spencer Carlinová, já jsem matka dvou puberťáků. Tvoje ‘Malá Miss Nevinnost’ na mě neplatí. Tak šup, vyklop to.”

“Je to fax.”

“To vím, že je to fax, protože já jsem ten šťastlivec, co ho vytahoval z mašiny, ale za A - je ručně psaný; za B - odkazuje na nějaký vtípek mezi vámi dvěma; a za třetí, je podepsaný ‘Ash’.”

“Za C,” zamumlala Spencer.

Janey se na ni zmateně dívala. “Cože?”

“Za A, za B a za C,” vysvětlila Spencer. “Řekla jsi za třetí.”

“A ty zas měníš téma. Opakuju, tady matka teenagerů. Nenaletím tak průhlednému triku. Moje tři body platí, bez ohledu na to, jestli jsou to čísla nebo písmena.” Na důraz svých slov rázně kývla hlavou.

Spencer začínalo být jasné, že mlčením se tomuhle zkrátka nevyhne. “Dobře, dobře. Znamená to prostě, že mám v článku zveřejnit, že je lesba.”

“Ashley Daviesová je na holky?” vykřikla Janey.

Hezký, Janey, cukla sebou Spencer v duchu. V prvním patře se určitě najde někdo, kdo tě neslyšel.

Přikývla, doufala, že když se hovor stočí k Ashleyinu rozhodnutí veřejně se vyoutovat v tisku, odvede to Janeyin původní směr vyšetřování jinam. “Jo, a právě si dělala legraci, že jediná dostupná žena v okolí 200 mil je ta z obchodu s krmivem. V každém případě, i když to řekla na záznam, tak asi chtěla, abych věděla, že je opravdu v pořádku se o tom zmínit.”

V tu chvíli na Janey přes celou místnost zavolal jeden kluk z oddělení návrhů. Obrátila oči v sloup. “Musím to jít vyřešit, ale nemysli si, že jsme tady skončily.”

Když vykročila ke dveřím, Spencer v duchu zasténala. Nebyla v kanceláři ani pět minut a už ji načapali. Podívala se na fax ležící na jejím stole a nepřítomně začala prsty obkreslovat Ashleyino jméno. Když si uvědomila, co dělá, rozhlédla se provinile kolem sebe, jestli ji někdo neviděl, ale ti, co už přišli do práce, byli plně zaměstnaní přípravami na ranní poradu.

Její telefon na stole zavibroval, což znamenalo příchozí zprávu, a Spencer si na malou chvilku pomyslela, že by to mohlo být od Ashley, jenže pak si vzpomněla, že dokonce Ashley nedala ani své číslo. Byla to Janey. Psala: Neboj se. Tvoje tajemství je u mě v bezpečí.

“Čau, sestřičko. Nebyla jsem si jistá, jestli to zvedneš.”

“Ashley?”

“Kolik dalších starších sester máš, Kylo?” zeptala se Ashley podrážděně.

“Jenom jsem se ujišťovala, když jsi na mě očividně už zapomněla,” odsekla Kyla.

“Taky bys mi mohla někdy zavolat ty. To není tak těžký.”

Kaly se pustila do dlouhé, nesouvislé odpovědi o tom, jak má šílený natáčecí plán, a jak musí chodit na spousty propagačních akcí, protože jejich seriál se prodal do zámoří, a jak se do toho všeho snaží provozovat i nějaký ten osobní život. Právě chtěla začít s vyprávěním o posledním rande, když ji Ashley přerušila.

“Ky, ne že by to všechno nebylo naprosto fascinující, ale potřebuju ti říct něco důležitého.”

“Jsi těhotná.”

“Co? Jsi snad na cracku? Za prvé, totálně lesba. Za druhé, venkov v Montaně. Za třetí, kdybych chtěla dítě, tak si jedno prostě koupím v nějaké rozvojové zemi, jak je to teď mezi celebritami v módě.” Kyla jen frkla. “Ne, nejsem těhotná. Vyoutovala jsem se.”

Kyla byla zmatená. “Co tím myslíš, vyoutovala? Nikdy jsi to neskrývala.”

Ashley vzdychla. “Mluvila jsem o tom s reportérkou. Bude to v novinách. Myslela jsem, že bych ti to měla říct, protože ti kvůli tomu určitě začnou volat, tak jsem nechtěla, abys byla zaskočená nějakou nechutností od Enquirer nebo tak něco.”

“Mluvíme o naprostým vyoutování, nebo spíš ve stylu Claye Aikena?”

“Úplně, naprosto out.”

Kyla se na moment odmlčela. “Páni.”

“Jo, páni. Každopádně, nemusíš nic popírat nebo říkat takové ty kecy, že je to jenom moje věc. Prostě jim řekni, že je to pravda.”

“Takže, kdy to vyjde na světlo boží? Ten článek myslím, pokud mi promineš malý vtípek.”

Ashley se zakřenila. Občas vážně milovala, jak její sestra přemýšlí. “Příští pátek v California Weekly.”

“California Weekly? Proč?”

“Protože ta reportérka, se kterou jsem mluvila, pracuje pro ně, a ne pro Us Weekly nebo Rolling Stone nebo Washington Post.” V telefonu zavládlo ticho a Ashley uvažovala, jestli má pokračovat nebo ne. Ale tohle byla Kyla, její malá sestřička, pravděpodobně její nejlepší kamarádka na světě. “Ou, a ještě něco.”

“Ono je toho víc?” vyjekla Kyla.

“Někoho jsem potkala,” zamumlala Ashley.

“Promiň. Nějak jsem tě špatně slyšela. Tady je fakt děsnej signál. Budeš mi to muset zopakovat.”

Ashley z tónu Kylina hlasu poznala, že ji slyšela moc dobře a jenom si z ní jenom dělá srandu. “Někoho jsem potkala!” křikla do telefonu.

“Ježíš, nemusíš hned ječet, Ash.” Kyla se smála. “Jaká je?”

Ashley zavřela oči a vybavila si Spencer. “Je nádherná a chytrá a vtipná a milá a sexy a prostě kočka a vlastně je vůbec perfektní. Má ty nejmodřejší oči, jaké jsem kdy viděla, a zrovna tak neskutečný úsměv. Umí skvěle líbat, a když jsem s ní, cítím se jak v sedmém nebi, a..” Ashley udělala pauzu, aby se nadechla.

“Prr, vojáku. Zpomal trochu. Kdo to je a kdy jsi ji vůbec poznala?”

“Um, jmenuje se Spencer Carlinová a poznala jsem ji ve čtvrtek.”

“Ve čtvrtek? Myslela jsem, že ve čtvrtek jsi měla to interview, ne?” Ashley nic neříkala, čekala, až si sestra přešlápne, což taky udělala. “Ash, je to ta reportérka?”

“Um, jo.”

“Ty ses vyoutovala reportérce, abys ji mohla sbalit?”

“Hele!” vykřikla Ashley. “Tak to vůbec nebylo. Ona není jenom nějaká reportérka, se kterou jsem si chtěla užít.”

“Jasně, chápu.” Kyla změnila hlas a udělala zabouchnutou puberťačku. “Je roztomilá a vtipná a sexy a prostě kočka a ty seš do ní totálně hotová.” Ticho. “Ach můj Bože, Ashley. Ty jsi do ní zamilovaná?”

“Možná.”

“Možná? Mluvíš vážně?”

“Sestřičko, tak vážně jako srdeční infarkt.”

“No a kdy se s ní seznámím?”

Ashley přivřela oči. “Jo, ohledně toho. Ehm, je tu menší problém. Ona tak trochu utekla.”

“Ona utekla?”

“Tam je nějaká ozvěna nebo co? Jo, v sobotu ráno jsem se probudila a po ní zůstal akorát vzkaz na rozloučenou.” Ashley slyšela, jak se Kyla směje. “Tobě to přijde vtipný?”

“Ash, ty jsi za sebou nechala nespočet žen bez jakéhokoliv vzkazu.”

Takovou urážku si ego Ashley Daviesové nemohlo nechat líbit. “Hele, já jim dala něco, co se slovy nedalo vyjádřit.”

Kyla se hlasitě zasmála. “To víš, že jo, ségra.”

“Každopádně,” pokračovala Ashley, “mám plán a potřebuju u někoho příští týden zůstat. Můžu spát u tebe?”

Kyla radostně vypískla. “Vždyť je to i tvůj dům. Jistěže můžeš zůstat u mě. Jaký je ten plán?”

“Všechno ti povím příští týden. Dorazím v úterý nebo ve středu. A Kylo? Nikomu ani muk.”

“O čem? Že moje velká ségra se nám zaláskovala?”

“Spratku.”

“Jo, ale stejně mě zbožňuješ.”

Ashley frkla. “Jenom někdy. Uvidíme se příští týden.”

Potom, co Ashley zavěsila, svalila se na pohovku. Vzpomínala na tu noc, kdy na tom samém místě seděla se Spencer. Tehdy to byl její nejintimnější rozhovor s jinou lidskou bytostí za nějakých posledních deset let, minimálně. Ten rozhovor jí neuvěřitelně zkomplikoval život. Věděla, že události, které tím rozhovorem dala do pohybu, ji vrátí rychlostí blesku zpět na přední stránky časopisů. Zatraceně, vždyť samotný Ryan Seacrest v E! News oznámí, že je lesba. Ashley si při té myšlence dovolila ironický úsměv.

Měla ráda tenhle prostý život. Líbilo se jí, že ji lidi nechávali na pokoji, že jen hrstka z těch, se kterými se dříve stýkala, ji navštěvovalo i dnes, protože její starý život ji málem zničil. Po tomhle už ji lidi nenechají. Dobře, možná to nebyl ten nejlepší plán ze všech, ale musela se ho držet.

Znovu vzala do ruky telefon a vytočila číslo své agentky. “Sue, asi bychom si měly promluvit. Ale nejdřív potřebuju, abys pro mě něco udělala.”

Kapitola 14: Něco hluboko ve mně řeklo ‘odejdi’

Ashley vyšla s lahví piva v ruce na dřevěnou terasu. Otcův dům nebyl tak rozlehlý, jak bylo v Malibu standardem, pouze tři pokoje a asi padesát metrů čtverečních pláže, ale byl na jihu města a docela izolovaný. Ačkoli ho zdědila už před deseti lety a Kyla tu žila posledních šest let, nikdy o domě nepřestala přemýšlet jako o tátově. Byl to poslední zbývající hmatatelný kus jejího dětství. Když tu jako malá přespávala, strávila na téhle terase hodiny a hodiny, zatímco táta vyspával po předešlé noci s nějakou modelkou/herečkou/nebo-co, se kterou se v té době právě ‘vídal’.

Naklonila znovu lahev a dlouze se napila. Pít vychlazené pivo, přitom sledovat oceán, to byl podle ní rozhodně jeden z největších nedoceněných požitků, společně s dobrým protáhnutím po probuzení, mléčným vanilkovým koktejlem, filmy Alistaira Sima a úsměvy Spencer Carlinové.

Když si Ashley sedala na dřevěné lehátko, už asi po milionté si říkala, jestli je to, co chce udělat, správná věc. V téhle fázi už jí bylo jedno, co se bude psát v tisku. Stejně si budou říkat, co se jim zachce. Ne, teď šlo o Spencer. Co když sehraje svou roli, a Spencer nezareaguje? Jen proto, že v Montaně to byla právě Spencer, kdo dělal všechny ty velké kroky, tak to přece neznamená, že teď něco udělá. Tam to bylo jiné. Nebylo to ve skutečném světě. Ashley to připadalo jako v pohádce.

Třeba se tehdy ráno Spencer probudila a přišla k rozumu. Jenže paní B zase říkala, že Spencer brečela, takže to nebylo pravděpodobné. Ne, Ashley si byla jistá, že Spencer Carlinová k ní cítila něco silného. Natolik silného, že ji to dohnalo až k útěku.

No, jak táta vždycky říkával: ‘Občas si prostě musíš říct srát na to a jít za svým instinktem’. Pozvedla svou lahev jakoby na pozdrav a řekla: “Vždycky s velkou radou, tati.” Slyšelo to jen moře a rackové.

Ashley tam stále seděla a pozorovala vlny, přemítala o dalších dosud neprozkoumaných mysteriích Spencer Carlinové, když Kyla přišla domů.

“Ash!” vyjekla. “proč jsi mi nedala vědět, že přijedeš dneska?”

Ashley vstala a chytila svou sestru, která už se na ni řítila, aby ji objala. “Vždyť jo. Řekla jsem v úterý nebo ve středu. A je úterý.”

Kyla se odtáhla a protočila oči. “Jasně, ale myslela jsem, že mi to ještě upřesníš.” Šla zpátky do domu a zamířila do kuchyně. “Chceš další?” zavolala.

Ashley zkontrolovala lahev ve své ruce. Ještě tam něco bylo, ale už to byl pěkný větrák. “Jasně. Proč ne?” odpověděla.

Kyla se po chvilce vrátila s dvěma otevřenými pivy a jedno podala své starší sestře.

“Slyšela jsem, že v pátek budeš u Craiga Fergusona,” nadhodila.

Ashley se zasmála. “Kdes to slyšela? Přece víš, že já tyhle kecací pořady nedělám.”

“Jedna z našich asistentek má přítele, a ten dělá dramaturga u Noční Show. Říkala, že prý to má být děsný tajemství.”

“To je mi tajemství, když o něm každý ví.” Ashley vzdychla a začala z lahve loupat pivní etiketu. “Tušila jsem, že na ten článek budou nějaké reakce, a chtěla jsem tomu raději jít sama naproti, než aby se za mnou pak honili reportéři.”

“Myslíš, že to zabere?”

Ashley pokrčila rameny. “Snad. Pochybuju. Ale kdo ví?”

“A jak to zapadá do ‘Plánu’?” Kyla naznačila uvozovky.

“Jakého plánu?” odvětila Ashley, která se pokoušel skrýt úsměv za hrdlem své flašky.

“Do TOHO plánu. Operace Přítelkyně.”

Ashley se málem zakuckala. “Operace Přítelkyně?”

“Máš snad lepší název?”

“No, to ne,” smála se. “Jen jsem o tom zkrátka nepřemýšlela ve vojenských termínech.”

“Takže,” nedala se Kyla, “jak tvé vystoupení u Craiga Fergusona zapadá do Operace Přítelkyně?”

Ashley se stále vyhýbala sestřinu neodbytnému pohledu a dál se zaměřovala na Tichý oceán, i když si neodpustila další široký úsměv. “Na to si budeš muset počkat, sestřičko.”

Rozhostilo se příjemné ticho, které ukončila až Ash, když vstala a přinesla něco z jedné z tašek v hale. Když se vrátila na verandu, podala Kyle nějaké pomačkané listy papíru.

“Co je to?” zeptala se Kyla, posadila se na svém lehátku a uhladila je.

“Kopie návrhu rozhovoru. Poslali to Sue a ta to nafaxovala mně.”

“Ashley Daviesová sedí o samotě pod milionem akrů nebe,” mumlala Kyla tiše, “svoji kytaru usazenou na koleni a -”

“Kylo!” vykřikla Ashley. “Já už jsem to četla. Použij laskavě ‘vnitřní’ hlas.”

“Promiň, síla zvyku. Scénáře se mi líp učí, když si je čtu nahlas.”

Ashley po sestře hodila pohled, načež se zase vrátila ke svému pivu a pozorování oceánu. Trpělivě čekala, až Kyla článek dočte.

“Ty brďo, ty se jí musíš ale hodně líbit,” okomentovala to Kyla, jakmile skončila, “protože nikdo, kdo tě sotva poznal, by po prvním setkání nebyl takhle milý, pokud by se ti nechtěl dostat do kalhot.”

Ashley se zazubila. “Do kalhot se mi dostala už několikrát, ale o to nejde. Co si opravdu myslíš?”

“No, podařilo se jí tě vystihnout, aniž by musela vyzradit všechno z tvého nabubřelého ega. Třeba to, jak popisuje skutečnost, že ses vyspala s polovinou západní polokoule, skoro vypadá, jako bys byla jen nevinná oběť.”

“Říkáš, že jsem coura?” ač se snažila vyznít pobouřeně, musela se Ashley snažit, aby udržela smích na uzdě.

“Ne, říkám, že byla doba, kdy jsi byla poměrně do větru. Samozřejmě, že to už teď neplatí. Ale byly takové doby, Ash. Ty víš, že byly,” bránila se Kyla zuřivě. Teprve teď se podívala na svoji sestru, která už se otřásala smíchem. “Fajn, beru to zpátky. Jsi coura.”

“No, teď už ne, sestři. Mám v úmyslu stát se ženou pro jednu jedinou.”

“Tvá holka bude v pátek u Craiga Fergusona,” řekla Janey místo pozdravu, když se opřela o Spenceřin stůl. Byla středa večer a v kanceláři stále bylo pár lidí. Technicky vzato měla být Spencer už nějakou dobu doma, ale zjistila, že když je sama ve svém bytě, tak má skoro klaustrofobii. Doma nemohla přestat s ustavičným přehráváním Ashleyina alba nebo se zíráním na fotky, co jí Janey poslala, a když zrovna nedělala ani jedno z toho, přemýšlela, co asi právě dělá Ashley. V práci alespoň mohla předstírat, že něco dělá.

“Huh?”

“Šmarjá, Spencer, s tebou je to těžký. Ashley Daviesová bude v pátek hostem v show Craiga Fergusona. Však víš, Den-D.” U Janey se vyvinul takový otravný zlozvyk, že o dni, kdy měl vyjít ten článek, mluvila jako o Dni-D, třebaže jí Spencer opakovaně žádala, aby o tom sklapla.

“Za prvé, není to žádná moje holka, a za druhé, Ashley Daviesová nepřijímá pozvání do televizních pořadů,” odvětila Spencer důrazně.

Janey pokrčila rameny. “Jak myslíš, ale já to slyšela od Ryana z grafického, a ten tam zná někoho vysoko postavenýho.”

“Chceš říct, že Ryan spí s nějakým třetím asistentem kameramana, co nejspíš plácnul první jméno, které ho napadlo, jen aby Ryana dostal do postele. Mluvíme tu o Ryanovi, co přísahal, že Katie Holmes potají chodí s Jennifer Aniston, pro Kristovy rány!” Odmlčela se. “Věř mi, Ashley mi sama říkala, že naše interview dělá, aby nemusela kvůli propagaci nového alba do žádných talk show.”

“Dobře, možná Ryan není vždycky nejspolehlivější zdroj informací, ale co když má pravdu a ona v tom pořadu fakt bude? To by znamenalo, že bude o víkendu v L.A. Nějaké tajné plány na divokou noc?”

“Řeknu ti to ještě jednou, a naposled. Nic se mezi námi nestalo. Od toho interview jsem s ní nemluvila. Žádné tajné plány. A neexistuje, aby Ashley Daviesová šla do talk show.”

Janey mávla rukou. “Říkáš mi to naposled už po stopadesátý. A já ti nevěřím o nic víc, než když jsi to popřela poprvé. Ale v pohodě. Nezazlívám ti, že nechceš své nejstarší a nejdražší kamarádce říct pravdu.”

“Známe se osm měsíců!” odsekla Spencer, i když si nemohla pomoct a musela se smát. Janey to občas trošku přeháněla, ale rozhodně byla neskutečně zábavná.

Tenhle taneček předváděly už víc jak týden: Janey se snažila přimět Spencer k přiznání, že se mezi ní a Ashley něco stalo, a Spencer to usilovně popírala. Nešlo o to, že by to Janey nechtěla říct, jenom nechtěla být v práci známá jako coura, co spí se „zákazníky“. To, že to bylo jen jednou a, popravdě, že to bylo nádherné a výjimečné a žhavé a neskutečné a totálně to okupovalo její veškeré bdělé myšlenky, by bylo zcela irelevantní.

“Přece víš, že bych to neřekla živáčkovi,” dušovala se Janey.

“Není. Co. Bys. Mohla. Říkat,” řekla na to Spencer pomalu a jasně.

“Já. Ti. Nevěřím.”

Spencer ztěžka vzdychla. “Co mám říct, abys to už nechala být?”

“Můžeš mi říct každičký hrůzný detail té své vášnivé aférky.”

“Kdyby to byla vášnivá aférka, nebyly by na ní žádné detaily hrůzné.”

“Zbytečně slovíčkaříš, Spencer. No nic, každopádně mám dneska auto, takže tě hodím domů. Šup-šup, sbal si věci.”

Spencer neměla to srdce odmítnout, pročež Janey poslušně dovolila, aby ji odvedla z budovy a do auta. I po cestě k ní domů se ty dvě hašteřily ve stejném duchu, ale Spencer myslela jen na Ashley. Opravdu byla v L.A.? Znamenalo by to, že jí třeba zavolá? Chtěla vůbec? Nezapomněla už na jejich ‘vášnivou aférku’, jak to Janey nazvala?

Janey před Spenceřiným domem zajela ke krajnici a vypnula motor.

“Myslíš na ni, co?”

Spencer už otevírala pusu, aby to popřela, ale v Janeyině hlase bylo něco tak chápavého a soucitného, tak odlišného od toho škádlení předtím, že na ni jen pohlédla a přikývla.

Janey na podporu stiskla Spencer ruku. “Tak běž, ty,” řekla, “pěkně rovnou domů a koukej do sebe dostat nějaké jídlo. Vypadáš, jako bys nejedla ani nespala celý dny.”

Spencer vystoupila z auta a dívala se, jak Janey odjíždí a ještě jí naposledy mává přes zpětné zrcátko. Pak se otočila a vešla do budovy, unaveně se pustila do schodů. Otevřela dveře do bytu, rozsvítila a právě chtěla pustit tašky na snídaňový pult, když si si všimla, že tam leží nějaká krabice. Krabice, která tam nebyla, když ráno odcházela do práce. Krátce zvažovala, možnost, že ji vykradli, ale byt se jinak jevil docela nedotčený, a zloději vám obvykle dárky nenechávají.

Tašky tedy místo baru pustila na podlahu, popadla krabici a vydala se ke gauči. Přetrhla lepicí pásku, krabici otevřela a nahlédla dovnitř. Jejím obsahem snad nemohla být překvapená víc. Uvnitř ležel, nezabalen a bez jakéhokoliv vzkazu, jeden velmi povědomý kovbojský klobouk.

Kapitola 15: Má láska škobrtla, ale stále stojím

Ashley uvolněně seděla na zadním sedadle bílé limuzíny, kterou pro ni nechali poslat z Noční show, a sledovala ubíhající pobřeží. Byl to dlouhý a únavný den plný telefonátů. Telefon vyzváněl non-stop a ona nechtěla nic jiného, než ho vytrhnout ze zdi, jenže se bála, že by mohla zmeškat hovor od Spencer, tak prostě nechala všechno padat na záznamník, když jí volal jeden novinář za druhým a chtěl vyjádření, komentář, cokoli. I matka volala – což Ashley vždycky připomnělo, a ne zrovna v tom hezkém smyslu, staré dobré časy – a zanechala zprávu, kde se jí ptala, proč Ashley stále má tu potřebu ji ztrapňovat. No, tak mě zabij, že jsem teplá, mami, řekla si Ashley.

Alespoň že tu Kylu včera napadlo přinést domů pár předplacených telefonů, takže měly pár mobilů, co mohly používat. Dala své číslo Sue, tedy pod pohrůžkou nedozírných následků, pokud by je dala dál někomu jinému, než Spencer Carlinové. Ne že by Ashley čekala, že Spencer zavolá. Ne, jestliže Spencer vůbec někdy volat chtěla, už by to udělala dřív. Třeba když dostala ten fax. Nebo ještě líp, když dostala klobouk. Ne, přemítala Ashley, když tak zírala na mobil, existovala jen malá šance, že jí Spencer Carlinová zavolá.

Když limuzína zastavila před studiem, Ashley s potešením zjistila, že tam nečekají žádní novináři. Před branami jejich plážového domu totiž už od předchozího večera kempovali jak lidé od tisku, tak televizní redaktoři. Dobrá zpráva je, že se už neukázaly žádné další helikoptéry. Alespoň si jich tedy nevšimla.

Někdo od štábu Ashley zavedl do šatny. Byla to prostorná místnost nacházející se za dveřmi docela dlouhé chodby vyzdobené fotografiemi hvězd ze CBS a hostů pořadu. Jakmile byla uvnitř, posadila se na pohodlnou bílou koženou pohovku a čekala, jak jí bylo řečeno, na někoho, kdo jí upraví vlasy a nalíčí ji. Netrvalo dlouho a už slyšela nezaměnitelný zvuk hlubokého mužského hlasu, kterak na chodbě energicky prozpěvuje. Jak se dotyčný přibližoval k jejím dveřím, byl hlasitější a hlasitější. Ashley se zazubila; na tomhle zpěvu bylo zkrátka něco nakažlivě veselého. Najednou se její dveře rozletěly a v nich stál samotný hostitel večera, Craig Ferguson, s rukama široce rozpaženýma v klasickém vampýrském gestu jak z Broadwaye.

“Then Bonnie Scotland will score the winning goal for you!” dokončil v crescendu. Usmíval se na ni jako blázen. “Nazdárek. Já jsem Craig.”

Ashley se už smála. “To tedy jste.”

Skot se posadil na opěradlo a naklonil se, přičemž se rukama opíral o koleno. “Musíte mě omluvit, mám neskutečně dobrou náladu. Paní Štěstěna se na můj národ usmála.”

Ashley přikývla. “No, to je.. uh.. asi dobře,” odpověděla, stále ještě se smíchem z jeho nakažlivého entuziasmu.

Napřáhl k ní ruku. “Rád vás konečně poznávám, Ashley.”

Vřele jeho pravici přijala. “Nápodobně.”

“Takže, podívejte se, jen jsem se chtěl zastavit a pozdravit, ujistit se, že vám nic nechybí, zjistit, jestli dnes večer není něco -” odmlčel se a podíval se na ni, “no, mimo téma.”

Ashley se usmála. “Četl jste ten článek.”

“Já myslím, že celé LA ho četlo.”

“Nejspíš. Ale nemusíte si dělat starosti, je to naprosto v pořádku,” odvětila Ashley. “Zeptejte se, na co chcete, a já vám co nejupřímněji odpovím.”

Tleskl a radostně si zamnul ruce. “Tak to je parádička. Pojďme si tedy užít pořádnou švandu, což?” Poté se pohodlně opřel a vysvětlil Ashley, co přesně měl na mysli.

Spencer Carlinová seděla ve svém bytě a dívala se na předmět ležící na jejím konferenčním stolku. Za těch pár uplynulých dní měla pocit, že snad nedělala nic jiného, než že na ten zatracený klobouk zírala. Teď už si byla skoro jistá, že ji určitým způsobem tiše obviňuje, což ovšem bylo vyloženě absurdní: klobouky nejsou od toho, aby někoho obviňovali, jsou to módní doplňky.

Zdálo se, jako by jí snad úplně každý, koho znala, dnes volal buďto do práce, nebo domů. Nicméně jen jedna zpráva ji dostala do současné tísnivé nálady.

Spencer Carlinová, říkal hlas se silným přízvukem, to jsem já, Marta… Ah… Ehm, paní B. Jsem na tebe hrozně pyšná. Napsala jsi o naší dívence a mně dělalo radost to číst. Vím, že i ona to s radostí četla. Přijeď se na nás brzy podívat. Všem se nám stýská.

Spencer přemýšlela, jestli byla ta část o Ashley pravda. A jestli se jí po ní stýskalo. Byla přesvědčená, že Ashley se ji dnes pokusí kontaktovat, a proto brala jako špatné znamení, když nevolala. Janey chytře několikrát ten den poznamenala, že Spencer přece mohla zavolat Ashley. Když Spencer chabě protestovala, že neměla jak se s Ashley v LA spojit, Janey suše podotkla, “A ty asi nemáš její číslo domů nebo třeba na její agentku, co!”

Spencer se znovu podívala na klobouk. Voněl jako Ashley. Věděla to, protože ho několikrát vzala a zhluboka nasála jeho vůni, pokaždé se pak provinile rozhlédla, jako by snad v jejím bytě stál chór z antického Řecka připravený hlasitě vyjádřit svůj nesouhlas. Vzdychla. Takhle dopadla – čuchá si k pokrývkám hlavy, a to je zcela střízlivá. To zavánělo zoufalým nedostatkem důstojnosti.

Zvedla klobouk a nasadila si ho na hlavu. To taky dělala hodně. Padla zpátky na pohovku a v myšlenkách se vrátila do času stráveného s Ashley. Byly to, jak se ostatně pokusela vyjádřit tehdy v tom vzkazu na rozloučenou, ty nejšťastnější dny jejího života. A nemohla na ni přestat myslet, co se vrátila. Teď už jí připadalo, že každý den, všude, kam se podívala, jí něco připomnělo Ashley a všechno, co řekla, všechno, co spolu dělaly. A to nejen sexuální věci, ačkoli tyhle vzpomínky se jí také vracely poměrně konstantně. Vzdychla a znovu si pomyslela, jestlipak to zpěvačka cítí stejně.

Ashley se zabavila non-stop tlacháním dvou kluků přes vlasy a make-up. Jack, menší a podsaditý, a Victor, vysoký a štíhlý, byli dokonalá komická dvojka. Nemohla si pomoct a pomyslela si, že Spencer by se také líbili. Ashley přepadaly podobné myšlenky často. Jako by všechny své zážitky poměřovala tím, jak by se podle ní líbila daná situace Spencer. Možná bych si měla pořídit takový ten otravný náramek s nápisem “Co by se líbilo Spencer?”

“Ona vůbec nevnímá, Jacku,” poznamenal Victor trefně, čímž Ashley přivedl ze zamyšlení zpátky do přítomnosti.

“Na co myslíš, králíčku?” zeptal se Jack, když se posadil na stůl naproti ní. “Svěř se strýčkům Victorovi a Jackovi.”

“Láska a žal,” odvětila Ashley jednoduše.

“Oooch, žena,” okomentoval Victor. “No, tak ta láska je jasná, ale proč žal?”

“Protože jsem ji nechala odejít. Věděla jsem, že se to blíží, a stejně jsem to dovolila.”

“No a?” reagoval Jack, “Nikdo není dokonalý a to jistě ví i ona. Hodláš ji získat zpátky?”

Ashley si dovolila veselý úšklebek. “I kdyby mě to mělo stát život, chlapci.”

Victor si připlácl dlaň na tvář a zamával svými dlouhými řasami. “Já prostě zbožňuju šťastné konce.”

Jack ho dloubl do žeber. “To zas budeš mít v masážním salónu o čem krafat.”

“Ahoj,” řekl Arthur, “prý ta tvoje letuška bude dnes večer v televizi?” Od chvíle, co tenkrát v bistru Spencer pověděla otci o Ashley, neřekl Ashley jinak, než ‘ta letuška’ na počest Spenceřina chabého vtípku. Byla to jen další část soukromého jazyka, který byl jen pro ně dva. “Proč jsi mi to neřekla už dřív? Proč jsem vždycky ten poslední, co to ví?”

Spencer se uchechtla. “Protože ses neptal.”

“Jak jsem měl vědět, že se mám zeptat?”

“Kdybys byl ten Nejlepší Táta Na Světě, vycítil bys to svými super ‘taťkovskými schopnostmi’, o kterých tak tvrdíš, že je máš.”

“Moje schopnosti pracují dost dobře na to, abych i přes telefon poznal, že moje nejmladší dítě na mě dělá sarkastické uvozovky ve vzduchu.” Odmlčel se, když Spencer pobaveně frkla. “Beru to tak, že se budeš dívat?” zeptal se jemnějším tónem.

“Jo...”

“Budu na tebe myslet.”

“Já vím, tati, já vím.”

“Mám tě rád, Spence.”

“Já tebe taky, tati.”

Ashley seděla v zelené místnosti a byla nervózní. Doprovodil ji tam sám Craig, jehož teď právě sledovala na jedné z televizních obrazovek, kterak předvádí improvizovaný monolog ke zbožňujícímu publiku. Věděla, že brzy přijde její čas, a v žaludku se jí množili nervózní motýli. Koutkem oka viděla, že se k ní přibližuje tučňák. Lépe řečeno někdo převlečený za tučňáka, ale prostě to byl tučňák.

“Ty, kluku, copak tady děláš?” jeden ze štábu zašeptal rozzlobeně. “Přece víš, že tady nemáš co dělat. Jiná chodba.”

Tučňák se zase odkolébal a Ashley propukla nervózním smíchem. A smála se, až skoro nemohla popadnout dech. Jak tam tak seděla na židli v předklonu a snažila se uklidnit, uvědomila si, že ta naprosto absurdní scénka ji uklidnila.

“Ashley, za dvě minuty jdete,” syknul inspicient.

Ou, sakra.

Kapitola 16: Říká se, že láska je to nejdůležitější

Ashley kráčela po podlaze studia televize CBS směrem ke Craigu Fergusonovi, který už stál za svým stolem a čekal, aby přivítal svého prvního hosta. Usmála se na diváky v hledišti a spolkla obrovský knedlík v krku. Nervózní, Daviesová? posmíval se její vnitřní hlas.

Potřásl jí rukou a naklonil se, aby ji políbil na tvář. Ashley si sedla do křesla, které bylo natočené směrem k publiku, ke kamerám a, jak doufala, k jedné speciální osobě, která se dívá doma. Diváci divoce tleskali, dokud na ně Craig nezamával, aby se uklidnili.

“Tak, Ashley,” začal, “do dnešního dne jsme se my dva nikdy nesetkali. Schovávala jste se přede mnou?”

Ashley se usmála. “Myslíte jako třeba ve skříni?” Publikum se nervózně chichotalo. “Nee, já prostě nedávám moc rozhovorů. Neměl byste si to brát nijak osobně, Craigu.”

Moderátor se zasmál a zvedl výtisk časopisu California Weekly, který ležel na jeho stole. “Tak vy rozhovory moc neposkytujete, a přece se zdá, že děláte dva v jednom dni.”

Ashley lehce zčervenala a potřásla hlavou, jakoby pro sebe. “No, víte, měla jsem pár maličkostí, co jsem chtěla říct.”

Po tomto komentáři se publikum zasmálo.

“Že bychom se s tím tedy vypořádali?”

Ashley přikývla. “Pokud chcete.”

Craig se na ni zazubil, což jí značně uklidnilo. “Mno, listoval jsem si tak tímhle časopisem a našel jsem tam o vás jistý článek. A musím tedy říct, že jsem byl překvapen. Tedy, zaslechl jsem už nějaké řeči -” udělal pauzu a vyzývavě se podíval do kamery, “ale nevěděl jsem, zda jsou pravdivé, či ne. Konec konců, fámu tohohle typu dnes člověk slyší tak často o tolika lidech v zábavním průmyslu.”

“Fámu?” Zopakovala Ashley s úsměvem.

“No, takové docela veliké přiznání. Je zřejmé, že my zde v La-La-Landu jsme všichni tolerantní lidé, ale dovedu si představit, že spousta vašich fanoušků by nikdy neřeklo -” dramaticky se odmlčel, “že jste na country a western.”

Diváci se znovu rozesmáli tomu očividnému mlžení.

“No, Craigu, nikdy jsem se za to nestyděla. Přátelé i rodina to věděli. Neskrývala jsem to před nikým. On se mě na to zkrátka jenom nikdo přímo nezeptal. Ale asi to dost překvapilo tisk, protože jsou teď snad všichni novináři ve městě utábořeni před domem mé sestry.” Při tom protočila oči. “A mimochodem, mám dojem, že dnes už nikdo neříká country a western. Tuším, že správný výraz je ‘Americana’.” Naznačila uvozovky.

“Ale kdy jste si tedy poprvé uvědomila, že tíhnete k tomu ‘Americana’?” moderátor rovněž použil vzdušné uvozovky.

Ashley napodobila Craigovo předchozí gesto, pozvedla jedno obočí na kameru, chviličku mlčela a jen se široce usmívala, než odpověděla: “Svým způsobem jsem to myslím vždycky věděla. Je to mou součástí, co si pamatuju. V pubertě jsem samozřejmě cítila tlak okolí, abych se přizpůsobila, takže jsem se to snažila skrývat. Dokonce jsem experimentovala s jinými hudebními styly, ale někde hluboko to ve mně pořád hlodalo a táhlo k tomu, co opravdu chci. Tělem i duší.”

Diváci se v tuhle chvíli už vyloženě bavili interakcí mezi moderátorem a jeho hostem, kteří už o hudbě očividně nemluvili.

“Musí být ovšem těžké skrývat to, co opravdu milujete.”

“Oh, no samozřejmě. Nikdo nechce schovávat tak velikou část sebe sama. Dnes už mi na tom nesejde, žiji si v klidu na svém ranči, daleko od tisku a celého cirkusu kolem publicity.”

Craig přikyvoval. “Takže, tam jste byla poslední roky? Schovávala se v Montaně?”

“Většinu času jsem psala písničky, nahrávala nové album, projížděla se na koni po svých pozemcích, trochu odpočívala, někdy jsem taky nedělala vůbec nic.”

Opět vzal do rukou časopis a nalistoval stránku s jednou z Janeyiných fotek ukazující Ashley s Alexem, jak opravují plot. “Znamená to, že vy vážně děláte i ty rančerské věci? Tohle není jen naaranžovaná scénka.”

“Ne, kdepak, na tom není nic hraného. Nebudu vám lhát, neříkám, že tam dělám všechno, co k tomuhle životu patří, ale umím zabrat, když je třeba, a ruce si zašpiním celkem pravidelně. Na téhle fotce to je pravý plot, co pravdu potřeboval spravit.”

“No a žije s vámi na ranči někdo další?” zeptal se Craig směle.

“Mož-ná.” Protáhla ty dvě slabiky a sladce se na svého hostitele usmála.

Craig se k ní spiklenecky naklonil. “Hele, jsme tu jen my. Mně to říct můžete.”

Ashley se podívala na publikum. “A co oni?”

“Och, ti nikomu nic nepoví!”

“Slibujete?”

“Aye, samo sebou.”

Ashley se k němu také naklonila a řekla: “Mám hospodyni. Je to vdova původem z Litvy, má dva syny a vnuka. Nic mi u ní neprojde a jedná se mnou jako s vlastní. Ou, a umí skvěle zazpívat Dolly Parton.”

Moderátor se rozesmál. “Tak jsem to ovšem nemyslel.”

“Já vím. Vy jste myslel ‘Je tu někdo speciální?’”

Craig se ve svém křesle opřel a usmál se. “Přesně to jsem myslel.”

Ashley si povzdechla. “Ano. Ne. Možná. Já vlastně nevím.”

“Vy vlastně nevíte?”

Ashley zavrtěla hlavou. “Ne, opravdu ne. Tedy myslím, že asi ano. No, rozhodně je to osoba speciální pro mě.” Potřásla hlavou, když si uvědomila, že už zase hraje hru na mlžení. “Tedy ona je pro mě rozhodně speciální,” poopravila se. “Ale tyhle věci jsou komplikované.”

“Nuž, a dvoříte se jí, nebo ona vám?”

Ashley se pousmála takovému retro výrazu. “Jestli se dvořím? Nevím, těžko říct. Ráda bych, kdyby to tak bylo. Myslela jsem si, že jsem dala své úmysly jasně najevo, i když asi ne dost jasně.”

“Třeba bychom vám s tím mohli pomoci,” nabídl Craig vlídně. “Mohla byste se například podívat do kamery číslo čtyři a pozvat ji na schůzku?”

“Nemyslíte, že je to trošku přehnané takhle v celostátním vysílání?”

“Máte snad jiný plán?”

Ashley se pro sebe usmála, když si vybavila Kylina slova ‘Operace Přítelkyně’. “Myslím, že mám. Poslala jsem jí znamení. Možná by mi mohla odpovědět podobně.”

Craig se podíval do kamery 4 sám. “Dobrá, takže pokud je tam někde tajemná žena Ashley Daviesové, pak byste se možná mohla odhodlat a poslat jí znamení. A my až se zase vrátíme, budeme mluvit o novém albu.”

Inspicient dal znamení pro reklamu a Craig se obrátil na svého hosta. “Jak myslíte, že to zatím jde?”

“Nevím,” přemítala Ashley, “budeme si muset počkat a uvidíme, jestli nějak zareaguje.”

Ve svém bytě zatím Spencer Carlinová s otevřenou pusou kulila oči na televizi, aniž by věnovala pozornost právě běžící reklamě na nějaký pochybný lék na syndrom neklidných nohou. Vyzvánějícího telefonu si všimla až ve chvíli, kdy hovor vzal záznamník.

“Vím, že tam jsi,” uslyšela Janeyin hlas, “takže to koukej zvednout. Budu volat tak dlouho, dokud to prostě nevezmeš.”

Spencer vzdychla a vzala sluchátko do ruky. “Co je?”

“Co je?!!!” opakovala Janey nevěřícně. “Jak na to můžeš říct jen tak ‘co je’?”

Spencer se usmála. “Jo, já vím. Taky nejsem úplně přesvědčená, že syndrom běhavých nohou je skutečná nemoc.”

“S tímhle bys měla vyrazit na pódium, ty bavičko,” odvětila Janey sarkasticky.

“Myslíš, že bych si něco vydělala?”

“Myslíš, že se jen tak vyhneš tomu, že tě právě tvoje holka pozvala na rande přímo ve vysílání celostátní televize?” střelila Janey.

“Není to moje holka, Janey.”

“Ale očividně jí být chce. Tak pošleš jí nějaký signál?”

“Nevím.”

“Jak to můžeš nevědět, Spencer? Zjevně je do tebe celá pryč a ty se tu celé dny plahočíš jako láskou praštěný štěně, co ses vrátila zpátky. Jsi do ní zamilovaná až po uši a všichni to vidí, jen ty ne.”

“Ticho, už je po reklamách. Zavolej mi, až skončí.”

Spencer zavěsila a zapnula na televizi zvuk. Craig Ferguson dostál svému slovu a druhou, kratší, část interview věnoval novému albu a nadcházejícímu turné plánovanému na druhou polovinu roku. O Ashleyině soukromém životě už nepadla ani zmínka.

Ve chvíli, kdy začaly další reklamy, se telefon znovu rozezněl.

“Janey -” začala Spencer, ale byla přerušena otcovým hlasem.

“Hádej znovu.”

“Ahoj, tati.”

“Ahoj, miláčku. Jak se máš?”

“Dobře, tati. Co ty?”

“Já přemýšlím, jestli tě od teďka budu navštěvovat v Montaně.”

“Tati,” zareagovala Spencer varovným tónem.

“No co?” odvětil Arthur nevinně. “Já jen chci, aby byla moje holčička šťastná.”

“Já jsem šťastná, tati.” Telefon pípl na znamení dalšího volajícího. “Tati, volá mi Janey. Musím končit.”

“Och, takže se svým starým otcem se bavit nebudeš, ale s kamarádkou ano?”

Spencer se zakřenila. “Ano. Dobrou, tati. Zavolám ti zítra nebo v neděli. Třeba můžeme zajít na oběd k Chlapíkovi.”

“Mám tě rád, Spencer.”

“A já tebe, tati.”

Spencer ukončila hovor s otcem a zvedla druhý. “Janey -”

“Kdože?” ozval se neznámý hlas na druhém konci linky.

Spencer vůbec netušila, která bije. “Promiňte. Kdo je to?”

“Ah, my se neznáme. Jmenuju se Kyla Woodsová a snad nevadí, že takhle volám.”

Kyla Woodsová? Spencer vzdychla. Nevadí? Proč by mi mělo vadit, když zavolá sestra mé přítelkyně na číslo, o kterém ani nevím, jak se k ní dostalo? Spencer se usmála. Přítelkyně, jo? To zní dobře.

“Uh, ne,” odvětila Spencer nervózně.

“Poslyš, já vím, že nemám právo ti takhle volat, a Ashley by mě zabila, kdyby to věděla, takže jí to prosím neříkej, ale jen jsem chtěla, abys věděla, že ségra je do tebe děsně zamilovaná a fakt už mě začíná točit, jak o tobě pořád mluví, to je jenom ‘Spencer tohle’ a ‘Spencer tamto’ a vážně, jestli jí nezavoláš, budu tě snad muset přepadnout a donutit tě k tomu sama.”

Spencer se usmívala. Ashley je do ní zamilovaná? “Uh, Kylo? Já, um, si cením tvého zavolání, ale asi bych si o tom měla promluvit nejdřív s Ash.”

Kylin tón se uvolnil. “Takže si s ní hodláš promluvit?”

“Asi ano.”

“Oukej. Dobře. Fajn. Tak jo. To je, uh, skvělé. Um, tak já radši končím. Uh, neříkej o tomhle Ashley, prosím tě, ano?”

A zrovna tak rychle, jako celý hovor začal, tak skončil, a Spencer zůstala civět na telefon, jako by to byl nějaký vetřelec.

Co se to zatraceně dělo?

Telefon začal znovu vyzvánět, a když ho Spencer zvedala tentokrát, říkala si už jen, kdo to asi bude tentokrát. “Haló?”

“Takže,” pokračovala Janey, jako by v jejich rozhovoru nebyla vůbec pauza, “kdy za ní poletíš?”

“Janey. Díky Bohu, že jsi to ty.”

“Cože?”

Spencer zavrtěla hlavou. “To je jedno. Neřeš to. Hele, já nevím, co udělám.”

“Ale něco uděláš, že jo?”

Spencer o té otázce uvažovala. Co by tak mohla podniknout? Musela myslet na svou kariéru, rodinu, skutečnost, že Ashley žila několik tisíc mil daleko, také to, že se vlastně sotva znaly. Jenže záleželo na něčem z toho tolik jako na tom být zamilovaná? Konec konců se zamilovala zrovna do multi-milionářky. To by mělo věci dost zjednodušovat.

“Jsi tam ještě, Spencer?”

“Co? Promiň.” Spencer si uvědomila, že se ve svých myšlenkách ztratila. “Ano, jsem tady.”

“Tak budeš něco dělat?”

“Ano. Ne. Možná. Já nevím,” přiznala, nevědomky tak zopakovala Ashleyina slova z rozhovoru v televizi. “Potřebuju přemýšlet, Janey. Uvidíme se v pondělí, dobře?”

Spencer poznala z toho, jak se s ní Janey loučila, že starší žena strašně chtěla vyzvídat dál, ale věděla, že ze Spencer nic víc nedostane.

Když s ní domluvila, Spencer sebou plácla na gauč, vzala do rukou kovbojský klobouk, který se v tom posledním týdnu nebo tak stal středobodem jejího stolku, a hloubavě se na něj zadívala.

“Tak, klobouku, a co teď?” nadhodila řečnickou otázku.

Kapitola 17: Slova jsou zbytečná

Ve vzduchu byl cítit chlad, když Ashley Daviesová seskakovala ze svého koně. Tmavý hnědák byl dárek od Alexe, který jí dal krátce po tom, co z něj Ashley udělala rovnocenného partnera. Nebyla schopná vymyslet mu jméno a Alex v legraci navrhl, aby mu jednoduše říkala Kůň, což je zkratka pro ‘Kůň Bez Jména’. Alex si sice mohl dělat srandu, ale to jméno se uchytilo.

“Není to tu bez ní stejné, viď že ne, Koníku?” zamumlala Ashley, když si sedala na pařez, kde před několika měsíci políbila Spencer Carlinovou. Byl konec září, a i když měla Ashley pod džínovou bundou pár trik s dlouhým rukávem, v šeřícím se dni se chvěla i přes to, že si rukama neustále třela paže ve snaze vyvinout alespoň trochu tepla.

Uplynulo šest týdnů od jejího vystoupení v Noční Show a vzkazu pro Spencer, aby jí dala znamení. Šest týdnů ticha. Zpočátku nadskočila pokaždé, když zazvonil telefon, jen aby následně o to víc posmutněla, když se ukázalo, že je to obchodní hovor pro Alexe. Každé ráno nedočkavě jezdila k poštovní schránce, jen aby se o chvíli později vrátila o to zklamanější. V podstatě už rezignovala na pořádný spánek, protože její sny sužovaly obrazy Spencer. Kdyby nebylo paní B, asi by už ani nejedla.

Nejdřív si myslela, že Spencer třeba pořad neviděla, ale pak si vzpomněla, že ten její malý kousek byl ještě několik dnů poté vidět na všech možných zpravodajských i zábavních kanálech, se stovkami nesmyslných grafů a výzkumů spekulujících o tom, kdo byla ta záhadná žena. Všechen ten humbuk by snad zaznamenal každý, o to víc novinářka. Některé dohady byly vyloženě absurdní, třebaže se daly čekat, a ve velké většině šlo o ženy, se kterými se Ashley ani v životě nesetkala. Jediná věc, co měly společné, bylo, že všechny byly celebrity nebo ‘neviditelné celebrity’, jak to Kyla nezapomenutelně shrnula: herečky, některé z jejích doprovodných zpěvaček, TV producentky, právničky v zábavním průmyslu, zástupkyně nahrávacích společností.

Cítila ten pařez vedle sebe, jako by v něm stále přetrvával nějaký pozůstatek Spenceřina tepla. Ztěžka si povzdechla. Možná nastal čas, aby šla dál. Alespoň že zítra vyráží na turné a bude pryč skoro až do Vánoc. Třeba jí sex s nějakou groupie odvede myšleny od tiché blondýnky. Nejspíš ne. Ve svém srdci věděla, že chce Spencer Carlinovou každým myslitelným způsobem, v každé části svého života, a že tohle nikdo jiný nenahradí.

Samozřejmě, pokud by opravdu chtěla odvést myšlenky jinam, asi by nepodnikala tenhle vzpomínkový výlet na Spencer. Vydržela celé tři dny, ale dnes už to vzdala; nedokázala odjet, aniž by si ta místa ještě jednou neprojela. Obvykle začínala v pokoji pro hosty, pak zajela k potoku, následovala návštěva chatky, kde se se Spencer milovaly tak dlouho, že jí to připadalo, jako celé dny, a nakonec se vrátila zpátky do svého studia.

Zavřela oči a její myšlenky zaplavil obraz Spencer. Usmála se, když si přehrála vzpomínky na jejich polibky. Zase oči otevřela a Kůň stál přímo před ní.

“Copak, chlapče?” zeptala se ho, vstala a pohladila ho po nose. “Už bys chtěl jet domů? Tak dobře, dneska to zkrátíme.”

Vložila jednu nohu do třmenu a vyšvihla se do sedla. Zatáhla za otěže a ještě naposledy se ohlédla na potok, než to otočila zpátky k ranči.

Poté, co Koně uvázala ve stáji a ujistila se, že má dostatek krmení i vody, zamířila Ashley k domu. Ve vstupní hale ji přivítal nezaměnitelný zvuk hlasu paní B zpívající v kuchyni. Ashley se pousmála a zamířila ke schodišti. Když vystoupala do patra, přísahala by, že v refrénu zaslechla i druhý hlas, a napadlo ji, jestli se u nich nestavila Alexova žena Sophie s dítětem.

Kopnutím si otevřela dveře své ložnice, hodila bundu k posteli, odkopla boty a začala si svlékat trika, aby se mohla jít osprchovat. Už byla v koupelně, ruce na podprsence, když její mozek konečně poznal, že tady něco nesedí. Udělala dva kroky zpátky, chytila se jednou rukou dveřního rámu a zaklonila se, dokud neviděla na celou ložnici.

Tam, na její posteli, leželo něco, co vypadalo jako její klobouk.

Její oblíbený klobouk.

Ten, který poslala Spencer.

Vrátila se do ložnice, zvedla jedno z triček, které předtím odhodila, a zase si je natáhla na sebe. Stála tam, koukala na klobouk, jako by snad měl rozpovídat a vysvětlit jí to. Zvedla ho a obezřetně jej prozkoumala. Rozhodně vypadal jako její klobouk. Nasadila si ho na hlavu a jen se ve své domněnce utvrdila – tohle byl zcela určitě její klobouk.

Zase ho sundala a s kloboukem v ruce se vydala do přízemí do kuchyně; šla jako ve snu. Jak se přibližovala, slyšela stále zřetelněji zvuk smíchu. Srdce se jí okamžitě rozběhlo rychleji, protože ten smích by poznala všude. Takhle se smála Spence. S rukou už téměř na dveřích se však zarazila a ztuhla, protože dostala strach, že až je otevře, zjistí, že se jí to jen zdálo a že Spencer Carlinová tam vůbec není.

Mysl jí uháněla. Co tam Spencer dělala? Vrátila se za ní? Byla to jen zdvořilá návštěva, aby jí vrátila klobouk osobně, a při té příležitosti mohla Ashley říct, že o ni nemá zájem? Jak se tam Spencer dostala? Co jí zatraceně řekne? Tady odpovědi nenajdeš, Daviesová, pomyslela si, posadila so klobouk pevně na hlavu a rozrazila lítačky.

U kuchyňského ostrůvku tam seděla Spencer Carlinová z masa a kostí a škrábala mrkev. Ashley na ni ohromeně zírala, až k ní Spencer vzhlédla a sladce se usmála, skoro až nesměle.

“Hezký klobouk.”

Každičký Ashleyin nerv křičel o vysvětlení, ale podařilo se jí odpovědět vyrovnaným, zdánlivě neutrálním tónem: “Díky. Musela jsem ho někde zapomenout. Ukázalo se, že je tam, kde bych ho nejmíň čekala.”

Spencer už k ní nevzhlédla, ale v skrytu se usmála. “Vážně? To musí být nějaké znamení.”

“Asi,” zamumlala Ashley. Tolik se soustředila na to, aby udržela své rozbušené srdce v hrudi, že si teprve teď uvědomila, jak se jí nohy třesou o něco víc, než je zdrávo, a že ji zřejmě o moc déle neudrží ve stoje. Došla ke stolu a posadila se na jednu ze židlí. Podívala se zpět na Spencer, která dál horlivě oškrabovala mrkev, jako kdyby její přítomnost tady, v Ashleyině kuchyni, při přípravě večeře, byla tou nejpřirozenější věcí na světě.

Spencer byla bosa, na sobě měla džíny a pěkně střiženou modrou košili a Ashley se do ní vpíjela pohledem. Vzpomínky se nedají vůbec srovnat s dech beroucí realitou Spencer, uvědomila si, protože ačkoli si ji dokázala představit, vzpomínky ji nikdy nemohly naplnit pocity lásky, chtíče, strachu, klidu, vzrušení, bezpečí a tepla, které Spenceřina blízkost dokázala vyvolat tak snadno.

“Žádné klobouky u večeře,” ozval se za ní přísný litevský hlas, načež jí ruka sejmula klobouk z hlavy a upustila jej na stůl.

Ashley se překvapeně otočila. “Jak to děláte, paní B? Že se vždycky objevíte jako mávnutém kouzelného proutku?”

Paní B se na ni usmála. “Byla jsem tu celou dobu. To sis mě jenom ty nevšimla.” Až teď si Ashley uvědomila, že paní B si zapíná kabát.

“Kam jdete?”

Paní B se jenom zasmála a sklonila se, aby Ashley objala. “Snaž se ji tentokrát neztratit, maličká,” pošeptala jí, než dala pobavené brunetě pusu na tvář a pak zmizela z kuchyně.

Ashley seděla, civěla na zavřené dveře; nechtěla se otáčet zpátky na Spencer, protože neměla ponětí, co říct. Pevně zavřela oči a zhluboka se nadechla. Zůstala takhle dlouho, připadalo jí to jako celé minuty, dokud na rameni neucítila Spenceřinu ruku. Otočila se a okamžitě objala Spencer kolem pasu, tvář přitiskla k jejímu břichu a držela ji tak pevně, jak to jen šlo.

Spencer zlehka projížděla prsty Ashleyinými vlasy a tiše zašeptala: “Stýskalo se mi po tobě.”

Ashley k ní zvedla oči, a třebaže tento moment nechtěla kazit, nemohla si pomoct a odpověděla na to: “Moc asi ne, když ti to trvalo tak dlouho.”

Přes Spenceřinu tvář přeběhl stín bolesti, ale téměř okamžitě byl zase pryč, a byl nahrazen smutkem. Zavrtěla hlavou a zadívala se hluboko do Ashleyiných tmavých očí, do dlaně vzala brunetinu tvář. “Ne, Ash, netrvalo. Stýskalo se mi od chvíle, co jsem odešla. Každou vteřinu.”

Po tak upřímném vyznání měla Ashley pocit, jako by byla úplně maličká, a neprotestovala, když Spencer vystoupila z její náruče.

“Nepřišla jsem se sem hádat, Ash,” dodala Spencer, obranně si založila ruce na prsou, a opřela se o kuchyňský ostrůvek.

“Já -” začala Ashley, vstala a začala vzdálenost mezi nimi zase zmenšovat. Najednou nevěděla, co chtěla říct. “Já -” zkusila to znovu, zastavila se kousíček od ní stále nejistá v tom, co říct.

Nevšimla si, jak Spencer zase své ruce rozpletla, dokud neměla blondýniny paže kolem pasu, přitahující ji k ní, až byly pevně přitisknuté k sobě. Ashley položila své vlastní ruce Spencer na boky a pevně ji držela, prostě chtěla jenom vědět, že to je opravdu Spencer a ne jenom další sen.

Spencer sklonila hlavu a rty zlehka, něžně přejela po Ashleyiných. Pak se zas odtáhla a opřela čelo o brunetino.

“To je dobrý, Ash,” šeptala. “Já vím.”

Ashley přemýšlela, cože to Spencer ví, ale protože stále nemohla najít žádná slova, pokusila se komunikovat jediným způsobem, o kterém věděla, že dovede: poslepu opět vyhledala svými ústy Spenceřiny rty.

Na tom polibku nebylo nic něžného: byl tvrdý – až příliš – ale Spencer do sebe vstřebávala všechno z Ashleyiných prudkých emocí, a oplácela jen měkkostí a něhou, dokud z Ashley nevyšlo hluboké, hrdelní vyjádření frustrace. Ashley je otočila dokola a naváděla dozadu, dokud za sebou Spencer neucítila hranu stolu. Vytušila, co bruneta chce, vyskočila na desku a nohy obtočila Ashley kolem pasu. Ashley se odklonila a přetáhla si tričko přes hlavu. Spencer si také začala rozepínat knoflíčky, ale v tu ránu jí Ashley odtáhla ruce od košile.

Popadla Ashley za hlavu, zatímco bruneta zabořila tvář do Spenceřina krku, drsně kousala do té jemné kůže, brala do úst tolik, kolik jen dokázala, přičemž rukama sundávala Spenceřinu košili a podprsenku. Spencer zalapala po dechu, když ucítila, jak se Ashleyina ústa sevřela kolem její bradavky. Zoufale se chtěla brunety dotknout, ale věděla, že teď šlo o Ashley a o to, co ona potřebovala.

Když se Ashleyiny prsty přesunuly ke knoflíku Spenceřiných džín, podepřela se Spencer na rukou a nadzvedla se ze stolu, aby jí Ashley mohla stáhnout kalhoty z boků. Potlačila zasténání, když jí Ashley zajela rukou do kalhotek a svými prsty proklouzla mokrým vzrušením, které tam našla.

Ashley pokračovala v útoku na Spenceřina ústa, drmolila nesrozumitelná slova sotva na hranici slyšitelnosti, zároveň zkušeně svými prsty klouzala po Spenceřině klitorisu. Spencer otevřela oči a dívala se hluboko do Ashleyiných temných tůní, jež se zdály být téměř černé vášní. Jak začala rozeznávat nástup uvolnění, kousla se do rtu, ale nikdy nespustila oči z menší brunety, která jí přinášela tak syrovou rozkoš. Ve chvíli, kdy už věděla, že dál nevydrží, její mozek rozeznal to slovo, které Ashley pořád a pořád opakovala.

“Moje.”

Kapitola 18: Tady by měla být slova nějaké chytré písničky

Spencer se dál pevně držela Ashley, zatímco se jí pomalu vracel dech a srdeční tep zpomaloval do skoro normálního rytmu. Cítila Ashleyinu tvář zabořenou do svého krku, a překvapivě silné ruce spočívaly na jejích bocích. Zajímalo by mě, jestli to má z hraní na klavír? napadlo ji mimoděk.

Opřela se do Ashleyiných ramen a lehce ji od sebe odstrčila, dokud jí neviděla do očí. “Vážně si musíme promluvit, Ash.”

Bruneta se jen zakřenila a výmluvně se podívala mezi jejich polo svlečená těla.

Spencer se usmála a obrátila oči v sloup. “Dobře, nejdřív se musíme obléct a pak mluvit.”

Ashley se sehnula k podlaze, zvedla Spenceřinu košili a podržela ji pro ni. Spencer si ji natáhla , ale všimla si, že pár knoflíčků se utrhlo. Ashley, která si právě natahovala své vlastní triko, aniž by se také obtěžovala s podprsenkou, se zatvářila rozpačitě.

“Ach bože, Spence, to je mi líto.”

“Nemusí,” zamumlala Spencer, která seskočila ze stolu a natahovala si džíny. “Mně není.” Přejela palcem přes Ashleyin spodní ret. “Nezapomeň myšlenku.”

Spencer se znovu objevila o chvilku později a na sobě měla tmavé tílko, které bylo Ashley povědomé.

“Doufám, že to nevadí. Bylo to na hromadě s vypraným oblečením.” Nejistá tím, co teď, se vrátila zpět ke škrábání a krájení mrkve v naději, že ostrůvek mezi nimi bude fungovat jako pevná překážka, která jí zabrání pokračovat v tom, kde předtím skončily. Zjevně nebyla docela připravená na tak silnou tělesnou touhu se Ashley dotknout.

Ashleyiny myšlenky se zatím točily pouze kolem toho, že Spencer Carlinová v jejím oblečení – navíc bez podprsenky – by dost možná mohla být ta nejžhavější věc, co kdy viděla.

Ashley došla ke kuchyňskému ostrůvku a vyskočila na něj. “Jak dlouho jsi tady byla, než jsem přijela domů?”

“Ve městě jsem byla ještě dřív, než ses vůbec probudila. Když byl čistý vzduch, vyzvedl mě Alex. Chtěla jsem tě překvapit.”

Ashley si vzala kousek karotky a zakousla se do ní. “No, to se rozhodně povedlo.” Vzdychla. “Už jsem vůbec nedoufala, že se někdy ukážeš.”

Spencer přikývla. “Já vím, Ash. Ale moje práce je pro mě důležitá, a měla jsem hodně rozdělaných věcí s pevnými termíny. Takhle dlouho mi trvalo, než jsem si vyčistila rozvrh, abych mohla na pár dní odjet.” Nedodala, že letenky ji stály téměř celý měsíční nájem, a že si polovinu peněz musela půjčit od otce.

Ashley pokývala hlavou, když to zvažovala. Její hlas byl tichý, když řekla: “Mohlas zavolat.”

Spencer povzdechla a podívala se na Ashley. “No, věděla jsem, že kdybych s tebou mluvila, tak bych všeho nechala okamžitě a rozběhla se za tebou.”

“A ty nejsi ten typ holky, která přiběhne na zatroubení?”

Spencer se zazubila. Ashley jí to až příliš ulehčovala. “Tichý muž, Republic Pictures, 1952.”

“Jsi až příliš dokonalá, Spencer Carlinová.”

Spencer se začervenala, ale nijak to nekomentovala. Dala mrkev do hrnce s vodou a přemístila se ke sporáku. Zapnula plynový hořák.

Pořád zády k Ashley řekla: “Víš, měla jsem přichystanou dlouhou řeč. Vlastně hned několik. Měla jsem na to dost času a několik letů, abych je vyšperkovala. Ale teď, když jsem tady, tak všechny vyznívají prázdně.”

“Stejně bych si je ráda poslechla,” odvětila Ashley tiše.

Spencer se vrátila k Ashley, opřela se o pult a vzhlédla k brunetě. V Ashleyiných očích viděla samou lásku a naději. Možná že nepotřebovaly žádná slova. Možná že nepotřebovaly žádná vysvětlování, výčitky a lítost. Možná potřebovaly jen jedna druhou. “Třeba někdy příště.”

“Příště? Takže ono bude nějaké příště?”

“Mám dojem, že to dvoření obnáší, Ash.” Spencer měla v úmyslu, aby to vyznělo sebejistě, ale náhle ji přepadla chvilková panika. “Tedy, pokud to je to, co… Eh, pokud to stále chceš a tak.”

Ashley se odstrčila od ostrůvku, přitáhla si Spencer do náruče a zlehka ji políbila. “Och, to rozhodně chci.” Znovu ji políbila, tentokrát dlouhým políbkem, kdy svými rty a jazykem probádala každý kousek Spenceřiných úst. Odtrhl je až zvuk syčící vody, který narušil jejich chvilku.

Spencer se neochotně vymanila z Ashleyina sevření a šla hořák ztlumit.

“No sakra!” vykřikla Ashley.

“Co je?”

“Spence, já zítra odjíždím na turné.”

Ashley vypadala naprosto sklíčeně a Spencer ji rychle objala. “Já vím. Ty byl můj deadline.”

“Deadline?” Spencer Carlinová by dovedla člověka zmást jako nikdo na světě.

“Copak jsi zapomněla, že jsem s tebou dělala rozhovor? Takže vím, co tě na turné čeká. A nemysli si, že bych jen tak pustila svoji přítelkyni mezi všechny ty nic netušící mladé holky po celé Americe, aniž bych se ujistila o tom, že ví, že je moje a jenom moje.”

Ashley si byla dost jistá, že kdyby jí někdo ještě před půl rokem řekl, že ji bude těšit, když ji někdo označí za svůj majetek, vsadila by všechno, co má, že to se nikdy nestane. Ale jediné, co právě teď cítila, bylo akorát její srdce dmoucí se láskou a hrdostí a čistou radostí z toho, že tahle neuvěřitelná, nádherná žena ji chce.

“Přítelkyně?” zopakovala.

Spencer pevně přikývla a sklonila hlavu, aby mohla zlíbat linii Ashleyiny čelisti. “M-hm.”

Ashley se usmála, zajela rukama pod Spenceřin top – její top – a dlaněmi hladila hebkou pokožku na Spenceřině kříži. “Tvoje?”

Spencer vzala Ashleyin ušní lalůček do úst a lehce kousla. “Moje,” zašeptala na potvrzení.

Ashley věděla, že si musí popovídat víc. Bylo toho tolik, co musely vyřešit. A tolik, co chtěla Spencer povědět o tom, jak moc ji miluje. Ale zrovna teď jí bylo upřímně všechno ukradené.

“Kolik máme času?” zeptala se rozechvělým hlasem, když na krku ucítila Spenceřin putující jazyk.

“No,” mumlala Spencer mezi polibky, “doufala jsem, že se pro mě najde místo u tebe v letadle, když mám zpáteční let do LA zamluvený na pondělí a z New Yorku.”

Ashley se široce zazubila. Pondělí bylo až za čtyři dny. A to znamenalo, že Spencer s ní pobude celé tři úvodní koncerty v New Yorku. To bude rozhodně spousta času na řádný rozhovor. A, no, jiné věci.

“Víš, Spence,” poznamenala Ashley, přitom naklonila hlavu, aby jí poskytla lepší přístup ke krku, “vůbec ses mě nezeptala, jestli si můžeš to triko půjčit, a já si opravdu myslím, že bys ho měla vrátit.”

“No to pak ale budu polonahá.” Spencer nezněla, že by jí ten nápad nějak zvlášť vadil.

“Vážně?” podivila se Ashley naoko nevinně.

Spencer přikývla a dál oždibovala Ashleyin lalůček. “A taky by to nebylo moc praktické, když uvážíme, že bych ti měla dělat večeři.”

“Nemám hlad.”

“Ne?”

Ashley se dál snažila dostat svůj top ze Spencer dolů. “Ne na jídlo,” odvětila zastřeně.

Spencer rychle přikývla a naposledy se vymanila z brunetiných nenechavých rukou. Pak hořák na sporáku vypnula úplně. Udělala pár kroků směrem k Ashley, pak se náhle otočila a rozběhla se ke dveřím.

“Nejdřív si mě budeš muset chytit,” křikla Spencer ze vstupní haly a nato prolétlo Ashleyino tílko lítačkami do kuchyně.

Ashley se v duchu zasmála, když sbírala tílko ze země a rozběhla se za svou přítelkyní.Doopravdy jsou to ty tiché, před kterými se musíš mít na pozoru, pomyslela si šťastně.

Epilog: Ach, to počasí je příšerné

Ashley sjela s náklaďákem ze státní silnice na své pozemky. Bylo to úspěšné turné, ale byla ráda, že skončilo, a ona se vracela domů, třebaže jen na pár nocí.

V uplynulých třech měsících se jí podařilo tu a tam vmáčknout mezi nabitý program pár dní se Spencer, a v ty dny stěží opustily hotelový pokoj, vyjma Ashleyiných koncertů. I tam ji však Spencer doprovázela a ony dvě vždy dokázaly využít přestávku mezi hlavním setem a přídavkem na rychlovku v šatně. Ashley se usmála při představě toho, kolik nových vzrušujících věcí se naučila o té nevinné Spencer Carlinové, včetně její veliké zálibě v používání kostek ledu a sexu na poměrně veřejných místech.

Tyhle ukradené chvíle – a jejich každodenní dlouhé telefonáty – Ashley držely. Ovšem teď už se těšila na Vánoce, a to tak jako nikdy. Tak moc se netěšila, ani když byla malá.

Spencer pracovala až do Štědrého dne, ale pak měla mít šest krásných volných dnů bez přerušení, které budou trávit spolu v plážovém domě v Malibu, takže budou moci o Vánocích navštívit své rodiny. Jediná nevýhoda bylo to, že Ashley musela souhlasit se štědrovečerní večeří se Spenceřinými rodiči, čehož se zcela nepokrytě děsila.

Ale teď byla teprve sobota a ona už se těšila na dnešní večer, předčasnou štědrovečerní večeři se svojí druhou rodinou: s paní B, Alexem, Sophie a jejich maličkým.

Zaparkovala, popadla cestovní tašku a s veselou vánoční písní na rtech se vydala po sněhem zaváté pěšince k domu. Rozkopla dveře a zvolala: “Zlato, jsem doma!”

Paní B přiběhla z kuchyně a málem Ashley povalila, jak se na ni s obětím vrhla. Vzápětí od sebe mladou ženu odtáhla a s káravým pohledem ji napomenula: “Zase jsi zhubla.”

Ashley šťastně vzdychla. “To říkáte vždycky, když nemám vaše jídlo, paní B. Přísahám, že jsem se stravovala řádně.”

Paní B vydala odfrknutí, jež docela jasně značilo, že nevěří tomu, že by kdokoli mohl jíst řádně bez její kuchyně. Zalovila v kapse u zástěry a vytáhla dopis, který Ashley podala. “Tohle dorazilo včera.”

Ashley se usmála, když v rohu obálky zaregistrovala Spenceřinu zpáteční adresu. Následovala paní B do kuchyně a přitom už dopis otevírala.

Má překrásná Ash –
Nechtěla jsem, abys strávila Vánoce se svou rodinou bez dárku ode mě. Je schovaný ve studiu.
Nemůžu se dočkat Štědrého dne.
Miluji Tě
Spence

Zvedla oči k paní B, která na ni vyčkávavě hleděla.

“Musím si něco zařídit,” oznámila Ashley neurčitě a vyšla z kuchyně.

“Večeře je v osm. Koukej přijít včas,” zavolala za ní paní B.

Když otevřela dveře do studia, všimla si, že v prosklené kukani se svítí a také že je zapnuté topení. Zavrtěla hlavou. Ta bláznivá ženská litevská v tom má určitě prsty, pomyslela si.

Dopis strčila do zadní kapsy džínsů a zatlačila do dveří vedoucích do kontrolní místnosti. Na zemi byl rozložený spacák pro dva, přes něj byla uvázaná velká červená mašle a zevnitř vykukovala blonďatá hlava.

Ashley se pokusila ovládnout své nadšení a nonšalantně s opřela o dveře. Usmála se dolů na svoji krásnou přítelkyni. “Nazdárek. Nevidělas tady někde dárek? Moje holka říkala, že ho tu někde najdu.”

Spencer zvedla obočí a odpověděla: “Tvoje holka, vážně? A znám ji?”

Ashley si sundala bundu, hodila ji na mixážní pult a sedla si na zem vedle Spenceřiny hlavy. “To netuším. Je chytrá a vtipná a sexy a blondýnka a sladká a nádherná a inteligentní a říkala jsem neskutečně sexy? A jsem do ní blázen.”

“Tak té bys ses asi měla držet.”

Ashley přikývla. “To každopádně.”

“Slyšela jsem, že i ona tě má docela ráda. Aby taky ne, když ti dává předčasný vánoční dárek.”

“To jo,” odvětila Ashley s úsměvem. “Víš co to je?”

“Proč si ho nerozbalíš a nepodíváš se sama?”

Ashley zatáhla za jeden konec stuhy, která obepínala spacák kolem dokola, a rozvázala ji. Pak se přesunula k zipu a pomalu ho začala rozepínat, vážně se na to soustředila a snažila se vůbec nedívat na svoji přítelkyni, která její počínání bedlivě sledovala. Soudě podle toho, že už Spenceřina ramena byla holá, tak by se Ashley klidně vsadila, že je nahá celá.

Ashley se posunula ke spodní části spacáku a tahala zip až na samý konec. Chytila jeden cíp pytle a nadzvedla jej, aby odhalila, co je uvnitř. Potěšeně se zasmála a konečně zvedla oči ke Spencer. No, v jedné věci se mýlila. Její přítelkyně nebyla úplně nahá: na nohou měla pár zbrusu nových, nablýskaných kovbojských bot.

“Pěkný boty,” poznamenala uznale.

Spencer se také usmívala. “To je tvůj dárek.”

V tu ránu byla Ashley na rukou a kolenou a začala se posouvat od nohou své přítelkyně k hlavě. “A ty jsi potom co?”

“Obal,” doplnila Spencer, její dýchání bylo mělké, jak ji vzrušil ten erotický pocit z Ashleyina plně oblečeného těla posouvajícího se po její odhalené pokožce.

Ashley kývla a přenesla svoji váhu na paže. Sklonila se tak nízko, až se jejich ústa málem dotýkala. “A… můžu si nechat papír?”

Spencer nadzvedla hlavu, aby tu malou vzdálenost překonala, a jemně skousla Ashleyin spodní ret. “Jen pokud si tě taky může nechat.”

Ashley položila hlavu své přítelkyni na břicho a usmála, se když jí Spencer začala bezmyšlenkovitě hladit po vlasech.

“Jsi neskutečná, Ash. Miluju tě.”

“No, to doufám. Doufám, že takovéhle věci neděláš jen tak s někým.”

“Jedině s tebou. Navždy jedině s tebou.”

Ashleyino srdce se dmulo pýchou. Bože, miluje tu ženu.

“Mám pro tebe ještě jeden dárek,” zamumlala Spencer.

Ashley se posunula a lehla si vedle své Spencer. Políbila ji na krk. “Další dárek?” Přejela Spenceřino nahé tělo pohledem až k nohám, kde se zastavila u bot, které měla blondýna pořád na nohou. “No, nevím, jak chceš trumfnout tenhle.”

Spencer se otočila, aby viděla své přítelkyni do tváře. “Já jsem, ehm, mluvila s Markem, ale zatím jsem mu nic nepotvrdila. Chtěla jsem si o tom nejdřív promluvit s tebou.”

Ashley vypadala zmateně. “S Markem, jakože tvým šéfem Markem?”

Spencer přikývla a hřbetem ruky pohladila Ashley po tváři. “Jo. Zeptala jsem se ho, jestli bych nemohla zase pracovat na volné noze.”

Ashley už nesčíslněkrát žádala Spence, aby sekla s prací a šla žít s ní na ranč, ale věděla, že kariéra je pro Spencer důležitá, a že by jí vlastní hrdost nedovolila stát se Ashleyinou vydržovanou paničkou.

“Kupodivu mi i sám poskytl několik kontaktů a už mám pár nových nabídek. Ale jak jsem řekla, chtěla jsem to nejdřív probrat s tebou.”

“A co přesně?”

“No,” pokračovala Spencer s úsměvem, “budu potřebovat pracovnu.”

“Pracovnu?” vyjekla Ashley, která už si teď byla jistá, kam tohle celé vede.

“M-hm,” přikývla Spencer. “A, uh, říkala jsem si, jestli bych mohla používat tvoji.”

“Mojí?”

Spencer se zasmála. “Však víš, tamtu.” Ukázala kamsi za sebe směrem k domu.

“Chceš po mně, abych s tebou žila v hříchu?” zeptala se Ashley vzrušeně.

Spencer jen kývla.

“No, zatraceně, ženská jedna, už jsem myslela, že se snad nikdy nezeptáš!” Ashley se překulila na svoji přítelkyni a něžně ji políbila, přičemž jí rukama přejela přes boky.

“Ashley,” okřikla ji Spencer, když Ashleyino laskání nabylo na intenzitě, “nemůžeme přijít pozdě na večeři.”

“Však máme ještě celou hodinu,” našpulila Ashley rty.

Spencer se jen zasmála a políbila Ashley na nos. “Máme celou věčnost, blbko.”

Ashley si byla jistá, že ji právě teď zdobí ten nejstřelenější úsměv v historii lidské existence. “Jo, věčnost,” zopakovala.

Tohle budou rozhodně ty nejlepší Vánoce na světě.